Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Superheroes: Defenders of Time

Příspěvků: 148


Hraje se Denně dle časových možností PJe  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Elorea Foster je offline, naposledy online byla 09. prosince 2019 20:08Elorea Foster
 Postava Leo D. Norgen "Zodiac" je offline, naposledy online byla 09. prosince 2019 20:42Leo D. Norgen "Zodiac"
 Postava Nathan "Caligo" Hackett je offline, naposledy online byla 24. října 2019 19:26Nathan "Caligo" Hackett
 Postava Matthew Morgan "Dragon" je offline, naposledy online byla 24. července 2019 10:40Matthew Morgan "Dragon"
 Postava Mike Sanders "Mr. Anger" je offline, naposledy online byla 09. prosince 2019 20:42Mike Sanders "Mr. Anger"
 Postava Scarlett Crow je offline, naposledy online byla 13. července 2019 11:28Scarlett Crow
 Postava Rebecca Miller *Mila* je offline, naposledy online byla 09. prosince 2019 19:33Rebecca Miller *Mila*
 Postava Adrianne N.G.E.L. Pevensey je offline, naposledy online byla 09. prosince 2019 20:08Adrianne N.G.E.L. Pevensey
 
Adrianne N.G.E.L. Pevensey - 27. listopadu 2019 21:59
bd6bf9455c1a7bef39689357f9defec3(1)6749.jpg

Základna


Žena, která vyšla z útrob tohoto podivného komplexu mě překvapila, vypadalo to totiž, že už tu krom nás nikdo další není. Na druhou stranu, pokud je tu víc lidí, tím lépe pro nás, protože tohle vypadá jako nějaká podivná záchrana světa… jako Avengers, ale… ti tu už přece nejsou…
Prošla kolem a deaktivovala to brnění, takže jsem mohla překontrolovat dívku, která se nám rozpleskla o zeď.
„ Díky.“
Zavolala jsem ještě za ženou, než přešla přes horizont toho zvláštního mostu, vydala se na pomoc nově příchozím. Opatrně jsem prohmatala krk, ruce, žebra, a pak jsem ji opatrně přesunula na bok.rozepla jsem jí druhé brnění, jiné než to, které se scvrklo do náramku a podívala jsem se na záda. Pod ním se formovala odporná modřina, ale páteř vypadala.. v jednom kuse.
„ Bude to dobré… ulevím ti od bolesti a… a musíš si odpočinout.“
Promluvila jsem k dívce a přiložila jsem jí ruce na modřinu. Prohla se, bolelo to, ale světlo, které obalilo mé ruce chladilo, a pak přišla úleva. Modřina zůstala, ale bolest začala odeznívat, uvolňovat tělo. Křídla se mi trochu chvěla, byla jsem bledší než obvykle, ale byla jsem v pořádku a dívka na podlaze už byla schopná se posadit.
Za mnou se ozvalo dupání, někdo proběhl dost rázně a dost velkou vahou přes most na pevnou podlahu základny. Ohlédla jsem se přes křídlo, byla to ta žena a nesla v náručí cizího muže. Překvapeně jsem zamrkala. Musela mít obrovskou sílu, ani se nezadýchala a to utíkala z poloviny mostu s dospělým chlapem v náručí. A skoro s bezvládným tělem.
Opatrně jsem položila dívku na záda a zvedla jsem se, abych mohla vyrazit k raněnému, který si zjevně myslel, že se loučí se světem. Přitiskla jsem si křídla k tělu, abych nezabírala tolika místa a opatrně jsem proklouzla kolem ženy, která odložila raněného u zdi.
Když spustil své loučení, na rtech se mi usadil smutný mírný úsměv. Sklonila jsem se k němu.
„ Tak… tak nevím, jestli vás teď nerozzlobím, ale…“
Nadechla jsem se a položila mu ruku na rameno.
„ Ale tak rychle se zase loučit nemusíte.“
Úsměv se mi mírně roztáhl a já jsem si před něj klekla na kolena. Aby mi křídla neležely na zemi, rozdělala jsem je do plné šíře, což bylo dost místa, co jsem zabrala. Pustila jsem muži rameno, uklidnila jsem svůj dech a zahleděla jsem se mu do očí.
„ Neberte si můj zpěv osobně. Já… já jen … zrovna mě nic nenapadá lepšího.“
Omluvně jsem se usmála. Můj tichý hlas se rozlehl místností. Jistě jej kdokoliv mohl přerušit, ale nedbala jsem toho, pokud už to náhodou někdo chtěl udělat.
Začala jsem zpívat, jen jsem po chvíli zavřela oči a přestala vnímat okolí.
Ať už se ostatním zpěv líbil, nebo snad ne, rozhodně se každý mohl pocítit lépe. Možná víc než lépe. Ti zdraví, jen vyčerpaní, nabrali nových sil, uvolnění. Ti ranění nejspíše pocítili úlevu od bolesti, léčili se. Já jen pomalu bledla. Čelo se mi rosilo, chvěla jsem se. Přesto jsem nakonec natáhla ruce a dotkla jsem se opatrně zraněného. Přitiskla jsem je na ránu, tu nejhorší v okolí a zaměřila jsem svou moc primárně na něj.
 
Mike Sanders "Mr. Anger" - 27. listopadu 2019 11:18
mranger1835.jpg

Hořká pachuť selhání


Z toho, co se dělo na Mostě poslední minuty jsem vnímal jen pramálo. Hlasy, rozmazané okolí a dunění a pak silné ženské paže. Až když jsem dosedl na chladnou zem a zády se opřel o zeď začínal jsem opět trošku vnímat. Ještě vyčerpaný a malátný jsem zamžikal kolem sebe. Neohrabaně jsem si otřel pot z čela volnou rukou. Tu druhou jsem si tiskl na zraněné místo, které stále docela obstojně krvácelo a vytvářelo pode mnou kaluž krve.
"Uhh....uh...sorry děcka...podělal jsem to...."
Vydechl jsem sípavě a otřel jsem si krev, která mi vytékala z koutku úst. Cítil jsem se mizerně, ale ne až tak kvůli tomu, že jsem byl v takovém žalostném stavu, jako kvůli tomu, že kvůli mému rozhodnutí něco další umřel.
"Nejprve ten barák, když jsem se sbíral a ted další a k tomu ještě Cold zatraceně."
Zatnul jsem zuby a sledoval modrovlasou ženu, která pomáhala Asgarďance.
"Díky Dormo, jsem rád, že se podařilo alespoň tohle."
Chabě jsem se usmál.
"Myslím si, že diagnostiku mi ani dělat nemusíš....soudě dle toho, kde mě zasáhli bude asi poškozená ledvina a možná nějaký další orgány. Nemám moc času, na ošetřovnu mě tak rychle nedostaneš a medicínskou databázi se nám ještě nepodařilo zpřístupnit."
Zachrčel jsem. Byla to zvláštní představa, že by měla má cesta skončit tak rychle. Na druhou stranu měl jsem toho za sebou nejvíc, takže líp já, jak někdo z nich. Oni maj celý život před sebou. Ti, kteří padli stačí.
"Má to ale i jedno pozitivum, alespoň mě nedostanou ti zlatí parchanti."
Lehce jsem se ušklíbl a pozoroval ostatní. Byl na ně dobrý pohled, oni ještě něco dokážou, když budou držet při sobě.
"Dej na ně pozor a starej se o ně."
Promluvil jsem k Dormě polohlasně a chraplavě.
 
Leo D. Norgen "Zodiac" - 27. listopadu 2019 11:06
hero25801.jpg

Rychlý slet událostí


Překvapeně jsem zamrkal, když bolest ustoupila a noha vypadala na první pohled, jako nová.
"Úžasné."
Vydechl jsem překvapeně a pomalu a opatrně již ve své normální podobě jsem se pokusil postavit.
"Trochu ztuhlá ale nebolí."
Kývl jsem a po zbytek toho, co se nám tu míhali jednotliví členové týmů jsem stál bokem a přidržoval jsem se jednoho pultu, nechtěl jsem se jím plést do cesty. Když se konečně most zavřel ulevilo se mi, ale na druhou stranu padl i tíživý pocit, protože jsem viděl, že se Anger vrátil sám. Cold ani cíl jejich výpravy nikde k vidění nebyl. Zachmuřil jsem a oči mi padly na další scenérii, kde se Angel snažila sundat náš vyfasovaný oblek dle všeho těžce raněné Eloree. Dragon na tom taky nebyl zrovna nejlépe a to, jak byl zpocený Calligo jasně naznačovalo i jeho vyčerpání. Stála ta cesta vlastně za to?
Jasně díky tomu jsme získali dva nové členy do týmu ale zároveň jsme jednoho ztratili.
Až nyní jsem více zaregistroval onu modrovlasou ženu, která prve přišla z útrob základny a pak přinesla těžce raněného Angera do bezpečí.
"Kdo to je?.....Mohla by to být....? Ale jak....?"
Sledoval jsem jí nejistě a zaraženě. A dle všeho byla schopna deaktivovat oblek, který jsme na sobě měli.
"To nemůže umět jen tak někdo."
"Caligo co se tam sakra stalo?"
Zadíval jsem se na jednoho ze svých společníků s nadějí na nějaké pozitivní vysvětlení, ale neočekával jsem ho.
 
Rebecca Miller *Mila* - 06. října 2019 19:59
rebeca6677.jpg
Základna mezi dimenzemi
DragonMilaEloreaAngelZodiacCaligo ScarlettMr. Anger

Tak jo, ten chlápek, kterýho jsme šli zachránit, vypadal dost vyřízeně. Bez pomoci by to ani náhodou nedal. Jen jsem si nebyla sakra jistá, jestli naše pomoc přišla včas a jestli...Ne, mysli pozitivně. To stihneme. Za chvilku si dáš panáka něčeho pořádně vostrýho. Zprvu to vypadalo, že to půjde, ale pak mu začali docházet síly a takovej chlápek se pěkně pronese. Radši jsem se ani neotáčela, abych identifikovala situaci za mnou. Moje představivost mi stačila a kdybych se ohlédla mohla moje odvaha zmizet a záchvat paniky by v téhle chvíli stopro ničemu nepomohl.

Takže pěkně krůček po krůčku. Už jen kousíček. To už mi s chlápkem přišel pomoct i Caligo. Z toho jsem měla dost smíšený pocity. Ale místo přemýšlení nad tím, co se mi zaboří do zad, jsem hypnotizovala průchod na základnu a doslova jsem ho přitahovala očima. Takže jsem si hned všimla, jak se k nám rozběhla modrovláska asi nějaká vojanda, vzhledem k tomu, že se ani nezadýchala. Její hlas mi zněl podobně jako hlas Dormy. Do teď jsem si myslela, že Dorma je počítač, ale asi to byla nějaká velitelka základny či co. Nějak mi nedocházelo jak jako ho chce vzít, ale když jsem viděla s jakou lehkostí ho vzala do náruče, tak jsem se rychle rozběhla na základu, nemajíc nejmenší pochyb o tom, že ona mou pomoc fakt nepotřebuje.

Konečně jsme byli na základně, portál zavřenej, odložíla jsem se na židli, a oddychovala. Na otázku modrovlásky jsem jen kývla a rozhlídla se po ostatních. Jako jasně je pár bolístek na který bych si mohla stěžovat, ale do prdele. Wau žiju, takže cajk. "Vodka, by bodla." pronesu do větru a promnu si dlaněma obličej. 

 
Badtime - 17. září 2019 19:25
badtime28152.jpg

Zpackaná mise -> Základna mezi dimenzemi
Dragon, Mila, Elorea, Angel, Zodiac, Caligo a Scarlett, Mr. Anger


Mila a Caligo se rozhodli jít pro Angera a jeho skupinu. Když Caligo prosprintoval na druhou stranu Bílého Mostu, spatřil tu spoušť, to množství zlatých ksichtů, které se přibližovaly a hlavně taky zřízeného Angera. Tohle bylo opravdu zlý, o to víc, že Cold ani cíl mise nikde nebyl. Mila doběhla právě ve chvíli, kdy vás Anger seznámil s těžkou skutečností, že o Colda i váš potencionální cíl přišel. Tahle část mise selhala a začínalo tu být zatraceně dusno.
Mila pomohla Angerovi na nohy a svou magií jej přiměla se na nich udržet. Ta trocha síly, co se do nich vlila mu dovolila se opřený o ní šinout po Mostě. Až příliš pomalu, než by bylo zdrávo, ale alespoň nějak. Ztráta krve musela být nemalá a kdo ví, co si zažil předtím.
Caligo zaujal pozici na pokraji Mostu a zahalil vchod štítem. O pár okamžiků později přiletěl zlatý šíp a explodoval o mlžný štít, ten se celý otřásl, i Caligo cítil, jakou práci mu dalo, aby štít udržel. Nepřátelé se blížili. Další šíp a výbuch....štít opět zakolísal a Mila s Angerem byla teprve asi v jedné čtvrtině Mostu......další šíp....a ještě jeden......pole působnosti štítu se začalo zmenšovat a koncentrovat svého středu, jak Caligovi ucházelo sil, ale věděl, že je třeba získat, co nejvíce času, pro ostatní.
Pak přišly další dva šípy skoro do jednoho místa zároveň. S Caligem to smýklo nazpět a ve mlžném štítu zely díry. Rozbíhající se mohutný zlatý obr jasně napovídal, že je čas jít. Štít padl a zmenšil se do malého oválu na zádech zatímco Caligo sprintoval pryč po Mostu. Netrvalo dlouho a doběhl své přátele zhruba v polovině Mostu. To už Angera opět opouštěly síly ať se snažil sebevíce. I Caligo ho musel pomoci podpírat a napůl táhnout a dunění za vámi napovídalo, že zlatý obr se žene, jako buldozer.....

Mezitím na základně se Zodiacovi udělalo o dost lépe, jakmile zkusil pohnout nohou cítil, že je v podstatě, jako nová jen trošku svrbí a je zesláblá, ale nic příšerného. Jakmile se Angel přesunula k Eloree a chtěla pomoc se sundáváním její zbroje, respektive obleku, který se na ní přizpůsobil, nastal menší problém. Nikdo nepřemýšlel o tom, jak se dají vlastně obleky sundat a jestli to jde bez přičinění uživatele, na kterého jsou nadefinovány. Nastála chvíle nepříjemného ticha doprovázaného jen duněním, které přicházelo z útrob Mostu.
Pak se se zasyčením otevřely dveře, kterými jste přišli do této místnosti a vešla do nich vám neznámá postava. Byla to obyčejně oděná mladá žena s rozhodným výrazem a záplavou sytě modrofialových vlasů.

Obrázek


S naprostým klidem zamířila kolem Angel a Elorey směrem k Bílému Mostu. Letmo pohlédla na Eloreu.
"Systémový kód J7F38G1-PROTECTOR."
Brnění na Asgarďance se najednou deaktivovalo a poskládalo do pouhého zápěstního náramku, který jí zůstal pevně připevněný k ruce. Hlas té ženy vám byl povědomý a dál mířila k Bílému Mostu.
Elorea byla víceméně v pořádku oblek z velké části ztlumil náraz kladiva, takže podlitina na zádech je to ano, ale k žádnému trvalejšímu poškození po této stránce nedošlo.
Žena došla k Bílému Mostu a pak se rozběhla na něj, rychleji, než byste čekali. Ozvalo se jen nějaké vz vz a už sprintovala bez jakékoli námahy kupředu.....

Všichni na Mostu měli možnost spatřit, jak se k vám po chvíli doslova řítí nějaká neznámá žena, která běžela, jako ten nejlepší sprinter, kterého jste kdy viděli, přesně vyměřené kroky, pravidelné tempo a žádné problémy s dýcháním. Zastavila až na dva metry od vás a pohlédla za vás. Zdálo se, že okamžik analyzuje situaci a pak se podívala opět na vás.
"Běžte dál odtud ho už vezmu já."
Oznámila a přebrala Angera. Vzala ho do náruče, jako by byl dítě a ne dospělý chlap a pak se rozběhla za vámi opět to vypadalo, že držet s vámi tempo není nejmenší problém. Její hlas byl známý, ale tvář nikoli. Dunění za vámi neustávalo a když jste konečně proběhli na druhé straně Mostu žena zastavila a napůl se ohlédla.
"Deaktivační sekvence zahájit....potvrzuji příkaz."
Pronesla a pak se najednou Bílý Most zavřel. Žena posadila Angera pomalu na zem.
"V pořádku?"
Rozhlédla se zkoumavě po ostatních. Zněl trošku nepřirozeně, alespoň co se způsobů vyjadřování týkalo, skoro, jako by nebyla zvyklá komunikovat.
 
Adrianne N.G.E.L. Pevensey - 02. září 2019 12:24
bd6bf9455c1a7bef39689357f9defec3(1)6749.jpg

Ošetřování po boji


Starala jsem se o chlupáče a rozhodně jsem se nehodlala montovat do toho, co se dělo, zvlášť když si uvědomuju, že bych teď moc k užitku nebyla. Moje místo je u raněných.
Noha se po mém zásahu ale zdála už dobrá.
„ Už to bude dobré. Zkus s ní pohnout a uvidíme jestli bude potřeba ještě něco dál.“
Promluvila jsem ke klukovi, co se uměl proměňovat.
A to už se ten jejich podivný portál otvíral znovu, i když nějak pomalu, podivně zasekaný. Hlas, který mluvil odevšad, nás informoval o tom, jak blbé to všechno je. Dokonce tam někde jsou ještě dvě skupiny, které mají potíže a nevypadá to s nimi zrovna dobře. Poněkud nechápavě jsem se rozhlížela kolem. Tohle všechno bylo… bylo neuvěřitelné.
„ Určitě ještě spím… tohle není možné…“
Promluvila jsem sama k sobě a zadívala jsem se na kluka, kterého jsem teď doošetřila.
Najednou portálem propadl kluk, nějaká černovlasá holka a Dorma začala hlásit, že už most neudrží. Ještě na něm tedy někdo musel být, když to řekla až byli tady. A pak se ozvala rána a něco proletělo přes celou místnost, pokroucené do dost nepříjemné polohy, načež to narazilo do zdi. Zbledla jsem po tom strašném zvuku, jak se to o zeď rozplesklo a zakřoupalo to. Nevím, jestli zeď nebo ta žena, která to tedy měla být. Ale to jak tam zůstala ležet, to vypadalo fakt strašně. Pokroucená, jako by ji někdo přelomil na půl a pošlapal hlavu.
Vyrazila jsem k ní. Sotva dýchala a byla mimo.
„ Umíte to někdo sundat? Nemůžu se k ní dostat přes to brnění! Dokud to nebude dole, nemůžu jí pomoct!“
Vyhrkla jsem a pokusila se té… ženě stáhnout přilbu z hlavy. Jestli křuplo někde něco špatně… Už se nemusí postavit… pohnout.
Portál se znovu otevřel, asi pro poslední skupinu, ale já už na takové věci neměla čas. Žena byla ve špatném stavu. Zatraceně špatném.
 
Elorea Foster - 02. září 2019 12:19
thorwallpapers13–kopie9374.jpg

Jak se propadnout portálem v šesti krocích


Zaprvně? Potřebujete k tomu minimálně jednoho boha, poloboha, ztřeštěnou ženu, toho čaroděje, který už nemůže a taky hromadu blesků a kladivo…
Za druhé, nechte portál vyčarovat někoho, kdo je na pokraji sil a zhroucení.
Za třetí?... do hajzlu s tím!

Most se mi pod nohama rozhodl zmizet. Fakt malej kousek od okraje výstupu na základnu. Zaslechla jsem Dormu a tu zoufalost. I když… dokáže být stroj vlastně zoufalí? No… nevím…
Okraj zlomu mi skoro zmizel z očí a já se propadala hlouběji a hlouběji.
Fajn, aspoň mě nedostane ten zmetek se zlatou armádou a kopí je v bezpečí. Splnila jsem co jsem měla…
A pak přišel náraz. Zvedl mne a rozhodně velmi razantně srazil na druhou stranu a ještě dál. Proletěla jsem zbytkem mostu, celou místností a nebýt zdi, která se rozhodla můj průlet zastavit, letěla bych do nekonečna na ještě dál!
Místo toho jsem narazila do zdi, zůstal v ní důlek a já se svezla na zem. Dezorientovaná, od krve a se strašnou bolestí v zádech a v hlavě. Jako bych měla místo hlavy kovadlinu a můj otec do ní bušil Mjolnirem. Ne, že by se teď málem nestalo, že jo… Zůstala jsem ležet na zemi, tak jak jsem dopadla, podivně pokroucená, dezorientovaná, ale pořád ještě tady. Sotva jsem popadala dech, a víceméně jsem neslyšela, co se děje dál, protože mi v hlavě strašně hučelo.
Zaslechla jsem jen, že se bílý most znovu otevřel a že jsou nějaké potíže. Ale … já znám svou hranici a tu už jsem přešla… a ne jen o krok…
Najednou jsem nad sebou uviděla dvě velká bílá křídla…
„ Umíte to někdo sundat? Nemůžu se k ní dostat přes to brnění…“
Zaslechla jsem.
 
Badtime - 01. září 2019 13:03
badtime28152.jpg

Blíží se konec prázdnin budeme pokračovat ;)

 
Mike Sanders "Mr. Anger" - 24. července 2019 18:06
mranger1835.jpg

Proser za průserem


Když jsem viděl, jak autobus zasáhl cil zaradoval jsem se a trpce jsem se ušklíbil. Pak jsem padl na kolena.
"No....alespoň odejdu se vší parádou."
Vydechl jsem a přes pot a pálení v bedrech jsem se zadíval na toho "Ptáka Ohniváka" který přilétl a spustil na mě záplavu ohně. Instinktivně jsem sebou ucukl a vztáhl ruce před sebe v obranném gestu. Věděl jsem, že je to můj konec, ale pak....nic se nedělo žádný žár jen chlad....chlad.
"Colde!"
Vyhrkl jsem, když jsem ho viděl, jak se drží z posledních sil. Vytřeštěnýma očima jsem ho sledoval a poslouchal jeho slova.
"Hodlá se...."
"Colce ne! Nedělej t......uh."
Hekl jsem, když zem pode mnou najednou byla kluzká a stáhla mě k otevírajícímu se portálu. Zády jsem narazil o sloup s pouličním osvětlením a zatnul zuby bolestí. Pak přišly vlny chladu. Zaclonil jsem si oči předloktím.
"Sakra!.....Nedělej to!"
Zařval jsem na něj až mě bodlo v boku. A pak jsem ho viděl už jen v záplavě ohně a mizejícího mezi zlatými těly.
"Do hajzlu!"
Zaklel jsem a sevřel ruku v pěst. Těžce se mi dýchalo a pohled se mi mžil. Neměl jsem už sílu se zvednout, takže když někdo přibíhal vnímal jsem to jen letmo. Dalo mi notnou práci zostřit sluch a zjistit, kdo na mě mluví.
"Musíte vypadnout....já....selhal jsem...ztratil jsem náš cíl.....i Colda."
Vydechl jsem těžce a jen napůl jsem vnímal, že mi někdo pomáhá na nohy. Neviděl jsem pořádně kdo to je, ale pevnou oporu jsem uvítal. Sykl jsem bolestí, když jsem opět stál na slabých nohou. O chvilku později mi bylo malinko lépe, nevím proč, ale bylo to vítané. Šinul jsem nohu za nohou a snažil jsem se na nic dalšího už nemyslet, na to jsem byl až příliš vyřízený.
 
Rebecca Miller *Mila* - 17. července 2019 00:42
rebeca6677.jpg

Základna mezi dimenzemi



Oplatím Dragonovi úsměv a pak zůstanu překvapeně stát, nějak jsem nečekala, že mě políbí a v tomhle rozpoložení nebylo úplně vhodný se mnou mít až tak blízký fyzický kontakt. Něco jako dráždit hada bosou nohou. Naštěstí se to odehrálo, tak rychle, že jsem nic nestihla. Až jeho popostrčení mě vrátí do reality a já jsem se poslušně, co nejrychleji rozběhla směrem ke světlu? Vlastně vůbec netuším, jestli je to dobrej nápad, ale zbývá mi nějaká jiná možnost? Těžko. V hlavě mi víří příliš mnoho otázek, na které stejně nedostanu hned odpovědi. Takže pěkně popořádku. Dostat se do bezpečí a pak se uvidí.

Na druhé straně byla skupinka lidí a přerostlej vlk? Nikdo z nich nevypadal v nejlepší formě. Popojdu stranou, tak abych byla mimo portál. Jednak kvůli svýmu bezpečí a taky nechci zavazet, až se tunelem prožene Xena a Dragon

Nervózně jsem se hryzala do spodního rtu a čekala, jestli se těm dvěma podaří dostat sem? Neměla jsem zatím dost času a prostoru na to, abych si to tady prohlížela. To počká. Jen okrajově jsem vnímala, že někdo mluví na základnu, možná nějaký velitel.

Dragon se na druhou stranu dostal. Padl na kolena. Jen na kolena, což je dobrý znamení.
Rychle jsem se k němu sehla, ale pohledem jsem stále sledovala Eloreu a v duchu jsem jí povzbuzovala. Pojď, to zvládneš. To dokážeš! Zvládla to, vlastně jí v tom pomohlo nějaké kladivo. To by člověk neřekl, že můžou být i k užitku. Sss. Auu. Bolel i ten pohled na to jak se rozplácla o zeď. Doufám, že tady mají dobrou zdravotní péči. Teď, když už jsem vyla v relativním bezpečí se mi dýchalo a uvažovalo, tak nějak víc snáz, adrenalin stále nevyprchal, takže ještě bude chvíli trvat než se přihláší vyčerpání a bolest.

Pohladím Dragona po tváři a sladce se na něj zaculím. "Máš výdrž, ale na odměnu si budeš muset počkat tady." Slovo tady zdůrazním, nehodlám riskovat, že by se za mnou rozběhnul nebo mi bránil odejít. Přeci jen ho pravděpodobně pořád ovlivňuju.

Já vím, že by mě měly ty zprávy o Angerově skupině chladnou a měla bych si sednout pěkně vedle Dragona, popřípadě jít zkontrolovat puls Eloree. Ale nějak se možná, ale jen malinko a nikdy bych to nepřiznala nahlas, cítím zavazána, za to, že se mě snažili zachránit a je to jen vběhnout do portálu a zpátky, žádnej velkej dlouhej sprint jak předtím, takže relativně bezpečný, ne. Jasně, brnkačka. To zvládnu.

Zhluboka se nadechnu a zamířím za vojáčkem. Opatrně, žádnej sprint, dokud pořádně neuvídím co se děje. Přicházím, tak nějak zároveň se slovy kurva.. pěkný nástup jak jinak....to už vojáček stojí u vchodu a vytváří asi štít?? "Jdeme." mrknu na dalšího mužškýho v dezolátním stavu. Postavím se tak, aby se o mě mohl opírat nezraněným bokem a přehodím si jeho ruku přes ramena. Snažím se dostat na základnu v rámci možností co nejrychleji. Už jen kousek, pak tě čeká horká koupel, hromada čokolády..
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2019 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.093199014663696 sekund

na začátek stránky