Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Zaklínač: Odkaz Minulosti
Družina
Postava Janis je offline, naposledy online byla 27. dubna 2024 20:31Janis
| |||
 | Nechala jsem Mikena, aby mi pomohl, stejně jsem neměla tušení, kde co má. Když souhlasil s pozváním usmála jsem se na něj vesele. „ Medovina je skvělá, ale jsme v Toussaintu a k tomu víno patří, Haspe!“ Zasmála jsem se a ohlédla jsem se na Mikena. Trochu jsem zčervenala. „ No… Zpívala jsem. Jen dvě tři písničky. Ale zase tak rozšířený repertoár nemám, Haspe… Leda bychom zašli do jiné hospody a já si mohla střihnout svá sola jinde.“ Ohlédla jsem se na Mikena. | ||
| |||
 | Návrativší se přátelé 2. Srpen roku 1293 "Temu říkam slovisko do držčice!" Zahláholil Hasp spokojeně a nepokrytě se bavil tím, jak se oba nervózně červenáte a jste nesví. Miken mezi vám letmo kmitl pohledem a poškrábal se nervózně ve vlasech. "Inu, odmítnout pozvání by bylo asi nezdvořilé. Zvláště, když jste mi tak pomohl mistře trpaslíku." Vyjádřil se nakonec. Pozdní oběd se vám postupně dařilo připravit. Miken se stejně nakonec vecpal k tobě a část práce ti ukradl, bez možnosti odmlouvat. Hasp se tomu jen usmíval a něco si pobrukoval. "Vinisko je dobrá věc, ale hento pivisko, nebo medovina je lepšatější." Usmíval se a pak si pohladil vousy. "Hentek zasejc plánuješ takovú divočinu v hospodisku, jak poslednisko?" Povytáhl tázavě obočí. Miken se na tebe taky trošku překvapeně a tázavě obrátil, nejspíše nevěděl, co si o tom má vlastně myslet. | ||
| |||
| „ No… kdybys chtěl Mikene, moji koně jsou zvyklí na ruch a pohyb lidí. Přeci jen jsou pořád ještě cvičení v cirkusu.“ Usmála jsem se na Mikena mile. Kdyby chtěl jet, budu se šetřit, žádné tančení ani nic velkého. Jen menší zábava na večer. Pustila jsem se do přípravy jídla, když přinesl ten velký hrnec, usmála jsem se na něj. „ Nejsem host, jsem podnájemník a slíbila jsem, že ti pomůžu, což se mi moc nepovedlo. I když jsem za sebe měla parádní náhradu.“ Ohlédla jsem se s úsměvem na Haspa. Trochu mě překvapil, když mě i Mikena označil za hrdličku. Trošku mi zčervenaly tváře, takže jsem se raději vrátila pohledem k chystání jídla. „ Já právě zvala vás oba, Haspe. Ale až se najíme. Do té doby nám bude muset vystačit to víno.“ Broukla jsem k němu a koutkem oka jsem se podívala po Mikenovi. | ||
| |||
| Návrativší se přátelé 2. Srpen roku 1293 "To nevadí, důležité je, že všechno vyšlo." Usmál se Miken přátelsky a pak pohlédl směrem do stáje. "Menší změna plánu, tentokrát ne. Protože všude je strašně rušno. Ještě by se poplašil." Objasnil přátelsky, když mířil k domovu. "Hlavně by jeden nevěřil, jak strašně zacpané jsou všechny cesty v okolí. Proudí další davy a davy nadšenců do města." Zavrtěl nad tím Miken hlavou. Hasp se tomu jen hromově zasmál, když šel vedle tebe k obydlí. "Hned ho podám." Odvětil Miken a zmizel na chvíli v komoře, než se přivláčel zpátky s velkým hrncem. "Ale nemusíš vařit Janis, přece jsi host." Snažil se tě od práce mírně řečeno vyšťouchat, aby se jí mohl ujmout, tak jak byl zvyklý. "Ech, tuž vy hrdličiska, kdyš vám to hentek vrkoší, nechcete pak zajít na rundu voba?" Usmál se Hasp vesele pod vousy. Zahlédla jsi, že Mikenova tvář nabrala červeň a raději se obrátil ke kotli a jal se ho zavěsit nad ohniště a začít rozdělávat oheň, přece jen byl dost velký, abyste v něm vařili na peci. | ||
| |||
|
| ||
| |||
| Návrativší se přátelé 2. Srpen roku 1293 Hasp jen s úšklebkem zavrtěl nad tvou poznámkou mírně hlavou, ale nechal to být. Miken se za vámi dostavil o chvíli později. Jeho výraz byl veselý a pohodový. "V pořádku, poslala jsi za sebe zdatnou náhradu. S Haspem jsme to měli hotové raz dva. Důležité je, že jsi v pořádku." Ubezpečil tě Miken. Hasp jen souhlasně potřásl hlavou. "Tuž musíš sa víc otužovat na těle i dušisku." Radil ti, pak si promnul svůj vous a zkoumavě si tě prohlédl. "A cože si to vyšpekulírovala?" Díval jsem na tebe tázavě. Vypadá to, že tvá zmínka o novém díle vzbudila jeho zájem. "Pojďte dovnitř dáme si něco do žaludku." Pobídl vás Miken a mířil ke dveřím svého domova. | ||
| |||
| Usmála jsem se za ní, ale to už byla pryč i bez odpovědí. Ovšem to, co mi dala, bylo mnohem víc, než jsem očekávala. První nárt textu jsem měla za chvíli, včetně chytlavé melodie a rozhodně jsem to chtěla dokončit do prvního vystoupení. Navíc to byl příjemný relax a bylo to celkově moc fajn. Před polednem jsem vyrazila na tržitě, nejen pro to, abych si sehnala něco k jídlu, možná pár koláčů, ale abych koupila něco k jídlu i Mikenovi a Haspovi, pár jablek a mrkví pro koně, základ na polévku a kousek masa, které bychom si mohli upéct, až se vrátí ti dva domů. A také jsem koupila jednu láhev vína, na vyzkoušení Toussaintského červeného. Doma bylo ještě zamčeno, když jsem se vrátila, takže jsem se jala pokračovat opět ve své nové inspirační tvorbě, zatímco jsem ukusovala jeden z koláčků. Vlastně nedlouho na to se ozval klapot kopyt a skřípání kol. Zvedla jsem hlavu, brk jsem odložila k těm několika listům pergamenu a zavřela jsem inkoust, aby se mi nerozlil. Loutnu jsem položila stranou, načež jsem se vydala k nim. „ Ahoj…“ Pozdravila jsem s mírným úsměvem. „ No netvářil se na to úplně, ale kdybych neodešla, neměla bych další inspiraci na další píseň.“ Usmála jsem se na něj. Pohled mi sklouzl k Mikenovi. „ Moc se omlouvám, že jsem nejela s tebou. Včera jsem skončila .. no u lékaře. Mám slabší srdce a při větším vypětí nebo vyčerpání mi občas vypne. Zvládli jste to dobře?“ | ||
| |||
| Děvčátko 2. Srpen roku 1293 "Ty taky drnkalko." Zašklebila se a byla tatam. Ty sis mezitím začala prozpěvovat, drnkat a zapisovat text, který tě napadl. Odpověď na svou otázku ohledně účasti její rodiny na slavnostech jsi bohužel nedostala, na druhou stranu, inspirace k nové písni, také nebyla špatná věc. Zvláště po tom, jak jsi včerejšího dne dopadla. Odpočinek byl více, než vítaný, protože pokud jsi měla ze sebe vydat na vystoupeních maximum, tak bude potřeba, abys byla, co nejvíce v pořádku. Čas utekl, jako voda. "Heh, no to sa poval bulvy, kdo tu si tu rozvaluja šunčiska." Zasmál se na tebe bujaře známý Haspův hlas, který právě slézal z vozu a mířil rovnou k tobě. "Doktořisko ťa nechtělo udržet v postelisku?" Zašklebil se Hasp. Kus za ním jsi zahlédla svého ubytovatele, který se jal úklidu povozu i s nákladem a pak samozřejmě také koní. | ||
| |||
| „ Uvidíš… vždyť takové slavnosti si snad nenechá ani tvá máti ujít ne? Účastní se jich přeci i kníže…“ Zavrtěla jsem nechápavě hlavou. Proč někdo, kdo nemá rád radost a smích, hudbu a zpěv, žije tady v Toussaintu, v Beauclaire. Když udělala svou zlou matku, rozesmála jsem se. „ Opatruj se, rebelko.“ Mávla jsem na ní a jemně jsem pohladila struny své loutny. Dívala jsem se za ní, jak mizí. „ Jsem rebelka posedlá… jedním velkým snem…“ Zazpívala jsem tiše, prsty jsem si pohrávala se strunami loutny, zamyšleně jsem se usmívala a přemýšlela nad novou písní. Nakonec jsem ten text, co mě napadl začala psát, upravovat a dávat dohromady. | ||
| |||
| Předvánoční pauza ale pokračujeme ;) | ||