Andor.cz - Dračí doupě online

Dolní město
Bar Sedma

Vytratila jsem se. Naštěstí si mě nikdo nevšímal a ani se mě nesnažil zastavit. Měla jsem trochu obavy ohledně těch vrahů. Je možné, že se podívají na zoubek i mě. Pokud tedy zjistí kdo si ho najal.
Dorazila jsem do bezpečí svého baru, kde jsem první zbraně odnesla do kanceláře a pak se šla posadit k počítači co patřil Elliasovi.
Probírala jsem složky, nakonec nic jiného tu neměl. Proč to vrazi nevzali? Nakonec jsem narazila na složku se jménem mé sestry.
V tu chvíli se objeví Kam a přinesla mi kafe, vděčně se na ní usměji a napiji se.
„Ah... díky Kam. A jo no... vůbec nic není v pořádku. Moje sestra zmizela a detektiva co jsem na to najala právě zavraždili. Takže bych řekla, že je všechno v prdeli.“ Vzdychnu těžce. „Navíc ten detektiv byl přítel Lewise. Budu mu to muset říct.“ Zmínila, že se tu stavoval Mellon. Sháněl se po mě?
„Dobře. Díky. Se mu ozvu.“ Řeknu. Vzhledem k tomu, že mi nabízel své služby tak jsem na něj kontakt měla.
Tak jsem mu poslala zprávu, že jsem v baru pokud chce mluvit.
Pak jsem, ale musela zavolat Lewisovi a oznámit mu tu špatnou zprávu. Zatím co jsem mu volala, tak jsem pořád koukala na tu neotevřenou složku s jménem Lucy.
„Lewisi? Ahoj. Promiň, že ruším ale....“ Odmlčím se. „Byla jsem za Eliasem. Někdo ho v jeho bytě zavraždil. Neboj se. Přijdeme tomu na kloub a kdo to udělal.“ Ujistím ho rychle.
Až domluvím s Lewisem hodlala jsem se podívat na tu složku.

Uvnitř skladiště

Přízrak, Roger
599 SL / 17.2. /po třičtvrtě na tři
Mraveniště – Skladiště uvnitř

Tiše se pohodlně usadím a poslouchám. Jenže to moc nikam nevede, nemůžem tu sedět a čekat, to by sem utlouk nudou už dávno.
V duchu nadávám, že si chlápek co vede restauraci nemohl koupit foťák a udělat nám snímek blbečk co máme sejmout.
Potichu počítám hlasy a snažím se odhadnout počet lidí co tam je. Přijde mi to jako náctiletý děcka co žijou v chudinský čtvrti..takový ty věci co sem jako děcko vyrůstající v třídě vrchních deseti miliard nepoznal.
Nakloním se ke svému společníkovy a pošeptám mu.”Ty vole Smiley. Jak kurva poznáme jestli to jsou naše cíle? Nějak mě docházej nápady a už nejsem v situaci, kdy bych se mohl jít prostě zeptat. Zase je mě blbý prostě ty děcka postřílet, jen tak.”
Vod kdy prosím tě. Vysměje se mi můj vnitřní hlas.
A mě napadá Asi vod tý doby ty hubo nevymáchaná, co sem se rozhodl, že chci kopat za ty dorbý.
Úplnej samaritán s benzínem a molotovem. Pokračuje vnitřní posměváček.
Ale na toho blbečka nemám čas, raději se soustředím na odpověď mého reálného společníka.

Titus, Roger
599 SL / 17.2. / 14:49
Mraveniště – Skladiště uvnitř

Rozhodnete se pro cestu zadním vchodem. Dveře se otevřou s lehkým zaskřípáním a vy proklouznete nepozorovaně dovnitř. Zvuk nikdo naštěstí nezaregistroval, takže můžete pokračovat dál.
Skladiště je uvnitř tmavé a skoro není vidět na cestu. Všude plno harampádí a zborcených konstrukcí, které patrně dříve sloužily k ukládání materiálu. Kousek pod stropem se po celém obvodu nachází lávka, na kterou by se šlo možná i nějak dostat.

Pokračujete tmou, vedeni slabým světlem před vám a několika hlasy. O čemsi se baví, ale moc jim nerozumíte. Teprve až když se dostanete blíž, tak jsou hlasy srozumitelné.
„Co je s tebou furt?“ řekne jeden hlas.
„Nic … jsem v pohodě.“ odpoví druhý, nejistě. Z místa kde jste, vidíte akorát světlo a pár stínů, které ono světlo vrhá, takže moc toho o dotyčných nevíte. Má to ale i výhodu. Nikdo nevidí vás. Určitě by se šlo dostat blíž, ale museli by jste obejít hromadu železných krabic, která vám v současnou chvíli stojí v cestě.
„Podle mě je pořád posranej strachy.“ řekne ženský hlas. Pár dalších hlasů se zasměje.
„Jsem v pohodě, jen mi není dobře.“ řekne druhý hlas.
„Jak myslíš. Chápu, že jsi po tom, co nějaký dva magoři oddělali kluky trochu nesvůj, ale měl by ses trochu vzchopit. “
„Tak už dost!“ řekne jiný hlas. „Už jsem vám říkal, že se o tom nebudeme bavit. “

Rozhovor pak pokračuje dál, ale skupina nemluví o ničem zajímavém. Prostý rozhovor mezi přáteli a kamarády. Nezdá se, že by si vás zatím někdo všimnul.

Krleš!

Přízrak, Roger
599 SL / 17.2. /14:38
Mraveniště – Před skladištěm

Celá ta budova, kterou jsme si prohlíželi byl pro útočníka velice blbý vtip. Kdyby nás bylo třicet, tak by jsme možná, ale opravdu jen možná dokázali pokrýt všechny díry a ty parchanty od tamtud vykouřit. Takhle to postě bude možná velmi rychlé dobrodružství, které skončí, že nás nesou nohama napřed.

Jako takhle, kdyby jsme to zapálili a počkali až vylezou bylo by to zajímavé, ale možná ne moc efektivní.

Podrbu se na hlavě a ta myšlenka se mi líbí.

Jak říkáš bude lepší se tam proplížit a zjistit jestli to jsou naši hoši. Podle všeho, když uvidí naše ksichty budou dříve střílet než se ptát, takže prvně plížit a pak vypalovat. Myslím, že to budeme muset trošku vypálit, protože nám půdou po krku. Vzal bych to těma druhejma dveřma a uvidíme co tam najdeme.

Bude to zajímavé. Měl jsem pocity, asi jako, když se kdysi dávno vojáci US Army vydávali do tunelů Vietcongu. Kdybych věděl co je US Army a Vietcong.

Daina
599 SL / 18.2. / 19:01
Dolní město – Zpátky v baru

Moc dlouho se v bytě už nezdržuješ. Popadneš vše, co se ti zdá užitečné a co nejrychleji odtamtud vypadneš. Cestou ven se nikde nezastavuješ a neohlížíš se. Teprve až když jsi dostatečně daleko, tak si dovolíš zkontrolovat situaci. Je klid. Zdá se, že tě nikdo nesledoval a dostala ses pryč bez jakýchkoliv potíží. Tím to ale ještě nekončí. Dalo by se říct, že tohle byl teprve začátek.

Cesta zpátky nebyla z nejklidnějších. Nezdálo se sice, že by tě někdo sledoval, ale kufřík plný zbraní byl dostatečným důvodem k nervozitě. O jejich původu jsi toho moc nevěděla ale na Stratosu se daly zbraně koupit jenom dvěma způsoby. Uděláním registrace, nebo přes černý trh. Bezpečáci do Starého města tak často nechodili, ale nikdo nemohl vědět, jakou náladu budou zrovna mít. Naštěstí pro tebe se nic nepřihodilo.

V baru panoval celkem klid. Moc hostů tu nebylo, ale to bylo touhle dobou docela normální. Kamilie zrovna uklízela stoly a Lewis s tím trochu pomáhal. Kam tě v rychlosti pozdraví a pokračuje dál v práci. Ty se mezi tím odebereš do zadní části baru, kde si odložíš věci, které sis sebou přinesla.
Ellisův počítač nebyl zamčený, takže ses do něj bez problémů dostala. Bel to velmi prostý model a neměl tolik funkcí, jako současné příruční počítače. Ellis ho zdá se používal k poznámkám a k uchovávání důležitých dat.
Najdeš v něm seznam kontaktů. Jsi v něm pochopitelně ty, Lewis a pak řada dalších lidí, které neznáš. Kromě toho se tam nachází řada fotek. Lidé, které neznáš, nějací mrtví, setkání různých skupinek lidí a tak. Bez kontextu ti to nic neříká. Je tam i pár nahotinek, ale pravděpodobně je tam Ellis neměl pro své potěšení.
V neposlední řadě narazíš na několik složek. Opět ti jejich obsah moc neřekne, pravděpodobně práce pro ostatní klienty. Je tu ale složka označená jako LUCY.

Objeví se Kam a na stole přistane kafe. „V poslední době jsi nějak moc pryč Je všechno v pořádku? Jo abych nezapomněla, byl tu Mellon, sháněl se po tobě. Neříkal, co chce, ale prý se ještě zastaví. “
Mellon byl jeden z žoldáků, kteří pracovali pro Železné. Někteří ze starého města jim říkali “Psi korporace“. Možná to byla pravda, na druhou stranu na rozdíl od SBS byli jediní, kdo se staral o dění ve Starém městě. Mellon byl u tebe se svou bandou celkem pravidelný host. Nedělali potíže a vždycky měli čím platit. Mellon se tě už několikrát pokoušel přesvědčit, aby sis některé z jeho lidí najala jako ochranku.

Hrr na ně...nebo ne?

Přízrak, Roger
599 SL / 17.2. /14:38
Mraveniště – Před skladištěm

Průzkum položil stejné množství otázek, jako položil, ale udělali jsme si nějaký obrázek okolí.
Mám takový pocit, že sem toho dneska posral už dost tak se poradím s kolegou jak to provedeme. ”Smilei jak to provedem? Asi tam nechcem prostě vlítnout a udělat bordel, raději by sem se tam proplížil.”
Když se chceš někoho ptát neměl bys mu vnucovat svoje myšlenky....
”Chtěl bych prvně mluvit až pak střílet ať víme, jestli jsme u těch správných lidí, ale tak mě napadá...chcem je vodkráglovat, nebo jen postrašit, rozbít držku a tak. Páč jelikož sme jim dva sejmuli, tak vědí, že to myslíme vážně.”
Během svého mluvení a čekání na odpověď zkontroluju svou bouchačku, jestli je hlaveň v pohodě, doplním zásobník a tak.

Ellisův byt
Dolní Město

Vzdychla jsem, když jsem si Ellise prohlížela. Bylo mi líto, že přišel o život. A to nebyl žádný amatér.
Jak jsem ho tak prohlížela všimla jsem si, že v louži něco leží. Kupodivu docela čisté, opatrně jsem to zvedla a překvapením ve mě trhlo, když jsem poznala, že jde o identifikační kartu mé sestry tak jsme sprostě zanadávala.
„Do prdele Lucy! Do čeho ses to připletla? Měla jsi zůstat doma...“ Procedila jsem vztekle. Byla jsem naštvaná, že kvůli jejím blbostem někdo umřel, že jsem měla starosti a že jsem se o ní bála. K čertu!
Bylo, ale divné, že tady jen tak ležela. Copak si ji útočníci nevšimli? Nebo je možné, že Ellis ji schovával do poslední chvíle.
Zadívala jsem se znovu na Ellise. „Je mi líto. A děkuji za dobře odvedenou práci.“ Připadalo mi trochu blbý tohle říkat mrtvému.

Začala jsem pak prohledávat byt. Nějaké skrýše byli objeveny a nejspíš sebrány věci. Našla jsem Ellisovy zbraně, a rozhodně to byla kvalita. Prohlížela jsem si je a přemýšlela, jak velký problém by mi způsobilo, kdybych si je vzala. Jsou registrované?
Ale možná by měl Ellis radost kdybych to dotáhla do konce s jeho zbraněmi v ruce. Jeho odkaz? Nezdál se jako někdo kdo by měl rád případy nevyřešené.
Nakonec jsem zbraně sbalila do kufru a rozhodla se, že je vezmu.
Po dalším hledání jsem našla jeho komunikátor, ten jsem rozhodně nemohla brát sebou, a tak jsem prošla zprávy a podívala se na ty co byli v nedávné době přijaté.
Ale pak už nebylo moc dobré se zdržovat. Popadla jsem kufr se zbraněmi a kapesní počítač a vyrazila zase pryč. Snad v počítači najdu nějaké informace. A taky budu muset říct Lewisovi co se stalo. Myslím, že mi už nikoho ze svým přátel nikdy nepředstaví.

Titus, Roger
599 SL / 17.2. / 14:38
Mraveniště – Před skladištěm

Titus se rozhodne provést průzkum blízkého okolí skladiště. Vzhledem k tomu že o vás ti uvnitř zatím neví, máte dostatek času, abyste to udělali pořádně a nic tak nepřehlédli. Asi o půl hodiny později jste hotoví.

Budova před vámi je vysoká asi tři patra. Materiál použitý ke stavbě je jako jinde v mraveništi kov. Přesněji velké pláty přivařené na nějakou konstrukci. Budova má pár oken, ale všechny se nacházejí v nejvyšším patře. V několika místech jimi ven prochází slabá záře osvětlení.
Vstupů je tu hned několik. Kromě dveří, kterými trojice vešla dovnitř, jsou tu ještě jedna na druhé straně a také velká vrata, patrně ještě z doby kdy se stavba používala jako skladiště. Jinak nevidíte žádné další vstupy.
Ani jedny dveře nejsou zamčeny a podle vašeho pozorování a poslouchání ani hlídány. Jestli lze otevřít velká vrata nevíte, jsou ale dost velká, aby si toho někdo všiml.
Drobný problém představuje umístění. Budova je zakomponovaná do všeho toho zmatku tady dole, takže nevíte, jestli se nedá projít do některé z blízkých budov. Minimálně s jednou stavbou se dotýkají.
Víc se vám zvenku zjistit nepodařilo.

Poznámka:
Pokud by jste měli dotazy ohledně něčeho na co jsem mohl při popisu zapomenout, prosím poštele mi je do pošty.

Sledovačka

Přízrak, Roger
599 SL / 17.2. /chvilku před druhou
Sledovačka v Mraveništi

Už je to nějakou dobu co mě štvalo svědomí, většinou je to jen vnitřní hlas co si ze mě robí prču, ale dneska mě nějak trápí svědomí… co sem komu provedl…
Zkus hádat.
...jo vlastně vodprásknul sem ty dva týpky.

Chvilku uvažuju, o pronásledování těch holek místo borců, ale nejsem přeci uchylák.
Koho se snažíš jako přesvědčit?
Povzdechnu si a odpovím Smilemu.
”Jo máš recht. Řekli by nám možná jména, který nám sou beztak k hovnu.”

Když jsme u skladiště, trochu sklesle to odkývu Smilemu.
”Sou to stejný hovada jako já. Mrknul by sem kolem, jestli tu není nějakej vedlejší východ, aby nám zas nezdrhli.”
Počkej tu, kdyby vyšli zkus mi dát nějakej signál, abych přiběhl. Pak se tam vplížíme.