Na tajemné základně

Ten sprint po mostě mi dal dost zabrat. Byl bych mnohem raději v plné zvířecí formě, ale na to zrovna fakt nebyl čas. A pak na konci, když už jsem viděl ono ústí, tak mi přišlo že Dragon už nemůže a tak jsem ho za běhu drapl za triko a prostě trošku popostrčil. Možná jsem do toho dal více síly, než bylo zapotřebí.
Každopádně vyskočil jsem z portálu hned za ním v trochu neohrabaném skoku a přistál jsem na všech čtyřech připravený bojovat v případě potřeby. Zahlédl jsem, jak prolétl i Caligo a za ním se řítily zlatodržky. První sejmula holka, která vypadala, jako Thorova ženská verze se vším všudy a pak se už portál zavřel a s námi tu zůstala jen ohyzdná ruka, která se za chvíli rozpadla.
Ztěžká jsem si vydechl a kecl si prostě na zadek.
"Uch sakra na jeden den toho bylo až až řekl bych."
Projedu si rukou vlasy a drápy a chlupy se začnou zase vracet do normálu. Už nevypadám, jako chlupaté cosi, ale zase jako obyčejný víceméně normální kluk.....ano kterého patrně všichni znají z televize proklatě.
"Než se začnete ptát....hach....ano hrál jsem ve Stmívání.....a ne nebyly to zvláštní efekty, alespoň v mém případě.....ano moje umělecké jméno je falešné, abych měl v realu alespoň trošku klidu."
Zodpovím nevyřčené otázky raději už předem a pak kouknu na všechny přítomné. Je to zajímavá skupinka z čehož jediný nějak relativně dospělý / zkušený tu vypadá ten týpek v černém.
"Thorka má pravdu jsem pro pauzu."
Zvednu ruku, jako při hlasování v obyčejném týmu puberťáků.
"A jak se zdá i ostatní mají podobné názory....každopádně dík za vyzvednutí bylo.....opravdu originální."
Podotknu mimoděk ale se vstáváním si dám ještě chvíli na čas.

Když se ujistím, že jsou oba v pořádku, docela si oddechnu. "Dobrá práce mladej" ušklíbnu se a vleže k němu natáhnu pěst na přiťuknutí a pak zase odpadnu na záda a oddechuju. Krom únavy cítím i podivnou vnitřní nevolnost.

Když Anger začne o tréninku, vymrštím se zase na nohy. "Jasný, jdem na to!" ušklíbnu se sebevědomě, ale v okamžiku co se narovnám se mi zamotá hlava a hlavně uvnitř břicha i hrudníku se dostaví šílený svíravý pocit. Nejprve je to jako silný hlad, ale přeroste to do stavu, kdy cítím jako by mi někdo trhal vnitřnosti. Proti veškeré své vůli padnu na kolena a následně na všechny čtyři a začnu se dávit jako při zvracení. Akorát že jediné co ze mě vychází je neonově modrá pára, která se po dokončení dávícícho záchvatu samovolně začne vtahovat zpět ústy i skrze šaty povrchem těla. "No tak jo, až za pět minut" zvednu ruku na omluvu s přiškrceným hlasem a po čtyřech dolezu až ke Scarlett a tím pádem ke své tašce, ze které rychle vytáhnu další velké energetické tyčinky a začnu je do sebe hladově soukat.

Základna a asi chvíle klidu

Dopadnu na podlahu a popadám dech.
*Na jeden den toho bylo fakt až do …..*
Pozoruju rozpadající se ruku a ty dva, co vyběhli z mostu za mnou. Když se ozve Elorea, podívám se na ní. Chtěl bych něco ostrého odseknout, ale je pravda, že měla pravdu. “Jo, vynasnažím se, ono to není tak snadné, jak to vypadá.” Odvětím s vyčerpaným úsměvem a s kývnutím hlavy přijmu pomocnou ruku a vytahnu se na nohy. Vyslechnu si Angera a sundám si dvouprsten a zastrčím si ho na oko u pasu. Podívám se na ostatní. Já s Caligem sme zadýchaní a zpocení. Scarlet stále vypadá přiměřeně otřeseně a ostatní, no, každej si dnes zažil své. Ale když Anger začne s tréninkem, vylétne mi obočí asi až na zátylek.

“Hele, nic ve zlym… ale nejdřív se potřebuju najíst, dát si sprchu a chvíli si odpočinout. Dneska jsem s magickou silou skoro na nule. Dneska si s tebou už moc nezacvičím. Ale jako jestli chceš, po jídle si můžem udělat kroužek jak u anonymních alkoholiků. Seznámit se se schopnostmi jiných... “ na chvíli se přeruším a dovydýchám se. “Bylo by dobré znát schopnosti ostatních, abychom věděli, co od sebe můžem čekat.” Opřu se o stěnu a v klidu se rozhlédnu kolem a taky co řeknou ostatní. S tím ucítím, že mi docela zakručí v žaludku.
*No bezva, zpocenej až na prdeli a hladovej jak vlk. Doufam, že se tu nedělá jen kaše…*

Základna

„ Kdo ví, jestli na to bude nějaký čas. Zatím ten pocit moc nemám a celkem pochybuji, že mi dovolíte z mého tábora přesunout kovárnu, která by tenhle problém mohla trochu řešit...“
Přešlápla jsem z jedné nohy na druhou a zadívala jsem se opět na místo, kde by se měl otevřít bílý most, pokud to ti tři zvládnou. Tedy pokud to Dragon zvládne otevřít. Postupoval. Nebylo to vůbec špatné, ale pořád dost pomalu. Kdo ví, jak dlouho potrvá, než to dokončí.
Při 89 procentech jsem se mírně pousmála. Teď už to musí dokázat. Nadechla jsem se a vydechla, připravená k prvnímu úderu. Nemohla jsem se dočkat, přesto jsem se držela, abych nezačala s úderem moc brzy. Kdybych to uspěchala, mohla bych někomu ublížit nebo hůř nemusela bych se trefit vůbec.
Proběhl, nebo spíše propadl a proletěl Dragon, když do něj někdo strčil. Další proběhl, někdo nový, a velmi chlupatý. Hmm měňavec? A pak chvíli nic.
„ Kde…“
Nestihla jsem to ani doříct, když Caligo proletěl mostem. A za ním můj cíl… Ve chvíli kdy proletěl Caligo kolem, už dávno jsem měla napřáhnuto a vlastně už jsem byla rozpohybovaná k úderu, takže kdyby běžel jen o chvilinku později, schytal by to nejspíše on. Jenže to načasování bylo prostě dokonalé. Ozvala se ohlušující rána, kde kdo by mohl říct, že zahřmělo, přímo tady v téhle místnosti. Takže to vážně bylo dost hlasité. V tu chvíli byla zlatá držka pryč a most se zavřel. Kdokoliv se po mě ještě podíval, ještě malou chvíli po odeznění zvuku, byli vidět drobné záblesky elektřiny kolem hlavy kladiva.
Jakmile se portál zavře, ohlédnu se na nově příchozí, chlupatý kluk, Dragon a Caligo. Všichni zdraví a v pořádku, akorát možná unavení. Snad se teď neobjeví někdo další, kdo by potřeboval zachránit a převést sem. Kladivo se zmenšilo do příhodnější velikosti a štít jakbysmet.
„ Dobrý, Dragone. Akorát to zkus příště zrychlit, některým tady tekly nervy “
Kývla jsem uznale na něj a přesto s úšklebkem směřovaným k Angerovi. Ovšem uznání patřilo rozhodně Dragonovi. To on je tam odtud dostal.
Natáhla jsem k němu ruku, abych mu pomohla vstát na nohy, a pak jsem se podívala po Caligovi.
„ Dobrá práce.“
Kývla jsem i k němu. Nevím co se tam dělo, ale Dragon tam nebyl sám. A všichni tři vypadají dost zmoženě.
Jakmile začal Anger mluvit, podívala jsem se na něj, poněkud zamračeně.
„ Angere, chápu, že z nás chceš mít fungující armádu, ale možná by bylo fajn dát těm dvěma aspoň čas se dát dohromady. Vlastě myslím, že to bychom tady uvítali všichni. Ne každý tady měl poklidné dopoledne. Většina z nás tady přišla o víc, než by se dalo na jeden den snést. Dej jim čas… Aspoň chvíli na to, aby se najedli a našli místo kde budou spát…“
Postavila jsem se mezi Angera a zbytek skupiny. Jestli je hodlá teď nahnat do tréninku, budu trvat na tom, aby si odpočinuli aspoň do té míry než budou po jídle a budou schopní dělat něco víc. Dragon bude po tom, co dneska dokázal určitě vyčerpaný, vždyť dvakrát otevřel Bílý most, jen s pomocí vlastních sil. Anger na to má Dormu.
„ Navíc mám pocit, že i ty sis dneska dost užil. Určitě si uvědomuješ, že pokud budou unavení, nic je nenaučíš…“

Tajná základna mezi dimenzemi vs svět tam venku
Mr. Anger -> Elorea, Scarlett, Cold, Zodiac, Dragon a Caligo

"Na vybíjení vzteku bude ještě dostatek času řekl bych."
Odpovím bezděčně a přecházím sem a tam, jako tygr v kleci a sleduji, jak Bílý most pomalu nabíhá.
"Aktivace na 34%."
Ozve se Dorma.
"Zatraceně stále moc pomalu....."
Zatnu zuby a podívám se na portál.
"Zaber Dragone musíš víc zamakat sakra!"
Zavrčím spíše vztekle pro sebe, než že by to těm na druhé straně mělo pomoci.


Mezitím se Zodiac a Caligo snaží udržet zlatodržky od Dragona a poskytnout mu, co největší klid k soustředění. Což se jim ani v jednom případě moc nedaří a předení kouzla je tedy pro něj velmi náročné.
Oba jeho společníci se však činí a snaží se udržet perimetr čistý ať již pomocí drápů, nebo mlhových projektilů. Ale i tak se kruh uzavírá a je stále užší a užší. Ve svém počtu bohužel nemáte proti takové přesile šanci. Ne dlouhodobě a proto je vaší jedinou nadějí, že se podaří otevřít Bílý Most.


"Aktivace Mostu na 56%."
Ozve se opět Dorma. To číslo mě nadmíru znervózňuje. Stále se jim nepodařilo dostat skrz. Svírám levačku v pěst tak pevně, že pod rukavicí mi bělají klouby na rukou.
"Možná měl, možná ne....možná jsem s nimi měl jít já. Možná jsem měl jít jen já. Každopádně v tuto chvíli není ani jedna z těchto možnosti již podstatná."
Odpovím trošku nabručeněji, než jsem měl v úmyslu.
"Je to málo.....ale stále mají šanci to otevřít.....musí to otevřít."
Zamračím se na Bílý Most.


Kouzlo je téměř dokončeno, ale ještě kousek k tomu zbývá. Kolem docela pravidelně šlehají blesky, které napomáhají k destabilizaci Dragonova kouzlení. Zodiac se už musel stáhnout až k Dragonovi a i Caligo je zatlačován docela rychle nazpět. Času už moc opravdu nezbývá a možností k úniku taky ne.


"Bílý Most na 89%."
Zaduní opět hlas Dormy. Jsem napnutý, jako struna.
"Ne bohužel jim pomoci nemůže. Je to jednosměrná záležitost.....taková aktivační bezpečnostní pojistka řekl bych."
Lehce si povzdechnu. Má své opodstatnění ale zrovna v téhle chvíli je nám to prd platný.


Konečně!!!! Bílý Most se stabilizoval a všichni tři jste vběhli dovnitř, jako velká voda. Hnali jste se rychlostí, jakou vám vaše tělo dovolilo a raději se ani moc neohlíželi na zlatodržky, jejichž boty cinkaly o podlahu Bílého Mostu, když běželi za vámi. Tentokrát vás mají v plánu opravdu dopadnout a zničit patrně.....


"100% Bílý Most aktivován!"
Oznámí Dorma, když se najednou spojení rozzáří a naváže. Už v dálce vidím běžící tři postavy.
"Dokázali to. Teď jen musí na druhou stranu k nám."
Nadechnu se a postavím se k ústí Mostu, abych mohl společně s Eleanor bránit nepříteli ve vstupu. Šlo o dokonalé načasování, které v tuhle chvíli bylo třeba......První vypadl na podlahu základny Dragon, kterého někdo patrně popostrčil neúměrnou silou. Chytat ho nebyl čas. Vzápětí profičel kolem ten nový trochu chlupatý kluk, který přistál na všech čtyřech.
"Dva....ještě jeden....!"
Než to dořeknu proletí skrz i Caligo. Trošku si oddechnu. O okamžik později přijde ohlušující rána, jako když uhodí kladivo o kovadlinu. Cuknu sebou a oči mi slétnou ke kladivu, kterým udeřila Eleanor jednoho zlatého do masky a pak už se Bílý Most deaktivoval.
"Dorma."
Oddechnu si v duchu úlevně a rozhlédnu se po té scenérii.
"Všichni v pořádku?"
Přelétnu je očima. Až po chvilce si všimnu, že na zemi mezi příchozími se válí ještě jedna ohyzdná ruka jednoho zlatodržkého.
"No fuj....ale snad z toho něco zjist....."
Nedořeknu ani větu, než se ruka prostě, jakoby nic najednou rozplyne, jako by nikdy vlastně ani neexistovala.
"Zatraceně."
Zavrčím nespokojeně a znovu pohlédnu na ostatní.
"No fajn, když už tu jste všichni je na čase začít s tréninkem a vším tím kolem."
Navrhnu, abychom tu jen tak nedřepěli.

Základna

„ Čekala jsem, že si konečně budu moct vybít vztek na něčem, čemu nebude vadit, když ublížím nebo to rozbiju…“
Odpovím prostě automaticky. Potřebuju opravdu velmi, ale velmi nutně vybít přebytečný vztek a tím vznikající nestálou energii. Mít tu kovárnu, dva dny mě nikdo neuvidí, ale takhle?!
„ Mysli na to, že moje trpělivost není nekonečná, Angere. Není. A dle toho jak si říkáš, myslím, že máš dost podobný problém.“
Sjela jsem k němu pohledem. Ten byl prostě úplně upřímný. Jakmile promluvil k těm dalším dvěma, kteří tu s námi byli, ohlédla jsem se po nich a v první chvíli trochu zapochybovala, že nám k něčemu budou. Pak jsem se nekousla do jazyka.
Neměla bych o nich pochybovat, když je neznám. Mohou být velmi mocní.
Při té myšlence jsem se zadívala na Colda. Ovšem jakmile mi sjel pohled na Scarlett, tak nějak mě ta myšlenka asi i přešla.
Je z toho všeho strašně domatená. Jestli se připlete do boje, pokud tu nějaký vznikne, někdo jí může zatraceně ošklivě ublížit. I nechtěně někdo z nás…
Z myšlenek mě vytrhl hlas Dormy. Ani nevím proč, podívala jsem se ke stropu, asi to bylo z toho důvodu, že jsem měla pocit, že je někde tam. Je to zvláštní mluvit s Umělou inteligencí. To co ale říkala, mi na uklidnění moc nepomohlo. Dragon to nezvládá.
„ Měl jste mě poslat s nimi. Jasně teď mi opáčíš, že bychom tam mohli zařvat čtyři, ale na to ti řeknu jednoduchou odpověď. Měli bychom větší šanci…“
Zadívala jsem se na Angera. Ví to. Ohrozil sice jen dva z těch, co se sem už dostali, plus jednoho, kterého měli vyzvednout, ale poslal je do toho samotné. Zadívám se na most a opravdu doufám, že se otevře, protože pokud ne, jsou tam dole mrtví, nebo… kdo ví, co s nimi zlaté držky udělají.
Kousla jsem se do rtu, když jsem zaslechla, jak jim to jde.
„ To je málo.“
Šeptla jsem. Vím, že to všichni víme. Vím to. Prostě mi to ujelo. Dívala jsem se na most, připravená zaútočit hned, jak se otevře a projdou ti dva, případně tři, pokud toho posledního našli.
„ Dorma jim nemůže pomoct, když to aktivovali zvenčí, že?“
Koutkem oka jsem se ohlédla na Angera, stejně vyčkávajícího jako jsem byla já.
Nějakou chvíli to trvalo, ale portál se nakonec opravdu otevřel. Asi Dragon nebude úplně marný.
Neucukla jsem před prvním zábleskem mostu, když se konečně otevřel a klidně jsem zůstala stát. Kéž by to byl duhový most a byla to cesta domů. Prolétlo mi hlavou, zatímco jsem se zachvěla. Ne ze strachu, ale ze smutku.
Zadívala jsem se přes most, na kterém se v dálce objevili tři postavy, pronásledované zlatými maskami. Brzy budou tady a nebudou zrovna sami. Přivedli nám nezvanou návštěvu. Lehce mi cukl koutek v úšklebku. Postavila jsem se kousek stranou, aby mě nesrazili, až budou probíhat, ale také tak, abych byla schopná odrazit hned toho dalšího, který jim byl v patách. Už ve chvíli, kdy probíhali, jsem se chystala na první velmi silný úder směřovaný na masku toho, co je doháněl.

Útěk po Mostě

Slova A jdeme! přijdou jako spásné lano zrovna ve chvíli, kdy už opravdu začínám pochybovat o úspěchu našeho útěku. Jsme semknutí už těsně u sebe a naše obrana vyvažovaná heslem nesměj tě pohltit je na úrovni posledního zoufalého odporu.

"Běž, běž, běž!" křiknu hned jak ho uslyším a hned za nimi dvěma skočím skrze horizont událostí na Most a běžím na druhou stranu. "Vlkouši, jisti Dragona, kouzlo ho mohlo stát dost sil!" křiknu před sebe a asi v půlce se otočím, mrštím asi tři koule a srazím nejbližší tři útočníky, abych jim před sebou koupil ještě vteřinu dvě navíc, za což uběhnete dost metrů, když cítíte za patama pařát smrti, a pak už se otočím a sprintem, co mi jen zbytek sil stačí, běžím za nimi a neohlížím se. "Dormo, připrav se zavřít Most! Jdeme tři, hned za posledním z nás to utni!" zařvu dopředu a doufám, že mě slyší.

U ústí druhé strany si v duchu trochu oddechnu, když ty dva vidím projít skrz do hypotetického bezpečí. Už už probíhám také, když najednou uslyším další svistot. Instinktivně se otočím a jen tak tak se uhnu ramenem dalšímu blesku, který mi mířil na záda. Při takové síle setrvačnosti a hlavně nedostatku prostoru manévr neustojím. "Zavřít!" zařvu a dokončím obrat už v polopádu a vykulím se ven na podlahu za hranicí portálu a párkrát se okulím přes bok a zůstanu ležet na zádech. Několikrát si rychle vydechnu a pak se rychne otočím a rozhlédnu "Dragone, Vlkouši, v pohodě? Jste celý?" a koukám, jestli Dorma stačí zavřít Most včas.

Útok zlatohlavců - Zodiac a Caligo

Od začátku se mi nedařilo se úplně stoprocentně koncentrovat na otevření portálu tak jako v Sanctu, i když i tam jsem byl stíhán těmahle krasavcema. A taky mi to moc nejde. To asi to sanktum. Když se mi za zády rozprskne magický výboj málem přeruším kouzlo.

*Tohle vůbec nebylo dobrý. Vůbec. Musím sebou mrsknout. Moje magické štíty nás s Caligem neudržím donekonečna, ještě navíc s tímhle kouzlem.* Ale zbytek kouzla vykryl můj štít, takže se kolem mě červenozlatě zamihotalo.

“Ještě chvíli vydržte. ale Pojďte blíž, musíme proběhnout fakt rychle. Protože oni za náma půjdou po mostě. A nechceme je vzít s sebou.”
Procedím a kompletně promočený potem stavím kouzlo které zprůchodní portál. Pohlédnu na svůj dvouprsten a vzpomenu si na kouzlo, kterým ho opředl, aby mi ztížil návrat do Sankta.
*Jo, ty jsi mě chtěl trochu přípravit na takovýhle výdej. Protože tohle je opravdu zkouška ohněm.* Pokusím se co nejvíce odfiltrovat rušivé vlivy zvenčí a znovu si vybavím trénink koncentrace zezačátku svého tréninku. Vždy mi to pomohlo i k dokončení kouzla, které si někteří mysleli, že nezvládnu. Ucítím, když magický výboj narazí do Caliga. Krom mého štítu se mu podařilo něco moc pěkného. Vykryl to vlastní energií. Když dokončuji kouzlo, začínám mít trochu gumová kolena. Ukáže se Most a já se málem sesunu.

“A jdeme! Tohle byla fakt makačka." S tím se rozběhnu po mostě ve chvíli, kdy jsou ty krasavci těsně za námi. Ohlédnu se při běhu jestli za mnou jdou i ty dva a kdo všechno nás pronásleduje. *Teď úplně nemam, čím je zpomalit. Musíme se spolehnout na ostatní.* S touhle myšlenkou se co nejrychleji řítím k základně.

Tajná základna mezi dimenzemi
Cold -> Elorea, Scarlett, Mr. Anger

No musím říct, že moje záchrana byla velmi neortodoxní a ten most co jsem viděl bylo asi to nejúžasnější co jsem kdy viděl. Po jeho přeběhnutí jsem se tak nějak ocitl asi v divném a cizím světě. Přišel jsem si jako pitomec, ale s trošku pootevřenou pusou jsem se rozhlížel. Než jsem se stihl rozhlédnout, tak dva už zase běželi po mostě.

No tak tohle je hukot.

Jenom si konstatuju pro sebe a sleduju jak se tady dohadují o nějaké Odinovo kopí a bůh ví co. Na most údajně vstoupí nějaký vetřelci a ten se zhroutí.

Sakra Jamie kam jsi to zase vlezl?

Nechápu jak se sem teda někdo může dostat, když se to otvírá odsud. No je v tom bordel tak jako tak. Potom ten jak mě přivedl myslím, že mu říkají Anger mluví o připravenosti. Jenom přikývnu a dál nic neříkám. Nemám co říkat. Rozhodně jsem neměl zájem, aby tu bylo teplo. Opravdové nebo i jenom imaginární. Ruce mi chladly, tak že někdo by se mohl rozhodnout mi je uříznout kvůli omrzlinám.

No Jamie. Zase do hnoje a rovnou po hlavě.

Zlatá záplava na louce

Tak to bývá. Když už už začínáte doufat ve vyjímečně hladký průběh ... tak se něco posere. Vlkouš jen potvrdil moje narůstající obavy. "Kurva práce!" zavrčím a trhnu hlavou a rozhlédnu se. Jsou všude, jako vždycky. Zaslechnu podivný zvuk a než stačím uskočit sám, to chlupaté mládě mě odstrčí stranou, což mi možná i zachrání zadek. Překulím se na zemi přes rameno a vztyčím se alespoň na jedno koleno a rychle zformouvanou mrštěnou "ledovkou" na oplátku trefím toho nejblížšího zlatáče, který se k němu blíží z boku, do hlavy a složím ho tak na záda. Hned po nárazu se koule rozprskne do mlžného obláčku a ten se sám začne vracet pomalu k mému tělu, do nějž se postupem času sám vtáhne. Stejně tak i každý další můj projektil.

"Vlkouši, krej Dragona, on je naše jízdenka odsud, nesmi se k němu dostat!" křiknu na chlupáče, postavím se pevně na nohy a sám metám střídavě rampouchy a koule po těch, co jsou k nám nejblíže. Přijde mi to jako věčnost, ta doba po kterou se Most otevírá. "V pohodě Dragone, máme to, v klidu se soustřeď"pokusím se ho s úsměvem uklidnit, sám ale moc přesvědčený naším osudem nejsem. Nepřátele se snažím hlavně zpomalit v co nejširším okruhu kolem dokola nás a to jen ty, co mají největší šanci se k nám dostat. Pomalu se stahuju ke svým spolubojovníkům do míst, odkud vypadneme. Na jednu skupinku vypustím něco jako vlnu malých ostrých ledových střepin, která je sice pěkně zaplaví, ale mě to nečekaně vysílí. Moje energie se mi ale začne vracet, jakmile vtáhnu podstatnou část vracející se mlhy z onoho úkazu. Zajímavé.

Most se stává stabilnějším, ale oni se kolem nás stahují v čím dál těsnějším kruhu. Když už jsme skoro u sebe, postavím se zády k Dragonovi už jen pár metrů od něj, abych je k němu nepustil, a rozhazuju projektily jak rychle to jen jde, abych přitom ale trefil svůj cíl a tak zbrzdil jejich postup. Najednou z dalšího ze zlatodržek vylétne ten podivný blesk. Sice mám cukání uskočit, ale to by jistě zasáhl mého společníka a když už nic, tak celé snažení o průchod by bylo v háji. V posledním zoufalém instinktu nastavím zkřížené ruce a s přivřenýma očima trochu pootočím hlavu, abych to alespoň nedostal přímo do ksichtu. Těsně před nárazem, na který se psychicky připravuji, se na mých roukou zformuje kulatý průhledný štít z modré mlhy, jaký jsem v životě neviděl. Blesk do něj narazí a při vzájémné kolizi se obě formy rozprskou a vyruší. Náraz je tak silný, že zavrávorám a padnu na znak, ale hned se vyhopnu přetočením přes rameno na nohy a vykuleně nechápu, co se právě stalo. Most už musí být hotový každou chvíli a já se už jen snažím každým svým dalším útokem kupovat nám vtěřinu po vteřině a doufat, že opravdu stihneme utéct.