Nesměle dívka do domu cizího kráčí v bázni se její mysl smáčí
(Janis)

Toussaint
1. Srpen roku 1293
Léto

Mladík se zářivě usmál a chápavě pokývl hlavou.
"Je mi líto koní, které jsi musela prodat, ale bohužel někdy člověk nemá na vybranou."
Jeho pohled sklouzl ke koním a pak zpátky k tobě načež se narovnal a zamířil rovnou do své malé ale přesto útulné stáje, kde už mimo jiné stál jeden flekáč a ryzák.
"Deset Herinů....práce pro strýce je práce pro tebe bokem, co si z toho odneseš je na tobě."
Vysvětlí ti na rovinu a poplácá flekáče po boku. Od pohledu je o ty dva koně dobře postaráno a vypadá to, že jsou to dobří koně, kteří budou mít i svou cenu.
"Tady můžeš ty dva ustájit. Budou tu mít alespoň společnost."
Zasměje se a opře se o bok stání.
"Co tě vlastně přivádí do města? Tedy kromě dnů nabitých slavnostmi?"
Povytáhne zvědavě obočí. Dle všeho je to milý a zvídavý mladík, který nic neskrývá, nebo to umí skrývat až moc dobře.

Pichlavé oči Slepého hostince
(Elerien a Larmon)

Bremervoord
1. Srpen roku 1293
Léto

Tiše jste si povídali a snažili se vymyslet plán, jak dopadnout zloděje, který vám odcizil věci. Nakonec jste se rozhodli vyzkoušet kouzla, abyste upoutali pozornost medailonu. Elerien vyřkla tiše kouzelnou formuli a pokusila se změnit pohár před jedním z hostů na myš. Byl to dobrý pokus, bohužel však změna z neživého předmětu na živý je dost pokročilejší, než naopak, nebo když se jedná pouze o změnu struktury neživého předmětu,
tak to nedopadlo úplně dle plánu.

Jedná se spíše o komickou verzi hliněného poháru, ale i tak sebou jeho majitel cukl.
"No do prdele! Mýmu krýglu narostl krysí ksicht! Kurva kolik jsem toho vypil?!"
Zabručí majitel a promne si oči, zatímco mezitím už se do diskuze přidávají další přísedící a zkoumají, co se s pohárem stalo. Naštěstí nikdo vás z této nekalosti zatím nepodezřívá. Ale nikde jste bohužel taky nezahlédl, že by někoho vláčel medailon po zemi. Je několik možností, mezi které patří i ta, že zde medailon není a nebo prostě pouze nereaguje na kouzlo, které nikterak neohrožuje nynějšího majitele. Navíc ono chvění se neprojevuje většinou žádným velkým škubáním, spíše pouze chvěním, které upozorňuje, ale nerozhazuje, no a pak je zde možnost že medailon reaguje ale ne dost silně.

Jezdkyně a jinoch mladý, oba mají koně tůze rádi

Toussaint
1. Srpen roku 1293
Léto

Deset Herinů… to je lákavá nabídka… Až moc…
Vážně jsem si nebyla jistá tím, jestli je to dobrý nápad. Ale tak snad… snad… by se zrovna tady lidé nevraždili na potkání ne? Snad…
„ Dobrá tedy.“
Pousmála jsem se a svezla jsem se ze sedla, abych k němu mohla dojít, v zádech jsem měla dvě koňské hlavy.
„ Nejsem v jídle moc vybíravá, s tím si nemusíš dělat starosti… taky jsem se s vařením zrovna moc nevytáhla.“
Ušklíbla jsem se. Jeho nabídka práce, vypadala taky docela dobře. Třeba jen chce pomoct dvěma lidem najednou.
„ Jsou zvyklí tahat povoz, ale po tom, co otec zemřel, jsem povoz musela prodat i s dalšími dvěma koňmi...... “
Pověděla jsem a úsměv mi pohasl. Vzpomínka na ty dva, mě rozmrzí pokaždé. A ještě víc na otce. Odvrátila jsem krátce pohled a přes rameno se mi objevila bílá koňská hlava, pousmála jsem se a přejela jsem jí po nose.
„ Takže deset Herinů? A cesta pro strýce?“
Podívám se na svého hostitele. Ano stále si nejsem jistá, jestli to je dobrý nápad, přeci jen je to cizí člověk a já u něj mám teď pár dní být, ale na druhou stranu, pokud bych nevěřila vůbec nikomu, jak bych se dostala až sem?

Slepí ve Slepém hostinci

Bremervoord
1. Srpen roku 1293
Léto

Upřímně, byla jsem napjatá, jak to dopadne. Ať už se něco stalo nebo ne, dopadlo to ve směs dobře.
Už se těším, až najdeme toho zloděje. Něco si zažije.

Jen mlčky sleduji dění kolem, když se ke mně zaklínač nahnul. Co přesně si představuješ? Sice se zeptám, ale nějak tak je mi to jedno. Pokoušet se? Bez tak to bude akorát trapas.
Vyhlídnu si jeden z prázdných pohárů na stole a upřu do něj svůj pohled. Tak schválně.. Bez tak už tady ani není a hledáme špatně. A ten jeho medailon je někde už střelený.
Při dlouhém pohledu do poháru jen zamumlám zaklínadlo, které by mělo onen pohár na stole přeměnit v myš. (Magie přeměny: 3)

Ať už se to povede nebo ne, pohlédnu na zaklínače. Zdá se mi, že jsi v městě trochu ztracený..
Nová zkušenost?

Slepí ve Slepém hostinci
(Elerien a Larmon)

Bremervoord
1. Srpen roku 1293
Léto

Vypadá to že aspoň "dobré vztahy" s hostinským by mohli fungovat. Tedy tak dlouho než se rozmyslí a mě dojdou peníze. Nicméně reakce byla zajimavá. Možná až moc, pochybení medailonu by mi to teď potvrdilo jenže. Ten je v cizí kapse.

Zatím u baru mě něco trklo, přikloním se blíž k Elerien a pošeptám:
"Medailonek je nachylný na kouzla. Bude se cukat, máš nějakou možnost jak ho jemně popichnout aby tě to nestálo moc magických sil? Zaklínači na něj užívají speciálních kovů které se k magii přitahují, pak jen dodají špetku zaklínačské magie aby vše fungovalo přesněji."

Zkusím jí šepotem osvětlit mechanizmus zaklinačského medailonu. Možná by nám tohle mohlo pomoci. Přeci jen pokud zloději vyskočí kepsa nebo mu najednou škubne noha máme jasno.

Třeba by to tak nějak šlo... a snad se ještě nezbavil ani jejích peněz.

Hasnoucí svíce
(Arthur)

Blaviken
1. Srpen roku 1293
Léto

Obklopila tě atmosféra města. Kráčel jsi poklidně a vše sis důkladně prohlížel pln elénu a naději, jak zde najdeš dobré práce a budeš moci něco pro lidi vykonat. Jak ti budou vděční a budou ti hojně platit. Mládí a ideály ti nechyběly ani v nejmenším. Rozhodl ses, že zkusíš najít místní nejbližší hospodu a nebudeš si nic dělat z těch podivných pohledů, které na tebe házeli strážní, když jsi procházel branou.
Strážní však nebyli jediní jejichž pozornost sis vysloužil. Trošku z toho mrazí v zádech, jak se za tebou dívají, jako bys byl snad nějaké monstrum, nebo nebezpečná bestie. Či snad nevídaná atrakce, na kterou se neměli možnost podívat nikdy dřív?
Potlačil jsi chuť se na ně utrhnout a přidal do kroku. Jelikož ti nepřišla první hospoda na dohled, jako nejlepší nápad už kvůli těm čumilům zmizel jsi ve stínech jedné vedlejší uličky a rozhodl ses vyhledat jinou více zapadlou, kde budeš mít klid a možnost zjistit místní novinky. Ušel jsi sotva deset metrů, když jsi začal mít zvláštní pocit a vzápětí, než jsi byl schopen určit, oč jde...prááááásk......něco tvrdého těpraštilo do hlavy, až ti v ní zazvonilo a neztratil jsi vědomí jen díky tomu, že jsi na poslední chvíli byl schopen trošku uhnout z dráhy. I tak ses musel zapotácet a jednou rukou opřít o zeď. Nebyl však čas přemmýšlet....sáhl jsi proto po ocelovém meči na svých zádech, abys čelil nepříteli.
Ohnal ses dlouhým sekem po útočníkovi, ale čepel protnula jen vzduch. Zahlédl jsi postavu zahalenou v plášti třímající hůl, která vyrazila opět bleskově vpřed a s velkým rozmachem udeřila. Nestihl jsi ani zvednout meč na obranu a dostal jsi to do tváře. Kování hole ti rozthlo kůži, ze které se vyřinul pramínek krve a tvrdost úderu ti pravděpodobně zlomila lícní kost, nebo hezky podrtila.
Vše ti pulzovalo bolestí a pohled se ti rozmazával. S rovnováhou jsi měl dost problémy, ale i přesto jsi napřáhl před sebe ruku ve složeném znamení.
"Aard!"
Křikl jsi a tlaková vlna se vyřítila proti tvému nepříteli, ale jen se jakoby prohnala kolem něj a ani s ním nehnula.
"Prstem se neukazuje."
Vykročila osoba s mužským hlasem kupředu a cvičně máchla holí proti tobě, aby tě donutila o krok klopýtnout, ale tobě se podařilo hůl vyblokovat čepelí meče.
Se zuřivým zavrčením jsi vyklesl meč ze střetu s holí a ťal jsi muži po hrdle, než se však mrštně, jako kočka skrčil a čepel jen prolétla nad jeho hlavou. V odplatě přišel drtivý šťouchanec koncem hole do rozkroku, který tě donutil jít skoro do kolen bolestí. Bylo to podlé a nečekané.
Skoro to vypadá, že muž vyčkává a vysmívá se ti, proto ses rozhodl zatnout zuby nad bolestí a seknout po něm, dokud je dost blízko. Avšak on srazil tvůj meč sranou úderem hole a najednou byl opravdu hodně blízko. Kopl jsi před sebe a donutil jej klopýtnout o dva kroky vzad a sám jsi málem upadl, ale na poslední chvíli se ti podařilo přejít do útoku. Šikmý sek o síle, která by rozpoltila vlka. A ten zbabělec se na poslední chvíli rozhodl uhnout a zády se natiskl na stěnu domu v uličce. Ocel zazvonila o dlažbu, když minula svůj cíl. Hůl našla cíl a udeřila tě do ramena, naštěstí nic vážného. Ohnal ses po muži pěstí a zasáhl. Zasadil jsi mu pěknou ránu do žaludku až bolestí hekl. V zápětí tě však přirazil zády kě stěně a hůl začal tlačit ke krku. Zoufale ses jí snažil odtlačit ale byl tam zablokovaný i tvůj meč a síla hole ti drtila hrdlo a krk a dusila tě. Začaly se ti dělat mžitky před očima. Z posledních sil jsi nakopl muže kolenem do břicha, aby tě pustil a zapotácel ses kolem zdi. Muž nabral téměř okamžitě dech a uděřil po tobě holí, vykryl ses svým mečem, ale klesl pod silou úderu na jedno koleno. Únava a zranění si na tobě začaly pomalu vybírat svou daň a na lektvary nebyl práě teď čas.
Sekl jsi mu zoufale po nohách a v hlavě sis říkal, jak může být tak silný a co je zač. Nadskočil tak lehce, jako by to nic nebylo a pak jsi už viděl pouze jeho nápřah a hůl, která ti to sviští proti tvému obličeji. Hlavou ti to zadunělo bolest se rozlehla na všechny strany. Měl jsi pocit, že ti hlavu musel rozmetat na všechny strany a pak tě zaplavila tma.
"Che....zaklínač...."
Slyšel jsi ještě posměšně, než vše zhaslo.

Jezdkyně a jinoch mladý, oba mají koně tůze rádi
(Janis)

Toussaint
1. Srpen roku 1293
Léto

Mladík si složí ruce na prsou a krátce se zamyslí. Přelétne očima nejprve tebe a pak oba koně.
"Hmmmm za 10 Herinů tě tu nechám až do konce slavností. A tvé koně samozřejmě taky. Budeš tu mít zajištěno jídlo pro vás tři a nocleh. Sice nejsem kdo ví, jaký kuchař a surovin mám jen tak aby se o dalo jíst, ale mohlo by to stačit. A co se pomoci týče..."
Poškrábe se zamyšleně na bradě a pak sám pro sebe lehce pokývne hlavou.
"Možná by sis mohla něco přivydělat, pokud mají tví koníci i sílu a ne jen krásu. Můj strýc bydlí nedaleko Toussaintu. Má tam menší vinici a svůj domov. Jeho tažný koník si však předevčírem zvrtl nohu a ještě není schopen vrátit se do práce a strýček potřebuje dostat do města na slavnosti své víno, ale nemá koně, který by táhl vůz, takže kdyby to zvládli ti tví krasavci.....určitě bys nebyla škodná."
Udělá nonšalantní gesto rukou a usměje se.
"Každopádně to můžeme probrat i vevnitř, kde nebude takový ruch, nebo ve stáji.
Navrhne protože zde je opravdu docela rušno.
"Tedy pokud souhlasíš."
Pohlédne na tebe zdali budeš o jeho nabídku stát, či nikoliv.

Slepí ve Slepém hostinci
(Elerien a Larmon)

Bremervoord
1. Srpen roku 1293
Léto

Larmon položil na stůl své dva dukáty v naději, že hostinský přijme i tuto ne úplně místní měnu. Když mince přistanou na stole hostinský se nahne, aby se na ně podíval. Díky bystrému reflexu a tichému kouzlu vyřknutému Elerien hostinský nejprve zamrká a trošku se zamračí na peníze, které před ním leží. Už si myslíte, že vás vyhodí s nepořízenou, než se lehce usměje a shrábne oba dukáty do svého váčku.
"Příplatek v cizí měně? Bránit se tomu nebudu."
Pokrčí rameny. Kdo ví jestli vlastně kouzlo působilo, ale důležité je, že si hostinský vzal peníze a jmul se jít připravit vám vaši objednávku. Najít zde volný stůl k sezení bude už dočista jiná věc.
Když se Larmon rozhlédl bedlivě po hostinci v naději, že zde najde nějaké stopy po zloději, shledal se pouze s neúspěchem. Bohužel městská "divočina" je o dost jiná, než ta lesní a zkoušet vystopovat člověka ve městě je o dost jiné, než nahánět laň v lese.
Nedůvěřivé pohledy vás však neopouštějí. Určitě tu budou i takové osoby, které by vám rády ulehčily od vašich zbývajících cenností. Opít se zde do němoty by nemusel být zrovna dvakrát dobrý nápad.

Poznámka:
- Larmon: Upsány 2 dukáty

Slepí ve Slepém hostinci[/u]

Bremervoord
1. Srpen roku 1293
Léto

Divný pohled hostinského mě zajímá asi tolik jako to, co si o tom myslí. Dění kolem baru jinak nesleduji a chvíli se rozhlížím, dokud nedojde na placení. Tolik za vodu a pivo? Sleduje zaklínače, který zdá se místní peníze nemá a spíše oplývá penězi z okolí.
Tohle asi brát nebude... Musel by totiž jít vyměnit do banky a málo komu se chce zvednout zadek i jinam.

Shlédnu na dukáty na baru a tiše si zamumlám spíše pro sebe než pro okolí (Magie iluze: 3). Leč to není zrovna slušné, pomocí magie se pokouším vnutit hostinskému iluzi, že na baru před ním opravdu leží jeden orén (první dukát), ten druhý nechám bez změny, aby to vypadalo jako "omyl".

Případné další kroky následuji zaklínače. Pokud pokus o oblbnutí nevyjde, asi nám stejně nezbude než odejít, pokud jinou měnu nebere.

Slepí ve Slepém hostinci
(Elerien a Larmon)

Tak trochu jsem zapoměl že mám jen dukáty a né oreny. Blbče.. no co Na hostinského reaguji tím že šáhnu do váčku a vytáhnu dva dukáty a položím je před něj na stůl s otázkou v obličeji v podobě zvednutého obočí.

Pokud by hostinský naznačil že máme odejít tak se připadně zvednu ze židle a mám se na odchod. Jen ještě zkusím použít svou schopnost. (Stopování: 1) Města jsou přeci jen svou vlastní divočinou a je načase naučit se stopovat i tu.

Připadně se zkusím porozhlédnout i po stopách onoho zloděje někde tu v okolí hostince pokud nás už tedy hostinský vyhodil.

Možná nám svitla naděje na poklidný spánek

Toussaint
1. Srpen roku 1293
Léto

Zahleděla jsem se na dům, který tak otylý obchodník vychvaloval a lákal další a další zákazníky. Ano, pro spoustu lidí to bude jistě velmi lákavá nabídka, zvlášť pro ty, kteří přišli po svých. Jenže já musím mít kam ubytovat i tyhle dva senožrouty. S povzdechem a poněkud těžkou hlavou jsem pokračovala dále. Nebude to tak jednoduché najít tady ubytování pro mě a dva koně. A nebo že by ano???

Hvízdot jsem v první chvíli ignorovala, aby taky ne, tady je povyku, že když někdo píská, nemusí to být zrovna na mě. Ovšem, když jsem zaslechla volání o zlatovlasé paní a koních, ohlédla jsem se po hlase. Pravdou je, že tady zrovna moc lidí se dvěma koňmi a zlatými vlasy není. Popohnala jsem tedy koně pod sebou přímo jeho směrem.

„ Pravdou je, že hledám místo, kam bychom mohli složit hlavu.“

Přiznala jsem a dobře jsem si ho prohlédla. Málokdo si ve světě může pořídit vlastní stáj a ještě, aby byl tak mladý. Je to poněkud podezřelé, ale možná mi nic jiného nezbude, než na tuhle nabídku kývnout.

„ Kolik by ubytování stálo. Samozřejmě pro nás tři.“

Poukázala jsem na to, že koně jsou mi velmi blízcí a hledám právě tak něco přímo pro ně, než jen pro sebe.

„ A byla by možnost si část nájemného odpracovat? Třeba ve stájích nebo tak?“

Musím myslet na to, že peněz až tak moc nemám, že by to nutně nemuselo stačit. Kdo ví, jaké tady mají ceny. V Toussaintu jsem prvně. Nemám absolutně žádný přehled o tom, kolik by to mohlo stát.

Slepí ve Slepém hostinci
(Elerien a Larmon)

Bremervoord
1. Srpen roku 1293
Léto

Rozhodli jste se, že zatím nebude riskovat rozpravu s nikým z místních přísedících a začnete tou snad nejbezpečnější osobou, která zde je. Hostinským, který to tu má celé na starost, ale nebude právě on tím největším řezníkem široko daleko? Kdo ví.
Když přijdete k pultu hostinský si vás přeměří pevným ocelovým pohledem, který jasně říká, že pokud tu něco rozbijete nemilosrdně vám ukroutí na jeden tah hlavu, jako zralé jablko z šťopky.
Jakmile předáte svou objednávku trošku divně se podívá hostinský na Elerien a pak sáhne pro sklenice.
Elerien nabere vodu z vědra a Larmonovi načepuje pivo ze sudu.
"Bude to jeden Oren za oba."
Oznámí hostinský, když před vás postaví obě sklenice. Elerien si opět může připomenout, že je bez peněz no a Larmon si pro změnu může uvědomit, že vlastně nemá žádné Oreny pouze Dukáty ze Skellige, které zde mají kdo ví, jakou hodnotu. Pokud je vůbec hostinský vezme.
"Hej vnímáte?"
Zamračí se hostinský, když hned nereagujete. Zdá se, že tenhle chlapík docela nerad čeká.

Bremervoord
1. Srpen roku 1293
Léto

Jo, to jo. Mohli bychom se jít rozhlédnout po hostinci... Nebo tedy... Odkašlu si a pokračuji s řečí. Vy se rozhlédnete, já se budu pohybovat kolem. Případné výslechy či snad položené otázky nechám čistě na Vás. Konstatuji a následuji zaklínače k hostinci.

No.. Výborně. Aspoň tak. Ale když tak teď nad tím uvažuji, dojem na město mi tahle zkušenost snad nezkazí. Přes to je vtipné, že jsem se vůbec tak snadno nechala obrat.
První vchází muž, potom já. Na jednu stranu je to milé, na druhou.,.. Moc se mi pozadu zůstávat nechce. Přece se nebudeš bát.. Srabe. Povzbuzuji sama sebe a ladným krokem s bezvýraznou tváří pluji za Zaklínačem až k baru, kde si už objednává.
Pít? Snad ani ne... Jenom vodu. Pokývám hlavou a rozhlédnu se po hostinci. Našeho společného známého ani nevidím. Ani nevím, jestli dobře pro něj nebo pro nás. Bez tak by se všichni na nás vrhli společně.