Zasedačka

„ Já jsem na rozdíl od nich cvičený válečník a polobůh, myslíš si, že sebou budu tahat bandu nezkušených nováčků do bitvy bohů? To bych je rovnou mohla zatlouct do podlahy a ušetřila bych jim trápení.“
Pozorovala jsem Angera. Jasně, že chci jít co nejdříve na Asgard, ale ne s nimi. To je má starost, zjistit jestli to někdo přežil. Já to beru jasně. Nikdo z nich neprošel válečným výcvikem. Já musela, vedla jsem celý tábor…A teď jsou všichni pryč… a je to moje vina…
Zatla jsem podrážděně zuby, přesto se mé kladivo opět změnilo do své malinké nenápadné podoby a stejně tak i štít. Kladivo jsem opět připnula ke krku a štít strčila do kapsy, načež jsem sebrala Dědovo kopí a svou krosnu s dekou, ve které bylo kopí původně zabaleno. Vyrazila jsem mlčky za Angerem do zasedačky. Usadila jsem se u stolu, kopí položila na něj a krosnu opřela vedle sebe.
Když se mezi sebou začali představovat, zůstala jsem dost dlouho potichu. Jasně, že se snaží situaci odlehčit, ale já na tyhle řečičky nejsem. Ovšem aspoň sdělovali důležité informace. Zjevně jsme tady minimálně tři, kterým zlatodržky vyplenili školu, tábor, nebo cokoliv tak velkého osazenstva…
„ Jsem Elorea, dcera Thorova. Obvykle mě oslovují jménem.“
Na krátko jsem se odmlčím a popřemýšlím, jak to vlastně podat.
„ Dneska ráno mě vyhodili z tábora, že prý přitahuju moc nebezpečí. Když jsem byla na cestě asi dvě hodiny do nejbližšího města, sednout na jakýkoliv dopravní prostředek a vypařit se, co nejdál od tábora, aby je Loki kvůli mně už neotravoval, zaslechla jsem řev a známky boje. Jak to se mě neptejte, ale prostě to tak bylo… Co jsem stihla klidnou chůzí za dvě hodiny, jsem stihla za dvacet minut zpátky …Tábor totálně prázdný, bariéra, která ho chránila zrušená. Víc než polovina obyvatel tábora byla zkušená válečná mašinérie… Ten zbytek byl v drsném výcviku… Část obyvatel byli dospělí, dokonce tam s námi žil i bůh, který na vše dohlížel… Všichni jsou pryč...“
Zatla jsem zuby a odvrátila jsem se. Už už to vypadá, že přenechám slovo někomu dalšímu, když se vrátím pohledem ke kopí. Mám co dělat, abych udržela slzy v očích a nerozkutálely se mi po tvářích.
Zatraceně jsem velká válečnice, nemůžu tu brečet, jak malá holka!
Nadechla jsem se a znovu spustila s pohledem zabodnutým do kopí.
„ Zničehonic se otevřel Bifrost a byla jsem odvolána na Asgard. Myslela jsem, že otec chtěl, abych byla v bezpečí, abychom vymysleli plán, jak ostatní zachránit. Nebo že náhodou našli způsob jak ze mě udělat boha nebo co já vím… ale to co se dělo tam, to bylo neuvěřitelné…“
Polkla jsem a podívala jsem se na Angera.
„ Zuřil tam boj… Což o to… to by se možná ještě nějak dalo pochopit, ale můj otec mi dal Odinovo kopí a řekl, ať ho odnesu sem…A pak se vrhl do boje… A Loki zůstal, aby ohlídal můj bezpečný odchod… Můj vlastní největší nepřítel hlídal, aby se mi nic nestalo…Bůh, který vždycky stál o to, aby mě dostal a ublížil Thorovi… Tam stál a pak se vrhl do boje.“
Zatla jsem dlaně do pěstí a rozhlédla jsem se po ostatních, takovým potemnělým pohledem.
„ Pak mě Bifrost vykopl uprostřed města s tím, abych našla cestu sem… Vzhledem ke strohým informacím, které jsem měla a tomu, že jsem se objevila v New Yorku, jsem vyhledala Stark Tower. Bohužel do našeho tábora se zvenčí dostávali informace málo a tak jsem netušila, že ST je zavřená a nikdo tam není… a tam mě přepadli ty zlaté držky… A tady Anger mě vyzvedl…“
Dokončila jsem svou řeč, asi nejdelší ze všech tady… Skvěle. Zase budu za exota.

Vzhůru na anonymní sezení bez anonymity

"Ah......sakra ten fakt neztrácí s ničím čas..."
Zasténám a na chvíli zavřu oči. Pak se pomalu posadím a kouknu se na ostatní.
"Chlupatá hvězda? To jako vážně?"
Zamračím se, když se po vzoru Dragona pomalu zvedám. Stejně nemáme na výběr. Už jsme v té kaši až po uši, takže se z toho jen tak nedostaneme.
"Doufám alespoň, že tu někdo vaří a nemají to jídlo z automatu."
Zabručím pro sebe, když vycházím z místnosti a snažím se sledovat Dragona tak, abych se neztratil v tomhle komplexu. Tak trošku doufám, že Anger nezmizel z dohledu i jemu.
Když dojdu konečně do té jeho zasedačky usadím se na volnou židli vedle Dragona a unaveně pohlédnu na Angera.
"Fuh....je to vážně nutný?.....Hmf fajn.....já jsem Leo, ale na škole mi většina říkala Zodiac.....Jsem tu protože jste mě sem dostali no a jak to vzít v kostce? Prostě ti zlatí zmrdi vyplenili naší školu a vzali si každýho, na koho narazili? Aneb tak to dopadne, když se rozhodnete studovat akademii pro superhrdiny."
Povzdechl jsem si mírně.
"Ví někdo vlastně, co nebo kdo je ten Badtime a ti jeho zlatí vojáčci?"
Zamračím se nad tou otázkou, ale pak mě zaujal Dragon.
"Páni ten prsten zní, jako zajímavá věcička, tak to díky němu jsi nás dostal z těch sraček? Pěkný."
Obdivně pokývnu hlavou. Kouzla byly vždy zajímavé.
"Víc se tu asi chce dozvědět více z nás. Nebo třeba to, proč jsme vlastně tady respektive, co se od nás vlastně očekává. Nepředpokládám, že jsme tu, abychom byli v bezpečí před Badtimem, určitě to má nějaký háček....."
Vyřknu tu nepříjemnou pravdu, která se za těmihle věcmi skrývá téměř vždy.

Základna a opět příjemný Anger


“Jo, tys taky nebyl.. špatnej.” S uchechtnutím si přiťuknu s Caligem a vyslechnu si Smívánka. “Jo, přes tohle asi budeme vynikat. Bejt originální.” Narovnám se a podívám se na Scarlet *Konečně z ní taky něco vypadlo.* Když Anger zase začne být příjemný jako… no raději nic tak jen protočím oči.
“No dobrá, tak si jdeme popovídat, abychom se mohli pak najíst.” Rezignovaně přitom pokrčím rameny a vyrazím na Angerem, co asi tak jiného zbývá.

Dojdu do zasedačky, a sednu blíž ke dveřím a počkám na ostatní až si posedají.

“Když už Scarlet začala, tak já jsem Matthew. Nebo mi taky říkají Dragon. A jsem tu proto, že mi nějakej Badtime nejspíš zabil mistra a všechny ostatní v Sanctu. A rozhodně nebudu sedět s rukama v klíně a čekat, až si pro mě ty zakuklený krasavci přijdou. Navíc mi svěřil i Shipariovu bránu, prstem, kterým jsem se sem dostal a řekl, nebo spíš napsal mi o téhle základně, kterou pomáhal stavit. Zatím to je vše, co vím, takže bych se rád dozvěděl víc tady. Pokud je co se dozvědět.”

Podívám se na Angera a pak i na ostatní.
*No, jedno nám nejde vzít, jsme velice zajímavá banda.* Doprovodí to zakručení mého žaludku.
*Jako by jsme se u razení nemohli najíst…*

Tajná základna mezi dimenzemi - Čas na seznamku
Mr. Anger -> Elorea, Scarlett, Cold, Zodiac, Dragon a Caligo

Přelétnu kritickým pohledem celou tu naší sebranku, která se tu sešla. Mírně se zamračím, když se začnou ozývat protesty.
"Ještě nic nechápou....jak by taky mohli."
Přes rameno se otočím zpátky k Eloree.
"Na mém stavu v tomhle ohledu nezáleží. Moc dobře vím, čím si prošli a právě proto je důležité, aby příště byli připraveni na to, do čeho půjdou. Navíc pokud si dobře vzpomínám, byla jsi to právě ty, kdo chtěl honem rychle šup šup na Asgard, bez přípravy a jakéhokoli prodlení."
Poukážu na fakty, které prostě nejde popřít. Opět se k nim obrátím zády a dlouze se nadechnu a pomalu vydechnu.
"Vše je součástí tréninku a trénink je součástí všeho."
Kdo ví, kde jsem tohle moudro sebral, asi nejlépe po tom opravdu nepátrat. Ráznými kroky vyrazím ke dveřím.
"Fajn kroužku anonymních alkoholiků zvedejte se, jdeme do zasedačky popovídat si co vás trápí a proč jste se přihlásili na tuhle terapii."
Navážu na jejich nit, avšak bez známky pobavení v hlase. Zním nepřístupně a tvrdě.
"Někdo musí, alespoň pro teď."
"Ubytování, sprcha, jídlo, to bude ještě muset chvíli počkat nejprve je třeba zodpovědět pár otázek."
Kdo se koho bude ptát už zmiňovat nebudu, alespoň budou více v nejistotě.
"Ah....jsou to ještě děti. Tak mladí...."
"Tak kde se couráte! Chlupatá hvězdo, Hromosvode, Pouťový kouzelníku, Ledničko, Divná holko a Držkatá mlho jestli zaostanete ztratíte se tu. Věřte mi."
Upozorním je a projdu dveřmi.
"Dormo. Jestli do dvou minut z té místnosti nevyjdou začni tam snižovat příděl kyslíku."
Promluvím do větru ani nečekám na odpověď a zamířím chodbou rovně, pak párkrát zahnu a vejdu do místnosti, která nám bude sloužit jako zasedací místnost. Velký oválný stůl a u něj židle. Posadím se na židli ve vzdálenější úzké části oválu a čekám.
"Pokud mě následovali nebudou mít problém tu dojít, pokud ne, mají šanci to zkusit dostat z Dormy a nebo to zkusit najít sami, ale to asi dřív umřou hlady."
Mírně zavrtím hlavou a čekám na ten náš problematický kroužek.

Na jednom místě

Na chvíli se ponořím do svých myšlenek o tom, co se kolem děje. Jedna skupina zmizí opět skrz Most. Pozoruji výrazy těch, kdo tu se mnou zůstali. Kam jen tohle všechno povede? Už jsem si jistá, že tohle sen není. Takže my všichni tady jsme nějak obdaření. A někdo po nás jde. Není to poprvé, co mi půjde o život. I jim. Zní to děsivě a také to děsivé je. Kupodivu se mě ale nezmocní panika, naopak mám konečně za celý svůj dosavadní život pocit, že se mi rýsuje jasnější cíl i cesta na rozdíl od toho, co jsem měla doposud. Nejisté plány o budoucnosti a svém uplatnění. Tady bych měla být a pokusit se splnit úděl, který mi byl dán. Nejsem tu jen tak pro nic za nic. Možná není ta cesta dlouhá a skončí brzy, ale svou úlohu tu mít budu. Udělám něco, co bych za jiné situace nemohla. Bylo to jako podaná ruka a byla by hloupost to nevyužít. Mezitím se k nám přidává prokřehlý muž. Další zvláštní exemplář.

Nějakou dobu mi rovnání myšlenek a srovnávání se s tím, co se kolem mě odehrává, trvá. Probere mě až povyk u nově spojeného mostu, ze kterého vypadne Dragon, chlupaté zvíře, Caligo. Zamrkám očima, když naše bojovnice smázne zlaťouše. Anger byl zjevně připraven jí pomoci, ale ani jeho ochrannou ruku nepotřebovala. Vkrádá se úvaha, že kdyby chtěla, určitě by Angerovi dala dost zabrat. V boji.

Useknutá ruka na zemi zmizela, skoro jsem údivem pootevřela pusu. Skoro. Tohle mě zajímá čímdál tím víc. A už si v hlavě snažím představit, jaký že to měl Anger na mysli výcvik. Ale ostatní rozhodně nejsou v tak skvělém stavu, aby teď někde cvičili. Spíše to vypadá na nucený odpočinek a rekonvalescenci.

Proměněné zvíře mi bylo povědomé, když se proměnilo v muže. A když mluvil o Stmívání, jen jsem se pro sebe lehce pousmála. Caligo mezitím dojde, nebo se spíš doplazí ke mně. Ta podivná modrá mlha mě na moment zarazí, ale asi se tu budou dít ještě divnější věci. Pomohu mu se posadit a prohlížím ho, co všechno mu je. Ten si z toho asi hlavu nedělá, když se pustí do tyčinky. Proč by mě vlastně mělo ještě cokoliv překvapovat?

„Jsem pro Dragonův návrh. A milý klubu anonymních alkoholiků, jsem Scarlett a jsem tu dnes poprvé,“ mávnu ledabyle rukou, pokusím se mírně pousmát a narovnám se.

Ten zmrzlej vzadu

Musím říct, že otvírání mostu byla poměrně vzrušující zkušenost. Upřímně jsem vlastně netušil co se děje, protože jsem asi stále nic nepochopil z toho co se tady děje. Jenom jsem stál a čekal jestli něco zlatého proletí na druhou stranu, abych se tomu mohl postavit a asi umřít, ale nikdy nevíte. Nakonec teda proletělo něco jiného ne zlatý, takže jsem to nechal, pak ještě dva kusy a nakonec se most zhroutil nebo ho vypli. To je těžko soudit z mé pozice. Náš slovutný zachránce Anger se hned chce pustit do nějakého tréninku.

No já vím, že mě si stejně nikdo nevšímá, ale jak už tady zaznělo. Tihle tady nevypadají moc ready na trénink a pořádně furt nechápu o co tady jde. Že jsme kdesi v trapu to chápu, že jsou zlatouši zlí taky, ale co se čeká od nás nechápu. Takže kdyby ses uklidnil a pro nás blbý do toho vnesl světlo, tak bych se vůbec nezlobil.

Ruce, které jsem měl promodralé mrazem, který se na nich koncentroval už mají zase normální barvu i teplotu. Všichni tady vypadali drsně a informovaně, ale já netušil nic. Vím jen, že mi Ti zlatí kreténi asi zabili nebo unesli rodiče a toť vše. Což není zrovna povzbudivé.

Na tajemné základně

Ten sprint po mostě mi dal dost zabrat. Byl bych mnohem raději v plné zvířecí formě, ale na to zrovna fakt nebyl čas. A pak na konci, když už jsem viděl ono ústí, tak mi přišlo že Dragon už nemůže a tak jsem ho za běhu drapl za triko a prostě trošku popostrčil. Možná jsem do toho dal více síly, než bylo zapotřebí.
Každopádně vyskočil jsem z portálu hned za ním v trochu neohrabaném skoku a přistál jsem na všech čtyřech připravený bojovat v případě potřeby. Zahlédl jsem, jak prolétl i Caligo a za ním se řítily zlatodržky. První sejmula holka, která vypadala, jako Thorova ženská verze se vším všudy a pak se už portál zavřel a s námi tu zůstala jen ohyzdná ruka, která se za chvíli rozpadla.
Ztěžká jsem si vydechl a kecl si prostě na zadek.
"Uch sakra na jeden den toho bylo až až řekl bych."
Projedu si rukou vlasy a drápy a chlupy se začnou zase vracet do normálu. Už nevypadám, jako chlupaté cosi, ale zase jako obyčejný víceméně normální kluk.....ano kterého patrně všichni znají z televize proklatě.
"Než se začnete ptát....hach....ano hrál jsem ve Stmívání.....a ne nebyly to zvláštní efekty, alespoň v mém případě.....ano moje umělecké jméno je falešné, abych měl v realu alespoň trošku klidu."
Zodpovím nevyřčené otázky raději už předem a pak kouknu na všechny přítomné. Je to zajímavá skupinka z čehož jediný nějak relativně dospělý / zkušený tu vypadá ten týpek v černém.
"Thorka má pravdu jsem pro pauzu."
Zvednu ruku, jako při hlasování v obyčejném týmu puberťáků.
"A jak se zdá i ostatní mají podobné názory....každopádně dík za vyzvednutí bylo.....opravdu originální."
Podotknu mimoděk ale se vstáváním si dám ještě chvíli na čas.

Když se ujistím, že jsou oba v pořádku, docela si oddechnu. "Dobrá práce mladej" ušklíbnu se a vleže k němu natáhnu pěst na přiťuknutí a pak zase odpadnu na záda a oddechuju. Krom únavy cítím i podivnou vnitřní nevolnost.

Když Anger začne o tréninku, vymrštím se zase na nohy. "Jasný, jdem na to!" ušklíbnu se sebevědomě, ale v okamžiku co se narovnám se mi zamotá hlava a hlavně uvnitř břicha i hrudníku se dostaví šílený svíravý pocit. Nejprve je to jako silný hlad, ale přeroste to do stavu, kdy cítím jako by mi někdo trhal vnitřnosti. Proti veškeré své vůli padnu na kolena a následně na všechny čtyři a začnu se dávit jako při zvracení. Akorát že jediné co ze mě vychází je neonově modrá pára, která se po dokončení dávícícho záchvatu samovolně začne vtahovat zpět ústy i skrze šaty povrchem těla. "No tak jo, až za pět minut" zvednu ruku na omluvu s přiškrceným hlasem a po čtyřech dolezu až ke Scarlett a tím pádem ke své tašce, ze které rychle vytáhnu další velké energetické tyčinky a začnu je do sebe hladově soukat.

Základna a asi chvíle klidu

Dopadnu na podlahu a popadám dech.
*Na jeden den toho bylo fakt až do …..*
Pozoruju rozpadající se ruku a ty dva, co vyběhli z mostu za mnou. Když se ozve Elorea, podívám se na ní. Chtěl bych něco ostrého odseknout, ale je pravda, že měla pravdu. “Jo, vynasnažím se, ono to není tak snadné, jak to vypadá.” Odvětím s vyčerpaným úsměvem a s kývnutím hlavy přijmu pomocnou ruku a vytahnu se na nohy. Vyslechnu si Angera a sundám si dvouprsten a zastrčím si ho na oko u pasu. Podívám se na ostatní. Já s Caligem sme zadýchaní a zpocení. Scarlet stále vypadá přiměřeně otřeseně a ostatní, no, každej si dnes zažil své. Ale když Anger začne s tréninkem, vylétne mi obočí asi až na zátylek.

“Hele, nic ve zlym… ale nejdřív se potřebuju najíst, dát si sprchu a chvíli si odpočinout. Dneska jsem s magickou silou skoro na nule. Dneska si s tebou už moc nezacvičím. Ale jako jestli chceš, po jídle si můžem udělat kroužek jak u anonymních alkoholiků. Seznámit se se schopnostmi jiných... “ na chvíli se přeruším a dovydýchám se. “Bylo by dobré znát schopnosti ostatních, abychom věděli, co od sebe můžem čekat.” Opřu se o stěnu a v klidu se rozhlédnu kolem a taky co řeknou ostatní. S tím ucítím, že mi docela zakručí v žaludku.
*No bezva, zpocenej až na prdeli a hladovej jak vlk. Doufam, že se tu nedělá jen kaše…*

Základna

„ Kdo ví, jestli na to bude nějaký čas. Zatím ten pocit moc nemám a celkem pochybuji, že mi dovolíte z mého tábora přesunout kovárnu, která by tenhle problém mohla trochu řešit...“
Přešlápla jsem z jedné nohy na druhou a zadívala jsem se opět na místo, kde by se měl otevřít bílý most, pokud to ti tři zvládnou. Tedy pokud to Dragon zvládne otevřít. Postupoval. Nebylo to vůbec špatné, ale pořád dost pomalu. Kdo ví, jak dlouho potrvá, než to dokončí.
Při 89 procentech jsem se mírně pousmála. Teď už to musí dokázat. Nadechla jsem se a vydechla, připravená k prvnímu úderu. Nemohla jsem se dočkat, přesto jsem se držela, abych nezačala s úderem moc brzy. Kdybych to uspěchala, mohla bych někomu ublížit nebo hůř nemusela bych se trefit vůbec.
Proběhl, nebo spíše propadl a proletěl Dragon, když do něj někdo strčil. Další proběhl, někdo nový, a velmi chlupatý. Hmm měňavec? A pak chvíli nic.
„ Kde…“
Nestihla jsem to ani doříct, když Caligo proletěl mostem. A za ním můj cíl… Ve chvíli kdy proletěl Caligo kolem, už dávno jsem měla napřáhnuto a vlastně už jsem byla rozpohybovaná k úderu, takže kdyby běžel jen o chvilinku později, schytal by to nejspíše on. Jenže to načasování bylo prostě dokonalé. Ozvala se ohlušující rána, kde kdo by mohl říct, že zahřmělo, přímo tady v téhle místnosti. Takže to vážně bylo dost hlasité. V tu chvíli byla zlatá držka pryč a most se zavřel. Kdokoliv se po mě ještě podíval, ještě malou chvíli po odeznění zvuku, byli vidět drobné záblesky elektřiny kolem hlavy kladiva.
Jakmile se portál zavře, ohlédnu se na nově příchozí, chlupatý kluk, Dragon a Caligo. Všichni zdraví a v pořádku, akorát možná unavení. Snad se teď neobjeví někdo další, kdo by potřeboval zachránit a převést sem. Kladivo se zmenšilo do příhodnější velikosti a štít jakbysmet.
„ Dobrý, Dragone. Akorát to zkus příště zrychlit, některým tady tekly nervy “
Kývla jsem uznale na něj a přesto s úšklebkem směřovaným k Angerovi. Ovšem uznání patřilo rozhodně Dragonovi. To on je tam odtud dostal.
Natáhla jsem k němu ruku, abych mu pomohla vstát na nohy, a pak jsem se podívala po Caligovi.
„ Dobrá práce.“
Kývla jsem i k němu. Nevím co se tam dělo, ale Dragon tam nebyl sám. A všichni tři vypadají dost zmoženě.
Jakmile začal Anger mluvit, podívala jsem se na něj, poněkud zamračeně.
„ Angere, chápu, že z nás chceš mít fungující armádu, ale možná by bylo fajn dát těm dvěma aspoň čas se dát dohromady. Vlastě myslím, že to bychom tady uvítali všichni. Ne každý tady měl poklidné dopoledne. Většina z nás tady přišla o víc, než by se dalo na jeden den snést. Dej jim čas… Aspoň chvíli na to, aby se najedli a našli místo kde budou spát…“
Postavila jsem se mezi Angera a zbytek skupiny. Jestli je hodlá teď nahnat do tréninku, budu trvat na tom, aby si odpočinuli aspoň do té míry než budou po jídle a budou schopní dělat něco víc. Dragon bude po tom, co dneska dokázal určitě vyčerpaný, vždyť dvakrát otevřel Bílý most, jen s pomocí vlastních sil. Anger na to má Dormu.
„ Navíc mám pocit, že i ty sis dneska dost užil. Určitě si uvědomuješ, že pokud budou unavení, nic je nenaučíš…“