Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Superheroes: Defenders of Time
Družina
| |||
 | V první řadě se nechám Dormou nasměrovat do jídelny, kde se pořádně nacpu, asi tak za tři lidi. Úplně cítím, jak se hmota uvnitř mě mění a posiluje mou vnitřní konzistenci. No je dobré vidět, že to funguje. Nějaké jídlo si vezmu i na pokoj, kde mi hudba pomůže trochu vyčistit hlavu a mávnu na Dragona, který jde kolem. Dokonce při písničkách i usnu, pokud se dá tedy mluvit o spánku. Tou hlavou se mi toho honí až příliš, abych prostě jen tak usnul. Pár hodin to ale dá, než se brzy ráno zase vzbudím. Dojím si zbytek zásob a odeberu se do vyhrazené laboratoře. Trochu si povzdechnu, když vidím její vybavenost, ale co. Musí to stačit. Okamžitě se pustím do zkoumání obleku, ale spousta měření je pro mě zpočátku nepochopitelných. Brzy si uvědomím, že se skutečně nedívám pouze na ultra hi-tech zbroj, ale i dílo magie a ať je to sebekrutější si přiznat, na tu jsem já krátký. Naštěstí je mi Dragon nápomocen a začneme rozplétat první nitky souvislostí funkčnosti. "To máš kurva pravdu. Ale co, já jsem na posírání zvyklej, ostatně i ta moje mlha je výsledek toho, že se něco podělalo. Všechno má svoje pro a proti..." podotknu lehce nepřítomně sledující kvanta dat a grafů na obrazovkách. "Jasný, žádnej strach, secvakl jsem to pár svorkama do sešívačky a pro jistotou přetáhl ducktapem, to vydrží všechno" ušklíbnu se a mávnu rukou. Když se pak můj dosavadní společník vytratí, dál pracuju na analýze a projíždím si na vedlejších monitorech data. Je neuvěřitelné, jak komplexní tohle je. Pokud to půjde alespoň ve slabší formě zreplikovat, bude to patrně vyžadovat nejen specifické materiály, ale i zdroj magie v procesu. S tím jsem tak trochu nepočítal, ale stále tu možnosti máme. Ale těch dat, co budu potřebovat k nějakým konkrétnějším závěrům, je daleko víc. Když mi pak začne kručet v břiše, zamířím do jídelny, kde uzřím Dragona a Eloreu ve vzájemném rozhovoru. "Vida, už se nám to tu začíná párovat a družit" zazubím se a začnu si na tác nakládat jídlo a pití a dojdu k nim blíž. "Dragone, to propojení techniky a magie v oblecích je asi silnější než jsem původně myslel, jsem si už teď celkem jistý, že nepůjdou duplikovat bez příspění magie. Myslíš, že když přijdem na to jakým způsobem do nich je tenhle druh energie zapletený, že to dokážeš zreplikovat?" zadívám se na něj a tácem v rukou jako ve školní jídělně. "Taky bych pro lepší pochopení příjmání impulsů od nositele potřeboval proměřit prostupy různých vlastností a jeji zpracovávání. Stačí nějaká slabší kouzla, abych viděl přímou reakci, nevím jaká data dokážeme extrahovat z boje" kývnu na něj a otočím se víc k jeho společnici "pro co nejlepší šance pochopení bych potřeboval i zjistit, jestli se liší princip fungování i podle genetické struktury. Může to být klíčová věc v procesu reinženýringu schématu pro výrobu a v případě, že by selhaly samoopravné protokoly. Sledování měření pří působení Asgardské DNA může být výrazný posun, myslíš že mi dokážeš věnovat na tohle nějaký kratší čas, aniž bys mě vykostila?" nadhodím k Eloree. | ||
| |||
 | Základna - Jídelna Dragon „ Ale kdeže…“ Mávla jsem rukou. „ Máme… trochu složitější rodinný strom. Ano, Fjörgyn je také moje babička, je to matka Thora, ale Odinova manželka je Frigg. Vychovala všechny Odinovi děti, jako své vlastní a nějak mě nikdy nenapadlo jí říkat jinak, než jak mě požádala.“ Zamyšleně jsem se zadívala na knihu, když mluvil o zrcadlové dimenzi a podobných věcech. „ Nejsem si jistá, jestli se mi chce až tak za hranu normálního-“ U toho slova jsem prsty naznačila uvozovky. „- světa. Nikdy jsem moc teleporty a pokřivené cestování neměla ráda.“ Trochu jsem se zamračila. Nejvíc jsem toho takhle nacestovala s Lokim, takže rozhodně je to něco, co fakt nemusím zažívat každý den. Ošila jsem se při vzpomínce na to, jak se semnou přesouval a zamračila jsem se. Chvíli jsem zahloubaně hleděla na knihu, než mi opět mozek naznačil, že tu nejsem sama. „ Ehm… jo viděla jsem, co tvá křídla dokážou. Jsou impozantní.“ Zadívala jsem se na jeho tetování a uznale jsem přikývla. „ Myslím, že měl dobrý důvod k tomu, aby ti cestování ztížil. Kdyby pro tebe bylo tak snadné, jako obvykle, vrátil by ses dříve, o což zjevně nestál.“ Odpila jsem z hrnku kávu, docela už vychladlou, takže jsem si s tím raději trochu pohla. Nad jeho optimismem jsem se zamračila. „ Vážně věříš tomu, že tohle nějak vyřešíme? Když to nedokázali ani Avengers ani bohové zastavit?“ Dívala jsem se mu chvíli do očí, ale pak jsem zabloudila očima k mému prstenu. „ Vím, že jsou na živu a vím, že udělám všechno pro to, abych je dostala zpátky. Ale mám obavu, že na tohle nebudeme stačit jenom my.“ Vydechla jsem. „ Kdyby byli mrtví, rubíny by praskly a prsten by ztratil svou moc. Nezezlátly by. Možná jsem mu vtiskla nějakou vlastnost, o které nevím, každopádně, když jsem na nich pracovala, vím, že tohle jsem nezamýšlela… měli odhalit, kdo z nich je v nebezpečí a jestli se k nim přiblížil On…“ | ||
| |||
 | Jídelna Elorea Při zmínce o Odinově ženě a Eloeřině babičce se zamyslím. “Fjörgyn, nemýlím-li se, že? Četl jsem o ní.” Ohledně Daria jen pokývu hlavou, asi tady k tomu není víc co dodat, než to co již bylo řečeno. Prsten mě zaujme víc, ale je mi jasné, že víc než tohle se nedozvím. “Asgardsky? No, opravdu základy, myslím si, že bych v téhle chvíli spíše více věcí nepochopil než pochopil, takže tvoje konstatování o obrázkové knížce je asi celkem na místě. Vím naprosto přesně, kde mistr měl knihu o asgardských runách v Sanctu v New Yorku, ale tam se asi jen tak nevrátím.” Přitom si překontroluji, zda mám Shippariovu bránu stále na ruce. "Myslím si, že trénink to bych asi dokázal vyřešit zrcadlovou dimenzí, i když by to bylo zezačátku asi jen na krátké trvání a asi víc vzrušující než normální trénink. Tento přechod je pro mě stále celkem náročný. Ale již jsem tam několikrát trénoval. Když mluvíš o magii, samozřejmě, mám trochu jiné schopnosti než mistr, je tu důvod proč mi ostatní i já sám říkají Dragon. Co se týče toho jak jsem se tu ocitnul já. Mistr ve mě věřil, což mi došlo docela rychle po tom, co jsem se vrátil do sancta z mých cest, kam mě částečně asi i záměrně poslal. Nejsem asi typický student magie, co by se jen krčil u knih a nasával vědomosti, snažím si udržovat formu a od mala jsem byl v jednom kuse v problémech nebo rvačkách. V 18 jsem srovnal polovinu lesa svými magickými dračími křídly. Na to mám jako vzpomínku tohle, aby mi to vždy připomnělo, že se musím ovládat a být disciplinovaný.” S tím vyhrnu rukáv a předvedu svoje dračí tetování téměř po celé ruce “Myslím, že v akci jsi je už viděla, i to co napáchali s tím lesem. Poté mi přišel lístek s adresou do Sancta. Tam mě Strange po volných chvílích trénoval nebo jsem byl v rukou zkušenejších a znalejších mystíckých umění než jsem měl já. Podařila se mi další část kouzla draka, a to spáry, ale ty mě za velmi krátkou dobu poslaly do bezvědomí, stálo to hodně magie. Ale při zpětné cestě mi přišlo, jako by někdo moje teleporty úmyslně blokoval, nebo ze mě odsával sílu. Když jsem se dostal do Sancta, magickým rozborem prstenu jsem zjistil, že mi mistr do dvouprstenu vložil zaklínadlo, které mě “trénovalo” tím, že každý portál stál asi dvojnásobně více sil než obvykle. No, k něčemu to dobré bylo, musel jsem zesílit než jsem se vrátil a zjistil, že Sanctum je prázdné. Našel jsem prsen - artefakt od mistra, který mi umožnil otevřít Bílý most zvenčí a poté vás taky dostat bezpečně sem. Teda, přiměřeně bezpečně, některé. A dopis. Dopis s vysvětlením a krátkým nastíněním, co je třeba udělat, nebo spíše kde začít. To je můj příběh o tom, jak jsem se sem vlastně dostal.” Chvíli vypadám zamyšleně, jako kdybych se toulal na jiných místech nebo rovnou v jiných dimenzích. Pak se ale velmi rychle proberu a usměju se. “Takže nezbývá než věřit, trénovat, zesílit a vyřešit to, co se tady stalo.” | ||
| |||
| Základna - jídelna „ Už je to dost dlouho, co se to stalo, pár dní před tím jsem Daria přivedla do tábora mezi polokrevné, nějak se dokázal příšerám ztratit a měli štěstí, že je s matkou nikdo nenapadl, to se nepovede každému. Rána už je zhojená, mluvíme li tedy o mé páteři, byl to on, kdo přinesl magické rouno, které mě uzdravilo, ani bohové s tím nezmohli nic, zranila mě zbraň z Vulcanovi kovárny, jeho syn přiznávám je velmi zručný kovář… Škoda jen, že se nechali zaslepit Lokiho sliby. Najít řešení, aby nevznikla válka mezi panteony, které jsme se snažili marně zabránit, trvalo taky pěkně dlouho…Děda neuvěřitelně zuřil a nebýt babičky asi by to v Římě bouřilo do teď.“ Ušklíbla jsem se. „ Pokud zmiňujeme, co provedl Darius a ostatní, aby mě dostali pryč… Tahle rána není tak strašná v porovnání s jejich úplnou ztrátou, i když pocit, že někdo komu jsi svěřil vlastní život, tě zničehonic zradí, je taky fakt na nic. Dopis ho omlouvá, aspoň z části, i když bych byla raději, kdyby mi to řekl narovinu rovnou… bohužel s mou povahou už by semnou nehnuli z místa.“ S povzdechem jsem se zadívala na knihu, a když se pokusil pohnout s prstenem a následně i s ní, trošku škodolibě jsem se ušklíbla. „ Děkuji, že to zůstane jen mezi námi, Matte Morgane, zvaný Dragone.“ Usmála jsem se na něj. „ Ten prsten má další dva sourozence, které jsou v podobném ražení. Můj mistr po tom, co jsem je ukovala, mi řekl, že už mě nemůže naučit víc. Tohohle prstenu být hoden ani nemůžeš. Jsou jen další tři osoby, které s ním můžou hnout. Má matka, můj otec a můj mistr, který vykutal rudu, proto na něj reaguje. Ty prsteny jsou jedinečné, ale nemají až tak velkou moc… i když zjevně jsem při kování nedala úplně pozor. Takto by nikdy vypadat neměl.“ Navlékla jsem si prsten zpět na pravou ruku a zahleděla jsem se na knihu. „ Je tam spousta informací o tom, jak vůbec probrat v kovech jejich sílu, jak záleží na správném postavení planet, hvězd, denní době a tak. V jakou chvíli vyrýt do železa runu, která ho posílí. Je tam toho mnoho. Když nad tím ale uvažuji, nebude to pro tebe jen obrázková knížka? Umíš asgardsky?“ Naklonila jsem hlavu zvědavě na stranu. Nejsem si jistá, jestli to zvládne, zmiňoval, že runám moc pozornosti nevěnoval, ale třeba mu v hlavě něco zůstalo. „ Taky nemám kde bezpečně trénovat, abych někomu neublížila, nebo nezničila základnu. Pravděpodobně asi bude nějakým způsobem odstíněná, ale když se tak Dorma bála, že prorazím stěnu jen kopím, tak kdo ví…“ Pokrčila jsem rameny a tvářila jsem se, že o tom kopí vím houby. Vím o něm dost na to, abych věděla, že kdyby to kopí nezastavila, udělala bych z Caliga motýla zavěšeného za batoh na zdi, tohle kopí nikdy nemine, i v rukou nezkušeného bojovníka, ale tomu asi ani nepodlehne. Dívala jsem se na knihu, zamyšleně jsem poslouchala o čem mluvil, o jeho obavách, i o tom, že se klidně můžu ptát já. Co vlastně potřebuju vědět. Potřebuju si někoho dalšího přiřadit na seznam, ve kterém lidé umírají a mizí? „ Magie není o tom, najít návod. Ale udělat si vlastní cestu… A s tím,že jsi tu jediný, na tom přece nesejde. Jsou tu ostatní a mají další jiné schopnosti. Jsou tu tací, kteří se mají postarat o to, aby se k tobě nic nebezpečného nedostalo a když už, tak aby to hodně rychle zase zmizelo.“ Zadívala jsem se Dragonovi do očí. „ Nepotřebuji kouzla. Budu ti důvěřovat. Jak si viděl včera, ti kteřímou důvěru pošlapou nebo ji nezískají… no…“ Pokrčila jsem rameny. „A co mi povíš o sobě, Dragone?? Jak jsi se do tohohle zamotal ty?“ | ||
| |||
| Jídelna Elorea Poslouchám Eloreu, když vypráví svůj příběh. Trochu z toho mrazí. “Takový soudce je vždy k nezaplacení.” Poznamenám. “Když ses vrátila mezi živé, to muselo být… neskutečný zážitek. I když teda mečem do páteře bych nechtěl dostat v žádném případě. Rozumím tomu, že to musela být od Dariose rána, ale jestliže mohl vědět, že se něco takového chystá, s určitým odstupem času, ta rána by se mohla zhojit. Dal ti šanci je pomstít, nebo lépe, pokud to bude možné, osvobodit.” Mě samého zarazilo, jakou oduševnělou větu jsem vytvořil. Když mi ukáže Dariův dopis, snažím se ho přelétnout očima a přečíst. Když mě požádá, aby to zůstalo mezi námi, přikývnu. “Pro mě stejně jako pro mého mistra je mé slovo můj závazek, samozřejmě vše zůstane mezi námi, Eloreo dcero Thorova.” Když ke mě posunula knihu s prstenem, zvědavě a s určitým podezřením jsem se na ty dva předměty podíval. “Hm, a bude to to samé jako s kladivem? Kdokoliv není hoden, tak ho nezvedne? Nebo mě to v něco promění?” Podotknu s humorem a ze zvědavosti se pokusím prsten z knihy posunout dolů a knihu otevřít. Stejně tak bych se mohl pokusit hnout s kusem skály. “Tak mě to alespoň neproměnilo v nic divného.” Zkusím tedy aspoň knihu posunout zpět k Eloree, což je se stejným výsledkem. “No, velká zvědavost. Spíše obyčejná profesionální zvědavost. Nikdy nemáme dost znalostí o mystických uměních, tvorech, rudách, zbraních a tak dále. Ale je pravda, že zpracování rudy nepatřilo nikdy mezi mé… oblíbené disciplíny. Já raději buď přímo zbraně, nebo různé styly magie, třeba runová magie, kterou ovládal Ódin. To je velice zajímavá věc. Ale jinak můj nos asi netrápí nic, v současné době. Je toho teď tolik čím se tady zabývat. Jsem velice zvědav a trochu nervózní, jestli a jak dobře vybavené sanctum tady vybudoval. Protože představa, že bych měl být vlastně Sorcerer Supreme, jelikož jsem asi jediný mág, tedy, co víme prozatím je silně zneklidňující. Ještě víc, že se na to vůbec necítím. A ještě méně, když nemám bezpečný prostor, kde trénovat, krom zrcadlové dimenze.” Nervózně se zasměju a podívám se na Eloreu. “Takže musím teď najít sanctum, nebo alespoň zprávu, jak to zprovoznit a zprovoznit ho. Potom se moje pozornost může přesunout zase jinam. Mé tajemství je u mě bezpečí, pokud bys na tom trvala, myslím, že bych zvládl kouzlo na uchování tajemství. Ale kdyby něco zajímalo tebe, nebo sis chtěla popovídat, jsem ti k dispozici.” | ||
| |||
| Základna - jídelna Dragon „ Řekla bych spíše, že ho uklidili. Neúčastnil se ani mého soudu, i když obvykle byl on tím soudcem, protože byl vždy tím nejspravedlivějším, koho jsme měli. Dokázal vždy posoudit vše a slyšel všechnu lež i pravdu a dokázal je dokonale rozlišit.“ Dívala jsem se na hladinu kávy. Trochu se třásla. „ Nikdy nesnesl lež. Museli ho nejspíše odvést z tábora, nejsem si ani jistá, jestli jsem ho viděla, když jsem odcházela.“ Zamračila jsem se. „ Pro padlé v bitvě. Ano, tu hranici jsem už jednou překročila… Padla jsem v obraně našeho tábora, když jsem chránila jednu z našich dívek před dvěma římskými… jeden z nich mě bodl a poškodil mi páteř. Zaplatila jsem za život jiné vysokou cenu. A přesto jsem tady a nakonec i skáču přes kaluže, jak mi kdysi řekl Loki, když jsem nebyla schopná se postavit…“ Znechuceně jsem si při vyslovení Lokiho jména odfrkla a podívala jsem se stranou. „ Ten druhý…“ Ruce se mi roztřásly ještě víc. „ Je Darios, syn Magniho. Byl to on, kdo přišel s tím, že jsem nebezpečím pro tábor… Že už nás Loki ohrozil až moc… že ty neustálé útoky jsou jen kvůli mně. Byla trochu nečekaná rána, že se proti mě postavil můj partner.“ Pomalu jsem otevřela knihu na první straně a vytáhla z ní pomačkaný umazaný lístek. Zadívala jsem se na Dragona. „ Tohle je jeho rozloučení. Našla jsem ho v batohu, když jsem vytahovala své věci.“ Pohled mi sklouzl na knihu. Nechala jsem mu lístek jen chvíli, možná dost na to, aby ho stihl přečíst, ale pak jsem mu ho vzala a znovu schovala. Je to mé tajemství a to poslední, co mi po Dariovi zůstalo. „ Ráda bych tě požádala, aby sis tyhle informace ponechal pro sebe. A DORMO? Tebe taky… Vím, že tohle všechno slyšíš, nikomu cizímu do toho nic není.“ Rozhlédla jsem se podrážděně kolem. Napila jsem se kávy a chvíli jsem poněkud podezíravě pozorovala strop. „ Každopádně, věděli o tom, co se děje, podstatně dříve. Chystali se na boj a bylo několik plánů. A došlo na ten nejhorší, aspoň podle stop, které mám. Věděli, že bych neodešla, pokud by mě nevyhnali oni sami a s pádnými důvody, táboru by to nebyli schopní vysvětlit…“ Zatla jsem zuby a zamračila jsem se. Celkem dobře změnil téma, a já se mu vcelku ráda přizpůsobím, pokud se tedy nemám zvednout a odejít. „ Tvůj mistr, je skvělý muž. Stejně jako Tony a ostatní. Byli to oni, kdo mě pomohli několikrát najít, když jsem… padla do potíží…“ Smutně jsem se pousmála a otočila jsem prstenem na své ruce, jako bych prsty potřebovala nějak zabavit. Trošku jsem se zachvěla. „ Ta kniha je vypůjčená z Asgardu. Je tátova oblíbená. Je to velmi hluboký přehled o zpracování magických rud, o runách, jejich účincích, jejich vlastnostech za určitého zpracování. Asi nejspíše nic, co by zajímalo čaroděje, jako spíše kováře a tak…“ Stáhla jsem prsten z prsteníčku a položila jsem ho na knihu. Pak bez sebemenší námahy jsem je posunula špičkou prstu k Dragonovi. „ Tajemství mých bohů. A tvoje velká zvědavost, což?“ Pokud se pokusí prsten vzít nebo snad otevřít knihu, dokud na ní prsten leží, nemá nejmenší šanci. Jen drobný vtípek, od mě se moc očekávat v tomhle směru nedá, ale přesto mě takový pokus pobaví, pokud to udělá a na rtech se mi aspoň na chvíli usadí pobavený úšklebek. Pokud ne, přitáhnu knihu zase zpět a prsten si po čase znovu nasadím. " Ještě něco trápí tvůj ctěný nos? Svěřila jsem ti, Dragone, víc, než jsem ochotná tady komukoliv dalšímu říct a doufám, že se ... můžu spolehnout na to, že umíš držet jistou úctu k soukromí ostatních a nevyprávět něco z toho dál. Pokud to někdo bude nutně chtít vědět, budu ráda, když se budu moct sama rozhodnout, komu co svěřím." | ||
| |||
| Jídelna Elorea Elorea se velice stručně vyjádřila k mé otázce. Jistě, otázka byla položena jasně, a proč by se měla svěřovat více než je třeba. “Mluvila jsi o něm včera u Mostu. Po tom.. incidentu. S tím že se ti vyhýbal. A taky jsi mluvila o někom dalším, kdo se k tobě otočil zády. Ale neřekla jsi kdo. Jelikož tu spolu budeme nějakou dobu nejspíš existovat, tak mě to zajímalo. Navíc, nejspíš znáš čaroděje. Jsou zvědavý.” zazubím se a hodím do úst sousto. Pak to vypadá, jako by mě něco došlo a druhé sousto se zastaví na půl cesty do úst. “Počkej, říkala jsi, že jsi se setkala s Valkýrou? Ale ty chodí jen pro… “ Nechám větu nedokončenou, odkašlám si a chvíli se věnuji jídlu. Pak ukážu na knihu “Co to máš zajímavého v té knize? Runám jsem se u mistra moc nevěnoval, i když mi je dával ke studiu. Občas, když měl dobrou náladu, což nebylo úplně často, tak večer po tréninku, studiu či experimentech vyprávěl. A párkrát vyprávěl i o tvém otci. Velice si ho vážil.” | ||
| |||
| Základna - Jídelna Dragon Všimla jsem si, že do jídelny někdo vstoupil. Tak nějak jsem nemínila na sebe upozorňovat, a když si mě dotyčný nevšímal, mlčky jsem pokračovala v jídle a ve čtení pasáže, jak slévat jednu jistou rudu, jaké podmínky je nutné udržet pro to, aby si zachovala svůj magický potenciál a jak s ní vůbec zacházet. Ne že bych tu pasáž nečetla už šestkrát. Nedivím se, že táta tuhle knihu miloval, i když už jí čtete po desáté, zjistíte že jsou tam další a další zajímavé detaily. Tak nějak jsem začala své okolí opět ignorovat, když se nad mnou ozval známí hlas. Zamrkala jsem a trochu nejistě poposedla na židli. Dragon. „ Ahoj…“ Rozhlédla jsem se kolem. Nikdo tu nebyl. „ No… jo, vezmi místo.“ Ukázala jsem na židli naproti sobě a knihu jsem pomalu zavřela, i když mohl vidět nákresy nástrojů, mechanismů a dalších podobných věcí včetně několika run. Není slušné si číst, když k vám ke stolu někdo přisedl a chtěl vést nějaký rozhovor. „ Setkání s valkýrou bylo příjemnější, než to, co se stalo včera. Vlastně bych to klidně vyměnila i za to, že bych si podala ruku s Lokim, ačkoliv se mi to neuvěřitelně hnusí…“ Omotala jsem prsty kolem velkého hrnku s kávou a zadívala jsem se na jeho temnou hladinu. „ Jitra? Jeden z přátel. Muž, který nikdy nelhal. Syn Forsetiho, boha spravedlnosti, míru a pravdy. Proč se ptáš?“ | ||
| |||
| Základna a nový život Po vysvětlení všech věcí Dormou a otevření pokoje jsem sebou na chvíli prostě jen hodil na postel a koukal na uměle osvětlený strop. Na jeden den toho bylo na vstřebání asi nějak moc. Dvouprsten jsem si položil na noční stolek a svůj skrovný tlumok jsem dal k posteli. Rozhodl jsem se využít návrhu Dormy na opravu obleku, jelikož se šitíčkem bych si asi spíše ublížil, než by se mi podařilo cokoliv sešít. Poté jsem odešel do sprchy, kde jsem si prohlédl následky dnešních zranění. Po zásahu našeho strážného anděla asi nebudu mít trvalejší následky, ale neznamená to, že těch modřin by bylo málo. Ale co, s tím se prostě musí počítat. Koneckonců, bojovali jsme o život. Pustil jsem si na záda proud příjemně teplé vody a nechával jsem smýt vše, co voda smýt dokázala. Promnul jsem si bolavé svaly a protáhl se základními protahovacími cviky pod sprchou, abych vyhnal ze svalů ztuhlost a bolest. Nakonec jsem jen stál pod tekoucí vodou a snažil se urovnat si myšlenky. Pak jsem vodu vypnul a vyšel jsem do naprosto zamlženého pokoje. Naštěstí se pára rychle rozptýlila, zřejmě vlivem špičkové technologie. Vytáhl jsem obyčejnou uniformu, ale když jsem se do ni navlékl, připadal jsem si jako blázen. *Budu muset někde sehnat nějaký z mých úborů, v tomhle vypadám jako šašek.* | ||