| |||
|
| |||
|
| |||
Skupina 2 - Když má Californie obsazenou linku Elorea se rozhodla, že je na čase zmizet. Díky jejímu kladivu jste se všichni tři dostali do vzduchu. Nebylo to pohodlné, nebylo to rozhodně bezpečné a bylo to dost stresující vzhledem k tomu, že půlku cesty visel Dragonovi na kotníku na lanku váš kamarád přísavka, který ne a ne to vzdát. Za zády a okolo vás hřměly hromy a šlehaly blesky, naštěstí zatím vás žádný netrefil. To vám bezpečně napovídalo, že vaše blesková kamarádka je za vámi také. Pozitivem celé věci mohlo být, že zbytku snad trošku uletíte. Po asi pěti minutách letu to škublo Dragonovi v noze div mu to nevyhodilo kotník, nebo koleno a pak lanko povolilo. Jeho majitel zůstal někde na balkónu jednoho z domů. Nevybral hold zatáčku Co se týkalo vašeho druhého doprovodu ten vám byl blíže, než jste čekali. Vše bylo dost namáhavé a vyčerpávající a tak nebylo divu, že Elorea musela brzy přistát, tedy spíše se zřítit, než přistát, ale alespoň to bylo na molo. Trošku jste se tam vysekali a pak začali sbírat na nohy. "Jeden z týmů právě prochází Bílým Mostem, jakmile budou na druhé straně mohu navázat spojení." Uslyšeli Elorea a Dragon hlas Dormy uvnitž obleku. Alespoň nějaké spojení se vám drželo....a šleh...jen kousek od vás vzplál prázdný stánek, když sjel z nebe blesk. Vaše kamarádka už tu byla. Dragon vzal poslední síly, aby vykouzlil portál v naději, že budou mít chvíli klid. Portál se zformoval a všichni jste začali probíhat skrz do neznáma. Sjel další blesk, když proskakovala Elorea zasáhl jí a prohodil jí portálem, vy ostatní jste stihli proběhnout a portál se zavřel. Naštěstí nikdo další skrz neprošel. Jen vaše Asgarďanka přistála docela tvrdě a docela se z ní čoudilo, nestihla to absorbovat kladivem. Bude mít asi několik lehčích popálenin v oblastech, kde jí tělo nezakrýval oblek, v těle jí ještě nepříjemně škubalo a cítila se docela malátná, byla to pěkná šlupka. Každopádně zavládl okamžik ticha v onom zničeném prostoru. Ale tak nějak jste stejně měli tušení, že zlatodržky na sebe dlouho čekat rozhodně nenechají. Skupina 1 - Tvrdé setkání v New Yorku Nic z toho, co se dělo se nevyvíjelo dobře. V baráku stále blikalo světle růžové světlo a ozýval se křik. Ten však o pár okamžiků později ustal. Cold byl příliš zaměstnaný děním okolo a hlavně taky ohnivým zlatouškem ten metal jednu ohnivou kouli za druhou. Vypouštěl pásy ohně, jako z plamenometu a snažil se Colda dostat, ten byl sice plně zaměstnán tímto nepřítelem, ale dařilo se mu ubránit. Ledovými štíty a proudy krotil oheň, ale nedařilo se mu přiblížit k vašemu cíli. Uvázl tak na mrtvém bodě a mohl se jen snažit. Mezitím Anger měl své vlastní potíže, když se potýkal s velikánem. Jejich síly se zdály být vyrovnané a ani jeden nedokázal druhého rozdrtit, nebo přetlačit. Pak však přišel Anger s novou strategií. Rozhodl se velikána začít zvedat do vzduchu nad hlavu. Stálo ho to veškeré úsilí a sílu, kterou získával ze svého rozpoutaného hněvu, ale najednou obří zlatodržka začala ztrácet pevnou zem pod nohama. Zmateně rozhodila rukama kolem sebe, když najednou byla skoro půl metru nad zemi. Stále tu však byl nevyřešený problém v podobě zlatodržky, která se přiblížila nepozorovaně k Angerovi. Dlouhé ostré drápy se zlatě leskly, když s každým krokem byl blíže k němu. I když to vše Cold viděl, neměl čas na to reagovat a svému společníkovi pomoci, nebo jej varovat. Anger naproti tomu se právě chystal odhodit svého protivníka, takže jeho pozornost byla přesměrována úplně jinam. A pakt o přišlo zlatodržka byla přímo za Angerem a drápy se pohnuly vpřed. Angerovi projel osten bolesti v zádech zemi žebry. Drápy prošly, kabátem, kůží a masem....možná i orgány. Pálilo to a bolelo, jako čert a o to větší hněv rozdmýchávalo, teplou stékající krev mohl cítit na boku. Na chvilku se mu zatmělo před očima. Zlatý obr při tomto zakolísání místo odhození byl prostě fláknut o zem. Tam se rozplácl, jak dlouhý, tak široký, ale stále relativně na dosah. Situace se vyvíjela více, než špatně, nebyli jste schopni pohnout se z místa. Jednoho z vás drželi, jako myšku a druhého zranili a dům? Světla a hluk byl pryč, nastalo jen ticho, které rušily zvuky vašeho boje. Skupina 3 - Tvrdé vítání v Londýně Rozhodli jste se začít stahovat k Mostu v naději, že se vám podaří všem v pořádku projít. Scarlett to měla nejblíže podařilo se jí proklouznout jejímu pronásledovateli a proběhnout na Most kolem Caliga, který se kryl a odrážel ledové projektily, které přilétaly. Bylo to hodně o soustředění a precizní práce, protože to bylo, jako by jej zasypával ledový kulomet. Angel mezitím svištěla vzduchem a blížila se k Mostu také. V patách jí hopkal Zodiac, který jí díky své rychlosti doháněl. Ale tím problémům neodzvonilo. Běžel za vámi také ten zlatoušek s ozubeným diskem a doháněl vás. Do toho mohl Caligo periferně vidět, že protáhlý zlouťouch s houpavým krokem docela přidal a blíží se taky, aby jeho tým křižoval. Pak přišlo další krupobití ledu, to naštěstí netrefilo nic než mlhový štít. Angel přitáhla křídla blíže k tělu a prosvištěla, jako sokol při náletu nakloněna těsně kolem Caligova ramena a pokračovala na Most. Kolem Zodiaca se mihla protažená ruka, o kterou zakopl, ale díky své pružnosti dokázal pád ustát a pokračoval dál v běhu. To už byl zlouš s diskem, jen pár metrů za ním. Zodiac vběhl na Most a společně s Caligem se rozběhli na druhou stranu. Postupně začal získávat trošku náskok, díky své rychlosti, ale dunění nohou za vámi jasně prozradilo, že nejste sami. Brzo zaduněl do mlhového štítu na zádech Caliga ledový projektil a pak se ozvalo zlověstné zučení a o chvilku později prošla Zodiacovi pravým lýtkem palčivá bolest, jako by ho něco ostrého kouslo do toho místa. Periferně jste si mohli všimnout, že to byl ozubený disk. Pak už proskočil ven Zodiac i Caligo a všichni jste byli za Mostem. Caligo se otočil a když vchod mlhovým štítem. "Zavírám Bílý Most!" Ozvala se Dorma a Most se začal vypínat a uzavírat v poslední vteřině proletěl skrze otvor vchodu zlatý šíp, ten narazil do Caligova mlhového štítu a explodoval. Odhodil Caliga zhruba o pět metrů zpátky a ten přistál tvrdě na podlaze, ale most byl zavřený a vaše část mise snad úspěšně splněná. Ač lehké to rozhodně nebylo. |
| |||
Plnou parou pryč Se zavrčením jsem přelétl očima celou situaci, ten s diskem se k nám začal rozbíhat. To nebylo dobré. "Rrrrr.......leť prrryyyyyč!" Zavrčel jsem na tu holku s křídly, ale ta nečekala a rozletěla se za ostatními. Začal jsem ustupovat taky, nejprve pomaleji pozadu, abych jí dal náskok a pak rychleji do běhu a skoků. Nestojím o to, aby mě ten šmejd dohnal. "Běž bež rrrr běž!!!!" Popoháním jí před sebou a občasně si pomůžu doskokem na kmen stromu, od kterého se odrazím zase dál. Ještěže mám ty drápy. "Nečekejte!" Vydere se mi z hrdla vrčivě. Rychle a pravidelně dýchám a snažím se doběhnout k Mostu a Caligovi. Určitě nás budou pronásledovat, pokud to jen trošku půjde proskočím na Most jako poslední taky. "Padej jsem rrrrychlejší!" Pobídnu Caliga a letmo se ohlédnu. Pak vyrážím za ním, abychom byli konečně zase v bezpečí, ještě je to kus cesty, takže nemáme vyhráno, ale jsme k tomu blízko. "Sakra, sakra sakra!" Skoro, jako bych cítil dech nepřátel za krkem, jsem rád za ten oblek spoustu věcí mi to ulehčuje a ještě nikdy se mi nedařilo upravit své tělo tak rychle a pohodlně, ale i tak stále se mám, co učit. |
| |||
Zlatí zasranci Když jsem narazil do té masy zlaté, myslel jsem, že mám vyhráno, ale houbelec, zastavil mě a začali jsme se poměřovat. "Do....hajzlu!" Procedil jsem skrze zuby, když jsem ucítil sevření velkých paží a dál jsem pevně svíral pas svého soka. "Tohle bych za normálních okolností nikdy neudělal. To je tak na to, abych taky zmizel sakra!!!!" Zatínám zuby a na čele mi vystupují žíly. "Ty zasraný zlatý parchante! Hrrrrrrgááááárrrggggg! Jdi....mi....z....cesty!" Zařvu vztekle a začnu napínat svaly a velikána se rozhodnu přemoci tím, že jej začnu zvedat ze země, aby ztratil rovnováhu. A já se ho mohl konečně zbavit. "Colde! Kde se kurva flákáš?! Musíme to tu sfouknout tak si pospěš, dlouho je tu neudržím!" Křiknu a když slyším jak se mají věci uvnitř budovy. "Zatraceně tady ztrácet čas nemůžu!" Bubnují mi myšlenky v hlavě, zatímco cítím, jak ze mě kape pot, vše ve mě vře a žíly vystupují po celém tělem. "Uhnííííí!!!!!" Zařvu a znovu zaberu ze všech sil. |
| |||
Konec výletu Tyreal, N.G.E.L. a Vlkouš Konečně to vypadá, že se situace nějak hýbe - doslova. Dívka snad konečně seznala naši budoucí společnost za lepší než tu, kterou by jí nabídly zlatodržky. Na jednu stranu chápu, že pokud tu má rodinu, je to pro člověka šok, ale ani na ty bohužel nemáme čas. Ve vzduchu je sice rychlá, ale také dostupný cíl pro všechny. Snažím se proto krom koridoru hlídat i nějaké projektily letící k ní a svými vlastními je odklonit z dráhy. "Stahujte se k bráně! Padáme do bezpečí!" křiknu hlavně na Vlkouše, protože Tyrael se pohybuje blízko od začátku. Já sám pomalu ustupuji a zkracuji vzdálenost. Hned jak dívka prolétne horizontem události, křiknu na Tyrael "Běž! Už utíkejte na druhou stranu!" mávnu na ni rukou, aby zmizela a otočím se zase na našeho chlupáče "Dobrý, mizíme, dělej! Musíme uvolnit Most ostatním!" postupuji rychleji, odkláním další střely a uhýbám tomu co neletí přímo na mě. Je toho hodně a začíná tu být pěkně horko a za své naučené reflexy jsem rád snad víc než kdykoliv předtím. Zastavím se až na hranici, odkud ještě budu krýt Vlkoušův ústup a čekám až proletí za mnou dovnitř, při tom se mu uhnu na stranu aby měl volnou cestu. Pak už na nic nečekám - i proto, že on bude rychlejší než já - a rozeběhnu se zpátky. Po předchozích zkušenostech si na zádech ze své mlhy vytvořím jakousi oválnou štítovou čočku jako ochranu před projektily. Počítám, že pár zásahů do ní dostanu, ale i díky obleku se mi drží daleko snáze než dříve a svou integritu si jakž takž udrží. Když vidím, že to ostatní tři zvládli, dám do běhu všechno a prolétnu druhým průchodem jak nejrychleji můžu. "Zavřít!" zašlaufuju to až na základně, hned se otočím, doběhnu těsně před most a štít přesměruji pře sebe, abych blokoval to, co by létalo skrz. |
| |||
Most v nedohlednu Přistání jsem prožil napůl v bezvědomí. “Au. Tak tohle asi zítra ucítím.” Promítnu si cestu sem a snažím se zanalizovat situaci. Pamatuju si, že za náma letěla jedna zlatá maska co kolem sebe metala blesky. *Jo, asi bych měl pár nápadů kdo by to mohl bejt. Ale asi se o tom před Eloreou zmiňovat nebudu.* Přijmu nabízenou ruku a vytahnu se ven z vody. Zkontroluju dvouprsten. “Jo, za chvíli bude tady, takže my tu za chvíli rozhodně bejt nesmíme. Nevim jak vy, ale já už sotva stojím, o nějaký moc velký bojeschopnosti nemluvě.” Promítnu si možnosti, kam nás přenést. Vytahnu si pár třísek zabodaných v obleku. “No, musíme jít. A to tak že nejspíš hned. Eloreo, zvládneš jít?” Prohlédnu si, jak visí ze zbytků mola. Nejspíš tam někde je i krev. “Poď, vstávej.” Podám jí ruku a společně se zachráněnou ji pomůžeme vstát. “Jo, a za tohle se omlouvám. Je to pro jistotu.” |
| |||
Tvrdý dopad Začíná mě točit, že tihle týpci mají nade mnou kurevsky navrch. Ani ta trubka, nebyla kdoví jak účinná a to jsem měla celkem dobrou mušku. Možná, už malinko chápu, proč by se některým nelíbilo to co dělám, ale sakra, když já dělám bordel, tak všichni odcházejí s úsměvem na rtech, teda většina a většinou. Občas se něco zvrtne. Za to Elorea, vypadá, jak kdyby tahle válka, jak jinak to nazvat, byla jejím denním chlebem. Bodli mě do zad, pohodička. To nepochopíš, kdyby bodli mě do zad, tak se svíjím bolestí a lituju se. Ještě mě zdupe, že se blbě držím. No, to je snad jen blbej sen. Pořádně se teda chytnu. Cukne to a Elorea vyletí s náma, jako kdyby jsme byli jen nějaký pytle s poštou. Mazec. Asi bych se neměla ničemu moc divit, vždyť o tomhle jsem kdysi dávno snila, že. Bych tomu svýmu pubertálnímu já nafackovala, za takový debilní sny a přání, který se zrovna mě, zrovna, když se mi tak dařilo, zrovna teď plní. Díky Vesmíre, fakt dobrej smysl pro humor a to načasování. Pecka. Dobrý bylo, že lítání vzduchem je fajn, být to teda při jiné příležitosti, tak by si to člověk i vychutnával, ale takhle, mě akorát sejřilo, že se přidal čerenej pasažér. Kde jsou ti zpropadení revizoři, když je potřebujete. Práci revizora, zastala nějaká budova. Pak přišlo přistáni. Naprosto hladké a ukázkové...leda v prdeli, pěkně tvrdě sice do dřeva, lepší než beton, železobeton, nebo tak, jako nechci znít nevděčně, ale do prdele jen o tři metry dál byla voda, ta by byla na přistání kurva lepší. "Kurva, prkna" Obzvlášť, když na sobě máte jen tílko a šortky, takže třísky si budu tahat z nohou ještě asi dvě neděle. A to doufám, že jen z nohou. Ale snad nemám nic zlomenýho, i když něják víc si uvědomuju, kde mám žebra. To bude obražený. Jasňačka, obražení bolí víc jak zlomení. Uklidňuju se. Jsem nadopovaná adrenalinem natolik, že se mi podaří vcelku rychle vysoukat na molo. Jasně, mohla bych si lehnout na záda a odpočívat, ale přeci jen asi by nebylo od věci jim trochu helfnout. Pokusím se jim teda pomoct taky na molo. Možná i maličko z čistě zištných důvodů. Když teď hezky natáhnou ráfy, tak nebude žádnej most a to nechceme. Slečna optimistka dodá, že za chvíli, tady bude. "Ten most, že." řeknu přehnaně optimisticky, takže i mě můj výkon zní až příliš hraně. Chytnu teda Dragona za ruku a vytáhnu ho na molo. Pak pokud o to bude stát, pomůžu Eloree. "Jak dlouho, ještě musíte vydržet, než přijde ten váš most?" zeptám se zatímco oddychuju a sleduju, jestli se někdo neobjeví. Hele Vesmíre, co poslat třeba ponorku? |
| |||
|
| |||
Vzletový nouzový plán Elorea mě hned po mém výkonu nazve bláznem, to je vděčnost tohleto?! “Jo, no.. potřebovali jsme trochu prostoru. A já zatím nic jinýho takhle… efektivního v záloze nemám.” Pronesu vyčerpaně a snažím se jí chytit. Když mi dojde, co plánuje, tak mě zamrazí. *To dlouho nedá. A pokud jo, dopadne úplně stejně jako já.* Když jí na záda pomlu skočí ještě i naše nová posila, tak mě jímá skoro panická hrůza. Svůj dvouprsten si pevně přitisknu pomalu až ke kořenům prstů. |
doba vygenerování stránky: 0.106036901474 sekund