Dodatek

"Abych nezapomněl, v rámci hlídky máte povoleny magické zásahy. Ladislav tam rovnou přidal i povolení pro magické zásahy v rámci toho případu, který vám dal na starosti, tak si je rozeberte." A skutečně, ve štosu papírů, který každá skupina dostala se skvělo i povolení na magické zásahy v rámci vyšetřování zmizení tří členů Noční Hlídky. Na Marošovi je patrný údiv, že něco takového bylo svěřeno skupině nováčků a analytiků, ale nijak se k tomu nevyjadřuje. "Pokud nemáte žádné otázky tak už jděte, máte toho dost. Součková, Zoinaková a Fleischere, vy tu ještě počkejte na Lucii. Hlídkujete poblíž, tak si to můžete dovolit."

Operativní oddělení

Za pár minut přijde Maroš se štosem papírů v ruce a třemi přívěšky, které v šeru můžete identifikovat jako silové amulety, nabité někým skutečně silným. Ihned přijde k tabuli a strhne z ní rozpis hlídek, který jste dosud četli. "Tohle už není aktuální, jelikož Ladislav si to nakonec nějak rozmyslel." Ihned tam připíchne nový rozpis hlídek. Tentokrát se ani nemusel kontrolovat, aby šéfovi neřekl "Ládík".

"Takže, dnes budete na úplně rutinní hlídce, hledat temné provádějící přestupky proti Dohodě jako jsou nepovolené magické zásahy či lov bez licence, hledat neiniciované Jiné a tak dále. Však to znáte. Pokud bude nějaký problém, nebudete si s něčím vědět rady nebo budete potřebovat zavolat úklidovou četu nebo nějakou jinou pomoc tak volejte na analytické, Irena nebo někdo z dalších operátorů se vám bude věnovat. Co se týče dopravy, pokud nemáte vlastní auto, budete si muset vystačit s Šerem nebo MHD."

"Každá skupina také dostane na hlídku k dispozici 1 nabitý silový Amulet. Po hlídce je zase vrátíte. Ale ne že někoho z vás přizabije nějaký vlkodlak a já se dozvím, že ten amulet je stále plný, jasné? Dostáváte je proto, abyste je použili."

"Ale teď už k věci. Takže, první skupina se skládá z Lucie Němcové, Anety Zoinakové, Stely Součkové a Michala Fleschera. Kde je vlastně Lucie?" Poté, co je mu sděleno, že si na chvíli odskočila jenom mávne rukou. "Nevadí, pro ni je to rutina a všechno je stejně tady."

"Takže, vaše skupina nejdříve projde sady Pětatřicátníků, potom se přesunete na Náměstí Republiky. Kolem náměstí běžně čekejte nějaké menší přestupky, nepovolené zásahy nižší kategorie, ovlivňování atd. Katedrálu sv. Bartoloměje můžete zkontrolovat, ale nemusíte, Temní se tomu místu většinou vyhýbají kvůli jeho světlé auře. Projděte nejbližší okolí náměstí a také Smetanovy a Křižíkovy sady. Na Smetanových Sadech si dávejte bacha, má tam sídlo Denní Hlídka. Poté směřujte po Anglickém nábřeží až na Hlavní Nádraží. Podle zpráv z analytického je velká pravděpodobnost, že dnes se tam něco stane, takže mějte oči na pozoru." Ještě jednou pohlédne na papír. "Nic bližšího tam neuvedli." řekne omluvně, poté papír s rozkazy a nabitý silový Amulet předá Stele. "Součková, až se Němcová vrátí tak jí to předej, jasné?"

"Druhá skupina: Ondřej Brousek, Laura Barvová, Ivan Šmíd, Tomáš Jelínek."

"Vy máte na starost Lochotín, Bolevec a Bílou Horu. V nedávné době se tam zvýšil počet upírů lovících bez licence, takže na všechny krvesaje dejte obzvlášť pozor a kontrolujte je rovnou dvakrát. A taky věnujte speciální pozornost Boleveckým kolejím, ti studenti tam vždycky něco vyvedou."

Papír s rozkazy a nabitý silový amulet po chvíli přemýšlení Maroš předá Ondřeji Brouskovi.

"Třetí skupina: Zachary Plavín, David "Chip" Režnar, Nikolas Tero. Vy projdete Bory, Doudlevce, Litice a Valchu. Borský park a Valchu projděte opravdu důkladně, v minulosti tam byly časté incidenty s vlkodlaky, ať už nepovolený lov nebo na nějakého z nich přišla ta jejich měsíční zuřivost a nestihli se někam včas zamknout."

Amulet a rozkazy tentokrát dostane Zachary Plavín. Poté ale Maroš začne mluvit k vám všem. "Vím že všichni kromě Lucie jste tu jenom krátce a někteří sem navíc byli zverbováni z analytického. V každé skupině je alespoň jeden člověk z operativního, který by měl vědět alespoň základy, ale pokud máte nějaké dotazy, ptejte se hned."

Šéfova kancelář

Všichni, následně Laura, Tomáš, Ondřej

Je to snad poprvé, kdy se mi naskytne takové příležitosti, abych nahlédl do kanceláře našeho šéfa. Jeden by neřekl, co vše o vás může jedna jediná místnost povědět a to jak o pracovních návycích, tak i těch osobních zvyklostí.
O Ladislavovi toho na zdejší Hlídce koluje mnohé a proto bude zajímavé zjistit, jestli je skutečně takovým člověkem, za kterého ho všichni považují.
Perfektně uklizeno, čistota. Vše je srovnané, žádné papíry navíc, žádný zbytečný chaos. Tady by se mi vskutku líbilo a je dobré vědět, že si alespoň někdo potrpí na pořádku.
Úctyhodná sbírka různých diplomů a certifikátu a to pěkně na očích. S tím už se tolik neztotožňuji, ale dejme tomu.
A pak spustí a mě se potvrdí mé myšlenky, skutečně nás chce poslat pátrat po těch zmizelých. Máme zjistit, co se stalo, což proč ne, ovšem - ovšem když se rozhlížím kolem sebe, vidím jenom samé nováčky, jen samé kategorie podobné té mé. Kromě Lucie, samozřejmě.
Za co si to ona zasloužila?
Poslat na to nováčky? Proč? Proč zrovna nás? Proč nás vytáhnout z Analytického? Proč ne někoho zkušenějšího?
Možná bych neměl být tak paranoidní.

To ale není všechno a Ladislav začne s tím, co on sám považuje za nejdůležitější. Výčet všech našich hříchů sepsaný Filipem. Kdyby se alespoň jednalo o něco důležitého... Jenže i já shledávám jeho následující slova za zbytečné projevování moci, možná i za pošetilost. Pokud dojde k nějakému porušení pracovních předpisů, měl by to šéf rozebírat nejprve s dotyčným o samotě, aby nedošlo ke zbytečným konfliktům na pracovišti.
Takto se ale dozvíme, že někdo nezvládl Filipův anální alpinismus, že Aneta zase neměla co dělat, tak hrála počítačové hry, což abych byl upřímný, dělá na můj vkus až příliš často a - ach.
Samozřejmě. Kdy jindy tohle vytáhnout než právě teď před všemi těmi lidmi?

Jsem člověk, co si potrpí na dochvilnosti a není mým zvykem, že bych do práce chodil pozdě. Ve skutečnosti se snažím tu být i o něco dříve. Bohužel občas nastanou situace kdy se i mistr tesař utne a není nikoho jiného, koho by to znepokojovalo více než mě. Pozdní příchod do práce není ničím, čím bych se měl chlubit a možná si i nějaké to pokárání zasloužím.
Jeho následující slova mi ale málem vyrazí dech a mám co dělat, aby se na mé tváři neobjevil výraz drobného rozhněvání.
Taková hloupost!
Hněv je ale okamžitě vystřídán lehkým studem. Při představě, co si o mě teď myslí tito lidé, kteří nemají jediné ponětí o tom, že to není pravda - Proboha, ale proč by někdo flirtoval právě s těma dvěma? Tomáš. A pak to dopadá takto. Výborně, teď si z nás akorát mohou všichni dělat legraci, co více si přát. Jak nejlépe začít...
Dobrá, nechme to být. Přeci jenom i já na tom nesu nějakou tu vinu. A Filip, samozřejmě, budu si muset dávat mnohem větší pozor, jestli není někde poblíž.

Všichni se vydají zpátky, kde již visí rozpis skupin. Dva analytici, slečna Barvová a Brousek. Ti dva kteří byli drzí a my dva, co flirtujeme se slepicema. Vážně, co jsem komu udělal?
"Toto bude zajímavé." Alespoň že někoho tu znám, pravda je ale taková, že si nejsem jist, zda Tomáš je schopen nějaké rozumné akce. Přeci jenom u počítače mu jeho současný stav příliš nevadí, tady ale vyrazíme do terénu a kdo ví, co vše se může stát.
My to rozhodně nevíme a to je to nejděsivější.
Začnu se rozhlížet po Lauře, ta je ale najednou u mě, chytá mě za ruku a než se stihnu vzpamatovat, odtáhne nás pryč. Jak? Proč? Co? Překvapeně mrkám a jen stěží vnímám její slova.
"Cože? Ah, no, obědy máme očividně zakázané. Žádné jídlo až do odvolání." Pronesu a mám co dělat, abych odtrhl pohled od jejího jazyka. Obrateň. To jsem věděl, ovšem netušil jsem v jakou formu se přeměňuje. Něco hadovitého. Zajímavé.

"Co přesně se od nás očekává? A potřebujeme nějaké vybavení?" Vzhledem k mým nulovým zkušenostem v terénu je toto naprosto vitální informace, kterou bych rád měl dříve než se dostaneme na místo našeho pátrání. Začínám z toho mít špatný pocit.
Ne, počkat, ten už mám docela dlouho. Všechno tohle vypadá jako nějaký špatný vtip s mizernou pointou, které se stejně nikdo smát nebude. I když -možná tak Ladislav. Alespoň nebude muset řešit naše přestupky.

Operativní oddělení

Zachary

,,Ah.." Vydýchnem si a pri tom ako sa všetci začínajú.. no, skôr pokračujú v istej forme zbližovania už nebudem ďalej zaháľať. Navyše si všímam, že pár ľudí už odišlo a nebolo by najlepšie keby odišiel každý z mojej skupiny. Obzerám sa okolo a rozmýšľam, ale do rozhovorov ktoré tu už začali som sa zapájať nechcel. Aj cez to som si všimol niekoho kto len tak od všetkých odkráčal. Chvíľu čakám ale nakoniec sa len predsa postavím, však to nemôže byť až také.. desivé ako vyzerá.

Dokráčam ku Zacharymu a dosť.. povedzme neistý úsmev. ,,Nazdar.. ako vidím, nie som jediný čo si tu nemá čo povedať.." Znova sa usmejem, možno limitne viac ako predtým. Sadnem si na zem vedľa neho a opriem sa o stenu. ,,Príde mi vtipné ako sa tu každý baví..," pozriem sa pred seba, ,,U nás to nebývalo také živé.. nie že by mi to práve vadilo ale.. je to príjemná zmena.. teda, aj keď sa len pozeráš." Potichu sa zasmejem a pozriem na Zacharyho. ,,Volám sa Michal.. Génius tohto sveta, alebo skôr toho číselného.. Ty si ?" Zasmejem sa aby to nevyznelo tak divne. Keď nad tým tak rozmýšľam, hádam ho nevyplaším.

Operativní oddělení

Dalibor tam již není, odešel chvíli po Lucii. A podle toho, že si to nikdo z vás nevšiml je pravděpodobné, že tak učinil Šerem.

Rozdělení do týmů

všeci, hlavně Ondřej a Aneta

A je. Když jsem se zeptal na podrobnosti toho, co se stalo, většina se zatvářila jako by si právě sedli na něco špičatého. Pardon, že nejsem jasnověděc. Až se jedná dobrá duše, Stela, uvolila mi říct, co se vlastně stalo. Ale to, co mi řekla mi na klidu moc nepřidalo. úplně celé zařízení se všemi uvnitř a vrátila se zpátky jen ta jedna která mě poslala na analitické? To se mi nějak nechce líbit. Pak jsem se ale radši zvedl a následoval ostatní za velkým šéfem Plzně.

Došli jsme až k Ladislavově kanclu, kde nás jeho sekretářka pustila dál. A musím uznat, ředitel je asi velké zvíře. Nějaké ty diplomy, ocenění, všude čisto. Pán asi bude velký puntičkář. Sakra. A začal hezky z ostra. Sjel nás jak malé děcka ale pořád se usmívá. Tenhle typ lidí nemám rád. Šklebí se, zatímco ti ničí život. Když mě pak představil ostatním, jen jsem lehce zvedl ruku, aby ostatní věděli o koko jde. Pak představil ještě ty dva cápky, co tam byli před námi. Oba jsou divní. Spíše Dalibor, než ten slovák.

Pak nám znovu objasnil celou situaci o zmizení členů noční hlídky. Slyšet to podruhé mi na odvaze moc nepřidalo. Co to sakra muselo být, že beze stopy zmizel celej bunkr i se všemi co tam byli. Nakonec jmenoval Lucii naší vedoucí a půjdeme hlídkovat. Paráda. Už se těším až si zapálím. A aby toho nebylo málo, začal několika přítomným vyčítat jejich počínání během dne. Dva nerespektují svého nadřízeného. Další je tu vášnivá hráčka solitaire. Ale asi ne moc úspěšná. A pak klasika. Pozdní příchody a flirt na pracovišti. Ale naštěstí je tak hodný, že jim to možná odpustí. Pokud dnes večer něčeho dosáhneme, budou spaseni a zproštěni božího trestu.

Nastal rozchod a já zamířil k tabudli, kde už byly naše jména rozdělená do skupin. Takže s Lucii, Daliborem a Anetou. To nezní špatně. Doufám, že ta Aneta je aspoň trochu normální. Už jsem se chystal, že vypadnu ven a zapálím si, když jsem zaslechl své jméno. Nebo jen někdo vyvolává toho zmizelého? I tak jsem se radši otočil a všiml si kolegyně, kterou šéf předtím sjel za hraní her.
"Jo, pohoda. A nebylo by lepší zkusit něco lepšího? Texas Hold'em, třeba?" Usměju se na ni a ona mi pak představila dřevorubce vedle ní.
"Ne, tady chlapa vidím poprvé. David," řekl jsem a podal mu ruku.
"Takže to vypadá že jsme s tebou a ještě se k nám přidá Lucie a ten z Práglu, Dalibor? Tuším?"

Operativní oddělení

Wow. Takhle drsnou odpověď na špatně formulovanou otázku jsem tedy nečekal. Lucie nám opět předvedla něco málo ze svého neodolatelného šarmu. Jsem jedinej, komu to přijde sympatičtější než být připrdlý slušnáček? Když se rozhlédnu po ostatních, vypadá to, že ano. Ale kdo ví...

Na pokyn dostavit se k Ladislavovi do kanceláře jenom prostě následuji dav. Jdeme na kobereček? Pravděpodobně... Nečekal jsem až tak otevřený přístup k informaci o zmizení tří nováčků. Rozhodně ne vůči nám, jiným nováčkům. Tohle teda dodá odvahu a sebevědomí... Sakra vzalo to s sebou celej bunkr! Informace o hlídce mě až tak nepřekvapí. Za mé krátké působení u operativního jsem už na pár byl. Avšak takové přímé pokyny od Ladislava, to je novinka.

Kupodivu se nad spíše bavím tím, jak nám Ladislav vytýká naše chování. I když nepochybuji, že kdybychom se nějak provinili znovu, k trestu by došlo, ale nemohu si pomoci, prostě to nezní tak výhružně, jak by asi mělo. Možná je se mnou něco špatně... Ale co. Při vyhrožování s archivem a spisy mám co dělat, abych se nepousmál. Vyhrožovat studentovi časem stráveným nad hromadou papíru. Jenom další sobotní noc.

Poté co se odebereme z kanceláře se vrátíme zpět. Poté co si přečtu jména ve své skupině se porozhlédnu kolem. Jeden je nový, ostatní dva jsem asi i někdy zahlédl. Pochybuji, že jsem s někým z nich kdy prohodil nějaké to slovo. U některých se poznámka o sbližování docela ujala. O naší skupině se to však rozhodně říci nedá. Myslím, že bychom nás měli pojmenovat jako Tým Mluvka. Ne, že by mi to nevyhovovalo. Naopak. Vypadají i docela sympaticky. Třeba tu noc i přežijeme. S touto poslední pokojnou myšlenkou si najdu nějaké místo, kde nebudu nikomu překážet, v klidu se opřu o zeď a dále vstřebávám rozhovory ostatních. Někdy ostatním závidím tuhle schopnost se jen tak z čista jasna začít socializovat.

Jaká tož zábava, co bude následovat příště, pozvání na červený kobereček?

Aneb byli jsme všichni pozváni do místnosti, kde jsme si měli vyslechnout problém a co se bude dít. Také se tak dělo a mne vážně zajímalo, jestli tedy vážně budu vybrána na nějakou tu misi, nebo prostě budu zase jedna z řadových pracovnic, která je zde a může si dělat co chce, jen nechodit ven.
To, co mi říkal Ladislav jsem odkývala. Věděl už o mne to, že si z toho nic nedělám, asi tak jako Lucie. Ne, nechtěla jsem být jako ona a ani jsem ji neměla za vzor, ale tyto připomínky by zde ani nebyly, kdyby si pořídil nějakého schopného asistenta, který prostě bude dělat práci tak, jak má a ne tak, že bude svému nadřízenému lézt do zadku.
Ach jo, protočila jsem očima a i když jsem konečně měla být poslaná na misi, tak mi připadalo něco zvláštní. Ah, již vím co to bylo! Ten, co dostal sprda se mnou byl v naší skupině a ti dva, kteří se moc nepředvedli s počítačem též.
Chvilku jsem se tak koukala po okolí a zúžila zorničky na ty, kteří dali zůstali. Ten poslední se k nám může připojit později. Tááák! Věděla jsem, že ani ten Ivan ani Tomáš není shapeshifter, takže mi nedělalo problém jednoho chytnout za zápěstí, dotáhnout ho k druhému a pak oba vytáhnout za mnou skrz dav lidí, kteří vycházeli z místnosti. Byla jsem v tomto trošku svérázná, ale tak jednou jsem měla takovou sílu díky tomu, co jsem byla, tak proč to nevyužít. Na oba jsem vyplázla rozeklaný jazyk, abych předešla různým dotazům, tím nabrala jejich pachové stopy a již s normálním jazykem pošeptala. "Co to nějak zfouknout a pak si dojít na ten oběd, jak jsi ty nabídl," ukázala jsem na Ivana a upřímně by mi nevadilo, kdyby byl nejdříve oběd a pak mise, ALE... podle rozložení naší skupiny bych se nedivila, kdyby si na nás dávala Lucie dvojnásobný pozor a ještě by se na nás koukal Filip dalekohledem.
Ani jeden nevěděl, že jsem měla pizzu tak 15 minut zpětně, ale to je jedno. Svůj žaludek jsem považovala občas za bezedný a říkala si, že jsem to nejspíše pobrala po mém spřízněném zvířeti, který se též nají jen jednou za čas a vydrží mu to docela na dlouho.
Ještě jsem se poohlédla po tom Brouskovi, se slovy: "Ještě nám chybí poslední účastník výletu,
Brousku!" Křikla jsem spíše jako by někdo křikl někoho ve třídě plných studentů, než jako kdyby Filip řval na své podřízený. Byl to ten, který s námi měl být též a říkala jsem si, že jsme to ale vážně sebranka, nejspíše ta, která všem leze na nervy. Třeba před tím, než opustíme tuto budovu dostaneme papír, kde bude již úmrtní list a podpis šeku, že si svou rakev, pokud nějaká bude potřeba, kryjeme sami! Jak záživný to výlet bude!