Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Zaklínač: Odkaz Minulosti
Družina
Postava Janis je offline, naposledy online byla 26. dubna 2024 15:28Janis
| |||
 |
(Janis) Toussaint Léto | ||
| |||
 | Dívala jsem se na dívenku, jak láskyplně sledovala loutnu, jak se jí dotýkala. Usmívala jsem se na ní, nechávala jsem ji, ať se vyjádří sama, jak se jí zalíbí. „ Jednou budeš dospělá i ty. A možná jednou budeš mít i ty své děti. Třeba nebudeš dělat stejnou chybu, jako tví rodiče, ale stejně pro ně budeš chtít to nejlepší. Já myslím, že rodiče by se měli poslouchat, ale oni sami by měli být schopní naslouchat svým dětem. Přeci je špatné zabít nadání někoho jiného. Neříkám, abys šla, ale spíše aby ti rodiče našli soukromého učitele. Měli by pod kontrolou, co děláš, ale ty bys dělala to, co děláš ráda a obdivuješ to.“ Pousmála jsem se na ní. Podala jsem jí loutnu a ukázala jí, jak se má držet. | ||
| |||
| Děvčátko 2. Srpen roku 1293 "Jo to bych taky někdy ráda věděla. Nejspíše vyšívat a vařit." Odfrklo si děvčátko ne úplně spokojeně, spíše až útrápeně. Oči jí slétly k loutně, kterou jsi jí ukazovala. Položila na ní trochu zasněně a ruku a dlouze vydechla. Její výdech se však změnil ve zklamaný povzdech. "I kdyby ze mě byla druhá Modroočko, tak by to s mámou nehnulo. Má přesnou představu, co se mnou a kde je mé místo." Pohladila loutnu láskyplně po boku, jako by snad byla živá. "Vždy jsem ráda pozorovala a poslouchala umělce procházející tímto městem. Tolik krásných písní. Tolik příběhů a věcí, které zažili." Jemně zavadila prsty o struny loutny, která vydala tiché teskné tóny. Eb na loutnu začala pomalu opatrně drnkat. Jen lehce a opatrně, ale i tak některé kombinace tónů zněly hezky a někdo znalý by v tom možná odhalil i jakousi melodii, kterou se dívka pokoušela napodobit. | ||
| |||
| Prohlédla jsem si děvčátko a pousmála jsem se. ,, Věřím že si dokážeš dát pozor dost na to aby se tě loutne nic nestalo. A myslím že určitě dokážeš svůj čas využít i jinak než jen posedavanim v maštaly... " Mrkla jsem na ni s úsměvem. ,, Co máš za své povinnosti, Mladá dámo?" Zeptala jsem se s usklebkem a zavrtela jsem hlavou ,, Chceš si to zkusit? Třeba by tví rodiče změnili názor kdyby ti to šlo. " | ||
| |||
|
(Janis) Toussaint Léto | ||
| |||
| „ Hmm pěkné jméno… Važ si ho. Určitě ti jednou nějaký mladík učaruje a vymyslí jak ti krásně říkat, Ebi.“ Usmála jsem se na ní a pozorovala jsem jak ke mně jde. Když se usadila vedle mě, mírně jsem přikývla a podala jsem jí opatrně loutnu. „Chceš si to zkusit?“ Pousmála jsem se. | ||
| |||
|
(Janis) Toussaint Léto | ||
| |||
| Se smutným děvčátkem Děvčátko se ozvalo. Když domluvila svou první větu, zvedla jsem k ní oči a zaklapla jsem svůj deník. Uzavřela jsem lahvičku odložila náčiní a zadívala jsem se na ní. „ Jsem ráda, že ses omluvila. Já se omlouvám, za svou ne příliš dobrou náladu, před chvílí jsem se vrátila od lékaře, doufala jsem, že své přátele ještě zastihnu, ale bohužel, už jsou pryč.“ Posteskla jsem si a znovu jsem si děvčátko prohlédla. „ Jmenuji se Janis.“ Představila jsem se jí s milým úsměvem a koukla jsem se na svou loutnu. „ Je to velká dřina a odpírání, cestovat po světě a zpívat. Někdy nemáme ani na jídlo, ale je to radost hrát, když lidé naslouchají. A neboj se. Nemám důvod tě mamince naprášit. Nic si mi neprovedla… Jen máš trošku prořízlou pusu.“ Mrkla jsem na ní. Zamrzelo mne, že přestala být veselá. Její osud je nejspíše v očích rodičů předem dán… ne vždy děti chtějí to, co chtějí jejich rodiče. „ Pojď sem.“ Klepla jsem si na nohu a zvedla jsem loutnu. | ||
| |||
| Osamělá ve městě 1. Srpen roku 1293 Když jsi začala děvče ignorovat. Chvíli tě pozorovalo a pak nazlobeně nafouklo tvářičky a napůl se od tebe odvrátilo. Chvíli tam jen tak sedělo, zatímco sis pročítala texty ve svém deníčku. Nějakou dobu jste seděly obě mlčky každá snažně ignorujíc tu druhou. Dívka měla složené nohy pod bradou a opírala se sloup stání. To jí zajišťovalo šikovný balanc na příčce, na které seděla. Nakonec dívka táhle vydechla složila bradu na kolena. "Tak promiň. Nechtěla jsem být hubatá....Když ale ona maminka není moc ráda, když se dozvídá, kde všude jsem se toulala." Zamumlala nakonec rezignovaně na půl pusy a dál hleděla před sebe na protější sloupek držící nadstřeší stáje. "Až vyrostu chci se taky vydat do světa, jako spousta bardů, minstrelů a dobrodruhů, kteří tudy prochází. A ne sedět doma, jako ženuška nějakého urozeného a namyšleného šlechtice, nebo jiného velkého pána." Pozvdechla si, vypadalo to, ale jako by si mumlala spíše pro sebe, než k tobě. Leč jsi jí rozuměla dobře každé slovo. Možná ani nepočítá s tím, že jí posloucháš. "Máš to o tolik jednodušší. Můžeš si jít kam chceš a dělat co chceš. Ta volnost a svoboda." Posteskla si. Její veselá a panovačná nálada byla ta tam a bylo tu jen utrápené mladé děvčátko. | ||
| |||
| Zadívala jsem se na děvče, když semnou začala mluvit panovačně. Jemně jsem natáhla ruku k hlavě mé klisny a pošimrala jsem ji na nose. Děvče jsem začala ignorovat, pokud nechce odpovídat, její věc. Mě na rozdíl od ní Miken nevyhodí. Nakonec jsem si vzala svou brašnu, vytáhla jsem deník a psací potřeby, a začala jsem v deníku listovat. Zastavila jsem se u jednoho z textů a začala jsem si ho pročítat. Sem tam jsem tam něco poupravila. Mlčela jsem, a děvče jsem nechala být. | ||