Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Hobit: Paměti Durinova lidu
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Muž vs. Divočina (Ultimátní přežití) Trpaslíci začali vstávat ze židlí doprovázeni rachotem jejich neohrabanosti. Zvolali pár opileckých hlášek snažících se odvrátit pohled od jejich mrzkých životů. Něco takového jsem čekal, tohle asi nebudou ti lidé kteří mají být podle Gandalfa za ty dobré, nebo jsem se právě stal obětí jedné z gandalfových intrik. Trochu mě rozhodil příchod dalšího Gandalfem poslaného člena a utvrdil mne v tom, že ti trpaslíci to mají nejspíše sabotovat. Nějaká urostlá vymlácená hlava si to ke mně rázovala s obnaženými pěstmi. V tu chvíli jsem přemýšlel nad pěstní bitkou, když v tom ta trpaslice, která dosud držela toho tuláka pod krkem se svou obětí párkrát praštila o zem a spravila mu fasádu pěstí. Do této doby to mohlo být vyjednávání, ale tímto se proslov v hospodě změnil v boj. “ Jako bych jednal s bandity, “ řekl jsem a připravil se. V tom ten druhý, který vypadal, že má přízeň lidu se obrátil s prosbou k ostatním hospodským rváčům. To je chytré. Spatřil jsem naději, že nám pomohou a společně se postavíme onomu trpasličímu zlu. Za jiných okolností bych se s tou nadutou přibližující se horou svalů vypořádal pěstmi, ale jejich mrzačení obyvatel mě donutilo bojovat za jejich svobodu. Uchopil jsem stále však u boku pohupující se meč. Pokud se ten svalnatý bandita přiblíží na dosah meče, tak s tasením naň švihnu, ne tak abych ukončil jeho prachobyčejný život, ale abych ho od sebe dostal do přijatelné vzdálenosti a donutil přemýšlet s kým má tu čest. To však záleží na nich a na tom, jak se dále vyvine situace. Stále mi běželo hlavou, co tedy Gandalf chce. Přeci nemůže být daleko a zvuk hospodského běsnění byl zajisté slyšet po celé Hůrce. Kde je Gandalf, mohl by přijít, hodně by nám tím pomohl. Já však nedám najevo žádné pochyby a pln odhodlání se postavím útlaku. | ||
| |||
 | U skákavého poníka – lidé proti trpaslíkům Po tom, co moje na můj vkus rozumná řeč skončila, jsem si nemohl nevšimnout extrémně negativní reakce všech přítomných trpaslíků, kteří se postupně začali zvedat, aby nás seřezali. Proč? Co jsem jenom řekl špatně? Divil jsem se v duchu. | ||
| |||
 | U Skákavého poníka, přeskakujícího třísky...
Nadzvedla jsem ho za košili do polosedu, stále ho škrtíc vlastním oblečením. Může si za to sám… Fakt může… Kdyby jednal opravdu narovinu, nikdy bychom nedošli do téhle fáze… Možná bych ho i nechala. Možná bych mu dala i šanci… Hostinský se snažil všechno to zažehnat a já neměla zrovna chuť mu roztřískat hospodu… jenže ony vrzly dveře a do hospody vstoupil cizinec. Další cizák. Nevšímala jsem si ho do té chvíle, než začal mluvit. Trochu se mi rozšířily oči, když nás nazval chátrou. Ale on toho nenechal. Poklesla mi mírně brada, a kdybych byla elf, pravděpodobně by mi ty dlouhý uši zastříhaly… * To si ze mě děláte prdel!* A nebyla jsem jediná, koho tohle vytočilo. Kéž by tohle byl konec tomu proslovu… jenže ono ne… Ono těch špehounů špinavých je víc… Další vlezl do dveří, rozhodně neměl ponětí, do čeho strká ten svůj špinavý čumák. Neohlédla jsem se, protože jsem slyšela, jak se ostatní zvedají a věnovala se svému problému. Jestli jsou spolu, zaútočí a pokusí se mě dostat a to nedovolím. Tak, jak jsem ho držela v polosedě, jsem zatla prsty ještě víc do tuniky a vší silou s ním praštila o zem. Jednou… po druhé. A třetí rána měla přijít shora rovnou do pěstí do oka.
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
| Znamení osudu Začal večer. Jako každý jiný den jsem se po práci uchýlil do svého skromného příbytku s myšlenkou na zasloužený odpočinek. Skákavý poník – napětí v hospodě Netrvalo dlouho a po rychlém proběhnutí zacákaných uliček Hůrky jsem konečně spatřil nevelký hostinec U Skákavého poníka. Hospodu zdobil její typický vývěsní štít zobrazující ono vzpínající se zvíře. Při tom pohledu mi také vyvstanula vzpomínka na spousty a spousty návštěv, které jsem již do tohoto známého lokálu absolvoval. No jo, sem se přeci sbíhají všichni možní dobrodruzi a cestovatelé z celé Středozemě, nemohl jsem si proto pro svoji vrozenou zvědavost ujít poslechnout jejich poutavé a zároveň skoro až neuvěřitelné příběhy. Samozřejmě to byly z většiny výmysly, ale i tak mne toto poslouchání vždycky fascinovalo a proto jsem tím pádem byl jedním z nejvěrnějších zákazníků této krčmy. | ||
| |||
| Cesta Horké slunce pražilo, jako snad nikdy a já už se bál, že se při té dlouhé jízdě upeču. Naštěstí jízda na mém koni Nirndalfovi nebyla žádným problémem a skoro jsem měl pocit, že skz okolní krajinu létám a proplouvám chladným a příjemným vánkem. Nirndalf je skvělý společník na cestách po Rohanu, je nezměrně věrný a nikdy by mě ze sedla neshodil. Skvělé je na něm také to, že reaguje na to co říkám a když mu třeba poručím, aby odešel a vrátil se za pár dní na určené místo, tak přijde. Sám pořádně nevím, jak to dělá, ale asi mě vždycky tak trochu sleduje, ať jdu kamkoli. Na pohled to je statný, krásně vyhřebelcovaný hnědák s bílou lysinou. Na sobě jako břemeno nosí sedlové brašny s nejdůležitějším vybavením, sedlo, toulec s šípy a samozřejmě mě v plné zbroji. Utřel jsem si pot z čela a pohlédl na krále. Ve tváři měl plno energie, i když už měl svá léta. Pohled na něj mi dodal síly přetrpět to nesnesitelné vedro a pokračovat do další vesnice. Po krátké době jsme za obzorem spatřili náš cíl. Byla to menší vesnička uprostřed dlouhých strání, kopečků a polí. Když jsme tam dorazili, tak jsem si sesedl z koně a svůj kulatý štít přehodil přes druhé rameno. Došel jsem si ke studánce a příjemně studenou vodou opláchl obličej. Král si zatím povídal s obyvateli vesnice, kteří nás už před příjezdem netrpělivě vyhlíželi. Tu hle. Z jedné chaloupky vyšel starý děda o holi, jehož dlouhý bílý vous sahal až k břichu. Nebyl to však obyčejný stařík. Sálala z něj jakási mocná energie a síla. Stařec přišel ke králi a něco mu říkal. Zpozorněl jsem, protože králi se nic nesmělo stát. To je Gandalf. Zastavil jsem se a nevěřil svým očím. Mnoho jsem o něm slyšel a teď tu byl. Napětí však sílilo, když mezi nás ostatní ukázal. Jeho oči se střetly s mými a pak řekl : “Eothéd syn Ektabainův.” Jak zná moje jméno ? Pak měl proslov, ve kterém řekl, že mám jít s ním na nějakou výpravu. Mlčel jsem a pohlédl na krále, co on na to. Jen přikývl. ”Je-li to vůle krále, půjdu tedy s tebou Gandalfe, nechť nezklamu Rohan a mého krále, nechť se vypráví legendy o Rohanském jezdci. Ať se stane co se stane, má věrnost bude patřit Rohanu,” pronesl jsem pln hrdosti, jelikož si Gandalf vybral zrovna mě. Vyrazil jsem tedy z Rohanu po boku čaroděje směrem do Hůrky. Když jsme opouštěli Rohan, tak jsem na chvíli zastavil tichého a zamyšleného čaroděje a sesedl z koně. Klekl jsem k zemi a dotykem ruky na trávu se rozloučil s domovem. Doufám že tě brzy zase spatřím. Nabral jsem si hrst hlíny a schoval si ji do malého uzlíčku a ten si strčil do kapsy. Dále jsme pokračovali dobrých 12 dnů. Hospoda Nakonec jsme jednoho večera dorazili. Ve své zářné rohanské zbroji na Nirndalfovi jsme tu byl jako pěst na oko. Těsně přede dveřmi do hospody mi Gandalf oznámil: "Jdi dovnitř Éothéde a setkej se se svým osudem. Připrav se na dobrodružství a společníky, jaké jsi nikdy v životě neviděl. Musím ještě něco zařídit, ale později se tam také objevím.......a abych nezapomněl....zkus je moc nedráždit." Pak se zase vytratil. Fajn, řeknu si s úšklebkem. To mi toho moc neřekl, ale zas je to přece jenom Gandalf a u něj se s tím musí počítat. “Počkej tu Nirndalfe za chvíli se vrátím,” vysvětlím svému koni, načež z něj seskočím, a pak už jen otevírám dveře. V hospodě mě uvítá vůně piva, koření a pečeného masa. Můj pohled však spočine na sebrance trpaslíků a hlavně na hospodské bitce. Celá hospoda hypnotizovala několik trpaslíků stojících okolo nevině prostého tuláka škrceného nějakou trpaslicí. Chvíli tam tak stojím a všímám si jak ho nějaký malý stařec vyslýchá. Nemohu si také nevšimnout dosti dětinsky lehkovážného trpaslíka s lukem připraveným na tuláka. Nemohu si teď jen tak načepovat pivo a nic s tím nedělat, takto reprezentovat Rohan nehodlám, vím jak mě vychovali a já se zastanu těch, co jsou v nouzi. “Cha, opovržení hodná chátra !”, zvolám na celou hospodu, aby mě bylo slyšet a pak pokračuji v proslovu: “Běda, taková velká skupina trpaslíků trýznících jediného člověka. Vidíte v tom odvahu ? Nevidíte snad, že s vámi chce jednat. Tento spor půjde jistě vyřešit i bez pěstních bojů.” Doufám, že se vyhneme případnému násilí a ti trpaslíci budou alespoň trochu rozumní. “Nyní pohleďte do svých srdcí, cožpak nevidíte, jak jsou zčernalá ? Nechte toho prostého tuláka být a dejte se cestou rozumných a sami zpatříte, jak vám hniloba ze srdcí spadne a budete čestní !” Pohlédnu na ně, zvednu pravou ruku vzhůru a pokračuji : “Mě poslal samotný Mithrandir, samotný Gandalf. A podle toho co vidím, tak je mi jasné, že vy i já jsme součástí jednoho plánu, a tak bychom si měli promluvit o co tedy jde.” Doufám, že můj proslov zapůsobil a tuhle situaci nějak vyřešíme. Každopádně očekávám jakoukoli reakci, podle toho co mi Gandalf před hospodou říkal. | ||
| |||
| Rohanské pláně Éothéd Před 12 dny Byl tomu, již den, co se Rohanský král Fengel nehledě na svůj postupující věk rozhodl, že projede své království a zjistí, jak se daří jednotlivým osadám rozesetým po Rohanských pláních. Samozřejmě král nikdy nejel sám. Společně s ním byla i početná družina Rohirů a mezi nimi samozřejmě i králova osobní stráž, do které také patříš. Celkem vás mohlo být v družině asi dvacet. Nebyla to nijak početná armáda, ale zase ani žádná zanedbatelná maličká patrola. Navštívili jste již několik vesnic a strávili namáhavé hodiny v sedle, kdyby se nejednalo o váš každodenní chleba určitě byste byli mnohem více unavení. A i tak se skoro zdá, že král Fengel je v tuto chvíli z vás nejvíce zářící energií. Král se vždy těšil pevnému zdraví a síla v pažích jej ani ve stáří neopouštěla. Stále to byl velice dobrý šermíř a skvělý jezdec. Nebylo mnoho takových, kteří by se s ním mohli měřit.
S dusotem koňských kopyt jste se přihnali do další z vesnic a král vám dal rukou znamení k zastavení a sesednutí. Pak si sám šel promluvit se svými poddanými. Vesnice byla klidná a vlastně taková, jako i ty předešlé. V království vládl mír a vše jen kvetlo. Ale pak z jedné chatrče vystoupil starý muž o holi, zahalený šedým oděvem a špičatým kloboukem, který mu spadal do čela. Dlouhé vousy mu pokrývaly hrudník a nemusel by se za ně stydět, kdejaký trpaslík.
Někteří z Rohirů si začali šeptat jiní nevěřícně zírali. Gandalf však přešel pouze ke králi Fengelovi a začal si s ním tiše povídat. Nevíš o čem se bavili, ale už jen z přítomnosti tohoto muže se ti ježily chloupky na zátylku. Když jsi slyšel ostatní šeptat jeho jméno spojily se ti různé příběhy o něm. Čaroděj Gandalf, oplývající moudrostí a mocí, kterou mají nemnozí. Po chvíli, kdy rozhovor skončil král Fengel mírně pokývl hlavou a poukázal směrem do hloučku Rohirů, kdes byl i ty. Gandalf zamířil klidným krokem právě k vám. Pak se jeho moudré staré oči střetly s tvými. Jeho pohled nešlo dlouho vydržet. "Éothéd syn Ektabainův." Vyřkl to, jako fakt nikoli, jako otázku. Dobře ti tě prohlédl a pak mírně pokývl hlavou. "Je škoda, že král Fengel nemůže postrádat více takových, jako jsi ty, ale hold budeš muset pro tuto věc stačit. Pojedeš daleko za svou domovinu Éothéde, do míst, kam se ti ani nesnilo. Pojedeš se mnou do Hůrky a tam se setkáš se svým osudem. S výpravou, na které bude záviset mnohé." Vysvětlí Gandalf tajemně. Když se podíváš směrem na krále, jen mírně souhlasně kývne, že tě na tuto výpravu pouští...... Přítomnost Následujících 12 dní ses trmácel po boku tohoto ne moc mluvného čaroděje do končin, které jsi neznal. Vůbec se ti nechtělo opouštět Rohanské pláně, ale bohužel nebylo zbytí.....po dlouhé a úmorné cestě jste konečně dorazili v podvečer k malému opevněnému městečku. I Edoras byl mnohem větší a lépe chráněný, než tato místní výspa, ale Gandalf se tvářil spokojeně. Projeli jste branou a on ti holí ukázal na vývěsní štít nedaleké hospody.
"Jdi dovnitř Éothéde a setkej se se svým osudem. Připrav se na dobrodružství a společníky, jaké jsi nikdy v životě neviděl. Musím ještě něco zařídit, ale později se tam také objevím.......a abych nezapomněl....zkus je moc nedráždit." Usměje se Gandalf vlídně a pak pobídne svého koně a zamíří někam do městečka a tebe nechá před hospodou samotného, ať si s celou věcí prakticky bez informací poradíš. Nevíš, proč jsi tady, ani oč se jedná, nebo koho vlastně hledáš, ale to, že Gandalf rád mluví v hádankách jsi už slyšel.
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
|
| ||
| |||
 |
| ||