Hra na služebnou
(Elerien a Larmon)

Bremervoord
1. Srpen roku 1293
Léto

Elerien zvládá situaci bravurně a sklidem pokojské která už viděl vše. Já toho vidím daleko méně ale už z hlasů a jednání mi dochází a stačí mit to. Je mi fuk co tam ti dva dělaji v pokoji do okamžiku než padne otázka která je pro mě nechutná a já se zatvářím z hnuseně ale jinak nereaguji. Ani podle hlasu mi nepřijde že bych poznal zloděje a tak čarodějka zdvořile vycouvá a my pokračujeme dál. Pokud se na mě podívá úšklebek z hnusení zmizí a nahradí ho lehký úsměv.
Položí otázku a já rozhodně kývnu hlavou že ano. Stoupnu stejně tak jak u prvních dvěří, nachystaný na akci ale zatím neviděn. Čarodějka používá stejnou metodu jako v prvním připadě a já jsem celkem zvědav na výsledek. Sice zbývají ještě jedny dveře, ale co kdyby náhodou?

Hra na služebnou

Bremervoord
1. Srpen roku 1293
Léto

Pootevřené dveře odhalili dost nepěknou situaci, ale snad ani nebudu komentovat, kdo je snad ošklivější, nebo co jsou za pohlaví. Pokojská v akci.. Jak to někdo může dělat. Jen se mile usměji, když na pár koukám ze dveří. "Děkuji za pozvání, ale nemám zájem... Nenechte se rušit.." Odpovím vlídně, vyklouznu ze dveří a zavřu. Ani jsem se neobtěžovala s prohlížením si těch dvou. S hlubokým nádechem a výdechem se přesunu k vedlejším dveřím. "Můžeme další?" Zeptám se, ale chvíli na to zaklepu, pootevřu dveře a nahlídnu. "Zdravím... Přišla jsem se zeptat, jestli všechno v pořádku?" Použiji stejnou frázi jako před chvílí.

Podezřelý nebo svědek?
(Viggard)

Maribor
1. Srpen roku 1293
Léto

"Doprovodím tě, aby se ti něco nestalo cestou."
Nadhodí strážník, jakoby nic a jme se toho kráčet za tebou. Když však vidí, že se mu snažíš utéct. Dává se taky do pohybu a běží za tebou.
"Stůj! Povídám stůj ty šmejde!......Poplach tady!!! Poplach! Chyťte ho!"
Křičí strážný, který si to žene za tebou. Slyšíš, jak jeho zbroj a halapartna cinkají a těžké boty dusají za tebou. V tuto chvíli je lehkost tvá hlavní výhoda. Na druhou stranu tihle vojáci jsou na tohle cvičení, takže je otázka, jak velkou výhodu budeš mít a kdy se na scéně objeví další. Právě nyní vybíháš z boční na hlavnější uličku. Budeš se muset vyhýbat lidem a strážím, které určitě jdou na pomoc tomu, co tě pronásleduje a určitě to nebude lehké opět zmizet z dohledu.

Pozn: Nehodil sis na poslední lhací akci, zbytečně se připravuješ o hody, házej si na to, co se snažíš provádět, ať máš bonusy ect. Například nyní, když se snažíš utéci budeš házet jak úspěšně. Plus něco dalšího pokud budeš užívat věci chytře.

Hra na služebnou
(Elerien a Larmon)

Bremervoord
1. Srpen roku 1293
Léto

Pootevřeli jste dveře a Elerien nakoukla dovnitř. Ve velké posteli viděla peřových duchnách zachumlané a přitulené dvě osoby. První velice vousatou a zdá se podsaditější, ač většinu těla zakrývaly duchny a druhou jemných rysů se špičatýma ušima která první osobu laskala ve vousech. Už při prvním pohledu bylo jasné, že pokud se nejedná o velice ošklivou elfku nebo ještě ošklivější trpaslici, tak se tam spolu válejí dva chlapi.....konečně si všimli i pootevřených dveří.
"No to je mi ale rozkošná děvčice, nechceš si přidat k nám koťátko? Ve třech by to mohlo být zajímavější.....nemusíš se bát nekoušeme....moc."
Zachichotal se elf a vybídl rukou Elerien aby se vydala k nim.
"Pošli ji pryč, nepotřebujem další společnost."
Zabručel trpaslík, který je očividně spokojen se stávající společností, každopádně po vašem pachateli zde patrně není ani vidu ani slechu. Na druhou stranu, když budete chtít možná si užijete dost zábavy s tímto rozverným netradičním párem.

Koně a horká miska
(Janis)

Toussaint
1. Srpen roku 1293
Léto

Přihlásit?....Panečku.....víš že vlastně ani nevím, ale řekl bych, že na náměstí by to mohl někdo vědět. Patrně nějaký hlásač, nebo tak, ale předpokládám, že se hlásit budou umělci, někde u hradu."
Podotkl mladík a pak se poškrábal ve vlasech.
"No třeba to vyhraješ, kdo ví."
Pokrčí nenuceně rameny, jako by ti vlastně vůbec nelichotil.
"Potřebuješ ještě něco?"
Povytáhne zvídavě obočí.

Hra na služebnou
(Elerien a Larmon)


Bremervoord
1. Srpen roku 1293
Léto

"Souhlas." Špitnu tiše tak aby mě slyšela pouze Elerien. Zjevně si hrajeme na služebnictvo což není moc špatný nápad. Jen si nejsem jist jak moc to funguje v tomhle hostinci. Zjevně podle odpovědi z pokoje tu něco takového funguje. Ruku mám přiravenou abych mohl udělat runu aard a zhodit připadně někoho na zem, druhou mám nachystanou u meče. Stojím tak že mě není z pokoje vidět ale abych se mohl jen vyklonit a prakticky se dostat do pokoje a dokončit do pokoje.

Mluvení nechávám na Elerien a ta se toho zhostí dobře. Vím že zloděje pozná stejně jako já takže ho nebude chtít nechat utéct. Soustředím se na případný možný střet a na okolí aby mi něco neuniklo jinak jsem potichu jako myška.

Koně a horká miska

Toussaint
1. Srpen roku 1293
Léto

„ Nemusíš dělat vše sám… Ale, jak si přeješ…“
Usadila jsem se za stolem a nechala ho, ať všechno udělá po svém. Přeci jen je tu doma, vyzná se tu a já, jak už dodal, jsem přeci host.
Jakmile začal vtipkovat o polévce, zarazila jsem se a zahleděla se na něj. Tyhle vtípky moc v lásce nemám, přeci jen otrava z hub není nic příjemného a mnohdy to může skončit fakt špatně. Zavrtěla jsem hlavou, když se začal ušklíbat a mírně se ušklíbla taky. Přesto jsem první kousla do chleba, než jsem viděla, že jí polévku také. Nakonec jsem se do toho pustila také, ale popravdě jsem doufala, že mi zle nebude…
Po jídla jsem mu pomohla sklidit. Nebude mě tu přece jen tak obsluhovat no ne?
„ Děkuju.“
Pousmála jsem se na něj, po té co mi nabídl, ať se neostýchám říct.
Posbírala jsem své věci a vydala jsem se ke světničce, kterou mi ukázal. Věci jsem uložila vedle lůžka a vrátila se za ním.
„ Kde se mohu přihlásit na tu soutěž?“

PODEZŘELÝ NEBO SVĚDEK

Maribor
1. Srpen roku 1293
léto

[/right]

Srdce mi bilo napětím. Dokonce se okamžik zdálo, že vše půjde hladce. Udělal jsem sotva dva kroky kolem strážníka, když se znovu ozval s výzvou k zastavení.
Zamrazilo mě v zádech...
Nezastavuji se, ale spěšně odpovídám na jeho výzvu:
"Jistě strážníku, že to jdu ohlásit do vaší strážnice.... Napadlo mě, že bude pro všechny lepší, když mě ten neuvidí... Nebojte ohlásím, že jste mě tam poslal..."

Dopovím s vřelým úsměvem a stále pokračuji dál. Poslední věty jsem už volal zvýšeným hlasem, aby mě dobře slyšel.

Nyní jsem už neměl jinou možnost. Pokud se rozhodne mě zadržet, nezbývá než spěšný útěk a musím doufat, že krátka mezera mezi námi mě bude stačit k útěku.

"Přeci jen je ozbrojen s těžší výzbrojí. Mám větší šanci uniknout. Doufám...
Pokud se tak stane rychle poběžím do davu na ulici a někam zabočím do uliček...
Potom? Potom sundat plášť, abych zvýšil šanci, že mě nepoznají...
Snad... doufá..."

Dokud jsem volný mám šanci... Jde o život a možná nejen můj...

Hra na služebnou

Bremervoord
1. Srpen roku 1293
Léto

Po zaklínačově odpovědi přikývnu. "No.. Tak zkusíme zaklepat? Něco se vymyslí.. Budu klepat a případně mluvit. Ty buď připravený, pokud bychom ho našli." Mluvím relativně tiše, zaklínač to určitě slyší, to stačí.
Zaklepu na dveře. Když se ozve naštvaný hlas, hned je mi jasné, že to asi nebude ono. Stejně pootevřu dveře a nakouknu. "Zdravím... Omlouvám se, že vyrušuji, přišla jsem se jen zeptat, jestli máte všechno, nic Vám nechybí?" Zeptám se slušně dvojice, která v místnosti se nachází.

Podezřelý nebo svědek?
(Viggard)

Maribor
1. Srpen roku 1293
Léto

Jako obvykle ses pokusil z celé záležitosti vykecat a neupoutávat na sebe přílišnou pozornost. V lhaní nejsi nijak zběhlý a dost často ses mu snažil vyhýbat, ale nyní není vyhnutí a vsadíš na to, že to prostě nějak vyjde a dopadne. Když jsi promluvil na strážníka na chvíli se zamračil a zamyslel.
"Hmmm....ano....asi bych měl...."
Zdá se, že tě nechá jen tak projít a půjde si po svém. Byla dost velká naděje, že spolkl tvojí návnadu. Dokonce už udělal krok směrem, ze kterého jsi přišel, ale pak se zarazil a otočil se na patě.
"Počkej.....tebe jsem už někde viděl.....stůj půjdeš se mnou, jako svědek!"
Volnou rukou po tobě chmátl, ale prsty sevřel jen vzduch, naštěstí neodhadl dobře vzdálenost, ale teď už se z toho asi jen tak lehce nedostaneš. Strážný přechytl kopí do varovné pózy.

Hra na služebnou
(Elerien a Larmon)

Bremervoord
1. Srpen roku 1293
Léto

Po patře s pokoji jste jen bezcílně bloumali. Přece jen nic nenasvědčovalo tomu, kde by mohl být ubytován váš zloděj. A Larmonovo tušení nebylo nic, než obyčejné přání, aby našel svůj medailonek. Nakonec jste se rozhodli, že přece jen zkusíte ony dveře nalevo, které vybrala Elerien protože, jak mohl zaklínač potvrdit, tak opravdu nic neměl. Byl více v lese, než když chodil lesem.
Elerien se rozhodla raději zaklepat, aby tam Larmon nevpadl jako velká voda. Chvíli bylo ticho....
"Co je kurva! Estli nesi ta děvka, nebo nenesaš dlabanec, tak choď do řitě!"
Ozval se docela ostrý nahrublý hlas z druhé strany.
"Ale drahouši nebuď tak neslušný.....víš, že nemám rád, když se ti ježí vousy."
Zachichotá se tam někdo další, tentokrát jemnějším hlasem. Jestli se však jedná o dva mužské, dva ženské, nebo jeden mužský a druhý ženský hlas si jistí nejste, přece jen dveře vše zkreslují.

Koně a horká miska
(Janis)

Toussaint
1. Srpen roku 1293
Léto

"Děkuji."
Usměje se nad tvou pochvalou a chystá na stůl.
"Jsi host, takže není třeba, abys s něčím pomáhala. Zvládnu to."
Ubezpečí tě. Zdá se, že ctí povinnosti hostitele. O pár okamžiků později již sedíte za stolem oba a on ti nabere pořádnou porci bramboračky a podá ti pořádnou skývu chleba.
"To rád slyším. A nemusíš mít obavy houby tak často nevařím a když už tak většinou jedovaté nejsou."
Zacuká mu pobaveně koutek, když se tě snaží svým vtipem trošku polekat.
Podívá se na peníze na stole vezme si domluvených 10 herinů.
"Spát budeš v mojí světnici je tam docela pohodlná postel. Já už mám spaní přichystané jinde."
Usměje se, aby sis o něj nedělala starosti a pak poukáže ke dveřím, které vedou z této místnosti do druhého pokojíku.
"Kdybys něco potřebovala neostýchej se říci."
Po jídle začal vše zase sklízet.

Poznámka:
- Janis: Upsáno 10 herinů

Po stopách zloděje

Bremervoord
1. Srpen roku 1293
Léto

Jestli jdu tiše nebo ne mě nějak nevzrušovalo. Chtěla jsem zpět své peníze, to ano, ale než toho zloděje vůbec chytíme, tak dřív zestárneme. Tedy já.. Zaklínači maximálně přestanou sloužit smysly.
Vyšla jsem po schodech a uhnula, aby mohl vyjít i zaklínač. Jen mlčky jej sleduju a k žádným dveřím se moc neženu. Ještě chvíli a vypálím tu hospodu do základů. Když zaklínač snad bezcílně bloumal, založila jsem ruce na prsou a zamířila krokem ke dveřím vlevo.
Když jsem k nim došla, zastavím se a otočím na zaklínače. Máš něco? Zeptám se ho dřív, než se snad rozhodnu slušně zaklepat a vejít.

Po stopách zloděje
(Elerien a Larmon)

Bremervoord
1. Srpen roku 1293
Léto

Nad štěstím že nás opilec nechal se usměji a pokračuji v naší cestě. Plížení se mi uplně nedaří ale aspoň to nezní jako kdyby se hnal lesem medvěd grizly a boural všechny stromy. To už by asi vyděsilo i místní obyvatele pokojů, tedy pokud by nebyli extrémně opilí.
Otázka co dál zůstává, burcovat obyvatele neprávem by naštvalo jak je, tak hostinského. Takže jsem se rozhodl to spíš přenechat náhodě, šel jsem koukal na dveře případně i na okno a nechával jsem to spíš na svém štěstí nebo Instinktu aby mě zavedl které dveře mi připadali divné, připadně jestli mě to táhlo víc k oknu. Pro Elerien to tak mohlo vypadat jako kdybych něco hledat a sám pořádně nevěděl co. Ale já moc dobře tušil že mě něco navede na správnou stopu.