Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Zaklínač: Odkaz Minulosti
Družina
Postava Janis je offline, naposledy online byla 27. dubna 2024 20:31Janis
| |||
 |
| ||
| |||
 | Bremervoord 1. Srpen roku 1293 Léto Larmon a Elerien "Kdyby mě ten zloděj neokradl ukázal bych ti zaklínačský medailon. Takhle mám ještě pořád aspoň své meče." Řeknu a ukážu na hrušky svých mečů na zádech. Jak tak poslouchám dění na ulici a jsme bez pořádných stop něco mě napadne. Sáhnu do svého schovaného váčku s penězy a vytáhnu tři dukáty a jdu směrem k žebráku. Dám mu ty tři dukáty a zeptám se ho. "Mohl by jste na oplátku pomoct vy nám? Okradl nás zdejší zloděj, mě v docích a slečnu kousek od tud. Měl vousy dlouhé tmavé vlasy a oproti měl byl o hlavu menší v jednoduchém oblečení." Pokusím se mu ho popsat ještě víc. I kdyby nic nevěděl dukáty žebrákovi nechám. Ale minimálně to s ním zkusím. "Případně se ještě můžeme zkusit poptat zdejších stráží a štangastů poblíž mola. Jestli chodívá krást sem často někdo o něm už někdy musel slyšet." Podotknu a počkám co mi odpoví Elerien. | ||
| |||
 | Zloděj s hbitými prsty má vás v hrsti Bremervoord Po tom, co jste se i vy dva v podstatě srazili na ulici dohromady jste se dali do řeči. Okolnosti vás svedly za jedním cílem možná z určitého důvodu. Možná nikoliv. Ať tak či onak váš problém to nijak nemění. Elerien přišla díky této krádeži o veškeré své úspory a bez peněz se pohybuje ve městě dost těžce. Zatímco Larmon přišel o svůj zaklínačský medailon, který je pro něj kromě zaklínačských mečů asi to nejcenější, co sebou má. Tedy přesněji řečeno měl. Každopádně to podstatné je, že zloděj již zmizel z dohledu i Larmonovi a je mu nyní konec, kdo ví kde. Hledat jej bude těžké, ale možná nezbytné. Otázkou je zdali budete hledat každý po svém, nebo jestli si budete natolik věřit, že zkusíte hledat pospolu a jaké způsoby zvolíte. Možná někdo něco viděl, možná někdo něco ví, možná zloděj zanechal stopy, má komplice, nebo se tu dokonce zase za nějakou dobu objeví. Možností je spousta, ale s každým okamžikem, který strávíte váháním, se vaše věci vzdalují od možnosti, že je ještě někdy najdete. "Héj vy dva nestůjte uprostřed cesty. Potřebuju tím vozem projet do přístavu!" Vytrhne vás z myšlenek hlas vosky, který zastavil svého grošovaného valacha jen kousek od vás a nyní vás zamračeně pozoruje s bičíkem v ruce, protože mu blokujete průjezd dál. "To jsou dneska lidi, pořád by jen kazili člověku obchody." Brble pro sebe muž, který si volnou rukou pošoupne klobouk na hlavě a rukou s bičíkem přidržuje oprať koni. Možná by vás i přejel, kdyby vám to trvalo moc dlouho. "Kupte ryby! Čerstvé ryby! Tresky, žraloci, pstruzi, mořské potvory! Kupte!" Vyvolává nedaleko od vás žena středního věku, která máchá kolem svého stánku rukama s rybama v rukou, aby upoutala zákazníky. "Pžišpějte žeblákovi na kůlku chleba....." Žvatlá na druhé straně ulice u stěny schoulený starý muž v roztrhaném špinavém oděvu a natahuje prosebně ruku ke každému, kdo jde kolem. Nuzní jsou hold asi všude. Je tu tolik rušivých elementů, že by jeden skoro zapomněl, že byl okraden. | ||
| |||
 | Bremervoord Další srážka. Už mě to naštvalo. Jsme snad neviditelná?! Šmarja, nejsem snad vidět? Zabručím podrážděně a ještě se ohlédnu, kudy zloděj šel. Tak teď už ho určitě nenajdu. Díky jeho zachycení jsem nespadla, no trochu mě to vyvrátilo. Nebudu děkovat. Přeci jen, on mě shodil. Taky okraden? A jak ví, kudy jít? Pravda, je trochu divný a jiný než ti kolem, ale to má snad psí nos nebo co? A jak víš kudy jít? Zeptám se, když mě to zajímá a následuji ho. A jestli je to podraz, tak dneska někoho už fakt roztrhám. Máš snad speciální schopnosti či co? Jsem zvědavá, co by ne. | ||
| |||
| Bremervoord 1. Srpen roku 1293 Léto Larmon a Elerien Moji klidnou procházku po molu naruší jen srážka. Zabranost do rozhlížení po městě a mole mi tak zabánila si uvědomit zásadní věc. "Ne to nic, taky se omlouvám." Ještě jsem se muži omluvil což mi pozděj na klidu nepřidalo. Jdu kousek dál po své cestě když si uvědomím žemi chybí medailonek. Podívám se směrem kudy muž rychle začal mizet. Rychle se přesunuji tím směrem a ještě vidím že okradl i nějakou ženu. Zrychluji snažím se ho dohnat a pokouším se ho stopovat [87%] Prakticky se však srážím s okradenou ženou a ještě naposledy vidím poslední směr onoho zloděje. Ženu (Elerien) tak tak zachytím jednou svou rukou aby nespadla a pomůžu jí na nohy. "Taky mě okradl musíme za ním! Naposledy byl tamhle." Prohlásím rozhodně a vydávám se tím směrem pokud by mne však nenásledovala nebo se nepřidávala na hon za zlodějem zastavím se a pokusím se s ní lépe domluvit. | ||
| |||
| Když se jedna a druhá vlna srazí, když poblíž jsou vrazi
... Ty tupče, teď ses bezmyšlenkovitě nechala obrat o 2 orény za jednu noc bez jídla... Hm... No co už. Hlavně si pamatuj, že se to jmenuje U Lišáka. Až si zítra budeš prodlužovat pobyt, ukecej to i s jídlem. Přístav se začal hemžit lidmi. Snažila jsem se postavit někam, abych nepřekážela provozu a spěchu ostatních. Zůstala jsem někde na začátku přístaviště naprosto okouzlena mořem, loděmi, lidmi. Bylo to úplně úžasné pro někoho, kdo žil do teď ve vnitrozemí. Je to přesně tak krásné, jak se vypráví. Nelituji té dlouhé štreky, po které mě dost nepříjemně bolely nohy a byla špinavá. Pak najednou rána. Ztrácela jsem rovnováhu, ale někdo mi pomohl se zas vyrovnat. Cizinec. Omlouval se, že do mě vrazil. Co už, stane se. Snad jen pokynu hlavou a trochu se pousměji. Když se začal vzdalovat, snad jen podvědomě jsem zkontrolovala své věci, jestli něco nezmizelo. No jasně. Peníze.... Až ho najdu, tak ho roztrhnu. S představami jak z něj pomalu strhávám kůži se za ním rychle vydám. Trochu si popoběhnu ve snaze zmenšit vzdálenost mezi námi, aby mi nezmizel. Hej, stůj! Zamručím ještě za ním podrážděně. | ||
| |||
| Když se jedna a druhá vlna srazí, když poblíž jsou vrazi Bremervoord Larmonova cesta byla natolik úspěšná, že měl občasně i možnost číst si jakési bajky a zkazky o mořských nebezpečenstvích, které nalezl v útlé knížečce, kterou mu zapůjčil kapitán. Ač někdy měl problémy přelouskat některé pasáže, které již byly rozpité slanou vodou, nebo naškrábány tak škaredě, že se to nedalo ani přečíst, nedělalo mu to problém s pochopením alespoň obrazných významů těchto příběhů. Zvláště poutavým byl jeden, který vyprávěl o tom, jak posádka jedné bohužel nejmenované lodi narazila na mořskou panu, která celou posádku omámila svým zpěvem a pak jednotlivé členy posádky nechala naskákat postupně do vody, kde na ně čekali žraloci, kteří je sežrali. Celkově i když byla báje zajímavá zdála se spíše trošku vymyšlená, než že byla celá pravdivá. Ale tak již tomu bývá, střípky pravdy v hloupostech. Co se týče jeho hlídky na palubě spíše, než o strážení zábradlí se jednalo o kasání plachet a zajišťování lan a následné upevňování nákladu, který zrovna dělal neplechu a závěrečným hřebem plavby bylo kotvení, takže toliko k přistání v přístavu. "Che co jsi tak napnutý, jako struna zaklínači? To sa tak bojíš vody? Si celej nesvůj. Voda není tvůj živel což? Tady nevíš, co tě kdy zaskočí, ne jak na suchu." Zachechtá se kapitán Berana a poplácá Larmona po zádech. "Tož rád sem se s tebou potkal. Sna se ještě někdy uvidíme. Hodně štěstí s lovem potvor." Rozloučí se s ním kapitán, když zakotví a spustí můstek na molo. Je čas prozkoumat město. Mezitím si Elerien zařídila pokoj a užila si příjemné chvíle relaxu v něm, než jí přepadla zvědavost a vydala se do kotviště. Před tím si však užila horkou koupel a relativní pohodlí svého nového dočasného přístřeší. Přece jen o délce svého pobytu moc nesmlouvala a pokoj si pronajala tak nějak bezmyšlenkovitě na jednu noc a k tomu smluvila horkou koupel, což jí bylo splněno zvláště, když za to zaplatila bez nějakých vytáček 2 Oreny a zapomněla do toho zamluvit i jídlo. Takže není divu, že vychytralý hostinský byl rád, že jeho nabídku přijala. Nejspíše počítá, že si jídlo objedná až později, jakmile bude mít hlad. Když posléze Elerien opustila hostinec začala si vše tak nějak zpětně uvědomovat po odeznění eufórie a rozjaření. To jestli si vzpomene i na to, že hostinec se jmenoval U Lišáka je otázkou. Každopádně měla krásnou možnost sledovat v přístavu, který se mimochodem začínal hemžit lidmi, připlouvající lodě, mezi kterými byla i loď, jež patrně připlula z dalekých ostrovů, o kterých jen slyšela zvěsti. Třeba ty, že výškou a silou se tamějším mužům nemůže rovnat žádný jiný, nebo že ženy jsou tam silné, jako muži všude jinde. A podobné příběhy, jejichž pravdivost si nemůže ověřit. Když se Larmon vydal spokojenými klidnými kroky po molu. Jednak z toho důvodu, že nikam nespěchal a jednak protože si musel opět zvyknout na nepohupující se pevninu zaplavil jej ruch města. Tedy zatím pouze jeho přístavní části, kde se již však dle všeho začínalo živě obchodovat a pohybovat zboží. Je tak zabraný a zaujatý celým děním zde, které je už jen různorodostí a odlišností místního obyvatelstva od toho, které zná ze Skellige, tak jiné, že narazí bez většího povšimnutí do muže, který by mohl ale ani nemusel být starší, než on. Je to otázka, protože z vlastní zkušenosti ví, že vousy dělají taky hodně. Každopádně muž je o dobré dvě hlavy menší, než Larmon a je vlastně otázkou, kdo do koho narazil. "Uh omlouvám se pardon, nedával jsem pozor na cestu, moje chyba." Začne se horečně muž omlouvat, když opět získá rovnováhu. S Larmonem to prakticky moc nehnulo. Přece jen je trošku mohutnějšího těla, kdyby šel rychleji patrně by muže srazil k zemi. Každopádně muž po těchto omluvách pokračuje dál vlastním směrem a mizí někam ven z přístaviště, nebo alespoň směrem k jeho okraji. Bude asi třeba se více dívat kolem sebe, aby se podobná srážka neopakovala. (Dýky na obrázku muž v rukou neměl.)
Elerien byla mezitím tak nějak zabraná do pozorování toho, co se děje v přístavišti a tak zůstala na jeho okraji. Lodě a dění okolo nich jí natolik zaujaly, že vůbec nestihla zaregistrovat muže, který jí zkřížil cestu a dle všeho si nedával pozor, protože do ní narazil div jí nepovalil na zem. Ještěže byl alespoň pohotový a zachytil Elerien za paži a pomohl jí získat opět rovnováhu. Byl jen o něco málo vyšší, než ona. "Och....jsem to ale nepozora, omlouvám se slečno. Jste v pořádku? Nevím kam jsem dal oči, ještě jednou se omlouvám." Horečně se jí omlouvá a pak dál spěchá pryč svou cestou. Nejspíše je opravdu zaneprázdněn a nemá čas se moc zdržovat. Však už na to má asi i svůj věk, vypadal o dost starší, než Elerien ač vousy mohou hodně zkreslovat. Muž mizel někam směrem do města zhruba do míst odkud původně přišla. Larmon i Elerien samozřejmě potkali toho samého muže a oba si docela brzy po tom, co se od nich dostatečně vzdálil uvědomili dost zásadní věc, které by si za normálních okolností snad všimli téměř okamžitě. Za normálních okolností by to ani nepovažovali za normální, že by se něco takového mohlo zrovna jim stát, ale stalo se. Larmon si instinktivně hmátl na hruď, aby nahmatal svůj medvědí zaklínačský medailon, který jej na dotek vždy uklidňoval a před mnohým varoval, ale ten tam najednou nebyl. Stejně tak Elerien si po chvilce uvědomila, že jí od pasu zmizel její váček se všemi zbývajícími penězi. Nemuseli jste být kdo ví, jak chytří, aby vám oběma došlo, že to bude mít na svědomí onen muž, který do vás "omylem" narazil. Skoro jistě vám věci zcizil on. Navíc Larmon muže zahlédl ještě v dálce ve chvíli, kdy narazil do Elerien ale pak mu onen muž brzy zmizel z dohledu a zbyla tam jen ona žena. Mohlo mu tedy dojít, že patrně i ona bude postižena oním mužem podobně, jako on. Poznámka: - Larmon: Z deníku odepsán Medvědí zaklínačský medailon - Elerien: Z deníku odepsán váček s 8 oreny - Oba: Máte nyní možnost začít plnit úkol s názvem Hbité prsty o němž nedostanete žádné podrobnější info protože nebyl nikde vypsán (ale vychází z toho, co se vám stalo) Milý, Ostrý a Příchozí Rivie Tvůj rozhovor se strážnými zdaleka neskončil. Nicméně využil jsi správně chvíle, kdy se spolu hádali a věnovali ti méně pozornosti, aby sis alespoň trošku okem odhadl, čeho by mohli být schopni. Svým způsobem jsi oba své potencionální soupeře odhadl dle tvého usouzení dobře. Ten zelenáč by nebyl žádnou výzvou a patrně by umřel, než by se stihl bránit zbraní. Ještě je příliš nezkušený na to, aby počítal s problémy, které může setkání s cizinci skýtat. Patrně musí být opravdu hodně čerstvě u strážných, nebo v minulosti nevykonával v jejich řadách žádnou důležitější funkci a tohle je jeho první větší zodpovědnost. Parně ten druhý na něj má dohlížet, protože si můžeš i povšimnout, že ač nespouští oči z tebe, nebo jen málokdy, tak koutkem oka má stále v merku toho zelenáče. Sám je, jak sis správně povšiml v postoji, ze kterého by mohl pohodlně přejít do útoku, nebo obrany dle nastalé situace. Věřil bys tomu, že tenhle chlapík, ač je starší, než ty by ti dal díky zkušenostem, které za život nasbíral, docela zabrat. A neodvažuješ se odhadnout kolik z těch, kteří před ním sáhli po zbrani je ještě naživu. Starší muž si tě bedlivě prohlíží a jeho obočí se spojuje v náznaku hrozebného zamračení. "Z Ellanderu říkáš?." Bedlivěji si tě prohlédne a trošku nesouhlasně zamručí. "Pokud jsi z Ellanderu, pak já jsem z Nilfgaardu chlape. Snaž se mi nakecat, co chceš, ale tvůj přízvuk tě prozrazuje, přišel jsi odněkud zpoza Jarugy. Je to na tobě slyšet, i když ses to naučil už docela dobře skrývat." Řekne docela klidně ten starší muž k tvému překvapení. Zdá se, že tuhle tvou menší lež docela dobře prokoukl. Na svůj přízvuk jsi dočista zapomněl ani si jej totiž normálně moc neuvědomuješ. "Ale když nám přispěješ 2 Oreny pro každého, pak jsme ochotni toto tvé drobné přeřeknutí přehlédnout, nebo chceš-li přeslechnout." Zdá se, že tenhle "veterán" už umí v branži chodit a ví, jaké příležitosti se chytit, aby z toho něco káplo. Ten mladej jen trošku zaraženě vše sleduje. "A co se práce týče.....hmmmm mám dojem, že na nástěnce v hospodě U Hopsavé Husy bylo vyvěšený, že někdo chce najmout ochranku....a možná tam bude ještě něco jinačího, když se koukneš." Poradí ti dokonce i kam za prací. Kdo ví, co si o tomhle chlapíkovi vlastně myslet. Chvíli se zdál být sakra ostrý a teď s tebou jedná, jako s kámošem. Bude to patrně někdo, na koho je třeba si fakt dávat pozor. Nyní je na tobě zdali jim zaplatíš, aby tě pustili, nebo zdali se to rozhodneš vyřešit jinak. Poznámka: - Reve: Potencionální úkol bude přidán, až/pokud si některý vybereš případně na vývěsce, nebo jinak seženeš. Prořízlá huba otevírá nejedny dveře a jindy přirazí pazoury Lyrie Strážný si tě podmračeně a velmi nespokojeně prohlíží, když dostane svou odpověď, která je patrně i delší, než původně vlastně očekával. Zdá se, že chvilku přemýšlí, co ti má vlastně odpovědět zvláště, když jsi jej záměrně zaháněla slovně do rohu, aby musel buď vzít na sebe veškerou odpovědnost za své rozhodnutí, nebo ti musel ustoupit. A ani jedna z nabízených možností se mu určitě nelíbí. "Máš pěkně prořízlou hubu zaklínačko. A dost si věříš." Odsekne strážný, se kterým se bavíš. Jak se zdá, moc sis u něj přívětivosti svým chováním nezískala. Už už se nadechoval k tomu, že řekne něco dalšího, když tu vás oba zarazí jiná věc. A tou je smích. Srdečný a pobavený smích druhého strážného, který je jen o něco málo starší, než ty. "Ale no tak nebuď na ní zbytečně protivnej. Co na tom, že je to mutantka, vždyť včera jsme tudma pouštěli bandu trpaslíků a ti, když jsou opilí jsou pro naše město o dost větším problémem, než jedna zaklínačka, která tu chce párat potvory, které tu stejně beztak ani nejsou." Vloží se do toho smějící se strážný a dle všeho se snaží uklidnit situaci. Jeho prvotní ostražitost a hlavně nevraživost se zdá opadla. A ač si všímá dobře tvých pohybů, tak jeho slova nezní nikterak nepřátelsky, nebo rasisticky. "To ji chceš jen tak pustit do města?!" Vyhrkne udiveně a mírně rozzlobeně jeho nerudný kolega. "Ne jen tak ne, ale za stejných podmínek, jako kohokoliv jiného." Odpoví sebevědomě ten usměvavý a slétne k tobě pohledem. "Což znamená, že zaplatíš 2 Oreny za vstup do města, tak jako každý zaklínačko. Takové jsou nařízení." Pokračuje ten mladší a koutkem oka sleduje svého staršího kolegu, zdali nebude chtít zase dělat problémy. "A co se práce týče, jak řekl můj přítel zastav se u našeho kapitána v kasárnách ten snad něco pro tebe bude mít a kdyby náhodou ne, věřím, že vývěsky v místních hospodách na tom budou lépe." Vyloží ti a pak zdá se čeká, jak se rozhodneš, zdali zaplatit abys mohla do města, nebo zdali budeš chtít hledat štěstí jinde. Každopádně pravděpodobně s tebou jedná více férově, než ten nabručený. Poznámka: Potencionální úkoly budou přidány, až/pokud si některý najdeš a vybereš na vývěsce, nebo u kapitána, či jinak seženeš. Minstrel kam jen oko zavítá, bude to bitva lítá Toussaint Oči i pozornost elfího umělce se od jeho loutny zvolna přesunou k tobě. Na jeho tváři se objeví sladký milý úsměv a prsty opět lehce a zkušeně zajedou poslepu do strun loutny, která vyloudí další líbezné tóny. Velká soutěž všech minstrelů, bardů a jim podobných se zde pořádá, Zanotuje za doprovodu své loutny a pak sáhne po svém klobouku na plůtku, který si posadí na hlavu a lépe si jej upraví. Pak si hodí loutnu přes rameno a na druhé nahodí svou tornu. "Lépe zříti na vlastní oči, jen pozor, ať se ti neprotočí." Pousměje se a klidnými pomalými kroky se vydá dál po cestičce dle všeho směrem k městu. Zdá se, že rozhodně nehodlá večerní úvod zmeškat, ale také se nikam nežene. Možná, že se jedná o nějakou pravidelnou soutěž, která zde bývá pořádána, protože zase tolik tam nespěchá. Na druhou stranu nemusela by být, protože jen tak tak se ti podaří uhnout z cesty právě projíždějícímu jezdci, který žene koně, jako by mu za patami hořelo. Nicméně výstřední barevný křiklavý oděv, který za ním vlaje napovídá tomu, že se jedná o dalšího umělce. Elf, který ti notoval pohotově uskočí z cesty stranou, aby jej koně nerozdupaly a něco si pro sebe zabrouká za chůze. Jak se zdá, jsou i takoví umělci, kteří na tu slávu velice spěchají. Proč to je otázkou. Poznámka: Potencionální úkol bude přidán, až/pokud jej v následujících chvílích přijmeš na základě toho, co se dozvídáš. Krásy a neřesti sladkého města Toussaint Rozhodl jsi se, že v tuto chvíli pro tebe bude lepší splynout prostě s davem a být jaksi víceméně nespatřen. Nebo spatřen, ale zapomenut a ztracen v tom množství lidu, které sem přichází. Ač tvůj kůň trochu protestuje, proti takové tlačenici a zmatku a raději by dal přednost zeleným pastvinám v okolí města nezbude mu nic jiného, než tě následovat. Tvé oči mezitím co ses připojoval k obchodníkům a umělcům a dalším nejrůznějším individuím, pátraly a snažily se odhadnout co vlastně proudí z města a co do něj. S jistotou jsi mohl usoudit, že prakticky vše proudí do města a z města odchází jen minimum obyvatel, kteří potřebují vyřídit něco naléhavého. Nejspíše se bude konat opravdu sláva, u které chce být každý. Možná že bude korunovace, nebo bude zdejší panovník jmenovat svého dědice, nebo jsou nějaké velké každoroční oslavy, kdo ví oč může jít. Tobě, jako zaklínači je však jasné, že s takovým množstvím lidí zákonitě přicházejí potíže, protože takové množství lidí se většinou pojí také s náhlými objevy nestvůr, které by zde každý nejméně čekal, ale prostě se tu tak nějak vyskytnou. Samozřejmě největší potencionální problém v tvých očích budou opět zdejší obyvatelé, ne nestvůry, protože právě lidé a další z jim příbuzných ras většinou při těchto příležitostech činí největší potíže a povyk. Co se týče průchodu do města, tak s tím nebyl žádný větší problém. Skupina obchodníků měla vůz a docela početný doprovod, takže jeden jezdec jdoucí pěšmo s nimi, který se tvářil, že k nim patří se už ztratil. Navíc, i kdyby tě někdo nepovažoval za obchodníka, což je opravdu těžká představa, že by mohl, patrně by spíše usoudil, že si obchodníci najali ozbrojený doprovod ve strachu, že díky banditům, nebo jiným nekalým živlům přijdou o své zboží. Strážní u brány dnes nechali dle všeho procházet každého, bez větších kontrol. Ty byly spíše občasné a jen tak, aby se neřeklo, nebo aby si s někým mohli strážní na nudné službě popovídat. "Také jste se přijel podívat na soutěž umělců můj pane?" Ozve se jeden ze starých obchodníků, který jde vedle vozu a dohlíží na to, aby nic z něj nevypadlo. V jeho věku by se spíše již příslušelo sedět na kozlíku, ale na to patrně nemá ani pomyšlení. Taková událost je zlatá příležitost pro obchodníky. Zvláště, co se alkoholu týče." Usmívá se muž spokojeně. Každopádně ty za chůze zaregistruješ již z kraje města na hlavní ulici jednu z místních hospod, která nese vývěsní štít se dvěma našikmo vyobrazenými píšťalkami pod sebou. A nese příhodný název U Dvou Píšťal. Otázkou je zdali tam bude ještě volný pokoj, ale práce by se tam na vývěsce snad najít mohla. Poznámka: Potencionální úkol bude přidán, až/pokud si nějaký najdeš na vývěsce, nebo někde jinde. | ||
| |||
 | Kdesi v dálce teče víno…
“Spodina ráda hledá problémy, a nejlépe se problémy hledají, když mají připravené řešení…” To byla poslední rada staršího zaklínače, kterého jsem už pěkný čas neviděl. Bylo to někdy v době, kdy jsem si zoufal nad nepohodlností kupky sena na spaní. Všechny ty dny co jsme spolu cestovali, mám stále v živé paměti, byla to ta nejlepší lekce jakou jsem dostal. Žádné teoretické studium nestvůr a boje s nimi nebylo tak užitečné jako těch pár kšeftů s Berkem. Přes Kotathskou poušť se cestuje opravdu špatně, ostatně jako přes každou poušť. Jediný s kým si tak můžu povídat je Kobyla, která věrně vláčí mé tělo. Písek mám všude, v každém záhybu oblečení je písek a ten se postupně dostává blíž k tělu, jako nějaký parazit, žijící z vašeho psychického utrpení. Každou minutou cesty jsem si přál abych byl už na okraji a mohl se konečně někde zbavit té písečné příšernosti. O to větší jsem měl prožitek z prvních travnatých flíčků. A Kobyla měla stejnou radost, na takovém koni jako je ona to poznáte hned. Když jsme konečně za pomyslnou hranicí pouště a máme možnost brouzdat se trávou mezi vinicemi, postupně až k městu, sesednu s Kobylu vedu za uzdu. Nemá smysl v tak krásném prostředí nutit tělo aby se mordovalo v sedle s pískem mezi půlkami. A ani věrný kůň si nezaslouží vláčet se se mnou po věčnost. Čas na překonání vzdálenosti mezi mnou a městem se rapidně prodloužil, ale když jsem pozoroval už z dálky se táhnoucí lid, usoudil jsem, že nemá smysl někam pospíchat. O tom že se ve městě bude něco dít, jsem byl přesvědčen každým okamžikem víc a víc. Lid proudící z města a do města se skládal z umělců, obchodníků, kurev a dokonce jsem zahlédl tak podezřelého chlápka, který musel být bezpodmínečně zloděj. Ne že by na tom záleželo, každá velká sešlost láká podobná individua. Po vlastních, vedouce koně jsem se konečně dostal tak blízko městu, že jsem se mohl v klidu připojit ke skupince stánkařů mířících nejspíše k centru města. S nikým jsem se nebavil a i přes svůj výrazný vzhled se snažil co nejvíce splynout s okolním prostředím. Čím méně lidí ví, že je ve městě zaklínač, tím lépe. Zpráva o mé přítomnosti by se měla roznést spíš nenápadně, aby za mnou pak nelezli otrapové kvůli žábě na prameni. Pokud ve městě nebude práce aspoň za hrst dukátů, tak se na to tady vykašlu a půjdu zas dál, směrem k domovu. Zobrazit SPOILER  Odhad nepřítele 100% (Pozorování skupiny lidí a proudící z města a do města) Skrývání 31% (Snaha splynout se skupinou jdoucí do města) | ||
| |||
| Zpěv a koňské podkovy Překrásný letní den | ||
| |||
 | Začátek cesty Lyrie | ||