V knihovně - pauza
Irene Claire Ives

Nemohl jsem si pomoct. Strašně jsem se těšil na to, až budu mít konečně pauzu a tak jsem měl strašný problém soustředit se na práci, že jsem toho raději nechal. Našel svou kolegyni a řekl jí, že si potřebuji něco naléhavého zařídit. Jen na mně mávla, ať jdu a já neváhal ani chvíli. Vzal jsem si svůj kabát a vyšel ven. Chvíli jsem měl obavu, jestli tam stále najdu slečnu Ives, ale naštěstí tam byla. Seděla na schodech a něco si psala.
”Jste tady.” Usmál jsem se na ní. Pomohl jsem jí vstát a následně jí nabídl rámě, vydal jsem se s ní ladným krokem uličkami zatím bez cíle.
Na chvíli se zastavím, když jsme už dost daleko a poté, co se ujistím, že nejsme nikým sledování.
”To monstrum ovládá někdo mocný. Je s ním spojený. To monstrum nebudete schopni zničit, musíte dřív zničit toho, kdo jej ovládá.” Svěřím se jí s tím, co jsem se z knih dočetl, poté co jsem toho tvora spatřil.
”Zatím to je všechno, co vím, ale budu se snažit v knihách zjistit víc.” Slíbím jí.
Na chvíli sklopím pohled a přemýšlím, jestli bych se na něco tak smělého mohl zeptat.
”Vím o jednom místě, které by se vám určitě mohlo líbit. Máte ještě chvíli čas? Rád bych vám ho ukázal.” Zatraceně vůbec nevím, co mně to popadlo. Asi jsem se zbláznil, ale chtěl bych s ní být delší dobu a na mnohem hezčím místě než je špinavá Londýnská ulice ve které jsme se zrovna nacházeli. Na druhou stranu jsem však počítal i s možností, že by mě mohla odmítnout.

V knihovně
~Gideon~

Dost mě vyděsil, a když popisoval monstrum, cítila jsem husí kůži. Možná by to nebylo tak intenzivní, kdyby ono monstrum sama neviděla. Bylo to ovšem to monstrum, které jsem s Thomasem viděli? Na jednu stranu jsem doufala, že ano, protože kdyby se objevilo něco horšího, mohlo to být dosti ošklivé.

Všimla jsem si jeho opatrnosti. "Ovšemže," přitakal jsem. Znala jsem ten pocit a knihovna nebyla dvakrát bezpečné místo pro takové dialogy. Nezamezovala přístup někomu, kdo smýšlel jako Dudley. "Počkám vás u vchodu. Mezitím si udělám poznámky, abych zabila čas," usmála jsem se.

Irene ala PJ
~Thomas + Lestrade, Helena~

Lestrade se usadil na své žile za stolem, na kterém ležely štosy papírů. Hrozilo, že za chvíli přerostou jeho výšku v sedícím stavu. Teď vzal několik svazků a přiblížil je k tobě. "Slyšel jsem zvěsti," nebylo jisté, jestli myslel tvé vyšetřování nebo se sám zabýval tímto případem. "Tady jsou jména nebo aspoň popisy všech žen, které potkal nemilý osud. Nahlášené případy, které nikdo neřešil a sám mám práce, jak vidíte," ukázal na další úhledné kupky. Díval se na tebe jako člověk, který je hrdý na to, že je strážce zákona. "Možná tam budou i ty, které hledáte. Ostatní strážnící nemají tolik duchapřítomnosti, aby se zabývali neznámými ženami. Jdou po případech bohatých, protože dostávají dost vysoké spropitné," poslední slovo vyřkl s velkou nevolí.

Mezitím Helena přinesla kávu a čaj a s kritickým pohyledem sjela Lestradův stůl. Inspektor pokrčil rameny. "Uprostřed je místa dost," ukázal, kde původně ležely složky, které nyní byly u tebe. Helena zakoulela očima a postavila tam tác. Cítil jsi, že použila dostatek vůně, aby odehnala i ty, kdo měli slabší čich.
"Děkuji," poděkoval Lestrade.

"Jesti věřím v magii?" pozvedl obočí. "Kolem se toho děje tolik, že bych se ani nedivil, kdyby mi na dveře zaklepal samotný Merlin," uchechtl se. "Co váš případ?"

Za strýčkem
~Blake~

Čím více se blížila cesta za strýčkem, tím více jsem byla nervózní. Nechtěla jsem to dávat příliš najevo, protože se to pro ženu Pána šelem neslušelo, ale nemohla jsem si pomoct. Netušila jsem, jak bude Rybička reagovat. Přece jenom byl lovec a některých instinktů se prostě nezbavíte, pokud nedostanete pořádnou ráno. Např. když vás pokouše vlkodlak a vy se jím stanete, zamilujete se do jedné z nejmocnějších bytostí a pochopíte, že pouto, které mezi vámi najednou je, nepřebije ani ta nejhezčí vzpomínka na loveckou éru, kterou máte.

Do batohu jsem přehodila nějaké svoje oblečení, kdybych se náhodou proměnila. Sice jsem o tom pochybovala a Vlčice mi dávala za pravdu, ale nemohla jsem necítit její rozpoložení. Měla jsem obavu, jak na strýčka zareaguje. Stále jsem byla ještě mládě, které se teprve učilo sžívat se svou druhou stránkou. Možná jednoho dne nebudu o Vlčici smýšlet jako o vlčici, ale budu to prostě já. Zatím pro mě byla velkou neznámou.

Vydala jsem se společně s Blakem ke garážím, kde jsem ještě nebyla. Neměla jsem důvod. S ústy ve tvarů O jsem vydechla nad Mustangem. "Kdybych tušila, že máš takové auto, už bych si žádala projížďku," položila jsem krátce hlavu na jeho paži, jelikož byl vysoký a já docela mrňavá. Nakonec však vyhrála praktická stránka a raději jsme šli do jeepu. Kdo ví, co nás během cesty potká.

Ještě jsem nakoukla do batohů, kdyby náhodou podle mého ženského oka něco chybělo a sedla jsem si na sedadlo spolujezdce. Sice jsem řídila ráda, ale tady jsem to absolutně neznala a Balakeovi jsem věřila, že nás nepošle do první škarpy.

Pevnost jsem sledovala krátce, dokud první základy nezmizely za rychle houstnoucím lesem. Otočila jsem se dopředu a podívala se na Blakea. Zamyslela jsem se. "Je to lovec a především jsem jeho milovaná neteř," ušklíbla jsem se, ale po chvíli moje tvář o něco zvážněla. "Počítám s tím, že bude mít s sebou zálohu. Dlouho jsem se neozvala, navíc jsem asi nezněla jako obvykle. Teď si asi myslí, že jsem nesvá kvůli tátovi, ale ve skutečnosti se bojím jeho reakce," chvíli jsem sledovala svého milého, jestli rozpoznám, co si o tom všem myslí. "Určitě ví o Smečce, a kdyby nevěděl, tak si určitě něco zjistil, než sem jel. Uvažuju, jak mu to říct," odmlčela jsem.

'Ahoj strýčku, stala se taková nehoda. Kousl mě vlkodlak, ale přežila jsem to. A pak se stalo to, že jsem se zamilovala do Pána šelem. To jsou super zprávy, co?' Takhle bych mu to určitě říct nemohla. Cítila jsem, jak se Vlčice uvnitř zasmála.

"Můžu mít na tebe docela intimní otázku?" byla jsem zvědavá ohledně jedné věci, které se tak nějak pojila s Vlčicí. "U sebe vím, kde končím já, a kde začíná Vlčice. Máš něco podobného?"

Vzhůru na cestu za rodinným příslušníkem
Ester

Jakmile jsme vešli do našeho patra a neodolal jsem, když se pomalu svlékala s úmyslem se vysprchovat. Zbavil jsem se svého oblečení a vydal se k ní do sprchy, samozřejmě to nebylo jenom z důvodu očisty. Nemohl jsem si prostě pomoct, ale ve volné chvíli, kdy byla příležitost jsme prostě ukájeli svoje touhy.

Musel jsem uznat, že jsem potom byl o něco klidnější. Oblékl jsem se opět do čistých černých tepláků a černého trička bez potisku. V jednoduchosti je síla, nemluvě o tom, že není taková škoda ono oblečení zničit při přeměně v případě hrozícího nebezpečí. Obul jsem si klasické tenisky. Sbalil jsem si asi patery tepláky, pár triček, spodní prádlo a dvoje další tenisky do batohu. Byl jsem připravený.
Neplánuji se tam zdržet víc jak na tři dny.

”Tobě sluší naprosto všechno.” Pronesl jsem a přivinul ji k sobě. Nejraději bych zůstal v tomto našem hnízdečku a nikam necestoval. Vykašlal bych se na povinnosti vůdce a prostě si jen užíval se svou milovanou. Ale to samozřejmě nešlo. Nebyl jsem takový typ, který by se schovával před světem. Hlavně, když se jedná o rodinu.
”Jo, jsem připravený. Můžeme vyrazit. Dole si vybereme auto.”

Těch aut jsme měli opravdu hodně. Od klasického Jeepu po červeného Brouka, který pařil hlavně Grace. Nacházeli se tu i nějaké závodní auto a dokonce i starší model Mustangu, pár motorek.
Nechal jsem výběr auta na své ženě a pokud se tak stalo, tak jsem do něj nastoupil a bylo mi naprosto jedno, jestli jako řidič nebo spolujezdec.

”Je něco na co bych se měl připravit?” Zeptám se jí, když za zády necháváme vzdálený obrys pevnosti.
Doufám, že se nic neposere.

V knihovně: Gideon Burton aka PJ
Irene Claire Ives

”Oh, děkuji.” Pronesl úžasle Gideon, který si nevěřícně kontroloval nos, jako kdyby nebyl schopen uvěřit tomu, že už nekrvácí.
”To je v pořádku. Poslední dobou se to děje poměrně často.” Pokusil se nad tím mávnout ledabyle rukou, jako kdyby se snažil zbavit otravné mouchy. Avšak jeho oči říkali něco jiného. Byl vyděšený, jako kdyby viděl ještě něco jiného, než-li toto.
Chvíli se sebou bojuje, než se k tobě nakloní a rozhodne se ti svěřit.
”Viděl jsem příšerné monstrum. Viděl jsem jeho očima, když zabíjelo svou oběť.” Pronese tiše a zároveň se přitom rozhlíží po knihovně, což je svým způsobem zbytečné v případě, kdyby vás někdo odposlouchával pomocí kouzla.
Bylo na něm vidět, že si to uvědomuje a že ti neřekl úplně všechno.
”Za půl hodiny bych byl schopen si udělat pauzu, mohli bychom se projít?” Nadhodí po chvíli.

***

Scotland Yard

”Děkuji.” Vejdu do jeho kanceláře, sundám si kabát, který přehodím přes židli a posadím se na ní.
”Momentálně vyšetřuji vraždy prostitutek, které všichni ignorovali.” Rozhodnu se mu nakonec svěřit a být upřímný.
”Jsou to také lidské bytosti, které neměly tolik štěstí. Nemohl jsem to jen tak nechat na pokoji.” Měl jsem pocit, že v tomto by mně mohl Lestrade pochopit. V tomto jsme si byli podobní. A to byl právě důvod, proč byl tolik zahalen prací.
”Věříte v magii? V to, že existují věci, které jsou nad naše chápání?” Rozhodnu se být ještě o něco odvážnější a to i za cenu toho, že by mně mohl považovat za blázna. Jsem to ochoten riskovat. Třeba by mi s tím byl schopen pomoct svým nezaujatým pohledem na věc.

Tak nakonec uvidím Rybičku
~Blake~

Na síť hlidáčků jsem se vrhla hned brzo ráno, což byl dobrý nápad, protože jsme s Blakem plánovali vyrazit za mým strýčkem. Když už jsem si s ním domluvila místo, kde se setkat, nedělalo by dobrotu tam nedojít. I tentokrát mi pomohl hodně Darius, ale přidal se Kaedan s Dawsonem, který měl na mě zase nějaké sexistické narážky, ale rychle toho nechal, když se kolem mihl Blake. Měla jsem však pocit, že moc nerozumí tomu, že jsem Blakeova družka a byla bych nerada, aby na svou nevymáchanou pusu doplatil.

Ukázala se i Renfri, která mě hned musela obejmout, což Dawsona strašně pobavilo a chtěl taky obejmout, ale Refri před ním utekla. Právě s malou osmačicí došel i doktor, který společně s Dariem nesli pytel plný run. Abych stihla odchod z Pevnosti, domluvila jsem se, že udělám značky, při čemž jim tu nechám mapu a oni sami dle mých pokynů umístí runy.

Musela jsem to ukázal nejméně třikrát, protože buď někdo nedával pozor nebo to prostě nepochopili. Jedině doktor s Dariem hned napoprvé věděli vše a začali rozebírat jednotlivé runy. Pak jsem je rozpustila, protože jsem musela nejdřív udělat tolik značek, aby zbytečně nečekali, ale i tak umístění jedné runy potrvá minimálně deset až patnáct minut.

A tak jsem běhala od stromu ke stromu a dělala křížky. Dokud viděli, kde jsem, nemusela jsem jim mapu nechávat, abych sama věděla, kde cca můžu další značku udělat. Navíc jsem stromy potírala speciálním aroma, které mi doporučil doktor, aby tak strom našli snadněji.

Nebála jsem se, že by něco vynechali. Důvěra byla ve smečce klíčová a sami věděli, že pokud nebude síť kompletní, tak nebude fungovat tak, jak má. Nakonec jsem ještě udělala rychle pár kopií map, ať žije kopírka, a každého jsem našla a kopii mu předala.

Když jsem vyšla z lesa, vrhl se na mě Blake. Byla jsem štěstím bez sebe. Ještě před chvíli jsem myslela, že si někde vykopu jámu a zapadnu do ní, ale s ním to bylo vždy jiné. Lepší. Mnohem lepší.
"Ano, ale klidně to opakuj," ušklíbla jsem se a přivinula jsem se k němu. "Ostatní umisťují runy na místo a jak se vrátíme, můžu konečně síť aktivovat," informovala jsem Blakea o vývoji.

Zavěšená za jeho rámě jsme šli do svých komnat, kde jsem okamžitě ze sebe shodila věci a šla se vysprchovat. Jestli chtěl Blake jedno kolo před cestou, ráda jsem mu to dopřála. Pak jsem s ručníkem na hlavě balila věci a šla najít něco na sebe. Na naše patro nikdo nechodil, takže mi ani nepřišlo, že jsem jen tak vyběhla na chodbu a zamířila do pokoje, kde jsem měla oblečení. Jestli bych na někoho narazila, tak bych asi jen zrychlila krok, aby se šla schovat. Jen jeden měl právo koukat na mé tělo. Dawson dostal přísný zákaz se k patru jen přiblížit a nebyla jsem to já, kdo ten zákaz udělil.

Tentokrát jsem se oblékla víc cestovatelsky, ale stále jsem upřednostňovala pohodlné kalhoty a top. Obula jsem si vysoké boty, a ještě připevnila kolem pasu koženou kapsu, abych mohla mít při ruce to, co potřebuju. Samozřejmě Blake dobaloval poslední maličkosti do batohů, který si také vezmu.

"Jak to vidíš?" zeptala jsem se, když jsem vešla do pokoje a našla gumičku ležící na zemi, se kterou jsem si sepnula vlasy.

Přípravy na cestu za rodinným příslušníkem
Ester

Byl jsem z té cesty, která nás zítra čeká neskutečně nervózní. Nebylo to jenom z toho, že jsem po dlouhé době měl v úmyslu opustit pevnost a jako svého zástupce si zvolil Maura, kterému stejně jako mně bude pomáhat Alex. Věděl jsem, že s těmi dvěma bude všechno v naprostém pořádku. Aspoň jsem v to doufal. To mně sice trochu ukliňovalo, ale stále jenom trochu.
Hlavní důvod mé nervozity bylo to rodinné setkání. Děsilo mně jak bude její strýc na mně reagovat. Snažil jsem se to na sobě nedávat znát, nechtěl jsem působit Ester obavy. Už jich měla sama dost. Pustila se do těch hlídaček s takovou vervou, že jsem neměl pochyb o tom, že jsem si vybral správně. Je naprosto dokonalá alfa. Něco, co naše Smečka opravdu potřebuje. Nemluvě o tom, že jsem jí z celého srdce miloval a ona milovala mně.

Dodělal jsem všechno potřebné, co nemohlo počkat na to, až se vrátíme z toho našeho drobného výletu a vydal jsem se hledat svou milovanou, která ještě něco dodělávala.

Netrvalo mi dlouho ji najít. Maličko jsem podváděl, protože jsem šel po stopě jejího pachu. Ale to mi bylo naprosto ukradené. Potřeboval jsem jí k sobě přitisknout a pořádně jí políbit. Už to bylo oficiálně pět dní, co jsme spolu fungovali jako pár a já jsem se nikdy v životě necítil tak skvěle jako teď. A to i přes tu nervozitu, která mnou cloumala.
”Měli bysme se jít sbalit.” Pronesl jsem, když jsem se od ní trošku odtáhl a se zaujetím v očích si ji prohlížel. Nikdy mně neomrzí se na ní koukat.
”Už jsem ti řekl, jak jsi neskutečně úžasná?” Zeptal jsem se a znova ji k sobě pevně přitiskl. Užíval si onu blízkost. Byl jsem na ní neskutečně závislí a to byla tak trochu moje slabost.

Vize
~NPC Gideon~

Zalapala jsem po dechu, protože jsem to nečekala. Na vize musí být člověk připraven, a když není, ztratí téměř pojem o realitě a je velmi těžké vrátit se zpět. Naštěstí zdrojem vizí jsem nebyla já, ale i tak to bylo pro mě docela překvapení. Mělo mě napadnout, že Gideon nebude obyčejný a bude mít nějaký dar, kterým si vysloužil místo zde v knihovně, podobně jako já.

To, co jsem viděla, mě znepokojilo. Sekta, která se cítila ukřivděná a chtěla se mstít. To nemají nic jiného na práci, než se chovat jako malá děcka? Hlas mi byl sakra povědomý, a kdyby se mi jej podařilo přiřadit k obličeji a jménu, bylo by to skvělé, ale takové štěstí jsem prostě neměla.

Vize skončila tak rychle, jak přišla. Gideon vytáhl kapesník, protože mu tekla krev z nosu. "Počkejte, pomůžu vám," zlehka jsem se pousmála, odtáhla jsem jeho ruku s kapesníkem a prsty druhé se jemně dotkla jeho tváře. Zašeptala jsem pár slov, abych zastavila jeho krvácení. "Tak, a je to," odtáhla jsem se a chvíli se na Gideona dívala. "Omlouvám se. Nechtěla jsem vám způsobit potíže."

Irene ala PJ
~Thomas~

Lestrade se pobaveně zasmál. "Ten Helena umí ještě lépe, než kávu," kývl, aby ses k němu přidal na schodišti. Vešli jste do vestibulu, kde panoval všeobecný ruch klapajícího psacího stroje, šepotu čekajících a pronikavý hlas strážníka, který seděl za recepčním pultem a snažil se návštěvníkovi vysvětlit, že ztracenou kočku opravdu hledat nebude.

Prošli jste kolem recepce a zahnuli do levých dveří. Lestradeova kancelář se nacházela po levé straně uprostřed chodby. Kdybys šel ještě kousek dál, narazil bys vpravo na vchod do márnice a úplně na konci mříže oddělovaly vazbu s výslechovou místností. U zdi stál strážník, který hlídal nedobrovolné hosty.

Mezi inspektorovou kanceláří a chodbou se ještě nacházela menší místnost, kde seděla již zmiňovaná Helena. Vlasy měla svázané do vysokého drdolu a přes čelo ji spadalo několik pramínku. Neměla je úplně stáhlé, takže nevypadala přísně. Tváře měla lehce načervenalé a hluboké hnědé oči kontrastovaly s její pletí. Sice byla ve středním věku, ale stále z ní zářila mladistvost.

"Inspektore," přivítala se s Lestradem a pak se otočila k tobě. "Pane," lehce sklonila hlavu.
"Detektiv Blackburne," představil tě inspektor a otevřel dveře od své pracovny. "Můžeš prosím připravit kávu a šálek čaje?"
"Určitě," Helena se zvedla a vyšla na chodbu, míříc do kuchyňky.
"Prosím," uvedl tě Lestrade k sobě. "Posaď se a řekni, co je nového? Poslední dobou je tady na stanici jenom chaos."