Andor.cz - Dračí doupě online

Daina
599 SL / 16.2. / 14:25
Dolní město – Bar sedma

„jAk jsem už řÍKal, neNÍ to nIc moc eXtra. Většinou pROlézám tuNelY a staré technické šachty, proHrabuji se odpadky a SBírám šrot, KterÝ by šel prodaT. VŠecHno to vypadá stejně a po chvilce to zAČne člověka nUdit. Po roce práce šAchťáKa by ses na TO dívala asi steJně.“
To už Kaslen dopíjí svoje pití a objednává si další.
„Netvrdím, žE to nENí nebezpečné, obzvláště začátky, to ti potVRdí každÝ. devadesát prOcent nových ŠaChťákŮ zemře hned prVní měsíc. HlavnĚ kvůli nepoZOrnosti, neBO nějaké jejich hloupé chybě.
VzpoMínám si na jednU partičku. Bylo to asi přEd osmi letY. já byl v té DObě už zkušený veterán, oni měli za sebou jEN pár měsíců. sEBEvědomí a nadšení by jim nechybělo, tak jakO vŠem mlADým Šachťákům. Občas jsme se scházeli v jedné naší nálevně a někOLikRát jsem s nimi i pracoval. Byli fajn a cElkEm jsem si je oBlíbil. Potom se jEDNoho dne už nevrátili, nIkdo z nich.“
V tu chvíli se Kaslen odmlčí a dlouho nic neříká. Znovu začne upíjet svou hadičkou z nového drinku.

„Sny, co?“ přeruší ticho Kaslen po chvilce „kaŽdý malý Cajn sní o toM, jAk buDE cestovat kosmem, jak Se z nĚJ sTane hrdina a nebude muset snášet to ponížení, co tady. Možná i najdou způsob, jak se zBAvit ZáviSLOsti na oBlecích.“
Následuje zklamaný povzdech.
„mĚ úplně posTačí, když se dožiJU paDesáti. Ale už dost o mĚ.“ skončí najednou. „jEŠště byS mě moHLa začít litovat. Povídej teď chvilku tY. Vím, žE vlastníš bar a jaK koUKám, nevede se mu zrovna špAtně.“

Titus, Roger
599 SL / 17.2. / 12:37
Mraveniště – Bezejmenná hospoda


Když přistoupíte k baru, změří si vás barman oba zvědavým pohledem. Potom položí na bar pivo, které si objednal Titus. Průhledná láhev bez etikety, plná žlutohnědé tekutiny. Podle vůně se jedná o pivo, ale těžko říct o jaké.
Barman se pak podívá na Rogera. „A pro tebe?“ Zeptá se. Bez ohledu na jeho odpověď se pak podívá zpátky na Tita, který se začal vyptávat na gang, který hledáte.
„Jediní pankáči jsou ty vzadu.“ Barman ukáže za sebe a vy si všimnete, že je tu ještě jedna skupinka lidí, kterou jste si při vstupu nevšimli, protože byli úplně vzadu, navíc chovaní za barem.
U stolu sedí parta mladých kluků a je tam s nimi ještě několik holek. Je to celkem různorodá směska.
Otrhané oblečení, řada ozdob a pochopitelně plno divných účesů, všech možných barev. Zmíněného jedince s tetováním si ale nevšimnete. Jeden co k vám sedí zády sice tetování má (do půli těla nahý, pokreslené ruce a záda), ale nejedná se o toho s hadem. Všeobecně ale zapadají do Yan Chenova popisu.
„Hele.“ ozve se opět barman. „Nevím koho hledáte, ale bouchačky nechte tam, kde je máte, jinak budete mít druhou díru do prdele. Rozumíme si? “
U baru se v tu chvíli pak objeví jeden z těch chlápků s maskami. Objedná si u barmana několik piv a když je mu vyskládá na stůl, tak zaplatí a odejde zpátky za ostatními.

Rande
Bar Sedma

Opřela jsem se o desku stolu a poslouchala jeho vyprávění. Samozřejmě o jejich původu vím, ale po pravdě jsem nikdy žádného Cajna neviděla bez masky. Nedokázala jsem si představit jaké to musí být... takto žít. Ne způsob života, ale žít s jedy které je pomalu zabíjejí. Musí mít bolesti.
Kaslen se omluvil za to jakým způsobem pije, zvědavě jsem se dívala, ale... neviděla jsem důvod proč se omlouvat.
„V pořádku. Moc se to neliší od toho když někdo popíjí pití brčkem.“ Pronesu. Pak mi řekl, že začal dělat Šachťáka. Co vím, tak je to velmi nebezpečná práce a člověk si musí dát zatraceně dobrý pozor aby se mu nic nestalo.
„Není zajímavý? Řekla bych, že zajímavý je dost. Tak Šachťák? To jsi teda třída. Dělat takovou práci nemůže být snadné.“ Keslen měl tedy hodně nízké sebevědomí, když tvrdil, že nemá zajímavý život.
„Jak... jak to tam dole vypadá?“ zeptám se zvědavě. „Myslím, že jediný kdo ví jak ty zapomenutá místa vypadají už víte jen vy. Nikdo jiný si tam netroufne.“ Podepřu si rukou bradu.
„A co tvoje sny? Je mi jasné, že kvůli své situaci... toho nemůžeš moc dělat. Ale určitě máš třeba něco čeho by jsi chtěl dosáhnout, ne?“

Titus, Roger
599 SL / 17.2. / 12:32
Mraveniště – Bezejmenná hospoda

V pohodě. Já jsem na vyptávání nikdy moc nebyl. Takže, když to někdo vezme za mě já jsem jenom a jenom rád.

Celá ta akce v tetovacím salónu byla prostě mimo můj styl. Takže jsem dělal hlídacího psa s tvrdým výrazem a mluvení nechal na jiných. Což celé věci jenom prospělo. Tu skupinu před salonem jsem počastoval podobným pohledem jako oni mě a tím jsme si to vyřešili. Další hledání hospody nebylo tak dlouhé jak jsem čekal. Ono hospoda asi obecně přitahuje existence jako jsme my. Konstrukce byla chatrná a stejná jako v celém mraveništi, ale věřím že místním stačila. Uvnitř byly stoly a židle takový ten styl, který nevadí když se rozbije a navíc jde použít i jako zbraň, když se to začne masit. Rozhlížím se a tipuju si týpky ohledně jejich nebezpečnosti.

Na ty týpky támhle si dávej bacha. Ti ví jak se drží kvér.

Jenom pohodím hlavou k očividně žoldákům a pokračuju k baru, o který se opřu abych viděl do hospody a mohl případně reagovat na možná nebezpečí a ohrožení.

Rogere, tady si vyrazíš pár zubů to cítím už teď.

Hospoda mého ražení

Přízrak, Roger
599 SL / 17.2. /zhruba čas oběda
Ještě nerozstřílená hospoda

Chlápci před tetovacím salónem na nás blbě čuměj, ale k ničemu neojde.
to je ale nuda...pojďme si do něčeho zastřílet! protestuje můj vnitřní hlas.

Po chvilce hledání v mraveništi najdeme onu popsanou hospodu. Stavba mi připomíná plechový domeček z karet, který je vlastně svařený.
”Pěknej bejvák udělanej vlastně z odpadu. To se mi líbí!”
Před vstupem do hospody mrknu na Smileho jestli má nějaký nápad.
Pak vstoupíme do hospody.
Spousta potencionálních cílů! Pojdmě dělat Buda buda buda...
Otravuje vnitřní hlas, ale nedaří se mu přeřvat kravál v hospodě.

Ukážu Smilemu na bar.”Rozhlídněme se od baru.”
Projdeme k baru, kde si objednám pivko a zaujmu místo na jedné z brarových stoliček. Začnu se rozhlížet po baru a očima hledat náš cíl.
Napadne mě, že by sem se mohl zeptat barmana. Během přemýšlení jak mu popíšu koho hledám mi do toho vstoupí vnitřní hlas.
Sis měl oskenovat fotku u toho tetovacího salónu, kterej si nezapálil ani nevystřílel...
Hmm… zas má ten blbeček pravdu, proč mě tohle nenapadlo…
Po chvilce vzpomínání co to Beny vlastně říkal se zeptám Barmana:
”Hledám jednoho chlápka, má neonový tetování hada, začíná od krku a táhne se mu až na bok. Prej sem občas chodí, voblíká se jako pankáč a pohybuje se ve skupině stejnejch pobudů.”
Mohli by jsme vykostit tu bandu hňupů jménem náš cíl a jít na nějakej žvanec.
Zaskuhrá vnitřní hlas a já mu musím dát za pravdu.

Titus, Roger
599 SL / 17.2. / 12:32
Mraveniště – Bezejmenná hospoda

Benny si vás dál už nevšímá. Nad Titovou poznámkou jen mávne lhostejně rukou a vrátí se zpátky ke svojí práci, od které jste ho vyrušili. Oproti tomu skupinka před Bennyho salónem vám při vašem odchodu věnuje další pohled, k ničemu ale nedojde.

Podnik, o kterém Benny mluvil, najdete během krátkého hledání. Už se v Mraveništi začínáte celkem orientovat a fakt, že se tu v okolí žádná jiná hospoda nenachází, celé věci dost napomůže. Z venku vypadá celkem uboze a nebýt velkého osvětleného nápisu před vchodem a hudby vycházející zevnitř, tak byste to asi minuli. Vypadá to, jako by někdo svařil dohromady několik kontejnerů (běžně používané dopravními loděmi, cca 5x5m) a vpředu do jednoho z nich vyřízl dveře.
Uvnitř je hospoda dělená konstrukcemi samotných kontejnerů, z kterých kromě venkovních zdí zůstaly pouze kostry. Všude po celé hospodě jsou rozmístěné stoly se židlemi a v samém středu hospody se nachází bar.

I přes to kolik je hodin, je hospoda celkem plná. Na jedné straně hospody jsou asi čtyři stoly zabrané podobně vyhlížejícími jedinci. Masky, někteří sundané, jiní posunuté, zvláštní úbory a špinavé pláště. Hlasitě se spolu baví a vás dvou si nevšímají.
Oproti tomu na druhé straně, blíže ke vchodu, kterým jste vstoupili, sedí u jednoho ze stolů jiná skupinka mužů, pravděpodobně žoldáci, nebo něco podobného. Hrubý vzhled, někteří s implantáty a ozbrojeni. Asi nejvýraznější z nich je velký muž, který má jednu celou paži umělou, na konci místo prstů zakončenou něčím, co připomíná klepeto.
Jinak je osazenstvo hospody celkem různorodé a nikdo moc nevyčnívá.

Daina
599 SL / 16.2. / 14:15
Dolní město – Bar sedma

Kaslen nad volbou nápoje moc nepřemýšlí a jenom pokrčí rameny.
„StAČí mi, coKoliv DOporučÍš, já moC nePiji.“
Nastane krátká pauza, abys vám objednala pití, potom se vrátíte zpátky k rozhovoru. Kaslen se chopí tvé pobídky a začne povídat. Z počátku přemýšlí skoro nad každým slovem, nakonec se ale rozpovídá.
„nEní tohO moc cO říCT. NaroDil jSeM se stejně jaKo většinA mÝCh lidí tAdy, na sTRatoSu. Už od mAlička, JešTě než jsem zAčaL nosit TOhlE,“ gestem v tu chvíli ukáže na svou masku. „ sE NA mě mÍStní dívaLi jako NA zrůdu. AlE podobnÉ dětSTVí měl praKticky každý od nás, Takže nejde o niC zvlášTníHO.“
Kaslen se odmlčí, protože dostanete na stůl svojí objednávku. Kaslen si k sobě přitáhne skleničku a sáhne si pod bradu. Chvilku tam cosi dělá a nakonec odněkud vytáhne dlouhou hadičku, kterou má napojenou na masku. „zA toHle se oMlouvám.“ Potom ponoří hadičku do skleničky a začne s její pomocí pít. Když skončí, tak hadičku zase schová a pokračuje v povídání.
„Kde jsme to pŘEZtali … ano, mé děTStví. Jako Cajni jsme se o sebe museli postaRat už od ÚTlého věku. Začal jsem teDY děLat nejrůznější prÁce, AŽ se ze mě nakonec sTal Šachťák. “ Jindy ve vesmíru ne moc známé slovo, ale pokud někdo strávil delší čas na Stratosu, tak tenhle výraz zná. Šachťáci, nebo také sběrači, jsou skupinky zlodějů, lovců šrotu a vetešníků. Prolézají nižší parta města, která byla během řady let opuštěna a zapomenuta, technické šachty, nebo jeskyně mimo město. Je to nebezpečná práce, která může neopatrného člověka stát život, ale neexistuje na Stratosu nikdo jiný, kdo by se na těchto místech vyznal lépe než Šachťáci.
„nEní to nijaK zajímavÁÝ žiVOt, ale Mě to stAčí.“ Potom Kaslen opět vytáhne hadičku a napije se.

Kassandra
599 SL / 18.2. / 10:00
Horní město - Creo Pharmaceutics

Potom co Samuel domluví, mlčí. Stejně tak i ty. Chvilku panuje trapné ticho, které narušují akorát tlumené zvuky z okolních místností. Nikdo z vás nic neříká. Potom před tebe Samuel přisune dvě věci. První je složka, která se týká tvého přeložení, máš v ní všechny podrobnosti týkající se svého nového zařazení.
„Jde o dočasné přeložení, takže budeš od téhle chvíle podléhat samotnému Hodsonovi, ne mě. Veškerá hlášení budeš podávat tedy přímo jemu, nebo šéfovi jeho ochranky. Tvé postavení je v této situaci trochu speciální, nepatříš k ochrance samotné, ale budeš s nimi spolupracovat. Jakou formou bude vaše spolupráce probíhat, je na tobě. “
Kromě zmíněné složky dostaneš ještě přístupovou kartu. Nevypadá jako nic z toho, co se u vás běžně používá, navíc má bezpečnostní úroveň 4, tedy druhou nejvyšší.
„Poslední věc kterou chci, aby sis zapamatovala, velmi nám záleží na Hodsonově zdraví. Pokud se mu něco stane … “ Větu nedokončí, ale řekne ti to dost, abys pochopila, že by nebylo dobré, kdybys ve svém úkolu zklamala. „To je vše. Pokud nemáš žádné otázky, tak můžeš jít. Ve dvě hodiny se hlaš u Hodsona a … hodně štěstí.“ S těmito slovy tě Samuel propustí. Před sebou máš teď zcela nový úkol, který, jak tvůj šéf poznamenal, má nejvyšší důležitost.
Tvá práce začíná oficiálně až za čtyři hodiny. Do té doby si můžeš zařídit vše potřebné.

Předtím
Nejspíš byli naštvaní když nahoře nic nenašli, jistě ten kdo pronikne až sem nedělá takové chyby, ovšem někdo kdo jim dokáže uniknout musí být za hranicemi běžného technofoba.
Tohle byl plán který někdo vymyslel ...
Hlídka nevypadá že by chtěla odejít, ale zatím po mně pátrají nahoře, je to velká budova a ono neví přesně koho mají před sebou. Možná si myslí že se jedná o někoho s implantáty jako K protože běžný člověk robota takto nerozpáře (a zásah byl přímo do míst kde měl robot zdroj). Moje trpělivost je nakonec odměněna a mně se tak podaří proklouznout při střídání stráží.
Nebo možná předpokládají že ten kdo se sem dostal je možná mrtvý protože ho dostali ti nahoře ...
Sice se obávám že k cestě zpátky budu potřebovat Cajnovy schopnosti, ale cestu jsem si zapamatovala a nenarazím ani na žádné hlídky. Zpátky ve Starém městě si konečně oddychnu protože jak říkají Staré město problémy, zde se o pořádek starají jinak.
Já vím ovšem těm kteří tam žijí dávají většinou pokoj ...
Zbývá podat zprávu a v ní vylíčit vše co se stalo, já vím Samuel nebude nadšený ovšem měl by si uvědomit že někdo jiný by se už nemusel vrátit a také se vydat do baru Sedma kde můžu také zapít to že jsme přežila.

A potom
Já vím přežila jsem, ale nic víc a říkat že jsme neměla čas nebo možnost by bylo poněkud kontraproduktivní.
Za to tu byla zkouška jak dokážu obstát v krizových situacích, prý se pořád diskutuje kdo to způsobil protože se k tomu nikdo nepřiznal. Dostala jsme volno a to jsem když jsme byla ve Starém městě využila návštěvou nového obchodu s technickou veteší, popíjením v baru než bylo oznámeno že tento bar je najat na následující poradu a přítomnost ostatních je nežádoucí a nakonec jsem se před parkem účastnila ukázky toho jak se zde nakládá z nezvanými hosty.
Sice křičel že mají špatnou osobu ovšem nikdo ho neposlouchal ...
Skloním hlavu a pak jí zvednu, ano být štěstěna víc nakloněna mohla jsme dokázat něco víc ovšem já považuji za zázrak už jen to že se mi povedlo přežít. Navíc problémy nemáme jen my ti, kteří tvrdí že zde problémy nejsou zde nežijí. I zde jde o moc jen poněkud jiným směrem či způsobem. Vyslechnu si tedy co mi Samuel říká a přikývnu a pak počkám jestli pro mně nemá něco dalšího co by mi chtěl sdělit.

Přízrak, Roger
599 SL / 17.2. /kolem oběda
Cesta z Bennyho tetovacího salónu do nálevny

”Díky Benny, když někdo bude chtít tetování, doporučím mu tvůj stalón.”
Rozloučím se s Bennym. Byl sdílný a nedělal problémy. Až je mi trochu líto, že sem si hrál s tím zásobníkem. Na druhou stranu nám to ušetřilo čas stejně jako hlasivky.
Sežeň si tu vidličku a nebo dej už někomu do řepy. Vykecáváním se díry do lidí neudělají. Pohled na chlápky před barem mě zase trochu srovná do ostražitosti.
Hned jak minem shluk před salonem pochvalim Smileho. ”Dobrá práce s tím hlídáním. Jeden se pak může víc soustředit na jednání.”
Míň kecat víc střílet! stěžuje s vnitřní hlas.