Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Zaklínač: Odkaz Minulosti
Družina
Postava Janis je offline, naposledy online byla 27. dubna 2024 20:31Janis
| |||
 | Palácové zahrady Toussaint Pečlivě jsem si hlídala své věci, když jsem se protahovala davy lidí a snažila jsem se najít si co nejrychlejší cestu do zahrad paláce. Cesta se uvolnila až na okraji zahrad, aspoň trochu tedy. Lidé, kteří se nehlásili do soutěže, tam vpuštěni prozatím nebyli, takže tu bylo víc místa i na to se rozhlížet a soustředit se i na okolní krásy. A že bylo nač koukat. Byla to krása. Na chvíli jsem se zastavila a rozhlížela jsem se kolem. Kolik takových příležitostí ještě bude? Už jen to, že jsem tady je velký úspěch. Teď se ještě zúčastním soutěže a pokud budu mít alespoň malinké štěstí, možná se dostanu někam dál. Kéž by. S úsměvem jsem se rozhlížela po zahradě až jsem se tak nějak sešla z cesty…. Naštěstí když jsem se konečně trochu probrala ze svého úžasu, nebyla jsem daleko od ostatních, takže jsem se začala pomalu vracet. Ale ne že by se mi moc chtělo, tohle místo bylo prostě úžasné. | ||
| |||
 |
(Viggard) | ||
| |||
| Prohlídka Toussaint Toussaint je úžasné město. Minimálně teď, teď při těch oslavách a soutěžích. Tolik lidí. Sice mi tohle množství lidí nedělá zrovna dobře, ale i tak je to prostě úžasné, co sejde na tom, že tlačenice zrovna nemusím… Tohle město je krásné. Akorát si tu člověk musí dávat pozor na své věci…. Jakmile jsem zaslechla vyvolávače, pokusila jsem se prodrat davem blíž, protože tam kde jsem byla, nebylo slyšet skoro nic. O to víc jsem si ale hlídala své věci. „ Takže palácové zahrady…“ Promluvila jsem se zamyšleným úsměvem sama k sobě a vyrazila jsem k paláci. Je to ještě kus cesty, ale rozhodně je to minimálně velmi vzhledově pěkná cesta. | ||
| |||
 | CHUDINSKÁ ČTVRŤ Maribor Chudinská čtvrť bylo odporné místo plné špíny, zápachu a zdroj nemocí. Nevybíravý osud mě sem vhodil nepřipraveného, ale odhodlaného tu nezůstávat pokud to nebude nevyhnutelné. "Musím se odtud dostat co nejdříve." Říkal jsem si dokola, když jsem si v kotě mezi starými domy, prohmatával kapsy a prohlížel věci. Snad jsem něco neztratil a snad mi zachrání život. Doufal jsem, že mám u sebe i nějaké mince na nejnutnější obživu. "Snad mi nevypadly v tom zmatku..." prosil jsem v duchu snad všechna božstva. O chvíli později mě do mého přemýšlení vstoupil chudý muž prosící o kousek jídla. Také mě napadlo, že asi žádné nemám. Možná alespoň těch několik mincí najdu na nějaké skromné jídlo. A pokud budu mít štěstí koupím něco i tomuto chudákovi. Najít si mezi nejchudšími vděčného spojence se může hodit, zvláště nyní, kdy mě hledají. "Moc rád bych dal kousek jídla, ale sám nemám. Snad ale nějakou minci na poslední kousek do úst pro nás oba vytřesu..." Odpovím muži hledíc na jeho zubožené a unavené tělo. | ||
| |||
| Mezi chudinou
1. Srpen roku 1293 Léto | ||
| |||
| ZDÁNLIVĚ V BEZPEČÍ Maribor Ani si nejsem jist, jak se podařilo uniknout strážím. Dýchal jsem. Naslouchal a sledoval okolí v obavě, že uvidím přicházet stráž. Naštěstí byl klid a já začal doufat v zázrak, že se mi podaří se zachránit. "Ale co těď? Kam jít? Komu věřit? Pro koho jsem mohl být tak nebezpečný nebo nepohodlný, že by zosnoval zradu a vše hodil na mě? Mohl to být snad můj věrný přítel co mě v poslední chvíli varoval? Ale co by mohl získat? Nejsem ničím důležitý..." přemýšlím stále nad celou situací, ale nic mi nedávalo smysl. "Nemám žádnou vysokou funkci. Jen sbírám informace a zase je předávám ve prospěch království. Vždy jsem byl loajální... Musím zjistit co se stalo...Koho kontaktovat? Nemohu nikomu věřit. Jen sám sobě. Není čas musím jednat... " Porozhlédnu se po zahradě. Možná by tady nebo v okolí mohla nějaká hospodyně sušit nějaké staré oblečení. Košile, kalhoty. Rozcuchám si zpocené vlasy a zašpiním ruce a obličej trochou prachu. Oblečení a věci si zabalím do balíčku. Zkusím se ztratit mezi potulnými žebráky. V nejchudší části města. "Musím vytypovat únikové cesty z města, pro případ rychlého útěku. A přístřeší. Musím najít přístřeší v ústraní. Potom až si utřídím myšlenky se rozhodnu co dál..." | ||
| |||
| Vzhuru do města Toussaint „ To rozhodně ano. Hlavně věhlas za ní získaný, je velmi lákavý.“ Pokývám hlavou s úsměvem. Jistě, že bych chtěla vyhrát, ale jsem opravdu tak dobrá? To zjistím až na soutěži. „ Já vím, je mi to jasné.“ Pokývnu hlavou a vyrazím ke dveřím. „ Dobrá. Těším se až uvidím další krásné vinice Toussaintu. Sice jsem jich cestou pár už potkala, ale určitě to nebylo všechno, co se dalo vidět v okolí města.“ Usmála jsem se a vyrazila jsem ze dveří s jemným mávnutím na rozloučenou. Cesta nebyla vůbec jednoduchá. A náměstí bylo přímo přeplněné lidmi. „ Potěš koště… to bude těžké někoho tady najít, kdo by mohl mít víc informací o soutěži.“ Povzdechnu si, přesto s úsměvem na tváři vyrazím rovnou do davu, najít někoho, kdo tu vyřvává něco o turnaji básníků. Určitě tu někdo takový bude, mám pocit, že nebude sám. Možná už tu dokonce bude i podium, kdo ví. Já vlastně ani nevím, kde bude soutěž přímo probíhat, ale asi tady, tady se vejde asi nejvíce lidí, no ne? Každopádně si vážně dávám pozor na své cennosti, abych o ně nepřišla. Tady bude určitě spousta živlů, které by si na mě chtěli přivydělat. Ale nechce se mi jim dávat moc možností. | ||
| |||
| Pronásledovaný Maribor Rozhodl ses, co nejrychleji zmizet strážnému, který se tě snažil dohonit. Na své straně jsi měl rychlost a pohyblivost, zatímco těžká výzbroj strážného zpomalovala a nedovolovala mu pohybovat se tak mrštně, jako tobě. Zahlédl jsi několik dalších strážných, kteří se k lovu přidali. Utíkal jsi, jako o závod. Přeskakoval lavičky, míhal se kolem měšťanů a stánků, tu převrhl sud, támhle bedýnku z ovocem a zahýbal do bočních uliček. Celý udýchaný jsi nakonec zalezl do stinného koutku jedné zahrádky a vyčkával jsi. Poslouchal zdali někdo nepoběží tvým směrem ale naštěstí nikdo takový se neobjevil. Jak se zdá prozatím jsi setřásl své pronásledovatele. Určitě však po tobě ve městě vyhlásí pátrání, abys mohl být dopaden a předán spravedlnosti. Nebyla to dvakrát lákavá vyhlídka, ale co naplat, tvůj život už byl i tak v troskách a tobě zbývalo vyřešit, jak se svým životem naložíš dál, dokud máš tu možnost svobodné volby. Stejně to bylo až k nevíře, jak rychle se vše seběhlo a nebýt věrného starého přítele, už bys patrně vězel v šatlavě a možná čekal na popravu. Život dokáže být někdy pořádně záludný. Hra na služebnou Bremervoord Došli jste k dalším dveřím, poté, co jste se rozhodli moudře vycouvat z pokoje, který jste objevili. Zaklepání u dalších dveří a automatický pokus o to je otevřít a.....nic.....dveře se ani nehnuly. Někdo je dobře zamkl, aby mu do pokoje jen tak každý nemohl vlézt. Na druhé straně dveří panovalo hrobové ticho. Možná se za nimi krčí váš zlodějíček a třese strachy, že jej najdete. Na druhou stranu také to může být pokoj jen místního obyčejného hosta, který určitě nebude rád pokud mu někdo vyrazí dveře a zdevastuje zaplacený pokoj. Pocit dilematu vás těžce obklopil. Volby byly jasné, ale vybrat si již tak snadné být nemuselo. O nějaký okamžik později jste zaslechli nějaké zašustění z druhé strany dveří. Avšak nedokázali jste jej v tuto chvíli identifikovat. Vzhůru do města Toussaint "Jistě to chápu, tak hodně úspěchů a dávej pozor, je tu fůra lidí a ne všichni mají v úmyslu pouze soutěžit." Naznačí ti hned několik možných scénářů, které by se mohly odehrávat, když potkáš nesprávné lidi. "Hehe....to je možná pravda, ale výhra je přece jen sladší, než pouhá účast." Zasmál se na tebe a pak pokývl hlavou. "Neboj dříve, než zítra nepojedeme, dám ti vědět. Hodně štěstí ve městě." Rozloučil se s tebou vřele a pak tě nechal jít. Když jsi vyšla ven opět ses ocitla v množství sunoucích se návštěvníků, ať již jakýmkoli směrem. Jít s davem tím správným směrem nebylo vždy úplně jednoduché. Dostat se na náměstí bylo obtížnější, než jsi původně počítala. Nebylo daleko to ne, ale na druhou stranu tu bylo tolik lidí, že skoro nebylo k hnutí. Náměstí bujelo trhem, smlouváním a obchodováním všeho druhu. Bylo to tu hlava na hlavě a trhovci si jistě přijdou dnes na své. No patrně ne jen dnes, ale po celý čas soutěže. Na hrad to bude mnohem náročnější cesta a taky podstatně delší. Samozřejmě záleží, kam a jak se nakonec budeš chtít vydat. Určitě zde bude i množství kapsářů, kteří si budou chtít přivydělat. Inu prostě velké město, které právě navštívila spousta lidí, co více chtít. | ||
| |||
|
| ||
| |||
| PODEZŘELÝ A ÚTĚK Maribor Neodbytný strážník se nenechal odradit a vydal se mě pronásledovat v těžké výzbroji. „Musím uznat, že Maribor má dobré vojáky…“, proběhlo mě hlavou, když se vytrvalý strážník hnal za mnou i na hlavní ulici. Při útěku rychle vyhodnocuji okolí, procházející lidi, překážky, povozy. Za většími překážkami se mohu snadněji vytratit z očí a zaběhnout do přilehlé uličky. Nepřestávám po očku sledovat pronásledovatele a také sledovat, jiné strážníky na ulici. Zkusím křižovat cestu kolem větších překážek a tím se pokusit vytratit. Poté najít únikovou uličku a rychle do ní. Uvažuji o úkrytu v okolí. Potřebuji se ztratit a zkusit změnit podobu. Improvizace. „Možná zahlédnu sušit nějakou košili…a potom se převléci...“ Pokud se nebezpečně přiblíží zkusím mu pod nohy shodit něco při cestě, pokud něco uvidím. Běžím a kličkuji jako zajíc a snažím se se z toho dostat, jak jen to půjde. Najít úkryt a najít způsob jak se z toho dostat. | ||