Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Superheroes: Defenders of Time
Družina
| |||
 | Základna Mr. Anger, Elorea, Scarlett, Caligo “To je od tebe moc milé ti povim.” Dodám na její poznámku o tom, že by raději zachraňovala svět bohů, i když zase ne že by to bylo nepochopitelné. “O tom kopí jsem četl ze Strangeových knih, je to úžasná zbraň. Nečekal jsem, že bych jí viděl naživo.” Když si poslechnu následujících vět, nemůžu se ubránit tomu, že by mě přejel mráz po zádech. Když mluví, všimnu si, jak tiskne Gundnir aby se jí netřásli prsty a vidím, jak jí bělají klouby. “Tak přece jen Gungnir by mohl padnout do nesprávných rukou, což by nebylo úplně dobré. Hele, chápu že by jsi se nejraději sbalila a se vším co máš vběhla na Asgard, pořád je dost velká šance, že tam narazíš na armádu těch zakuklenejch čehosi. A pokud je nezdolali Heimdall a ostatní, jakou šanci bys proti nim měla. SAMA.” Poslední slovo úmyslně řeknu s velkým důrazem. “Pokud chceš něco zachraňovat, tak jako já svého mistra a ostatní, kteří zmizeli ze Sankta, asi bude nejlepší počkat a jít tam s páe dalšíma. Myslím si, že i když Ódin zakázal na Asgard jít lidem, myslím že pokud by ho měli zachránit, ve výsledku by asi dokázal uznat, že to bylo k něčemu. No a ten Badtime, o něm taky nevím moc, ale prý stojí za zmizením všech hrdinů. Dr. Strange mi nechal jen krátkou zprávu. Taky jsem se dozvěděl, že spolu s Iron manem postavili tuhle základnu.” *Jasně, dávej kázání polobohyni, která v rukou má nejmocnější zbraně na Asgardu, máš vážně skvělé nápady Matte, jen co je pravda.* Pozorně Eloreu sleduji, mohla by to vzít špatně a moc zatím nechci zjišťovat, jak moc by mi Gungnir pocuchal. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
| Základna | ||
| |||
 | Už mám toho lezení dost Zesílit tuhle bouři mi nedělalo vůbec žádný problém. Už tak byla dost silná a to už stačí přilít jenom trošku toho benzínu do ohně, aby se ještě zvětšil. Svým způsobem mi to dělalo dobře. Tohle mě bavilo a já jsem si to užíval. Kdyby nebyla situace taková jaká byla, tak bych byl rozhodně štastný. Takhle jsem doufal, že se ty zlaté hlavy přes tu bouři nedostanou. Zaseknu se, když se přede mnou objeví velký bílý kruh. Zarazím se a připravím na cokoliv. Rozhodně jsem už neměl kam jít a chtěl jsem to už ukončit, už mě to nebavilo. Z toho portálu vyskočil nějaký týpek v tuhle chvíli mi bylo poměrně jedno kdo to byl. Nechápu, jak mohl vědět o těch zlatých, kteří byli za mnou, ale nějak jsem se nehodlal ptát. Než jsem stihl jakkoliv zareagovat, tak jsem se otočil a skrz bouři viděl přicházet zlaté tváře. Sakra co to je za parchanty? Už mi trošku povolily nervy. Fakt toho začínalo být poněkud moc. Najednou vyskočil i další týpek, ale o něco mladší než ten první, který zatím mluvil něco o zdržení. Řev co ze sebe vydal, byl pořádný a já jsme tu lavinu, která začínala skoro cítil. Vím, že bych jí přežil. Nebyla by to první lavina, se kterou bych se musel vypořádat, ale vypadá to, že tihle tu jsou opravdu pro mě. Mě sníh nevadí! Rozhodně, ale beru ty holky! Aspoň trošku pookřeju a vyběhnu na most. I kdyby to byla past je mi to už asi jedno. V tuhle chvíli jsem už trošku rezignoval. Naši se ztratili a já se asi ztratím taky, ale nemůže nikdo říct, že jsem se nesnažil. Rozběhl jsem se po mostě a doufal, že nejdu za více zlatými ksichty. Nooo Jamie. Kam to zase lezeš. | ||
| |||
|
| ||
| |||
 | Základna a trip do hor ... a zase zpátky Děvče s kladivem s námi jde bez dalších okolků, za což jsem vděčný a držím se jí hned v závěsu. Tentokrát je náš průchod dost těsný - když Dorma zavře Most za námi, jistě na něm bylo už několik zlatodržkáčů. Anger podle očekávání není nadšený z mého doprovodu, ale je mi to celkem jedno. Na jeho poznámku o kaši se jen zašklebím, protřepu si svaly a vydýchávám se na další kolo, které na sebe nenechá dlouho čekat. Rovnou se zase postavím vedle Angera a koukám se na otevírající se most. "Jůůů, vždycky jsem se chtěl podívat do Kanady" uculím se nahlas a pak se nakloním k Angerovi a má slova jsou určená jen jemu. "Hele, mě je jasný, že ti společnost takovýho podle tebe ucha není po chuti, ale já nejsem žádnej rozmazlenej fracek, kterej se o sebe neumí postarat starouši, jasný? A teď beze srandy, chápej, že seš jedinej, kdo kurva ví, o co tady jde. Teda kromě Dormy, která je asi AI a tím pádem ji nemusí každý bezmezně věřit. Zvlášť po událostech s Ultronem, chápeš? Takže je kriticky důležitý, abys nejdřív předal intel nám novejm a ne riskoval zbytečně svoji i naši budoucnost vydáváním se do akce na vlastní pěst. Buď se smiř s tím, že zatím co hlídáš mě a dalšího adepta, já hlídám Tebe, nebo nech na další výlet jít mě samotnýho a zbytek můžeš zasvětit. Už to mám naběhaný a viděl jsem co děláš. Když přijde skupina o mě, jsem jen potenciální asset, když ale přijde o tebe, přijdeme i hromadu času, zkušenosti s tímhle světem a ucelenost informací. Zvaž to" narovnám se zase. Pak vyrazím na Most a zopakuji na vlas stejný postup jako u dvou předchozích dívek. Hlídat hranici události a krýt postup a ústup. "Dělej horale, tahle pařba končí vždycky blbě pro každýho, kdo nenosí tu přiteplenou zlatou kuklu! my máme na druhý straně i nějaký kočky" křiknu a běžím po vstupu na Most hned za ním a jistím ho. | ||
| |||
 |
Vyrazil jsi kupředu. Dýka byla ve tvé ruce dříve, než jsi to sám postřehl. Čepel přejela po kůži, tak lehce a plynule, jako by to nebylo nic zvláštního a rudá krev se zaleskla na dlani. Kain zamával křídly a přeletěl z parapetu na skříň připravený vrhnou se ven z pokoje, jakmile otevřeš dveře. Instinktivně jsi vzal za kliku a chtěl otevřít, abys mohl dolů pomoci rodičům a nandat to těm parchantům ve zlatých maskách, ale když jsi zkusil otevřít dveře se ani nehly, vypadaly, jako by byly zamřené, ale přece jsi nezamkl za mámou a ona z venku taky nezamkla, bylo by to slyšet, ale i přesto se dveře ani nehnou a dole je hluk a křik slyšet dál. Chvíli to tak pokračuje, než zavládne opět hrobové ticho a pak zavže dřevěné zábradlí, jak se ho někdo dotkne a stoupá po schodech do patra za tebou. Víš téměř jistě, že musel stanout za dveřmi ať je to kdokoli i když nikoho neslyšíš. Až po chvilce se ozve dunivý náraz něčeho, nebo někoho do dveří. Dveře zapraští ale vydrží. Čekal bys, že povolí a nebo v nich bude díra, ale ono nic, jako by je něco chránilo. Ale rána se opakuje a pak znovu a znovu a dveře praští a jak se zdá brzy povolí. Kain zuřivě poletuje po pokoji a zdá se být hodně neklidný, rozhněvaný a bezradný. Ať je na druhé straně kdokoli velmi brzy se dostane do pokoje za tebou. | ||
Andre
| |||
 | Tajná základna mezi dimenzemi Ochranné kouzlo Dragona jsem uvítal v duchu více, než neustálý doprovod Caliga, který je jen někdo na koho musím dát bacha navíc, nehledě na to, že mi nebude stát v cestě. Prostě nejsem zvyklý, že mi někdo ocasuje za zadkem, ikdyž mu výslovně řeknu něco jiného. "Ach to kouzlo toho, když člověk pracoval sám..." Lehce zatnu zuby. S Caligem to dořeším až to budeme mít z krku, kdybych se s ním musel hádat všechny další cesty, asi bych ho zarazil do země, jako hřebík a to by....asi nebylo zrovna dvakrát hezké na úvod pro ostatní. Jsem však rád, že ta Asgardská holka s námi šla bez dlouhého přemýšlení a nerozmázla se na Bílém mostu, jako ta předtím. "Alespoň ona ví, že tohle není vážně žádná hvězdná brána." Jakmile běžíme zpátky držím si v periférním pohledu, jak Caliga, tak Asgarďanku, nehodlám o ně cestou přijít zvláště, když slyším, jak za námi běží ti zlatí zmetci. "Rychle to za námi zavři Dormo!". Křiknu do prostoru, jakmile vyběhneme z portálu na základně mezi ostatními. "Přerušuji spojení." Ozve se Dorma a nám se defakto za zadkem zavře portál. "Sakra..." Vydechnu a zadýchaně se ohlédnu. "S tebou Zářivko si to vyřídím později. Ta kaše tě zabije, nebo se zabiješ, abys jí nemusel jíst.....A co se tebe týče Asgarďanko, tak jo a jo, další vysvětlení později mám ještě práci." Narovnám se a letmo slétnu očima na Dragona "Nejsem žádný agent K ani J a věř mi, že až začne váš výcvik budete si přát, abyste byli u mužů v černém." Zpražím ho a obrátím se zpět k Bílému mostu. "Fajn Dormo nažhav to k dalšímu cíli." "Spouštím Bílý most.....připravuji se na spojení.....zaměření.....Kanada.....horské oblasti...bacha bude tam dost zima." Upozorní mě Dorma. Lehce si nad tím povzdechnu. "Bezva, to je opravdu skvělé." Povzdechnu si mrzutě ale pak už naběhne Bílý Most a já opět vbíhám do něj. "Zůstaňte tady!" Zopakuju důrazně na ostatní, kdyby měl někdo opět tendenci jít se mnou. Caliga už nějak neřeším ten dostane nářez až to celé skončí. Mezitím, co probíhám Mostem se na druhé straně otevírá portál přímo před Coldem, který právě zesílil sněžnou bouři, aby zamezil zlatým přátelům v přizvání jeho osoby na párty.
"Héj! Zmrzlíku jestli si nechceš pokecat s těma zlatýma šmejdama, tak pojď tohle je jediná cesta z toho průseru!" Vykouknu z Mostu na Colda právě ve chvíli, kdy se v bouři opět začínají objevovat obrysy pohybujících se postav, které míři přímo k němu. Most je však stabilní.
"Trošku je zdržíme." Zhluboka se nadechnu a nechám stoupnout svůj hněv na dostatečnou hladinu a pak zaujmu pevný postoj. "Hráááááááááááááááááá!!!!!" Zařvu z plných plic až se to v horách otřásá a pak je slyšet dunění. "Funguje to....lavina tu bude coby dup. "Dem dem dem....! Za chvíli tu bude více sněhu, než je zdrávo!" Houknu na Colda a rozběhnu se opět zpátky po mostě na základnu. Opravdu toho začínám mít dost a dochází mi síly. Vše jde tak v rychlém sledu, že to není něco na co bych byl zvyklý. Dneska už toho mám až po krk. Proč nestačil jeden, nebo dva, proč jich najednou musí být tolik..... | ||
| |||
 | Panoptikum na základně Mr. Anger, Caligo, Dragon, Elorea „Panoptikum,“ zopakuju si pro sebe tiše, spíše nevědomky. Teprve teď si uvědomím, že mě bolí kotník, jak se mi podsmekla noha v té podivné... no co to vlastně bylo? Most. Šilené. Promnu si nohu a sjíždím očima nasraného motorkáře, modře zářícího maníka i toho třetího týpka, který vypadá asi zatím nejnormálněji. Fajn, no... nejnormálnějšího, třeba tu je ze všech nejdivnější... a třeba taky ne. Bláznivý sen. Ale ta noha bolí moc opravdově na to, aby se mi to zdálo někde v nemocnici. Takže, co když to sen není? Když nášlapná mina spustí svůj namíchnutý monolog, jen sklopím oči a přijdu si jak pod palbou, i když to nepatří přímo jen mně. Navíc, nemyslím, že bych zrovna já s ním hned někam utíkala. Klidně si tu kecnu na zadek a počkám, až nám někdo něco pořádně vysvětlí. Ne jen to, kde jsme. O obdařených lidech jsem nejednou četla nějaký článek v novinách, ale nikdy jsem nikoho nepotkala, nebo o tom nevím. Budu si muset hodně věcí v hlavě srovnat. Ten druhý asi od toho prvního dostane brzy nakopáno za řeči, které pak má, ale to je jeho problém. Já jsem radši ticho. Je lepší poslouchat než mluvit. Víc se toho dozvíte. Ti dva, co přišli pro mě, za chvilku odbíhají opět pryč. A třetí nebude o moc normálnější, zasměju se v duchu, když kolem nich vytváří jakýsi štít. Určitě je taky trochu padlý na hlavu. Kdo tady není? V duchu si představím kaši, kterou bude ten druhý mít. „Matt? Já jsem Scarlett, těší mě,“ pokusím se decentně usmát ze slušnosti. „Jo, uklouzla jsem tam, tak se asi nechtěli zdržovat.“ Z hluboka se nadechnu a vydechnu, rozhlédnu se kolem sebe... a už jsou zase tu. S dívkou. Aspoň tu nebudu jediná holka. Poprvé někdo zmíní jméno nasraného motorkáře, takže Anger. To fakt sedí. Zřejmě ta slečna ví víc než ti ostatní tady. „Jsem Scarlett,“ mávnu na ostatní nejistě rukou, když už tak jsme v tom představování se. Ještě tři cíle čekají na jejich záchranu, tak to nebylo naposledy, kdy to musím říct. Trochu se stáhnu a promnu si prsty. Není mi ani tak chladno, jako je mi nepříjemné to, že toho je trochu hodně, co musím a budu ještě muset pobrat. | ||
| |||
| Další příchozí, Základna Mr. Anger, Scarlett, Caligo, Elorea Poslechnu si kázání od Angera a od Dormy. | ||