Útěk z Londýna

Zodiac,Cacligo,Scarlet

Letěla jsem, jak jen nejrychleji to šlo, tak aby to bylo bezpečné i pro ostatní a ve chvíli, kdy jsem měla míjet toho s mlžným štítem, stáhla jsem křídla a prosvištěla kolem něj, abych se dostala na most. Byl to poněkud nebezpečný kousek, ale rozhodně jediný, který jsem v tuhle chvíli mohla dělat. V hlavě mi hučelo, a tak jsem nedokázala pořádně uvažovat nad tím, co se kolem děje, věděla jsem jen, že jde o život nám všem. Letěla jsem přes ten jejich podivný most a ani jsem se nedotkla chodidly podlahy, teprve až jsem proletěla skrz a objevila jsem se v dost zvláštní místnosti. Otočila jsem se teprve tam, abych věděla, jak jsou na tom ostatní. Šípu jsem si všimla těsně před tím než na něj upozornil ten chlupáč a tak jsem se v obraném gestu schoulila na zemi, vedle chlupáče a překryla ho křídlem. Výbuch mi trochu ožehl křídla a záda, ale spíše jenom tím horkem, než by se mi něco stalo.
Vylekaně jsem se dívala na chlupáče, jak se obrátil a zůstala jsem u něj klečet. Dokud nezaklel, celý ztuhlá jsem se dívala před sebe.
Tohle je hodně zlý sen…
Prošlo mi hlavou. Teprve po tom, co zaklel, jsem sebou škubla a nadechla jsem se. Zamrkala jsem a pohledem sklouzla, tam kam se díval on. Celá bledá, jsem se zadívala na tu ránu, kterou měl na noze a polkla jsem.
„ Nehýbej se.“
Vydechla jsem šeptem. Ruce se mi třásly, když jsem je zastavila nad ranou. Hodně se mi třásly. Po tváři mi steklo pár poplašených slz, možná se mi brzy dostaví šok, ale teď, v tuhle chvíli mi hlavou probíhalo jenom jediné.
Musím ho vyléčit…
Když jsem promluvila, hlas se mi chvěl. Tiše jsem začala zpívat, kolem roztřesených dlaní se mi objevilo bílé chlácholivé světlo…

Portál do neznáma

Mila,Dragon

Vysekala jsem nás na molu!! Paráda!!! Fakt paráda.
„ Vylezte nahoru.“
Vydechla jsem a sama jsem se pokusila udržet na trouchnivých prknech tak, abych se tolik nesmáčela. Ne že bych měla strach ze žraloků, ale kdo ví, tady jsou možný všechny věci.
„ Nemám tušení, Dorma říká, že jeden z týmů prochází.“
Vydechla jsem. Jo, holka i Dragon měli ruce od krve. Paráda. Já se ale složit nenechám. Ne teď.
„ Já budu bojovat do posledního dechu. Tohle není místo, kde mám zemřít.“
Obrátila jsem pohled na Dragona, když prohlásil, že bojeschopný už moc není.
„ Jo zvládnu. Nic mi není.“
Jo vědět o mém stavu by asi měl, ale teď není čas si stěžovat. Rozhodně není.
Jakmile mi podali ruce, přijala jsem je, přesto jsem se snažila vyhrabat, co nejvíc vlastními silami.
„ Díky..“
Vydechla jsem a opřela jsem se krátce o dřevěný sloupek mola. Ovšem to, že mi Dragon škubnul vlas, i když se před tím omluvil, mě vytočilo.
„ Děláš si ze mě prdel?!“
Protřela jsem si místo, odkud mi vlas škubl a dost naštvaně jsem se na něj dívala, co dělá. Ovšem to už k nám doletěl první zášleh blesku. Srovnala jsem se do bojového postavení, skryla Dragona i tu dívku za sebou a sebe za štítem, připravená je bránit, takže si oba mohli všimnout úzké díry v obleku. Je celkem jasný, že kdybych ho neměla, prošlo by to skrz na skrz.
„ Dělej!“
Houkla jsem na Dragona, ale neohlédla jsem se. Mohla by to být fatální chyba, která se neodpouští.
Zahlédla jsem ten zatracený zlatý záblesk masky. Roztočila jsem kladivo, ale už nebylo potřeba, tedy… bylo ale…
Dragon otevřel portál, prošla dívka, rozběhla jsem se já, Dragon portál musí udržet ještě pro sebe. Najednou sjel blesk. Nevím proč, ale já mám na tohle fakt štěstí. Cítila jsem jak udeřil do mých zad a pak jak letím portálem. Vlastně ani nevím, jak prošel Dragon, já dopadla do rozryté země v lese, který tady cosi kdysi pořádně zmasakrovalo a cítila jsem, jak mám tělo sevřené v bolestné křeči. Kladivo i štít ležely kousek od mě, rozhozené jako dětské hračky a já se notnou chvíli nemohla pohnout. Vlastně ani pořádně nadechnou. Lapala jsem po dechu… Teď v tuhle chvíli krátkého klidu, ovšem takového, které jasně naznačovalo, že se tady můžou kdykoliv objevit… Teď nejsem použitelná. Ani nevím jestli dokážu zvednou kladivo, natožpak sebe na nohy. Ležela jsem v rozryté hlíně mezi popadanými stromy a snažila jsem se to zahnat. Bolest, vztek i tu bezmoc. Asgard padl. A moc mých přátel je na jeho straně.
Třásla jsem se, tedy vždy mezi tím, když mnou zrovna neprojela energie.
„ Asgard padl… A pokud padl a z nějakého důvodu…“
Rozkašlala jsem se, protože pořád mi všechno nepracovalo ani na deset procent. Můj hlas byl sotva slyšitelný, ale myslím, že Dragon ho slyšel v obleku.
„ Jestli … je na jejich straně Heimdal…“
Hlas se mi zadrhl. Na jejich straně teď bude velká spousta bohů. Jestli proběhl útok i na další tábory, což určitě ano, tak pravděpodobně i na jejich rodiče.
Znovu jsem začala kašlat. Tohle bolí, zatraceně moc to bolí. Ale ne tolik, jako to pomyšlení, že každé místo, kam jsem jen trošku patřila, je pryč. Všechno je pryč.
Jestli je na jejich straně Heimdal, Loki, můj otec… Odin. Jakou máme naději to zvrátit? Jak je zastavíme…
Zavřela jsem oči a zůstala jsem ležet. Tělem mi projížděla neuvěřitelná bolest pokaždé, když se kousek energie prohnal od shora až dolů. Řekla bych, že mi to v obleku možná něco vyzkratovalo.

Chvilky osobních selhání

Pokusil jsem se toho hajzla zahodit, když už jsem ho zvedl. Překonal jsem své limity a....
"Ahhh......"
Vydechl jsem bolestně a na okamžik ztratil rovnováhu. Obr mi prostě vypadl. Bolest mi na chvíli paralyzoval a celé tělo. Horká krev mi tekla po boku a zádech.
"Do háje...."
Zašeptal jsem a pomalu jsem třesivě pohlédl na svůj bok do místa ze kterého mi trčely zlaté drápy toho parchanta. Na chvíli jsem se zatvářil poraženě a ztraceně. V následujícím okamžiku jsem zkřivil tvář hněvem. Vybuchl ve mě další ještě intenzivnější nával zloby.
"To byl můj nejlepší kabát ty zmrde!!!!"
Zařval jsem na něj a vší silou jsem se po něm ohnal předloktím pravačky, abych mu ideálně urazil hlavu.
"Colde! Musíme vypadnout.....selhali jsme! Je po všem!"
Křikl jsem na svého společníka a naposledy pohlédl k oknu. Další osobní selhání, které si budu těžce pamatovat. Přešlápl jsem o dva kroky vzad a pak jsem se dal do běhu zpátky do směru, kterým jsme přišli.
"Dormo...Dormo...jestli mě slyšíš okamžitě nám otevři Most.....arrrr.....Máme tu pěkně horko....cíl je ztracen opakuji cíl je ztracen. Musíme pryč neudržíme se tu už. Zaměř nás posle Coldova obleku."
Křikl jsem do komunikátoru, který nás propojuje s Dormou.
"Nezdržuj se už! Nesmíme prošvihnout odvoz!"
Zařval jsem na něj a o kus dál jsem se opřel rukou o nejbližší pouliční lampu.
"Zatraceně."
Vydechl jsem bolestně a podíval jsem se na ruku v bezprsté rukavici, kterou jsem si tiskl na ránu, celá od krve.
"Paráda."
Znovu jsem si jí tam přitlačil a hledal očima Colda.

Hurá domů

Běžel jsem, co to dalo. Občas očima zkontroloval Caliga. Věděl jsem, že po nás jdou slyšel jsem je, ale konec mostu se zdál být tak žalostně daleko.
"Sakra do háje svině!"
Vrčel jsem si v duchu a pak jsem slyšel dunivé nárazy do mlhy, která obklopovala mého společníka.
"Už tam budem!"
Zavrčel jsem úlevně, ale pak přišlo zučení a mě se rozšířily oči bolestí, když mi něco ostrého a palčivého prošlo lýtkem.
"Agggggrrr!"
Procedil jsem skrze zuby a noha se mi podlomila, šel jsem na koleno, ale udržel jsem se v pohybu a skrz kotoul přešel do běhu po všech čtyřech místy třech. Bylo to nic oproti zakopnutí o pružnou ruku, na začátku. Posledních pár metrů jsem se rozhodl odrazit a prostě skočit. Proletěl jsem hranicí Bílého Mostu a docela tvrdě přistál kus za jeho okrajem. Rozplácal jsem se tam, ale stihl jsem to stáhnout alespoň trochu na bok. Udělaly se mi mžitky před očima z toho, jak mi noha pulzovala bolestí a pak už se most zavíral....byli jsme tu všichni....
"Krrrrryjte se!"
Zavrčel jsem, když jsem viděl prolétnou šíp, který narazil do štítu od Caliga. Rychle jsem se převalil alespoň na druhý bok stáhl se do klubíčka a rukama si chránil hlavu. Cítil jsem horko z výbuchu a závan tlaku, který se mihl.
"Všichni v pořádku?....Arrrrhhhh..."
Zatnul jsem zuby a rozhodl jsem, se že se převalím na záda, abych viděl lépe na zraněnou nohu.
"Sakra...."
Odtušil jsem.

Skupina 2 - Když má Californie obsazenou linku
Dragon, Mila a Elorea

Elorea se rozhodla, že je na čase zmizet. Díky jejímu kladivu jste se všichni tři dostali do vzduchu. Nebylo to pohodlné, nebylo to rozhodně bezpečné a bylo to dost stresující vzhledem k tomu, že půlku cesty visel Dragonovi na kotníku na lanku váš kamarád přísavka, který ne a ne to vzdát. Za zády a okolo vás hřměly hromy a šlehaly blesky, naštěstí zatím vás žádný netrefil. To vám bezpečně napovídalo, že vaše blesková kamarádka je za vámi také.
Pozitivem celé věci mohlo být, že zbytku snad trošku uletíte.
Po asi pěti minutách letu to škublo Dragonovi v noze div mu to nevyhodilo kotník, nebo koleno a pak lanko povolilo. Jeho majitel zůstal někde na balkónu jednoho z domů. Nevybral hold zatáčku Co se týkalo vašeho druhého doprovodu ten vám byl blíže, než jste čekali.
Vše bylo dost namáhavé a vyčerpávající a tak nebylo divu, že Elorea musela brzy přistát, tedy spíše se zřítit, než přistát, ale alespoň to bylo na molo. Trošku jste se tam vysekali a pak začali sbírat na nohy.
"Jeden z týmů právě prochází Bílým Mostem, jakmile budou na druhé straně mohu navázat spojení."
Uslyšeli Elorea a Dragon hlas Dormy uvnitž obleku. Alespoň nějaké spojení se vám drželo....a šleh...jen kousek od vás vzplál prázdný stánek, když sjel z nebe blesk. Vaše kamarádka už tu byla. Dragon vzal poslední síly, aby vykouzlil portál v naději, že budou mít chvíli klid.
Portál se zformoval a všichni jste začali probíhat skrz do neznáma.
Sjel další blesk, když proskakovala Elorea zasáhl jí a prohodil jí portálem, vy ostatní jste stihli proběhnout a portál se zavřel. Naštěstí nikdo další skrz neprošel. Jen vaše Asgarďanka přistála docela tvrdě a docela se z ní čoudilo, nestihla to absorbovat kladivem. Bude mít asi několik lehčích popálenin v oblastech, kde jí tělo nezakrýval oblek, v těle jí ještě nepříjemně škubalo a cítila se docela malátná, byla to pěkná šlupka.
Každopádně zavládl okamžik ticha v onom zničeném prostoru. Ale tak nějak jste stejně měli tušení, že zlatodržky na sebe dlouho čekat rozhodně nenechají.

Skupina 1 - Tvrdé setkání v New Yorku
Cold, Mr. Anger a okrajově Neon

Nic z toho, co se dělo se nevyvíjelo dobře. V baráku stále blikalo světle růžové světlo a ozýval se křik. Ten však o pár okamžiků později ustal. Cold byl příliš zaměstnaný děním okolo a hlavně taky ohnivým zlatouškem ten metal jednu ohnivou kouli za druhou. Vypouštěl pásy ohně, jako z plamenometu a snažil se Colda dostat, ten byl sice plně zaměstnán tímto nepřítelem, ale dařilo se mu ubránit. Ledovými štíty a proudy krotil oheň, ale nedařilo se mu přiblížit k vašemu cíli. Uvázl tak na mrtvém bodě a mohl se jen snažit.
Mezitím Anger měl své vlastní potíže, když se potýkal s velikánem. Jejich síly se zdály být vyrovnané a ani jeden nedokázal druhého rozdrtit, nebo přetlačit. Pak však přišel Anger s novou strategií. Rozhodl se velikána začít zvedat do vzduchu nad hlavu. Stálo ho to veškeré úsilí a sílu, kterou získával ze svého rozpoutaného hněvu, ale najednou obří zlatodržka začala ztrácet pevnou zem pod nohama. Zmateně rozhodila rukama kolem sebe, když najednou byla skoro půl metru nad zemi. Stále tu však byl nevyřešený problém v podobě zlatodržky, která se přiblížila nepozorovaně k Angerovi. Dlouhé ostré drápy se zlatě leskly, když s každým krokem byl blíže k němu. I když to vše Cold viděl, neměl čas na to reagovat a svému společníkovi pomoci, nebo jej varovat. Anger naproti tomu se právě chystal odhodit svého protivníka, takže jeho pozornost byla přesměrována úplně jinam. A pakt o přišlo zlatodržka byla přímo za Angerem a drápy se pohnuly vpřed. Angerovi projel osten bolesti v zádech zemi žebry. Drápy prošly, kabátem, kůží a masem....možná i orgány. Pálilo to a bolelo, jako čert a o to větší hněv rozdmýchávalo, teplou stékající krev mohl cítit na boku. Na chvilku se mu zatmělo před očima. Zlatý obr při tomto zakolísání místo odhození byl prostě fláknut o zem. Tam se rozplácl, jak dlouhý, tak široký, ale stále relativně na dosah.
Situace se vyvíjela více, než špatně, nebyli jste schopni pohnout se z místa. Jednoho z vás drželi, jako myšku a druhého zranili a dům? Světla a hluk byl pryč, nastalo jen ticho, které rušily zvuky vašeho boje.

Skupina 3 - Tvrdé vítání v Londýně
Angel, Zodiac, Caligo a Scarlett

Rozhodli jste se začít stahovat k Mostu v naději, že se vám podaří všem v pořádku projít. Scarlett to měla nejblíže podařilo se jí proklouznout jejímu pronásledovateli a proběhnout na Most kolem Caliga, který se kryl a odrážel ledové projektily, které přilétaly.
Bylo to hodně o soustředění a precizní práce, protože to bylo, jako by jej zasypával ledový kulomet. Angel mezitím svištěla vzduchem a blížila se k Mostu také. V patách jí hopkal Zodiac, který jí díky své rychlosti doháněl. Ale tím problémům neodzvonilo. Běžel za vámi také ten zlatoušek s ozubeným diskem a doháněl vás.
Do toho mohl Caligo periferně vidět, že protáhlý zlouťouch s houpavým krokem docela přidal a blíží se taky, aby jeho tým křižoval. Pak přišlo další krupobití ledu, to naštěstí netrefilo nic než mlhový štít.
Angel přitáhla křídla blíže k tělu a prosvištěla, jako sokol při náletu nakloněna těsně kolem Caligova ramena a pokračovala na Most. Kolem Zodiaca se mihla protažená ruka, o kterou zakopl, ale díky své pružnosti dokázal pád ustát a pokračoval dál v běhu. To už byl zlouš s diskem, jen pár metrů za ním. Zodiac vběhl na Most a společně s Caligem se rozběhli na druhou stranu. Postupně začal získávat trošku náskok, díky své rychlosti, ale dunění nohou za vámi jasně prozradilo, že nejste sami.
Brzo zaduněl do mlhového štítu na zádech Caliga ledový projektil a pak se ozvalo zlověstné zučení a o chvilku později prošla Zodiacovi pravým lýtkem palčivá bolest, jako by ho něco ostrého kouslo do toho místa. Periferně jste si mohli všimnout, že to byl ozubený disk. Pak už proskočil ven Zodiac i Caligo a všichni jste byli za Mostem. Caligo se otočil a když vchod mlhovým štítem.
"Zavírám Bílý Most!"
Ozvala se Dorma a Most se začal vypínat a uzavírat v poslední vteřině proletěl skrze otvor vchodu zlatý šíp, ten narazil do Caligova mlhového štítu a explodoval. Odhodil Caliga zhruba o pět metrů zpátky a ten přistál tvrdě na podlaze, ale most byl zavřený a vaše část mise snad úspěšně splněná. Ač lehké to rozhodně nebylo.

Plnou parou pryč

Se zavrčením jsem přelétl očima celou situaci, ten s diskem se k nám začal rozbíhat. To nebylo dobré.
"Rrrrr.......leť prrryyyyyč!"
Zavrčel jsem na tu holku s křídly, ale ta nečekala a rozletěla se za ostatními. Začal jsem ustupovat taky, nejprve pomaleji pozadu, abych jí dal náskok a pak rychleji do běhu a skoků. Nestojím o to, aby mě ten šmejd dohnal.
"Běž bež rrrr běž!!!!"
Popoháním jí před sebou a občasně si pomůžu doskokem na kmen stromu, od kterého se odrazím zase dál. Ještěže mám ty drápy.
"Nečekejte!"
Vydere se mi z hrdla vrčivě. Rychle a pravidelně dýchám a snažím se doběhnout k Mostu a Caligovi. Určitě nás budou pronásledovat, pokud to jen trošku půjde proskočím na Most jako poslední taky.
"Padej jsem rrrrychlejší!"
Pobídnu Caliga a letmo se ohlédnu. Pak vyrážím za ním, abychom byli konečně zase v bezpečí, ještě je to kus cesty, takže nemáme vyhráno, ale jsme k tomu blízko.
"Sakra, sakra sakra!"
Skoro, jako bych cítil dech nepřátel za krkem, jsem rád za ten oblek spoustu věcí mi to ulehčuje a ještě nikdy se mi nedařilo upravit své tělo tak rychle a pohodlně, ale i tak stále se mám, co učit.

Zlatí zasranci

Když jsem narazil do té masy zlaté, myslel jsem, že mám vyhráno, ale houbelec, zastavil mě a začali jsme se poměřovat.
"Do....hajzlu!"
Procedil jsem skrze zuby, když jsem ucítil sevření velkých paží a dál jsem pevně svíral pas svého soka.
"Tohle bych za normálních okolností nikdy neudělal. To je tak na to, abych taky zmizel sakra!!!!"
Zatínám zuby a na čele mi vystupují žíly.
"Ty zasraný zlatý parchante! Hrrrrrrgááááárrrggggg! Jdi....mi....z....cesty!"
Zařvu vztekle a začnu napínat svaly a velikána se rozhodnu přemoci tím, že jej začnu zvedat ze země, aby ztratil rovnováhu. A já se ho mohl konečně zbavit.
"Colde! Kde se kurva flákáš?! Musíme to tu sfouknout tak si pospěš, dlouho je tu neudržím!"
Křiknu a když slyším jak se mají věci uvnitř budovy.
"Zatraceně tady ztrácet čas nemůžu!"
Bubnují mi myšlenky v hlavě, zatímco cítím, jak ze mě kape pot, vše ve mě vře a žíly vystupují po celém tělem.
"Uhnííííí!!!!!"
Zařvu a znovu zaberu ze všech sil.

Konec výletu

Tyreal, N.G.E.L. a Vlkouš

Konečně to vypadá, že se situace nějak hýbe - doslova. Dívka snad konečně seznala naši budoucí společnost za lepší než tu, kterou by jí nabídly zlatodržky. Na jednu stranu chápu, že pokud tu má rodinu, je to pro člověka šok, ale ani na ty bohužel nemáme čas.

Ve vzduchu je sice rychlá, ale také dostupný cíl pro všechny. Snažím se proto krom koridoru hlídat i nějaké projektily letící k ní a svými vlastními je odklonit z dráhy. "Stahujte se k bráně! Padáme do bezpečí!" křiknu hlavně na Vlkouše, protože Tyrael se pohybuje blízko od začátku. Já sám pomalu ustupuji a zkracuji vzdálenost. Hned jak dívka prolétne horizontem události, křiknu na Tyrael "Běž! Už utíkejte na druhou stranu!" mávnu na ni rukou, aby zmizela a otočím se zase na našeho chlupáče "Dobrý, mizíme, dělej! Musíme uvolnit Most ostatním!" postupuji rychleji, odkláním další střely a uhýbám tomu co neletí přímo na mě. Je toho hodně a začíná tu být pěkně horko a za své naučené reflexy jsem rád snad víc než kdykoliv předtím. Zastavím se až na hranici, odkud ještě budu krýt Vlkoušův ústup a čekám až proletí za mnou dovnitř, při tom se mu uhnu na stranu aby měl volnou cestu.

Pak už na nic nečekám - i proto, že on bude rychlejší než já - a rozeběhnu se zpátky. Po předchozích zkušenostech si na zádech ze své mlhy vytvořím jakousi oválnou štítovou čočku jako ochranu před projektily. Počítám, že pár zásahů do ní dostanu, ale i díky obleku se mi drží daleko snáze než dříve a svou integritu si jakž takž udrží. Když vidím, že to ostatní tři zvládli, dám do běhu všechno a prolétnu druhým průchodem jak nejrychleji můžu. "Zavřít!" zašlaufuju to až na základně, hned se otočím, doběhnu těsně před most a štít přesměruji pře sebe, abych blokoval to, co by létalo skrz.

Tvrdý dopad

Začíná mě točit, že tihle týpci mají nade mnou kurevsky navrch. Ani ta trubka, nebyla kdoví jak účinná a to jsem měla celkem dobrou mušku. Možná, už malinko chápu, proč by se některým nelíbilo to co dělám, ale sakra, když já dělám bordel, tak všichni odcházejí s úsměvem na rtech, teda většina a většinou. Občas se něco zvrtne. 

Za to Elorea, vypadá, jak kdyby tahle válka, jak jinak to nazvat, byla jejím denním chlebem. Bodli mě do zad, pohodička. To nepochopíš, kdyby bodli mě do zad, tak se svíjím bolestí a lituju se. Ještě mě zdupe, že se blbě držím. No, to je snad jen blbej sen. Pořádně se teda chytnu. Cukne to a Elorea vyletí s náma, jako kdyby jsme byli jen nějaký pytle s poštou. Mazec. Asi bych se neměla ničemu moc divit, vždyť o tomhle jsem kdysi dávno snila, že. Bych tomu svýmu pubertálnímu já nafackovala, za takový debilní sny a přání, který se zrovna mě, zrovna, když se mi tak dařilo, zrovna teď plní. Díky Vesmíre, fakt dobrej smysl pro humor a to načasování. Pecka.

Dobrý bylo, že lítání vzduchem je fajn, být to teda při jiné příležitosti, tak by si to člověk i vychutnával, ale takhle, mě akorát sejřilo, že se přidal čerenej pasažér. Kde jsou ti zpropadení revizoři, když je potřebujete. Práci revizora, zastala nějaká budova.

Pak přišlo přistáni. Naprosto hladké a ukázkové...leda v prdeli, pěkně tvrdě sice do dřeva, lepší než beton, železobeton, nebo tak, jako nechci znít nevděčně, ale do prdele jen o tři metry dál byla voda, ta by byla na přistání kurva lepší. "Kurva, prkna"  Obzvlášť, když na sobě máte jen tílko a šortky, takže třísky si budu tahat z nohou ještě asi dvě neděle. A to doufám, že jen z nohou. Ale snad nemám nic zlomenýho, i když něják víc si uvědomuju, kde mám žebra. To bude obražený. Jasňačka, obražení bolí víc jak zlomení. Uklidňuju se. Jsem nadopovaná adrenalinem natolik, že se mi podaří vcelku rychle vysoukat na molo. Jasně, mohla bych si lehnout na záda a odpočívat, ale přeci jen asi by nebylo od věci jim trochu helfnout. Pokusím se jim teda pomoct taky na molo. Možná i maličko z čistě zištných důvodů. Když teď hezky natáhnou ráfy, tak nebude žádnej most a to nechceme.
Slečna optimistka dodá, že za chvíli, tady bude. "Ten most, že." řeknu přehnaně optimisticky, takže i mě můj výkon zní až příliš hraně. Chytnu teda Dragona za ruku a vytáhnu ho na molo. Pak pokud o to bude stát, pomůžu Eloree. 

"Jak dlouho, ještě musíte vydržet, než přijde ten váš most?" zeptám se zatímco oddychuju a sleduju, jestli se někdo neobjeví. Hele Vesmíre, co poslat třeba ponorku?