Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Překroč svůj stín
Ukončená jeskyně!
Družina
družina zatím neexistuje
| |||
 | Gideon Burton Irene Claire Ives Se zaujetím v očích a s přátelským úsměvem na rtech si tě prohlíží. ”Samozřejmě, že tu něco takového máme. Rád vám to přinesu.” S tím na chvíli zmizí a dá ti tak prostor, abys mohla odpovědět Thomasovi. Kniha, kterou sebou nese, je opravdu objemná. Opatrně jí položí na stůl a přisedne si k tobě. ”Už jsem s ní pracoval a vyznám v ní. Třeba bych vám byl schopen pomoct.” Nemluvě o tom, že by to bylo mnohem rychlejší, než kdyby ses jí probírala sama. S jasnou otázkou ve tváři čeká na tvé rozhodnutí. | ||
| |||
 | Tak teda do další etapy ~Darius~ Chápala jsem, proč nechtěl, abych o tom, co se teď stalo, mluvila před Blakem. Emoce byly u kožoměnců velmi důležité a začínala jsem chápat, proč se musím před ostatními zuby nehty držet, abych nezačala hystericky křičet. Teď jsem k tomu důvod neměla. Byla jsem šťastná, ale dřív, než jsme si s Blakem projevili city, tak jsem měla potřebu křičet téměř každý den. "Nic neřeknu. Pokud bys chtěl, aby to Blake věděl, řekl bys mu to sám," pousmála jsem se. Jeho otázka pomoci mě potěšila. Když jsem se koukla na pytle, co nesl, musela jsem uznat, že každá pomoc bude vítána. Už tak mi pomoc přislíbil doktor, i když mi bylo jasné, že u toho budeme popíjet jeho přeslazený čaj. Záplata na nervy to byla skvělá. "Jakákoliv pomoc se mi hodí," mrkla jsem a pokračovala v chůzi. Předtím jsem říkala, že k vyrývání run je potřeba alespoň špetka magie a jelikož každý kožoměněc je víceméně na magické bází postaven, neviděla jsem v tom problém. Pokračovali jsme zpátky k Pevnosti a v hlavě jsem si přehrávala, co všechno je třeba udělat. Věděla jsem, že dneska stihneme nanejvýš připravit runy. Zítra by se rozmístily přesně podle mapy, kterou jsem připravila, a nakonec by nastala nejsložitější část, kdy bych musela všechny runy propojit. Vytvořila by se tak síť, která by detekovala vše, pro co je určena. V téhle chvíli by se jednalo o wendigo. Časem bych mohla rozšířit detekci na vše magické i nemagické. Trochu jsem polemizovala i nad tím, jak zabránit detekci smečky. Určitě jsem nemohla počítat s tím, že tu každý bude běhat s vlastní runou. Chtělo to něco jiného, co smečku spojuje. Na tohle se zeptám určitě Blakea. Dále jsem musela propojit síť s runami, které budou u sebe někteří nosit a díky nim se dozví, že se do teritoria dostal nezvaný host. Bylo toho hodně a těšila jsem se, až si lehnu, i když jsem nepočítala s tím, že to bude brzo. | ||
| |||
 | V knihovně ~Gideon Burton~ Usmála jsem se, když se z pana neznámého stal pan známý. Sice jsem nemohla muži se vší jistotou důvěřovat, protože jsem jej poznala před pár minutami, ale i tak to byl pokrok kupředu. Navíc nabídl svou pomoc, čehož jsem si cenila. Trochu mě však zasvrbělo v zátylku, že to mohl být někdo, kdo se snažil zjistit, co hledám a zdá to není něco, co bych odhalit nemohla. "Hm, možná byste mohl. Vím, že se vedou záznamy o různých společenstvích... kultech," rozhodla jsem se získat nějakou tu informaci, i když bylo riziko, že bych mohla ohrozit sebe i Thomase. "Určitě tu někde bude kronika, v níž bych mohla něco najít," usmála jsem se sladce. Všimla jsem si, že se na pergamenu objevil vzkaz. Srdce mi zplesalo, že Tom něco našel. Já měla kusé informace. Hlavně o tom netvorovi, pak tu byla ta značka a kdyby se mi podařilo najít něco v knihách o spolku, k němuž se váže tenhle symbol, mohla bych se ihned vydat za Tomem, že také něco mám. Gideonovi jsem raději o symbolu neříkala, protože jsem netušila, nakolik mu věřit. Khalie jsem znala, a navíc víly byly brány jako spodina společnosti jako ostatní nelidské rasy. Obyčejní lidé o nich sice nic nevěděli, ale čarodějové s nimi nezacházeli nejlépe. Nicméně víly byly skvělé v údržbě knihoven. Zatím jsem neměla možnost Thomasovi odpovědět, což mě trochu štvalo. Doufala jsem, že nebude vyšilovat a pochopí, že jsem uprostřed bádání. Měla jsem v plánu mu napsat hned, jak to bude možné. | ||
| |||
 | Tak přeci jen neodcházím s prázdnou Irene Claire Ives Jsem ochoten to riziko připustit. Nevěřím tomu, že ona je za tohle celé zodpovědná. Vždyť se snaží pomoct. Dokonce se nabídla s tím, že by dělala volavku. Ne, nevěřím tomu. Odmítl jsem a odcházím s prázdnou. Snad se Irene podařilo něco najít. Doufal jsem, že nikoho cestou nepotkám, ale samozřejmě, že mám smůlu. Zkouší mně. ”Ne, každý den je posvícení.” Odpovím mu s veškerým sebeovládáním, co jen mám a obejdu ho. I přestože to dneska nevyšlo, nechtěl jsem se téhle spolupráce vzdát. Nemluvě o tom, že jsem jeden na kdo ví kolik. Věřím, že by zavolal posili a ti by ho jen tak nenechali ve štychu. Už jsem se chystal, že sáhnu pro pergamen a seznámím jí se svým neúspěchem, když mně něco za krkem štípne. Co to sakra? Kamínek? Nechápavě se na ten předmět dívám a potom se rozhlížím po pachateli, ale nikoho nevidím. Ve chvíli, co začínám pochybovat o svém zdravém rozumu, mně napadne se podívat nahoru. Siena… tak přeci jen? Pro někoho jiného by její slova nedávala smysl, ale vzhledem k tomu, že jsem takto často získával nějaké tipy. Tak jsem byl dokonale v obraze. ”Moc ti děkuji.” Ale už byla pryč. Byl jsem tak neskutečně rád, že jsem nakonec odsud neodcházel s prázdnou. Samozřejmě, že to mohla být past. Tak naivní jsem nebyl. Vydal jsem se o pár bloků dál, než jsem se zastavil a vytáhl z kapsy pergamen, abych tam rychle naškrábal. ”Mám nějaké informace. Co ty? Kde se sejdeme?” ***V knihovně - Irene*** ”Oh, promiňte za mé neslušné chování.” Dojde mu hned, že on zná sice tvoje jméno, ale ty takové štěstí nemáš. ”Gideon Burton k vašim službám, slečno Ives.” Lehce se ukloní. ”Jsem něco jako stážista této knihovny a nemohl jsem si nevšimnout, že něco hledáte. Mohl bych vám pomoct.” Nabídne se. V té stejné chvíli se na pergamenu objeví vzkaz od Thomase. | ||
| |||
| Doktor Rafael Anya ”Ano, ale jsem schopen měnit podoby, tak jsem si řekl, že bych to mohl vyzkoušet.” Pokrčí rameny. ”Nějaký problém?” Zeptá se pobaveně a je jasné, že i kdybys nějaký problém s tím měla, tak by mu to bylo úplně fuk. Zjevně je s tím, jak vypadá spokojen. ”Mám takové neblahé tušení, že jsi nasrala nějakou extrémně mocnou bytost a ta se ti takto nepříjemně pomstila. Ani moje léčení nefungovalo.” S tím ti naznačí, abys ho nechala se podívat na jeho dílo, přesněji na to jak ti zašil ránu. Kriticky se na to podíval. ”Možná tam zůstane drobná jizva. Věřím, že si s tím nějak pak poradíš.” Tvoje další otázka jej maličko zarazí. ”O nikom toho jména jsem vůbec neslyšel. Omlouvám se, ale nemohu pomoct. Na stejné se mně už ptala Sally… bohužel.” Přejde do druhé místnosti, což se ukáže jako toaleta se sprchovým koutem, natočí do kelímku vodu a podá ti jí. ”Pověz mi od začátku, co se vlastně stalo, než ses dostala sem. Třeba bych ti s tím mohl pomoci.” Pronese rezignovaně. Jako kdyby cítil, že toto je moc velký průser a tím, že ti s tím bude pomáhat, tak si proti sobě obrátí tu mocnost, co ti tohle provedla. Jenže je to moc velký dobrák, aby jen tak nečinně přihlížel. | ||
| |||
| Co bude teď s kamínky? Ester ”Děkuji. Moc to pro mně znamená.” Poodstoupil o krok dopředu po onom objetí, rukávem si setřel slzy slabosti a během chvíle zase měl na tváři svůj klasický výraz pana tajemného. Stále se však svou tajemností nevyrovnal Alexovi, šéfovi bezpečnosti. Stále nevíš, co si o něm máš myslet. Obzvláště když byl proto, aby se tě zbavili, když zjistil o tvé minulosti. Naštěstí to Blake nedopustil. ”Mohl bych vás poprosit, abyste o tom neřekla Blakovi?” Nejistě se na tebe podíval. Styděl se za to, že neudržel své emoce na uzdě a ještě ke všemu jsi toho byla zrovna ty svědkem. Pokud si s tím souhlasila, usmál se a byl zase ve své kůži. ”Budete chtít pomoct s tím vyrýváním run?” Zeptal se s nadějí v hlase, že by mohl být ještě nějakým způsobem užitečný. Jako kdyby chtěl odčinit skutečnost, že je citů schopen. | ||
| |||
| Knihovna - víla to nebude ~Neznámý~ U Khalie jsem nečekala takovou obranu a netrvalo mi přijít na to, že to určitě není ona. Když jsem se zaměřila na auru, patřila někomu jinému a musela jsem udržet všechny emoce na uzdě, protože věděl, co dělá a určitě se vyrovnal i mě samotné. Většina čarodějů či čarodějek tak mocná nebyla. Kdyby Dudley neměl při sobě toho netvora, velmi jednoduše bych mu natrhla kaťata. Tohle bylo něco jiného. Prudce jsem otočila po hlase, protože jsem myslela, že na mě padá celý strop. Jakmile Khalie zahlédla muže, který se objevil na scéně, vyplašeně odletěla pryč. Ani mě se nelíbila jeho přítomnost. Nebyl ošklivý. To ne, ale znal mě, a právě tohle se mi nelíbilo. "Kdybych řekla ne, lhala bych, pane..." řekla jsem na rovinu. Mohl mě přerušit klidně u popíjení čaje. Mezi magií a obyčejným životem jsem rozdíl moc nedělala. | ||
| |||
| Ala PJ Alec vs. Siena ~Thomas~ Alec na tebe hleděl neúprosně a musel bys hnout celou skálou, abys jej nějak obměkčil. Sienin pohled se přemístil z tebe na Aleca a čekala, zda její společník něco řekne. Trochu smutně vzdychla, ale ihned přes sebe přetáhla masku, že nemůže být nikdy z ničeho zklamána. Jako vůdce dětí z ulice musela udělat už tolik těžkých rozhodnutí, že se vůči tomu dost dobře obrnila. Jestli Alec někdy projevoval nějaké pocity, to bylo ve hvězdách. | ||
| |||
| Doupě dětí z ulice Irene Claire Ives ”Policie se možná nezajímá, ale já ano. Nemohu tomu nečinně přihlížet.” Když jsem byl malý chlapec, chtěl jsem být stejný jako můj otec. Viděl jsem v něm statečného muže chránící lidi. Později jsem zjistil, že otec nebyl úplně tak skvělý, jakého jsem ho jako dítě viděl. To však neměnilo nic na tom, že jsem se stále snažil chránit nevinné. ”Ptáš se kvůli tomu, jestli by mně někdo hledal, kdybys mně teď zabil?” Ne, nemohl jsem si prostě pomoct. Přišel jsem si vybrat dluh kvůli dobré věci, nelíbí se mi, jak se mnou jednají. Mezitím, co tady mluvíme, tak někde venku ten šílenec vybírá další svou oběť. K čertu. Jak já nesnáším, když mám svázané ruce. Vůbec mně nepřekvapovalo, že o Irene ví. Nejspíš mně někdo z nich sledoval, aniž bych o tom věděl. Irene se mi svěřila s Alexandrem, takže to musel být ten s tou temnou aurou. Zamračil jsem se. Přestalo se mi líbit, kam to celé směřovalo. ”Obávám se, že si neuvědomujete závažnost celé situace. Nejedná se o obyčejné vraždy dívek, ale nejspíše je v tom zapletený nějaký kult plný čarodějů a Irene je jediná magicky nadaná osoba, která tomu chce zabránit.” Tak zněla má odpověď. Nemohl jsem vyhnat Irene pryč… nechtěl jsem to udělat. Potřeboval jsem ji mít po svém boku. Už onen fakt, že jsme se museli od sebe rozdělit, mně ničil. ”Tohle je nad naše síly, pochybuji, že jeden z vás je magicky obdařen. Ona je naše jediná šance.” Naléhal jsem na ně, ale tušil jsem, že to nikam nepovede. Na to byl Alec moc trvdohlavý muž. ”Doufám, že se vám bude klidně spát.” S tím se otočím k odchodu, ztratil jsem tady dost času. K NPC  ***V knihovně - Irene*** Tvá mysl narazila na překážku. Tahle překážka však nepatřila Khalie, ale někomu jinému. Poměrně mocnému, podobně jako jsi ty. Khalie musela něco vědět a někdo si nepřál, aby se to nepovolaná osoba dozvěděla. ”Slečno Ives, vás jsem tu opravdu nečekal.” Přivede tě zpátky melodický mužský hlas. Se zájmem v očích si prohlíží vás dvě. Tebe, jak držíš překvapenou Khalii za ruku. Ta jen párkrát zamrká a odtáhne se od tebe. Všimne si další přítomnosti, zajíkne se a zmizí. Tvář muže ti vůbec nic neříká. Avšak vzhledem k tomu, že tě oslovil jménem, ví kdo jsi ty. ”Doufám, že jsem vás při ničem nevyrušil.”  (Pardon, nemohl jsem si odpustit použít i tuto možnost.) | ||
| |||
| Strastiplná minulost ~Dairus~ Bylo to něco jiného, než to slyšet z Blakeových úst. Darius to prožil a emoce, které se vyvalily na povrch, byly velmi silné. Rozuměla jsem jeho zármutku. To, že tady stál, bylo důkazem, že se z něj stala velmi silná osobnost. Mohlo jej to zlomit. Mohl si ublížit. Měl ve mě ohromnou důvěru, že se mi svěřil, a tak jsem mu prokázala důvěru taky, když jsem mu položila ruku na paži. Věřila jsem mu, že to bude brát jako přátelské gesto, aby věděl, že není sám. Milovala jsem Blakea nade vše a jeho život se stal i mým, a tudíž i Darius nyní patřil do mého života. Chtěla jsem, aby to věděl. "Není proč se omlouvat," zastavila jsem jej a podívala se na něj. "Blake a i já budeme stát vždy při tobě," lehce jsem se pousmála a krátce jej objala. Bylo to tak zvláštní gesto, které v kůži pouhého člověka nemá takovou emocionální sílu. S Vlčicí to byl projev náklonosti. Navíc délka objetí nastavovala jisté hranice, že nejsem k mání, protože jsem s Blakem, ale v případě Daria by nejspíš nevadilo, kdybych jej objímala o něco déle, protože ten by si nedovolil pomyslet, že se mu nabízím. | ||