Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Superheroes: Defenders of Time
Družina
| |||
 | Most v nedohlednu Přistání jsem prožil napůl v bezvědomí. “Au. Tak tohle asi zítra ucítím.” Promítnu si cestu sem a snažím se zanalizovat situaci. Pamatuju si, že za náma letěla jedna zlatá maska co kolem sebe metala blesky. *Jo, asi bych měl pár nápadů kdo by to mohl bejt. Ale asi se o tom před Eloreou zmiňovat nebudu.* Přijmu nabízenou ruku a vytahnu se ven z vody. Zkontroluju dvouprsten. “Jo, za chvíli bude tady, takže my tu za chvíli rozhodně bejt nesmíme. Nevim jak vy, ale já už sotva stojím, o nějaký moc velký bojeschopnosti nemluvě.” Promítnu si možnosti, kam nás přenést. Vytahnu si pár třísek zabodaných v obleku. “No, musíme jít. A to tak že nejspíš hned. Eloreo, zvládneš jít?” Prohlédnu si, jak visí ze zbytků mola. Nejspíš tam někde je i krev. “Poď, vstávej.” Podám jí ruku a společně se zachráněnou ji pomůžeme vstát. “Jo, a za tohle se omlouvám. Je to pro jistotu.” | ||
| |||
 | Tvrdý dopad Začíná mě točit, že tihle týpci mají nade mnou kurevsky navrch. Ani ta trubka, nebyla kdoví jak účinná a to jsem měla celkem dobrou mušku. Možná, už malinko chápu, proč by se některým nelíbilo to co dělám, ale sakra, když já dělám bordel, tak všichni odcházejí s úsměvem na rtech, teda většina a většinou. Občas se něco zvrtne. Za to Elorea, vypadá, jak kdyby tahle válka, jak jinak to nazvat, byla jejím denním chlebem. Bodli mě do zad, pohodička. To nepochopíš, kdyby bodli mě do zad, tak se svíjím bolestí a lituju se. Ještě mě zdupe, že se blbě držím. No, to je snad jen blbej sen. Pořádně se teda chytnu. Cukne to a Elorea vyletí s náma, jako kdyby jsme byli jen nějaký pytle s poštou. Mazec. Asi bych se neměla ničemu moc divit, vždyť o tomhle jsem kdysi dávno snila, že. Bych tomu svýmu pubertálnímu já nafackovala, za takový debilní sny a přání, který se zrovna mě, zrovna, když se mi tak dařilo, zrovna teď plní. Díky Vesmíre, fakt dobrej smysl pro humor a to načasování. Pecka. Dobrý bylo, že lítání vzduchem je fajn, být to teda při jiné příležitosti, tak by si to člověk i vychutnával, ale takhle, mě akorát sejřilo, že se přidal čerenej pasažér. Kde jsou ti zpropadení revizoři, když je potřebujete. Práci revizora, zastala nějaká budova. Pak přišlo přistáni. Naprosto hladké a ukázkové...leda v prdeli, pěkně tvrdě sice do dřeva, lepší než beton, železobeton, nebo tak, jako nechci znít nevděčně, ale do prdele jen o tři metry dál byla voda, ta by byla na přistání kurva lepší. "Kurva, prkna" Obzvlášť, když na sobě máte jen tílko a šortky, takže třísky si budu tahat z nohou ještě asi dvě neděle. A to doufám, že jen z nohou. Ale snad nemám nic zlomenýho, i když něják víc si uvědomuju, kde mám žebra. To bude obražený. Jasňačka, obražení bolí víc jak zlomení. Uklidňuju se. Jsem nadopovaná adrenalinem natolik, že se mi podaří vcelku rychle vysoukat na molo. Jasně, mohla bych si lehnout na záda a odpočívat, ale přeci jen asi by nebylo od věci jim trochu helfnout. Pokusím se jim teda pomoct taky na molo. Možná i maličko z čistě zištných důvodů. Když teď hezky natáhnou ráfy, tak nebude žádnej most a to nechceme. Slečna optimistka dodá, že za chvíli, tady bude. "Ten most, že." řeknu přehnaně optimisticky, takže i mě můj výkon zní až příliš hraně. Chytnu teda Dragona za ruku a vytáhnu ho na molo. Pak pokud o to bude stát, pomůžu Eloree. "Jak dlouho, ještě musíte vydržet, než přijde ten váš most?" zeptám se zatímco oddychuju a sleduju, jestli se někdo neobjeví. Hele Vesmíre, co poslat třeba ponorku? | ||
| |||
 |
| ||
| |||
| Vzletový nouzový plán Elorea mě hned po mém výkonu nazve bláznem, to je vděčnost tohleto?! “Jo, no.. potřebovali jsme trochu prostoru. A já zatím nic jinýho takhle… efektivního v záloze nemám.” Pronesu vyčerpaně a snažím se jí chytit. Když mi dojde, co plánuje, tak mě zamrazí. *To dlouho nedá. A pokud jo, dopadne úplně stejně jako já.* Když jí na záda pomlu skočí ještě i naše nová posila, tak mě jímá skoro panická hrůza. Svůj dvouprsten si pevně přitisknu pomalu až ke kořenům prstů. | ||
| |||
| Trable v Californii Jako musím uznat, že schopnosti Xeny bojovnice, jsou úchvatné. Sesílá hromy a blesky, ale jeden z těch zlatodršek, blesk zachytí a změní jeho dráhu, hlava se mi otočí smětem kam sjel blesk. "Moje auto! Hajzle!" Štěknu po něm rozladěně. Na druhou stranu lespší než, kdyby to prásklo do mě, ale víte jak. Platila jsem hotově a teď je auto v prachu a to pojištění, který jsem si připlatila, mimochodem i na úder blesku, je mi tak akorát, víte k čemu, když z auta nic nezbylo. Ještě štěstí, že jsem se rozhodla k nim přidat. Už ze mě mohla být topinka. Bylo dost na pytel, že ti týpci měli takovou moc. Elorea se sice držela, ale jejich síly byli až nepříjemně vyrovnaný. Pár se jich začalo pošťuchovat, ale to bylo tak všechno, takže moje snaha, nedopadla na úrodnou půdu. Ke mě se blížil týpek s úzkou čepelí, s lítostí jsem se podívala na pozinkovanou trubku, kterou jsem držela v ruce. Tak kdyby se mi podařilo ho vzít po hlavě, dřív než mě probodne, sakra, to zní až moc sebevražedně. Takovejm podnikům já se vyhýbám. Během mých krátkých úvah, se dostal do problémů Dragon, ale toho to moc nerozhodilo, vzhledem k jeho rýpnutí. Hlídám si týpka s čepelí a přemýšlím, jestli po něm tu trubku nehodit, jenže to bych se připravila o další zbraň. Taky mě napadne, že by se dali ty blesky využít, kdyby se kolem nás objevila voda nebo něco vodivého akorát bysme v té vodě nesměli taky stát, což by v tomhle rozrajtovaným terénu nebyl až takovej problém, ale kde vzít tak rychle tolik vody. Nádrž? Taky mi došlo, že s mostem, jak tomu říkal, je problém. Asi je potřeba čas, který ovšem nám dost dochází. Dragon, nejenže umí čarovat, nebo jak to nazvat, ale dokonce zvládá i bojovat. Zavolá na Eloreu, která k nám rychle doběhne. Připadá mi, že tohle je její šálek čaje, ale já jestli se z toho dostanu, tak se budu muset vožrat, abych to vstřebala. Jako mě se nestává každej den, že by mi šel někdo po krku, u mě jdou po jinejch částech těla. Když Dragovi ze zad vyrostou dračí křídla, nemám co říct, jsem ohromená. Už chápu to jeho jméno. Draky ty já miluju. Ostatně o tom vypovídá i jedno z mých tetování. Roztáhne křídla a kolem nás je dostatek volného prostoru, ovšem utíkat bysme museli přes ně, doufám, že velmi brzy se tady objeví, ten spropadenej most, dřív než se sesbírají. Jenže jak se zdá, tak Dragovi došli síly. Hned mi dojde, že s tím bych mu mohla krapítek pomoct, přeci jen jsem párkrát využila svou moc pro vzpruhu milenců, přeci je nenechám odpadnout v nejlepším. Celkem se mi líbí, takže jsem ochotná mu pomoct. To už ho Elorea drží kolem pasu, takže svůj nápad zaplaším, navíc chce, abych se jí chytla. To jí jako mám skočit na záda? Netuším co má v plánu. Ale udělám jak poroučí. Chytnu se jí, tak aby mohla mávat tím kladivem, držet Dragona a abych jí nedusila, ale taky abych se udržela. Moc požadavků, ale to zvládnu. Musím zahodit trubku, tak jí zkusím aspoň trefit nejbližšího týpka, ale nějak zvlášť nemířím, není čas a snad má Elorea dobrej plán. | ||
| |||
6749.jpg){kind=icon} |
| ||
| |||
|
| ||
| |||
| Trable s Dormou, větší trable s blesky a největší trable s lasem “Dormo, kdybych na to náhodou zapomněl, připomeň mi, že až budu schopen se hejbat, budu chtít všechny poznámky co Strange udělal o Mostu. Tohle se fakt nedá. Nám tu hoří poslední milimetry koudele u prdele.” Procedím naštvaně mezi zuby. Dovolím si ohlédnout se na Eloreu, jak zkouší, kdo z nich je větší bůh blesku. *To je velmi solidní demonstrace síly. Co jsou zač?* zamyslím se. To mi stojí ztrátu koncentrace a velkou potíž v podobě týpka s mečem a dalšího týpka s lasem, které se mi omotalo kolem zápěstí. Koncentraci ztratím úplně. | ||
| |||
 | Skupina 3 - Tvrdé vítání v Londýně Všichni jste vyšli z Bílého Mostu, abyste se mohli zapojit do boje proti Zlatodržkám a ochránili váš cíl, tedy dívku, která před nimi prchala. Jako jedna z prvních se vzpamatovala Scarlett a rychle se přitiskla z kmen nejbližšího stromu, aby jí nezasáhly nepřátelské útoky. Caligo taky nikterak neváhal a začal udílet rozkazy a formovat kolem sebe svou mlhu, která utvořila něco do tvaru bubliny, do které ledový projektil narazil. Sice prošel skrz, ale dostatečně jej to zbrzdilo a vychýlilo, aby Caliga minul a roztříštil se o strom nedaleko Scarlett. V následujícím momentu už Caligo odkláněl podobným způsobem letící disk, který svou mlhou trochu nadzvedl, takže jej obloukem minul, čehož vzápětí využil Zodiac a disk mu posloužil, jako mezi odrazové místo, aby se dostal k Angel. Mezitím už byla také spuštěna mlhová krycí palba, která nezůstala bez ledové odezvy. Disk se vrátil k jednomu ze Zlatodršek a celkově se nepřátelská masa pohnula kupředu. "Rozumím, budu se snažit udržet spojení, co nejdéle, nezaručím však, že se ostatní týmy s námi nebudou snažit spojit a nebudou tím narušovat spojení linky....." Oznámila Dorma do vaší komunikace skrz oblekový systém a Bílý Most zatím držel. Zodiac mezitím zaujal obranné postavení za zády Angel a společně s ostatními se jí snažil přesvědčit k odchodu. Situace se zhoršovala. Ledové střepy létaly, jako by se nechumelilo a pak jste zahlédli, jak mezi Zlatodržkami proběhl jeden z jejich řad, černý plášť za ním vlál a přes střelami Caliga se vykrýval svým kulatým ozubeným diskem a mířil si to docela rychle přímo na Zodiaca a Angel. "Musíte si pospíšit, spojení kolísá, na linku se snaží připojit někdo další. Předpokládám, že to bude Dragonův tým, nikdo další se nedokáže dostat do linky bez mé pomoci. Budu vám držet spojení, ale nemáte moc času." Upozornila Dorma, ale to nebyly jediné problémy, které jste měli na cestě. Kolem Scarlett prolétla zlatá ruka s pařáty, která škrábla o strom, za kterým se schovávala, když se podívala směrem do boku odkud to přišlo spatřila Zlatíka, který měl nepřiměřeně protaženou ruku až k ní a právě jí zase stahoval a až nepřirozeně dlouhými houpavými kroky se rozešel směrem k ní. Vypadalo to až děsivě. Skupina 2 - Když má Californie obsazenou linku Bílý Most za zavřel a vy jste si museli poradit v nastalém zmatku. Elorea začala hned vše řešit po svém, tedy kladivem a blesky. Kladivo hvízdalo, když nabíralo na rychlosti a při úderu o zem, zarachotilo, v mracích to zapraskalo, zařinčelo a z nebes sjel blesk dolů přímo ke Zlatodržkám. Elorea zahlédla, jak jeden z nich zvedl ruku, okolo které mu zapraskala elektřina a najednou seslaný blesk změnil trajektorii, odklonil se a udeřil přímo do Milina auta. To doslova explodovalo a rozletělo se nakousíčky. Kdyby nebylo Dragona, který jí o chvilku předtím bičem stáhl k sobě, nejspíše by jí výbuch také zasáhl. To vše však byl teprve lehký začátek celé šou. Zlatodržky se stahovaly ze všech stran k vaší malé trojče. Dragon začal formovat kouzlo, proto otevření Bílého Mostu začal se napojovat na něj a pak jej polil studený pot. Ucítil, že se Most zasekl a neotvírá se. Cítil, že prostě spojení nejde navázat, linka byla obsazená. "Omlouvám se, ale volaný účastník právě hovoří, zkuste prosím opakovat hovor později." Úplně slyšel Dragon v hlavě onu otravnou hlášku, kterou někdy telefony dávají. V tuhle chvíli to bylo více, než nemilé. "Musíte chvíli vydržet. Caligův tým se stahuje na linku." Zazněla Dorma v systému obleku, ale to se lépe řekne, než udělá. O okamžik později totiž šlehl blesk proti Eloree, a další a další....Zlatodržka, která se jí postavila jí vůbec nešetřila a mlátila jedním bleskem za druhým, které šlehaly, buď z nebes, nebo z konečků spárů. Bylo to děsivé, jak byly vyrovnané síly. A to nikdo nepočítal ty ostatní, kteří se nebezpečně blížili a kroužili kolem. Ten s útlou čepelí se dál blížil k Mile a Dragonovi a párkrát si cvičně švihl ve vzduchu. Mezi Zlatodržkama byl i náznak hašteření díky Milině vůni, která se rozlévala v okolí, ale zase valný účinek to nemělo. I Dragon a Elorea se v její přítomnosti cítili příjemně, bylo to nezvyklé ale zároveň uklidňující. Z opačné strany najednou z dlaně jedné Zlatodržky vylétlo, něco, jako útlé zlaté lanko, které se omotalo okolo jednoho zápěstí Dragona a začalo ho tahat z rovnováhy směrem k jeho majiteli. Situace se vyhrocovala stále více, nepříjemně. Skupina 1 - Tvrdé setkání v New Yorku Ledová a ohnivá koule se střetly a rozstříkly ve spršce kousků vody, ledu a jisker. Byla to působivá šou, kterou nikdo nedokázal v tuhle chvíli dostatečně ocenit. Obzvláště ne Zlatodržky. Anger vám v rychlosti nadhodil plán, kterého jste se mohli držet a vyrazil kupředu, jako rozzuřená střela přímo na ten největší cíl, který tady jen mohl být. Ledové koule vystřelené po velkém Zlatodržkovi byly vždy vyblokovány ohnivými od jeho doprovodu. A pak se vše seběhlo mnohem rychleji, než jste chtěli. Anger to napálil do zlatého velikána, který se zakymácel, přešlápl vzad ale ustál to, až ztěžka. Jeho velké tělo se dalo do pohybu a stejně, jako ho Anger svíral a snažil se projít skrz, tak i velikán sevřel svého soka a snažil se mu ukázat, že je ten silnější on. Část zlatodršek se začala stahovat k nim. Ale jeden rozhodně ne. Ten, co používal oheň si velmi dobře všímal Colda a pronásledoval ho ohnivými střelami. Jiskernými sítěmi a salvami ohnivých kulí, které nebyly věru příjemné a ani za mák bezpečné. A aby toho nebylo málo v domě, kam zmizely Zlatodržky, které jste viděli prvně se začal ozývat rámus, narůžovělé záblesky a dívčí křik. Pokud jste si něčeho byli dobře vědomi, tak toho, že vám zatraceně rychle docházel čas, který jste měli. Cold, který měl lepší přehled o situaci si mohl všimnout, že zezadu se k Angerovi přibližoval Zlatoksicht, kterému se prsty prodloužily v ostré zlaté drápy. Samozřejmě, aby to vše nebylo tak jednoduché, tak ohňový Zlatík stále poutal Coldovu pozornost a čas. | ||
| |||
 | Okupovaný Londýn Společně se svým týmem jsem proběhl Bílým Mostem, už cestou za běhu se mé tělo měnilo, vlnilo a přizpůsobovalo. Oči se zostřily, nos lehce protáhl, zuby zaostřily a čelist změnila, vlasy splynuly s srstí, která mi vyrašila po těle a na rukou se protáhly ostré drápy. Cítil jsem, jak nabírám v běhu na rychlosti a hybnosti. Moje vlčí část se projevila dobře. Začal jsem si zvykat i na tyhle částečné úpravy. Oblek, který monitoroval vše kolem měl nyní vypnutou helmu a byl uzpůsobený do bílé barvy, přičemž na hrudi byl černě vyobrazen znak zvěrokruhu. Vypadal jsem, jako chlupáč v kostýmu. "Asi to není úplně ono, ale lepší, než nic." Na druhé straně jsem už spatřil Zlatodržky a do čumáku mě udeřil jejich pach. Jejich a ještě té dívky. Ještě jsme však pořádně ani nevylezli a už po nás začali pálit vším, co měli. Caligo se začal činit svou mlhou a chránit nás. "Jooorrr..." Zavrčel jsem směrem k němu s pokývnutím a odrazil jsem se od země. Zasekl se drápy levačky o nejbližší strom a plynule odrazil dál přímo nad trajektorii toho letícího disku. "Snad jsem to dobře odhadl..." Při dopadu jsem se odrazil od vrchní strany disku, možná ho vychýlil více z trajektorie a využil jej, jako stupátka, aby se odrazil a dostal, co nejblíže té dívce, která nám letěla vstříc. Množství nepřátel a jejich schopnosti mne znervózňovaly. Očima jsem se setkal s těmi od Angel. V mých bylo vidět pochopení a naléhavost. "Mrrrusíme jít rrrr......Hnerrrd!" Vybídl jsem jí a udělal krok kolem ní, abych se postavil zády k jejím zádům a mohl jí krýt. "Leť budu tě krrrrrrýt. Mí přřřátelé ti pomohrrrou." Ubezpečil jsem ji a zhluboka jsem dýchal, kdyby neposlechla, budu jí muset hold tlačit před sebe, jako medvěd a doufat, že toho moc neschytám. "Je mi to líto, ale babička musí počkat." Pomyslel jsem si omluvně. | ||