Dodatek - za upírem!

Lucie, Aneta, Michal

To že si toho všimnu, je víceméně náhoda. Můj pohled tu a tam sklouzne k hloučku budoucích právníků a jen díky tomu postřehnu temnou auru, kterou si nelze jen tak splést. Upír. Upír uprostřed města doprovázen mladou holkou. Jde s ním dobrovolně? Ví, co je zač? Má na ní licenci? Přece by jí nelovil teď...
I když, kdo ví. Tihleti udělají pro potravu úplně cokoliv. Navíc už takhle z dálky dokáži říci, že na ní je nějaké zaklínadlo, bohužel je mimo mé schopnosti určit jaké. Kdybych se dostala blíž... Lucie mě zabije. Jenže Lucie mě zabije tak jako tak a tady možná jde o život. A i kdyby nešlo o život, je naší povinností toho upíra zkontrolovat! Vždyť proto tu jsme, ne?
Vlastně skoro vůbec neváhám a celý můj rozhodovací proces netrvá déle než několik vteřin. Bez viditelných pochyb se vydám směrem, kudy jde ten netradiční pár, aby mi neutekli. Nemám ani čas říci ostatním a tak budu muset spoléhat na to, že si toho všimli.
Snažím se jim držet za zády v dostatečné vzdálenosti, velmi dobře si ale uvědomuji, že stačí, aby na mě upír pohlédl Šerem a bude vědět o co go.
To pak budu muset zrychlit. Nebo sama jít do Šera, to je pak dostihnu bez potíží.
Jsem připravena na všechno. Nebo si to alespoň myslím.

Do akce

Ondřej, Laura, Tomáš

Na mé otázky mi odpoví Maroš Horváth, šéf Operativního. Kromě amuletu a informaci o tom, kde je místo našich hlídek, nám i sdělí nové rozdělení týmu. V našem případě však k žádné změně nedojde, což je možná trochu podezřelé. Kdybych měl potřebná fakta o svých spolubojovnících, asi bych dokázal určit algoritmus, dle kterého jsme byli do jednotlivých skupin vybírání, vzhledem k tomu, že tak polovina zdejšího osazenstva mi je neznámá, nemohu se spokojit s ničím jiným, než myšlenkou, že to určitě nějaký smysl má. Musí mít, přeci nás na upíry nepošlou jenom protože jsme byli trochu neposlušní.

Postupně sleduji, jak se všichni hrnou k východu a následně k odjezdu, někteří se dokonce snaží doběhnout tramvaj, aby jim neujela. Vskutku nadšení. Snad to není naposledy, co je vidíme.
"Nabídl bych auto, ale mám ho v opravně." Což je jeden z dalších důvodů, proč jsem tehdy přišel pozdě. Ne vždy mám ty tramvaje tak dobře vychytané. Teoreticky za to mohu vinit svou sestru. Protože jen a jen kvůli ní je to auto v té autoopravně. Svou milovanou Audi, kterou jsem dostal od otčíma za úspěšné přijetí na medicínu, opečovávám a snažím se, aby na ní nebylo jediné škrábnutí. Pak jí ale stačí půjčit Veronice a oheň je na střeše. Někdy skoro až doslova.
"Takže tramvaj? Měli bychom stihnout tu další." Druhá možnost je Šero, což je možnost dosti lákavá, asi bychom se ale radši měli šetřit.
Pokud nikdo nic nenamítá, zamířím si to správným směrem, abychom se konečně pustili do přidělené práce.

Bory

David, Zachary

Cesta tramvají mi utekla jako nic. Nejspíše proto, že se nic zajímavého nedělo. Tak je to moje první hlídka, takže bych neměl čekat, že se hned budem rvát. Tedy bojovat. I když jsem nějakou dobu nebyl ve své druhé podobě a šiklo by se protáhnout. No zatím to tedy počká. Tak jsme tady, v Borech. Nevím, jestli mé dřívější ohodnocení Zacharyho bylo správné, ale opravdu na mě neudělalo moc dojem, když se v tramvaji třásl jak osika. Nevím sice proč, možná mu byla jen zim, ale moc dobrý dojem to nedělá.
Zachary nám zopakoval, co máme za úkol. Ne, že bych si to nepamatoval, ale je dobré si osvěžit paměť. Klasický postup... hmm tak na to se opravdu těším. Pokud to tady bude zajímavé jako naše seznamování tak se mám opravdu na co těšit. Tentokrát, však nehodlám sedět v rohu. Jsme tu jen tři tak nemusím být nějak nervózní. Proč jen jsme se nemohly sejít někde v baru, tam jsem svůj, nebo ještě lépe v baru kde pracuji.
Po nějaké době co si prohlížím své spolupracovníky, si něco uvědomím. Uvědomím si, že vlastně ani nevím, co mám od nich čekat, tedy nevím, co umí. Jediné co tak o nich vím je, že David je Obrateň a Zachary je mág. To musím rychle napravit. Zachary je mi tak nějak ukradenej, ale David by mě opravdu zajímal. Hele Davide na jakým zvířetem se vlastně umíš stát. Nevěděl jsem jak to přesně říct, ale myslím, že jsem otázku položil dost dobře.

Bory – Nikolas, David

Pro cestu na Bory tedy nakonec zvolíme tramvaj. Nemůžu si pomoct, ale občas se zatřesu. Na hlídkách už jsem byl několika, ale snad vždycky s námi byl někdo opravdu zkušený. Je tomu snad poprvé, co jsem na hlídce jenom s nováčky. To, že jsem jediný mág mě také lehce znervózňuje. Jakmile bude potřeba více kouzel, bude to na mě. A nebude tu nikdo, kdo by mohl jakkoli více pomoct. Nesmím to hlavně zvorat! Ne, určitě to nebude potřeba... Dokonce i mne samotnému ta věta zní bláhově.
Když vystoupíme z tramvaje, šerem nahlédnu na rozkazy, které jsou přímo od Maroše. Takže jenom projít park a pak směr Doudlevce. To by mělo být dobrý. Večerní a noční parky jsou sice výborná místa pro kumulovaní leckteré sebranky, naštěstí na takové, kterou „hledáme“ my. „Takže, máme projít park a pak se vydat směr Doudlevce,“ oznámím rychle Davidovi s Nikolasem. „Klasickej postup...“
Počítám s tím, že oba mají alespoň základní znalosti. No, kdyžtak se zeptají... Nijak se do vedení neženu, ale pokud se nikomu nechce, vyrazím jako první. Oči na stopkách, uši nastražené. Možná to může být až přehnaná obezřetnosti, ale člověk nikdy neví. Možná lepší být přehnaně opatrný, než sežrán vlkodlakem. Ještě když máme ty amulety. To by nám Maroš k tomu sežrání dal ještě pořádnej pojeb...

Sady Pětatřicátníků - Aneta, Stela, Michal

Jak jste vy tři fascinováni Právnickou Fakultou, tak zatímco Šerem pozorujete, jak temný mág vysává energii z kolemjdoucích, všimnete si v dálce bledou auru nemrtvého, nejspíš upíra, avšak na tuto vzdálenost je velmi těžké rozpoznat něco víc. Právě prochází kolem hloučku studentů a po jeho boku jde nějaká mladá dívka (normální člověk), nejspíš taky studentka. Šerem na ní rozpoznáte stopy nějakého zaklínadla, které má nejspíš na svědomí ten upír, ovšem to byste mohli jenom hádat. Ne že by to tak nejspíš nebylo. Společně směřují po Riegrově směrem k náměstí.

Lucie je zdá se zaměstnaná četbou aury toho temného s amuletem a upíra s očarovanou holkou u právnické fakulty si zatím nevšimla. Možná nějaké ovlivnění, nejspíš nic tak silného. Na to, abyste to určili lépe byste museli být blíž. Kdoví, k čemu to bude dál směřovat. Pokud hned teď nevyrazíte, tak je ztratíte z dohledu.

Na nějaké dlouhé dohady a plánování není čas, pokud ho nechcete nechat zmizet. Čímž riskujete to, že Lucii naštvete ještě více. Na druhou stranu, pokud za ním teď nevyrazíte a necháte ho jen tak zmizet, tak vás Lucie může seřvat i tak. Takže jste tak jako tak v pěkně nepříjemné situaci.

Operativní -> Sady Pětatřicátníků

Lucie, Michal, Aneta

Naštěstí nemusíme čekat nijak dlouho a Lucie se zase objeví a její nálada je skoro až hmotná. Oujé, nechtěla bych být Temný, který by se jí postavil do cesty. Nejdřív ale sežere nás. Ups, asi se budeme muset chovat slušně, což když se dívám na své dva kolegy, nebude takový problém. Minimálně ne pro ně.
"Jasný, šéfko, tady to je." Škoda, že si ten amulet nemohu ponechat o něco déle, byla to asi nejsilnější věc, co jsem kdy měla u sebe, respektuji ale fakt, že by ho měl mít nejvíce zkušený člověk. A to Lucie je. Na rozdíl od nás dokáže poznat, kdy je třeba amuletu použít a kdy nikoliv. Já stejně preferuji trochu jinou sílu.

Naše cesta není daleká a prozatím ani zajímavá. Rozhlížím se kolem, dívám se po aurách lidí, prozatím ale nevidím nic, co by upoutalo naši pozornost. Obyčejný den v obyčejném městě. Temní nevyvádí hlouposti a vše je prostě klidné a mírumilovné.
Pro ty studenty támhle je to den jako každý jiný a mají pravdu. Oni nevědí nic o tomhle světě a o tom, že byla skupinka naprostých nováčků vyslána na svou první misi.
"Hey, právníci jsou náhodou potřeba. Dokud ho nepotřebuješ, nemůžeš docenit jejich důležitost." Začnu bránit toto řemeslo nejprve dosti vehementně, následuje ale úsměv, který můj tón snad trochu zpříjemní. "Táta je právník a dělá důležitou práci." Dovysvětlím ještě, pokračujeme ale dál - a pak si toho všimnu. Možná jsem poslední, ale já jsem ten, kdo bojuje, ne ten, kdo si všímá každé silové nuance.
"Dělá ten chlápek co si myslím, že dělá?" Zašeptám ke svým kolegům, abych se ujistila. Dle výrazů v jejich tváři dokáži soudit, že se nemýlím. Mám zasáhnout? Opravdu? Ne! Lucie sice říkala, ať si nehrajeme na hrdiny, tohle by ale nebylo hrdinství, jen čirá pitomost.
"Máme nějaký postup, jak v tomto případě reagovat? Říci mu, že jsme Noční Hlídka a ať se legitimuje? A ukáže licenci?" Má otázka směřuje k Lucii, která tohle musela dělat už milionkrát. Potřebuji jenom potvrdit, jak se to dělá a pak to klidně udělám, s tím nemám problém. Jen bych byla nerada, kdybych udělala nějaký příliš zbrklý krok. Všichni víme, kde mám své slabiny.

Operativní oddělení -> Sady Pětatřicátníků

Aneta,Stela,Lucie

Wou.. Na chvíľu ma až zamrazí keď Lucia prišla ako lavína do miestnosti. Bez zbytočných kecov a rozhodne nie v dobrej nálade nás viedla von z budovy. Ešte raz som sa pozrel po miestnosti, ale všimol som si že Zachary zo svojou skupinou už odišli. Lucia rozhodne pôsobila ako niekto skúsený. Nehrať sa na hrdinou.. Usmejem sa a pomaly sledujem svoju skupinku. Nieje to tak že by som šiel do nočnej hliadky s túžbou hrať sa na hrdinu čo ochraňuje slabých, ale myslím že každý z nás si v živote praje byť silným hrdinom, či už ako malé dieťa alebo ešte dnes.

Keď dorazíme na miesto, všimnem si právnickej školy.. pousmejem sa nad poznámkou Anet. ,,Stále lepšie ako sa zaseknúť na filozofickej..To môže byť horšie ako nič nerobiť" Poviem kľudne a v hĺbke duši dúfam, že neurazím ani jednu z prítomných slečien, veď len predsa, nieje to až tak nepopulárne štúdium, ale zbytočné.

Po chvíli prezerania okolia mi rovnako, ako u ostatných padne o očí muž stojací pri zastávke. Keby mohol byť každý človek šťastný ako tý na zastávke, život by bol o toľko jednoduchší.. no a samozrejme keby to nemalo svoje mínus. Pozriem sa na Luciu ale tej už sa prihovára Anet. Nehrejte si na hrdiny.. radšej som bol ticho a nič nehovoril. Počkám si čo spraví skúsenejšia časť skupiny.

Operativní oddělení -> Sady Pětatřicátníků
Stela, Michal, Lucie

Jakmile opouštíme budovu hlídky, mávnu na Ondřeje a ostatní, vedle kterých pouze procházíme. Dál ale neztrácíme čas, nestihnu se ani zeptat, kdo je to Stránský, a pěšky pochodujeme vstříc práci.
Sleduji aury všech okolo s nadšením. Noc je mladá a přestože vím, že po chvíli mě prvotní nadšení opustí, snažím se být užitečná a slídím po čemkoli neobvyklém.
Lucie mě usadí, abych se nechovala zbytečně jako hrdina. Je to zvláštní, protože mi přijde, že každý, kdo se přidá do Noční hlídky, musí mít v sobě kousek hrdiny. Sebeobětování. A spoustu pochopení. Bez něho bych se mezi lidmi pohybovat už nemohla.

Zadívám se na hlouček studentů-právníků a protočím panenky: „Měli by si začít zjišťovat, že právníků je v poslední době jako smetí,“ utrousím k ostatním a dodám, „i když pořád lepší než nic nedělat.“
Po chvíli snímání mě potěší jeden starší pán stojící na zastávce. Asi jede domů za manželkou, že se tak raduje. A ta dívka vedle něj si do rytmu hudby ve sluchátkách začala i podupávat nohou. Všimnu si Jiného. Snažím se ho prosondovat, ale buď se ihned uzavřel nebo bude mimo můj dosah. Nebo obojí. Zamračím se, protože pramínky síly, které k se plazí přímo k němu, se ale nedají přes pohled šerem přehlédnout.
Hned mi dojde, že lidé na zastávce takhle šťastní nebývají. Ten prevít! Chci na něj zakřičet, ať toho ihned nechá, že je tady Noční hlídka a že by se měl pakovat a možná i něco ostřejšího. Ale nevykřiknu, jen zatnu pěstičky.
Přikloním se k Lucii: „To asi není dobrý, co?“ šeptnu k ní a doufám, že zasáhne s obvyklými slovy a zkontroluje ho. Přece jen se nechci stavět do role toho, kdo s ním bude jednat – s takovými jako on se domluva může rychle pokazit.

Sady Pětatřicátníků - Lucie, Michal, Aneta, Stela

Pod vedením velice naštvané Lucie opouštíte hlavní štáb Noční Hlídky. Těžko říct, co ji tak naštvalo, budete ale rádi, pokud si svůj hněv vybije na temných a ne na svých "podřízených". Před hlídkou projdete kolem skupinky "problémových", tedy Ondřeje, Laury a dvou analytiků. Stále tam ještě stojí, nejspíš se ještě stále musí domluvit ohledně dopravy.

Naopak Zachary, Nikolas a David jsou do práce očividně velmi zapáleni. Všimnete si, jak dobíhají na tramvaj a jen tak tak stihnou nastoupit. Rozhodně chválihodné, když uvážíme, že na další by museli čekat tak pět minut. Jistě si zaslouží malé, bezvýznamné plus.

Co se týče vaší hlídky, moc zajímavého tu není. Rychlá prohlídka okolí vám neodhalí nic zvláštního na straně sadů, kde se nachází vaše hlídka. Kvůli pokročilé večerní hodině tu moc lidí ani není a větší koncentrace je na druhé straně, směrem k Náměstí Republiky. V dáli si všimnete hloučku studentů postávajících před budovou Právnické Fakulty, která se nachází naproti přes silnici. Pokud budete mít štěstí, možná tam odchytíte nějaké temného studentíka, co se pomocí kouzel snaží sbalit holku. Také na zastávce tramvaje je spousta lidí, ovšem je otázka, jestli tam nějakého neposlušného temného načapáte. V téhle oblasti jsou temní obecně "hodní", protože kdo by dělal bordel tak blízko sídla noční hlídky, že.

Poblíž zastávky autobusu si všimnete jednoho temného Jiného. Lucie snadno přečte jeho auru, jedná se o Temného Mága 5. kategorie. Z negativních emocí kolemjdoucích lidí vysává magickou energii a ukládá ji do amuletu, který má schovaný pod bundou. Buď má licenci nebo je to pablb.

Operativní oddělení

Aneta, Michal, Stela

Do místnosti se vrátím viditelně rozčilená. Na chodbě jsem ještě potkala Maroše, který mi oznámil změnu skupiny. To nebylo to, co mi vyhnalo tlak nahoru, ale i tak jsem se musela ovládat, abych si to na nich okamžitě nevylila.

"Jestli už nic dalšího nepotřebujete, můžeme vyrazit," řeknu, když dojdu ke skupině. "Stelo, nemáš mi náhodou něco předat?" zeptám se významně a natáhnu ruku, abych si převzala nabitý amulet společně s rozkazy. "Půjdeme hezky pěšky, abyste se protáhli. Jestli budeme mít štěstí, bude se kolem Smetanových Sadů poflakovat jen Stránský," řeknu.

Počkám, až se ostatní trochu seberou, než vyrazíme k Sadům Pětatřicátníků. Po cestě se Šerem podívám na rozkazy, abych se ujistila, že mi Maroš na chodbě nezapomněl něco sdělit. "Aneto, jestli narazíme na něco nebezpečného, drž se vzadu. Možná jsi mág, ale dodneška si seděla na analytickém," řeknu Zoinakové. "Tohle není film, nikdo si tady nebude hrát na hrdinu. To platí pro všechny."