Palácové zahrady

Toussaint
1. Srpen roku 1293
Léto

„ Ráda se nechám inspirovat, Haspe!“
Usmála jsem se na něj, když se představil a prohlásil, že ukáže, jak se předvádí herectví s hudbou zároveň bez doprovodu.
„ Též mě těší.“
Prohlásila jsem a pomalu šla dál po jeho boku.
„ No.. Našla… Osmdesát herinů na celou dobu klání, ale chtějí, abych se svými koňmi zajela na venkov pro zásoby, protože se jim kůň zranil… Je pravda, že mám trošku obavu, ale volno už nikde moc nebylo.“
Zamračila jsem se trošku a dívala jsem se směrem k městu.
„ Je to poprvé, co jsem na takhle velké akci, poprvé, co jsem tady v Toussaintu a vlastně úplně sama…“
Trochu jsem se zachmuřila, při vzpomínce na mého otce.

CHUDINSKÁ ČTVRŤ

Maribor
1.Srpen roku 1293
Léto

"Městské stoky?Ukážeš mi kudy projít stokami?"
V otázce, kterou jsem muži položil bylo znát mé nadšení z možného řešení situace. Ale také obavy z neznámého nebezpečí, o kterém hovořil.
"Budu velmi vděčný za radu kudy jít a na co si dát pozor. A bude-li to v mých silách pomohu i tobě nejen jídlem z hospody." Pokračoval jsem otázkou a naznačil spoji vděčnost za prokázanou pomoc.
V myšlenkách jsem si představoval nejrůznější obludy skrývající se ve stínech. Krutý zápach splašek splavených z povrchu dolů do stok. To nejodpornější nahromaděno dole pod městem.
Vyhlídka to nebyla příjemná, ale naděje neleží na ulici, ale zřejmě pod ní.

Palácové zahrady

Toussaint
1. Srpen roku 1293
Léto

„Kdysi jsem měla doprovod…“
Povzdechla jsem si trochu smutně a tak nějak jsem se na chvíli zadíval někam do neznáma, směrem do zahrad.
„ Bude mi ctí, přijít na tvé vystoupení!“
S úsměvem jsem se vrátila pohledem zpátky na trpaslíka a když se mi představil, úsměv se mi rozšířil ještě víc.
„ Těší mne, Haspe.“
Potřásla jsem mu pevně rukou, kterou mi nabídl.

CHUDINSKÁ ČTVRŤ

Maribor
1.Srpen roku 1293
Léto

Muž mě svými slovy potěšil. Zřejmě opravdu zná jak se dostat z města nepozorovaně.
Pomalu a obtížně se zvedl a namířil si to do ulic města. Následoval jsem ho a přitom jsem muži nabídl oporu, aby se mu snáze šlo. A přeci jen budu méně nápadný v doprovodu s žebrákem.
Nejprve jsem tiše a pomalu kráčel než jsem rozmyslel co říci na slova muže o cestách z města.

"Říkal jste, že ta cesta není bezpečná? co to znamená, že není bezpečná? Kde ta cesta je a co tam hrozí za nebezpečí?"

Zeptal jsem se na věci, které mě trochu trápily při zmíňce na nebezpečí. Ale necítil jsem strach. Byl jsem tak či tak v nebezpečí. Pokud mě dopadnou? Zemřu. Co může být horšího...

Zápis

Toussaint
1. Srpen roku 1293
Léto

Uchechtla jsem se, když trpaslík svými slovy popsal naše soupeře tady. Někteří ale jsou dobří a on si to uvědomuje taky moc dobře.
„ No hra na hudební nástroj a zpěv. Bohužel na vystoupení za doprovodu hudby bohužel jednočlenná skupina není moc vhodná.“
Povzdechla jsem si trochu zklamaně, ale nakonec jsem se znovu začala usmívat.
„ Jmenuji se Janis, s kým mám tu čest?“

Mezi chudinou
(Viggard)

Maribor
1. Srpen roku 1293
Léto

Žebrák na tebe upírá své zamyšlené oči a poslouchá tvá zbožná přání. Na chvíli se odmlčel a podrbal se na lehce zarostlé bradě.
"No....možná by tu cesta byla. Není bezpečná, není čistá, ale není na očích a je nedaleko mého domova."
Usmál se vědoucně a s námahou se posbíral na nohy. Uslyšel jsi nějaké zakřupaní a heknutí muže, i přes svůj ne moc pokročilý věk se zdál velmi sešlý, nikdy bys nevěřil, co s jedním udělá ulice.
"Vždy vedou z města cesty otázka je, čeho je člověk schopen."
Oznámil a zamířil pomalými kroky do ulic.


Poznámka: Uděleny 2 zkušenostní body za dokončení nepovinného vedlejšího úkolu "Zadobře s chudinou"

Zápis
(Janis)

Toussaint
1. Srpen roku 1293
Léto

"Ech....v to dufám. Keby bych bol taka sračka ani bych tu nelez."
Zasmál se trpaslík a zavibroval prsty o své bubny až to zahučelo.
"A akych disciplyn sa slečnica učastní?"
Optal se trpaslík se zájmem a po očku pozoroval ostatní možnou konkurenci.
"Bah....polka těch usmrkancov držá svoj nastroj v rukie poprve. Jako panic babu."
Zavrtěl trpaslík hlavou nad tím, co vidí.

Zápis

Toussaint
1. Srpen roku 1293
Léto

„ Tak to bohužel budu muset vynechat. Nu což, nevadí.“
Povzdechla jsem si trochu sklesle a poděkovala mu, když skončil s mým zápisem. Ta řada za mnou vypadala, že je nekonečná a upřímně jsem ho litovala. Ale byla to jeho práce, takže…
Uhnula jsem z cesty a poodešla stranou, abych se tu mohla ještě rozhlédnout. Přeci jen, byla jsem tu poprvé, takže i když vím, že bych měla cvičit a případně pomoct tomu, kdo mě u sebe ubytoval, chtěla jsem se také podívat po tomhle slavném městě a paláci.
Když se za mnou ozval trpasličí hlas, ohlédla jsem se, jestli je to zrovna opravdu na mě.
„ Zdravím! Díky za poklonu. Jistě to proti vám nebude žádný med...“
Usmála jsem se na něj.