Počátek v konci

Dvě rodiny a žádný domov
Elorea

Dlouhý čas jsi strávila v místě, které se zvalo tábor pro polokrevné. Byl to tábor Severského pantheonu, kde vás cvičili a učili, jakožto polobohy ovládat vaše síly. Bylo to skryté místo, skryté místo, které se poslední dobou až moc stěhovalo díky tvému strýčkovi, který....inu chodil na ne příliš přívětivé návštěvy. Dosud ti to osazenstvo tábora neobíjelo moc o hlavu, ale po posledním náhlém stěhování, které vás zavedlo, až do odlehlých zalesněných částí Norska, se už začaly ozývat nespokojené hlasy s tím, že jsi ohrožení pro celý tábor, že jednou za to všichni zaplatí a tak nějak se tyto řeči rozjely ve velkém.

Tábor Severských polokrevných

Před třemi dny to nakonec vyústilo v to, že ti bylo dáno ultimátum. Musíš odejít pro bezpečnost tábora. Měla jsi na to tři dny, aby sis vše v táboře dořešila, sbalila si vše potřebné a vydala se svou vlastní cestou. Těch, kteří s tebou po ty tři dny mluvili byla asi polovina ale rozhození z toho byli úplně všichni, přece jen taková situace nenastávala často. Určitě ne každý s tímto rozhodnutím souhlasil, ale nenašli se takoví, kteří by to otevřeně řekli nahlas. Báli se a bylo to pochopitelné, mohli by být taky vyloučeni.
Dnes ráno sis sbalila své věci a rozloučila se s nejbližšími, kteří za tebou přišli vyprovodit tě až na okraj území tábora a popřát ti hodně štěstí.
A pak ses již otočila, prošla ochrannou bariérou a zmizela v nedohlednu. Šla jsi lesy asi hodinku, než tě zarazily výkřiky. Když jsi sebou poplašeně trhla uvědomila sis, že výkřiky jdou z vašeho tábora. První, co tě napadlo bylo, že zuří tvůj otec a sesílá na tábor blesky. Vzápětí si však uvědomuješ, že i když je Thor impulzivní a má tě rád, tak by asi až takhle přehnaně nereagoval.
Nakonec ti to stejně nedalo jinak. Strach o přátele a otázka toho, co se tam děje tě doslova přinutila vypravit se, co nejrychleji zpět do tábora. V hlavě ti bušila myšlenka, že tě opět našel Loki a když tě nenašel v táboře rozhodl se na něm prostě vyřádit.
Když jsi zadýchaná přiběhla do tábora zamrazilo tě. Nikde žádný křik, nikde žádné větší známky bojů, ale bariéra byla pryč, jakoby nikdy ani neexistovala a obyvatelstvo tábora? Nikde, ať jsi prošla tábor křížem krážem, každou skrýš, každý dům, všude prázdno, jako by najednou všichni prostě zmizeli. Jen tu a tam válející se zbraně po táboře napovídaly tomu, že se alespoň někteří připravovali k boji, ale co se s nimi stalo? A pak tě oslnila záře, která najednou sestoupila doprostřed tábora na náměstí a zalila tvé oči. Musela sis je zastínit rukou, jak to zářilo, než sis trošku přivykla. Zářilo to silně, velký kužel podivně barevného světla.

Bifrost

A pak sis po chvíli uvědomila, co to je. Vzpomněla sis. Bifrost, cesta bohů, cesta, kterou otevírá Heimdall. Duhový most vedoucí na Asgard!
"Vstup do říše bohů dítě, je tě zde zapotřebí více, než si myslíš."
Zaduní okolo Heimdallův hlas prosycený mocí. Bůh, který vidí a slyší vše, bůh, který ti otevřel bránu ale proč? Touha vidět rodiče je příliš silná a tak nakonec projdeš. Když vystoupíš z Bifrostu spatříš ho.

Heimdall

Strážce Bifrostu tam stojí vzpřímený, mocný vznešený a krásný.
"Vítej na Asgardu dítě. Bohužel nemáme moc času na vysvětlování situace je velmi vážná."
Praví Heimdall svým hlubokým hrubým hlasem. Pak už slyšíš dusot nohou a spatříš přibíhat bok po boku dvě postavy. Celé ušpiněné a poskvrněné bojem. Oba ve svých plných zbrojích, každý tak jiný a přesto bratři.

Thor a Loki

Thor třímá své kladivo Mjolnir zatímco Loki je ozbrojen svou dýkou a Thor třímá v druhé ruce ještě něco......poznáváš Odinovo kopí Gungnir. Thor k tobě přijde s ustaraným ale vřelým úsměvem na tváři a přes plné ruce tě nějakým způsobem alespoň obejme.
"Rád tě vidím Eloreo. Bohužel nemáme moc čas na vysvětlování, na Asgardu se strhlo něco snad horšího, než je Ragnarok a jinde je to stejné, z toho co víme od Heimdalla."
Loki se usměje tím svým lstivým úsměvem.
"Ale no tak bratře, nepřeháněj ano? Jen tu máme nového nepřítele, který nám dává trochu na frak."
Než stačíš náhodou na Lokiho vystartovat Thor tě zastaví rukojetí Gungniru.
"Vím, co bys nejraději udělala a věř mi, že kdyby byly okolnosti jiné nebránil bych ti, ale dost se toho za poslední dny změnilo. Kdyby nebylo Lokiho, už by Asgard dávno padl. Každý den teď dokazuje, že je opravdu mým bratrem a bok po boku jej bráníme, i když nás zatlačují stále zpátky."
Promluví k tobě Thor vážně, je to opravdu zvláštní, že by začal Lokimu věřit, muselo se stát něco opravdu vážného. A taky je divné, že má Gungnir.
"Ale no tak bratře, nepřeháněj, nebo se ještě budu červenat."
Uchechtne se Loki, ale pak se trošku zamračeně ohlédne někam dozadu.
"Nemáme čas Thore."
Řekne naléhavě.
"Ahhhh....já vím, jen jsem jí chtěl vše říci."
Vzdychne Thor trošku smutně.
"To bude muset počkat, protože oni čekat nebudou. Dobře víš, proč poslal Odin sem zrovna nás."
Naléhá na něj Loki.
"Ano my jediní jsme schopni to tu udržet dost dlouho......Eloreo teď mě musíš poslouchat a velmi dobře."
Konečky prstů ti položí na ramena, protože více to vzhledem k zbraním v jeho rukou nejde, a zadívá se ti do očí.
"Musíš vzít Gungnir a odnést ho z Asgardu. Všichni bojujeme a prohráváme jen proto, abychom ho dostali pryč. Někam, kde ho oni nenajdou....ne teď není čas na otázky, Loki má pravdu za chvíli tu budou."
Zarazí tě Thor dřív, než se začneš ptát na věci okolo.
"Znám jediné místo, kde bude Gungnir v bezpečí a nenajdou ho. Musíš se vydat mezi dimenze, je tam tajná základna, která měla sloužit novému týmu Avengerů, jako speciální základna. Iron Man a Dr. Strange na ní dělali fakt dlouho. Jen tam Gungnir zatím nenajdou. To kopí má příliš velkou moc, Odin ani my nedopustíme, aby jim padlo do rukou. Není jako Mjolnir, který většina nezvedne,
kopí takto chráněno není, proto jej musíme ochránit my."
Vysvětluje ti.
"Ehmmm.....nerad ruším ale.....Thore! Blíží se nám společnost!"
Loki se dívá přes most, po kterém přišli na v dálce blížící se postavy.
"Sakra!.....El na tady máš Gungnir a běž! Heimdall ti podrží otevřené dveře, tak dlouho, jak to půjde a jakmile projdeš zavře je.
Dáme ti tolik času kolik půjde musíš se dostat na tu základnu.....Heimdall mi řekl, že na ní zatím zmizel jen jeden nevýznamný superhrdina. Bude ale muset stačit ani Heimdall nevidí na tu základnu, ale věříme, že tam stále je. Najdi ho, pomůže ti....snad...najdi Mr. Angera. Ty jsi teď naší nadějí běž!"
Křikne na tebe Thor a poté, co ti dá Gungnir, tak roztočí své kladivo nad hlavou a vzlétne, jako střela kupředu přes most směrem k těm bytostem.
"Loki ochraňuj Eloreu, než projde!"
Křikne na něj rozkazně a pak už v dálce se pustí do toho přílivu nepřátel. Lítají blesky a údery kladiva a křik naštvaného Thora se rozléhá kolem.
"Nemusíš mi to připomínat bratře vím, co je v sázce....kéž se znovu shledáme."
Poslední slova Loki doslova šeptá a pak pohlédne tvým směrem. I jeho pohled je jiný, než ten poslední chtivý a velmi nepříjemný. Heimdall udeří svým mečem do země a otevře Bifrost.
"Čas jít maličká, slyšela jsi otce. Staré spory můžeme vyřešit později....a ještě jedna věc El.....omlouvám se..."
Pronese Loki a při posledních slovech se k tobě otočí zády, jen aby mohl čelit dalším útočníkům, které už Thor nestihl zastavit, bylo jich tolik.

Neznámé bytosti

Bytost před Lokim ho popadne za krk a začne dusit, ale Loki se jen rozplyne a najednou je za ním a prožene jím dýku.
"Běž už na co čekáš!"
Křikne na tebe skoro zoufale a pak se pustí do svého přídělu těch divných bytostí. Objevuje se tuhle a támhle. Jeho magie a iluze mu pomáhají v boji stejně, jako Thorovi jeho kladivo. I ty vidíš, že je všechny ani Thor a Loki nedokáží zastavit, dokonce ani kdyby jim pomohl Heimdall a ty. Je jich příliš hodně a kdo ví, co za moc ovládají. Heimdall ti drží otevřený Bifrost, dokud neprojdeš a neocitneš se najednou uprostřed města, málem tě přejede auto. New York je strašně rušné město. Nikdy jsi tu nebyla jen jsi něco málo slyšela od matky. Všichni na tebe koukají, jako na....no prostě divně. A jak vlastně najít tu mezidimenzionální základnu to ti taky jaksi nikdo neřekl. Každopádně Bifrost se chvíli po tvém příchodu zavřel.

Tajemství Sancta
Dragon

Je to už pár dní, co byl pro jednou na výletě pomocí dvouprstenu. Chtěl sis potrénovat cestování a jaksi to zabralo trošku delší čas, než jsi čekal. Musel jsi udělat pár mezi přechodů, než ses dostal zase zpátky k Sanktu. Hold jsi trošku neodhadl své síly a tam jsi cestoval hodně daleko a zpátky to už díky vyčerpání nešlo tak dobře. Byl to dobrý poznatek, si budeš muset zapamatovat. I po těch letech se stále učíš a připadáš si stále, jako začátečník.
Právě po svém návratu ses chtěl na pár věcí Dr. Strangea zeptat, ale když jsi vstoupil do Sankta přivítalo tě nepříjemné ticho. Bylo to divné a hlavně nepřirozeně prázdné. Většinou tu byli alespoň nějací studenti, kteří si četli knihy, nebo zkoumali přes skla artefakty. Není v podstatě možné, aby všichni právě trénovali v Zrcadlové dimenzi, nebo jinde.

Sanctum Sanctorum

Porozhlédl ses kolem, ale nikoho jsi nenašel dokonce ani v pracovně nebyl Dr. Strange a to tam býval pořád poslední dobou, když byl zrovna přítomen. Byla tam jen jeho kniha s poznámkami. Jako bys ho tam stále viděl sedět s jeho poznámkami. Se zamračenou tváří, když si nad vším láme hlavu.

Dr. Strange

Věříš, že on by si věděl rady, ale on tu teď nebyl a proto zbylo vše na tobě. Za těch pár dní, co uplynulo ses v jeho poznámkách nedočetl mnoho, ale i to stačilo. Někdo nechával mize superhrdiny, to by vysvětlovalo, proč všichni zmizeli. Měl jsi asi jediné štěstí, žes tu zrovna nebyl. Dle rad v poznámkách ses na veřejnosti moc neukazoval a nepoužíval své schopnosti, jen v zrcadlové dimenzi v naději, že to je bezpečné. Avšak vše, co se stalo tě stále soužilo. Nevěděl jsi, jak pomoci těm, kteří zmizeli, ani jak vlastně dobře ochránit sám sebe, abys nezmizel třeba taky. Nevíš, kdo za to může, ani jak to udělal, ale musel být opravdu mocný, vždyť přece musel přemoci i Dr. Strangea, nebo snad ne?
Ať tak či onak jsi v tom sám. A právě dnes je jeden další takový den, jako ty předchozí, kdy trošku bezcílně bloumáš....ač si říkáš, že se procházíš....po Sanctu. Sleduješ očima jednotlivé artefakty na jejich výstavních místech a tak trochu přemítáš jestli si tě některý z nich časem třeba vybere. Každý má však svou hlavu a vlastní přístup k věci. Třeba plášť, který nosí Dr. Strange je někdy docela zábavný.
Každopádně při tomto hloubání ses náhodou zastavil před prázdnou vytrýnou, kde bylo původně položeno Agamotovo oko, které nosil nyní Dr. Strange na krku. Samozřejmě nebylo tam ani nyní, ale tak nějak ti prostě pohled zkoumavě sjel po skle až dolů k podstavci a pak po něm. Leštěné křišťálově průhledné sklo a krásně vyřezávaný dřevěný podstavec s......s jednou malinkou atypickou odchylkou, která vypadá, jako výčnělek v místě, kde by snad žádný být dle typu vyřezávání vůbec neměl.
Opatrně ses výčnělku dotkl a hle dal se zamáčknout dovnitř a pak se ozvalo zlověstné cvak ale k tvému štěstí se objevily a otevřel malinké dvířka v podstavci, když jsi prohlédl otvor a sáhl do něj, vytáhl jsi složený papír, po rozložení jsi zjistil, že je to rukopis Dr. Strangea.
"Jestli jsi tohle našel a čteš to, pak se stalo to, čeho jsem se obával a oni přišli. Přišli a po tvém návratu tu už nikdo nebude. Ani já. Nemáme dostatek moci jim vzdorovat. Snažil jsem se o nich zjistit, co nejvíce, ale stálo mne to spoustu sil skoro pro nic. Nevím,
co jsou zač, ale vytvořil je, nebo jim alespoň rozkazuje někdo, kdo si říká Badtime. Snažil jsem se zjistit více, když se tato hrozba odkryla ve větším, ale.....ani s pomocí pár starých přátel jsme to nedokázali. A ne všichni jsme se vrátili.
Vím, že přijdou i do Sancta, nevím kdy, ale vím, že přijdou a až se tak stane neubráníme se jim. Mohu jen doufat, že nás nedostanou všechny. Je jedno místo, kam se nedostanou, o kterém nevědí. Jsem si tím naprosto jistý testoval jsem to. Jsem z velké části jeho tvůrcem společně s Iron Manem. Je tam bezpečno a kdyby to šlo přesunuli bychom se tam všichni hned, ale.....jsou ceny, které musíme zaplatit a proto zde zůstáváme. Musíme se alespoň pokusit jim vzdorovat. Sanctum nesmí jen tak padnout.....možná, že když se mi je podaří zdržet dost dlouho ostatní budou mít šanci je porazit.....potřeboval bych tu teď třeba Avengery, nebo pár starých známých, ale budeme si muset vystačit sami......doufám, že z toho výletu se vrátíš, tak jak jsem plánoval.
Což je až po tom, co tady bude po všem Matthewe....musel jsem se pojistit, že alespoň můj nejnadanější student bude mít šanci dokončit to, co nám se možná nepodaří. Předimenzoval jsem tvůj dvouprsten, omlouvám se, bral ti dvakrát tolik energie, než jsi byl zvyklý. Tím jsem si zajistil, že ti bude trvat dýl se vrátit. Určitě přijdeš na to, jak ho upravit do původní funkčnosti.
Už se blíží a já budu muset jít, příští hodiny ukáží jestli bude tento dopis zapotřebí.
Tobě svěřuji však ten nejdůležitější úkol dostat se na onu mezidimenzionální základku, tam budeš moci v bezpečí pokračovat. Můžeš se tam dostat, když se ti podaří najít správný artefakt v Sanctu. Čeká tam na tebe. Pokud jsi opravdu připraven k údělu, který jsem ti vybral najdeš ho a on si tě vybere.
Hodně štěstí Matthewe, snad se shledáme, až se vrátíš a já budu moci tenhle kus papíru spálit."

Dr. Strange

Dopis je šokující a odhaluje skryté skutečnosti, že vlastně tvůj výlet byl naplánovaný. Už ti dochází proč tě s takovým klidem pustil Dr. Strange na tenhle výlet, když jsi jej o to žádal. Proto tě tak vyčerpávalo cestování. A dle všeho ve svém snažení neuspěli a byli za tvé nepřítomnosti poraženi.
Když začneš opět procházet Sanctum a poohlížet se po onom artefaktu trvá to. Sanctum je velké a artefakt to může být jakýkoli až....zarazíš se, když procházíš kolem malého podstavce, kde leží na stříbrné podušce prsten. Nikdy sis ho tu nevšiml, když se podíváš na cedulku je tam napsáno Shipariova brána.

Shipariova brána

Je to zvláštní ale máš pocit, že tě tento artefakt nějakým způsobem přitahuje a že dokonce vydává určité vibrace, kterými tě láká. Ale je to opravdu ten správný?

Studená Kanada
Cold

V Kanadě ti bylo vždy dobře, vše se tu zdálo fajn zvláště díky studenému počasí, které ti vyhovovalo. Túry do zasněžených hor se ti staly skoro každodenní radostí. Jen tam jsi mohl být opravdu sám sebou a ničeho se nebát. Neřešit to, že bys mohl někomu svou mocí ublížit, nebo, že by tě mohl vidět někdo nepravý.
Doteď můžeš být rád, že si tehdy při vašem výletu do hor nikdo nevšiml, cos udělal. Byl to chrabrý čin a někdo by tě za něj jistě velebil, ale našli by se i takoví, kteří by kvůli tomu po tobě určitě šli a za to to opravdu nestálo. Nehledě na to, že bys nechtěl, aby přišli tvou vinou k úhoně tví rodiče. Jistě nebyli dokonalí, ale pořád to byla tvá rodina. A kdo ví, co by se jim mohlo stát, kdybys své schopnosti odhalil a někdo po tobě šel.
Nešlo to riskovat a právě proto jsi vždy trénoval v tajnosti a mimo civilizaci, kde tě nikdo nemohl rušit. Byla to krásná představa, že bys jednou mohl být skvělý superhrdina, jako třeba Amerika, nebo Iron Man a další, ale riziko bylo zatím příliš velké a navíc přívětivost k superhrdinům se poslední dobou dost změnila a.....řekněme, že už to není ta fajn práce, co bývala.
Samozřejmě asi, jako každý i vy doma sledujete televizi a tak jste se dozvěděli, že ve světe vypukl poprask, protože superhrdinové začali hromadně mizet. Prostě se po nich slehla zem. Že by se schovávali? Nebo se stalo něco vážného? O tom média mlčí, je spousta spekulací, ale otevřené vyjádření vlád vlastně žádné.
V tuhle chvíli se ti mohlo jen ulevit, že ty superhrdina vlastně nejsi, třeba bys taky zmizel, kdo ví. Na každý pád tvůj život šel dál a dění ve světě jsi až tak neřešil. Jistě bylo to děsivé a špatné, ale na druhou stranu tady jsi měl rodinu, práci a právě tady tě bylo nyní třeba. Kdo ví třeba si tu najdeš brzo i děvče a založíš vlastní rodinu. Věk bys na to pomalu měl a uživit byste se taky asi uživili. Sice si zatím nevyřešil otázku toho, jak bys s ní žil se svými schopnostmi ale....možnosti tu jsou a představa to není nejhorší, jen ta dívka zatím trošku chybí.
Právě dnes jsi byl zrovna trénovat v horách. Bylo chladno a to ti vyhovovalo ale zároveň svítilo sluníčko, které příjemně šimralo na tváři a to panorama.

Kanadské hory

Samozřejmě existovaly zde i chladnější oblasti, ale pro dnešek ti stačí tohle krásné odlehlé místo s vlastním jezerem, kde se dá koupat, když jste dost otužilí a hlavně, které se dá mrazit a jinak využívat k tréninku. Byl to krásný relax a oddech, opět ses mohl uvolnit před tím, než se vydáš domů.
Nakonec jsi došel domů až k večeru. Měli jste domov trošku bokem od celé vesnice, taková menší příjemná útulná samota. Rodiče kdysi usoudili, že tam vám bude nejlépe. Už když jsi přicházel ke dveřím svítilo se vevnitř. Večeře je určitě na stole a mamka se tě bude určitě vyptávat, kde jsi dneska byl tak dlouho. Prostě hold matky jsou starostlivé že?

Dům Candlessů

Otevřel jsi a vešel domů, ale v podstatě okamžitě ses zastavil na místě. Něco bylo jinak, něco bylo špatně. Pak sis uvědomil, že je tu moc ticho, sice v krbu praskal oheň, ale nikdo nemluvil, nikdo ničím necinkal, nebo nechodil. Jako by byl dům prázdný. Vešel jsi do jídelny, kde bylo sice jídlo na stole ale nikdo nikde, jako by právě vstali rodiče od jídla, když na tebe čekali. Možná si šli lehnout.
Divný pocit sevřenosti v hrudi tě donutil, aby ses šel podívat do jejich ložnice, ale tam taky nebyli. Ani nikde jinde v domě. Byl jsi tu sám, bylo to více, než divné.
Strach ti svíral hrdlo, ne vždy jste se s rodiči shodli, ale tohle bylo prostě....moc....nakonec jsi zabloudil i do svého pokoje, kde jsi našel na nočním stolku kus papíru, byl to vzkaz naškrábaný rukou tvojí mámy. Zamrazilo tě, když jsi jej bral a četl.
"Drahý Jamie jestli tohle čteš už tady nejsme. Není to tím, že bychom tě chtěli opustit, ale tím, že si pro nás přišli Oni. Mysleli jsme si, že nás tady nemůžou najít. Vzali jsme Charlesovo varování příliš na lehkou váhu. Možná jsme měli odjet, ale tohle je přece náš domov. Nikdy jsme ti neřekli celou pravdu o naší rodině Jamie....vím, že jsme měli, ale báli jsme se a dlouho jsme si nebyli jistí jestli budeš......taky jiný. Já a tvůj otec jsme to před tebou tajili, ale teď nastává situace, kdy musí jít tajemství stranou. Jsme mutanti a víme, že ty také. Nemysli si, že jsme to nepoznali, i když ses to snažil skrývat. Jsme tví rodiče všímáme si změn. A právě proto jsme nyní v nebezpečí všichni, až si pro nás Oni přijdou nedokážeme je zastavit, jestli se dnes vrátíš a my už tu nebudeme, už nebudeme moci odjet spolu, bez tebe však neodejeme. Pokud jsi nás doma nenašel sbal se uteč. Někde se schovej musíš být stále v pohybu jinak tě Oni najdou a taky zmizíš!
Kdybych nevěděla, že Profesor X a jeho škola taky zmizeli poslala bych tě tam. Bylo to vždy bezpečné místo, ale teď ti nedokážu poradit, kam jít. Vím, však, že si poradíš ty. Vždy sis poradil. Máme tě rádi Jamie, oba já i táta. Snad se ještě uvidíme, dej na sebe pozor."
Stojí na tom děsivém vzkazu a po jeho dočtení si jsi více, než jistý, že tvůj život se celý rozhalil až nyní a taky, že zde už není bezpečno. Musíš pryč! Ale kam?

Normální život? Co to je?
Caligo

Už je to nějakou dobu od toho, co se ti stala ta "nehoda". Docela jsi to už vstřebal a trošku sis zvykl na to, že jsi teď....ymmm řekněme malinko jiný. Z počátku ti dělalo problém fungovat znovu normálně ve společnosti, ale zvládl jsi to. Každopádně stále jsi byl na nikoho nevázán a měl jsi volnou ruku. Práce se čas od času našla, ať už jakákoli. Ať již zákonná, nebo nezákonná.
Samozřejmě i ty ve svém bytečku v LA sleduješ alespoň občasně zprávy v televizi. A nejsou to moc dobré zprávy. Dozvěděl jsi se před nedávnem, že vlastně po celém světě začali náhle mizet superhrdinové. Ano superhrdinové, které lidi trošku poslední dobou odsunuli na druhou kolej, ale jakmile začali mizet, tak se z toho stalo obrovské bum no a ejhle jsou toho plné zprávy skoro každý den.
Každopádně tvým životem to až tak nehnulo. Nijak zvláště, prostě vše šlo dál, však proč by ses zajímal. Ty přece superhrdina nejsi i když máš nadpřirozené schopnosti ale to....byla nehoda. A nežádal jsi o ně, nestál jsi o to ale rozhodně se ti to zalíbilo to si přiznat musíš. Vzpomínky na ten den jsou ale stále zamlžené a to hlavní, co si vždy, když na to vzpomínáš vybavíš je mlha....modrá zářivá mlha všude kolem a pak onen výbuch.

Neonově modrá mlha

Vše bylo fajn a v pohodě až do dneška, kdy ti začal zvonit mobil, jako vzteklý. Když jsi se podíval na číslo, bylo cizí ale něco ti říkalo, ať to přece jen zvedneš.
"Caligo? Jsi to ty?"
Uslyšíš nejprve zkreslený trošku povědomý hlas.
"Ještě tam jsi díky bohu......chlape to jsem já Sweet. Je to už dávno..."
Vzpomínáš si na toho chlápka svého času jste chvíli pracovali spolu ve větší skupině. Bylo to pár docela dobrejch kšeftů, ale nikdy se ti nezdál nijak zvláštní, možná ti volá kvůli další práci. Dělali jste spolu krátce po tom incidentu, co tě tak změnil.
"Určitě jsi viděl v televizi, co se děje, pamatuju si na to, že jsi byl...hmmm trošku jinej než ostatní a tehdy se nám to dost hodilo,
ale teď je to jiný. Jdou po nás Oni.....viděl jsi v televizi, co se stalo těm supermagorům? Jo? Fajn, protože pro tebe si přijdou ti samí týpci, co můžou za to, že jsi zmizel. Pro tebe, pro mě, pro všechny ty, co jsou....jiní...."
Jeho hlas zní vystresovaně a dost rozhozeně, a to to byl vždy hrozný pohodář a usměvavý chlapík. Nepamatuješ si však, že by on měl nějakou zvláštní moc.
"Musíme se dostat do bezpečí....před nedávnem se mi podařilo dostat pár přísně utajených dokumentů ze Starkovy databáze.....neptej se, jak sem se tam dostal, nebylo to lehký ale chvilku jsem pro něj pracoval a trošku mu to tam prošmejdil....každopádně znám bezpečné místo, je to nějaká mezidimenzionální základna, kde by nás Oni neměli najít. Z těch poznámek to vypadá tak, že Stark tím zaúkoloval Iron Mana, aby to tam pomohl vystavět a sám to financoval. Bude to špičkově vybavený jen se tam dostat. Sejdeme se v tý malý kavárně, jako tehdá posledně. Pokud si chceš zachránit kůži přijď tam dneska přesně ve 12 a....."
Zdá se, že se Sweet zarazil.
"A do prdele! Jsou tady, kurva....kurva...kurva.....musím vypadnout a ty taky nesmíš zůstat doma, už si pro tebe určitě jdou.....ježiši těch je.....áááááh.....kur.....chhhrrrrrrr...."
Najednou se hovor přeruší a je slyšet jen zrnění. Byl to divný telefonát, trošku děsivý a určitě na něm něco bude. Ale kdo jsou ti Oni a proč po vás jdou? Že by nějaká organizace, která se zabývá zločinci? Ale proč by likvidovala i superhrdiny. To, co se ve světě teď děje dává od této chvíle ještě menší smysl, než ještě před pár minutami.
Mimoděk vyhlédneš ze svého bytu z okna a zahlédneš tam kráčejícího muže...tedy muže spíše nějakou osobu oháknutou opravdu prazvláštně.

Neznámé bytosti

A kráčí přímo k vašemu baráku. Zahlédneš jich dokonce více a zdá se, že se dostali dovnitř a brzy budou v patře. Jestli jdou pro tebe máš tak pár minut, než dojdou do třetího patra a......ozvalo se zazvonění na zvonek. Možná už jsou tady, nebo přišla sousedka požádat o nahození pojistek? Každopádně srdce ti buší, jako zběsilé, jestli dostali Sweeta a jsou to tihle divní týpci, tak ty k tomu už taky nemáš daleko. Jediná šance je zkusit je porazit, nebo utéct. Více možností asi není, ale kam se schovat? Času na přemýšlení je málo a za okamžik ho bude ještě méně.

Superheroes: Defenders of Time

Nebylo tomu tak dávno, co na Zemi i mimo ní kráčelo mnoho superhrdinů. Říkalo se o nich, že jsou to neporazitelné legendy. Každý z nich měl sílu a zkušenosti, které mohli obyčejní lidé jen závidět. Malí, nebo velcí padouši na tom nezáleželo, všichni nakonec padli. Všechny superhrdinové porazili. Nezáleželo na tom zdali to byl Superman, Batman, Green Lantern, Iron Man, Thor, Wolverine nebo mnozí další. Byli hrdiny a ochránci slabých. A když se objevil příliš silný soupeř spojili se do různých uskupení, jako například Avengers, X-men, Fantastic Four, Justice Legue a mnohé další. Vždy ať už se objevil jakýkoli problém tu byli superhrdinové, aby ho vyřešili a zastavili toho, kdo páchal zlo.
Ale čas pomalu plynul a věci se změnily. Našli se takoví, kteří se superhrdinů začali obávat. Obávat se jejich moci a toho, co by mohli způsobit, kdyby se obrátili proti těm, které mají ochraňovat. Proto časem usoudili, že superhrdiny nepotřebují, že se ochrání sami a začali hledat řešení tohoto problému. Až ho nakonec našli. Jedna expedice na Marsu našla v ledu zamrzlou osobu a převezli jí na tajnou základnu na Antarktidě. Oblast 57 jí nazvali. Zde analyzovali svůj objev a po navázání kontaktu skrze telepatický přenos, který mohl jejich objev použít díky menší chladné teplotě, než byla na Marsu, se lidé a tento tvor dohodli. Jeho svoboda za vyřešení superhrdinského problému.
Lidé si mysleli, že posléze bude jednodušší zbavit se jednoho nadlidsky silného otrapy, než celých mračen. A tak toho tvora osvobodili a on záhy zmizel, avšak....superhrdinové začali mizet. Jeden po druhém bezestopy mizeli a ti zbývající začali mít strach a začali se skrývat. Ti odvážní, kteří se rozhodli postavit a hledat své kolegy zmizeli také. Známé tváře superhrdinů ubývaly a už v počátku si lidstvo uvědomilo svůj omyl a poznalo pravdu. Pravdu, že potřebuje superhrdiny, ale bylo pozdě. Oni totiž byli pryč všichni staří velikáni, dokonce i většina superpadouchů. Lidem zbylo jen zoufalství, protože ten koho osvobodili z vězení na Marsu a dali mu svobodu jsem byl JÁ. Já jsem Badtime a lidé mi umožnili zbavit se díky nedůvěře, kterou měli ve své ochránce, jejich hrdinů. Dovolili mi, abych začal uskutečňovat svůj plán na zotročení lidstva v čase a prostoru, abych se prosytil všude a nabažil na utrpení a zoufalství těch slabochů.

Vesmír je můj jen můj....ale nepodařilo se mi z nějakého důvodu odstranit všechny superhrdiny....ač ty, co zbyli se tak ani zvát nedá. Stálo mne to mnoho sil pokořit ty opravdu mocné a na ty slabé nemá cenu jimi plýtvat. Nemohou se mi rovnat, nemohou se mi postavit, jsou to jen ubožáci, kteří ani pořádně neovládají svou sílu. Už to nebude dlouho trvat a vše zachvátí chaos napříč časem a prostorem! Zastavení běhu času byl jen první krok!