Hobitín - Dno Pytle
Trpaslíci, Gandalf a Bilbo

Trvalo to dlouhou chvíli, než si Bilbo pročetl opravdu celou smlouvu, bylo vidět, jak si jí čte důkladně, zapáleně, někdy snad zvědavě, nebo nadšeně, jindy znepokojeně až zděšeně, nebo dokonce pobouřeně. Během toho přecházel po pokoji a brumlal si něco pro sebe, občas se pozastavoval, nad některými pasážemi a stále četl.
"blbblbla bla bla.....včetně zpopelnění......Zpopelnění?!"
Nevěřícně se podíval na Gandalfa, který se jen shovívavě usmál. Ještě další notnou chvíli vše procházel, než smlouvu opět složil a položil jí na stůl mezi nás.
"Ne...ne ne ne....tohle nepůjde. Jsem jen obyčejný hobit, který má rád svou noru, svou spíž....tedy měl jsem rád svou spíž a tohle....tohle není nic pro mě."
Začal argumentovat Bilbo rázně a vrtěl u toho hlavou a přecházel z místa na místo se založenýma rukama na prsou. Veškeré veselí v místnosti začalo pomalu, ale jistě utichat.
"Omlouvám se, ale na tuhle výpravu si budete muset najít jiného hobita Gandalfe."
Udělal omluvné gesto rukama a znovu zavrtěl hlavou.
"Já věděl, že chodit sem byla ztráta času....jdeme.....A příště Gandalfa nás nevoďte za někým, kdo na to nemá."
Zavrčel podrážděně Thorin a zvedl se od stolu, ráznými kroky zamířil ke dveřím a sebral svůj kabát.
"Je mi to líto...."
Začal se omlouvat Bilbo ale to už za Thorinem práskly dveře.
"Tak to by bylo.....je čas jít....děkujeme za pohoštění pane Pytlíku."
Vstával Glóin, pak Dwalin, Óin, mí bratři a postupně i ostatní a každý si šel pro svůj kabátec ke dveřím a postupně jsme odcházeli.
"Rádi jsme Vás poznali pane Pytlíku."
Usmál jsem se na Bilba a poté zamířil také ven.
"Pamatuju si jednoho hobita, který byl, ještě před pár lety, celý hrrr do dobrodružství a umlouval mne, abych jej vzal sebou. Co se s tím hobitem stalo Bilbo?"
Optal se Gandalf a zahleděl se shora na hobita.
"Dospěl Gandalfe a zmoudřel, to se stalo."
Zabrumlal Bilbo. Gandalf si povzdechl a opřel se o svou hůl.
"Kdybyste změnil názor můj drahý příteli, vyrážíme ráno za úsvitu."
Usmál se na Bilba zamířil také ven. Byla to smutná návštěva, ale už od počátku jsme přece věděli, že jsme v tom sami.

Smlouva s trpaslíky

Sledovala jsem dění mezi trpaslíky a poslouchala jejich hovor, zatím co hobit pročítal smlouvu. Každý z nás dostane rovný díl. Dost na to, aby z dračího pokladu vyžili i tři další generace rodu. Pohled mi klouzal po přítomných trpaslících, jak tak sedí až jsem se zastavila na Thorinovi. Nezdálo se, že se mu hobit líbí, při nejmenším měl obavy v očích. Jenže Gandalf řekl, že tohle je ten hobit, který nám s tím pomůže.
Nakonec jsem se zadívala na Hobita, vypadal jako by ho brala smrt. No… nedivím se, když se tam píše o nejrůznějších možnostech úmrtí způsobených drakem. Tahle smlouva myslí snad na všechno.

Pohoštění nad smlouvou

Stejně, jako většina mých přátel a mého bratra i já jsem pozoroval onoho mladého hobita, který byl celý nejistý a nesvůj z naší valné návštěvy a toho, co se po něm žádalo.
"Nevypadá, že by měl dvakrát odvážného ducha a touhu cestovat."
Zhodnotil jsem pana Bilba Pytlík jen tak od oka. Když Balin vytáhl smlouvu, kde jsme už byli všichni podepsaní musel jsem se usmát. Byla dost obsáhlá a některé pasáže.....inu řekněme, že obyčejným lidem se z nich ježily chloupky na zátylku.
"Nezapomeňte si pročíst i dodatky pane Pytlíku."
Houkl jsem na něj od stolu s ústy plnými kousků kuřete, kterým jsem se právě ládoval, až jsem poprskal Óina. V dodatcích byly uvedeny i pasáže, jako zpopelnění, nebo sežrání drakem a výlohy s tím spjaté. Doteď se divím, že se chtělo starému Balinovi s tím vším sepisovat.
Slétl jsem očima na Filiho a pak na Alviaru.
"Doufám, že máte pravdu pane Gandalfe, protože na tom bude záviset mnohé."
Odtušil jsem, když jsem polkl sousto. Sdílel jsem v tomto ohledu Thorinovy obavy, všichni jsme hodlali riskovat krky a za normálních okolností by to byla jasná sebevražda.

Smlouva pro hobita

Vzhlédl jsem s úsměvem od stolu, bylo tu veselo, pro jednoho hobita možná až moc, ale přece jen bylo hezké vidět, že se mí přátelé umí i v dnech, jako jsou tyto stále radovat. Upil jsem ze svého pohárku a vzhlédl ke Gandalfovi. Pak slétl očima na Thorina a nakonec lehce pokývl hlavou.
"Ale samozřejmě, tady je."
Vytáhl jsem ze záhybů své tuniky složenou smlouvu a pak jsem jí podal panu Bilbovi, aby si jí mohl v poklidu přečíst.

Pravda přece jen je to trošku delší smlouva, než by se dalo čekat, ale na druhou stranu počítá se všemi možnostmi a sepsat jí dalo opravdu práci. Navíc když jde někdo zabít draka určitě by měl mít všechny dokumenty v pořádku.
"Omlouvám se za ten rukopis, už nemám tak jistou ruku."
Usmál jsem se vlídně na Bilba a se zájmem sledoval, jak si čte smlouvu.

Hobitín - Dno Pytle

Trpaslíci, Gandalf a Bilbo

"Tak ona je k tomu i nějaká smlouva?"
Pohlédl na všechny Bilbo ztrápeně a tázavě.
"Samozřejmě, že ano. Taková velká věc, se bez toho ani obejít nemůže."
Odpověděl Gandalf dobrácky a jeho oči slétly na Balina.
"Mistře Baline ukažte panu Bilbovi smlouvu. Určitě si jí rád přečte a shledá, že zisk je nanejvýš zajímavý."
Nadhodil Gandalf s poklidem a chvilku se díval na starého trpaslíka.
"Jak nám zaručíte, že zrovna tenhle pulčík je ten, koho potřebujeme?"
Zamračil se nedůvěřivě Thorin.
"V tomto ohledu mi budete muset věřit Thorine."
Mezi některými dalšími trpaslíky se rozběhl tichý hovor. Od Filiho šlo zaslechnout poznámku, že to s milým hobitem dopadne určitě stejně, jako s těmi lidmi, kteří se k nám chtěli přidat.
Óin pro změnu tvrdil, že je to učiněná dračí jednohubka a Nori si stýskal nad tím, že nemáme více trpaslíků v družině, ale to byly věci, které šlo jen těžce napravit.

Hobití nora a předlouhá trpasličí smlouva

Zůstala jsem stát opřená o futra dveří, které vedli do této místnosti a pozorovala jsem celé tohle seskupení. Ten hobit z nás musí být zákonitě na mrtvici. Vešel Thorin, za ním Gandalf a jen o malinkatou chvilinku později i Bilbo. Tiše jsem si povzdechla, když Thorin začal. Jen tak bez přípravy, bez všeho. Mám trochu pocit, že hobita sebou za žádnou okolnost nechce a proto na něj takhle vyrukoval.
Přesto jsem se zájmem poslouchala, co mu na to Bilbo odpoví. Nezklamal mě. Vlastně ani nepřekvapil. Tohle rozhodně není hobit, který by byl zvyklí na nějaký boj. Vždyť nevystrčil paty dál než za nejbližší kopec.
Mlčky jsem stála a sledovala celou tuhle scenérii. Je fakt, že ten drak pach trpaslíků bude znát víc než dobře, vždyť se usídlil v trpasličí pevnosti a tam leží na hromadě zlata, které nám ukradl.
„ Nemyslím, že je to dobrej nápad, Gandalfe.“
Zadívala jsem se na čaroděje, který povzbuzoval onoho Hobitka k tomu, aby šel s námi, že prý jako dítě snil o tom, že vyrazí někam pryč.
„ Tohle nebude vycházka na pár hodin s čajem o páté.“
Podívala jsem se na hobita a pak na Thorina. Pak jsem zavrtěla hlavou.
" Jestli hodlá jít měl by si přečíst podmínky ve smlouvě. Ať se pak nehádáme kdo za co může."

Hobitín - Dno Pytle

Trpaslíci, Gandalf a Bilbo

Thorin prošel trošku podmračeně kolem Gandalfa a připojil se ke stolu ostatních trpaslíků. Když se usadil na jedné straně do čela, veškerá zábava najednou utichla. Gandalf se posadil na nedalekou židli také a chudák Bilbo do toho všeho vkráčel mumlajíc si o tom, co všechno se jeho domovu stalo.
Pak vzhlédl na osazenstvo, na nás, všechny, kteří jsme jej pozorovali.
"Ehm....stalo se něco?"
Zarazil se a přelétával pohledem z jednoho trpaslíka na druhého a na Gandalfa a zase zpátky.
"Tak, jak přesně hodláte draka zabít? Pane Pytlíku?"
Otázal se na rovinu a dost tvrdě Thorin. Bilbo se zakuckal a chytl se zárubně dveří.
"Cožeto? Draka? Zabít? Já?.....ne nene to jste tu opravdu špatně."
Začal vrtět ukazováčkem, až se mi chtělo usmívat. Thorin střelil naštvaným pohledem po Gandalfovi.
"Nejde o to zabít draka. Jde o to jej přelstít a na to jsou hobiti ti nejlepší, jsou vynalézaví a chytří."
Podotkl Gandalf.
"Chcete říct, že my jsme hloupí?!"
Zaburácel Glóin a zvedl se rázně od stolu.
"Ne mistře Glóine, chci tím říci, že trpaslíci nejsou vhodní k tomu přelstít draka. Vy máte sílu v pažích a jak jsem již řekl pokud draka neobelstíme a nevlákáme do pasti, nezbavíme se jej. Trpaslíka pozná na sto honů a určitě by nikdo nechtěl skončit v jeho břiše."
Pronikavě se na trpaslíka Gandalf zadíval a ten jen opět klesl do židle.
"Tohle je trošku moc...."
Začal zrychleně Bilbo dýchat a přecházet sem a tam.
"Pokud se k nám chcete přidat musíte podepsat smlouvu."
Kývl Thorin na Balina, aby jí podal.
"Vždy jste měl dobrodružné srdce Bilbo. Pamatuji si mladého hobita, která toužil opustit Kraj a podívat se, kam žádný hobit ještě nevstoupil. Teď máte jedinečnou příležitost Bilbo."
Vlídně se na hobita zadíval, který byl stále celý nesvůj z celého dění.

U hobita doma

Ozvalo se zabušení. Hobit vypadat, že by byl radši, kdyby ho sežral drak, jen aby ta noční můra skončila. Kdyby jen věděl.
Jak jsem se tak opírala o futra, ohlédla jsem se přes rameno, abych viděla, kam to hobit mizí a koho to přivádí. A byl to Thorin…A pokládal zajímavé otázky.
Zadívala jsme se na Gandalfa, očekávajíc co mu vlastně odpoví. Jistě, že jsem byla zvědavá, proč zrovna tenhle usedlík…
„ Z toho nebude mít radost…“
Uchechtla jsem se pobaveně, když jsem zaslechla Gandalfovu odpověď.

Hobitín - Dno Pytle

Trpaslíci, Gandalf a Bilbo

Až po nějaké době se ozvalo trošku agresivnější zabušení na dveře. Bilbo střelil ztrápeným pohledem po Gandalfovi ale ten se jen odzbrojujícně usmál. Bilbo tedy zamířil ke dveřemi a s povzdechem je otevřel. Tam stál docela vysoký podmračený trpaslík, který vypadal, že dorazil, jen z donucení.
"Inu vítejte v Dně Pytle mistře trpa...."
Nedořekl to ani a Thorin mu už vrazil do rukou svůj plášť a zamířil za tím rambajzem tam vedle.

"Už jste mu to řekl Gandalfe?"
Podíval se na Gandalfa Thorin. Ale čaroděj se opět jen lehce usmál.
"Proč ho vlastně potřebujeme?"
Zamračil se Thorin o to více.
"Pan Bilbo Pytlík bude náš lupič a navíc drak Šmak nikdy necítil hobita, trpaslíky pozná na sto honů."
Naštěstí Bilbo tou dobou kontroloval jinou část domu, která byla v ohrožení, jakožto dočasný záchod pro trpaslíky.