Andor.cz - Dračí doupě online

Daina
599 SL / 18.2. / 19:21
Dolní město – Mraveniště

Když zmíníš Sedmu, tak se pirát na okamžik zamyslí. Pokouší se tvůj obličej někam zařadit, ale podle výrazu jeho tváře nemá štěstí. Nakonec jenom zklamaně pokrčí rameny.
„Sorry, nic mi to neříká. Jsem tu teprv pár dní. Prej se tu dá přijít na pěkné peníze, ale zatím mi to tu připadá jako pěkná žumpa.“ Jeho poznámka neunikne jeho spoluhráčům, kteří se uchechtnou.
Veselý muž začne rozdávat karty. Pirát je zvedne ze stolu, ale jakmile uslyší, že mu chceš nabídnout práci, tak je složí.
„Končím.“ Odvrátí se od stolu a pozorně si tě prohlédne od hlavy až dolů, jako to už před tím udělalo už několik chlapů. Jeho pohled není ale tak úlisný, jako u těch ostatních. Nijak nezírá ani neočumuje místa, která by neměl. Tedy ne moc dlouho.
„Jednoduše řečeno, budu dělat chůvu.“ shrne tvou nabídku svými slovy. „Co podrobnosti? Neříkám, že to beru, ale máš mojí plnou pozornost.“

Dolní město – Mraveniště

Barman mi na Setha odpověděl, oba jsme se podívali jeho směrem, ten si toho všiml a pak i slyšel odpověď. Uchechtla jsem se. Tak jsou kteréni a kteréni. Ten druh idiotů co nesnáším jsou ti, kteří by po takovéto urážce by hned vyletěli a začali by vyvádět. Seth se sice ohradil, ale nezdá se, že by si to kdo ví jak bral. No ještě ho zvážím.

Vydala jsem se ke karbaníkům. Přizvali mě ke hře. „Díky, ale nejsem v tom moc dobrá a já mám ráda své peníze tam kde jsou. Na mém účtu.“ Odpovím pobaveně.
Zadívám se na piráta, který se ptal jestli se známe. Jsem mu povědomá? Doufám tedy, že ne. „Možná. Jestli jsi někdy byl v baru Sedma. Tak jsi mě tam mohl vidět.“ Odpovím.
Mrknu na toho mrzutého. „Ani jedno. Jsem tu obchodně.“ Odpovím mu a znovu se na piráta zadívám.
„Jmenuji se Diana. Hledáš práci?“ zeptám se. „Prý jsi k najmutí a byl jsi mi doporučen jako někdo spolehlivý. Je to krátkodobé, eskort a ochrana. Neplatím špatně.“

Titus
599 SL / 18.2. / 18:28
Staré město – Sídlo železných

Když skončíš s jídlem, vydáš se zpátky do sídla Železných. Jsi rozhodnutý vylepšit si trochu svůj arzenál, jak ti Abigail doporučila. Těžko říct, co bude mít Six na skladě, ale určitě to nebude horší, než to, co máš teď. S prostředky jaké mají Železní k dispozici, by tedy alespoň nemělo.
Když vstoupíš do velkého sálu, je Sixi zrovna na “recepci“ a baví se s několika žoldáky. Nic moc zvláštního na nich nevidíš. Typická banda násilníků, kriminálníků, nebo vesmírných pirátů. Vedle toho jejich výzbroj vypadá podstatně zajímavěji. Plazmitové pušky, speciální pásy s municí a taktické zbroje. S něčím takovým by sis určitě věděl rady. Jakmile dořeší svoje věci, tak se banda sebere a zmizí venku. Six se chce už vrátit k práci, ale všimne si tebe.

„Katalog?“ zeptá se překvapeně a potom se začne smát. „Cos hulil kámo?“ Six pomalu vstane a naznačí ti, abys ho následoval. „Katalog …“ mumlá si polohlasně a kroutí hlavou. „… ten byl dobrej.“ Vede tě kamsi dozadu, k zamčeným dveřím. Poté co je otevře, ocitneš se na místě, které vypadá jako skladiště zbraní. O něco menší než něco co bys nazval skladištěm, ale větší než typický krámek.

„Tak.“ začne a zazubí se. „Co to bude? Máme celkem slušný výběr a všechno je na 99% legální a spolehlivé. Pušky, samopaly, granátomety, speciální čepele, cokoliv co dokáže vykouzlit úsměv na tváři, někdy i doslova.“
Pak začne na bedny před sebe vytahovat různé exempláře, od pistolí až po těžké kalibry.
„Mám tu hezký výběr pistolí, které vyrábí HIDEYA. Rychlopalné, velkorážní děla v malém provedení. Dokonce i starý klasický revolver, upravený současnými technologiemi. To kdyby si chtěl zažít trochu divokého západu.“ Jeho pohled se pak přesune kousek stranou, kde má další výbavu. „Nebo něco od Alpha–Kinetic? Tyhle jsou trochu dražší, ale užitečné pokud plánuješ chytit někoho živého. Při správném nastavení dokáží i lámat kosti.“ Tyhle zbraně mají mnohem futurističtější vzhled, ale rozpoznáváš tam variace na pistole a brokovnice. „High-tech hračky tu bohužel žádné nemáme. Stejně tak nevedeme žádné nano-hovadinky a bio-implantáty. Jestli chceš něco pokročilejšího, budeš muset zaskočit do Horního města. Takové věci se tam dají běžně najít. Takže, co to bude?“

Přízrak
599 SL / 18.2. /čas
Staré město - okolí sídla železných

Cestou ze sídla potkám Sixe. Milej chlápek, poví mě kam se ztratil Smiley a že se Abi stará. Poděkuju mu a mířím za vůní jídla. Že se Abi stará mi tak nějak zvedne náladu a cestou za žvancem přemýšlím jaký vybavení si pořídím. Plazmovou pušku? Gausnovou pistoly? Power Armour s generátorem silovejch štítů?
Pak přede mnou přistane žvanec a já si uvědomím, v jaký sem díře.
Asi spíš myslela něco lepšího než to kašlající SMG co sme vymlátili ze zfetovanýho týpka.
Povzdechnu si, zas má ten blbeček pravdu. Taky bych si měl pořídit něco co by zastavilo alespoň ty běžný kůlky. Čím míň děr tím víc Adidhaš. Zas tu nechci pobýhat navlečenej jako armádní Trol.
Smutně pohladím svůj plášť s novejma ďourama a naplněn místní stravou se vydám vstříc světlejším zítřkům.
Zamířím zpátky do sídla železných. Sednu si a utřídím si myšlenky než se stavím za Sixem.
Co potřebu?
Něco co dělá hodně výbuchů a metá to budovy na sračky!
Ta myšlenka je zajímavá, ale vůbec ji svému vnitřnímu hlasu nekomentuji.
Spíš potřebuju něco malého a kompaktního, najednou se zarazím protože mi dojde, že nevím co to slovo znamená, ale nenechám se tím odradit.
Velká zbraň na hodně nábojů stojí hodně peněz včetně munice. Vlastně když se zamyslím nad cenou munice, všechno co střílí dávkou dělá krásnej kravál, ale hodně to utrácí. Na sniperku tu nemám operační prostor. Hmm…. Co takhle pistole s možností dávky, na to by sem se mohl zaměřit. Potřebuju hlavně přesně střílet a občas udělat nějakou tu zastrašovací palbu.
”Zdar chlape, nemáš tu nějaký katalogy s bouchačkama?”

Titus
599 SL / 18.2. / 18:07
Staré město – Sídlo železných a později venku

Sám a pořád ne zcela ještě v pořádku ses rozhodl strávit dnešek v trochu klidnějším tempu, odpočinkem. Regenerační roztok fungoval překvapivě dobře a na místech kde tě zasáhly kulky, byly teď už jenom světlé jizvy. Stále jsi ale cítil, že tvé tělo není plně funkční. Odpočíval jsi, jak to jen šlo, ale kromě spaní a obyčejného nic nedělání jsi neměl jak zabíjet čas, tak ses nakonec vydal najíst.

Jak jsi tak odcházel ze sídla Železných, zastavil tě na chodbě kluk něco přes dvacet.
„Čau, já jsem Sixius, ale všichni mi tu říkají Six. Ty budeš nejspíš ten, kterého sem včera dotáhli, co? Tito, nebo tak nějak. Mám ti vyřídit vzkaz od toho svalouše který tu s tebou byl. Má prý nějaké soukromé zařizování, tak na něj nemáš čekat.“
Vypadá to, že skončil, ale potom si vzpomene ještě na něco.
„Jo a taky mám vzkaz od Abi. Doporučuje ti, aby ses dal dohromady a sehnal si nějaké pořádné vybavení, jinak bys mohl skončit zase na ošetřovně, nebo hůř. To je vše. Jinak kdybys něco potřeboval, opravy, případně seřídit zbraně, tak klidně přijď.“
Six potom zmizí v jedněch dveřích a ty můžeš pokračovat v tom, cos měl původně v plánu.

Zamířil jsi do nejbližšího podniku, kde ses hodlal najíst. Staré město nebylo zrovna typickým místem, kde by mohl člověk čekat restaurace a bistra, nebo alespoň ne v tom klasickém slova smyslu, takže bylo třeba se spokojit s tím, co bylo. Kousek od železných narazíš na stánek s posezením. Je to prakticky hned na ulici, ale není tam narváno. A podle vůně která se ze stánku line by to mohlo být dobré.

Dožít se rána
Přízrak
599 SL / 18.2. /čas
Ošetřovna

Zbytek dne na ošetřovně nebyl nic moc. Ležet mi sice nedělalo problém, ale stále sem musel myslet na to, že sem to trochu s tou hospodou a skladištěm přehnal.
Já vím, že sem továrna na katastrofu a moje nápady stojí za pendrek, ale většinou to udělá práci… jen doufám, že to skladiště po mě nebude nikdo chtít zaplatit, to bych se nedoplatil.
Večer přinesou dva chlápky, ale dá to z nich jen jeden. Holt smůla, stejně byl zelenej, buď si hrál na postavičku z fantasy, nebo moc fetoval, chlastal....
”...nebo Otrava” Zahlásí můj vnitřní hlas. Škubl sem sebou až to zabolelo, vždycky mě překvapí, když má ten zmetek pravdu. Mohl sem jen hádat, kde se ten zmetek flákal, když mě tu nechal jen s mím svědomí několik dlouhých bolestivých hodin...no dobře boleli mě hlavně y zranění.

Dalšího dne ráno se stavil doktor. Po pár milejch slovech, který připoemnou včerejší léčbu olova.
Smiley se někam zdechne, tak zůstanu sám. Strategicky se rozhodnu pro celodenní válení, ale večer mě to nedá a zaskočím někam na jídlo. Jen malý nenápadný výlet týpka, kterýho nikdo nezná na něco k baště a honem zase zpátky. Na práci se mrknu zítra.
Ve skrytu duše doufám, že si mě nikdo nevšimne a nikdo mě nepozná. Asi je u kormidla moje nudnější, ale příčetnější já. Jenom tam v zadu v koutě mé hlavy stále neochvějně čeká vnitřní hlas na svou další šanci.
Ale co bude sranda.

Kassandra
599 SL / 20.2. / 12:41
Budova společnosti Creos – Přízemí

„Hlavní vstup, objevili se další dvě skupiny demonstrantů. “

„Nějaká podezřelá aktivita?“

„Ne, Majore. Nic neobvyklého.“

„Dobrá. Zůstaňte, kde jste a nic nepodnikejte. Už jsem kontaktoval SBS, ať se o to postarají. Vy se soustřeďte hlavně na to, aby se dovnitř nedostal nikdo, kdo tu nemá co dělat. “

„Rozkaz.“

Zatím co Major řeší s hlídkou situaci před budovou, ty zamíříš dolů. Nemá smysl se kdekoliv zdržovat, tak nastoupíš do jednoho z hlavních výtahů, který by tě měl dovézt do přízemí, kousek od vstupu, kde se odehrává všechno to, co jsi slyšela v rádiu.
Podle toho co hlásí ostatní hlídky se zdá, že už si situace všimli i někteří lidé uvnitř budovy. Mnoho lidí zmíní nedávné události, ale vaši lidé nevidí nic podezřelého, co by mohlo znamenat útok. Potom konečně přijedeš do přízemí. Výtah se otevře s hlasitým CINK.

První čeho si po svém příchodu všimneš, je hlasitý křik davu. Ten, i když je tlumený sklem je uvnitř celkem dobře slyšet. Členové týmu, který hlídá hlavní vchod, jsou na svých pozicích. Někteří se tváří trochu zaskočeně, ale nezdá se, že by měli nějaké problémy. Potom se odnikud ozve ohlušující rána.
BUUM. A krátce na to další, tentokrát mnohem blíže. BUUM. Po chvilce následují nejspíš ještě dvě další, ale přesně to nepoznáš ani se svými vylepšeními, protože jeden z výbuchů rozmetá nedaleké sklo, které společně s kousky suti, začne pršet na všechny uvnitř.

Slyšíš křik lidí. Venku před budovou panuje chaos. Někteří lidé utíkají pryč od všech těch explozí, zatím co jiní hledají viníky toho všeho. Jedna ze skupinek vztekle křičí před hlavním vchodem. Buší do dveří, ale ty se nehnou. Zřejmě je někdo z personálu, nebo vaší jednotky zajistil.

„ ..o ..e ..eje…

V uších ti zapraská zvuk vysílačky, ale moc dobře neslyšíš. Pouze pár nesouvislých vět, které nedávají smysl. V další chvíli začne střelba. Několik demonstrantů našlo cestu, kterou vytvořila jedna z explozí.

„Parchanti, za to zaplatíte!“ křičí muž z tyčí, na které ještě vlaje kus transparentu. V další chvíli ho srazí k zemi dávka z pušky. Členové hlídky střílí po každém z demonstrantů, kteří se rozhodli za útočit.
„Majore? Majore, ozvěte se!“ křičí jeden z mužů do vysílačky, ale zdá se marně. I ty si všimneš toho, že tvoje vysílačka nefunguje.

Horní město – Budova společnosti Creos
Major není jediný kdo je nervózní něco je ve vzduchu ovšem kdybychom věděli co,možná to je jenom moje představivost která běžné věci nafukuje do velkých rozměrů.Přesto mám pocit že tohle je klid před bouří která má udeřit.
My jsme věděli o způsobu kterým máme projít a cesta byla podobně nebezpečná tady však není stabilní podloží navíc ví že kdyby prošli pod zemí vše nahoře bude hlídané.
„Ne to nebude nutné.“odpovím nakonec protože mám pocit že zde skutečně o nic víc nebude.Potom však zaslechnu další hlášení a mám pocit že tohle by mohlo být ono.Možná se pletu,ale říká se pokud chceš něco skrýt nech to všem na očích.Vydám se tedy k hlavním vstupu možná se jedná o odvedení pozornosti možná ne to se teprve uvidí.

Daina
599 SL / 18.2. / 19:15
Dolní město – Mraveniště

Barman na tebe pohlédne s překvapeným výrazem.
„Seth?“ Zeptá se, jako kdyby tě před tím neslyšel. Krátce na svalovce pohlédne a ten pozdvihne půllitr a usměje se na tebe. Potom se Barman otočí zpátky a pokrčí rameny.
„Svojí práci odvede, ale jinak je to celkem kretén. Takže bych řekl, že tam spadá.“
To pochopitelně neuniklo zmíněné osobě. „Hej, já to slyšel! Komu říkáš kretén?“ zakřičí muž na barmana. Ten si ho ale moc nevšímá. Shrábne peníze, které jsi položila na pult, a mile se na tebe usměje svými křivými zuby.

Za chvilku už stojíš před stolem hráčů. Zmíněný muž k tobě sedí zády, takže si tě nejdříve všimne dvojice jeho protihráčů.
„Čau zlato.“ začne jeden vesele. „Co takhle partičku karet?“
„Ukaž karty.“ říká druhý, o něco nevrlejším tónem. Muž, který tě oslovil, sebou cukne a udělá, co se po něm chtělo. Jako další ukáže karty pirát/žoldák. Všichni si karty prohlédnou a výhru nakonec shrábne ten nevrlý. Veselý muž začne zase míchat karty, zatím co ten nevrlý ti věnuje jeden ze svých pohledů.
„Co chceš?“ zeptá se, zatím co si rovná výhru před sebou. To už se otočil i pirát/žoldák, který si všiml, jak si ho prohlížíš. „Známě se?“ zeptá se a zdá se, a snaží se přitom zařadit tvůj obličej.
„Tak co bude?“ Pokračuje mrzutý. „Chceš hrát, nebo nás budeš jen tak očumovat?“

Dolní město – Mraveniště
599 SL – 18.2.

Barman se zdál v pořádku. Nezkoušel mi namluvit že všichni jeho štamgasti jsou spořádaní a prostě říkal jak se věci mají.
Vzala jsem si skleničku, kterou mi nalil a zatím co jsem čekala co mi řekne, tak jsem do sebe substanci hodila. Sice jsem měla chuť si čichnout co že mi to nalil, ale nechtěla jsem vypadat jako fajnovka. Už jsme pila i alkohol vyluhovaný z brambor a pořád nechápu jak to někdo mohl nazývat alkoholem.
Odložím prázdnou skelničku a ohlédnu se směrem, kterým naznačil. Dobře, to by byl jeden. Kývla jsem hlavou. Všimla jsem si tetování... pirát. Trochu mě to znervóznilo, ale... pirátů je mrtě. To by byl dost pech kdyby mě znal.

Pak poukázal na bandu slintalů. Ten co vypadal nejstarší s implantáty místo očí. Co? Třicet? Co toho chudáka tak vyděsilo, že předčasně zešedivěl? Ohlédnu se, což zrovna asi koukal jeden z mužů mým směrem a přednesl nabídku. Ignorovala jsem jeho poznámku a jen protočila oči.
Ale v tu chvíli mě oslovil muž vedle. Po pravdě jsem si k němu sedla schválně, aby slyšel co říkám barmanovi. Ale očividně vynechal tu část o tom, že nestojím o kokoty.
Seth? Vážně?
Odfrknu si. „To by byl spíš bonus pro tebe než pro mě.“ Řeknu tomu frajerovi. „Zvážím to.“ Odpovím nakonec.
Barman muže sprdne a ten se odplíží na konec baru. Pak ještě zmínil ženu, která je dobrá, ale drahá a bohužel tu ani není.
Hm... ta mě zaujala. Škoda, že tu není. Mohla bych tu ještě chvíli počkat jestli se neukáže.
„Díky. A ten Seth?“ zeptám se. „Nebo spadá do té kategorie o kterou nestojím?“ zajímá mě.
Dám mu znamení, aby mi ještě nalil a pak mu převedu peníze plus tučného tuzéra za pomoc. „Zkusím ty muže oslovit. Pokud vše vyjde a budu s nimi spokojená, tak se sem pak vrátím a dám vám bonus za dobré doporučení.“ Takovéhle lidi je potřeba si předcházet. Kdo ví, kdy třeba budu zase muset tady něco vyvádět a budu potřebovat pomoc? Lidi, kteří ví, že dostanou pěknou odměnu pak odvádějí lepší práci.
Počkala jsem na jeho odpověď, než jsem znovu do sebe hodila panáka a rozhodla se, že první zkusím jít oslovit karbaníka.