NEVÍTANÍ HOSTÉ – NEDOROZUMĚNÍ

Maribor
1.Srpen roku 1293
Léto

Ve chvíli, jak jsem prudce otevřel vstupní dveře a byl připraven zaútočit na možného záškodníka uviděl jsem známou tvář. Před dveřmi byl jeden mladý kolega jménem Huraska. Naléhavě vstoupil dovnitř a začal ze sebe soukat nepříjemné informace.

Byl jsem v šoku z jeho slov. Polilo mě nepříjemné horko. Chvíli jsem jen stál a poslouchal. Nemohl jsem tomu věřit.

„To nemůže být možné.“ Prohánělo se my rychle hlavou.
Ale něco mi říkalo, že mi nelže a skutečně se něco děje. Pokud jsem obviněn ze zrady hrozí mi smrt.
A ti co na mě toto křivé obvinění přichystali budou důslední. Jistě si připravili důkazy a já nebudu mýt nic na svoji obhajobu. Nehodlám zemřít za něco co jsem neudělal. Vždy jsem byl oddaný králi. Musím tomu přijít na kloub. Ale nyní rychle odtud do bezpečí.

„Mluv rychle co se stalo? Proč sem jdou? Nic jsem neudělal vše musí být jen nedorozumění.“
Mluvil jsem rychle a nedočkavě z nastalé situace. Pohltil mě pocit, že se svět otřásá a brzy se zhroutí. Nezhroutil... zatím...
Nezpanikařil jsem a rozhlížel se po místnosti, rychle hledal nejnutnější věci, které beru s sebou. Jen to nejnutnější vybavení a věci na cestu. Než mi stačil vše vysvětlovat již jsem začal sbírat potřebné věci.

Trvalo jen možná minutu než jsem sebral potřebné vybavení a již jsem stál před Huraskou.

„Rychle jdeme odtud. Musím zjistit o co jde. Rychle rychle jdi!!! Cestou mi řekneš o co tu vlastně jde!“ Začal jsem trochu neurvale křičet a pomalu tlačit kolegu ze dveří.

Ve dveřích se ještě otočím k vyděšené ženě a rychle se ji alespoň pokusím uklidnit slovy na rozloučenou.
„Ničeho se neobávej zlatíčko, vše bude v pořádku. Brzy se vrátím. Jen zjistím co se stalo! „
Potom jsem za sebou zabouchl dveře a znovu postrčil Hurasku.
Pohledem rychle kontroluji okolí zda nevidím stráž nebo postávající skupinku mužů, kteří mohou na nás čekat. Pokud bude cesta volná budu se snažit ztratit v nejbližším davu v přilehlé uličce.

„Takto jsem si začátek dne nepředstavoval kamaráde… opravdu ne… Tak povídej co se stalo…“
Naléhám znovu na kolegu cestou. Noha rychle střídá nohu..

Špinavá obvinění a pomluvy
(Viggard)

Maribor
1. Srpen roku 1293
Léto

Postavil ses ostražitě ke dveřím v očekávání, co se bude dít dál, jakmile je otevřeš. Jsi připravem, ale na co vlastně chceš být připraven, když vlastně ani nevíš, co se za dveřmi děje. Je ten na druhé straně přítel či nepřítel? Když jsi však vzal za kliku a otevřel dveře bylo vše rozhodnuto. Tvá žena stála v pozadí s rukou na pánvičce, která se válela na kuchyňské lince a s rozšířenýma očima vše sledovala.
Do dveří vkročil naléhavě menší muž hubeného vzhlédnu v měšťanském oděvu.
"Díky Melitelé, žes otevřel!"
Vydechne muž úlevně a když na něj pohlédneš zjistíš, že se jedná o Huraska mladého muže stejného povolání, jako je to tvé. Příležitostně jsi s ním pracoval. A dá se říci, že jste se za ty roky stali něčím, co by se dalo nazvat přáteli.
"Musíš pryč Viggarde! Hned! Zapřísahám tě neotálej a zmiz! Nevím, co jsi provedl ale míří sem ozbrojená skupina vojáků, kteří tě chtějí zatknout za zradu! Jestli tu zůstaneš skoro jistě umřeš!"
Vyhrkne to na tebe všechno Hurask najednou. Tvá žena vyjekne hrůzou a zakryje si otevřená ústa dlaněmi.
"Jestli je ti cokoli z toho, co máš drahé, tak jdi, seber jen to nejnutnější a běž, nemáš víc, než pár minut, pak bude pozdě."
Naléhá na tebe a studený pot mu stéká po tváři, občas se nervózně ohlédne, jako by čekal, že se v ulici každou chvíli objeví pohroma. Tvá žena tě vytřeštěně sleduje.

Pichlavé oči Slepého hostince
(Elerien a Larmon)

Bremervoord
1. Srpen roku 1293
Léto

Larmon si opravdu nevšiml ničeho vzláštního v hostinci, měl dost plné ruce práce se svým malým problémem, který se nezdál zase tak malý.
Pěst se ti podařilo vyblokovat jen tak tak na poslední chvíli a bylo to, jako by to tvé ruky uhodilo kladivo. Takže o nějakém drcení soupeřovy pěsti být řeč nemohla. Dokonce ač nerad musíš přiznat, že Vaše síly jsou téměř vyrovnané. Ale opravdu jen téměř,
opětoval jsi soupeřův úder, který svou volnou rukou podobně, jako ty zachytil tvůj úder a oplatil ti drtivé sevření, takže oba blokujete jednu ruku toho druhého a snažíte se jí, co nejpevněji svírat. Nutno říci, že v tuhle chvíle je jeho sevření asi drtivější,
než to tvé. No, kdo by se tomu taky divil, když je to chlap, jako hora s výškou, které je skoro větší, než ta tvá. Tohohle cápka bys typoval na nějakého lodníka, veslaře, nebo dokonce dřevorubce, takže o sílu nemá nouzi a lesklé oči jasně říkají, jak hodně je již dnes připitý.

Elerien si mezitím všimla, jak jakási postava, která by mohla snad odpovídat zlodějíčkovi který Vás okradl stoupá nenápadně nahoru po schodech do patra hostince, jako by se nic nedělo. Zatím co se Larmon potýkal se svým soupeřem, jí se podařilo upokojit trochu ostatní v hostinci,
kteří se zdáli, že by jí nejraději upálili na hranici za krádež. Ale, když byly podány argumenty, někteří zákazníci s klením rychle opustili hospodu, jiní se s vrčením vrátili na svá místa, ale nezdálo se, že by někdo chtěl ukončit onu tak hezky vyvíjející se rvačku.

Lehce nabyl, lehce pozbyl
(Ita´istar)

Rivie
1. Srpen roku 1293
Léto

Začal jsi se cukat se zaplacením vstupného do města. Přece jen nejsi žádný sluha, nebo idiot, který by měl platit místním pivo. A tak ses nakonec rozhodl vyrazit si to skrz bránu bez placení. Samozřejmě, že tě stráže zastavily.
"Tak prrrr mladej, nikam nepůjdeš. Ne bez placení!"
Zahřmí hlas staršího strážného, který ti zatarasí cestu halapartnou.
"Moment, moment ty mi někoho připomínáš.....Sakra!....Je to jedna z těch zkurvených veverek!"
Hned halapartna míří na tebe ale ty se obratně odtočíš a sáhneš po své čepeli a srazíš halapatrnu stranou. Napřáhneš se k seku po zkušeném vysloužilci, když tu ucítíš bolest, která ti projde stehnem, když tě do něj zezadu bodl mladý zelenáč.
"Háááá!"
Zakřičel bojovně a tobě vybuchla noha bolestí. Ohnal ses po něm čepelí, až málem klučina upadl a s úmyslem je dorazit jsi šel po tom starším. Pak něco drnklo a v hrudi tě ostře bodlo. Když tvé oči sklouzly níž spatřil jsi šipku, která ti čněla z hrudi a krev prosakující skrze tuniku.
"Neměl jsi dělat hlouposti."
Zamračil se strážný a ty zahlédl nahoře na bráně dalšího, který právě znovu natahoval kuši. Udělal jsi pár malátných kroků, než ses svalil do prachu na záda a sípavě oddechoval, jak z tebe vyprchával život. Nebylo třeba ani další šipky, která by tě strhla k zemi.....

Krátký Epitaf
(Izydor)

Toussaint
1. Srpen roku 1293
Léto

Tak, jak se náhle mladý zaklínač v zemi zjevil, tak náhle se po něm zas zem slehla. Postrádat jej patrně nikdo nebude, přec, kdo by mutanta vítal, když rytíři tu objíždějí a klid zachovávají. Aneb, kde není řemeslo, tam není zapotřebí ani zaklínače, který by jej vykonával.

Pichlavé oči Slepého hostince
(Elerien a Larmon)

Bremervoord
1. Srpen roku 1293
Léto

[/right]

Jen mlčky přihlížím dění v hospodě. Několik z nich se chopilo příležitosti a když měli, co potřebovali, vraceli se na svá místa nebo odcházeli. (Postřeh 63%)
Korbel je po chvíli přestal zajímat a pohledy se otočily k nám.

Jeden z nich velmi mile oslovil zaklínače, který se mnou přišel. Není nad to mít vychování.
Ani bych to tak moc neřešila, ale jeden z nich se rozhodl obdarovat Larmona pěstí, které se sice bránil, ale i tak jsem udělala tři kroky stranou, abych jednu taky nechytila.

Když začal ukazovat na mě, mírně se zamračím. Proč bych vás měla obírat a následně tu stát?
S nečinnýma rukama bych vám asi těžko ukradla cenné majetky, na které jste si očividně nedávali pozor, když vám viníci utekli pod rukama z hospody. Povzdychnu si a dál to neřeším.

Larmonovo dotaz odpovím jen lehkým pokrčím ramen. Ti dva pravděpodobně ne. Nezdáli se moc sebejistí, když zdrhli. Pokývám hlavou. Zkusme to.. Pokud nás nechají být. Dodám ještě nakonec a rozhlédnu se po hospodě.

Pichlavé oči Slepého hostince
(Elerien a Larmon)

Bremervoord
1. Srpen roku 1293
Léto

Všiml jsem si lapků a odhadl je správně a taky mě napadlo že ten co zůstal bude nejméně nápadný právě proto že neutekl a zbytek hospody ho tedy nebude ani hledat.
To je náš zloděj!

Napadlo mě. Ale postřehnout (23%) zbytek dění v hospodě už jsem tak moc nestíhal. Očekával jsem spíše něco jiného a to se taky stalo. Využiju svých bojových dovedností a holých rukou (1+ 64%) abych příchozí pěst vyblokoval levačkou a pořádně mu ji zdrtil stiskem, a druhou abych ho omráčil útokem na ucho. Holdám ho takto jen vyřadit z boje víc se do něj nepouštím. Pokud do mě nejde další ožrala špitnu Elerien.

"Tušíš který z nich to mohl být? Já mám podezření na toho co tu zůstal sedět další dva se sebrali a utekli potom co je okradli."

Pokud nebude Elerien nic další tušit zkusil bych se nějaký líp podívat na onoho zloděje co zůstal sedět pokud ještě v hospodě nepokračuje rvačka a někdo další se do Nás nechce pouštět.

NE VÍTANÍ HOSTÉ

Maribor
1. Srpen roku 1293
Léto

To ráno začalo jako většina běžných dnů běžně a poněkud nudně. Moje žena již připravovala snídani. Začínal jsem přemýšlet nad věcmi co bych mohl dnes udělat, když někdo silně zabušil na dveře.
Ozval se naléhavý hlas:
"Viggarde! Viggarde jsi tam?! Otevři rychle zapřísahám tě Viggarde nemáme čas!"

Popadnu rychle velký nůž, kterým žena krájela zelí a přiskočím ke dveřím. Podívám se na ženu, která mi připadne trochu vyplašená.
"Klid zlatíčko to vyřídím.." Řeknu klidným hlasem.

Naléhání osoby z venku narůstá. Nyní my hlas připadal povědomý, ale nehodlám nic podcenit.
Postavím se za dveře a rychle otevřu, připraven vyskočit z poza dveří na případného vetřelce.

Malebná stáj v překrásném městě

Toussaint
1. Srpen roku 1293
Léto

„ Snad se mi je jednou podaří vykoupit zpět. Stále se snažím udržet si naději, že s nimi znovu budu pohromadě.“
Vydechla jsem tiše, smutně. Bylo těžké o tom mluvit. Cítila jsem se skoro tak, jako bych prodala vlastní sourozence do otroctví. Jenže, co jsem měla dělat. Musela jsem nějak uživit ty zbylé dva. A o tomhle se mi mluvilo vážně špatně. Následovala jsem jej do stájí, kde už dva koníci byli. Popravdě to byl ten flekatý, který mi vyčaroval úsměv na tváři.
Na jeho slova o práci pro jeho strýčka, jsem pokývala s úsměvem hlavou a jala jsem se toho, abych ustavila koně do stání a ulevila jim od jejich zátěže. Už je to dlouho, co jsme byli ve stájích se střechou, kam nezatéká. Tedy snad. Jakmile jsem uvázala, alespoň prozatímně ty svoje dva ve stání, vyšla jsem k flekatému koníkovi.
„ Ty si ale krasavec…“
Usmála jsem se na něj a natáhla jsem k němu ruku, aby si mě očmuchal. Záměrně jsem ho nehladila. Teprve až položil čumák do dlaně, jsem mu přejela jemně po nosu a pak opatrně vztáhla ruku mezi jeho uši a pohladila jsem ho tam.
„ Mimochodem. Jmenuji se Janis. Jsem bard a tak trochu i krasojezdec.“
Sklouzla jsem pohledem od flekáče k jeho majiteli a natáhla jsem k němu pravou ruku. Celou dobu jsem se vesele usmívala.
„ Vždy jsem toužila Toussaint vidět. Už od mého dětství. Něž zemřel můj otec, měli jsme sem namířeno. A já jen pokračovala v cestě dál. A pak jsem se doslechla, že tu budou velké slavnosti, a soutěž bardů. Ráda bych se jí zúčastnila.“
Přiznala jsem s úsměvem na rtech a vydala sem se zpět ke svým koním, abych je odstrojila a odložila věci někam do bezpečí, kde nebudou zavazet. K sobě jsem vzala hlavně svou loutnu a sedlové brašny s brašnou, kterou jsem měla u sebe. Prostě ty cenné věci.
„ Je tu někde džber a studna? Ať jim můžu dát pít?“
Zeptala jsem se a rozhlédla jsem se kolem. Já už bych taky uvítala něco k jídlu a k pití, ale o tom raději nemluvím. První se postarat o zvířata.

Pichlavé oči Slepého hostince
(Elerien a Larmon)

Bremervoord
1. Srpen roku 1293
Léto

Larmon se rozhodl, bude vedlivě sledovat dění v hospodě a reakce jednotlivých přítomných na vzniklou situaci, která skýtá také příležitost a k tomu se mírně obohatit. Jeho oči nenápadne klouzaly po okolí a přítomných, kteří koukali, jako z jara na to, co se stalo s tím jedním korbelem. Samozřejmě, že se za chvilku našli chmatáci, kteří toho hodlali využít. Šlo zaznamenat minimálně 4 osoby, které se pokoušely obohatit při této příležitosti na ostatních a nikdo si jich v podstatě ani pořádně nevšímal. A tři z nich by mohly odpovídat trošku postavě, která tě okradla. Bohužel nikomu z nich moc nevidíš do obličeje a jejich ruce jsou opravdu šikovné a jakmile mají, co chtěli, tak se vracejí ke svým stolům, nebo se snaží nenápadně opustit hospodu. Ti, kteří odcházejí jsou sice pouze dva, ale i tak. Jestli je však někdo z nich ten koho hledáte to je otázkou v této pochybné hospodě.
Rozruch v hostinci docela záhy zase utichá a korbel přestává být zajímavý. Některé pohledy se opět upínají směrem k vám a ne všechny jsou přátelské. Nejspíše jsou zde takoví, kteří vědí nebo tuší, co se stalo a nebo jsou tu takoví, kteří vám to minimálně dávají za vinu.
"Na co čumíš kreténe?!"
Vyštěkne na Larmona jeden z přísedících docela zlostně, když se na něj chvíli zaklínač díval. Atmosféra houstne zvláště i proto, že někteří z místních si všímají absence svých drahocených váčků. Začíná povyk obviňování se a s tím jdou ruku v ruce i výtržnosti a počínající rvačky.
"To ona nás okradla určitě patří k těm čarodějným parchantům!"
Vykřikne někdo a ukazuje na Elerien. V zápětí někdo chytne Larmona za rameno, aby ho natočil trochu k sobě a vzápětí dostává Larmon tvrdě pěstí do obličeje.

Poznámka:
- Larmon: Budou připsány % na učení odhadu nepřítele, hoď si 2x%. Poprvé na postřeh v rámci dění v hospodě a podruhé na to, jak stíháš reagovat na útok na tvou osobu (ona pěst).
- Elerien: Hoď si 1x% na postřeh v rámci dění v hospodě

Bremervoord
1. srpen 1293
Léto
já a zaklínač

Po nezdařeném pokusu se mírně zamračím. To jsem teda čarodějka. To mě podrž. Nezdálo by se, že se stalo to, co by mělo. Nebo alespoň zaklínač se na to netváří. Jen mlčky přihlížím a snad čekám, že přijde s nějakým nápadem. Ale ten krýgl nevypadá špatně. Nebo minimálně je velmi vtipný.

Nezdá se, že by tu byl.. Zamručím tiše k zaklínači a rozhlížím se kolem sebe. Ani ne... Dneska ráno jsem teprve přicestovala.. Zasměji se a spojím ruce za zády. ALe tedy... Na rozdíl od tebe jsem se pěkně prošla, protože jsem šla pěšky. Dodám s tichým smíchem. Protože si nemyslím, že bys přeplaval vody bez lodi.

(Elerien a Larmon)

Bremervoord
1. Srpen roku 1293
Léto

Nápad s kouzlem se ne uplně vydařil ale přesto jsem hned dostal další nápad. Ještě chvíli máme než se budem muset stratit.. Lidé kteří pozorovali pohár dali možnost našemu "příteli" zloději okrást i místní. Takže jsem čekal že toho začne využívat. Nenápadně jsem při pití poháru kouknul jestli se kolem přísedích kde je pohár nemotá někdo kdo by se pokoušel dostat k váčkům. Zkusím i Odhadnout [Odhad nepřítele =2 hod 90 procent] zda by někdo z nich nemohl být zlodějem, menší postava či hubenější či hbitější, nebo že si dává pozor na ruce a používá rukavičky či jiné znaky co by ukázali na zloděje.

Je možné že už tu zloděj není, ale pro teď mě zajimá aktuální osazenstvo a hlavně to jestli se tu snaží někdo krást nebo nenápadně odsud vypařit.

"Docela ano, a i nová zkušenost s jiným kontinentem... jsem spíš zvyklý na ostrovy a tamní zvyky. Ty se asi vyznáš víc počítám?"

Optám se na oplátku Elerien.