Vize
~NPC Gideon~

Zalapala jsem po dechu, protože jsem to nečekala. Na vize musí být člověk připraven, a když není, ztratí téměř pojem o realitě a je velmi těžké vrátit se zpět. Naštěstí zdrojem vizí jsem nebyla já, ale i tak to bylo pro mě docela překvapení. Mělo mě napadnout, že Gideon nebude obyčejný a bude mít nějaký dar, kterým si vysloužil místo zde v knihovně, podobně jako já.

To, co jsem viděla, mě znepokojilo. Sekta, která se cítila ukřivděná a chtěla se mstít. To nemají nic jiného na práci, než se chovat jako malá děcka? Hlas mi byl sakra povědomý, a kdyby se mi jej podařilo přiřadit k obličeji a jménu, bylo by to skvělé, ale takové štěstí jsem prostě neměla.

Vize skončila tak rychle, jak přišla. Gideon vytáhl kapesník, protože mu tekla krev z nosu. "Počkejte, pomůžu vám," zlehka jsem se pousmála, odtáhla jsem jeho ruku s kapesníkem a prsty druhé se jemně dotkla jeho tváře. Zašeptala jsem pár slov, abych zastavila jeho krvácení. "Tak, a je to," odtáhla jsem se a chvíli se na Gideona dívala. "Omlouvám se. Nechtěla jsem vám způsobit potíže."

Irene ala PJ
~Thomas~

Lestrade se pobaveně zasmál. "Ten Helena umí ještě lépe, než kávu," kývl, aby ses k němu přidal na schodišti. Vešli jste do vestibulu, kde panoval všeobecný ruch klapajícího psacího stroje, šepotu čekajících a pronikavý hlas strážníka, který seděl za recepčním pultem a snažil se návštěvníkovi vysvětlit, že ztracenou kočku opravdu hledat nebude.

Prošli jste kolem recepce a zahnuli do levých dveří. Lestradeova kancelář se nacházela po levé straně uprostřed chodby. Kdybys šel ještě kousek dál, narazil bys vpravo na vchod do márnice a úplně na konci mříže oddělovaly vazbu s výslechovou místností. U zdi stál strážník, který hlídal nedobrovolné hosty.

Mezi inspektorovou kanceláří a chodbou se ještě nacházela menší místnost, kde seděla již zmiňovaná Helena. Vlasy měla svázané do vysokého drdolu a přes čelo ji spadalo několik pramínku. Neměla je úplně stáhlé, takže nevypadala přísně. Tváře měla lehce načervenalé a hluboké hnědé oči kontrastovaly s její pletí. Sice byla ve středním věku, ale stále z ní zářila mladistvost.

"Inspektore," přivítala se s Lestradem a pak se otočila k tobě. "Pane," lehce sklonila hlavu.
"Detektiv Blackburne," představil tě inspektor a otevřel dveře od své pracovny. "Můžeš prosím připravit kávu a šálek čaje?"
"Určitě," Helena se zvedla a vyšla na chodbu, míříc do kuchyňky.
"Prosím," uvedl tě Lestrade k sobě. "Posaď se a řekni, co je nového? Poslední dobou je tady na stanici jenom chaos."

V knihovně: Gideon Burton aka PJ
Irene Claire Ives

Gideon tě fascinovaně mlčky sledoval, během tvého vysvětlování. Doslova ti visel na rtech. Zdál se být jako někdo, kdo se zrovna do Londýna přistěhoval. Nejspíš tomu tak skutečně i bylo.

Chvíli se díval na medailon a vypadal, že ho nikdy v životě neviděl. Pak se zakymácel, jako kdyby se mu zhoupl tlak. Tobě však bylo hned jasné, že má nejspíše nějakou vizi. Dotkl se tvé ruky a následně i ty jsi byla v změti obrazů nedávající smysl. Naráželi do tebe, chtěli tě pohltit. Slyšela jsi slova, ale neznala jejich význam a pak se bouře vjemů uklidnila. Znatelně jsi viděla hlouček postav v kápi, bylo jich mnoho a jako kdyby jsi tam stála. Zřetelně jsi slyšela slova toho, který promlouval a toho, který byl zřejmě jejich vůdce. Hlas ti byl tak neskutečně povědomí, ale nebyla jsi schopná jej zařadit.
"Dlouho jsme žili ve stínech, byli štvanou zvěří. Teď je tomu, ale konec. Teď se oni budou třást strachy. Den zúčtování se blíží, den naší pomsty. Zanedlouho bude krvavý úplněk a náš věk."
Gideon tě pustil a prudce se posadil. Z nosu se mu spustila krev a tak si hrál do kapsy, aby vytáhl kapesník a přidržoval jej u nosu.
"Zatraceně, už zase."


Scotland Yard

Když jsem se dočkal odpovědi, s úlevou jsem vydechl. Začínal jsem mít o ní obavy. Ne, že bych o ní pochyboval. Tolik se nám toho stalo a vypadalo to, že je to větší než my. A to nesmím zapomenout na toho muže, co jí chce mít jen pro sebe. Ještě stále mám problém překousnout fakt, že se jedná o opravdového Drákulu.

Musel jsem uznat, že vybrala opravdu strategické místo k společnému setkání a vydal se tam. Chvíli jsem zápasil sám se sebou, jestli zastavit družku a pokoušet štěstí. Je to jako, kdybych spadl z koně. Musím na něj zase naskočit. Uklidňoval jsem se, když jsem nakonec přivolal kočár a nasedl do něj. Cesta tam by mi pěšky trvala a kdo ví, co by se mohlo stát.

"Inspektore." Pronesl jsem s úsměvem na rtech. Opravdu rád jsem jej zase viděl. Samozřejmě, že bylo naprosto pravděpodobné, že na něj tady narazím. Vždycky jsem měl podezření, že tady i bydlí.
"Ano, ano… čekám tu na někoho." Chvíli jsem přemýšlel nad tím, že bych se mu svěřil a požádal jej o radu. Jenže v tom nejlepším by si myslel, že jsem blázen a v tom nejhorším by se informace dostali dál
"Oh, nechci znít vybíravě, ale čaj by nebyl?"

Dělání run
Ester

Nikdo mně naštěstí neodvedl, protože by potřeboval nějakou neodkladnou pomoc, kterou by musela řešit moje maličkost. Takže jsem celou dobu pracoval se svou drahou polovičkou, doktorem a Dariem. Byli jsme opravdu skvělý tým a práce nám šla od ruky. Pozoroval jsem přitom starostlivě mou ženu a doufal, že si toho na sebe nevzala moc. Byl jsem na ní však neskutečně hrdý, protože se chovala jako opravdový alfa, kterému záleželo na smečce. Má družka. Občas jsem jí obdařil zamilovaným pohledem a úsměvem.

”Jsi členka Smečky, už na nic nebudeš sama. Stačí si jen říct o pomoc.” Pronesl doktor přátelským hlasem a sebral mi slova. Protáhl se přitom. Vypadal unaveně, ale neskutečně spokojeně. Postarali jsme se o něco, co by mělo pomoct všem a to bylo neskutečně naplňující. Neměl jsem pochybnosti o funkčnosti.
Pomohl jsem Ester s úklidem a když bylo všechno hotovo, tak jsem ji ulovil. Vzal ji do náruče. Stále byla lehká jako pírko.
”Co bys řekla na společnou koupel?” Zašeptal jsem tiše a přes oči se přelila zlatavá barva, což jasně naznačovalo, že to s velkou pravděpodobností neskončí pouhým vzájemným umýváním si zad.
Darius si vyměnil pár slov s Doktorem. ”Mějte se.” Prohlásili unisono.

Celou cestu nahoru jsem nesl svou drahou, nehodlal jsem ji pustit. Tedy až jsme byli v našem pokoji, až tehdy se její nohy dotkly země.
”Takže nás čeká společná noc v našem pokoji. Pronesl jsem a ukradl si na chvíli její rty. Hladově, vášnivě.

To ja umím
~Rafael~

Když zmínil, že jsem musela někoho pořádně nasrat, uchechtla jsem se a dodala: "V tomhle jsem dost přeborník," dál jsem to nehodlala řešit. Pokud jsem někomu šlápla na ocas, tak jediné, co se dalo dělat, bylo co nejrychleji najít Vergilia, který zase všechno vrátí do pořádku. Ani mě nenapadlo, že by tomu tak nebylo. Kvůli němu jsem se dostávala do různých problémů.

Detektiv tu nebyl. Musela jsem zklamaně oddychnout. Byla ho škoda, a dokonce mohl Vergiliovi konkurovat svým zadkem. Pohodlněji jsem se opřela, i když bolest mi začínala trochu lézt na nervy. Při každém pohybu jsem věděla, že tam rána stále je. Možná jsem masochista, protože mi bolest nic neříká, ale neříkám, že mi nemůže být nepříjemná.

"Abys potom nebyl víc zmatenější než já," mrkla jsem a pustila se do vyprávění. "Začalo to..." popsala jsem mu útok, jak nás napadli trýznitelé, a jak se objevila Phoebe, aby nás z té šlamastyky dostala. A pak jsem měla už okno. Popsala jsem mu, že jsem se probudila na zemi celá od krve. Objevila se Penny a pak jsme měli při cestě trochu problém, a pak nastala tma zase.

"A teď jsem tady, snažím se najít detektiva a absolutně nevím, proč mám díru v břichu," zakončila jsem a zkřížila ruce.

Knihovna
~Gideon Burton~

Nečekala jsem, že kladně odpoví. Knihovna byla rozlehlá a pamatovat si, co vše se zde nachází, chtělo buď někoho s fotografickou pamětí anebo vílu. Byla jsem o to víc zvědavější, co tady Gideon přesně dělá, a co je zač. Mág? Čaroděj? Vězte, že v těchto termínech jsou jisté odlišnosti, i když lidé je moc nerozlišují. Mágové využívají spíše přírodní esenci, mezi kterou se řadí i krvavá magie. Čarodějové naopak skrze lektvary, elixíry, kouzelné předměty usměrňují svou energii. Existuje spousta různých druhů "kouzelně" nadaných bytostí. Zaklínači, orákula, věštci, druidové a mohla bych pokračovat dál. Já jsem se považovala hlavně za čarodějku. Zaprvé to zní lépe než mágyně a za druhé jsem se věnovala spíše očarováváním předmětů, vaření lektvarů a zaplétání kouzel do slov. Nicméně ani jiný druh magie mi nebyl cizí a měla jsem dojem, že díky Drákulovi jsem byla dost zběhlá i v temné magii.

Temná magie je napojena na svět mrtvých. Je to dost děsivé, a taky mívám namále, abych se v noci nebudila s vyděšenými výkřiky. Určitě není pro slabé povahy. Krvavou magii jsem odmítala, protože buď musíte zranit sebe nebo někoho jiného. Nicméně vedle temné magie se jedná o nejmocnější druh a taky velmi nebezpečný. Můžete si vybrat. Buď se zmrzačíte nebo vás posedne démon.

Sledovala jsem Gideona, jak jde pro knihu a během volné chvilky jsem se zaměřila na zprávu od Toma. Doufala jsem, že těch pár minut jej nevykolejilo. Zauvažovala jsem, kde se můžeme setkat, aniž by nám hrozil nějaký útok. Napadlo mě jedno místo a možná se tam Tom bude cítit i lépe.
"Něco mám, ale ještě chvíli mi to potrvá. Sejdeme se u Scotland Yard."

Složila jsem papírek a schovala jej v kapse své suknice, aby nebyl tak na očích. Pak jsem jen čekala na Gideona. Když se vrátil s knihou a nabídkou pomoci, musela jsem uznat, že jestli tu nechci trčet až do večera, tak pomoc se mi bude hodit.
"Vaši pomoc uvítám," pousmála jsem se. "Takže..." a řekla jsem mu vše, na co jsem zatím narazila. Vynechala jsem jisté detaily, které by mohly poškodit mě nebo Toma. Načrtla jsem na papír symbol, který se mi objevoval na stránkách knih.



Já ala PJ
Scotland Yard
~Thomas~

Než se objevil vzkaz od Irene, nějakou dobu to trvalo. Nakonec se však stalo a jak jsi mohl zjistit, byla stále uprostřed pátrání a také nepřijde s prázdnou. Místo tě mohlo trochu překvapit nebo jsi to bral jenom jako strategii, jak se nenechat sežrat za prvním rohem. Aby ses tam dostal, už sis musel zastavit drožku, protože pěšky by to trvalo hodně dlouho. Tentokrát se žádný útok nekonal a kočí tě v pořádku dovezl ke kraji chodníku, který navazoval na schodiště vedoucí rovnou do budovy londýnské policie.

Když jsi vystoupil, zrovna kolem tebe procházel někdo, koho jsi znal ze své minulosti, než ses dal na kariéru detektiva. Inspektor Lestrade se zastavil a pohlédl na tebe dost překvapeně, protože jsi byl poslední člověk, kterého by zde čekal. "Blackburne?" vyslovil tvé příjmení, jako by se snažil ujistit, že to opravdu jsi ty. "Co tě se přivádí?" zeptal se a trochu se uvolnil v ramenou. "Pokud na někoho čekáš, můžeš uvnitř. Helena dělá výtečnou kávu." navrhl.

Tak jdeme na to
~Blake + Dr. Doolittle a Darius~

Přikývla jsem. Znělo to rozumně a hlavně jsem se nechtěla napoprvé přepnout tak, že bych na několik dní odpadla. Jestli se mi to stalo? Ne, ale měla jsem dost namále, kdyby u toho nebyl Rybička a včas nezasáhl. Taky mi pěkně vynadal, že všechno potřebuje energii a my jako lidé ji nemáme nekonečně na rozdávání. Zajímalo mě, jak to bude, když jsem teď kožoměnec. Bude do snadnější? Nicméně jsem raději nechala laťku na lidské úrovni a až s více zkušenostmi ji budu zvedat.

"Hm, myslím, že jich máme dost a zbudou i nějaké navíc, tak je můžeme nechat do zálohy," pousmála jsem se na Blakea. Byla jsem tolik ráda, že je tu s námi. Chyběl mi. Ne, že bych si stěžovala na Dariovu přítomnost, ale Blake byl pro mě jak droga a nedokázala jsem bez něj dlouho být. Bylo to zvláštní, protože jsem to takhle měla zcela poprvé.

Všichni jsme se pustili do práce. Jestli Blake musel později odejít, chápala jsem to. Doktora jsem nechala dělat hlídačky a my ostatní se pustili do run, které budou představovat uzly sítě. A nebyla to práce jenom na hodinu. Když jsme vyryli poslední kámen, ruce jsme měli těžké, oči nás bolely a záda jakbysmet. Sama jsem pociťovala nevoli Vlčice, že jsem to trochu přehnala, ale čím dříve rytí bude hotové, tím dříve se můžu přemístit do pokoje, shodit ze sebe oblečení a dát si teplou sprchu, která mi povolí svaly, a pokud se zadaří, tak i dostanu něco navíc.

Na stole a zemi byl nános kamenného prachu. Uklidit to tak, abych to nerozvířila po celé místnosti, dalo docela zabrat. Vydechla jsem a usmála se na všechny přítomné. "Ani nevíte, jak jsem vděčná za vaši pomoc. Dělat tohle sama, tak to mám tak na tři dny," podívala jsem se z okna, za nimž se už dorůstající měsíc vyhoupl na nebe a vytlačil tak slunce.

Dělání run
Ester

Doktor se na nákres se zájmem podívá.
”To by neměl být problém.” Pronese s úsměvem na rtech a ukáže nákres Dariovi, který jen kývne hlavou.
Oba dva si to ještě nanečisto načrtnou na papír. Nevypadá to vůbec špatně, takže se pomalu pustí do práce. Velmi opatrně a co nejvíc pečlivě, jak to jde.

”Vážně?” Přivřu oči a zazubím se na ní. ”Vy o lvu a lev za dveřmi.” Vím, že to podle správnosti má být o vlku, ale já jsem lev. Tak jsem si to trošku poupravil.
Nad její otázkou jsem se zamyslel.
”Nejlepší by bylo se zeptat Alexe. Nicméně můj hrubý odhad je, že bude potřeba.” Sdělím jí počet. ”Povětšinou tolik tady zůstává.” Vyměním si pohled s Dariem a ten kývne hlavou. Přeci jen spolupracuje s Alexem, protože by se rád stal jeho nástupcem.
”Nicméně když se konají porady, tak je nás tu víc.” Dodám s povzdechem, když si vzpomenu jak jsou ty porady náročné. Hlavně tahle byla neskutečně náročná. Řešili jsme tam pohřeb. Potom jsem oznámil stěhování a byl jsem tak neskutečně rád, že za klan vlků tam byl pouze Arden, který je naštěstí od své ženy flegmatický a s Ester nemá problémy. Bohužel je podpantoflák a když je se svou ženou, tak nechává mluvit čistě jí.
Nicméně pokud se stane Ester mou družkou, tak tam už nebudu sám. Vlastně už na nic týkající se Smečky nebudu sám. Díky tomu na
”Stejně si, ale myslím, že prozatím bude stačit, když se zaměříme na ty, co tu zůstávají.” Už tak mám pocit, že to bude hodně práce a bude to náročné. Nechci svou drahou zničit. Miluji smečku, ale svou družku miluji víc.