Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Zaklínač: Odkaz Minulosti
Družina
Postava Janis je offline, naposledy online byla 27. dubna 2024 20:31Janis
| |||
 | CHUDINSKÁ ČTVRŤ Maribor Hladový muž velmi dychtivě přijal nabízené jídlo. Jedl rychle a lačně. Bylo příjemné sledovat jak se spokojeně nacpává. Sám jsem měl také hlad a tak jsem se přidal k chudákovi. Nabídka na bezpečný nocleh v nějaké díře ve mě vyvolala husí kůži a odpor. Ale z druhé strany nabízela možnost úkrytu a možná i získání času zjistit co se děje. Rozpomenout si na všechno co předcházelo. Proč se toto všechno stalo. Politika. Určitě je v tom zase jen politika a mocenské hry kolem královského dvoru. Možná boj o přízeň. Zamyslel jsem se a zjistil jsem, že muž na mě hledí s očekáváním mé odpovědi. "Moc rád jsem pomohl. Cením si i tvé nabídky, ale nechci obtěžovat. Mám tady ve městě starosti a nějaké důležité vyřizování, ale nechci tím zatěžovat ostatní. Kdyby tak šlo se nepozorovaně dostat z města.... Nebo... Ale to nejde..." Odpověděl jsem svému nebohému společníkovi sklesle. Věděl jsem, že jsem sám proti mnoha desítkám stráží, které jistě brzy pročešou každý kout tohoto města a dopadnou mě. Odvedou do vězení. Odsoudí k trestu smrti. A popraví. Jiný osud mě tady nečeká.. | ||
| |||
 |
(Viggard) | ||
| |||
| "U VYBLEDLÉ KRYSY" CHUDINSKÁ ČTVRŤ Maribor "Když je člověk chudý pozná nejlépe cenu peněz..." Pomyslím si, když jsem za tři mince koupil jídlo. Vlastně to je moje první jídlo člověka, který se nemá kam vrátit. Můj relativně poklidný život se během pár okamžiků změnil v boj o život mezi těmi kteří se snaží přežít den co den na ulici špinavé chudinské čtvrti.Místa, kde nikomu na ničem nezáleží a chrání si jen to co mu ještě zbylo. Svůj život. Díky. Sním si to venku... Poděkuji a potichu odejdu ven. Nezdržuji se a jdu s porcí k chudému muži, kterému jsem jídlo slíbil. Věřím, že mu udělá alespoň trochu radost. Zažene na chvilku obavu z dalšího dne strádání. Jak rychle se tady člověk změní. Uvědomí si co dříve s odporem přehlížel. "Tady nesu alespoň trochu jídla příteli...Nech si chutnat." Podám muži porci jídla. | ||
| |||
 | Palácové zahrady Toussaint Trapas… Tiše jsem si povzdechla. „ Jsem zde v Toussaintu poprvé, omluvte mou neznalost.“ Vydechla jsem a zahleděla jsem se na toho, co zapisoval soutěžící. Vypadal, že toho má dost a dost a že chce, aby to už skončilo. „ Ráda bych se účastnila zpěvu, hry na hudební nástroje… A ohledně pěvecko-tanečního vystoupení. Je nutné mít k tomu vlastní doprovod? Já jen ať vím, zda se mohu účastnit sama nebo ne.“ Ohlédla jsem se. Řada za mnou byla nekonečná a on zjevně neměl nekonečné nervy. „ Chápu, že už toho máte dost.“ Povzdechla jsme si a ustoupila jsem stranou. „ Děkuji za váš čas.“ Rozloučila jsem se s ním upřímně a usmála jsem se. Sice mu to tu frontu nezkrátí, ale kolik z nich mu poděkuje, za to, že tu sedí a musí všechny poslouchat, i když by byl nejraději někde jinde. Jenže... co teď? | ||
| |||
 | RIVIE
1. Srpen roku 1293 Léto | ||
| |||
| Mezi chudinou Maribor Když jsi došel za hostinským přelétl tě lehce podezíravým pohledem Jeho zástěra byla špinavá, stará a děravá. Oděv nic moc, ale alespoň trošku líp, než ostatní si určitě žil. Vlasy byly možná kdysi bujné a rusé nyní byly spíše zplihlé a mastné. Pár chomáčů vousů vypadaly, spíše, jako rozfoukaná tráva. Nad tvou objednávkou se krátce zamyslel, ale jakmile jsi vytáhl tři mince slétl očima k ni, vzal je, promnul mezi prsty a lehce pokývl hlavou. "Určitě tam něco najdu, dokonce bude i trochu sladká, když mám takového hosta." Schoval 3 oreny do svého měšce a odešel do kuchyně. Vrátil si za pár okamžiků s dvěma dřevěnými miskami ovesné kaše a dvěma skývami chleba. "Ještě něčím mohu posloužit?" Kaše nevypadala nic extra a chleba zase, jako by ho pekl novic, ale přece jen, co by člověk v této části města chtěl. Poznámka: 3 oreny upsány
(Janis) 1. Srpen roku 1293 Léto | ||
| |||
| Palácové zahrady Toussaint Ta fronta byla téměř nekonečná. Měla jsem pocit, že mi upadnou nohy a dost možná i hlava. Kolem bylo tolik prozpěvujících lidí, dobrých i špatných, že z toho sem tam vznikal nepříjemný roj pazvuků a kdo ví čeho. Ovšem byly tam i takové hlasy, že jsem měla pocit, že tu nemám co dělat. Když už jsem se dostala konečně na řadu, tak nějak jsem měla hlavu prázdnou. Musela jsem vypadat, jako loutka. Zatřásla jsem hlavou a pár vteřin uvažovala, co to ten člověk po mě chce. „ Ehm… Jsem Janis. Doporučení nemám. A… jaké že jsou disciplíny?“ Zeptala jsem se trošku nejistě. | ||
| |||
| "U VYBLEDLÉ KRYSY" CHUDINSKÁ ČTVRŤ Maribor Toto místo, tedy údajně hospoda se podobala mě známé hospodě jen tím, že měla stěny a střechu. Hosté, tedy pokud se tím dá tyto nebožáky tak nazývat, připomínaly bezduchá těla čekající na smilování. Nicméně jsem to mohl očekávat. Jsme v nejchudší části města. Přišel jsem k hostinskému, který od pohledu také nevypadal nijak honosně. Jeho otázka, ohledně mého finančního zajištění, mě nepřekvapila. vlastně jsem si tu a s tím co mi zůstalo po kapsách připadal jako boháč. "Možná skončím jako tito lidé. Za moji službu koruně...Nádherná představa"Krátké zamyšlení ve mě vyvolalo další odpor k těm co zavinili tohle všechno. "Musí pykat! Musím je najít, odhalit a postavit před spravedlnost!" zaskřípal jsem zuby při myšlence na pomstu. "Ano!" Vyhrkl jsem možná až příliš stroze ještě pln přívalu zloby. "Tady. Chtěl bych dvě porce, chléb, kaši co máte!" Odpověděl jsem a ukázal tři mince na dlani. | ||
| |||
|
(Viggard) | ||
| |||
| CHUDINSKÁ ČTVRŤ Maribor Starý muž měl pravdu. Při pohledu na toho vyhublého muže jsem si uvědomil, jak těžký život způsobuje vrchnost chudému lidu. Lidu, kterému nic nezůstalo, kromě jejich ubohého života. Moje starosti byli vlastně zanedbatelné. Dost možná mi hrozí také zatracení a chudoba. Ne! Celé to co se tu děje je jsou jen něčí intriky zaměřené na mě. Možná jsem byl blízko něčemu co mohlo někoho ohrozit. Ale koho a čím? Snažím se rozpomínat. Vybavuji se tváře lidí, které jsem za poslední měsíc kontaktoval. Teď, ale zkusím zajít do nejbližší krčmy a podívat se zda mi neprodají nějaké to jídlo. "Nebojte se, zkusím něco k jídlu sehnat." Odpovím nebohému muži. Až se vrátím muž mi třeba poradí. Jistě za dobu co je na ulici viděl a slyšel mnohé. Vykročím. Cestou se rozhlížím zda někde nepobíhají stráže. Ten kdo toto způsobil za to zaplatí, ale až budu po jídle a v bezpečí. | ||