Šéfova kancelář -> Operativní oddělení
všichni, hlavně Ondřej a David

Přikývnu Ivanovi, když mi odpoví a smutně se pousměji. Kéž by je našli, použila bych všechny své síly, abych je dostala do pořádku. Nicméně není na nic dalšího čas, všichni se střetneme před hlavounovou kanceláří. Pokývla bych Lindě na pozdrav, kdyby se na nás podívala, ale jakmile si všimnu Filipa už vím, že v kanceláři nebude moc příjemná atmosféra.

Osloví mě i Ondřej, na toho se jen podívám, ale mám jen podobně vyjukaný pohled jako před chvíli, tak jen zakroutím hlavou, že nechápu, proč zrovna my. Trochu se uchechtnu, rozhodím nechápavě rukama a jdu dál do kanceláře.

Někdo tu měl pizzu? Zaslechnu, když si zrovna prohlížím kolegy, kteří v kanceláři už byli. Dalibor je pro mě jedna velká neznámá, uklidní mě pouze, že vedle něj sedí světlý Michal, který je na tom s kategorií podobně jako já. Po chvíli nám šéf osvětlí, proč jsme tady a co budeme dělat. Nic přesnějšího, to až později. Hned potom se dozvím, proč tu stojím i já. Zkušenosti, kterých mám tak málo a které se v životě cení ještě víc než hrubá síla. Dokonce se i pousměji a ohlédnu se po ostatních.
Úsměv ale rychle zmizí, když se ukáže, jak moc špatnou náladu dnes Ladislav má. Chtěla bych se obhajovat, ale radši kajícně skloním hlavu a nic neříkám. Tváře mi zrudnou studem a jako kdybych se chtěla nějak obrnit, uzavřít se do skořápky, založím si ruce na prsou. Ramena mám pokleslá a přestože bez dvaceti centimetrů mám téměř dva metry, připadám si jako ta nejmenší v místnosti. Takové veřejné ponížení jsem ještě nezažila a v mojí náladě, kterou si můžou všichni přečíst, to je jasně vidět.
Dostala jsem vynadáno právem, bohužel, i když ponížení mé pracovní úrovně se mě trochu dotklo. Daniel tvrdil, že mi to jde a lepším se. Nebylo to vtipné, ale i tak je to pořád šéf, snad doufal, že mě to vybičuje k lepším výsledkům. Nemám ale nárok na žádnou odpověď, protože se šéf dostane i k mým kolegům z analytického. Zvednu hlavu a nadechnu se, abych něco namítla, ale pak se kousnu lehce do rtu a držím jazyk za zuby. Tak to nebylo, je to lež. Proč je pravda křehká a lež tak moc životaschopná? Proto měli Temní vždy navrch. Lidé chtějí jednoduché cesty.
Teď už chápu, proč budu přidělena k týmu. Nejenže bych mohla získat lepší pracovní podmínky, ale je to i trochu za trest. Za mou nedbalost. Lenost. Dobře mi tak.

Přesto když se dostaneme ven z kanceláře, cítím se jako kdybych nic neuměla. Jako kdybych byla nahá, ponížená a nepotřebná. Potřebuji nějaké silové pomůcky, abych sloužila jako dobrá záloha. Přemýšlím, který amulet si s sebou vezmu a mezitím se rychle podívám na soupis hlídek a nakrčím čelo. Němcová mě sežere zaživa, Světlo a Tma! V duchu se děsím, že buzeraci schytám i od ní, protože budu přímo pod jejím dohledem. Navíc zde máme oba nováčky, ale i tak budou určitě zkušenější v terénu než já. Sklopím hlavu a tiše si povzdechnu. Jaká ironie. Velká legrace.

V duchu mohu děkovat Ondřejovi, že mě zachrání před okamžitým rozhovorem s Lucií a ještě vyjukaněji než předtím se na něj podívám: „Tý jo, já už napočítala takových příkladů ve škole, že mě baví spíš náhoda než matematika,“ odlehčeně se zasměji nad náhodným zamícháním solitaire, lehce ho chytnu za svalnatou paži, přikloním se k němu a pokračuji dál, „já myslím, že vy tam budete mnohem potřebnější, než já. Doufám, že je najdete, abychom se o ně pak mohli postarat my, léčitelé. Světlo a Tma, snad se jim nic nestalo!“
Přiložím si ruce na ústa a zatvářím se provinile: „Šéf mě dostal... Davide?“ ohlédnu se přes rameno a nováček David z Opavy je hned za mnou u rozpisu hlídek.
„Ahoj... vy jste David? Budeme si tykat? Já jsem Aneta, ta hrozná hráčka solitaire, těší mě,“ dodám ironicky a ohlédnu se na Ondřeje, „a to je Ondřej, nadějný....“ potom se zarazím, odtáhnu se od Ondřeje.
„Vy se už asi znáte, co?“ vzhlédnu k oběma podezřívavě, snad nebude Davidovi vadit, že jsem mu hned začala tykat. Přece jenom bude chvíli součástí naší hlídky a protivný šéf nás musí všechny spojit i kdyby na chleba nebylo.

Ladislavova kancelář -> Operativní oddělení

operativci a analytici

Na cestě do kanceláře se ještě potkáme s Filipem a jeho bločkem a na jeho spokojený úsměv mu odpovím úsměvem jedovatým. Uvnitř Ladislavovy kanceláře je jako vždy uklizeno a já pohledem kloužu oceněních ve vítrině za ním (zastavím se u diplomu z přírodovědecké fakulty a ušklíbnu se), než se konečně podívám na našeho šéfa. Nakonec si to ale rozmyslím a můj pohled znovu putuje přes jeho rameno na tu zatracenou vitrínu.

Ladislav celé tohle divadlo začne uštěpačnými poznámkami a já se pobaveně usměju, než si uvědomím, co dělám a výraz mi znovu zledovatí. Naštěstí začne představovat naše nové kolegy, které sjedu hodnotícím pohledem a rychlý pohled do šera mi prozradí, že Dalibor je o kateogrii výš než já. Copak si udělal, že tě vyrazili z Prahy? Že by se snad nechal dobrovolně přeložit, s tím jsem nepočítala, do Plzně nešel dobrovolně skoro nikdo.

Náš šéf se konečně dostane k tomu, proč nás sem všechny zavolal. A případ je v příští sekundě hozen na má bedra. Potlačím překvapené zvednutí obočí, ale nakonec jsem ráda, že jsem to na starost dostala já a ne třeba Filípek. Co mě ale dvakrát netankuje je to, že 99% mého týmu budou nováčci, někteří ještě ke všemu z analytického oddělení. Nechtěj mi rovnou do týmu nasadit i Dášenu? Možná bych mohla přemluvit Pavlínu, aby nám pomohla. "Ujmu se toho," řeknu.

Amélie je na místě a zkoumá Šero, to je dobře. S francouzkou si můžu promluvit později, až bude mít čas. Mezitím mě čeká hlídka s pár utřinosy, ale to nějak zvládneme. To, jak se Ladislav obouvá do lidí z analytického a do drzých operativců poslouchám jen na půl ucha, jen netrpělivě čekám, až nás principál tohohle cirkusu propustí.

Když tak konečně nastane, znovu počkám, než všichni odejdou z kanceláře, abych jako poslední za sebou zavřela dveře. Následuju tu naši manéž na operativní, kde je už vyvěšená nová podoba hlídek. No, že bych byla potěšená, to říct nemůžu. Zoinaková je analytička, u které můžu jen doufat, že neuteče při pohledu na prvního vlkodlaka a Režnar je tu první den. Snad alespoň ten Dalibor bude k něčemu, jestli se nás všechny nepokusí zabít, bůhví, kvůli čemu z Prahy odletěl expresně k nám do Plzně.

Nechám nováčky, aby mezi sebou vesele švitořili, a svoji pozornost obrátím na Dalibora. "Jak se má Marián?" zeptám se ho na svého tehdejšího učitele boje.

Vzhůru do terénu, tedy snad...

Všichni

Zanedlouho po Filipovi se objeví Maroš, současný šéf oddělení operativců a jeden z mála nadřízených, který se každý den netváří jako by právě snědl celý citrón. Pouze lehce zakroutím hlavou a pokrčím rameny, abych dal najevo, že Filípek zase vstával špatnou nohou.

Slova o hlídce ve mě probudí druhou mízu. Protáhnou si kosti a trochu se proletět, nic lepšího si v tuhle chvíli nemohu přát. Bohužel mé nadšení vzápětí zchladne po zjištění, že mezi mnou a širou oblohou stojí ještě hovor s velkým šéfem. Malou útěchou je, že chce mluvit se všemi, takže se snad nejedná o tu důtku, kterou mi Filip, tak milostivě ráčil udělit. Tak rychle, ať to máme za sebou.

Vrazím ruce do kapes a společně s ostatními vyrazím na popravu... tedy do šéfovi kanceláře. Neodpustím si ušklíbnutí, když Stela začne zaučovat Davida, který se tak nějak zjevil uprostřed toho všeho a nevypadal příliš sebejistě.

Jakmile dorazíme před kancelář, tak sebou lehce překvapeně trhnu. Co tady dělají lidi z analytického, že by se jednalo o něco opravdu vážného? Možná nějaká oficiální zpráva ke včerejšímu incidentu? Však on nám to šéf jistě všechno podrobně vysvětlí přesně jak to má rád.

"Máš tušení o co se jedná?" utrousím tiše směrem k Anetě a lehce se pousměji, ale to už se ten náš menší dav souká skrze dveře do perfektně uklizené kanceláře, která je Ladislavovou pýchou.

Ládík zase nezklamal a rozhodl se, že naši denní dávku sarkasmu a uštěpačností nám naservíruje rovnou i s nášupem. Snažím se tvářit, co nejvíce zaujatě. Přeci jenom svůj příděl důtek jsem si dnes už vybral a nechtěl jsem riskovat nějaký větší problém. Když nám je shrnuta současná situace, která opravdu souvisí se včerejším zmizením, tak lehce pootevřu ústa jako bych chtěl něco namítnout. Zmizení tří lidí s celým bunkrem a máme to řešit my, když většina z nás jsou vlastně pořád nováčci?

Vzápětí si vyslechnu menší napomenutí opět zalité ve spoustě uštěpačných poznámek. Vždyť to byl jenom kousek Pizzy. Kývnu hlavou, že napomenutí beru na vědomí a vynasnažím se být vzorným hochem, bla bla bla...

Jakmile tenhle velice poučný meeting skončí, tak rázně vyrazím pryč a počkám až vyjde i Aneta.
"Tak solitaire, jo? Kolikrát jsem ti říkal, že máš hrát pořádný karetní hry... mariáš nebo poker." ušklíbnu se a pomalu vyrazím zpátky na operativní oddělení. Podívat se s kým, že vlastně mám dneska hlídku.
"Co si vůbec myslíš o tom zmizení? Nejsem si úplně jistý v čemu budeme Němcové nápomocní, mizení bunkrů není úplně moje specialita, jestli mi rozumíš." zasměju se a jakmile dorazíme na operativní, tak vyrazím k rozpisu služeb a nestačím se divit. To na mě zase zbyla skupinka... hadí žena a dva podivíni z analytického. Nemají na práci nějaké, já nevím... analyzování?

Operativní a Kancelář

Operativci + Šéf

I po Filipově velice zábavném výstupu pořád zůstávám v rohu místnosti. Stále nevím co si mám myslet, vše se tu odehrává na můj vkus moc rychle a hlava mi to zkrátka nebere. Hlasy mích spolupracovníků už mi začínají lézt krkem, především však jejich chování. Myslel jsem, že to tady bude v pohodě, ba dokonce, že se tu i zasmějem, ale to co tu předvedli na mě udělalo asi stejný dojem, jako může kočka udělat na myš. Zaslechnu kroky blížící se po chodbě, které se čím dál více přibližují.

Než se naději, do naší skromné místnůstky vejde mohutný chlap, který hned začne něco mlít. Dělám jako, že poslouchám, i když stejně by si nejspíš nevšimnul, že jej vlastně nevnímám. Sleduji jak si bere kousek pizzy, která pro něj určitě nebyla určená, ale co, je to stejně jedno. Pak, řekne ještě něco, ale pořád jej nevnímám. Je to divné, normálně bych jej nejspíš poslouchal, ale dnes to prostě nejde. Jediné co zaregistruji je to, že s námi chce mluvit šéf. Naneštěstí nemám představu o čem by s námi chtěl mluvit, tedy pokud si Filip nebyl stěžovat. Jelikož se pak všichni zvednou, tak se zvednu taky a jdu s nimi.

Nejdeme zrovna dlouho a dorazili jsme ke kanceláři. Sekretářka nám řekla, že nás již očekává a tak všichni chceme vejít. Než se tak stane mihne se kolem nás Filip jenž z kanceláře vychází. Něco mi říká, že to neznamená nic dobrého, ale znám své předtuchy a věřit se jim nedá. Vejdeme tedy dovnitř. Uvnitř si všimnu třech osob z nichž jedna je náš šéf a jak se dalo čekat tak sedí v křesle. Ostatní dva nám jsou představeni jako nový kolegové Dalibor Hájek a Michal Fleischer. Vypadají zajímavě a doufám, že na rozdíl od mích současných kolegů umí své emoce držet trochu na uzdě.

Po několika minutovém vysvětlování, proč si nás nechal zavolat se dostane k něčemu co mě poněkud zarazí. Jsem součástí týmu, který vede Němcová, tak teď už mě nemůže nic překvapit. Poté se ještě dozvím, že ještě dnes večer jdeme na hlídku, což mě aspoň trochu potěšilo. Bohužel si ještě musím vyslechnout jeho výtky co se konkrétně některých mích spolupracovníků. Nakonec se odebereme do Operativního Oddělení. Při příchodu si hned všimnu, asi jako všichni ostatní, soupis dnešních hlídek. Chvíli hledám své jméno, ale nakonec jej přece jen najdu, taky nás tu je jen pár takže... Bory. No, tak to bude opravdu skvělé, přímo se nemůžu dočkat. Nejdříve se mi zlepší nálada, když zjistím, že nejsem s Němcovou, ale ta nálada mi zase klesne, jakmile si přečtu s kým tedy jsem. Stela Součková, Michal Fleischer, Zachary Plavín. Tak to budeme tedy opravdu skvělá čtyřka. Opět se přesunu ke svému rohu, kde se sesunu k zemi a snažím se to všechno vstřebat. Ruce si opřu o kolena a o ně si zase opřu hlavu. Tak teď už jen čekat, než budem moc vyrazit.

Ladislavova Kancelář - Všichni

K Ladislavově kanceláři dorazíte všichni jakžtakž nastejno. Šéfova sekretářka Linda tam před ní sedí u svého stolu a čte si nějaká skripta. Ani se na vás nepodívá, jenom vám gestem ukáže ke dveřím. "Už tam rovnou jděte. Šéf na vás čeká." Ještě než do kanceláře vejdete z ní ale vyjde Filip se svým bločkem. Tváří se spokojeně, což pro vás rozhodně nic dobrého neznamená.
Vejdete do precizně uklizené a moderně zařízené místnosti, přesně jak to Ladislav má rád. Ani smítko prachu, v šeru ani jeden chuchvalec modrého mechu, ve vitrínách se skví ocenění, jako Hlídkař Roku, Nejdůmyslnější Kletba, Fotka z konference šéfů Nočních Hlídek České Republiky v Praze nebo diplom z přírodovědecké fakulty. Nově příchozí si mohou všimnout dvou osob, které v místnosti už byly před vámi (Dalibor Hájek a Michal Fleischer).
Ladislav sedí za stolem ve svém oblíbeném koženém křesle. Vypadá tak na 25, ale jak všichni víte, je starší. U Jiných obecně je těžké rozpoznat věk. Delší hnědé vlasy má vzadu gumičkou stažené do culíku. "Tak konečně. Co vás zdrželo, pizza vám nestačila tak jste si ještě zašli na dvanáctku?" zeptá se uštěpačně. Na tváři má stále ten svůj sarkastický škleb, jako obvykle. Nutno říci, že pokud by to nebyl váš nadřízený, jistě by od někoho z vás již dávno dostal pár facek. Ne, že by nikdo z vás neměl chuť to udělat i tak, šéf nešéf.
V místnosti bohužel není dostatek míst k sezení, tudíž část z vás bude muset stát, leda byste si sedli někomu na klín.

"Nejdříve bych vám rád představil vaše nové kolegy. Zde Davida Režnara z Opavy již znáte." ukáže na Davida. "Dále zde máme pana Dalibora Hájka z Prahy a Michala Fleischera ze Slovenska." Z nějakého důvodu o Dalibora s Michalem nezavadí ani pohledem. Ani jeden z vás nadokáže v šeru přečíst Daliborovu auru, možná až na Lucii, ale Michala můžete snadno identifikovat jako mága 6. kategorie.
"Budete mít spoustu příležitostí se lépe seznámit jak s nimi, tak s ostatními zde, protože nějakou dobu budete všichni pracovat na jednom případu." To je rozhodně zajímavá zpráva. Skupina nováčků pracující na případu. Ještě, že tu máte Lucii a toho Dalibora, jinak by to už vypadalo, že vás posílají na porážku jako Davida, Karolínu a Terezu.

"A tím se dostáváme k tomu, proč jsem vás sem všechny dnes zavolal. Možná už jste o tom četli v oběžníku, ale pokud ne, tak vám to sdělím já. Včera v noci jsem pořádali na skupinu Temných Mágů, podezřelých z mnoha přečinů proti Dohodě. Bohužel při této akci zmizeli tři mladší členové noční hlídky. Zmizeli doslova a stejně tak bunkr, ve kterém se naposledy se nacházeli jak oni, tak podezřelý. Tito členové byli David Sobotka, Karolína Matějová a Tereza Dvořáková. Bližší informace vám předá Maroš Horváth. Filip jej o tom již jistě zpravil."

"Zde paní Němcová se tohoto případu ujme. A vy všichni se stáváte součástí jejího týmu. Tudíž jí na požádání poskytnete všechny své síly a znalosti. Což možná není moc, ale nikoho jiného v této době postrádat nemůžeme." Je pravda, že temní jsou čím dál tím drzejší a poslední dobou incidentů přibývalo, ale že by to bylo až tak zlé, to by vás rozhodně nenapadlo.

"A pro vás to bude možnost, jak načerpat nějaké zkušenosti. A snad i postoupit o kategorii výše." Poté ještě dodá. "Navíc, z toho, co jsem zatím vypozoroval chápu, že se tu očividně nudíte."

"Toto vás ale čeká později. Nyní je "místo činu" uzavřeno. Amélie tam provádí hloubkovou analýzu šera a z toho, co jsem pochopil to bude ještě nějaký čas trvat. Až s tím skončí, dozvíte se to jako první. A to se k tomu dostala až nyní, předtím místo ohledávala Inkvizice." Jaký zájem na tom může mít Inkvizice, to vás ani jednoho vůbec nenapadá.

"Takže, co se týče dnešního večera, po některé Jdete na hlídku, ve skupinách, které budou sestaveny z vás všech. Berte to jako příležitost poznat své kolegy a jejich schopnosti. A také utužovat kolektiv, tentokrát ale bez pizzy." Je to celé nějaká zkouška? Těžko říci. Ti z vás, co pracovali na operativním většinou alespoň pár hlídek již měli za sebou, ale ještě nikdy si vás předtím Ladislav nezavolal do kanceláře, aby vám to oznámil. A také nikdy neurčovat skupiny, to měl na starosti Maroš.

"A abych, nezapomněl, ještě než odejdete..." poposadí se ve svém křesle zamračí se a vám je jasné, že tentokrát bude zle. Alespoň pro některé. "Tu pizzu bych vám a Horákovým i odpustil. Kdyby to bylo to jediné.

"Slečno Barvová, pane Brousku, pokud vím, tak vy jste oba při té příležitosti byli navíc ještě drzí na své nadřízené a otevřeně nedbali jejich pokynů. Vaše absolutní nerespektování pokynů nadřízených bylo prý obzvláště trestuhodné. Uvědomte si, že pokud bychom byli někde v období starého Říma, v tom nejlepším případě by vás čekalo pár ran bičem. Dnes sice takové barbarské způsoby nepraktikujeme, ale buďte si jisti, že se to nevyplácí a pokud se mi to donese znovu, jistě s nějakým vhodným trestem přijdu. Snad se příště již budete umět lépe chovat. Věřím totiž, že pokud se podobným způsobem budete chovat tady k Lucii, budu muset sestavit další tým, aby našel vás dva."

"Slečno Zoinaková, dovoluji si vás upozornit, že hrát na počítači v pracovní době je nepřípustné. A to ni nemluvím o tom, že podle všech indicií váš výkon v Solitaire byl na stejně bídné úrovni, jako váš pracovní. Na tom druhém bych vám radil zapracovat ihned, na tom prvním také, ale ve volném čase."

"A to tu ještě máme ten váš pozdní příchod do práce, pane Šmíde." Kdybys tak byl lepší ve čtení pravděpodobnostních linií, možná by ti pak ta tramvaj neujela přímo před nosem. A ještě s tramvajákem, který ti zamával na rozloučenou. Navíc to bylo jen o pár minut, bylo by ti to prošlo, kdyby tě nevyhmátl Filip. "Nebo také to, jak tu s panem Jelínkem prý flirtujete s kolegyněmi, nosíte jim kávu a zvete je na večeři namísto toho, abyste se věnovali své práci." S až takovým výsměšným podtónem to snad říkat nemusel. "Jsem si vědom toho, že jak slečna Marková, tak slečna Čermáková jsou velice atraktivní dámy, ovšem střední školu již máte dávno za sebou, proto doufám, že příště svá libida budete lépe kontrolovat." Nezvyšuje hlas, ani na vás neřve. Místo toho vás arogantním a uštěpačným tónem shazuje před ostatními, jak to má ve zvyku.

"Ale máte štěstí, dnes totiž máte příležitost vše odčinit. Uvidíme, jak si dnes budete vést a pokud to bude alespoň uspokojivé, dosáhnete vykoupení. Pokud ne, ve sklepním archivu je hromada spisů, které potřebují roztřídit a také je tam strašný binec. Ale doufám, že k tomu nedojde. Nyní běžte, práce máte dost." A tak to je, poslal vás pryč. Nějaké otázky, a že by jich bylo, jsou samozřejmě nepřípustné. Ladislav něco řekl, Ladislav očekává, že vše provedete ihned a bez keců. A taky tedy všichni odcházíte, tady byste jenom bušili hlavou o stěnu.

Operativní Oddělení - Všichni

Sotva se za Lucií s Ladislavem zavřou dveře, všichni se přesouváte na Operativní Oddělení. Maroš tam zatím není, čeho si ale můžete všimnout je nově pozměněný soupis dnešních hlídek.

Náměstí Republiky a okolí

Lucie Němcová
Aneta Zoinaková
Dalibor Hájek
David "Chip" Režnar

Lochotín

Ondřej Brousek
Laura Barvová
Ivan Šmíd
Tomáš Jelínek

Bory

Stela Součková
Nikolas Tero
Michal Fleischer
Zachary Plavín

Zdá se, že skupiny již jsou zvoleny. Teď jenom nějak strávit to čekání na Maroše Horvátha. Možná přišel čas na tu Ladislavovu verzi "utužování kolektivu".

Analytické

Jakmile se Ilona dotkne mé tváře a z jejích úst vyjde ta děsivá věta, mám co dělat, abych nevzal nohy na ramena a s křikem neutekl na druhý konec Plzně. Stačí to, že s nimi musím sdílet kancelář, natož abych se stal objektem jejího hlasitého zájmu. Vrhnu jedním lehce zoufalým pohledem po ostatních, zda se třeba nenajde někdo, kdo by se chystal mi pomoci, ta pomoc ale přijde z míst naprosto nečekaných.
Nikdy jsem za absolutní zkrat počítače nebyl více vděčný.
"Teď už máme aspoň důvod požádat o nové vybavení." podotknu, zatímco ty dvě vyvádějí a Tomáš si upíjí svůj nový koktejl. Tohoto jeho zvyku jsem si už všiml a je to nanejvýše zajímavé - hlavně z hlediska jeho lehce rozšířených zorniček. Ale dokud mu to nepřekáží v práci... Sice nejsem fanoušek podobných radůstek, ale nejsem ten, co by vyvolával konflikty. Obzvláště ne u Filipa, který se zde zničehonic objeví a začne se svou obvyklou tirádou.
Na každém si najde nějaký problém, který může nahlásit.
S Filipem je to těžké. Já chápu jeho snahu a potřebu o dodržování jistých pravidel, ovšem on si vybral tu nejméně vhodnou cestu - je nepříjemný, žaluje a tváří se, jako kdyby byl o mnoho lepší než my.
Nedělá to pro pravidla, dělá to, protože mu to dává moc. Jen by mě zajímalo, co si to musí dokazovat.

Tentokrát se ale zaměří na ty dvě, takže to vypadá, že se zase budeme moci vrátit zpět k naší práci, díky Bohu. Filip se ale na nás obrátí se slovy, které jsem absolutně nečekal. Dnešní den je až příliš podivný. Chvíli na něj lehce zamračeně hledím a zvažuji, zda jsem slyšel dobře. Hned poté mi hlavou začnou kolovat různé důvody, proč tomu tak může být. Nedostatek lidí? Nesmysl, operativců je více než dost. Něco přímo pro nás? Ale proč? To by bylo nesmyslné. Obětní beránci? Stejně jako ti tři předchozí? Proč mi to vychází jako ta nejvíce pravděpodobná varianta?
Aneta se tváří asi stejně podobně jako se já cítím, má dokonce i stejnou otázku.
Rád bych znal odpověď. Nebo taky ne. Možná je lepší žít v nevědomí, hlavně pokud máme skončit kdesi v šeru. Hmm...je to ale zas tak špatné? Rozhodně se něčemu naučíme a kdo ví, třeba to i přežijeme.
"Pravděpodobně půjde o tu včerejší akci. Ti tři byli taky nováčci." odpovím Anetě a spolu s ostatními zamířím správným směrem. Snad ne na popravu.
I když - i ta je lepší než to, co bude následovat zde. Ivana s Dášou nenechají na nikom z nás nit suchou a asi budu radši čelit Temným, než snášet utrpení v jejich přítomnosti.
"Čas vylézt z brlohu." Podotknu si spíše sám pro sebe. Jednou to přijít muselo.

Analytické oddělení, aneb Filipa se nejde zbavit

Poznámky Filipa jsem ignorovala jak jen jsem mohla, ať si říká co chce, hlavně ať mne příště neotravuje. Možná proto jsem ho tam nechala možná s plnou stránkou, která pojednává o mne. Ať si s tím Láďa poradí jak chce, ví o mne již rok. Kdyby se mu můj přístup nehodil, tak by mne vyrazil, nebo poslal na nějakou sebevražednou misi. Přesto jsem trčela tady a maximálně mohla používat laborku na testování jedů.
"Ráda bych se přidala, ale..." ukázala jsem palcem na Filipa, který právě přišel a daroval mi nenávistný pohled. "Přesto děkuji," řekla jsem a darovala jsem mu široký úsměv za jeho nabídku. Krátké vypláznutí lidského jazyku mu muselo stačit, že si z něj moc nedělám. Ano, byl nadřízený a svým lezením do zadku Ladislavovi mi mohl udělat ze života asi i peklo, ale... jak horší to může být, než každý den jen sedět zde a nic nedělat, že?
Chvilku jsem tam jen stála a dívala se jen tak po okolí, avšak intenzivní pohled toho s brýlemi mi připadal dost nepříjemný. Změnila jsem jazyk na hadí, párkrát s ním nabrala pachy a šla jsem jak poslušný pejsek za Filipem. Ruce za hlavou a rozmítající nad vším, co se asi může stát, když jak operativní tak analytické oddělení musí za velkým hlavounem celé této pobočky. Buď jsme měli všichni dostat padáka, nebo se prostě něco vyvinulo tak, jak to nikdo nečekal a on potřeboval všechny, kteří tady jsou? Nebo, že by bylo nějaké síto? Slabý vypadnou a silní zůstanou? Třeba dostanu něco zajímavějšího než sedět celý den na židli a točit se. Povýšit na nošení kávy sem a tam by mohlo být o něco zajímavější.
Pokud nás vpustili dovnitř najednou, tak jsem si zabrala nějaké místo více vzadu, ale aspoň tak, aby si nějaký chytrák nestoupl přímo přede mne. Nebyla jsem nejvyšší a vážně jsem chtěla, co se děje. Tedy, možná se tak dostanu na ránu, když Filip bude veřejně podávat své poznámky a pak bude moct jednoduše nabonzovat můj přístup, ale tak kde by byla sranda, kdybych byla někde vzadu a ještě bych mu z místnosti odešla, než by ze sebe vymáčkl svůj report, viďte?

Operativní a cesta za šéfikem

Operativci

Na mou otázku mi je odpovězeno přesně takovým stylem, který jsem očekávala. Mám takový dojem, že mě Lucie moc nemusí, když se nad tím ale zamyslím, ona asi nemusí vůbec nikoho. Nijak její přístup neodsuzuji, naopak, jsem o to více odhodlanější ukázat, že nejsme až tak hloupí a k ničemu, jak se může na první pohled zdát.
Časem získáme i vhodné zkušenosti a třeba i budeme na stejné úrovni. Časem.
"Snad mají podobný názor i ti z vedení."
Vážně bych byla nerada, kdybychom naši pohřešovanou trojici rovnou odepsali. Vždyť jsme to mohli být my. Mohl to být úplně kdokoliv.

To už ale přichází Maroš, aby rozdělil úkoly na dnešní večer. Jsem už skoro na nohou, když nám oznámí, že si to zamíříme namísto do ulic pěkně za šéfem. Hustý. Že bychom dostali nějakou speciální práci? Třeba hledání těch tří? Pátrání po tom, co se stalo? Páni. A konečně! Konečně se taky dostaneme do terénu!
Lucie tím nevypadá nijak nadšená, ale vzhledem k tomu, že jí práce s nováčky docela štve, se nedalo čekat ani nic jiného. Ale neboj, bude to v pohodě. I nováčci musí někdy přestat být nováčky.
Což mi připomíná - můj pohled sklouzne ke klukovi, který se k nám dnes nově připojil. David. Taky David, jak nezapomněl dodat.
Lucie ho svými slovy poslala do horoucích pekel, tedy za Ilonkou, každý si tím musí projít, přesto by ale bylo fajn, kdyby byl v obraze.
"Něco málo ti můžu říct i já, ale je pravda, že Ilonka s Dášenkou bude mít info podrobnější. Rozhodně se za nima pak stav, už jen aby ses seznámil." Chudáček. "Je dobré mít nějaké vztahy s analytickým. A ty dvě stojí za hřích." Možná tak za vraždu.
"Ale k tvé otázce, včera naši sledovali nějakého temného čaroděje, něco se ale pokazilo a oni zmizeli. Spolu s tím bunkrem, kde zrovna byli. Prostě se po nich slehla země a nikdo neví, o co šlo." Tedy ostatní to možná ví, nám ale nikdo nic neřekne.
Trochu ztiším hlas. "Lucie tam byla taky, ale dostala se z toho." Snažím se, aby mě neslyšela, ale pochybuji, že se mi to povede. Ona má taky uši všude.
"A ti tři byli podobní nováčci jako my. S Kájou jsem dokonce měla jít někdy na kafe, je to moc milá holka..." Takže žije. Všichni musí žít.
"Ehm a pardon, jsem Stela." Věnuji mu široký úsměv. "Ostatní se ti taky časem rádi představí, teď nás čeká šéf." Takže bych zase měla na chvíli zmlknout.

Večer, AO NHP

Ivan, Tomáš, Laura, Aneta, Drbny, Filip

Jakmile začal počítač chroustat, vstal jsem a otevřel si šuplík. Jakou směs asi zkusím dnes? Povaha mé práce téměř vyžaduje nějakou experimantaci, na druhou stranu to je pořád práce, a tedy cokoliv než ty nejjemnější odvary by byly neprofesionální.

Proč tedy mám kompletní sortiment?

Protože mi v zásadě o profesionalitu nejde - i tak, žádné experimenty. Předvídatelnost umožňuje kompensaci. Dvě drobné špetky durmanu, jedna sušené lysohlávky... zamíchat a... další test vlivu halucinogenů na užití Šera začíná!

V tu se objeví rozrušení - povadlá postava, dle aury... obrateň. Tedy operativec. Málo příležitostí k alogamii, tahle - první.
Starost... falešná? Ne, horší, starost z nezájmu... nudy... konečky prstů se začínají zvětšovat, píchat.

Ivan odpovídá, stále vyveden z míry. Socha! Socha. Rákos jenž ve větru se ohne - nezlomí.

Pozor na předčasné závěry.

Skvěle, zdá se, že jsem nic nepřehnal, neměl velké oči, nepřecenil svou resistenci.

Počkej, zpátky, něco jiného - ano, Dáša, ne, Ilona - flirt. Neodpovídá - Dagmar se presentuje světáčtěji. Možná situační? Denis.

Dam dam dam da da dá da da dá - černý mráček blíží se k expresu do bistra nárožního se středně propečeným bramborákem z poledne k večeři.
Proč jak z grotesky? Proč tak přehnaně? U někoho tak mocného - starého - bych nečekal tak očividnou skrýš, nicméně - skrýš je efektivní, ať už je vidět či nikoliv - jen efektivní jiným způsobem. Takže tedy snaha vyvolat nejistotu, zmást, udělat z nepřítele přítele?

Nepřítel mého nepřítele není nutně můj přítel - nicméně u Černého, maškaru vnímaje, vidím jenom řádky, bez subtextu, bez pochybnosti. Jistota - to snad je mu vlastní i skrze vrstvy.

Vrstvy... užitečné jsou jenom v zimě, jinak se člověk... jen potí a potí.

Proč nás zmíní v druhém dechu od Anety? Historie? Známost? Nebo - jiná třída požadavku? Dává smysl, neznámí aby zkoumali neznámé - podezřívají snad Světlé? Ale pak proč nás, děťátka, proč nás, kdož stále měli by věřit v Světlo, a ne v žárovku v růžku zaplivané kuchyně, s můrami naň se smažícími.

Operativní práce. Dobře? Špatně? Víc času na průzkum... jenže pak, nejsem snad stejně netrpělivý, jako kdokoliv špatně využitý?

Aneta - strach, obava, měl bych být raněn? Nechme Ivana odpovědět srnce.

"Samozřejmě, rádi pomůžeme. Kudy to je?" vidíš, nevěřící Tomáši! Tuto máš svou profesionalitu. I s místní řečí!