Louka - Zodiac a Caligo

Dobíhám za těma dvouma a prohlédnu si týpka co před náma zdrhal.
“Do prdele, to vidim blbě nebo je to ten rádoby vlkodlak ze Smívání?” Dobrzdím vedle Caliga pomalu bokem a rozhlédnu se okolo.

“Jo, ten poslední datadisk stejně stál za hovno…” poznamenám a začnu nabírat síly na otevření portálu. “No, měl bys nám věřit protože já jedinej zvenku dokážu otevřít portál do bezpečí. A je nás víc a pro uklidnění, máme i ženský.”

Prohodím a začnu s otevíráním portálu na základnu. Přitom vytěsním všechny rušivé vlivy okolí z mysli, jak mě to učil Strange. Po čele mi stékají krůpěje potu ze soustředění a vydání spousty enegrie. *Ještě chvilku… ještě chvilku.. hlavně v klidu.*
Za chvíli se otevře Bilý most. Na jedné ruce držím kouzlo, druhou svěsím a vytřesu napětí.
“Jdu jako první, pak poběž ty, ty naše holywoodská hvězdo.” Stihnu si ještě rýpnout do vlčáka a rozběhnu se po mostě na základnu.

Pokec na louce -> Dragon a Zodiac

V duchu zajásám, když se nakonec ten chlupáč zašlaufuje a otočí k nám a přemění, protože dlouhodobě bych ho neměl šanci dohnat. Proč by nám měl věřit? Sakra dobrá otázka! vydechnu si a taky se zamračím. "Kurva mladej, já vůbec nevím, co se to tu do hajzlu děje. Ty o tomhle světě víš víc než já, když jsi studoval tady. Co vím je, že poslední hodinu běhám portálem sem a tam a tahám do bezpečí takový jako seš ty a já" upažím ruce šikmo dolů od těla, roztáhnu prsty a nechám je obklopit modrou mlhou a napadobím s ní efekt planoucího ohně. Pak rázně zatnu ruce v pěst a mlha se bleskově vtáhne do kůže a zmizí. Pak ruce opět svěsím. "Vypadá tohle jako zlatá barva? Vo jednoho už jsme přišli a ty seš jedinej, ke kterýmu jsme dorazili dřív, než ty zlatodržky" zarazím se pootočím hlavu zpátky, ale abych mladíka stále držel na kraji zorného pole a houknu. "Dragone makej! A rovnou votevírej portál, mám pocit, že za chvíli tu bude samý zlato, jako ve WoWku po posledním datáči!" křiknu na dobíhajícího kolegu a znovu se plně otočím k mladíkovi, jehož tvář mi přijde povědomá "hele mladej, nevím, jestli jsi viděl, kam zmizeli všichni tví učitelé nebo spolužáci. Ani nevím, proč ty ještě ne, ale když ty svině dostali takový, jako je Ironman nebo Strange, jakou máš ty asi tak šanci v přímý konfrontaci - a že k ní dojde, to si piš. Oni se nedají zastavit, jen zpomalit. Já chápu tvou obavu, měl jsem stejnou, ale budeš to muset risknout. A pochop ty nás, že my tu kurva fakt nechceme čekat, až nás ty hajzlové dostanou taky. Nabízím ti jednorázovou jízdenku do bezpečí. Co a jak dál se dozvíme tam voba dva, protože jak jsem řek, já jsem v tomhle svinstvu tak maximálně vo hoďku dýl jak ty. Seš nějak zasranej lykantrop, takže trust your gut kid" pokrčím rameny a měřím si okolí. Určitě jsou tady co nevidět. "Dragone, jak jsme na tom?"

Pak se připravím na cestu portálem, kde opět poběžím tesně poslední, abych ty dva jistil, kdyby něco. Krytí ústupu do něj, než projdeme horizontem události beru jako samozřejmost.

Akademie superhrdinů
Caligo a Dragon -> Zodiac

Caligovi se podařilo dostat dolů z okna na zem mnohem rychleji. Dragon mírně zaváhal a proto se pozdržel vzadu. Já mezitím letěl kupředu, abych si zachránil kůži. Vítr mi hučel kolem hlavy a už jsem se začínal cítit trošku v bezpečí a svobodně, i když mě ti dva furt pronásledovali.
"Ještě kousek a zmizím jim v lese. Ještě kousek a budu v bezpečí."
Ujišťuji sám sebe, když tu uslyším, co mi jeden z nich říká. V mírném oblouku zabrzdím za běhu až mé kočičí drápy rozederou hlínu a během toho se změním zpátky do své lidské podoby a zaujmu obranný postoj se zamračeným výrazem na tváři.
"Nepřibližujte se, nebo špatně dopadnete. Jak vám můžu věřit, že to není jen další trik?!"
Křiknu na prvního příchozího. Jsem připraven v případě, že by se chtěl přiblížit příliš opět se změnit ať už k obraně, nebo útěku.
"Nehodlám dopadnout, jako ostatní. Třeba jste pouze jejich předvoj."
Zamračím se. Když si mě lépe prohlédnou může se jim zdát má tvář povědomá. Ti znalejší fantasy žánrů si mohou uvědomit, že mou tvář již viděli v několika filmech známých, jako Stmívání, jakožto herce Taylora Lautnera, který ztvárnil postavu Jackoba. A patrně jste mě mohli zahlédnout i v jiných filmech, kde jsem se jakožto tento herec účastnil ztvárnění některé z postav.
"Takže ještě jednou, proč bych vám měl věřit?"
Zavrčím nebezpečně, ale není to lidské zavrčení ale spíše zvířecí, výhružné, jako když se vlk naježí a dává varování.

Tajná základna mezi dimenzemi
Mr. Anger -> Elorea, Scarlett, Cold

"O důvod víc aby zůstal ve ruce jeho dědičky."
Odpovím na poznámku Eloery ledabyle ale smrtelně vážně. Přejdu pár kroky čelem k Bílému mostu, který je stále aktivní.
"Co vám sakra tak trvá. Máte najít jen jednoho mladíka, nemáme čas, abyste se s tím tak crcali."
Zatnu zuby a koutkem oka slétnu zpátky k naší skupině, kde Scarlett a Cold vypadají zabraní do vlastních myšlenek, zatímco Elorea hledá smysl života na dně flašky.
"Yhh.....Asgarďané....všichni jsou stejný...."
Zaměřím svou pozornost zpátky na portál, který stále udržujeme. Pak když na Most chvíli hledím musím se nespokojeně zamračit. Na druhé straně se objevila nějaká postava, která vstoupila na most a pak další.
"Vracejí se! Že jim to ale trvalo."
Pomyslím si úlevně a udělám krok směrem k Mostu, abych jim šel naproti.
"Varování! Na Bílý Most vstoupili neidentifikovatelní vetřelci! Zahajuji spouštění bezpečnostního protokolu."
Zazní hlas Dormy místností až příliš věcně.
"A do prdele!.....Dormo vyser se na nějaký protokoly a formality a prostě to vypni nesmí se sem dostat!"
Křiknu, když sleduju, jak se z těch cizáků rýsují zlaté postavy, které se blíží dost rychle na to, aby byli na druhé straně až příliš brzy.
"Dormoooo!"
Křiknu se zaťatými pěstmi, když se stále Most nevypíná.
"Tak doprdele Dormo už jsou skoro na druhé straně!"
Zařvu vztekle a už se připravuji na boj.
"Bílý Most deaktivován."
Zahlásí najednou Dorma a portál zhasne. Nechci raději vědět, co se s našimi nezvanými hosty za půlkou cesty stalo. Úlevně si vydechnu.
"Sakra to bylo těsný."
Opřu se o nejbližší panel a otřu si pot z čela.
"Musíme zapracovat na zabezpečení."
Zabručím si pro sebe a pohledem zkontroluji všechny přítomné.

Základna

Mr. Anger, Scarlett, Caligo, Dragon

Dívala jsem se na Angera a snažila jsem se nedát znát svůj údiv. On odmítl božskou zbraň jen tak. A odmítl se o to postarat.
„ Tohle je Odinovo kopí…“
Zavrčela jsem podrážděně, když o zbrani prohlásil, že je to střevopích. Rovnou se ke mně otočil zády. Zůstala jsem zaraženě stát a civěla jsem mu na záda. Ne že by mi nikdy nikdo záda neukázal, to zase ne, ale rozhodně mě nikdy nikdo neposlal do prdele za takové situace, jako byla tahle. A už vůbec ne takovým způsobem. Popravdě mě ale dokázal zarazit na tolik, že jsem ztratila slova. Stiskla jsem pevně kopí v ruce a ustoupila jsem od pana Angera. Já lidi do zad nebodám, a už vůbec nemám v plánu se s ním tady porvat. Vždyť co by se pak dalo dělat? Dorma nejspíš nikoho jiného neposlouchá a zjevně je dost soběstačná na to, aby nám dokázala velmi rychle ublížit. A jak chcete bojovat s něčím, co nevidíte a nevíte, kde to má vypínač…
Zjevně to vypadalo, že už se o ničem nechce bavit. No prosím… fajn… budeme čekat až někdo spasí svět…
Vrátila jsem se ke své krosně a nakonec se svezla na zem vedle ní, načež jsem kopí položila na deku a začala se v krosně přehrabovat. Netrvalo moc dlouho, než jsem našla to, co jsem hledala. Medovina. Skvělí ročník. A v táboře zůstala ještě spousta sudů. Možná by…
Raději jsem se na to ani neptala. Určitě nebude chtít kvůli medovině a mojí kovárně cokoliv riskovat, takže jsem si nakonec jen povzdechla a vak jsem otevřela. Je jedno, kdy ji otevřu. Pokud bude, co slavit, budu slavit na Asgardu a tam je tohohle pití moře.
Napila jsem se. Z plného hrdla. Jaká to úleva cítit aspoň něco ze svého domova…

Chodby univerzity, skok a ... pole

Dragon a Zodiac

Ženeme se za ním co nám síly stačí, ale nedoháníme ho. No alespoň se nám moc nevzdaluje, ale i tak. Sakra, je rychlej! zachmuřím se a po nějakém čase honiček chodbami univerzity uvidíme nějakého obrovského chlupáče proskakovat oknem ven. "Bacha Dragone, je to lykantrop!" křiknu, i když je to zjevné a nezpomaluji v běhu. Jak dobíhám k oknu, rychle zhodnotím pohledem ven, jak je to daleko a hlavně vysoko a proskočím v plném běhu bez zaváhání také, jen si trochu přítáhnu končetiny k tělu a natočím se, abych se neřízl o pozůstalé kusy skla v rámu. Dobře se zúročí mé parkourové zkušenosti, když parakotoulem efektivně ztlumím skok z větší výšky při dopadu na střechu kůlny a ještě načasuji a nasměruji ten manévr tak, abych v dokončování pohybu do sedu přehoupl zároveň nohy přes kraj a plynule tak sklouzl dolů na zem do podřepu za opory ruky a hned vyrazil dál za ním... nebo ní? Ani já při svých zkušenostech a tréninku si ale nedělám velké naděje, že udržím krok se šelmou, co se může evidentně měnit podle situace na nejvhodnější typ. Je to jen otázka času, než ho ztratíme.

"Stůj ty chlupatá koule! My jsme tvá jediná šance dostat se odsud, než si pro tebe přijdou zlatodržky, co nejspíši vodvedli zbytek tvejch spolužáků a profesorů! Jsme tu pro tebe, abysme tě dostali do bezpečí! Musíme vypadnout, než dorazí! Stůj sakra!!!" řvu za ním a běžím dál, co mi síly stačí. V kočičí formě by mohl mít dost dobrý sluch, aby mě slyšel, i když se bude vzdalovat.

Akademie superhrdinů
Caligo a Dragon -> Zodiac

Ani Caligo ani Dragon nemrhali drahoceným časem a rozhodli se pronásledovat objekt, který zahlédli, tedy mne. Rozběhli se chodbou směrem, který viděli pohyb a snažili se mě dohnat.
Slyšel jsem je, až moc dobře jsem slyšel dupot těch nohou po chodbě za mnou. Své vlčí tlapy jsem kladl jednu před druhou a letěl po chodbě doslova s větrem o závod, měl jsem jen strach, aby mi to na dlaždičkách nepodklouzlo a já se tam někde nevymlel o některou ze stěn, ale to, že jsem si od svých pronásledovatelů držel jen mírný odstup a vždy se mi dařilo mizet jim pouze v zákrutech a odbočkách akademie, aby mne plně nespatřili bylo nemilé.
"Pohybují se docela rychle....určitě si pro mě přišli stejně, jako pro všechny ostatní....zjistili, že se jim nepodařilo odvést z akademie všechny a vrátili se, aby svou práci dokončili....ale já se chytit nedám!"
Vlčí čumák za běhu nasává dlouhé doušky vzduchu a mé oči se upnou ke konci chodby přede mnou.
"Okno....když se dostanu ven zmizím jim v lese za školou...."
Bleskne mi hlavou. Když dobíhám k oknu mé tělo se najednou zachvěje a vlčí tělo se začne měnit. Srst tmavnout a mohutnět až se vzápětí ozve chodbou medvědí zařvání přehlušované jen tříštěním se skla.......mí pronásledovatelé mne spatří, když právě proskakuji oknem......ač pro ně to vypadá spíše, že se nějaký medvěd snaží spáchat sebevraždu skokem z okna. Cítil jsem jejich pohled v zá......ehm...v zadku....pardon prostě před ten velký zadek co mám jako medvěd mi moc dobře koukat na záda nejde.
"Soustřeď se...."
Srst se opět zavlní, zkrátí se, vybledne a okolo krku a hlavy se protáhne do tmavých dlouhých chlupů. Dlouhé medvědí drápy se zatáhnou do pouzder a mohutné medvědí tlapy nahradí velké kočičí. Ve lví podobě dopadnu nejprve na nižší střechu kůlny pod námi, což jsou asi dvě patra a pak seskočím dolů na zem. Ne nadarmo se říká ladný, jako kočka.
"Teď už jim zmizím."
Běžím ve své lví přeměně směrem k lesu. Samozřejmě mne nyní mohou z okna vidět.....tedy spíše utíkajícího lva, ikdyž oknem vyhopl medvěd.

Chodby Akademie -> Dragon a Zodiac

Nejprve to vypadá, že si nás Dorma ani nevšímá a když pak odpoví, moc nadšený z toho nejsem. Když vyskočíme v chodbě akademie, rozhodím rukama. "To je přímo k posrání" podtrhu Dragonovu reakci. Nečekám ani na jeho pokyn a rozeběhnu se za mizející postavu stejně jako on. "Já myslím že zrovna my dva jsme důkaz, že naše skupina se nedá shrnou jedním stereotypem" odfrknu si. "Nevím, jestli se zlatodržky orientují sluchem, našli nás vždycky i bez něj. Mě je ale divný, jaktože jeho nenašli, když se jim nevyhnuli ani Ironman nebo ten Strange. Ostatní tady určitě neodešli hromadně sami bez něj. Tahle schopnost by se nám mohlak urevsky hodit" nasadím tempo co nejvyšší, klidně si v ostrých zatáčkách vypomůžu a odlehčím mírným výskokem a odražením nohy od stěny do úhlu vce směru pohybu, abych nemusel tak brzdit a namáhatr si šlachy, ale hlídám si, abychom se s Dragonem neoddddělili. "Hele, když na to přijde, tak ho vem a zmizte, kdybych nebyl s váma a byli jste ve srabu okey?" pak se snažím jen dohnat toho kohokoliv nebo cokoliv, co před námi utíká.

Je jasné, že zlatoháv by šel naopak po nás, takže je velká šance, že nás Dorma vyplivla blízko našeho cíle a on se jen lekl. Vždyť já, stejně jako většina ostatních, jsem čuměl na Most a Angera jako puk a nevěděl jsem vůbec o co jde. Tady bych nepředpokládal, že situace bude jiná.

Akademie superhrdinů -> Caligo a Zodiac

“Jo, tak tenhle popis pomůže…”

Odvětím rýpavě zpět k Dormě, když nám dá vyčerpávající popis koho vlastně máme hledat. Při proběhnutí koncem mostu se rozhlédnu po budově. Všude ticho, prázdno. Je to až trochu na hlavu. Nikde se nehne nic krom… na konci chodby se někdo nebo něco pohnulo a zmizelo za rohem. A to docela rychle.

“Tak jo, nevíme kdo to byl, ale já bych byl pro to zkusit ho doběhnout. Přece jen tady vyřvávat jak na lesy asi nebude úplně ten nejlepší nápad.” Otočím se na Caliga a rozběhnu se na konec chodby. Jen doufám, že mě bude následovat abychom si kryli záda, nerad bych tady s někým bojoval sám, ještě nejlépe kdyby byli v přesile. Cestou hledám ještě jinou cestu, která by mi pomohla zkrátit vzdálenost mezi mnou a dotyčným, který se nám snaží zmizet. “Do hajzlu, jeden přijde posledního přeživšího vytáhnout z průseru a ještě aby ho tu naháněl jak blázen..”

Akademie superhrdinů
Caligo a Dragon -> Zodiac

Jak Caligo, tak Dragon se yvdali po mostu směrem na druhou stranu a padly z jejich strany dotazy na Dormu. Nejprve se zdálo, že jim ani neodpoví. Ale pak se přece dočkali.
"Z dat, která obdržuji se zdá, že tam žádný další přátelský kontakt není. Osazenstvo akademie nedetekuji.
Nelze však vyloučit přítomnost Badtimových přisluhovačů.....jediný popis, který vám mohu teď dát je ten, abyste hledali někoho,
jako jste vy. Patrně je jediný, kdo v tuto chvíli unikl."
Vysvětlí Dorma a pak už jste na druhé straně, kde signál vašeho průvodce nesahá. Když jste vystoupili z mostu spatřili jste prázdné chodby připomínající univerzitní prostory, ale tak prázdné, jako nemůžou být na žádné škole, jako by jí právě evakuovali. Nikde nikdo až....
Spatřil jsem ty dva dřív, než oni mně dva divní týpci, kteří vyšli z něčeho, kdo ví čeho.....sice trošku jiní, než ti zlatí úchylové, co řádili na akademii, ale stejně dost podezřelí. Zmizel jsem jim za rohem dřív, než mě mohli lépe zahlédnout....jo možná tak viděli mihnout se kus trička za rohem......ale nedoženou mě. Ne nechytí mě už totiž mizím zase do bezpečí.
Cítil jsem, jak se mé tělo zavlnilo a změnilo se do chundelaté mohutné vlčí podoby. Za tu velikost by se nemusela stydět, kdejaká vlčí bestie z hororů. Tlapy tiše duní po chodbě, když peláším pryč směrem ke schodům, abych se dostal, co nejrychleji pryč z budovy a mohl jsem se jim ztratit.
"Nedopadnu, jako ostatní...."
Buší mi v hlavě.......Caligo a Dragon zahlédli pouze, jak se něco na konci chodby mihlo a zmizelo za rohem, nepřítel, nebo přítel. Někdo tam byl.