Už Nieje čas na zábavu

Stela

Na Stelino "upozornenie" som trochu spomalil. Nechcem sa do boja vrhnúť sám a už vôbec nie proti upírovi. A vôbec, ten upír je nakrmený.. je to na ňom krásne vidieť, prečo práve teraz hľadá novú obeť ? Celé mi to naháňa husiu kožu. Chcem povedať.. Prečo práve upír, to nám nestačil jeden temný mág kde by sme ostali pekne celá skupinka? Nebol však čas ľutovať svoje rozhodnutie. Upír sa nám vzďaľoval každou chvíľou. Možno.. dokonca túto cestu zobral s rizikom, že tu bude hliadka.. Ak je to ale pravda, musí sa nás báť rovnako.

Keď zabočil za roh, došlo mi, že ostatným členom skupiny už úplne zmizneme z dohľadu. V hlave sa sám sebe zasmejem.. a to som sa chcel spoliehať na skúsenosti Lucii a na to, že s ňou to bude ako prechádzka ružovým sadom. Bola to nejaká doba čo som v sebe našiel toľko rozporov.. chuť pomôcť v boji s racionálnym úsudkom... bohužiaľ, vyhral ten nesprávny. ?! Zbystriem keď si uvedomím, že si nás všimol.

V mžiku odhodil dievča a zmizol v šere. U Stely to vyzeralo, že ani chvíľu neváhala. V momente bola preč, nie úplne.. len zmizla v šere, naháňajúc upíra. ,,Ah.." Nahlas si vzdychnem a skočím do šera. Na moje prekvapenie pri mne ale nestojí Stela, teda aspoň nie človek ktorý by sa jej podobal. Jediné čo vidím je krásne.. šelmovité zviera s hrivou ktoré sa bez problémov blíži ku upírovi. Nie.. nieje čas na to váhať.. Vybral som si tento boj.. V mysli upokojujem sám seba. Zameriam sa na upíra. Trochu mi vadí, že sa Stela za ním ta rozbehla. Nemôžem použiť žiadne zápalné kúzlo, ak nezareaguje dosť skoro, ublížim jej. Pokúsim sa ho zamraziť, aby nám neušiel do vyššieho stupňa alebo úplne z dohľadu. S trochou šťastia, ho paralyzujem úplne. Ani Stela neváhala. Mojou úlohou je asistovať. najviac ako môžem.

Proměna

Michal

K mému překvapení se ke mě přidá i Michal. Upřímně jsem si myslela, že budou následovat Lucii a plnit její rozkazy, je ale pravda, že tohle je mimořádná situace a pokud nezasáhneme, upír by nám mohl klidně zmizet i se svou obětí.
Jsme v právu.
"Ehm...Já bych počkala, co se bude dít." Pokrčím rameny a trochu zrychlím na kroku, aby se nám dvojice neztratila z očí. Zatím máme štěstí a nemusíme se vyhýbat autům, pokud ale blikne červená na přechodu, budeme mít problém. "Třeba má někam přímo namířeno." Celkově je to divný, vždyť by stačilo, aby na tu holku použil sílu Hlasu, ne? Tak proč si jí vedl takhle osobně?
"Musíme trochu přidat!" Upír už mizí za rohem a vážně o něj nechci přijít. Teď už alespoň máme nějaké informace. "Neregistrovaný. Asi šestá kategorie." Řeknu nahlas své poznatky. Není to ani protože bych nevěřila Michalovým schopnostem, jako tím, že si to chci ověřit. Každý může dělat chyby a čtení v Šeru není mou nejsilnější stránkou. Michal jako mág mohl klidně postřehnout něco úplně jiného.

To už si nás ale upír všímá, v mžiku odstrčí tu holku a mizí v Šeru. A je to tady. Je to tady! Bez dalšího přemýšlení vyhledám svůj stín a následuji ho do Šera. Svět kolem mě potemní, změní se, nemám ale žádný čas na rozhlížení se po krásách první hladiny. Které stejně nejsou. Okamžitě dělám to, co mi je přirozené - měním se.
O několik málo sekund později jsem již ve stavu lvice a rozbíhám se směrem k upírovi s jediným cílem. Dostihnout. Chytit. Jsem lovec, on je kořist. Má kořist.
Z tlamy mi unikne zavrčení, tlapy se dotýkají země, já běžím, skáču, jsem připravena toho upíra trochu pocuchat. Možná více než trochu.

Sady Pětatřicátníků
Lucie, Stela a Michal

Chvíli si nejsem jistá, co to vidím, ale pak mi dojde, že taková pochodující mrtvá aura může patřit jedině upírovi. Nebo mému ex-příteli, ten byl tak emočně mrtvý, až to mlátilo dveřmi. Ne, je to upír.
Stela vyrazí, až mi rozvíří vítr vlasy. Hned za ní vystřelí i Michael. Vykulím oči a jen za nimi natáhnu bezmocně ruku: „Helé, co-“ zmlknu a přimhouřím oči, abych stínem prohlédla upírovu kamarádku. Je daleko, ale náznaky zaklínadla nad ní visí jako Damoklův meč. Byla by moc velká náhoda, kdyby s tím umrlec vedle ní neměl nic společného a moji kolegové to nejspíš vycítili. Jsou rychlí.

Ruku zase stáhnu a otočím se k Lucii. Vykulím na ni oči, lehce mi poklesne brada, zavrtím hlavou a chci to vysvětlit, ale ona rychle pochoduje k mágovi, který místo krve saje jinou energii.
Svižně s ní držím krok, když se vydá blíž k zastávce, ale oči nespouštím z těch dvou pronásledovatelů – dokud to jde. Rychle ale zmizí za rohem a mě v tom zmatku ani nenapadne prohlížet pravděpodobnostní linie.
Zastavím se za zády naší vedoucí, Temného mága jen sjedu pohledem a hned potom, co prohlásí obvyklou větu, tiše syknu k Němcové: „Byl tam upír,“ jako kdybych byla pouze meluzínka, „s člověkem.“ Pípnu a narovnám se, abych slyšela, co nám podá Temný za vysvětlení. Kdyby nebyl už chladný večer, orosilo by se mi čelo, jak se cítím nejistá. Ani ne tak kvůli sobě, bojím se o Stelu a Michala. Jen ať se jim nic nestane.

Sady Pětatřicátníků

Stela, Aneta, Michal

Nechám je, ať se mezi sebou baví, ale do rozhovoru se nijak nezapojuji. Rozhlížím se kolem, abych se ujistila, že nějaký Temný nedělá neplechu. Zdá se, že je všechno v pořádku, dokud nedojdeme k zastávce autobusu, kde se nějaký Mág vysává temnou energii, kterou ukládá do amuletu. V duchu protočím oči, ale to už se mě Aneta ptá. "Co myslíš, Aneto?" zeptám se jí, ale Stela následuje se smrští dotazů.

Panebože, ty jsou zelenější než tráva na jaře.

"Zkus to víc nahlas Stelo, myslím, že tě neslyšel," vyzvu Obrateň a znovu se na Mága podívám Šerem. Pátá kategorie. Jestli nemá licenci, tak je to magor, vysávat lidi tak blízko Noční hlídky. Když ale přestanu hledět Šerem, uvědomím si, že Stela a Michal už s námi nejsou. Zůstala tady se mnou jenom Aneta. Nemusí být vědma, aby poznala, že s vývojem situace nejsem nadšená.

"Podle tvého výrazu, Zoinaková, hádám, že je nesežral vlkodlak, když jsem se nedívala," syknu rozčileně. Ale s nimi si to vyřídím později. Teď musím rychle vyřídit toho Mága, který si dál vesele vysával lidi okolo, než půjdeme hledat Stelu a Michala, které pak vysaju já.

Nechám Anetu Anetou a vydám se směrem k Mágovi. "Noční Hlídka, legitimujte se," vyzvu ho. Jestli bude chytrý, rovnou se vytasí s licencí. V duchu se modlím, ať je to rychlé, ať můžu odchytit zbytek, než jeden z nich zakopne a zlomí si nehet a Ladislavovi praskne žilka.

Hon na upíra - Stela, Michal

Aneta zůstává s Lucií, zatímco Stela s Michalem se vyřítí za upírem. Naštěstí je na přechodech zelená a žádná tramvaj zatím nejede, takže pravděpodobnostní linie jsou pro vás očividně velmi příznivé. Jenom aby vám to ale vydrželo.

Sotva se dostanete na druhou stranu tak se provoz zase rozjede, takže sledovat vás by bylo pro Anetu s Lucií mnohem obtížnější, pokud se pro to později rozhodnou. Ačkoliv druhá hladina Šera je v takovýchto případech užitečná, ony se zatím ale zřejmě zabývají tím temným mágem.

Upír je očividně dost nervózní a rozhlíží se kolem sebe, nejspíš i v Šeru. Zahnul s dívkou za roh, takže se Anetě ztratil z dohledu a šance, že si jej nyní Lucie všimne je téměř nulová. Vy ale máte příležitost si ho v Šeru pěkně zblízka prohlédnout. Upír 6. kategorie, takže pár lidí už za svou existenci stihl vysát. Podle pohledu do šera je i teď plný a čerstvě nakrmený, jak je vidět ze zářící krve v jeho žilách.

Ale co je nejhorší, nevidíte žádný cejch. Tudíž neregistrovaný. A v případě, že dojde k boji (což jako neregistrovaný upír bude nejspíše bojovat o holý život) vám tak nestačí přetrhnout cejch a tím ho zlikvidovat.

To už si vás ale upír všimne, ihned zpanikaří, odstrčí omámenou dívku od sebe a v šeru začne utíkat směrem k náměstí. Nejspíš Hlasem omámená dívka tam jenom tupě stojí a dívá se do země.

Snad nám aspoň proplatí jizdenky

(Ivan, Tomáš, Ondřej)

Neměla jsem také žádné zkušenosti ohledně terénních záležitostí, Ivan a Tomáš se netvářili na to, že by též něco věděli, takže... nám zbývalo jen jedno a to breč... tedy, přizpůsobit se!
Odkašlala jsem si a řekla: „No, asi vyřešení té situace, ne? Sice by oběd bodnul, ale myslím, že nás bude někdo tak či tak sledovat. Jak to tak chápu, tak máme skupinu potížistů, takže jsou zde dvě možnosti. Buď nás posílají na smrt, nebo nás někdo bude hlídat, a jakmile bychom se flákali, tak nás nepěkně šťouchnou. A upřímně? Nerada bych skončila jako kabelka pro Filipa,“ poslední větu jsem řekla s velkým úsměvem, ale dostatečně potichu, aby to slyšeli jen přítomní.
Podívala jsem se po okolí a nabrala jazykem rychle pachy a podívala se zpátky. V ruce jsem třímala jednu ampulku s jedem a přemýšlela, jestli kdyby na mne Filip bafnul, já to rychle odzátkovala a nalila mu to do krku, tak by se to dalo svést na sebeobranu. Pak jen nenápadně spadnout na bok, kde je protilátka a byl by oheň na střeše!
V mého rozmýšlení mne přerušil Ivan, který řekl něco o svém autě a následnou možnost použít městskou hromadnou dopravu. „Také by mohli zařídit pro nás nějaké služební auto,“ podotkla jsem nahlas a s rukami v kapsách jsem se rozešla směrem za ním. Kdybychom měli auto, tak jsme aspoň mohli mít trochu soukromí, ale takto mi připadalo, že budeme celou dobu mlčet a tak. No, aspoň si cestou můžu koupit něco k pití, když na to dojde! Nebo, třeba pizzu do ruky? Nemůžeme přeci pracovat o hladu, hlavně samozřejmě Tomáš a Ivan, ti neměli ani kousek té pizzy, kteří nám tam ti dva přinesli.

Sady Pětatřicátníků

Aneta,Stela,Lucie

Zrazu sa to tu celkom rozbehlo. Naša debata o dôležitosti právnického remesla veľmi rýchlo stratila význam. Na jednu stranu sme tu mali naštvanú Vedúcu ktorá nám.. viac menej prikázala nerobiť hlúposti, do čoho zapadá nestrhnúť oči z temného mága na zastávke. Na druhej strane... sa tu bez pochyby objavil upír. Upír prechádzajúci sa s dievčaťom, ktoré očividne nekoná z vlastnej vôle. Čo je dôležitejšie.. temný mág alebo možná potrava? Veď aj upíri patria do našej práce..

Otočím sa na Luciu ale.. tá si upíra absolútne nevšimla. Ak rýchlo nezareagujeme stratíme ho z dohľadu. Po chvíli vidím Stelu ako sa vytráca smerom ku upírovi. Nieje čas nadtým rozmýšľať, rozhodnem sa ísť s ňou, Anet a Lucia to hádam zvládnu aj samé. Navyše, Lucia je dosť skúsená.. A taktiež bude dosť naštvaná. Zamrazí ma nad myšlienkou čo bude s nami.

Dôjdem potichu ku Stele. Stále sme dosť ďaleko a ešte by si nás nemusel všimnúť. ,,Nejaký nápad? Chcem tým povedať.. budeme čakať čo sa bude diať alebo proste vybehneme a.. uvidíme čo sa bude diať?" Nebol som si veľmi istý tým čo budeme robiť, ale som v hliadke. Je nespraviť niečo v prípade, keď si po blízku jediný čo môže pomôcť... i keď sme tu štyria, Stela to má určite rovnako.

Dodatek - za upírem!

Lucie, Aneta, Michal

To že si toho všimnu, je víceméně náhoda. Můj pohled tu a tam sklouzne k hloučku budoucích právníků a jen díky tomu postřehnu temnou auru, kterou si nelze jen tak splést. Upír. Upír uprostřed města doprovázen mladou holkou. Jde s ním dobrovolně? Ví, co je zač? Má na ní licenci? Přece by jí nelovil teď...
I když, kdo ví. Tihleti udělají pro potravu úplně cokoliv. Navíc už takhle z dálky dokáži říci, že na ní je nějaké zaklínadlo, bohužel je mimo mé schopnosti určit jaké. Kdybych se dostala blíž... Lucie mě zabije. Jenže Lucie mě zabije tak jako tak a tady možná jde o život. A i kdyby nešlo o život, je naší povinností toho upíra zkontrolovat! Vždyť proto tu jsme, ne?
Vlastně skoro vůbec neváhám a celý můj rozhodovací proces netrvá déle než několik vteřin. Bez viditelných pochyb se vydám směrem, kudy jde ten netradiční pár, aby mi neutekli. Nemám ani čas říci ostatním a tak budu muset spoléhat na to, že si toho všimli.
Snažím se jim držet za zády v dostatečné vzdálenosti, velmi dobře si ale uvědomuji, že stačí, aby na mě upír pohlédl Šerem a bude vědět o co go.
To pak budu muset zrychlit. Nebo sama jít do Šera, to je pak dostihnu bez potíží.
Jsem připravena na všechno. Nebo si to alespoň myslím.

Do akce

Ondřej, Laura, Tomáš

Na mé otázky mi odpoví Maroš Horváth, šéf Operativního. Kromě amuletu a informaci o tom, kde je místo našich hlídek, nám i sdělí nové rozdělení týmu. V našem případě však k žádné změně nedojde, což je možná trochu podezřelé. Kdybych měl potřebná fakta o svých spolubojovnících, asi bych dokázal určit algoritmus, dle kterého jsme byli do jednotlivých skupin vybírání, vzhledem k tomu, že tak polovina zdejšího osazenstva mi je neznámá, nemohu se spokojit s ničím jiným, než myšlenkou, že to určitě nějaký smysl má. Musí mít, přeci nás na upíry nepošlou jenom protože jsme byli trochu neposlušní.

Postupně sleduji, jak se všichni hrnou k východu a následně k odjezdu, někteří se dokonce snaží doběhnout tramvaj, aby jim neujela. Vskutku nadšení. Snad to není naposledy, co je vidíme.
"Nabídl bych auto, ale mám ho v opravně." Což je jeden z dalších důvodů, proč jsem tehdy přišel pozdě. Ne vždy mám ty tramvaje tak dobře vychytané. Teoreticky za to mohu vinit svou sestru. Protože jen a jen kvůli ní je to auto v té autoopravně. Svou milovanou Audi, kterou jsem dostal od otčíma za úspěšné přijetí na medicínu, opečovávám a snažím se, aby na ní nebylo jediné škrábnutí. Pak jí ale stačí půjčit Veronice a oheň je na střeše. Někdy skoro až doslova.
"Takže tramvaj? Měli bychom stihnout tu další." Druhá možnost je Šero, což je možnost dosti lákavá, asi bychom se ale radši měli šetřit.
Pokud nikdo nic nenamítá, zamířím si to správným směrem, abychom se konečně pustili do přidělené práce.

Bory

David, Zachary

Cesta tramvají mi utekla jako nic. Nejspíše proto, že se nic zajímavého nedělo. Tak je to moje první hlídka, takže bych neměl čekat, že se hned budem rvát. Tedy bojovat. I když jsem nějakou dobu nebyl ve své druhé podobě a šiklo by se protáhnout. No zatím to tedy počká. Tak jsme tady, v Borech. Nevím, jestli mé dřívější ohodnocení Zacharyho bylo správné, ale opravdu na mě neudělalo moc dojem, když se v tramvaji třásl jak osika. Nevím sice proč, možná mu byla jen zim, ale moc dobrý dojem to nedělá.
Zachary nám zopakoval, co máme za úkol. Ne, že bych si to nepamatoval, ale je dobré si osvěžit paměť. Klasický postup... hmm tak na to se opravdu těším. Pokud to tady bude zajímavé jako naše seznamování tak se mám opravdu na co těšit. Tentokrát, však nehodlám sedět v rohu. Jsme tu jen tři tak nemusím být nějak nervózní. Proč jen jsme se nemohly sejít někde v baru, tam jsem svůj, nebo ještě lépe v baru kde pracuji.
Po nějaké době co si prohlížím své spolupracovníky, si něco uvědomím. Uvědomím si, že vlastně ani nevím, co mám od nich čekat, tedy nevím, co umí. Jediné co tak o nich vím je, že David je Obrateň a Zachary je mág. To musím rychle napravit. Zachary je mi tak nějak ukradenej, ale David by mě opravdu zajímal. Hele Davide na jakým zvířetem se vlastně umíš stát. Nevěděl jsem jak to přesně říct, ale myslím, že jsem otázku položil dost dobře.