Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Superheroes: Defenders of Time
Družina
Postava Elorea Foster je offline, naposledy online byla 26. dubna 2024 15:28Elorea Foster
Postava Leo D. Norgen "Zodiac" je offline, naposledy online byla 26. dubna 2024 23:31Leo D. Norgen "Zodiac"
Postava Nathan "Caligo" Hackett je offline, naposledy online byla 29. března 2024 1:20Nathan "Caligo" Hackett
Postava Mike Sanders "Mr. Anger" je offline, naposledy online byla 26. dubna 2024 23:31Mike Sanders "Mr. Anger"
Postava Adrianne N.G.E.L. Pevensey je offline, naposledy online byla 26. dubna 2024 15:28Adrianne N.G.E.L. Pevensey
| |||
 |
Základna | ||
| |||
 | Lanovka tam a zpátky a další zvíře do stáda Trochu vykulím oči, když se před námi dívka rozplácne. Musela přeci vidět cestu, spíš asi špatnej došlap na most a zvrtnutá noha. To už se pro ni shýbám, protože i když jsem nečekal, že se to vážně stane, byl jsem na tu eventualitu připravený. "Hele děvče, já vždycky doufal, že mi takováhle kočka padne k nohám, ale ty to bereš moc doslovně" vytáhnu ji zároveň s Angerem na nohy a běžíme přes most. Pokud dívka nabere sama rychlost pro samostatný běh, pustím ji ale stále běžím těsně za ní a jistím ji. Když proskočíme portálem a zkontroluji zavření a žádné nezvané hosty a otočím se ke zbytku. Na Angerovu výtku k oslovení se jen vesele zašklebím a prohlédnu si další dva nováčky. Ti nevědí o nic víc než já. Vyslechnu si několik málo informací o Dragonovi. Dostal se sem cestou, která značí nějakou větší sounáležitost s tímhle světem, ale nevypadá, že by věděl, o co tu jde. Nebudu na to spoléhat. Pak Anger začne s proslovem o osamělosti jeho dalšího průchodu. Na jeho konci si založím ruce na prsou a zhoupnu se na patách. "Táááák jo ... zapomeň starouši jasný? Já vím, že jsem pro tebe taky ucho .... i když z naší party jsem tu služebně nejstarší o pár vteřin, takže jim samozřejmě budu šéfovat" poslední část věty směřuji s posunkem ruky na Scarlett a Dragona, ale hned se zase stočím pohledem na Angera "... ale tohle není moje první akce, i když tohohle typu ano, ale každopádně nenechám jediného člověka, který kurva ví o co tady jde, jít ven samotnýho a riskovat ztrátu intelu, jasný? Takže já tu kaši přežiju, ale nebudu riskovat, že půjdeš ven namachrovaně jako osamělej jezdec a už se nevrátíš, jasný? Jo jasně, ať tam není přecpáno, neměli bychom jít všichni, ale sám taky nepůjdeš kapiš? A stav se třeba na hlavu" ušklíbnu se a když se postaví před otvírající se most, stoupnu si zase vedle něj a připravím se. "Já to taky myslím vážně starouši. A jestli si myslíš, že seš jedinej tvrdohlavej parchant tady, tak se sakra pleteš. Budu ti z cesty, ale budu ti krejt záda" dívám se u toho na otevírající most a až na konci úkosem na něj. "Vyříkáme si to, až budou všichni ostatní bezpečně tady okey?" Vyběhnu hned za ním na most a na druhé straně použiji úplně stejnou strategii jako u Scarlett. Zastavím se na horizontu události v jeho středu a budu oba krýt vrháním mlžných rampouchů a když se vrací, ustoupím stranou, nechám proběhnout oba a hned v závěsu běžím a jistím novou dívku. Ta vypadá jinak, spíš jako z Thorova světa, ale třeba má jen hustej kotým. "Dělej, ještě tím kladivem rozmlátíš halv, až ti to milý nebude, ale teď není správná chvíle!" křiknu na ní a pokud při probíhání jsou za námi zlatodržky v těsném závěsu, máchnu za sebe rukou a vypustím hustou spleť tenoučkých ostrých jehliček neonově modré barvy abych je zpomalil. A pak už jen co nejrychleji všichni na druhou stranu. | ||
| |||
 | Až do konce Schody jsem bral po dvou. Kain obvykle takto nešílí a když šílí, je zahumny nějaká přírodní kalamita. Jako když mamka spálila lasagne. Dala se pak s nimi prorazit sádrokartonová zeď, ale to je vedlejší. | ||
| |||
 | Jsou všude! Myslím, že takhle rychle jsem se asi nikdy nesbalil a nezahladil po sobě stopy. Přijdu si jako děsná trysko myš, když mizím pryč od svého tábora. I když se dostali až sem, tak hlouběji v horách už mě nemůžou sledovat. Aspoň jsem o tom byl na sto procent přesvědčený. Tam nahoře jsem už byl doma jenom já a opravdu silná zvířata. Pro lidi, kteří jsou obyčejní, tak je to tu hrozné, pro mě příjemné, ač i mě už zalézá za nehty. Mám zatnuté zuby a snažím se šlapat a na nic nemyslet. Ohlížím se, jestli jsou stále za mnou. Podle všeho tam nejsou, ale nehodlám zastavit. Musím hlouběji do hor. Ještě chvíli a zase se utábořím. Tady už mě nemůžou najít i kdyby se rozkrájeli na čtyři kusy. Zhluboka jsem dýchal a kráčel ještě dál. Jamie ještě kousek a kašleš na to, ale teď ještě pár kroků. Přece nejsou takoví jako Ty. Nemůže být tolik mutantů, kterým nevadí zima. Samomluva je pro někoho příznak bláznovství, ale ve chvílích jako je tato mi přišla zcela normální. Teď jsme si musel udržet zdravý rozum a duchapřítomnost. Najednou se prudce zastavím a cítím mrazení, což je něco divného. Ty bytosti nebo co to je jsou přede mnou. Neměli jak mě obejít! U budhovejch koulí! Začnu se vztekat. Nemohli mě prostě předejít. Kdyby uměli lítat, tak mi skočí na záda už dávno, i když lítat v týhle vánici bych nechtěl. To vypadá, že jsou to další, ale těžko říct. Nesnáším, když něco nevím. Změním směr svého pochodu. Uhnu prostě stranou. Pokud mě budou pronásledovat, tak se jim budu muset postavit. Dokud jsem tady, tak jsem si věřil. Jak jdu, tak mě napadne, že bych trošku mohl pomoci té vánici a trošku jí zesílit, aby se jim mě hůře stopovalo, protože nic jiného zjevně nedělají. | ||
| |||
 | Tajná základna mezi dimenzemi Mr. Anger -> Scarlett a Caligo -> Dragon Nad dalším účastníkem, který jde se mnou portálem jen trošku nespokojeně zavrčím, protože na víc nemám čas. Nemůžu říct, že bych tohle nepředpokládal, ale....jak jich mám sakra chránit více najednou. Až se jednou vrátí Iron Man, nebo Dr. Strange za tohle jim pěkně nakopu prdel. Na druhé straně si uvědomím, že mi řekl starouš. "Co..já nejsem.....sakra na tohle teď nemáme čas." Zavrčím a podívám se, jak daleko jsou ty zlaté držky. Dívka chvilku váhala, ale nakonec se rozběhla k portálu. Zahlédl jsem taky, jak Caligo hází ty podivné předměty zářící mlhy. "Zajímavá schopnost....no budu se ho na to muset optat, ale až později." "Tak jdem jdem jdem!" Křiknu, když proběhneme na most. Já a Caligo to už známe z prvního přechodu, tedy já již z více, ale ta dívka.....je to žalostné proskočí do portálu a natáhne se, jak dlouhá tak široká na mostu. "Doprdele co to děláš! Tohle není žádná hvězdná brána zvedej se!" Křiknu na ní drapnu jí za jednu paži, zatímco Caligo může vzít druhou a vytáhnu jí na nohy a běžíme rychle dál. Tady fakt není moc o čem váhat. Když se blížíme k hranici Bílého mostu na druhé straně prostě hodím tu holku napřed. Nestojím o to, aby zase zakopla a něco jí to uřízlo, protože to nestihne.....Sám pak vyběhnu společně s Caligem docela elegantně ač zadýchaný. "Do háje.....začínám to fakt nesnášet." Vydechnu a napřímím se, abych si prohlédl ty tři matloše, které tu zatím mám. Naberu druhý dech a výhružně ukážu levým ukazováčkem na Caliga. "Já nejsem starej to si zapamatuj!" Zavrčím na něj a pak věnuji pozornost i Scarlett a Dragonovi. Musím si tu zjednat pořádek takhle to nejde. "Takže zaprvý mladej spojovací linky tady dvě fakt nejsou. Je tu jen jeden Bílej most a rozhodně buď rád, že funguje, to že máš klíč a mohl ses dostat sem i z druhé strany bez pomoci ze základny je téměř zázrak a můžeš se považovat za šťastlivce, že to vyšlo." Zkrouhnu ho hned ze začátku. "Šance, že unáhlené jednání mladého pana Dragona mohlo mít pro něj fatální následek z důsledku špatného použití klíče je asi 10 000 000 : 1. Upřímě se divím, že to zvládl a je ještě naživu." Vyčte Dorma. "Děkuji Dormo. Vidíš tady to máš." Pak si promnu palcema ukazováčkem oči. "Znovu tohle je tajná základna, kterou postavili Iron Man a Dr. Strange. Tady budou takoví, jako jsme my alespoň prozatím v bezpečí, pokud se mi vás podaří dostat sem, což znamená, že žádné další hurá akce nebudou. Ne z vaší strany. Vy tři tady hezky počkáte zatímco já tu naposílám zbytek těch, kteří ještě zůstali. Nehodlám se o tom dohadovat ani diskutovat nemáme dost času a v tomhle mě budete muset poslechnout. Smiřte se s tím, že tuhle základnu v tuhle chvíli vedu." Seznámím je stroze s fakty trošku prudčeji, než bych chtěl. "Jestli mi někdo na další cestě bude dělat vocasa zařídím vám u Dormy, abyste příští měsíc jedli jen hmotu, kterou jen z laskavosti někdo nazývá kaší. A věřte mi, že to fakt jíst nechcete. Takže hezky počkejte tady už tam snad není tolik cílů." "V tuto chvíli mám detekovány přesně.....čtyři a stupně ohrožení se zvedají." Objasní Dorma. "Fajn vytoč mi nejkritičtější cíl." Nadechnu se a otočím se k Bílému mostu ale pak ještě zase na ty tři. "Myslel jsem to vážně, nikdo nikam nejdete!" Zdůrazním ještě. "Bílý most na 67%.....lokace New York.....Manhattan....Stark Tower." Oznámí Dorma načež vytřeštím oči. "Který idiot, co dělá teď u Stark Tower. Vždyť ta padla, jako jedna z prvních!" Bílý most aktivován." S hlubokým nádechem vběhnu opět dovnitř. "Nesnáším tuhle práci, nesnáším...." Pomyslím si, když přebíhám na druhou stranu. Mr. Anger -> Elorea Sthla sis kladivo z krku a to se zvětšilo do velikosti toho Thorova, ač toto bylo úplně jiné kladivo. Připravíš se, že se utkáš s těmi zlatými hlavami, které se tak nebezpečně stahují k tobě. Už už se na ně chceš vrhnout a ubalit jim jednu kladivem. Když tu se před tebou najednou objeví záře, která trošku připomíná Bifrost. Zaplane v tobě naděje, že by to mohl být táta, nebo někdo z Asgardu, ale....
Tenhle portál je jiný a po chvíli co se stabilizuje vidíš, jak po něm někdo přibíhá.
Už když přibíhám k ústí portálu zaplane v mě mírné zoufalství. "Ale ne....neříkejte mi, že ona je z Asgardu...s těmi jsou vždy jen potíže...." Zaupím v duchu ale zatnu zuby a vyběhnu ven právě ve chvíli, kdy jsou už ti zlaťoušci dost blízko. "Nech je být a pojď jestli nechceš dopadnout, jako ostatní hrdinové!" Křiknu na dívku, od které stojím sice jen kousek, ale raději nahlas, než aby neslyšela. "Musíme jít není čas se tu vykecávat, nebo bojovat ještě máme pár věcí na práci! Tak dělej tohle je jediný místo, kam ty zlatý svině nemůžou!" Vběhnu na okraj mostu a zadívám se za ní, jestli běží taky. Musí, jinak to bude katastrofa. Čekám, dokud neproběhne, abychom mohli společně proběhnou mostem na druhou stranu. Zlatíci se mezitím už po nás sápou. O kontakt s nimi fakt nestojím, a o Asgardské blesky taky ne. | ||
| |||
 | Tajná základna se společností a další příchozí *No to si snad děláte srandu? To jsem se napojil na místního operátora? Jak jako za okamžik budu spojen?* Nepřerušit kouzlo, když se na mě vrhají tihle okouzlující típci, se kterýma je asi podobná asi jako o půlnoci v márnici je sakra složité. Když se zformuje most, z té modro-bílé okouzlující krásy kouzla, nečekám ani vteřinu a letím po mostě jak smyslů zbavený. | ||
| |||
| Mít přátel pár... Chvíli trvalo, než jsem se naskládala do Taxíku i s dědovým kopím a aspoň trochu pohodlně se usadila. Když mi oznámil, že je Starkova budova uzavřená, zamrazilo mě v zádech. No bezva. Tam kde jsem mohla sehnat info, nikdo pro jistotu není… Fakt skvělí. „Mám se tam s někým setkat.“ Pokrčila jsem rameny a taktně mu naznačila, že mě už někdo nejspíše čeká. Po cestě jsem zůstala úplně potichu. Co si tak mám povídat s cizím člověkem. Mlčky jsem sledovala lidi venku na ulici, jak všichni někam spěchají, jak hledají volné taxíky, aby se rychle mohli dostat jinam. Nikdo z nich neměl ani nejmenší ponětí o tom, že se tam někde na hoře rozhoduje o tom, zda budeme žít. Minimálně má rodina na Asgardu. Civěla jsem ven, dokud taxikář nezastavil a nepožádal o peníze. Podala jsem mu je dopředu a pracně se vysoukala z jeho automobilu. A pak s povzdechem pohlédla na opuštěnou budovu. Nebyl tam zhola nikdo. „ Zatraceně…“ Zavrčela jsem podrážděně a na krátko zatla zuby. Tohle mi fakt nepomáhá. Na dnešní den toho bylo dost a dost. Mám se dostat někam, kam nevím kam, ani jak… Mám ochránit zatracené kopí, nevěděje jestli jdou vlastně po něm, po mě anebo sakra po něčem jiném. Tohle je vážně k nasrání… A nejenom tohle… Pohled mi padl na zlatou hlavu v černé kápi. „ Bezva…“ Nesejde na tom, jestli to jsou ti samí jako na Asgardu a nebo nějakej jinej neoriginální kousek. Buď Asgard padl anebo byli vypráskaní a jdou po něčem jiném. Nesejde na tom… teď jsou tady. Vzteky jsem zavrčela a strhla kladivo. Nemá smysl se maskovat, když už mě našli a lidi z toho budou mít senzaci. Kolikrát se nějaká šílená holka bude rvát na ulici a svolávat z prázdných nebes blesky co? | ||
| |||
 | Alenka v říši divů Rychle jsem se otočila na patě a vyrazila do ulic. Menší uličky, větší ulice, párkrát jsem do někoho vrazila, až jsem málem ztratila batůžek. Ohlížela jsem se a začala zpomalovat teprve, když jsem měla pocit, že jsem je konečně ztratila. Zastavila jsem se a vydýchávala se. Už už jsem chtěla vykročit zase uličkou dál, když se proti mně vynořili další dva. Tak rychle otočka... další za mnou. Co sakra chtějí?, bleskne mi hlavou. Blíží se a já nemám kam jít. Kam uhnout. Dostanou mě a já ani netuším, co mi provedou. Náhle se objeví jakási záře a začne se formovat do něčeho, čemu by se dalo říkat jakkoliv. Připadám si jako bych snila, zatímco bdím. Rychle z toho čehosi vyskočí muž v tmavém oblečení s kabátem. Následovaný... no fakt nevím, kdo to je. Ani jednoho neznám, co to má znamenat? Mám jít s nimi, ale mohu jim důvěřovat? Třeba je to jen past, aby mě nalákali, třeba ti zlatoobličejoví muži jsou s nimi spřáhnutí a já budu za totální trubku, co někomu naletěla. Ale kdyby jo, tak proč tak překombinovaně? To by mě mohli sebrat kdekoliv kdykoliv a nemuseli se tolik namáhat s tak komplikovaným plánem s útěkem. Tak jo, tohle risknu. Moje rozhodování je v řádech tolika sekund, které si ještě mohu dovolit, což tedy není moc. Pak se rozeběhnu s nimi. Do portálu v podstatě skoro skočím, protože ta zlatíčka jsou už moc blízko a moc dotěrná. Druhý z těch dvou běží za mnou a cosi na zlatouše hází, než proběhne do portálu. Asi jsem se ještě neprobrala z komatu, asi furt ještě ležím v nemocnici a tohle všechno se mi jenom zdá. Snažím se pobrat všechno, co kolem mě je, jak portál vypadá, i když je toho na mě trochu moc. Jen, co se dostanu na pevnou zem, tak se rozhlížím kolem sebe. Nevím, kde jsem, a mohu si hlavu ukroutit, když si prohlížím místo střídavě s těmi, kdo tam jsou. V tý nemocnici mi asi dávají hustej matroš, když z toho mám takovýhle sny. „Kdo jste a co se to tu děje?,“ zmůžu se jen na otázku. Urovnám si svůj černý top a opráším obepínající kalhoty stejné barvy, drobet seprané. Rukou si přejedu po přívěsku, zda jsem ho v tom zmatku neztratila. „A kde to proboha jsme?“ | ||
| |||
| Supertajná základna a nezvaný host Hned, jak doběhneme, začnu se rozhlížet. Jo, tohle bude tutově Starkova práce. Sakra, nemůžu se dočkat, až to tu prošmejdím! "No, nevím tolik, kolik bych chtěl ale něco jo. I tak ale doufám že..." chystám se nadhodit téma mého dalšího pobytu, pohybu a působení, když nás přeruší něco nebo někdo jménem Dorma. Reflexivně se rozhlédnu i po stropě místnosti, jako bych hledal zdroj hlasu a pak se zadívám na otevírající se portál, to už mě ale Anger táhne za roh. "Aktivace zvenčí? Tak zavřete Irisi ne?!" rozhodím rukama a natisknu se za roh a v ruce si začnu hned formovat z neonové mlhy útvar podobný rampouchu určený k vrhání. Čekám zlatohávy, ale dovnitř se vřítí nějaký mladík, který vypadá jako ještě větší ucho než já. Co to kurva?... vyběhnu hned za Angerem a jeho uvítání je krátké. Už se otevírá další brána. Zastavím se při čekání na plné otevření vedle zřejmě momentálního velitele základny. "Jestli si myslíš, že tě nechám jít samotnýho, tak na to zapomeň starouši" ušklíbnu se, i když koukám na otevírající se bránu a ne na něj. 100%....cíl navázán Otočím se na mladíka, co před chvílí přiběhl a teprve se asi rozkoukává "nic tu neposer mladej, hned jsme zpátky, jasný?" mrknu na něj a vběhnu na Most... Dívka v nesnázích ... a ve špinavé uličce Když vybíháme, zastavím se na horizontu události a mapuji situaci. I když není moc co řešit. Ze své perspektivy vidím jen Angera, utíkající dívku a zlatodržky. Když už teď mám trochu větší ponětí o co jde, neřeším smrtelnost projektilu a místo koulí použitých v LA formuji v rukách mlžné ač tvrdé rampouchy a jeden po druhém je vrhám proti těm, kteří běží za dívkou. Ne úplně jako smyslů zbavený, ale jelikož to nemám v bojovém stresu tolik natrénované, nepočítám pokaždé se zásahem a tak přeci jen rychleji. I jejich zpomalení je dobré, když nám to koupí čas. "Poběž! Tohle je jediná cesta ven, za chvíli jich tu bude ještě víc! Na otázky bude dost času pak!" křiknu na dívku a postavím se trochu bokem, abych nezacláněl ve středu průchodu, do kterého vbíhá Anger. Já ještě chvílí vyčkávám, ale jsem si jistý, že i ona poběží s námi. Když už dobíhá k Mostu, vrhnu poslední dva projektily a hned jak mě mine, rozeběhnu se za ní a Angerem co mi síly stačí po Mostě. Kdybych do toho dal úplně všechno, asi bych ji i předběhl, ale nebylo by dobré ji teď ztratit, kdyby třeba zakopla. Držím se proto v těsném závěsu za ní, abych ji případně pomohl. Zastavíme se až v prostoru za branou a hned se otočím, jestli se zavře a nic neprojde. A znovu se vydýchávám. Páni, takové sprinty dvakrát za sebou. A máme podle reakce šéfa očividně naspěch a ta holka nejspíš nebude poslední, tak rychle popadnout dech na další. Ty zlatý držky jsou všude, po celém světě. "Hele starouši, to byla sranda, dáme si další kolo!" ušklíbnu se mezi nádechy na Angera a ukážu v předklonu palcem za sebe do míst, kde byl ještě před chvílí Most. | ||
| |||
| Tajná základna mezi dimenzemi Ty potvory se za námi sápou, jasně, že by taky chtěly projít, ale naštěstí jsme oba dost rychlí, abychom přeběhli most a vyběhli z něj na druhé straně na základně, zatímco jej Dorma za námi zavřela. Pokud někdo šel za náma, tak teďka už je někde neexistující v nicotě. Rukama se opřu o kolena a trošku se vydýchám, když jsme v bezpečí. "Sakra na tohle začínám bejt starej." Vydechnu a pomalu se narovnám, abych si pořádně prohlídl toho, koho jsem sebou přitáhl. "Chytrej, zdá se, že víš, alespoň něco tím se pár věcí ulehčuje.....fajn Dormo připrav se nastavit další cíl a...." Nestihnu doříct, protože se začne Bílý most opět aktivovat. "Angere příchozí aktivace zvenčí!" Upozorní mě Dorma pohotově. "Cože jak? Doprdele!" Zavrčím a čapnu svého nového společníka za rameno a rychle jej odvedu za nejbližší roh, abych počkal, co příjde skrz a my nebyli tak na ráně. "Nikdo by k těmhle dveřím neměl mít klíče sakra." Zavrčím a koukám, co se bude dít..... Dragon -> Mr. Anger a Caligo Rozhodl ses, že není čas na to, si ještě něco hlouběji promýšlet vzhledem k tomu, co za návštěvníky máš v Sanctu, tak nebylo v čem váhat. Bude to muset jít postaru stylem pokus a omyl. Přičemž můžeš jen doufat, že k omylu nedojde, protože onen odstavec přece naznačoval, že omyly jsou při hraní si s tímto artefaktem přímo fatální. Začal jsi příst kouzlo a formovat jej pomocí prstenu. Bylo to těžší, než cokoli, co jsi kdy zažil. Udržet myšlenku a jasnou vizi, když je třeba soustředit se na tvorbu portálu byl velmi těžký úkol, ale zhostil ses jej, jak nejlépe to šlo. Docela dobře se ti dařilo dávat tomu struktůru, když se ozvalo první zadunění a dveře se zatřásly, ale naštěstí kouzlo je udrželo pohromadě. Musel jsi obnovit své soustředění a dál jsi vše spřádal dohromady. Pak se dunění ozývalo stále pravidelněji a tebe znervózňovalo vědomí, že kouzlo na dveřích brzy povolí. Pak se však před tebou právě ve chvíli, kdy se rozletěly dveře do stran objevil před tebou zářící portál.
Avšak něco bylo špatně, protože portál se úplně neotevřel, aby tě vpustil dovnitř. Neutvořil se do něj vchod a nyní připomínal spíše přivřené dveře. "Čekejte prosím Bílý most je právě obsazen. Budete spojeni za okamžik." Klidný neznámý hlas, který zazněl, jakoby z portálu. Bylo to, jako by ti telefon sděloval, že je právě obsazená linka. Trpělivost však nebyla zrovna něco, co bys měl a čas už vůbec ne, protože ti krásní zlatě omaskovaní chlapíci se spáry, jako kondor se právě blížili klidnými a pomalými kroky směrem k tobě. Bylo jich minimálně pět....šest......osm.....dvanáct..... "Děkujeme za trpělivost, za okamžik budete spojeni." Ozve se opět ten hlas a maskovaní chlapíci se stále blíží a už jich je patnáct.....sedmnáct....jsou jako kobylky, které se rojí ze dveří a dokonce jsi snad viděl někoho z nich projít stěnou, jako by nebyli hmotní. "Pozor prosím Bílý most se otevírá, nescházejte prosím z mostu a nevyklánějte se z něj, postupujte opatrně a spořádaně. Myslete na bezpečnost." Oznámí opět onen hlas, ale na bezpečnost není čas jakmile se portál otevře vbíháš dovnitř, jako šílený.
Běžíš po tom zázračném úkazu, jako šílený, nejraději by ses zastavil a kochal se tou krásou. Prostudoval, co je to vlastně zač, ale ti zlatí chlapíci za tebou ti to dost znemožní a připomínají, že je třeba teďka máknout. Když vyběhneš na druhé straně mostu najednou se za tebou, jako nic zavře. Kdybys běžel o trochu pomaleji asi by ti uřízl nohu. Vyběhl jsi osvětlené místnosti, která přímo zářila nadupanou technikou, která rozhodně musela být práce Iron mana, nebo Dr. Strangea. Dostal ses tam jsi na tajné základně a......a nejsi tady sám, protože zpoza rohu vystupuju já a můžeš zahlédnout ještě jednu osobu. "No do prdele Dormo, co je to za cápka a jak se tu dostal?" Promluvím jakoby ke vzduchu načež se ozve onen hlas, co slyšel Dragon u portálu. Ten cápek je jeden z našich cílů a dostal se tu....nevím, jak přesně ale asi má jeden z klíčů, kterým se dá otevřít Bílý most z druhé strany." Objasní mi Dorma. Musím si promnout oči a lehce si povzdechnu. "Fajn fajn, tehnle shon mě štve, ale nemáme teď čas to řešit. Dormo postarej se o hosty a dohlédni na to, aby nic nezničili, vyhledej další akutní cíl a aktivuj na to místo most půjdu pro dalšího ať už to máme z krku." Rozdám rozkazy a přejdu k znovu nabíhajícímu mostu. "O tom, jak ses tu dostal si ještě promluvíme mladej." Ukážu ukazováčkem na Dragona. "Aktivuji Bílý most....aktivace na 65%.....na 88%.....100%....cíl navázán je to dívka v Londýnu, právě je má za patama bude potřebovat vyzvednout, co nejrychleji." Ozve se Dorma. "Fajn vy dva počkejte tady jde se na věc." Proběhnu portálem.... Scarlett -> Mr. Anger Nečekala jsi až tě dojde ten chlapík ve zlatým fráčku, ani až se objeví jeho kámoši a prostě ses rozběhla ulicí zpátky a zatočila do první menší uličky, která se naskytla. Utíkala jsi zběsile, klička sem klička tam. Tu zahnout, tuhle se prorvat mezi lidmi a zase do boční uličky. Prostě setřást ty zlaté parchanty ať jsou zač cokoliv. Po chvilce sis začínala myslet, že se ti je podařilo konečně setřást, když tu se objevili dva v uličce mezi domy, kterou jsi právě běžela ale šli přímo proti tobě, když ses chtěla otočit spatřila jsi další dva, kteří si to zamířili kt obě do tvých zad. V uličce se uzavřeli do pasti, jiné cesty pryč odtud nebyly. V hlavě ti to zběsile šrotovalo, co s tím dělat, když tu najednou tě oslnila záře, která se začala zhmotňovat přímo před tebou. Bylo to neuvěřitelné, kouzelné a rozhodně nepřirozené. A vypadalo to jako nějaký portál ze hry.
Když jsi se zahleděla do toho portálu zapomněla jsi na okamžik na ty zlaté držky za portálem i za tvými zády, které se určitě blíží. Portál se po chvíli ustálil a tobě připomínal prostě podivný most kdo ví kam....po kterém se někdo blížil!
Než se naděješ vyběhnu z mostu přímo proti tobě já ve svém černém oděvu a jen rychle se rozhlédnu. "No paráda právě včas na párty. Sory vy zlatý huby ale vy zvaní nejste. Nerad jsem hrubý na slečny, ale hni zadkem děvče nemáme čas. Jestli tu nechceš zůstat s nima pojď se mnou." Vyzvu jí a s tím vejdu zpátky do portálu a rozběhnu se na jeho druhou stranu. Zlatí chlápci jsou už blízko, takže bude mít Scarlett jen pár okamžiků na to se rozhodnout jestli to chce risknout se zlatíky, nebo s cizím chlápkem v černém, který jí vytvořil novou cestu pryč. | ||