Andor.cz - Dračí doupě online

Kassandra
599 SL / 20.2. / 19:38
Doupě hackera

"Ani ne." řekne Robert klidně. "Popravdě jsem čekal, že dorazíte mnohem později, ale jak se zdá, tak jsem se zmýlil. To se hold někdy stává. Gratuluji."
Kromě toho nic víc Robert neřekne. Žádné výhružky, vyjednávání, geniální plán útěku, ani dlouhý monolog během kterého by vám odhalil svůj tajný plán. Jenom klečí kde mu člen tvého týmu nasadil pouta a pozoruje podlahu. Nikde v místnosti nevidíš žádnou jinou cestu pryč. Je tu pouze ta kterou jste sem přišli vy a pokud by chtěl uniknout tudy, musel by přes vás. Šance, že by se mu něco takového povedlo, jsou minimální. Přesto z něho jeden z vojáků nespouští oči, pro případ že by čekal právě na možnost jak utéci.

Druhý člen tvého týmu se mezi tím přesune k počítači a napojí se na něj. Netrvá to dlouho a voják u počítače se ozve. "S tímhle nic nesvedu. Všechna data jsou šifrovaná a nemám tu vybavení na dekódování. Můžu zkusit něco stáhnout, ale je toho tu hodně a nevím co stahovat dřív."
"Vaše rozkazy?" Ozve se po chvilce na soukromém kanálu. "Pokračovat podle vašeho plánu a vyhodit vše do vzduchu? Nebo to tu necháme pro specialisty?"

Vyčistím a odejdu

Nastane výměna munice zatím co mně napadne i jiná možnost třeba je zde něco nastavené na jeho životní funkce a pokud by došlo k jeho omráčení mohlo by se to spustit. Podělím se o tyto závěry a tak se rozhodnu nejdřív počkat, zatím myslel vždy několik kroku dopředu a tak jistě počítal i s touto možností. Následně zavelím vstoupit rychle dovnitř a proskenovat okolí a zajistit místnost a samozřejmě střílet pokud by se postava u počítače pohnula. Ovšem v místnosti není nic nebezpečného a ani muž nepředstavuje nebezpečí.
Přesto mám pocit že tu něco nesedí ...
Není pochyb že to je Samuel Gales přesto se usmívá jako by tohle bylo to co chce, nejspíš to nebude póza. Možná se jednalo o naši přítomnost zde nebo o mně, určitě sledoval jak jsme se vypořádala s tou věží a jen jediná osoba by tohle dokázala. Počkat možnost jak obejít obavy z jiné inteligence. být víc než člověk, ale zároveň ... Ne tohle je sice zajímavé, ale na tyhle úvahy není čas. Zpátky k tomu na co jsem myslela předtím, něco se má stát a my tomu nezabráníme.
Nebo k tomu už došlo ...
Očekávala jsme že nám to řekne, ale on nic. Sice to nemusí nic znamenat, ale možná to musí doběhnout nebo čeká až mu položím tu otázku. Dobrá možná tohle také čekal, ale člověk nezapře svou podstatu co zkusit zahrát na jeho ego nebo to zkusit se zdánlivou ignorancí možná z toho něco vyjde. Rozhodnu se použít náš soukromý kanál a spojím se se svým týmem.
„Pokusím se blafovat, nechci se ho ptát co má v úmyslu protože na to asi čeká, zatím splňte jen můj první pokyn.“
Nechci to rozvádět aby to bylo moc dlouhé protože mám pocit že pokud se má něco stát stane se to brzo a potom řeknu nahlas.
„Asi chcete říct něco jako příliš málo příliš pozdě. vím.“pak zvednu svůj pohled od Roberta Galese ke svému týmu a dodám:
„Dobrá zkuste se podívat jestli zde tu můžete něco stáhnout. Asi to k ničemu nebude tak neztrácejte zbytečně čas, pak ho vyneste ven a vyhoďte tuhne místnost do vzduchu, důležité je aby nezůstal celý jediný počítač.“

Kassandra
599 SL / 20.2. / 19:34
Doupě hackera - Zatýkání

"Máme paralyzační munici." odpoví ti na tvojí otázku jeden člen týmu. "Ale jestli má ten hajzl nějakou ochranu, tak to nemusí fungovat" S tím voják vytáhne zásobník. Na první pohled vypadá úplně stejně, jako ten klasický ale všimneš si výrazné energetické stopy, kterou ty běžné zásobníky nemívají. "Na váš rozkaz."
Řekne voják a vymění klasickou munici za tu paralyzační. Stačí dát pokyn a během vteřiny dotyčného zlikviduje.

Vydáš všechny potřebné pokyny (nechám na tobě) a následně vtrhnete dovnitř. Tým během okamžiku zajistí celou místnost a prověří, zda se tu nenachází nějaké překvapení. Vše je zdá se v pořádku. Muž sedící u počítače pomalu zvedne ruce nad hlavu. Vojáci přijdou do bezpečné vzdálenosti a provedou sken podezřelého. I ten se ukáže jako bezpečný, žádné zbraně, spínače, nebo trhavina.
"Pomalu se postavte na nohy, ruce držte stále nahoře." Ozve se mechanický hlas nejbližšího z vojáků. Vůbec nezní jako lidský, ale to je nejspíš asi i záměr. Muž udělá co se mu řekne a stojí před počítačem. Voják který na něj promluvil odhodí pryč židli, která přeletí část místnosti. Ostatní mezi tím dávají pozor a v případě jakéhokoliv pohybu který neschválili jsou připraveni pálit. Muž se ale o nic nepokusí.
"Pět kroků vzad! Kleknout!" Přikazuje voják a muž dělá přesně to, co je mu řečeno. Nezdá se ale, že by se bál. Právě naopak, usmívá se.
"To divadlo snad asi třeba nebude. Nikam utíkat nebudu." řekne muž a ty v jeho hlase poznáš Roberta Galese. Muže, který si v Sedmě najal žoldáky a poslal je do sídla NETA robotics. Kdyby ses mu podívala do tváře, tak zjistíš, že je to opravdu on.

Voják ke Galesovi přistoupí, dá mu ruce za záda a nasadí mu pouta. Ozve se cvaknutí a pouta se uzamknou.
Jsou to jedny z těch, které bez správného kódu neotevřeš ani s pomocí trhaviny. I přes to vše se Gales stále tváří spokojeně. Pak jeho pohled padne na tebe a dojde ti, že tě poznal.
"To se podívejme. Jak je ten Stratos malý. To vysvětluje jak jste mě našli." Na tváři má stále ten svůj úsměv a zdá se, že po tom co si tě všiml se usmívá ještě víc.

U cíle

Postavíme se podél dveří a když se ozve výbuch, přijde mi to tiché vzhledem k tomu co jsme všechno zažili. A skutečně se nám podaří prorazit skulinu ve stínění abychom mohli zjistit co můžeme očekávat. Je tu opravdu teplo, teplota je mnohem vyšší než venku nejspíš kvůli vší té technologii. Mezi počítači si nevšimnu ničeho podezřelého a ani ostatní si ničeho nevšimnou, je tu jen jedna živá osoba a nevypadá to že by nás vzala na vědomí.
Je to rezignace? Možná přesto bychom to teď neměli nic podcenit ...
"Dobrá nemá tu někdo z omračující munici?"
Pokud ne tak se zeptám jestli někdo nemá plán jak zabránit jeho potencionálnímu sebevražedné reakci, pokud je mi odpovědí kývnutí nebo zavrtění hlavy (nebo někdo nemá jiný nápad) rozhodnu se k němu dostat způsobem kotoulů a pak se ho pokusit omráčit.
Jistě mohla bych se ho na to zeptat, ale tohle není film kde nakonec padouch odhalí svůj plán předtím než se sesype.

Kassandra
599 SL / 20.2. / 19:32
Doupě hackera - Díra

"Provedu!" Odpoví voják s výbušninami a začne je rozmisťovat na vratech. Ne po celých, pouze po malém prostoru, dostatečně velkém na to, aby jste jím pak dokázali projít. Zbytek týmu mezi tím zaujme postavení poblíž dveří a čeká.
"Vše je připraveno." Ozve se voják, jakmile skončí s rozmisťováním výbušnin. Krátce na to začne odpočítávat. "Pět ... čtyři ... tři ... dva ... jedna ... " V momentě kdy by řekl nula se ozve exploze. Ve srovnání s tím, čím jste si doposud prošli je tichounká a nenadělá moc velké škody. Tak akorát na vytváření průchodů, aniž by poškodila cokoliv jiného.

Nedlouho po explozi můžeš pozorovat první změny. Stínění v oblasti vrat spadlo a vám se tak otevře možnost proskenovat prostor uvnitř. Ne vše, ale je toho dost, aby jste si mohli udělat obrázek o situaci uvnitř.
V první řadě je tu teplo. Teplota uvnitř je výrazně vyšší než venku, pravděpodobně díky veškeré té technologii, kterou tam uvnitř zaznamenáváte. Počítače, servery, datová úložiště a další. Mezi stroji si nevšimneš ničeho podezřelého, ani nebezpečného. To samé ti potvrdí i zbytek týmu. Neměly by tu tím pádem být žádné automatické věže, nebo podobné pasti.
Živá bytost je zde pouze jedna. Sedí u počítačů a nezdá se, že by se chystala utéci, nebo se nějak bránit. Exploze sice nebyla největší, ale i tak by si jí měla dotyčná osoba všimnout. Tým čeká na další rozkazy.

U doupě hackera

Členové týmu vypadají bojeschopně a ani obranné věže je moc nepoznamenali, dobrá zpráva je že když jsme se dostali přes ně tak už na nás čeká jen poslední obrana. Ta špatná zpráva je že to může být cokoliv a i když to vypadalo že ten hacker myslí dopředu a je připravený na více variant je možné že propadne zoufalství a tehdy půjde skutečně do tuhého. cesta je jednoduchá a přímá žádný odpor nebo střelecké věže.
Možná se spoléhal na ty střelecké věže které upravil tak aby zastavili skutečně všechno, pokud tedy dotyčný nepřivede mecha ten by je mohl vážně poškodit i když by byl sám vážně poškozen ještě by měl do sil na zničení věže.
Vzrušení přijde když se objeví miny, chodba exploduje ovšem nikdo není zraněný a tak pokračujeme dál i když poněkud opatrněji a nakonec dorazíme k opravdu masivním vratům které jsou patrně poslední obrannou linií za kterou už je hacker, zbývající komando a cokoliv co tam ještě nashromáždil jako prostředek poslední záchrany. Nevidíme zde nic co byty dveře nějak otvíralo patrně to je jako s trezorem který se také nedá otevřít zvenčí.
Ano tohle je to odstíněné místo a hacker si dal vážně práci aby zevnitř nic neuniklo.
Nejdřív se podívám jestli zde kromě dveří není něco co nás sleduje a co by se případně dalo využít, nečekám že něco takového najdu proto nakonec řeknu.
„Dobrá, ale odpálíme nálož na dálku a postavíme se v náhodných pozicích po obou stranách dveří. Potom co dojde k explozi měla by teoreticky nastat skulina v odstínění, zkuste se zjistit cokoliv co tam na nás může čekat.“
Dobré by bylo kdyby tu bylo něco co by se dalo postavit za dveře, ale to tu asi nenajdeme.

Kassandra
599 SL / 20.2. / 19:32
Doupě hackera


Členové třetího týmu vypadají bojeschopně. Jejich obleky jsou sice lehce poškozené z předchozích střetů s ozbrojenými muži, ale automatické věže se na nich nijak výrazně nepoznamenaly. V případě potřeby by určitě zvládli nějaký těžší nápor. Nic vám tedy nebrání pokračovat dál do doupěte hackera.
Cesta se zdá být celkem jednoduchá a přímá. Nesetkáte se s absolutně žádným odporem nebo střeleckými posty. Ale pak se to stane. V jeden moment uslyšíš někoho ze svého týmu křičet:
„Bacha, miny!“
V dalším chvíli se ozve exploze a prach zaplní celou chodbu. Chvilku trvá, než se usadí, ale jakmile je pryč tak zjistíš, že nebyl nikdo zraněn.
Dál tedy pokračujete mnohem opatrněji a k žádným podobným nehodám už nedojde.

Zastavíte se až před masivními vraty, které blokují cestu dál. Vypadají zamčené a nezdá se, že by na téhle straně byl nějaký klíč nebo mechanismus, který by je otevíral. Sken okolí potvrdí, že tohle je přesně to odstíněné místo, které jste hledali. Hacker by se měl nacházet přímo na druhé straně. Bohužel díky stínění které místnost vyzařuje nedokážete určit, co je na druhé straně. Dokonce ani infravize vám neposkytne žádné užitečné informace. Může tam být pouze hacker, ale také celé komando.
Jeden člen tvého týmu potom vytáhne malou směrovou nálož, která by měla být ale dostat na to, aby vám otevřela cestu dál.
„Vaše rozkazy?“ Zeptá se muž a čeká, jestli si cestu otevřete násilím, nebo zda přijdeš s jiným nápadem.

Průlom

Vím jak je tento plán riskantní, může to vyjít, ale také nemusí ovšem čas není na naší straně a tak nám nakonec nic jiného nezbude. Velitel rozdá rozkazy a všichni tuší že tohle bude těžké protože tyhle věže jsou vyzbrojené tím nejlepším co se podařilo sehnat.
Zkouška ohněm brzy začne, doslova pokud mají plazmitovou munici ...
Plán funguje než se dostanu do poloviční vzdálenosti, ten kdo ty věže programoval musel zahrnout i nečekané možnosti a i když nevěděl přesně o co jde to jak jsem rozpárala toho robota bylo dostatečně výmluvné.
Navíc nepotřebovali tam naskenovat mou tvář která by stejně nebyla vidět, ale spíš určitý styl který nikdo jiný mít nemůže.
Kromě střelby skoro nic neslyším a protože jsem předpokládala že se budu vyhýbat jen jedné věži tak je těžké se vyhýbat dvěma věžím protože musím hledat skulinu mezi nimi. Navíc mám pocit že jsou ty věže s každým výstřelem lepší a přesnější jako by si spočítali správnou trajektorii.
Vypadá to že všechno funguje,zatím, ale mám pocit jako by na té věži stál obr a házel po mně vznášedla ... No vida já já to tušila a jen čekala kdy dojde k použití plazmitové munice ...
Ale nakonec se přece jenom dostanu až ke věži a přiložím na ní výbušniny, pak už se jenom s uspokojením dívám na hořící trosky zatím co se pokusím zjistit jak na tom jsem.
Obávala jsme se že to bude horší, jistě je tu určité poškození a budu muset navštívit někoho kdo mně dá opět do pořádku.
„Děkuju a vy se držte.“odpovím veliteli protože nic dalšího není třeba dodávat a tak se otočím k týmu tři a podívám se jak jsou na tom.
„Dobrá cíl leží před námi a možná nás nebude čekat protože doufal že nás to tohle zadrží. Ale může se nějak dozvědět k čemu zde došlo takže rychle kupředu.“

Kassandra
599 SL / 20.2. /11:15
Díra v obraně

Velitel se nad tvým nápadem zamyslí. Je tu určitá šance, že by se to mohlo podařit, stejně tak šance, že by to mohl někdo odnést. Bohužel pro vás jste moc na výběr neměli a museli jste jednat a to co možná nejdříve. „Každá vteřina se počítá, budeme to muset risknout.“
To už se k vám dostane i druhý tým, který se před tím zdržel nějakou přestřelkou. Velitel jim v rychlosti popíše vaší situaci a potom hned přejde k plánu.
„Dobrá, jdeme na to. Tým dva rozptýlí věže nalevo a tým tři ty napravo. Já zůstanu tady a budu dávat pozor, aby nám nikdo nevpadl do zad. Agentka na jednu z věží zaútočí a vyřadí jí z provozu a potom skrz jejich mezeru v obraně projdeme k našemu cíli. Nějaké otázky? Ne? Tak jdeme.“

Oba týmy vyrazí. Jakmile jsou na dostřel tak věže spustí palbu a členové zásahové jednotky palbu opětují. Přesně podle plánu se věže zaměří jenom na ně a tebe si nevšímají. Tedy až do chvíle, než se dostaneš do poloviční vzdálenosti. Dvě nejbližší věže po tobě začnou střílet a bez ohledu na snahy ostatních týmů jsi jejich primární cíl. Kulky létají všemi směry a díky rámusu skoro nic neslyšíš.
Snažíš se pohybovat nepředvídatelně, ale je těžké se vyhýbat dvěma věžím naráz. Prvních několik ran je jen škrábnutí a dá se snést. Potom ale přijde pár přesných zásahů a cítíš se, jako by do tebe nabouralo vznášedlo. Nepochybně těžký kalibr a dost možná i speciální munice. Na to tvoje podkožní zbroj zkrátka není dělaná. Než se dostaneš k věži, tak utržíš pár zásahů. Na několika místech ti zásahy dokonce vyškubnou kus zbroje, ale vše je stále funkční.

Hlásím těžké poškození. Zbroj moc dlouho nevydrží.

Já taky. Ten hajzl má plazmitovou munici.

Rozumím, tým dva, stáhněte se.

Zaslechneš jak se druhý tým stahuje ze svých pozic a palba z jedné strany po chvilce utichne. Jsi u děla, teď už je to jen otázkou času, než ho zlikviduješ.
Cesta dál je otevřená. Třetí tým se stáhne zpátky k veliteli a mimo palebné pole ostatních věží. Ty jsi u trosek věže, tím pádem ve slepém bodě a snad i v bezpečí. Tvoje systémy hlásí poškození vnějšího pláště a sníženou funkci několika vedlejších systémů. Budeš normálně fungovat, ale měla bys co nejdříve navštívit technika, aby provedl opravy.

Tým tři, připojte se k agentce a pokračujte v misi. Já zkontroluji jak je na tom dvojka a jakmile budeme moci tak se k vám připojíme, ale nečekejte na nás. Agentko, máte můj tým na starosti. Hodně štěstí.

Kerberus hlídá bránu

Přestřelka stejně brzy nebo později nakonec ustane i když to vidím spíš na to dřív než se do toho vloží nečekaný zásah shůry protože těžce zkoušený strop se nakonec zhroutí na naše útočníky. Boj skončil protože naši protivníci se právě nacházejí pohřbení pod troskami velitel má možná pravdu, ale já mám pocit že to hlavní na nás pořád čeká. Jsme potlučení ovšem ani já žádné větší škody nezaznamenávám a co se týká těch co tu jsou tak pochybuji že by jejich skenování přineslo něco důležitého. Pokračujeme dál a i když narazíme na nějaký odpor tak je brzy po něm přesto můj pocit neutichá, mám narůstající pocit že nakonec narazíme na něco co se nám rozhodně nebude líbit. A moje obavy se skutečně potvrdí když zaslechnu o odstíněné oblasti a když tam potom dorazíme všimnu si že celá oblast je odříznutá, ale také jsme zde narazili na něco co je tu postavené aby nás zastavilo. A protože nemáme čas hledat zdroj těch automatických věží a tak nakonec budeme muset sáhnout ke kroku který je sice docela riskantní, ale mohl by vyjít.
„Co se soustředit jen na jednu věž a vytvořit zde slepé místo? Moje schopnosti a systém obleku by mně teoreticky mohly dostat dostatečně blízko pokud zvolím systém kotoulů po náhodné dráze a také budu potřebovat aby někdo tu věž zaměstnal. Vím že to je docela riskantní, ale mohlo by to vyjít.“