Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Maple Hill University

Příspěvků: 62


Hraje se Domluvený termín  Vypravěč Ladyhawke je offlineLadyhawke
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Sonja Eiffel je offline, naposledy online byla 22. března 2017 20:47Sonja Eiffel
 Postava Jaimie Dalton je offline, naposledy online byla 22. března 2017 15:31Jaimie Dalton
 Postava Chloe Morgan je offline, naposledy online byla 22. března 2017 23:24Chloe Morgan
 Postava Vincent Murdoc je offline, naposledy online byla 22. března 2017 23:30Vincent Murdoc
 Postava Rachael Mann je offline, naposledy online byla 23. března 2017 1:49Rachael Mann
 Postava Peter Lurk je onlinePeter Lurk
 Postava Jane Anes je offline, naposledy online byla 23. března 2017 7:20Jane Anes
 Postava Jessie "Jay" Rivera je offline, naposledy online byla 23. března 2017 8:53Jessie "Jay" Rivera
 Postava Marc Rousselle je offline, naposledy online byla 22. března 2017 21:05Marc Rousselle
 Postava Ty Salcedo je offline, naposledy online byla 18. března 2017 23:13Ty Salcedo
 Postava Matthew Antos je offline, naposledy online byla 23. března 2017 4:41Matthew Antos
 
Jaimie Dalton - 15. března 2017 20:38
16117510_1885328351712421_1359543289_n1764.jpg
Kavárna

Peter, Vincent, Sonja

Trochu překvapeně zamrkám na Petera, když mě ohodnotí mnohem výš, než jen na uchazeče o doktorát. I když s tím učením literatury má docela pravdu, začala jsem do toho kafrat pomalu ještě před koncem magisterského studia.
"To se sice dobře poslouchá a lichotí mi to, ale bohužel na ten doktorát tak trochu čekám. Tedy pokud mi jej vůbec dají, ty staří literáti se neradi pouští do kontroverzních témat," pokrčila jsem rameny a upila jsem kafe.
To mi v příštím okamžiku zaskočí, když se mě Thomas zeptá na to, jestli neumím zpívat. Školní kapela s učitelkou? Si nepamatuju, kdy naposledy tady něco takového bylo.

"Na střední jsem zpívala ve sboru, ale netuším, jestli ženský soprán bude to, co vy Peter potřeboval. No, ale kdyby chtěl, můžu na zkoušku přijít," pokrčila jsem rameny.

Rozhlédnu se kolem sebe a ukážu Sonie jednu prázdnou židli u vedlejšího stolku, aby si ji přemístila k nám.
Přeci tady nebudete jen tak stát, když už jste naše kolegyně. A pokud nespěcháte, po kávě bych vás vzala na prohlídku školy. Tedy, to co byste chtěla konkrétně vědět, chápu, že pro člověka, který je tu poprvé, je celý areál dosti nepřehledný. Ještě možná pár dní potrvá, než v učebně germanistiky skončíte v mezinárodních vztazích, ale nebojte se, to není žádná tragédie," nabídla jsem ji pomoc.
Možná bych měla sedět v kabinetě a psát práci, ale tohle bude taky záslužná činnost.

"No a pokud byste chtěla vidět víc než katedru literatury a jazyků – nechtěli byste se pánové k prohlídce taky přidat?" otočila jsem se zpátky k osazenstvu našeho stolu.
 
Rachael Mann - 26. února 2017 23:07
rach9288.jpg

Kavárna




Matt a ostatní u stolu




Zazubím se na něj."Rachael, ale říkají mi Rach." Stisknu mu ruku tak jak se sluší a patří. Přeci jen nechci mu urvat ruku.
Potom se posadím na poslední volné místo a dám si nohu přes nohu. Zamíchám si svou kávu a na jeden zátah vyprázdním hrneček. Přistrčím si blíž talířek s dortem a vidličkou si ukrojím kousek. Opět mi cukají koutky, když Matt promluví a odložím vidličku s dortem. Dám si ruku před pusu a stisknu rty.

Ty se mi fakt jen zdáš. Zavrtím hlavou a sáhnu po talířku s dortem, položím si ho na klín a konečně se pustím do vychutnávání si sladkého zázraku, rychle, než něco Matt zase pronese, abych se náhodou neudusila spolknutou vidličkou."Já tvé služby ráda využiju, jsem tu ztracená jak Goro před Tokiem." Zamrkám dlouhými řasami a nasadím pohled dámy v nesnázích. Je to asi tak věrohodné jako silikony Pamely Anderson.
 
Matthew Antos - 26. února 2017 22:02
16215966_1888805971364659_1329671142_n1215.jpg
Lidé. Asi.

S lehkým úsměvem jem pokrčil jedním ramenem v gestu 'no jak myslíš' a vydal se pomalým krokem za ní ke stolu. Přátelským pokývnutím jsem počastoval lidi, kteří u něho seděli a rychle si přitáhnul židli od nějakého volného stolu, abych se mohl posadit a dopít kafe.

Ale ještě dřív, než jsem to stihnul, malá zrzka se bleskově otočila, vychrlila na mě titul a alias a napřáhla ruku před sebe. Lehce jsem pozvedl jedno obočí a koutek úst. "Vidíš, nad tím jem ještě vůbec nepřemýšlel..." Zamumlal jsem zamyšleně spíš pro sebe a vzal jí za ruku. "Můžeš mi říkat Matte, svoje celý jméno ti povím, až mi ty řekneš svoje. To je fér, ne? Uznávám, je to nuda, ale lepší než něco vymýšlet z fleku..."

Potřásl jsem jí energicky rukou, pustil a pak si konečně sedl (tedy, až potom co jsem si upravil meč i opasek tak, abych si sednout mohl a celou dobu se přitom dál oslnivě usmíval). "Ahoj všichni," přejel jsem je všechny autogenem pohledu živeného dávkami kofeinu. "Já jsem Matt a podle vašich obličejů vidím, že vy jste noví. To víte, to ty kruhy pod očima, ve kterých stále doutná naděje na lepší zítřky. To přejde. Kdybyste něco potřebovali, stačí se mě zeptat. Když to budu vědět, tak vám to řeknu. Když ne, budu velice přesvědčivě lhát."

Jadwiga si občas stěžuje, že když jsem nervózní, moc mluvím. Asi na tom něco bude.
 
Sonja Eiffel - 20. února 2017 11:55
sonjaold895.jpg

Kavárna – u jednoho ze stolů



Jaimie, Vincent, Peter

Představení proběhlo úspěšně. Kromě Jaimie, kterou mi doporučil zdejší barman, jsem si podala ruku s jakýmsi Peterem a jeho kamarádem Thomasem. Jen okrajově jsem vnímala okolí, takže mě příchod zvláštního zjevu (Matthew) nějak zvlášť nezaujal.
Na moment jsem se zasekla. Nechtělo se mi jen tak upřímně přiznat, že ten plánek univerzitních pozemků je pro mě naprostá „böhmisches Dorf“. Jenže co jiného si vymyslet? Naštěstí jsem to rozhodnutí mohla na chvíli odložit díky Peterově poznámce o mém možném původu. Cítila jsem se trochu zahlcená informacemi a, protože jsem nezaznamenala žádnou otázku, zamýšlela jsem jeho proslov okomentovat jen úsměvem. V duchu jsem se ale okřikla: Chceš začít znovu, jinak!
„Ano, v poslední době to byla Evropa.“ Bezva, to bylo opravdu dlouhá odpověď.

Takže zpátky k Jaimie. „Popravdě...,“ zaváhala jsem lehce, „se příliš nekamarádím s mapami a plánky, takže... By bylo fajn znát někoho, kdo se tu vyzná a je ze stejného pracoviště.“ Znovu jsem se pousmála. Zatím jsem si nesedala, ostatně nebyla jsem k tomu vyzvána a za ta léta jsem ztratila americkou přímost. A nejspíš ji ani nikdy nezískala.

 
Ty Salcedo - 19. února 2017 22:47
gib83749.jpg

První den



Po příchod na pokoj jsem s velkou radostí zjistil, že v něm ještě nikdo ubytovaný není. Né, že bych neměl rád lidi, ale lepší flek na spaní a techniku je prostě bezva. Vteřinku mi trvalo otestování jak postele tak stolu, který jsem vybral podle vzdálenosti zásuvek. Svoji postel a stůl zaberu stylem položení všech batohů na onen kus nábytku. S vybalováním ještě počkám. Už bylo na čase zabrat si nejlepší předměty.

Na cestu k zapisování si znova vezmu sluchátka a pustím si muziku se kterou jdu do rytmu, aby mi cesta rychleji uběhla. Sice to není daleko, ale přece jenom.

Poté, co jsem dorazil na místo a zařadil se do fronty se ukázalo, že sluchátka byly celkem dobrý nápad. Fronta nebyla dlouhá, ale rozhodně neubývala. No to poteš koště. Abych se dneska vůbec stihl zapsat. I ty propozice o předmětech najednou příjdou na chuť. Protože jestli se to do pár minut nepohne, tak tady asi zakořením. Naštěstí se fronta pohnula a já jsem dostal možnost uzurpovat si jeden z počítačů. S lepšící se náladou jsem okamžitě zabavil IT a během pár chvil jsem si vybral co nejlepší předměty. Po pár minutách jsem byl hotový a mohl se vydat prozkoumávat zákoutí univerzity.

Chvíli jsem se jen tak procházel a nevěděl pořádně kudy kam, ale postupem času jsem se nějakým záhadným způsobem dostal až ke kavárně. Popravdě by mi teď kafe docela bodlo. Bez dalšího váhání jsem se vydal dovnitř a přímou cestou jsem zamířil k baru, kde jsem počkal na svoji řadu. ,,Dobrý den přeji, dal bych si Cappuccino.'' Na kávu jsem si počkal, zaplatil a zabral si místo u nějakého volného stolu.
 
Rachael Mann - 19. února 2017 22:08
rach9288.jpg

Kavárna



Matt a ostatní u stolu


Obrázek



Jako svou modlu sleduji baristu, kterak mi připravuje kávu. Zubím se jak sluníčko a jsem neskutečně ráda, že držím tác s dvěma kávami a dorty. "Mám celkem silná mobilní data, nikam do počítačové učebny se mi moc nechce, abych pravdu řekla." Zašklebím se. "Drží nám místa, pojď si sednout. Teda, asi si budeš muset vzít židli z nějakýho vedlejšího stolu, ale určitě se vejdeme." Trhnu hlavou k nesourodé trojici sedící u jednoho ze stolů.

Konečně někdo mimo Valinor, kdo je stejně praštěný, tak jako já. S uculením se na něj otočím, abych ho popohnala k chůzi.

Vyslechnu si jeho gentlemanskou nabídku, zvednou se mi koutky a ihned vím jak a čím ho setřu. Stojím před naším stolem, na který si odložím tác a prudce se otočím na vikinga. "Adepta arbites Shira Calpurnia, toho času převelena z Hydrapuru na toto místo." Jednu ruku ohnu v lokti, dám si ji za záda, postavím se do ukázkového vojenského pozoru, srazím paty k sobě až podpatky o sebe klapnou. Pravou ruku k němu natáhnu a na tváři mám dokonalý takzvaný americký úsměv.
"Stejně bych zapsání na předměty vyřídila odsud." Vytáhnu z kapsy IP68 a pozvednu obočí.
 
Matthew Antos - 18. února 2017 00:23
16215966_1888805971364659_1329671142_n1215.jpg

Kavárna - závažné přísahy



Miniaturní uctívačka Chaosu


Zacukaly koutky, když malá zrzka odpálila na Brandona repliku z akční sci-fi klasiky. Na okamžik jsem zauvažoval, že udržím tempo a prohlásím něco o zabíjení hrnkem, v duchu Richarda B. Riddicka. Ale nakonec jsem se rozhodl, že nebudu chudáka Brandona již dále terorizovat věcmi, které asi úplně nepobírá. Mám rád své kafe bez plivanců. Takže jsem mu ještě doplatil za obědnávku své nové známé (a tiše si přitom v duchu nenápadně povzdechl nad výdaji hned prvního dne) a pak na ní opět obrátil svou plnou a neředěnou pozornost.

S vážnou tváří jsem naslouchal jejím potížím a pak se zamyšleně podrbal na uchu. "No, můžeš zkusit běhat po kampusu a chytat wifinu, ale to hodně štěstí. "Jako hledat ztracený Primarchy ve warpu..." U zetlelý kostry Císaře na Zlatým trůnu, bylo zatraceně osvobozující s někým konečně tahle mluvit. Až Jagodě budu doma vyprávět, že jsem na prestižní Americké univezitě potkal někoho, kdo podle všeho žere fiktivní amalgám her a knih tak moc jako já a ne li víc, určitě mi to neuvěří.

Pomalu jsem se napil kávy a téměř cítil, jak mi kofein pomalu kope do neuronů, mlátí můj mozek obuškem a řve aby se kurva probudil. Bylo to úžasné. Spokojeně jsem vydechl a zazubil se na slečnu. "Tedy je samosebou spolehlivější se vydat do počítačové učebny a pokusit se o to odtamtud. Ovšem, abychom zůstali u vhodných přirovnání, to je asi jako prolétat warpem s vypnutým Gellarovým polem. Proveditelné, ale nebezpečné jak pro tělo, tak zejména pro duši. A stejně jako ve warpu, i zde je dobrý vhodný doprovod a stráž..." Dovolil jsem si další malé pousmání a velice mírnou úklonu hlavy. "S vaším laskavým dovolením bych se ujal role Mariňáků a zajistil vám, ctěná slečno, bezpečnou plavbu..."
 
Rachael Mann - 17. února 2017 21:58
rach9288.jpg

Kavárna



Matt




"Malý moment, ctěná slečno," udělám krok stranou a nechám ho dojít k pultu a uculuji se při jeho dalším výstupu. No uculuji se, spíš vyprsknu smíchy, zahýkám a skoro se zlomím v pase. Jo, ty se mi líbíš. Založím si ruce na prsa a dál ho pozoruju. Potom se přihlásím o slovo já," chci jen to co jsem si objednala. A před minutou bylo pozdě." S vážnou tváří se podívám na baristu, doufaje, že pozná repliku z Demolition mana, mého oblíbeného filmu se Sylvestrem.

S úculem se podívám na toho kluka, který měl tak dokonalý příchod. " A dvakrát." Mrknu na baristu a postavím se kousek vedle barpultu.

" Všechno je prach." Pronesu mezi řečí, jako by se vůbec nechumelilo a na tváři mám křivý úsměv. " Nevíš jestli se dá přihlásit na předměty z tabletu nebo mobilu? Nebo se musím táhnout do horoucích pekel?" Zamyšleně nakrčím čelo.
 
Peter Lurk - 04. února 2017 21:12
ja5691.jpg

Kavárna

Jaimie, Vincent, Sonja

,,Doktorát? Myslel jsem, že už jste dál… Minule mi Thomas povídal, že jste ho učila na Literaturu před pár lety, tak jsem si myslel, že jen vypadáte šíleně mladě.“
,,To protože nedáváš pozor, co ti říkám. Jak nejde o ty tvoje robůtky, tak všechno vypouštíš. Krom kapely.

A co Jaimie, neumíte náhodou zpívat. Peter chce do kapely na zpěv raději něžný hlásek, než pořádnej chraplák.“

,,Hodí se to k tomu víc,“ odpovím a upiju pivka. ,,U nás je ten hluk vždycky jen týden a pak to opadne. Asi se nás prváci bojí.“

To už se přidá i Vincent a třeseme si rukou. Prostě klasické seznamovací praktiky, jak mají vypadat.
,,Do profesora mám taky daleko, teď nastupuji do třeťáku na doktorátu. Ale trochu učím, no. Mám cvika k předmětu co přednáší můj šéf.

Vy předpokládám už jste dostudoval, ne?“


Jo, dělá se tu pěkná slezina. Další přijde jakási Sonja, o které jsem si nejprve myslel, že je studentka. Vypadá ještě mladší než Jaimie, ale zjevně je to další do party humanistů.
,,Taky mě těší, Peter Lurk,“ podám jí ruku.
,,Thomas Black,“ připojí se i můj přítel, se kterým jsem tu tak o samotě popíjel, ale ukazuje se, že dnes bude větší společnost.

,,Podle jména usuzuji na Evropu. Máte štěstí, čepují tu slušné pivo i na Evropské poměry. Jednou jsem byl v Praze a mohu potvrdit, že se to skoro vyrovná plzeňskému, ale jen skoro. Popravdě lepší, než některé patoky, co tam mají. Ale udělali jsme tam okružní cestu po pivovarech a těm lepším se to bohužel nemůže vyrovnat. Avšak dováží sem chmelové peletky, ze kterých se plzeň dělá… moc velká dobrota.“
Ano, po výletu do Evropy jsem tak trochu pivní znalec. Takový, že bych moc piva z USA nepozřel. Ale s San Francisku mají taky dobrý pivovar, přímo v české čtvrti, který vaří pod Budějovickou značkou. Dováží všechny ingredience krom vody…
 
Jaimie Dalton - 02. února 2017 17:27
16117510_1885328351712421_1359543289_n1764.jpg
Učitelský kroužek

Vincent, Peter, Sonja


Moje slova zjevně padla na úrodnou půdu, protože mě neznámý muž neodbude jen několika zdvořilými frázemi a představí se.
Přijmu podávanou ruku a pevně ji stisknu. Jsem sice žena, ale můj otec mě vždycky učil, že pořádný stisk ruky je základ každé konverzace.
"Jaimie Dalton. Učím tady tu divokou zvěř literaturu. Tedy, alespoň se o to snažím. Tak aspoň pro příště si stůjte za tím, jaké to kafe chcete. Od toho tady přeci jsou," představím se a dodávám pár slov o své profesi na tomhle vzdělávacím ústavě.

Z legrace protočím oči, když se Peter zeptá, jestli už jsem profesorka. Kolikrát už se mě na to ptal?
"Na to si ještě pár dní počkám, až se prezident téhle republiky rozhodne, že bych si ji mohla zasloužil. Momentálně dodělávám tu doktorandskou práci, pokud si ji obhájím a provedu dost úspěšný hovor s komisí, tak bych mohla být aspoň ten doktor. Snad."

Provinile se podívám na Thomase a kouzelně se na něj usměju, snad mi promine, že jsem si jej prve nevšimla.

Dneska je ještě ten hluk únosný, ale časem to bude příšerné. Buď vše, co nutně potřebuju, stihnu ještě v několika následujících dnech a nebo tady budu muset zůstávat přesčas. A to nepočítám to, jak si studenti podávají dveře kabinetu a vcelku jim je úplně jedno, že má člověk vypsané nějaké konzultační hodiny," přisvědčím Peterovi a napiju se ze svého hrnečku kafe.

Zvednu hlavu, když na mě promluví tmavovlasá slečna. S lehkým cinknutím odložím hrneček s kávou a věnuji ji lehce překvapený pohled, než mi dojde, co potřebuje. S těmi novými kolegy se tady roztrhl pytel.

"Těší mě. Ano, učím anglickou literaturu. Jaimie Dalton, jak vám můžu být nápomocná?"
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.048807144165039 sekund

na začátek stránky