Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Zaklínač: Odkaz Minulosti
Družina
| |||
 |
(Janis) | ||
| |||
 | V hostinci s Haspem Toussaint Nečekala jsem takový ohlas. Opravdu jsem nečekala, že reakce bude tak bouřlivá, rozhodně mě to ale potěšilo. Jisto jistě jsem si teď vybojovala pozornost této hospody a stálo za to ji využít. Když se ke mně prodral Hasp s korbelem plným mincí, zářivě jsem se na něj usmála a prohlédla jsem si ho i s korbelem. Aby to nebylo tolik vidět, ukázala jsem mu svou dlaň, trochu jsem se třásla, přesto jsem se vesele smála na celé kolo a ukláněla se lidem kolem. Když vyvstala otázka, jestli budu zpívat dál, s úsměvem jsem vzala svůj pohár. „ Jen svlažím hrdlo a budu pokračovat, jak si přejete.“ Zasmála jsem se a napila se. Odložila jsem pohár a znovu jemně hrábla do strun. Já v přístavu chodila tou úzkou uličkou Naposledy jsem prsty prošla strunami a v rozevlátém gestu jsem se uklonila svému obecenstvu. Když jsem se znovu narovnala, s úsměvem jsem přelétla všechny okolo. „ Budu tu nejméně celý týden, a pokud mne chcete slyšet ještě zpívat, jistě se tu ještě objevím. Nebo přijďte mě podpořit na ono velké talentové klání!“ S úsměvem jsem prošla zpět ke svému stolu, k Haspovi a usadila jsem se mu po boku. Rozechvělá, nejen lehkou nervozitou, ale také tou hromadou pocitů, které tohle všechno vyvolávalo. To vzrušení z toho, jak jsem dokázala upoutat pozornost lidí a také to, že jsem to ustála bez zaváhání. Vzala jsem svůj pohár, chtěla jsem se napít, ale zjistila jsem, že je prázdný, takže jsem ho znovu odložila na stůl a rozhlédla se po hostinském nebo komukoliv kdo by tu obsluhoval, abych si mohla objednat něco k pití. | ||
| |||
|
(Janis) | ||
| |||
| S Haspem Toussaint „ Je to divné. Říká se že je Geralt mrtví už roky… Ale někdo říká, že zmizel a skryl se s tou, kterou si přičaroval kouzlem Džina.“ Se zamyšleným úsměvem jsem se dívala kamsi směrem, kterým utekl trpaslík. „ Hmmm chceme jít za ním, nebo ještě zahrajeme?“ Usmála jsem se na Haspa a párkrát jsem prošmátrala struny své loutny. „I kdyby ne, dnes to bude žhavé téma…“ Znovu jsem zadrnkala pár strunami. „ Tuhle určitě znáš.“ Znovu jsem prošla jemně strunami a navázala na známou krásnou píseň. „Tvůj šrám, co touží, po něžných dotecích Pomalu jsem opatrně procházela mezi stoly, zpívala jsem co nejjemnějším hlasem, prosyceným city, o kterých píseň je. „Vlk, co provázíš ho černou bouří zlou | ||
| |||
| Pokračujeme ;) | ||
| |||
| V hostinci s Haspem Toussaint Hasp k tobě slétl pohledem, když se znovu posadil a podrbal se na zátylku. "Tuž a co su? Vypadam snad ako jakási do větru žbreptajcící srágora? Sa zapiš za ušiska, že moj hentek slovo platí." Napil se ze svého korbelu a uvelebil se zase na své lavici. Možná by to bylo poklidné posezení a poklábosení s dalším hudebníkem, kdyby tam nevpadl ten podivín, co mlel, kdo ví o kom. Stejně, jako ty i Hasp si moc dobře všímal trpaslíka, který se vytratil naštvaně z hospody. "Taky ho mám v merku. Moc mu nerajbovalo šňupákem, co hentek pacholek mlel." Přikývl Hasp, ale nezdálo se, že by za trpaslíkem, nějak extra spěchal. "Myslíš, že na těch kecach něco je?" Poukázal k tomu chlapíkovi, který mluvil ještě před chvílí o onom Geraltovi. | ||
| |||
| Klepy Toussaint S úsměvem jsem poslouchala Haspa a jeho zpěv, jak navázal improvizací na mou píseň. Překvapil mě s tím, jaký text si vybral a jen těžko jsem skrývala růžové tváře a potěšený úsměv. Vyznávalo to jako by chtěl jít do klání snad semnou. To by bylo něco… Když skončil, s širokým zubatým úsměvem jsem začala tleskat, s radostí, která se mi třpytila v očích a jsem málem vyskočila, jak se přiblížil zpět ke stolu. „ Myslel si to vážně?“ Usmála jsem se na něj vesele a poposunula jsem se na lavici, aby měl zase místo. Ale ještě než si stihl sednout, rozrazili se zničehonic dveře a v nich se objevila zadýchaná hlava. Úsměv mi na chvíli pohasl, když mi to v hlavě začalo šrotovat. Překvapeně se mi rozšířily zorničky, když prohlásil, že se objevil sám velký Geralt z Rivie. Když se ozvalo plivnutí na zem a chraplavý trpasličí hlas. Bylo to podezřelé, že se jen tak někdo zvedl, když se objevila zmínka o Geraltovi. Ale byla to také příležitost zazpívat si jednu z nejlepších písní, jedné z nejlepších bardek tohoto světa… Pohled mi sklouzl k Haspovi. „ Ten trpaslík tam vzadu….“ Zmínila jsem se mu. Sevřela jsem v prstech loutnu, najednou jsem si nebyla jistá, jestli chci zpívat a hrát a nebo snad vyrazit za tím trpaslíkem, zjistit, co se děje… | ||
| |||
| Světové klepy
1. Srpen roku 1293 Léto | ||
| |||
| Haspovo vystoupení
1. Srpen roku 1293 Léto | ||
| |||
| Rozprava s Haspem Toussaint S úsměvem jsem Haspa poslouchala, přikývla jsem, když mi řekl, že ten hlavní diamant budu teď už já. Když zmínil posranou babu, trochu mi zrůžověly tváře, ale mávla jsem rukou, jako že v pořádku. „ Poradím si, to ano, budu muset své akrobatické vystoupení vynechat, protože nemám, kdo by mi dělal hudební doprovod.“ Vydechla jsem a napila jsem se piva, načež jsem stáhla loutnu ze zad a překontrolovala její struny. Z brašny jsem vytáhla rolničkový náramek a závěs na opasek, ten jsem si přidělala na pas a náramek navlekla na kotník. Počkala jsem dokud nepřestala ta dívka hrát a když utichly její tóny zatleskala jsem jí a spustila jsem já.
Zvedla jsem se od stolu a tanečním krokem jsem začala procházet hospodou. Rolničky zlehka zvonili při každém mém kroku, pohybu. Měla jsem na rtech úsměv a rozhodně jsem si to užívala. Snad nebylo moc drzé, že jsem vstoupila, po ukončení dívčina zpěvu, do povědomí ostatních. "Nebudu se ptát - jestli mám jít anebo zůstat stát Hlas strun utichal po tom prodlouženém, přesto utichlém dlouhém á. Zadívala jsem se se na Haspa, co na to on, víceméně jsem spíše zpívala kvůli němu, než pro tohle obecenstvo. Možná by se mohl chtít ke mně přidat, pokud bude přesvědčený o tom, že ve mně něco je. | ||