Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pokus

Příspěvků: 60


Hraje se Denně  Vypravěč Qued je offlineQued
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nyék Sztyepilovas je offline, naposledy online byla 23. března 2017 8:12Nyék Sztyepilovas
 Postava Robin je offline, naposledy online byla 01. března 2017 17:30Robin
 Postava Řezňa je offline, naposledy online byla 18. března 2017 9:06Řezňa
 Postava Papitäre je offline, naposledy online byla 19. března 2017 21:43Papitäre
 Postava Miguel je offline, naposledy online byla 17. března 2017 8:23Miguel
 
Vypravěč - 13. března 2017 13:30
96934.jpg

Cesta od rybníka a dál... Vesnice



Než vlastně Nyék vytahal a zpracoval ryby, měli jste příjemnou hodinku na odpočinek. Díky zmatení a šoku jste si do teď jen málo uvědomovali, jak na tom vaše těla vlastně jsou, ale ve skutečnosti již většina z vás jede na dluh. Přesto všichni vnímáte, že tábořit na dně rybníka není zrovna to pravé.

Miguel - přestože po vylovení ryb je voda na dně spíš blátivou břečkou, stále je dost tekutá, abys smyl největší vrstvu bahna, pokud chceš. Pachu rybiny se tím ale nezbavíš.

Řezňa se zařadil automaticky do čela vašeho procesí a zdá se, že ví kam kráčí. A to přestože nevidíte jednoznačnou cestu a jedinými orientačními body jsou vlastně sežehnuté remízky.
Stále je velice těžké určit, jaká je vlastně denní doba, ale v průběhu cesty přeci jen mizí světlo. Obloha je stále rudohnědá, ale odstín je čím dál tmavší a blikání je méně časté. Také vzduch se zlepšuje s přibývajícím časem, až chvílemi skoro nepříjemně v porovnání s tím, co jste ještě před chvílí dýchali.
Většina z vás podvědomě vnímá, že vesnice nebyl daleko, přesto je cesta poměrně dlouhá. Také však nemáte žádné extra pochodové tempo a máte dost času na představování, pokud vám dech stačí.
O to víc vám srdce zaplesá, když konečně zahlédnete stěnu, známku civilizace. Nacházíte se ve více méně rovinaté krajině, jen lehce se vlnící, vesnice je tak vidět na kilometr daleko. Mysl si s vámi pohrává a úplně vidíte malebnou vísku, v krajině zelených pastvin a úrodných polí, plnou selských stavení. Kovárna, možná hostinec?

S každým krokem posledního kilometru jako by ubývalo světlo rychleji, avšak jen do jisté míry, jakéhosi hnědého šera a vám je po chvíli jasné, že větší tma už nebude. V tuto chvíli již jasněji rozeznáváte části vesnice a krásná představa vašich zmučených myslí je rychle nahrazena realitou.
Stěna, ke které se blížíte je očividně jediná stojící od bývalé stodoly. Takto vypadá i zbytek vesnice, ohlodané zbytky civilizace, jako prsty kostlivce z hrobu se k nebi pnou zbytky zdiva, nejčastěji rohy budov, kde je zdivo nejlépe svázané. Mezi tím vším je velká vrstva sutin, rumiska. Trámy zlámané jak sirky, fošny rozštípané na třísky. Některé kameny vypadají, jak kdyby se rozletěly zevnitř.
Zaujme vás však povrchová úprava sutin. Nikde, zdá se, neleží očekávané vrstvy prachu z omítek a spár. Nejmenšími kousky jsou v podstatě ony zmíněné třísky z fošen a i ty jak kdyby někdo pečlivě ometl.
Zato větší kusy materiálu a zbytky stojících stěn jsou pokryty zahnědlými skvrnami a načernalými mapami.
Některé z černých map vypadají, jak nervová soustava, čerstvě sloupnutý břečťan, či rozrostlá plíseň, některé jsou jen kaňkami s roztřepenými okraji krystalické struktury.
Hnědé fleky jsou všech možných tvarů a velikostí. Jen sama vaše představivost jim dokáže vtisknout spoustu známých tvarů.

 
Miguel - 21. února 2017 23:58
miguel5253.jpg

U Rybníka


Všichni



"Pokud těma mrchama nejste vy," zabrblám si potichu pod vousy, ale v hloubi duše jsem vděčný, že odtud jen tak neodešli. Chytám se hozeného lana a škrábu se ven.

"Díky. Ne, nejsem zraněný." S úlevou se vyškrábu z bahna, i když mému vzhledu to ani v nejmenším nepřidá a trochu kostrbatě se usměju na slečnu, která se mě zeptala.

"Vadilo by Vám, kdybych se k Vám na chvíli přidal? Jen než se dostaneme někam, kde je klid a trochu se zorientuju." Prohodím k ostatním a snažím se ze sebe rukama setřít alespoň trochu bláta. Bez efektu.

 
Papitäre - 20. února 2017 10:12
heal3219.jpg

U rybníka, záchrana bahňáka


Všichni



Obezřetně se pohybuji blíž k tomu divnému bahnivému tvorovi. Slyším, jak Nyék chce odejít a vykašlat se na to. Chápu ho, tohle místo a vše okolo je tak zvláštní a hlavně pro člověka, který neví, proč je to takové zmatené. Na jednu stranu chci dát nohy na ramena a rychle zmizet s ostatními, na druhou stranu se ve mně ozývá má přísaha mistrovi, že vždy budu pomáhat lidem...
Už chci začít brblat a přesvědčovat našeho nezvoleného vůdce, když se bahňák ozve. Volá o pomoc a určitě to není ten podivný mručivý zvuk démonů...
Jakmile se Nyék rozhodne mu pomoci a vezme si ode mě konečně to kopí, jdu s ním. Ten človíček může být zraněný.
Zatímco Nyék pomáhá neznámému, přemýšlím o tom, co řekl Řezňa. Možná jsem mu podala vysvětlení jinak, než jsem chtěla, možná je to protivnej hlupák z nejnižší třídy společnosti, který se jen bojí toho, co sám neumí.
Nechceš, abych tě někdy léčila? Fajn. Uvidíme, jak ty dlouho přežiješ tady, kde magie zešílela a ovládla vše....
Sleduji záchranu a při vzpomínce na zdivočelou magii opět používám magický zrak - chci vidět, co se kolem děje i v magické sféře. Jen doufám, že se k nám neblíží nějaká šílená anomálie, co by z nás během chvilky udělala to, co s krávami na pastvině. Také pátrám po možných pronásledovatelých. Hlavou mi i proběhne myšlenka, že ty zvuky, co jsem slyšela na hradě ani nemusely pocházet od démonů.
Co když vězni a lidé na hradě byli zasaženi magií a přetvořeni v nějaké zrůdy?
Při této myšlence se otřebu a cítím, jak mi naskakuje husí kůže po celém těle.
Pozoruji okolí a snad, aby mě uklidnil zvuk vlastního hlasu, řeknu Nyékovi
"Dávám pozor na okolí. Kdyby se blížilo nebezpečí, dám ti vědět..."
V jeho hlase jsem zaslechla obavu právě z možného napadení něčím neznámým...
Pokud se již podaří zabahněného neznámého vytáhnout, podívám se na něj. Bohužel přes vrstvy špíny nevidím nic, i kdyby měl otevřenou ránu
"Nejeste zraněný?"
Pokud řekne, že ne, jsem okamžitě připravená vyrazit dál.
 
Nyék Sztyepilovas - 14. února 2017 20:14
avar34166.jpg

U "rybníka" odchod




Poslouchám Papitäre i Řezňu. Líbí se mi jak je Řezňa od rány a když se ptá slečny jak je to s jejím uměním se bránit i beze zbraně jsem sám zvědav. Slovo magie a magické umění jsou mi dost cizí. U nás byly jen šamani a do jejich tajmenství rozprávění s démony větrů a šumící stepní trávou jsem se příliš nemontoval.
Ne že bych se toho bál jak Řezńa, ale nezajímalo mě to nikdy. Byli to podivíni a špatně se snima kalilo, měli při opici depky, ale není divu když dělali kořalku z durmanu a mandragory.

Když Řezńa zklame mé naděje ohledně opravy kuše nedá se nic dělat. Když ale řekně že to tam zná tak se mi trochu zvedne nálada.

"NO chlape jestli to tu znáš vyveď nás z týhle řitě:"

Kývnu na něj at jde první.

Pak se ještě ozve Papi a ukazuje na nějakou postavu v blátě u vyvráceného stromu. Zadívám se a nerozeznám jestli je to člověk nebo zase nějaká potvora.
Zakroutím hlavou.

"Kašleme na to kdo ví co je to za zrůdu zase."


A vydám se směrem pryč s řeznou, který to tu zná. Pak se stane ale něco co člověk nechce aby se stalo. Onen bahňák začne volat lidskou řečí o pomoc.

"Kurva, kurva, kurva"


Hlesnu poněkud naštvaně a rozladěně. Ale udělám ještě krok a zastavím se. Omluvně kývnu na řeznu i obě holky. Uvědomuji si, že tím, že se budu vracet ohrožuju všechny tu, kor když ten kretén ještě huláká jak na lesy.

"Hmmm no co přece ho tam nenecháme"


Vezmu si od Papi zpět lehké kopí s násadou a také si nachystám provaz. A vydám se směrem k volajícímu. Z dálky ho pořádně okouknu jestli to není opravdu nějaká potvora co jen láká do bažiny krásné a lascivní nomády ze stepí když uvidím, že je to borec je mi to jasné, že tohne past na nomády nebude a pomalu se přiblížím s kopím v ruce a ukazuji ať stichne.

"Prosím tě drž hubu ať na nás nepřivoláš nějaký mrchy."

Pak mu hodím lano abych ho vytáhl, pokud to nebude stačit využiju i kopí k prodloužení dosahu abych ho dostal ven.


 
Miguel - 14. února 2017 16:46
miguel5253.jpg

U "rybníka" naprosto zmatený


Všichni



Motá se mi hlava, slyším jen hučení ve vlastních uších a bolestí nemůžu skoro dýchat. "Co se to..." Připadám si jako plesnivý a zablácený kus hadru a vůbec netuším, jak jsem mohl z hradby, přes kterou jsem zrovna utíkal, dostat až na samé dno dusivého, prašného pekla.

Snažím se spíš instinktivně vyhrabat z toho humusu, ve kterém se válím, ale větve a bahno zatím vyhrávají. Přemýšlím, jestli mě při útěku z hradu náhodou nechytili a nedostal jsem pěkných pár holemi, ale sundaná pouta se válí vedle mě.

Na chvilku se přestávám snažit za každou cenu postavit. Zklidním se a rozhlédnu kolem v naději, že získám nějakou orientaci. Hrad nikde nevidím, ani netuším, kterým směrem by mohl být. Přitom jsem zrovna přelézal hradbu. Hrozně to tu zapáchá rybami, smrtí a bahnem. Uchechtnu se pro sebe: "to musí být pohled pro bohy. Kdyby mě tu takhle někdo viděl, tak s děsem uteče a bude burcovat celou ves, že se sem nastěhovalo strašidlo."

Vtom zaslechnu hlasy, otočím hlavu tím směrem a zahlédnu skupinku lidí. Pořád se mi motá hlava a jsem napůl ohluchlý, takže nemám nejmenší tušení, o čem by se mohli bavit. Jestli tu nejsou třeba kvůli tomu, aby mě chytli a dovedli zpět. Nevím, jestli se dál tvářit jako součást místní krajiny a doufat, že se z toho vymotám sám až odejdou, nebo zariskovat a požádat je o pomoc

Po pár pokusech zjišťuji, že se z téhle spleti kořenů jen tak sám nedostanu. "Héééj, tadýýýý, pomožte mi ven." Můj hlas je značně ochraptělý, ale snad mě někdo z nich zaslechne.
 
Řezňa - 09. února 2017 21:45
29284461b9476193b3f20cb0ec06062b1748.jpg

Kde jinde...řiť je řiť



Líbí se mi jak po mě vyjela Papi. S úsměvem se na ni dívam a přemejšlim.

"Jasná slečinko, kliďánko si mě uspi a nech mě vykrvácet a umřít na snět a horkost. Klidně buď nepříjemná. Já se vo ňáký léčičáry neprosím. Byl sem tu a sem i bez těch tvejch bazmeků. Čárifukuj si co ceš, Já se do tebe nenavážel. Sem řek ať to nejni na mě. Taky sem řek že proti tobě nic nemám. Tak se nečerti jak klasickej mák. A vůbec, neser ňa. Já neseru tebe."

Už mě to začíná dopalovat a rozhodnu se vyrazit směr vesnica a srat na ně. Otočím se na Nyéka.

"Pardáloš, jdeme nebo tu chystáš založit tábor? Já jdu jinak sám. Nehodlám tu založit sdružení horkostosnětových máků co sou příjemný jak cesta do práce.

Vím kudy je vesnice...počkám na Nyékovu odpověď. Jsem kurva už nasranej......
....sou fajn říkali.....bez nich to nejde říkali...ale s nima taky ne....neříkali....jsem tu sám za sebe a vždy budu tak ať si daj s výhrůžkama bacha.
 
Robin - 09. února 2017 14:22
robin585.jpg

U "rybníka" připravená vyrazit




Papitäre


"Moc děkuji, hned se cítím o dost lépe a jistě dojdu někam, kde se budeme moct najíst a oddychnout.
Nohy mě opravdu bolí o něco méně, asi už jsem si zvykla. Byla jsem ráda, že s sebou tu Papitäre máme. Mast je asi opravdu léčivá.
Rozhlížím se kolem sebe a pozoruju Nyéka, jak mu jde práce s rybami pěkně od ruky. A najednou mi zakručí v břiše. Usměji se, protože vidina jídla je docela blízko. Hlavně aby nás nevyčmuchalo TAMTO nebo abychom nepotkali další. Nedej Bože, něco jiného i když mě nenapadá nic horšího.

Dostala jsem od Nyéka do ruky ten luk a zkusila se s tím poprat, ale..

Nyék


"Tak bohužel. Není to až tak těžké spravit, ale až se nebudu cítit tak mizerně a budu mít víc síli. Třeba mi to pak bude i lépe myslet a zkusím to znovu."
A podávám mu jej zpět. Vidím, že to pak zkouší na Řezňu, ale ten jen něco namítá, co neslyším, a kroutí u toho hlavou.

Zvedám se a rozhlížím se kudy se dát dál a zrakem se zarazím u Nyéka, který kouká na asi jediné místo, kam se logicky vydat. Kývnu na něj, že tento směr se mi zdá reálný a chystám se vyrazit. V tom ale zahlédnu, jak se Papitäre vydává pomaličku jiným směrem a dává lehce najevo, abychom se moc nehýbali. Asi něco zahlédla a snažit se pořádně zahledět směrem, kam se plíží. Udělám pár kroků k ní a velmi nejistě ji z větší dálky následuji. V ruce svírám kudličku..
 
Papitäre - 09. února 2017 11:58
heal3219.jpg

U "rybníka", cože se to tam hnulo?

Všichni



Přičichnu si k rukám, které páchnou rybinou a svůj příděl ryb si přivážu ke své brašně co nejdál od mého těla. Podám příděl i Robin, když se ozvě Řezňa
Tak panáček nemá rád magii? To máš celkem smůlu...

Narovnám se a jdu pomalu k němu
"Chceš vědět, jak se dokážu bránit? jako lékař vím přesně kam tě praštit, abys skončil v limbu. A ohledně magie... Jak je libo, nebudu se k tobě přibližovat, nebudu směrem k tobě magii používat. Uvidíme, jak dlouho ti ten odpor vydrží, když budeš krvácet z tepny, nebo umírat na horkost. A co takhle sněť? Ta se nejlépe léčí magií."
Dojdu asi až na metr k němu
"To, že ovládám magii ze mě nedělá mága. Učila jsem se tento obor jen pro to, abych mohla léčit. Nikdy jsem nepoužila magii, abych ublížila jinému tvoru. Avšak na obranu nemusím nikomu ublížit. Stačí ho uspat."
Podívám se mu do očí
"Možná nemáš dobrou zkušenost s mágy, ale mně se bát nemusíš. Jsme na jedné lodi a myslím, že moje magie ti bude po chuti, pokud se něco semele."
Usměji se na oplátku k jeho mrknutí a úsměvu. V tom se zarazím a dívám se na vyvrácený strom asi 30 kroků od nás. Něco se tam hýbe.
Rozhodně to nevypadá na nějaké zvíře. V tuto chvíli mi proběhne hlavou představa démona bahnivce, jak si pro nás jde....
"Nyéku? Tam u toho stromu něco nebo někdo je..."
I když jsem ze sebe většinu strachu setřásla, nyní byl v mém hlase opět slyšet.
A tady jim kouzlem nijak nepomůžu...
Pokud se tam Nyék vydá na průzkum, jdu za ním... Pokud ne vyrazím tam sama, aspoň trochu blíž, abych viděla, co to tam je....
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.047253131866455 sekund

na začátek stránky