"Slyšíte mně? Mluvím s vámi." Snažila se tě vrátit zpátky do reality tvoje nová terapeutka, kterou od školy si získala za to na jaké pozici se nachází tvůj otec.
Sama ani nevíš pořádně nad čím si přemýšlela, s čím si pohrávala tvoje mysl. Mívala si často tyto výpadky. Od té doby, kdy ti na památku zůstaly jizvy, ale žádné vzpomínky na to, co se stalo. Jediné, co si věděla bylo, že v tom nějakým způsobem měla prsty tvoje nemocná matka, jež se byla diagnózována mánio-depresivní psychóza.
Nicméně od toho incidentu na který si nepamatuješ, trpíš kromě výpadku, kdy tvůj mozek sám od sebe vypne i nočními můrami, díky kterým toho moc málo naspíš.
Vystřídala si už několik terapeutek, které ti měli údajně pomoct, ale žádné se to ještě nepodařilo. Vlastně jedna ti svým naléháním na to, aby sis vzpomněla, spíše přitížila.

No a teď tu sedíš tady. Je to tvoje vlastně druhé sezení. První bylo s otcem a tvoji macechou, která mohla za to, že se ti rozvedli rodiče. A vzhledem k tomu, že byla těhotná, tak se pozornost tvého táty plně zaměřila na ni a na tebe, jako kdyby zapomněl.
Jako kdyby zapomněl na to, jaké sliby ti dával, když si byla v nemocnici, potom incidentu a brečela si, zničená z toho, že nevíš co se stalo. Krom uvědomění si, že si málem umřela. Nyní máš na těle pouhé jizvy, které se snažíš za každou cenu schovávat a díky nim, jsi přišla o všechno. Dříve oblíbená a populární, která měla všechno, co by si dívka v tvých letech mohla přát a nyní ta divná, co stále nosí rukávy a něco schovává. Školou se šířily klepy, o tom, co bys mohla mít pod nimi.
"Halooo, právě jsem vám říkala o tom, že bych pro vás měla práci. Je tu někdo, kdo by potřeboval pomoct a vy byste ho mohla doučovat." Opět na sebe upoutala pozornost. Působila klidně a trpělivě. Věnovala ti úsměv. Moc dobře věděla, co pro tebe znamená, když se ti podaří opravit bratrovo auto. Ano, tvůj bratr, nechť je mu země lehká. Zemřel před dvěma lety v armádě. Znamenal celý tvůj svět a tys o něj přišla a poté se ti stalo něco, na co si nepamatuješ. Tvůj život s tebou pěkně zametl a teď se snažíš najít opět to své místo. A třeba ti s ním pomůže tvá terapeutka, která vypadá, že má o tebe opravdu zájem a chce ti pomoct. Jen tomu věřit.
"Máte se sejít po škole v knihovně." Dodala ještě a poté ukončila vaši terapii.
Peníze potřebuješ. Učení ti jde. Ač by ses raději věnovala malování, protože to je něco, co tě naplňuje. Ale o tom tvůj otec nechce nic slyšet.

***

A tak se nacházíš v knihovně. Nervózní z toho, koho to vlastně budeš doučovat a to i přestože si se svou kamarádkou, kterou si neztratila potom všem, přemýšlela o tom, kdo by to mohl být. Tedy ona přemýšlela a házela celou dobu nápady. Ty jsi jen mlčela a poslouchala.
Nečekala bys, že ti do cesty osud přihodí zrovna jeho. Tajemného parchanta, který má pokaždé dívku na jednu noc.

Soukromá volná jeskyně o hledání normálnosti a pevné půdě pod nohama. Více v dalším příspěvku