Nespinkat.

Pokračujem.

Asgardská sekce - Sekční kontrolní místnost
Caligo a Eloera

Tonny se spokojeně pousmál a znovu se uvelebil opřený o jeden z pultů.
"Alespoň nějaké drámo....hmmm chytré."
Zalétl pohledem k Caligovi, jehož výklad patrně také poslouchal.
"Snad bude ta komunikace fungovat, ale hádám, že až tak se vám po mě stýskat často nebude."
Odtušil Tonny a podíval se na hodinky připnuté na zápěstí.
"Aktuálně se probírám daty a třídím je, jakmile provedu kompletní analýzu předám vám informace ohledně lokalizace ošetřovny, pokud bude v mých nových záznamech dostupná......pan Leoa slečna Adrianne jsou aktuálně v zasedací místnosti a snaží přijít na něco nového. Poskytnu jim ke čtení některá svá nová data, třeba to rozptýlí jejich mysl dostatečně, aby se přenesli přes nedávné nemilé události.....mé tělesné já a Anger jsou v řídící místnosti s Bílým mostem vypadá to, že procházejí a znovu kontrolují případné další tísňové signály, nebo nové informace ze země...pffch jako by nestačila má průběžná kontrola."
Odfrkla si Dorma a pak umlkla.
"Tři....dva....jedna aaaaa pomoc by měla býýýýt právě......za dveřmi."
Poukázal najednou Tonny na dveře, které se s psyknutím rozlétly do stran a dovnitř vdupala nová osoba. Byl to jakýsi mužíček, nijak extra vysoký, vousatý s trochu šíleným a naštvaným výrazem. Oděný v jakési obdobě skafandru či nějaké kombinézy.

"Tonnyvalde Jericheusi Starku ty jeden zatracený vylízaný kovomrde! Říkal jsi, že tam budu jen CHVILKU! CHVILKU!"
Burácel ten mužík s možná trošku moc velkýma ušima hrozil ukazováčkem na Tonnyho hologram. Až po chvíli si uvědomil, že jste tu i vy ostatní a znovu se zamračil tentokrát na vás.
"No nádherné, takže mě tam necháš trčet kdo ví, jak dlouho, ale oni si tu můžou pobíhat!"
Znovu vrhl nevražedný nasupený pohled na Tonnyho, který si jen smířlivě povzdechl. Eloree až nyní docházelo, že ten mužík před nimi musí být ve skutečnosti trpaslík.
"Búinne příteli uklidni se. Zaprvé nebylo to zase tak dlouho, i když přiznávám, že déle, než bylo plánováno. Zadruhé zdá se že jsi vše ustál ve zdraví a ve své původní eleganci a zatřetí nejsem ten Tonny, který si myslíš, jsem jen hologramové vědomí Tonnyho, z jejich světa. Tonny, kterého máš na mysli je z jiného světa."
Začal klidnou a trpělivou konverzaci NeTonny a Eloeře začínalo svítat, tenhle trpaslík byl z jednoho z devíti světů, Búinn nebo Připravený k pohřbu, bylo známé jméno i mezi Asgarďany ale nikdy jsi jej neměla možnost potkat.
"Počkat počkat počkat. Co jsi to právě říkal?"
Přelétl vás všechny tři znovu svým pološíleným pohledem.
"Tohle ale vůbec nesedí, vždyť byl plán a..."
Tonny trošku zvážněl.
"A změnil se. Nebo spíše nedopadl ve všech bodech dle původních záměrů. Každopádně Búinne tohle jsou Caligo a Eloera, jedni z mála aktuálních obyvatel naší základny a ti, díky kterým si teď můžeme povídat.....a tohle je vážení Búinn, z toho co vím, tak jeden z nejlepších trpasličích mechaniků a kovářů, který kdy žil. Poradí si téměř se vším, a je trošku výstřední."
Poslední slova, dodal trošku tišeji.
"Poradím si se vším a jsem ten nejlepší abyste věděli."
Opravil ho trpaslík již trošku mírněji a znovu si vás všechny prohlédl.

Ušklíbnu se při NeTonyho vtípku s falešným úmrtím a zavrtím hlavou. I když jsem si věřil, že dělám při postupu správné dílčí kroky, člověk nikdy neví, když pracuje s tak komplexním systémem, který nezná. "Fajn ..." mutnu si mikrofon v obleku a otočím se k jemu a Eloree "Tvoje holografická aktivita a ... řekněme fyzická přítomnost je vázaná k této sekci, to by ale nemělo platit o tvém komunikačním dosahu, dokud bude mít toto křídlo přístup do sítě. Nastavili jsme šifrovaný komunikační kanál, kam se nedostane člověk bez pozvání někoho už uvnitř a ani Dorma by neměla. Posílám ti vstupní kód" ukážu na asgarďanku. "Nikdy nevíme, kdy se může hodit a zadní vrátka pro případ nouze neuškodí" počkám až potvrdí že mi rozuměla a znovu si zapnu mikrofon. "Dormo? Potřebujeme, abys nám zjistila a zaslala nejkratší cestu ke zdravotnické sekci s nejmenším množstvím překážek. Zpřístupnění této části mělo mít nějaký význam v postupu dál, i Ty bys měla mít nové informace a snad i přístup k dalším funkcím. Bylo by dobré vědět, jaké ochrany tím padly a kam se můžeme dostat. Ještě prověříme jednu novou funkci a pak bychom se tam snad mohli vydat. Jak jsou na tom Vlkouš a Andělka? Něco nového?"

Ani nečekám na odpověď, zpracuji si ji v průběhu a otočím se zase na Eloreu. "Fajn, tohle bysme měli, jdeme se mrknout o čem tady náš nehmotný kámoš mluvil, když se zmiňoval o pomoci a jejím rozpoložení. Doufám, že na nás nevybafne nějaká androidí verze Hulka, která srovná půlku základny se zemí" zamířím ke dveřím, na které ukazoval, počkám na Zlatovlásku a pak je otevřu.

Já vím já vím čeká se na mě :/

Dívala jsem se na ty dva a čím dál víc jsem byla zahloubaná do vlastních myšlenek. Tohle všechno byl dlouhodobí záchranný plán, pro víc různých situací, ale… pořád počítali s tím, že se něco poštve… že někdo zradí nebo přijde něco mocnějšího než jsou oni sami.
Když Tony zmínil, že být vůdcem skupiny není lehké, hořce jsem se pousmála.
„ Jo… Hlavně, když ti pak vlastní lidi bodnou kudlu do zad, aby ti zachránili život a sami tam poumírají.“
Odvrátila jsem pohled, ale jen na chvíli, protože se tak nějak začal loučit.Bylo to dost nepříjemné. Další představa toho, že někdo umře, ačkoliv… může hologram umřít? Pořád je to jen výtvor… nebo už je to něco víc?
„ Díky Tony. Za všechno.“
Promluvila jsem k němu, než Caligo přepojil obvody. Ruce jsem si založila na hrudi a sledovala jsem, jak dokončuje svojí práci. S obavami. Když Tony vykřikl, trhla jsem sebou a sklouzla pohledem na Caliga.
„ Co se stalo?“
Vyhrkla jsem, ale to už se ozvala spokojená Dorma. Propojení vyšlo, ale Tony…
Polkla jsem a rozhlédla jsem se kolem. Poslouchala jsem, jak se celá sekce odemyká, jak to syčí a cvaká. A pak se ozvalo nepříjemné bzučení. Docela blízko, načež se objevil opět hologram Tonyho. Neubránila jsem se tomu, aby se mi rty nezkroutily do úlevného úsměvu.
„ Možná trochu…“
Odpověděla jsem s úšklebkem.
„ Pomoc? A kde by měla být?“
Koukla jsem na něj a pak jsem se rozhlédla kolem. Pohledem jsem sklouzla ke Caligovi.

Prej už zase smrdíme tak šup šup :)

Asgardská sekce - Sekční kontrolní místnost
Caligo a Eloera

"Svým způsobem ano myslí, ač jen v určité míře."
Přikývl NeTony a oba vás zamyšleně pozoroval. Hlavně Caliga při práci.
"A ano je zde i vězeňská sekce. Jestli se nepletu měla by být někde v nižších podlažích základny."
Přikývl znovu s naprostým klidem, jakoby to, že tahle věc má i patra nebyla ani v nejmenším nová informace.
"Souhlasím, že moudřejší by bylo držet se pohromadě, k nouzovému uzavření základy by opravdu dojít mohlo a pak, by mohl být problém dát dohromady váš tým......statusy na základně si budete muset rozdělit hlavě vy mezi sebou. Přece jen, vás zde není zase tolik, jen vezměte na vědomí, že být vůdcem skupiny nikdy není lehké."
Zatvářil se NeTony velice vážně a pak znovu koukl na vás dva.
"Dobře, kdyby to nevyšlo, rád jsem vás oba viděl. Tak směle do toho."
Poodstoupil NeTony od vás a přimhouřenýma očima a odtažitým gestem sledoval, jak Caligo dokončuje poslední kroky a pak, poslední obvod a....
"Ááááááááhhhh!"
Zatřásl se NeTonyho hologram a pak se začal zrnit, až se úplně rozplynul v prázdno. Nastal okamžik ticha.
"Dobrá práce vy dva, přijímám data s Asgardské sekce."
Ozvala se v komunikátoru Dorma. Také jste slyšeli různé sykání a psykání, jak se odemykaly ostatní dveře v této sekci a celá se zprůchodňovala a pak.
"Bzzzzk......ne pořád jsem tady."
Objevil se najednou NeTony opět v místnosti sedijíc na ovládacím pultu a ometal si pomyslné smítko z ramene.
"Ale byla to pěkná pecka a docela to bolelo....lekli jste se?"
Zazubil se a sundal si sluneční brýle, které úhledně schoval do vnitřní kapsy.
"Každopádně má funkčnost je vázána na tuto sekci. Dál mé holografické promítnutí nedostanu. Jo a měli byste omrknout tu pomoc, která se automaticky aktivovala. A byl bych opatrný. Nevím v jakém bude rozpoložení."
Poukázal vám NeTony směrem ke dveřím, z kontrolní místnosti.

Pfffch pokračujeme pomalu ale jistě XD

S lehce nakrčeným čelem jsem dokončoval poslední přípravy na propojení. Speciální pozornost věnuji dalšímu fungování "Tonyho" - jednak i za pomocí i jeho rad se pokusím nastavit kontinuitu jeho funkčnosti navzdory plánovanému vypnutí a důkladně nastavím i zadní vrátka pro jeho přístup ke kontrole kdyby se stalo něco s Dormou, ale i nouzová zadní vrátka k zadním vrátkům, abychom ho mohli vzdáleně vypnout, kdyby on byl tou entitou, jejíž vyšinutí by mohlo způsobit komplikace. Koneckonců je jasně dáno, že jeho vypnutí mělo být důležitý krok a neměli bychom to přehlížet, protože to muselo mít nějaký důvod. Poslední částí je propojení jeho hlasových kanálů s našimi komunikátory. Nastavím je na oddělenou frekvenci od Dormy, abychom si mohli promluvit i bez jejího dozoru.

Mezitím co toto dokončuji, snažím se reagovat na jejich podněty. "Pochybuju, že někdo z nás tady má víc bojových zkušeností než ty El, no nevím jak je na tom starouš, ale i tak možná ne. To z tebe rozhodně dělá vhodného kandidáta na úroveň minimálně generála, někoho kdo bude plánovat bojové operace z hlediska vojenské taktiky. Na rovinu ale říkám, že mám trochu obavy z tvé horkokrevnosti, jsou situace kdy se hodí, jsou situace kdy může zastínit úsudek a koneckonců toho může nepřítel zneužít. Ale hej, pokud Tě základna a to co tady po sobě naši zkušenější předchůdci nechali vybere, nic namítat nebudu. Kdo by stěžoval, že má temperamentní šéfku s takovouhle postavou, no ne?" uculil jsem se. Vždycky byla jen otázka času, než mě má huba dostane do potíží. Když jsem necítil, že situace vyžaduje skutečně striktně vážné řešení a přístup, nedokázal jsem si pomoct a musel utrousit nějaký vtípek nebo uštěpačnou poznámku. Mě samotnému to pomáhalo vyrovnat se se stresem, když jsem narazil na podobně smýšlející jedince tak to mohlo i odlehčit situaci a navíc jsem rád znervózňoval lidi. Ale i tak jsem napůl čekal alespoň ránu pěstí do břicha.

"Určitě budeme potřebovat ošetřovnu. To by měl být náš prvotní cíl, ostatně o to jsme se už snažili, než jsme našli tuhle část. Nemá smysl se vydávat ven bez řádného zdravotnického zázemí. Naše obleky sice disponují samoopravovací nanotechnologií, nicméně Starkova dílna je velmi žádoucí, minimálně pro mě. Stejně tak nějaké větší sklady zásob všeho druhu, ať víme s čím můžeme počítat. Rád bych toho odemkl co nejvíc a ani tu botanickou sekci bych nepodceňoval. Zmetkočas je připravený velmi patrně na většinu, ne-li všechny taktiky, co by použili Avengers coby hlavní a nejsilnější úderná síla Země. Náš přínos a výhoda může být v tom, že o nás tolik neví a že se budeme chovat jinak, než předpokládá že se zdejší obránci budou chovat. Tím pádem i nějaký zvláštní toxin, nebo jiná látka co bychom našli v jinak zdánlivě ne příliš bojovně důležité sekci, jako botanická zahrada, nám může pomoct. A samo peklo ví, že potřebujem všechnu pomoc, kterou můžeme dostat." přemýšlím nahlas a lehce pootočím hlavu k Eloree, když řešíme stěhování.

"Okey, tak domluveno. Ale nelíbí se mi myšlenka, že bude někdo sám oddělený od ostatních. Nikdy nevíme co se může stát, kdy se jaká sekce odřízne a tak dál. Nechám na Tobě, zda si nepřekecáš Andělku nebo třeba i Vlkouše, ale jinak s Tebou sem jdu já. Určitě je tu dost místa, aby ti můj playlist nelezl na nervy a ... jak to vlastně ve Vaší kultuře funguje s koupelnama? Má každej vlastní, nebo máte sdílené lázně jako to bylo ve starém Římě? Než se urazíš, to u nás byla jedna z nejpřelomovějších civilizací" podotknu s úsměvem, když si uvědomím, že o životě asgárdského lidu vlastně nevím téměř nic.

"Pomoct? Asi ne, díky ... jestli mě to zabije, nech mi na náhrobek vytesat - Dělal co šlo a žil bez výčitek" zašklebím se, naposledy překontroluji nastavení a otočím se na ni "připravena? tak jdem na to". Spustím proces a sleduji na obrazovkách jeho průběh a čekám na výsledek. "Dormo, slyšíme se? Vidíš nové přístupy k téhle sekci?"