Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Superheroes: Defenders of Time

Příspěvků: 176


Hraje se Denně dle časových možností PJe  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Elorea Foster je onlineElorea Foster
 Postava Leo D. Norgen "Zodiac" je offline, naposledy online byla 14. července 2020 10:26Leo D. Norgen "Zodiac"
 Postava Nathan "Caligo" Hackett je offline, naposledy online byla 27. června 2020 20:50Nathan "Caligo" Hackett
 Postava Matthew Morgan "Dragon" je offline, naposledy online byla 11. července 2020 16:23Matthew Morgan "Dragon"
 Postava Mike Sanders "Mr. Anger" je offline, naposledy online byla 14. července 2020 10:26Mike Sanders "Mr. Anger"
 Postava Scarlett Crow je offline, naposledy online byla 04. července 2020 23:39Scarlett Crow
 Postava Rebecca Miller *Mila* je offline, naposledy online byla 13. července 2020 21:42Rebecca Miller *Mila*
 Postava Adrianne N.G.E.L. Pevensey je onlineAdrianne N.G.E.L. Pevensey
 
Elorea Foster - 08. července 2020 19:47
thorwallpapers13–kopie9374.jpg

Základna


Stála jsem tam mezi nimi, víceméně všemi odsouzená. I někdo takový musí být, že ano… ale to, že to způsobil tam ten…
Nehla jsem brvou, když se Caligo vyjádřil. Neměla jsem mu už co říct. Co bych měla říct někomu, kdo se chová jako Loki…
To, že ten náramek nešel sundat mě vytáčelo, ale co už. Zjevně potřebují sledováček…
Sjela jsem pohledem k Dragonovi, jakmile spustil. Poslouchala jsem, poněkud netečná k jeho slovům. Co je mu do toho, že mě zabijí. V tuhle chvíli potřebují každou ruku, která je ochotná pomoc, takže to, že tu mám zůstat je jen k jejich prospěchu. V čem mi chtějí pomoct oni? Jsme jenom banda dětí… To si opravdu věří na něco, co nezvládli ani Avengers a jiné velké skupiny? Co nezvládli bohové a polobozi?
Myšlenky mi začali utíkat zpátky k táboru. Zpátky k těm, na kterých mi záleželo. Proč se tak změnilo jejich chování před tím, než mě vyhnali? Věděli, že se to stane? Proč takhle… Proč si se proti mně postavil, Darie…
Zatla jsem zuby a na chvíli odvrátila pohled někam pryč.
Proto se mi Jitra začal vyhýbat? Byla lež, o které věděl a tušil, že kdybych se zeptala, musel by mi to říct, protože nikdy prostě nelhal?
Znovu jsem se zadívala na Dragona a na ruku kterou mi nabízel.
„ Nechtěla jsem ohrozit nikoho dalšího, omlouvám se.“
Promluvila jsem, zadívala jsem se mu do očí. Nechci tady být. Začínám se tu cítit jako zvíře v kleci, a tak to bude ještě horší. Jenom se to bude zhoršovat.
Pohled mi těkl k Angerovi, který se do toho vložil. Hořce jsem se usmála. Bůh? Já?
„ To se pleteš, Angere… já mám k bohům daleko… ve mně už nemá kdo věřit… A bůh bez svých věřících, není víc než zrnko prachu v zapomnění.“
Zavrtěla jsem hlavou.
„ Já selhala dnes ráno, když jsem neodhalila, co se chystají mí lidé udělat… co chtějí mí blízcí provést, aby mě dostali pryč. Přes kupoli se nedostalo nikdy nic. Maximálně projekce nebo bohové našeho panteonu a to jen někteří… Už chápu, proč se mi Jitra vyhýbal… a chápu, proč se ke mně otočil zády i …“
Zarazila jsem se. Co je jim po tom. Nikoho z nich to nezajímá. Každý má vlastní bolest. Přišli každý tak o pět šest lidí, Dragon o celé sanktum. Já o dva světy. Zklamala jsem svůj tábor a nebyla dost dobrá na to, abych pomohla Asgardu… Vážně si myslí, že mi na téhle základně záleží víc, než na nich?
„ Mohl si čekat cokoliv… Ale neočekávej, že sklopím uši, skloním hlavu a sklapnu podpatky.“
Odpověděla jsem mu. Vzhledem k tomu, že bůh nejsem, plnění mých povinností jde absolutně mimo něj. Svou pozornost jsem opět obrátila k Dragonovi a jeho ruce, kterou ke mně napřáhl.
„ Žít znamená bojovat.“
Sevřela jsem mu ruku až u lokte, silně, po našem.
„ Beru tě za slovo, Dragone.“
Doplnila jsem. V mém podaní to znělo poněkud zlověstně. Bylo to snad na to, že je to on, kdo mi odsud pomůže až to bude fakt zlé? Nebo to bylo na hledání mého koně? Pomoc s pomstou? No… kdo ví…
Když jsem Dragona pustila, neodpustila jsem si ohlédnutí k bílému mostu. Ten pohled byl plný bolesti, ale i odhodlání. Čím dřív tohle vyřešíme, tím dřív se zbavím drtičky odpadků a vrátím se domů, jestli ještě bude kam. A pak se bude mít Darie s Jitrou z čeho zpovídat. A stejně tak Bragi a Erbi.
Dívala jsem se na Dragona, když se mi hlavou míhaly nejrůznější myšlenky. Možná by mezi nás zapadl…
Vydala jsem se za nimi až jako poslední, zahloubaná někam, kdo ví kam...
 
Mike Sanders "Mr. Anger" - 24. června 2020 19:05
mranger1835.jpg

Rozbroje v týmu


Všechno se seběhlo rychleji, než jsem si myslel, že by to bylo možné. V jednu chvíli jsme se měli k odchodu v druhou to celou místností hřmělo a já jen mohl sledovat, jak se mělo jedno z těch děcek stát díky jinému kašičkou na zdi v tom lepším případě. Náhlé třesknutí a tlak mě srazil do kolen. Opřel jsem se dlaní o zem, abych se udržel alespoň trochu nad zemí a zkřivil tvář jednak bolestí a jednak hněv.
"Kruci Dormo už i ty?!"
Zatnul jsem čelist a snažil jsem se udržet, než tlak ustal.
"Má pravdu na tomhle místě má absolutní moc, ty děcka neví s čím si zahrávaj."
Letmo jsem si vzpomněl na svůj vlastní příchod sem. Když konečně tlak ustal a Dorma se trošku uklidnila začal jsem se zvedat na nohy. Zamračeně jsem sledoval její vysvětlování a doplňování informací doprovázené chaotickými reakcemi našich přeživších snad jednou superhrdinů. Několikrát jsem sevřel levačku v pěst a zase jí povolil. Tohle bylo špatné, vůbec jsme nefungovali, jako tým. A to to tam v akci vypadalo tak dobře.
Přelétl jsem každého z nich pevným a unaveným pohledem.
"Jste normální?! Je vás tady sedm! Už jen sedm snad nadějnejch týpků, kteří mají moc, kterou jiní ne a kteří můžou dát všechny ty sračky tam dole zase do pořádku! Dost možná nikdo další takový tam venku už nezůstal! Dneska jsme o jednoho z nás přišli! Tahla základna a Dorma nám daly šanci být chvíli někde v bezpečí! Připravit se a moci doufat v lepší zítřek! Jedny z největších mozků naší planety tohle všechno dali dohromady! A vy se za to všechno odvděčíte tím, že se tu hádáte, jako banda malejch fakanů a ještě se snažíte pozabíjet?! To vám kurva nestačí, co udělali ti tam venku takovejm, jako jste vy?! To vám nestačí, co udělali nebo můžou udělat vašim blízkým? Vašim rodinám?! Fakt vám tyhle malicherné hádky stojí za to, abyste poslali do kopru všechno na čem, kdy záleželo?!"
Křikl jsem na všechny naštvaně z plna hrdla a probodl je přísným pohledem nasraného učitele, jehož žáci absolutně serou na to, co se jim v hodině snažil předat. Dlouze jsem vydechl a pohled mi utkvěl na Gungniru, který odnášela Dorma a pak na Eloeře, která se očividně měla k odchodu, i když se jí někteří snažili zastavit.
"Nerad to říkám, ale jakmile se s tebou jednou ten oblek spojí, tak je to trvalé, nesundáš ten náramek jen tak. Respektive zatím jsem na to nepřišel. Je to jistý obranný mechanizmus.
A co se tvého odchodu týče...."

Probodl jsem jí neústupným pohledem a pak jsem se k ní obrátil bez většího zájmu zády.
"Bílý Most ti nikdo neotevře, zprovozňovat vězení kvůli tobě taky nebudu......"
Na oko bez zájmu jsem se k ní ohlédl přes rameno s jedním zavřeným okem a zaregistroval jsem jí koutkem druhého.
"A abych nezapomněl na to, že jsi prý bůh plníš si své povinnosti fakt mizerně. Kopí je v bezpečí? Vážně? Dovol mi říct ti něco, co ti možná uniklo. Nikde není bezpečno, před chvílí se málem dostali na základnu a až se jim to někdy příště povede, tak pokud tu nebudeme my, abychom je zastavili, pak to tvoje krásné kopí v bezpečí rozhodně nebude. Z toho vyplývá, že pokud chceš splnit svůj úkol a zajistit, aby bylo kopí v bezpečí budeš muset udržet v bezpečí i tuhle základnu a ty, kteří se jí snaží udržet pohromadě, jinak jsi selhala Thorova dcero.....čekal bych od tebe více důvtipu."
S tím jsem ukončil rozhovor a zamířil klidnými kroky za Dormou.
"Uvidíme z jakého jsi těsta děvčátko."
Odtušil jsem v duchu za chůze a dál jsem si Elorey moc nevšímal.
 
Nathan "Caligo" Hackett - 18. června 2020 14:05
humansully2117.jpg

Véééélký bada bum



Nadhozením vtípku a vysvětlením svého postoje jsem považoval věc za vyřízenou a byl jsem odhodlaný konečně se pustit do konstruktivní práce, u které bych trochu zaměstnal hlavu. PRÁÁÁÁÁSK! Tlaková vlna se zdrojem blízko mě mě odhodila na nedalekou zeď. po které jsem se svezl na zem. Rychle jsem se otočil a uviděl Dormu s kopím v ruce hned za mnou. "Kurva nemáš trochu anger issues?!" křikl jsem odsekavým tónem na Eloeru, když mi došlo co se stalo. "Nic ve zlým starouši" zvedl jsem rychle ruku s otevřenou dlaní v uklidňujícím gestu na Angera. "Každej se se stresem srovnává jinak. Někdo situaci zlehčuje, někdo - očividně - vraždí lidi co jim nabídli pomoc ranou do zad" pomalu jsem se zvedl.

To už se do toho vložila Dorma. Její řeč, stejně jako všech ostatních jsem si vyslechl a jen krátce kývl a zašklebil se, když mě nechtěla pustit do laboratoře. Pak jsem se vrátil pohledem k Eloree. Nechápala jsem ji. Tedy chápal bych, možná, kdyby se jednalo o puberťačku, ale ona mi přišla už jako dospělá žena. Možná to mají asgarďani jinak. Nebo jsou možná jen od přírody hodně impulsivní. Ovšem neodpustil jsem si ještě jednu poznámku. Nebyla však řečená agresivním, útočným ani provokativním tónem. Spíše neutrálním s lehkým nádechem přemýšlivého autoritního poučování. "Myslíš že máš právo se takhle chovat? Když tví blízcí jsou v nebezpečí nebo hůř a proto máš pro své výlevy odůvodnění? Tak se rozhlídni kolem sebe a odpověz mi na jednu otázku - kolik z nás si sem přivedlo svou rodinu?" Otázku jsem nechal vyznít jen pro ni do prázdna a pár vteřin jsem se jí díval do očí, jestli jí dojde co jsem tím chtěl říct.

Pak jsem se zase otočil na Dormu "no tak fajn, každej i jinak relaxuje, ale když teda není ve hře laborka, tak mě veďte do mé cely Legie ... a máme taky v komplexu kyberpark? ... Jen doufám, že se tu nepodává mimosianské telekinetické víno, to bych se asi zaprasil" zazubím se zase a vykročím za ní směrem který určí.

Někteří by asi řekli, že vzhledem k přechozí situaci, kdy jsem stál krůček od smrti, je moje chování podivné uvolněné a navíc si nedám pokoj. Jako bych si to ani nepřipouštěl. Ale jak jsem říkal i jim, každý se se situacemi ve svém životě vyrovnáváme jinak. Ale to neznamená, že je nevnímáme a nějak je nezpracováváme.
 
Scarlett Crow - 17. června 2020 18:36
evagreen24428.jpg
Základna - tlaková vlna

Když se Caligo zvedl a začal vysvětlovat své stanovisko a plány, postavila jsem se spíš trochu bokem a sledovala jsem více ostatní a jejich názory podle výrazu v obličejích. Caligo letěl myšlenkami jako splašený a nebylo jednoduché udržet s ním tempo. Andělka spinkala jako opeřené vajíčko a já jsem si jen povzdechla, protože bych se ráda uvelebila na posteli s brambůrkami a colou a sledovala nějaký film, než se všechno nějak trochu srovná. Zrovna já nejsem typ na vymýšlení strategií, navíc vůdci už své ambice a plány jasně stanovují, takže je spíš vhodné vyčkat na stabilizaci situace.

Se skupinou vyrazím pryč. Caligo s Dormou někde vpředu. Když se jen tak přesunuji s nimi a zničehonic mi v mysli naskočí představa pavouka s koňským tělem a hlavou, Elorea hodí kopím. Leknu se tak, že vykřiknu. To už ale kopí drží Dorma, třískne s ním o zem a já se rozplácnu na zemi tak, že se podpírám rukou a pěkně si ji pádem narazím v zápěstí. Proč zase já musím být za nemehlo? Posadím se a mnu si ruku, když Dorma dští oheň a síru.

Zvednu se a povzdechnu si, jen tak pro sebe. „Já už bych chtěla být ve svém pokoji a dát si teplou sprchu.“ Žabomyší války nejsou nic pro mě a hádky v týmu už vůbec ne. Dyť to byl jen blbý vtip a ta holka nemá vůbec smysl pro humor. To jsou všichni na Asgardu takoví suchaři?

Pokračuji v chůzi za Dormou, která vyrazila zase dál, protože to je asi nejlepší, co mohu v současné situaci udělat. A navíc jsem zvědavá, jaké tu jsou ty ubikace.
„Existuje plán tohohle zařízení, nebo aspoň přibližný soupis nějakých těch úseků, které tu mohou být k dispozici časem?“
 
Matthew Morgan "Dragon" - 17. června 2020 10:45
hero265853875.jpg

Demonstrace síly


Zcela upřímně jsem nestačil vůbec nic udělat, abych dokázal Caligovi nějak pomoct. Eloreina reakce byla…. bezprostřední. A velice nebezpečná. Trochu jsem čekal, že Caliga najdu v jeho modré barvě všude okolo základy a hlavně mimo ní. To se ale naštěstí nestalo, jelikož více než efektivně zakročila Dorma. Následná expoze energie, magie nebo co vlastně všechno to bylo bylo neuvěřitelné. Gravitace mě srazila na kolena a mohl jsem jen čekat, až povolí. Když povolila, asi přes celou základu se ozvala ozvěna toho, jak Dorma bouchla s kopím o zem. Potom se spustil příval informací, které jsem sotva stihl pobírat. *Dvě procenta? Jakože jenom? Kolik tohle muselo stát?* problesklo mi hlavou. Při zmínce o zabezpečovacích kouzlech jsem se pousmál. Jo to vypadá na práci mého mistra. Žádní nezvaní hosté aby prozkoumávali jeho Sanctum. Když Dorma domluvila, oprášil jsem si věci, které jsem měl na sobě.

“Skvěle Dormo, děkujeme za souhrn toho co je teď možné. Odpočinek pro některé z nás bude víc než přínosný.” Tím poukazuji zejména na Angel, která se sotva drží. Elorea by taky zasloužila vychladnout, ale pochybuji, že je tady na základně dostatečně velká komora plná ledu, která by ji zchladila. “Pokud by to bylo možné, uložil bych si věci, najedl se a podíval se na hologramové záznamy, abychom tedy zjistili o trochu víc o tom, co se vlastně děje, co tady všechno je a jakým způsobem se dá dostat tam, kam potřebujeme." Když začala Elorea se svým výlevem, jen jsem rezignovaně povzdechl a svěsil ramena. Z tohohle by jednoho rozbolela hlava. Předstoupil jsem před Eloreu, víceméně abych byl mezi ní a Dormou.

“Tak hele, chápu že to co ted řeknu se ti nebude líbit a představa další letící božské zbraně se nelíbí mě, ale teď si mohla zabít jednoho z nás. A co víc, ohrozit nás ostatní. Nebudu tady mluvit za ostatní, ale nebylo to moc efektní, tedy pokud jsi nechtěla nahrát tomu bordelu, co je okolo nás. Dokážu pochopit tvoji ztrátu, minimálně částečně. Pokud si myslíš, že tímhle svým gestem” mezi řečí kývnu směrem k náramku “něčemu posloužíš, tak rozhodně ne sobě. Rozhledni se. Dost možná se ti to nelíbí, ale my jsme teď ta nejlepší šance na to to zastavit. A rozhodně to nebude tim, že po sobě budeme házet věci a snažit se navzájem zabít. Takže za prvné. Pokud půjdeš ven, jsi mrtá do prvních pěti minut, a to jsem možná ještě štědrej. V lepším případě tě zabijou, v horším se staneš jednou z nich. To chceš? Fajn. Když budeš chtít portál, víš kde mě najdeš. Za druhé. Myslíš si, že tím že tě tady bude Dorma věznit, se něco vyřeší? Místo toho, že můžeme společně dát hlavy dohromady a něco vymyslet, a že ty máš ze svých znalostí co nabídnout, tak místo toho budeš hnít v díře. Pokud to tak chceš, asi jsem tě měl za víc než jsi. Jo, a za třetí. Slíbil jsem ti najít tvého koně Sleipnirova syna ne? Ten slib platí, a v obou případech, ho asi nenajdeme co?” I když mi došlo, že u svého proslovu jsem zašel na hodně tenkej led a uvnitř mám celkem nahnáno, zpříma se dívám Eloeře do očí s pevným pohledem a čekám chvíli, co se stane. Pak zvednu ruku a nabídnu ji Eloeře. “Platí?”


 
Adrianne N.G.E.L. Pevensey - 15. června 2020 11:23
bd6bf9455c1a7bef39689357f9defec3(1)6749.jpg

Vzbouřená základna


Spala jsem. Byla jsem úplně vyčerpaná, unavená a tak jsem spala velmi tvrdě, takže jsem si ani neuvědomovala, že mě někdo zvedl ze země do náručí. Ovšem rána, která se ozvala by probudila i mrtvého.
Vyděšeně jsem vykřikla, rozhodila jsem rukama. A taky křídly. Ale to už jsem ležela na zemi. Dezorientovaná, vyděšená, ruce přitisknuté na uších, takže jsem ani zprvu nevěděla, že někdo mluví, jak mi v nich zvonilo. Křídla se mi rozvalila po zemi, když se zvedla gravitace natolik, že jsme krom Dormy leželi nebo seděli na zemi všichni.
Sotva jsem vnímala, když mě někdo znovu začal zvedat. Zamrkala jsem, stáhla ruce z uší, křídla svěšená snad v ještě pitomnějším úhlu než předtím.
„ C-co se to… stalo?“
 
Elorea Foster - 15. června 2020 11:14
thorwallpapers13–kopie9374.jpg

Základna


To, co říkal… Vážně… vážně…
Slyšela jsem slova, která Caligo vyřkl, slyšela jsem, jak mi srdce na chvíli vynechalo a pak silou udeřilo, vzteky, rozčileně. Takovou vlnu vzteku jsem necítila už tak strašně dlouhou. Tak dlouho…

***

„Víš, co udělám s tvým otcem až si pro tebe přijde? Zničím ho… zničíš ho ty! Ty a náš syn! Zničím svého bratra, rozsekám ho na kousky, za to všechno! Protože, to já jsem pravý bůh! To já budu vládnout! A ty po mém boku! Tady jsem bůh já!“
Ten smích… Myslel, že ho neslyším… že ty drogy, které mi dával, aby mě otupil, stále zabírají.
„Pokloníš se, stejně jako celý Asgard!“

***


„NIKOMU NEUBLÍŽÍŠ!!!“
Temno, co jsem měla před očima, nechtělo jen tak ustoupit. Slyšela jsem kroky, ale kopí už jsem dávno v ruce neměla. Ozvala se rána. Chvíli trvalo, než jsem znovu uviděla. Zadívala jsem se na Caliga a opravdu jsem doufala, že ho kopí zasáhlo. Že je přišpendlený, jako hmyz na zdi.
Jaké má právo…
Jenže ne. Mezi námi stála Dorma, tedy její… fyzická podoba. Křápla kopím o zem. Zatnula jsem prsty do dlaní, až mi zbělely klouby, zastavila kopí bohů... To jsem vážně tak k ničemu?
Vztek ve mně vřel. Neuvěřitelně moc a ještě se to zhoršilo, když nás srazila na zem. Padla jsem do kleku.
Takže ona je tu bůh…

***


Leželi tam. Všichni otcovi přátelé a otec zlomeně klečel před ním, když jsem se vypotácela z místa, kde mě držel. Stále pod vlivem látek, které mi dával, omámená, přesto jsem sebrala poslední síly a všechnu hrdost, která mi zůstala.
„ Nikdy se nepokloním…“
Vydechla jsem. Tehdy poprvé jsem ucítila něco víc, než jen fyzickou sílu. Moje moc se probudila, moje, otcova moc. Bylo to něco víc, než jen fyzická síla, co bylo potřeba k tomu, abych uzvedla Mjolnir. Bylo to něco, co se ani mocí nazvat nedalo.

***



Vzepřela jsem se síle, která na mě působila, nenechám se položit za žádnou cenu, ať mi způsobí jakoukoliv bolest.
„Nikdy se nepokloním!“
Zavrčela jsem pod tlakem.
„ Žádnému cizímu bohu se nepokloním.“
Zapřela jsem se. Ať mě drží jakkoliv, budu bojovat. Tlak najednou ustal. Trochu jsem zavrávorala, ale naštěstí jsem se nepovalila vlastní vahou na zem.
Jakmile zabavila kopí, postavila jsem se na nohy.
„ Právě jsem splnila, co mi bylo uloženo mou rodinou. Kopí je v bezpečí.“
Sklonila jsem se ke svým věcem a posbírala je. Pohled mi padl na náramek, který jsem měla na zápěstí. Na jejich brnění.
Dorma mluvila a mluvila a mluvila. Slyšela jsem, co říká, ale spíš tak vzdáleně. Víc jsem slyšela hučení. Hučení něčeho tam uvnitř. Drží mě tu jako vězně, nehledě na to, že mi možná zachránili život, někteří tady ho hodlají brát mé rodině, přátelům.
Pohled mi sklouzl ke Caligovi. Skončil. Pro mě skončil.
Stáhla jsem náramek z ruky.
„ Tohle využiješ pro někoho jiného.“
Natáhla jsem ruku k Dormě.
„ A teď mě vrať zpět… Nebo mě uvězni.“
Dívala jsem se na ní. Chladně, rozhodnutá. Buď tu budu vězněm, nebo budu bojovat, ale nezůstanu tady. Tuhle základnu budou potřebovat jiní…
 
Rebecca Miller *Mila* - 11. června 2020 15:59
rebeca6677.jpg
Základna

Jen povytáhnu obočí, když Caligo tak provokuje Xenu bojovnici. Tak nějak jsem tušila, že po něm něco hodí, ovšem že to bude kopí, kterým by mohla udělat díru do lodi nebo co to je vlastně za věc. Předpokládám, že jsme někde ve vesmíru, nebo časoprostoru? Těžko říct a vlastně mě to ani nějak zvlášť nezajímá. Dokud mě nebude někdo chtít do toho vzduchoprázdna hodit nebo neprovede takovou volovinu jako Elorea i když třeba by byl z Caliga špunt. 

Situaci zachrání androidka. Jako lekla jsem brutálně. Asi proto jsem zase seděla na zemi. Bude dobrý držet tay dva dál od sebe. Instinktivně si zakryju uši, když Dorma práskne kopím o zem. Nahoru a zase dolů. Hovím si na zemi a čekám, jestli má smysl se zvedat, nebo s náma chce dál žonglovat. Když se Dormin tón sklidnil sedla jsem si a opřela ruce o kolena. Je zajímavé jaké má autentické reakce. Dobrej program, ale co jiného by mohl člověk čekat od Starka. 

Zvednu se a následuju Dormu. Tak nějk mrknu co mám na sobě, když se zmíní, že si můžeme odložit. Krom pásu na nářadí si asi ani nemám co odkládat, teda pokud bych si nechtěla hrát na tu necudnou asistentku.
 
Leo D. Norgen "Zodiac" - 03. června 2020 18:42
hero25801.jpg

Drsná paní domácí


Jen, co jsem zvedl Angel ze země a v náruči si jí poskládal tak, abych jí zbytečně moc necoural křídla po zemi, nestačil jsem žasnout nad tím, co se začalo odehrávat.
"Proč je má tak velké."
Mihlo se mi hlavou to poslední normální směrem ke křídlům Angel.
"Eloreo ne!"
Křikl jsem, ale pozdě už jsem viděl Caliga rozmetaného po půlce galaxie, když zasáhla Dorma. S heknutím jsem padl najednou do kolen. Její moc nad základnou byla zdá se absolutní. Těžce jsem vydechl. Měl jsem pocit, že mi to drtí kosti i plíce.
"Yhhh...."
Snažil jsem se nepustit Angel na zem, jako kus šutru. Jakmile konečně tlak polevil. Úlevně jsem vydechl. Bylo to, jako by mi z ramen spadla nesmírná tíha, a taky že ano. Trošku těžkopádně jsem se postavil a střelil pohledem po těch dvou, kteří vyvolali absolutně zbytečný střet.
"Zatracené horké hlavy."
Zkontroloval jsem, že je Angel v pořádku a vyslechl jsem si, co vše nám chce Dorma říci, až jakmile se vydala chodbou pryč. Koukl jsem na Angera jestli je to v pohodě a pak jsem zamířil i s naším andílkem v náruči za naší drsnou domácí.
"Doufám, že z nás nebude vymáhat někdy nájem."
Zakoulel jsem očima ke stropu, jako by se tam skrývala odpověď, ale snažil jsem se naši průvodkyni neztratit z dohledu.
 
Badtime - 02. června 2020 20:59
badtime28152.jpg
Stále pokračujeme ospalci vstávat a cvičit ;)
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.098809957504272 sekund

na začátek stránky