Toussaint plný krás

Toussaint
1. Srpen roku 1293
Léto

„ Nečekala bych, že zrovna tady budete vést boje o studnu.“
Zavrtím hlavou. Asi jsem byla moc naivní. Toussaint je krásné místo, ovšem i tohle místo asi bude mít dost škraloupů. Tak jako všude. I když jsem myslela, že lidé v Toussaintu jsou mírumilovní a hlavně, že mají rádi zábavu.
Pomohla jsem postarat se o koně, přeci jen jsou tu i ti moji a nerada bych nechávala všechnu práci nad nimi na Mikajovi. Je moc dobře, že tu mají tak čistou vodu. Vlastně až tak s dobrou vodou jsem se snad ještě ani nesetkala. Překvapuje mě to. Opravdu. Toussaint je plný takových překvapení. Až se nemůžu skoro dočkat, jak to tady bude vypadat na venkově.
Jakmile mne uvedl do svého domu, usmála jsem se na něj. Proč skromném, vždyť má víc než já. Podstatně víc. A taky s tím má víc starostí než já, to musím uznat. Vlastně si nejsem jistá, jestli bych chtěla někdy se takhle usadit a zůstat na jednom místě. Kdo ví…
„ Pokud je tvé bydlení skromné, pak přemýšlím nad tím, jaké bydlení mám já.“
Ušklíbla jsem se na něj.
„ Máš to tu hezké, Mikaji.“
Kývla jsem nakonec uznale a své věci položila do kouta. Nebylo jich tedy zrovna málo, ale zase ne tak, aby se do nějakého toho koutu nevešli.
Došla jsem k němu, když promíchal polévku a následně se rozhlédla kolem.
„ S čím mohu pomoct?“
Usmála jsem se a pokud dovolil, pomohla jsem mu nachystat na stůl. Už to bude nějakou dobu, co jím pod střechou a ještě u stolu. Těch hospod nebylo zrovna mnoho na cestě sem.
„ Neboj se. Já jím všechno, pokud to není jedovaté.“
Odpověděla jsem s úsměvem a hned jak bylo vše dochystané, usadila jsem se u stolu a začala vytahovat váček, abych spočítala, kolik mu mám dát, za ubytování. Ať jsme vyrovnaní hned. Jsem ráda, že jsem sehnala ubytování. Snad to bude všechno v pořádku. Doufám. Stále mám trochu obavy, abych nepadla někomu do pasti a popravdě? Mikaj je cizí, takže si jistá být ničím nemůžu. Snad mi ale neublíží. Doufejme…
Podala jsem mu na stole peníze a zadívala jsem se mu do očí.
„ Kde budu spát?“

PRONÁSLEDOVANÝ S NADĚJÍ

Maribor
1. Srpen roku 1293
Léto

Únik z dosahu pronásledovatelů šel v celku dobře. Už jsem začínal doufat, že vyjdu na ulici a ztratím se v davu, když se objevil strážný na druhém konci uličky.
Srdce se mi rozbušilo v obavě, že jsem ztracen. Ale prozatím se nezdálo, že by mě hodlal zadržet. Šance byla vyzkoušet lest a oklamat strážného. Rychle jsem zvážil možnosti.
Jistým, ale naléhavým krokem jsem se vydal ke strážnému a ruce držel viditelné, aby strážný neočekával nějaký útok.
Nasadím příjemný výraz a promluvím nadšeně. Snad to na něho zapůsobí…

„Buďte zdráv strážníku! Co se děje? Snad mě také nechcete zatýkat. Procházím tudy zkratkou a slyším nějaký povyk z jedné zahrady. Zdálo se mi, že tam někoho dopadli vaši kolegové… Spěcháte také tam? Odpusťte, nebudu Vás rušit při práci otázkami…“

Promluvím směrem ke strážníkovi a jen zpomalím. Snažím se nezastavovat a během řeči pomalu projít. Rukama ukazuji směrem k místu odkud jsem přišel. S trochou štěstí mě nechá jít a nebude z ničeho podezřívat… Doufal jsem v to, ale jistotu jsem neměl. Proto jsem pohledem vyhodnocoval výzbroj strážníka, kdyby bylo nutné použít nějakého nechtěného násilí.

Zrazený a pronásledovaný
(Viggard)

Maribor
1. Srpen roku 1293
Léto

"Stůj ty zrádče jménem královny!"
Slyšíš křičet stráže, kteří se rozbíhají za tebou směrem k domu. Tvůj návrat dovnitř patrně nepředpokládal ani Hurask. Chvíli se tvářil zaskočeně, když jsi zlomil klíč v zámku, ale jen do chvíle, než pochopil, že tudy chceš utéct. S lehkým pokývnutím hlavy tě sledoval, jak jsi proskočil otevřeným oknem ven. Za sebou někde jsi jen slyšel bušeni na dveře, dusot těžkých bot a pokřikování rozkazů. Určitě tě nebudou chtít nechat jen tak utéct.
Přeběhl jsi malou zahrádku a přehoupl ses přes váš plůtek. O okamžik později jsi už přikrčený rychle mizel mezi domy, aby ses skryl zrakům stráží. I když byli od tebe vzdáleni na několik desítek kroků slyšel jsi je pobíhat po okolí a pokřikovat rozkazy a nadávky, když tě nemohli najít. Rychle jsi lehce přikrčený postupoval jednou boční uličkou, abys zmizel do bezpečí, když tu se objevil na jejím opačném konci strážný, který snad úplnou náhodou pohlédl do uličky a na tebe.
"Hej ty tam! Co tam děláš?!"
Optá se dost rázně a jeho obočí se zamračeně stáhne k sobě, když se na tebe zadívá a zamíří s halapartnou v ruce směrem k tobě. Je otázkou jestli ví o rozkazu k tvému zatčení či nikoli. Je otázkou jak daleko jsou tví pronásledovatelé, a jak z téhle bryndy ven. Nejlepší by možná bylo opustit město. Ale podaří se ti to vůbec, když po tobě tak usilovně pátrají?

Po stopách zloděje
(Elerien a Larmon)

Bremervoord
1. Srpen roku 1293
Léto

K vašemu štěstí se opilec rozhodl vrátit ke svému stolu a vykašlal se potencionální problémy s hostinským. Možná si na vás někde počká a vymlátí z vás duši, až odejdete z hostince kdo ví.
Každopádně vy jste začali stoupat po dřevěných schodech nahoru v naději, že tam najdete svého zloděje. Elerien si s nějakým tichým našlapováním moc hlavu nelámala a prostě stoupala po schodech za Larmonem. Nutno říci, že i když se Larmon snažil jít potichu a našlapovat, jako myška, stejně pod jeho nohama jednotlivé schody vrzaly a sténaly námahou.
Přece jen při své velikosti něco váží a schody to dávají znát. Elerien naštěstí v tomto ohledu takové problémy nemá. No jo hold tohle není příroda, kde se vyhýbá suchým větvičkám mnohem lépe. Tohle je,
jako jeden velký suchý klacek, po kterém kráčíte.
Jakmile jste se dostali do patra naskytl se vám pohled na prázdnou chodbu, která vedla až k zavřenému oknu na jejím druhém konci. Díky tomu byla chodba docela dobře prosvětlená. Při přelétnutí chodby očima napočítáte troje zavřené dveře na každé straně. Nyní je otázkou kam šel váš zloděj, pokud zde vůbec je. Volba špatných dveří by navíc mohla napomoci jeho útěku.

Po stopách zloděje

Bremervoord
1. Srpen roku 1293
Léto

Rvačku rozetne prakticky hostinský což je pro mě jednoduší a mám o problém méně. Elerien se pak zaručí že nic neprovedeme a máme tak volný průchod nahoru. Její poznámku zaznamenám a podotknu.
"Nebylo by to vůbec špatné, jen se obavám že medailony by pak byly z dražšího kovu, a výroba by nás stála tolik peněz že je ani nemáme.. "
Odpovím a pokrčím rameny. Využil jsem svého: tichý pohyb 52% k tomu že jsem našlapoval ještě potichu a šel jsem společně s Elerien po stopách kde by měl být náš zloděj a medailonek.

INTRIKY A NEDOROZUMĚNÍ

Maribor
1. Srpen roku 1293
léto

Hurask svoji roli oběti sehrál velmi přesvědčivě...

"Parchant...Ale udělal bych to asi také být v jeho kůži...Alespoň mě varoval..."
Napadlo mě, když jsem si uvědomil vážnost situace.
Nyní jsem již nemohl váhat. Mnoho očí na ulici mě již uvidělo ve dveřích a stráže šli na jistotu přímo sem. Rychle jsem zvážil své možnosti.
"Vyběhnout na ulici a pokusit se uniknout v davu? Možná na mě již někdo číhá nedaleko za rohem. Zrádce, který za tím stojí. Stačí se šikovně připlést mezi lidmi a nastavit mi nohu. Potom bude za hrdinu a strážím neuniknu.
Potřebuji znovu získat kontrolu a ztratit se všem z očí.

Prudce zabouchnu dveře a otočím klíčem v zámku. Trhnutím jej poté zlomím. Spěšně se pohledem podívám po své ženě a Huraskovi, když mířím k oknu do dvora. Zběhlým pohybem jej otevřu a vyskočím ven.

"Mějte se tu dobře..." rozloučím se a prchám

Znovu se rychle rozhlédnu a vyhodnocuji nejsnažší a nejrychlejší únikovou cestu.
Hledám díru v plotě, mezi zdmi budov kudy uniknout pryč na ulici. Kamkoli mimo dohled stráží...

Po stopách zloděje

Bremervoord
1. Srpen roku 1293
Léto

[/right]

Hostinského upozornění na první moment nezaregistruji, až když udělám pár kroků nahoru. Ohlédnu se za hostinským. "My nahoře nic neprovedeme, nebojte.." Pronesu mile a pokračuji po schodech nahoru. Chlapa, který obtěžoval zaklínače ani neřeším, stejně ho nepřeperu.
Jakmile jsem nahoře, uhnu stranou, aby vyšel i zaklínač. Ten medajlon by měl mít vylepšení... Jakmile nezemře, tak se nevzdálí od svého majitele víc jak pár metrů.. Aspoň by se nestávalo, že by po světě běhal falešnej zaklínač, který se lekne ghoula.. Zamručím rozladěně.

Zrazený a pronásledovaný
(Viggard)

Maribor
1. Srpen roku 1293
Léto

"Nevím proč sem jdou, co jsi udělal, nebo neudělal příteli ale jsou sem a to je hlavní a jdou si pro tebe a ne v dobrém, je to znát."
Odpoví Hurask vážně a smířeně. Dle všeho z toho nevidí jinou dobrou cestu, než tvůj útěk. Tvá žena i tvůj...snad přítel....tě pozorují, když prolétáš, jako vítr domem a bereš to nejnutnější (viz tvé vybavení v deníku), co považuješ za nezbytné k přežití.
Když se vrátíš k němu se slovy, že můžete vyrazit, aby ti vše vysvětlil lehce si povzdechne a mírně zavrtí hlavou v náznaku nesouhlasu.
"Nemůžu jít s tebou Viggarde.....má cesta je jiná, tohle musíš vyřešit sám. Hodně štěstí a promiň, že to jinak nejde."
Zašeptá Hurask směrem k tobě, když kolem něj procházíš ze dveří a najednou prudce upadne na prahu na zem, takže to vypadá, jako bys do něj strčil, když se ti snažil bránit v odchodu z domu.
"Stůj ty zrádče!"
Zakřičí na tebe, když se zvedá ze země a vypadá to, jako by se tě chtěl pokusit zastavit a zároveň chránil tělem vchod do dveří, kde je tvá žena.
"Nebojte se madam ochráním Vás před ním!"
Je dost hlučný a za okamžik ti dojde proč koutkem oka vidíš, jak se přibližují z hlavní ulice rychlou chůzí strážní ozbrojení meči a kopími, míří směrem k Vám a jen zběžně jich bude určitě minimálně šest.
"Stráže tady pomozte nám! Ten zrádce chce uprchnout jdete právě v čas!"
Zamává malátně Hurask, když se dostal na nohy a zběžně pohlédne tvým směrem a rty ti němě naznačí jasné slovo "BĚŽ". Pokud v tom nejede náhodou Hurask taky, tak se možná snaží ochránit před tvým osudem tvou ženu. Kdo ví. Přece jen ví, jak se tahle hra hraje stejně tak, jako to víš i ty. Jedinou otázkou je, za koho on hraje.
Každopádně strážní se těžkým poklusem rozbíhají směrem za tebou s jasnou touhou chytit tě.
"Stůj zrádče! Ve jménu královny!"
Křičí strážní. Nechat se chytit znamená určitě v tom nejlepším případě ošklivé vězení. V tom pravděpodobnějším popravu za zradu.

Po stopách zloděje
(Elerien a Larmon)

Bremervoord
1. Srpen roku 1293
Léto

Mohutný muž lehce překvapeně zamrkal, když jej Larmon pustil.
"Protože se tváříš tak pitomě."
Prskne v odpověď zatímco se mu Larmon snaží vyškubnout ze sevření a uhnout stranou, aby si mohl povídat s Elerien naštěstí měl Larmon dost síly, aby se vytrhl ze sevření přiopilého hrubiána a uhnul právě ve chvíli, kdy proletěla opět vzduchem jeho pěst.
"Neutíkej z boje ty parchante."
Zavrčel vztekle odhodlaný nenechat Larmona odejít. Hostinský za pultem vás oba dost nevraživě sleduje a z pod pultu vytáhl docela obstojně velký a respektu hodný sekáček na maso.
"Jestli mi vy dva šmejdi nahoře něco rozbijete naporcuju vás do příštího guláše."
Zavrčí temně a varovně hostinský vaším směrem. Nepokoje v hospodě patrně nepovažuje za velký problém. Většina problémů se už uklidnila a jediný, kdo se chce ještě v tuhle chvíli rvát je opilý svalovec, který jde po Larmonovi.
"Jestli se s ním chceš rvát vezmi si ho ven nestojím o rozbitou hospodu pro dnešek by to už stačilo."
Upozorní ještě hostinský. Zdá se, že leckdo má zde z něj respekt.

Koně a horká miska
(Janis)

Toussaint
1. Srpen roku 1293
Léto

"Ale jo to zase nepopírám hezky tu je, možná více, než v některých jiných zemích."
Kývne nakonec Mikaj souhlasně nad tvou úvahou. Při otázce ohledně klání se poškrábal na zátylku a lehce zapřemýšlel.
"No asi spíše ne, já patřím tady ke koním. Navíc nestojím o to, aby mi je někdo při oslavách ukradl, zvláště, když tu budu mít ještě koně, kteří mi nepatří."
Pousměje se a dá si ruce v bok.
"Po mi povídej. Ta studna je tu skvělá. Však mi jí už kolikrát chtěli sousedi zabavit a uzurpovat si jí pro sebe. Na štěstí leží na mém pozemku, takže jsem to vždy dokázal uhrát. Mám dojem, že jí tady náhodou vykopal můj pradědeček, nebo tak někdo z mé rodiny dál dozadu."
Zapřemýšlí, ale to už je patrně opravdu historie, která jej minula. Voda ze studny byla chladivá a čistá. Nejspíše se jednalo o podzemní pramen tekoucí daleko a pod městem. Každopádně nezkažená a takto čistá voda byla opravdu něco vzácnějšího. Vždy jsi vídala jen takovou tu lehce zakalenou z řek a tůní, tahle byla podzemím čištěna.
Mikaj tě odvedl k sobě domů. Jeho příbytek byl menší ale za to útulný. Jedna větší světnice, kde byla jídelna s ohništěm a kuchyně a pak dveře do další světnice asi jeho ložnice a ještě jedny menší, možná do spíže, nebo sklepa.
"Tak vítej v mém skromném příbytku."
Poukáže rukou a pak zajde směrem k ohništi, kde visí velký kovový kotlík a v něm naběračka. Ohniště ještě nevyhaslo a Mikaj promíchal obsah kotlíku.
"Máme štěstí ještě je teplá. Doufám, že jíš bramboračku."
Usměje se na tebe přes rameno a pak se jme chystat na stůl. Mimo jiné tam přistane i mystička se solí, kus pecenu chleba a dva dřevěné poháry, za kterými následuje džbán s tmavší tekutinou.

Pichlavé oči Slepého hostince

Bremervoord
1. Srpen roku 1293
Léto

Naštěstí mě už nechtějí upálit.. To je skvělé. Každopádně se tu už nerada zdržuji tak dlouho. Když mě Larmon osloví, pokývám hlavou. Náš viník vyšel po schodech nahoru.. Švihnu lehce směrem ke schodům a vyrazím směrem k nim a po nich nahoru. Pokud někdo protestuje, jen mlčky pohodím hlavou a ignoruji je. Super... Měla jsem raději zůstat doma.

Doufám, že jsi připravený na všechno i bez medajlonu, pokud se to zvrhne... Prohodím ještě k zaklínači za mnou a dál se již věnuji okolí a hledám cokoliv by mohlo naznačit, kde je.

Pichlavé oči Slepého hostince
(Elerien a Larmon)

Bremervoord
1. Srpen roku 1293
Léto

"Hele proč se perem?"
Položím opilci hodně jednoduchou otázku. Pustím jeho ruku a prostě mu chci uhnout z dosahu. S tím že svou ruku z té jeho vytrhnu a udělám krok bokem.

"Postřehla jsi něco?"
Zeptám se Elerien za předpokladu že opilec mě nechává. Pokud mmá společnice přitaká rozhodnu se ji následovat. Přeci jen já byl zaměstnán něčím jiným, a my tu už máme zaplaceno takže odchod by neměl být žádný problém.

Teda trénoval jsem na obludy a přitom by tu spíš potřebovali lekce ze Skelige.. ale co už s nimi. Pomyslím si krátce ale více se vlastním myšlenkám nevěnuji a mám rači oči na stopkách.

Koně a horká miska

Toussaint
1. Srpen roku 1293
Léto

„ Každý má svou povahu.“
Pousmála jsem se, když se mladík začal smát svému čtyřnohému příteli, zatím co jsem pře jela koníkovi po čumáku znovu.
„ Potěšení na mé straně, Mikaji.“
Usmála jsem se a krátce se ohlédla ke vstupu do stájí, ven z vrat na ulici.
„ Nedivím se, že je tu plné město, zvlášť teď, když se chystá ta sláva… Ale musí to tu být krásné i bez všech těch lidí navíc ne? Každé město má své mouchy… to tak prostě je, člověk musí být spokojený s tím, co se mu zrovna nabízí…“
Pokrčím rameny, načež se pohledem opět vrátím k Mikajovi a jeho koním.
„ Nepůjdeš se na klání podívat?“
Už při té otázce jsem se otáčela směrem, kterým mi ukázal studnu, abych mohla jít nabrat vodu koním.
„ Je dobré mít studnu blízko, zvlášť když ti naši čtyřnozí přátelé spořádají tolik vody.“
Uchechtla jsem se a rozhlédla jsem se kolem po nějakém džberu, v kterém bych mohla vodu nosit. Jakmile jsem našla, co jsem chtěla, vyrazila jsem ke studni nabrat vodu, s kterou jsem se vrátila ke svým koním.
„ Ráda si něco dám, po cestě mi pěkně vyhládlo.“
Usmála jsem se na Mikaje. Jakmile bylo o koně postaráno i se senem, vrátila jsem náčiní, které bylo potřeba na místo, kde jsem ho vzala a vyrazila jsem za Mikajem do jeho domu.