Andor.cz - Dračí doupě online

Bar Sedma
599 SL 16.2. 14:05

Takže jsem měla domluvené rande. S Cajnem, ale na tom mi moc nezáleželo. Kam mi byla docela podporou, ale stejně jsem se úplně nemohla soustředit na práci, protože jsem... no neměla rande dlouho. Když má člověk podnik, tak hodně času věnuje k jeho chodu a zvlášť, když se ten podnik v Dolním městě.

Po nějaké době jsem samozřejmě začala uvažovat jestli to byl dobrý nápad. A nakonec jsem se donutila nad tím prostě neuvažovat. Už to bylo domluvené a prostě se uvidí. Přinejmenším to bylo dobré rozptýlení od toho čekat furt na zprávy o mé sestře. Udělala jsem co se dalo, teď jsem stejně mohla jen čekat.
Ale už to bylo pár dní. Měla jsem obavy, že Lucy nejspíš už neuvidím.

Druhý den jsem se chvíli trápila tím co na sebe, ale nakonec jsem se rozhodla obléknout normálně. Nakonec nemířili jsme kdo ví kam.
Když Keslen dorazil já byla dole a čekala, prohlédla jsem si ho, naštěstí to nevypadalo, že by se oblékl nějak jinak. Docela se mi ulevilo. Mávla jsem na něj a šli jsme si sednout stranou.
„Ahoj Keslene.“ také ho pozdravím a usměji se. Samozřejmě měl masku, ale měla jsem pocit, že se usmívá.
Pořád se divil, proč jsem pozvala zrovna jeho. Pokrčím rameny. „To je docela jednoduché. Jsi pracovitý, jsi spolehlivý a to jsou vlastnosti, které se dneska těžko hledají. Docela dobře jsi se na nás mohl tenkrát vykašlat a zmizet sám, ale neudělal jsi to. A to, že nevím jak vypadáš ti taky propůjčuje jisté tajemné kouzlo.“ Usměji se.
„Dobrá. Co si dáš?“ zeptám se a přemýšlela jsem co udělat nebo říkat. „Co kdyby jsi mi řekl něco víc o sobě?“ pobídnu ho.

Titus, Roger
599 SL / 17.2. / 11:42
Mraveniště – Bennyho tetovací salón

Benny se zamyslí, zkoušecí si vybavit nějaké podrobnosti, ale nakonec jen zklamaně pokrčí rameny.
„To jméno mi nic neříká. Je tu tolik gangů, že se o ty malé nikdo nezajímá. Tohle budou asi jeden z nich. Ale asi tuším, který z nich to bude.“ Benny se vrátí zpátky k fotkám, kde chvilku listuje, až nakonec zastaví na druhém ze zmíněných tetování. Had, který začíná na krku a táhne se až na bok.
„Ten popis by seděl nejlíp asi na tohohle. Neznám jméno ani adresu, ale zdržuje se v dost zvláštní společnosti. Několik z nich jsem taky tetoval. “ Potom Benny odloží počítač s fotkami a začne povídat o tom, kde byste je mohli najít. Popis je složitý a kvůli uspořádání města ho musí opakovat asi třikrát, než si ho tak nějak zapamatujete.
„Je to místní nálevna. Plno zvláštních týpků. Žoldáci, kaisoví horníci a občas i pár členů gangu. Tam se možná už něco dozvíte. Možná tam dokonce někdo z nich bude.“ Víc informací vám Benny nedá.

Daina
599 SL / 16.2. / 14:05
Dolní město – Bar sedma

„Co bych to byla za kamarádku, kdybych nepomohla.“ řekne Kam se zářivým úsměvem. Potom si spolu ještě chvíli povídáte, než musí Kamilie odejít. Ty se vrátíš zpátky ke své práci. Den pomalu ubíhá, stejný jako jakýkoliv jiný den. Hosté přicházejí a zase odcházejí. Dojde k několika drobnějším potyčkám mezi opilci, přičemž jednu Lewis vyřeší přeraženým nosem a následným vyhazovem viníka ven. Ale nic moc neobvyklého se nestane.

Nastane další den. Schůzku máš domluvenou na druhou hodinu, s tím, že se setkáte u tebe v baru. Kaslen dorazí v 14:05. Oblečený je celkem prostě, tak jako kdejaký člověk ze Starého města. Výjimku tvoří snad jen rukavice, které by si člověk obvykle na posezení do hospody nebral. A na tváři má pochopitelně svou typickou masku, přes kterou má přehozenou kapuci.

aHOj DaiNo, rád tĚ vidím. řekne Kaslen. Najdete si volný stůl, někde dál od ostatních hostů a mimo zvědavé pohledy. PoŘÁd nEchÁpu, proč jsI pozvala zrovNA mě, ale jSem rád. Těžko říct, jak se zrovna tváří, ale máš pocit, že když to říkal, že se usmál.

Přízrak, Smile
599 SL / 17.2. / k poledni
Mraveniště – Bennyho tetovací salón

Hned jak Benny začne spolupracovat, schovám zásobník i náboje a chovám s slušně. Jeden pohled na Smileho, jestli je okolí v pořádku a pak se věnuju zase Bennymu.

Míň kecat víc střílet! BuDa BuDa BuDa BuDa... Zaprotestuje vnitřní hlas, ale tet na něj není prostor. Je potřeba přemýšlet a hrát si na vyšetřovatele, aby jsme pak mohli střílet.

Prohlížím si obrázky, které mi ukáže. Začínají mi docházet nervy i nápady, ale Benny spolupracuje, tak ho nebudu trápit. Zatápu v paměti jaké info jsme dostali.
”Pohybuje se ve skupině asi pěti dalších podobnejch vořežprutů. Ztřeštěný účesy, plná huba keců, jejich skupina si říká Cuthai.”

Skrytě doufám, že to Bennymu něco řekne, další plány které mám...
… chodit a střílet do náhodných kolemdoucích… Muhe he he he Tlemí se mě vnitřní hlas.

Bar Sedma
599 SL 15.2.

Kam najednou byla jako nějaká dohazovačka, protože se mi docela montovala do toho co mám napsat. Po pravdě, já nebyla zrovna ženská, která by si potrpěla na chození kolem horké kaše. A tak jsem to napsala prostě přímo.
Ne, že by její rady nebyli špatné, ale měla jsem dojem, že nemá cenu psát epický výlev, když jde jen o pozvání na rande.
A pak stačilo jen čekat, zůstala jsem dole a mezitím projížděla zprávy o pohřešovaných a taky nalezených mrtvých jejichž totožnost se nezná. Člověk nikdy neví.
Kam mě pořád otravovala s tím jestli už napsal a já ji pokaždé řekla, že ji povím až odpoví. Vážně... dohazovačka. Nebo má nerva z toho, že postrádá vlastní milostný život. Ne, že by neměla o nápadníky nouzi. Ale ona je příliš zaneprázdněna prací a starání se o sestru.

Pak komunikátor zabliká. Hned si zprávu přečtu. Samozřejmě jsem byla zvědavá, nač předstírat, že ne.
První dvě věty nezněli moc dobře. Ale pak obrátil s tím, že je to s Cajny složité, ale jestli opravdu chci, tak můžeme zítra zajít na skleničku. Samozřejmě jsem si uvědomovala že je Cajn. Ale mě osobně to nevadilo. A jak složité? No měla jsem jisté představy, ale raději si to nechám vysvětlit.
Kam samozřejmě postřehla, že něco přišlo a už byla u mě.
„Není si moc jistý v kramflecích. První mi to znělo jako, že odmítne, ale pak souhlasil. Řekla bych, že na rande chce, ale taky to zní tak, že má docela nízké sebevědomí.“ Odmlčím se. „V podstatě má obavy, abych nebyla zklamaná.“ Nastavím komunikátor tak aby si mohla zprávu přečíst. „ Přemýšlela jsem nad odpovědí.
“Říkala jsem ti, že je milej. A tohle je i docela roztomilé.„ Usměji se a ruku stáhnu.
Odesilatel: Daina
Předmět: Re: Schůzka

Myslím to vážně. A uvědomuji si, že jsi Cajn. Pokud jde o ty komplikace, tak si to ráda vyslechnu. A uvidíme. Jasně. Zítřek je fajn. Stav se u mě v Baru. Buď zůstaneme nebo půjdeme jinam. Jak budeš chtít. Budu se těšit.“

Odeslala jsem a pak teprve to dala Kam přečíst, už jsem nechtěla aby mě donutila to změnit.
„No jsem zvědavá co těmi komplikacemi myslel. Mám skoro chuť si začít o nich něco zjišťovat, ale... myslím, že bude lepší když počkám až mi to vysvětli. V databázi je spousta výmyslů.“ Ale i pravd. Bohužel.
Protáhnu se a usměji se na Kam. „Díky za asistenci. Nebýt tebe tak by mě asi nenapadlo zkusit Keslena pozvat.“

Daina
599 SL / 15.2. /
Dolní město – Bar sedma

Kamilie se jenom ušklíbne. „Jasně, že jo.“ Potom do tebe přátelsky dloubne, aby tě pobídla. „Co horšího se může stát, než že odmítne? Hold to potom zkusíš jinde. Každopádně zkusit to můžeš.“
Takže jsi tedy Kaslenovi napsala. Neobešlo se to bez drobných připomínek od Kam, která ti radila co napsat. Ne všechny její rady byly špatné, ale nehodily se zrovna na první schůzku. Nakonec jsi to tedy napsala tak, jak se ti to zdálo nejlepší.

Na odpověď čekáš dlouho. Už se zdálo, že jsi udělala něco špatného, nebo že si to Kaslen špatně vyložil, když ti najednou komunikátor zabliká, oznamující novou zprávu. Je od Kaslena.

Odesilatel: Kaslen
Předmět: Schůzka

To myslíš vážně? Nevím, jestli je to dobrý nápad.
S Cajny je to trochu komplikované a nechtěl bych tě zklamat, nebo ti dávat nějaké falešné naděje.
Pokud ale i tak chceš, můžeme zajít na skleničku. Hodilo by se ti to zítra? Dnes mám ještě nějakou práci.

Zdá se, že nejen že jsi Kaslena zaskočila, ale i trochu zmátla. Kamilie tě prakticky celý den otravovala otázkami, jestli už napsal, jako kdyby to mělo být její vlastní rande. Když pak uvidí, jak si zprávu čteš, tak se k tobě nachomýtne. „Tak co napsal?“

Titus, Roger
599 SL / 17.2. / 11:46
Mraveniště – Bennyho tetovací salón

Ve chvíli kdy začne cvakání nábojnic tak se Benny podívá Titovým směrem. Ve tváři má nervózní výraz, ale nic neříká. Teprve jakmile Titus ztichne a ozve se další cvaknutí, tak mu dojde trpělivost.
„Tak fajn, FAJN! Klídek, jo?“ začne Benny a vstane ze židle. Kousek od tebe odstoupí, ruce obraně zvednuté před sebe.
„Jak mám sakra vědět, koho hledáte, když mi skoro nic neřeknete? Víte, kolik takových lidí může být?“ Na vaší odpověď ale nečeká. Přejde na druhou stranu místnosti, kde ze stolu zvedne malou tabulku, počítač, a začne na něm něco prohlížet. Zprvu nevidíte tam má, ale jakmile přijde blíž, tak to oba uvidíte, fotky. Nejsou tam žádná jména ani adresy, pouze fotky jednotlivých tetování. Ani obličej není vidět, pokud tam není tetování.

„Tak se podíváme, muž, had a krk.“ mumlá si pro sebe Benny. Nic víc o vašem cíli nevíte a jak se zdá, tak je tu hned několik podobných obrázků. Jeden z dotyčných má třeba kresbu hada, kdy je spodní část hadí tlamy spojená s čelistí tetovaného a krk ozdobený jako hadí tělo. Další má mnohem klasičtější obrázek, kdy malá hadí hlava cení zuby vzhůru k hlavě a tělo se pak táhne po krku dolů, až na bok jeho těla. Třetí kresba je mnohem menší než obě předchozí. Jde o hada ve tvaru kruhu, který se zakusuje do vlastního ocasu. Velmi jednoduchá kresba, nic složitého. Poslední z obrázku není tak úplně had, spíš drak nebo něco takového, který ale hada dost připomíná. Malý drak, nacházející se kousek pod uchem a který se táhne kousek dolů na krk. Víc obrázků vám neukáže.

Když Benny skončí, pohlédne na vás. „Tohle jsou všichni, kteří splňují vaše podmínky. Pokud si to tetování ale nechal dělat jinde, tak vám pomoct nemůžu. “ Teď už jenom zbývá vybrat, který z těch čtyř je ten pravý. Nebo můžete obejít všechny a identifikovat dotyčného, až ho uvidíte.
„Víte něco víc?“ zeptá se pak Benny.

Přízrak, Roger
599 SL / 17.2. / dopoledne
Dolní město - sídlo železných

Odpověď toho chlapíka se mě vůbec nezamlouvá. Pochybuju, že vede nějakou kartotéku a jeho sekretářka bude nejspíš nějaká jednonohá kurva od vedle.
Měli by jsme vytáhnout bouchačku a pokropit ty lidi před salónem jednou krátkou sociální dávkou, ať chlápek pochopí, jak vážně to myslíme.
Sic se mi nápad mého vnitřního hlasu náramně zamlouvá. Neuskutečním ho, protože nemám rád, když do mě někdo střílí jen tak z hecu, protože se mu chce. Tak budu pro jednou dárný soli a nebudu dělat jiným co nemám rád, když dělají mě….Máma by ze mě měla radost.

Smiley sleduje místnost. Sem rád, že se tak pěkně doplňujeme. Přijdu k chlápkovy a opřu se o stůl na kterém pracuje. Vyndám záložní zásobník do SMGčka a obráceně než to dělá chlápek do něj začnu ládovat náboje.
Obráceně myslím, že se dívám na Benyho a láduju do zásobníku náboje po zvyku. Jedna z mála věcí, co sem dělal častěji než sex.
S cvaknutím přidám náboj do zásobníku.
”Výš Beny, já to opravdu potřebuju vědět.” *Cvak*
”Jistě chápeš, že mého zaměstnavatele něčí dovolená nezajímá.” *Cvak*
”Není to moc trpělivý člověk” *Cvak*
”Já vlastně taky ne.” *Cvak*
”Strašně mě svrběj prsty, když dlouho nestřílim.” *Cvak*
”Já nemám rád, když mě svrbý prsty.” *Cvak*
Pak nechám okamžik ticha, který přeruší další *Cvak*
Očekávám, kdy zavolá na ty týpky z venku a já ho budu moct praštit.
Konečně bude zábava! dodá vnitřní hlas.

Bar Sedma
599 SL 18.2.

Rozhlédnu se po baru, když řekne, že by to mohl být tímhle místem a už jsem se chtěla ohradit, co je na mém milovaném baru špatného? Není to sice žádné luxusní místo a chodí sem kde kdo, ale udržuji tu poměrně pořádek. V kde jakých barech je špinavo a to nemluvím o výtržnictví, které končívá i mnohdy smrtí.
To se mi tu stalo jen jednou. A nebrala jsem si servítky. Stalo se to krátce při otevření a mě bylo jasné, že musím určit pravidla jinak z baru budu mít jen další obyčejný pajzl.
Útočníkovi jsme dali pořádně do těla, zlomené kosti, otevřené rány, nic smrtelného a pak jsem ho na týden přibila na zeď se vzkazem, že tohle se stane každému kdo mi tu bude dělat bordel.
Pak jsem ho poslala do nemocnice a udala ho polišům a bylo to. Od té doby jen menší šarvátky, které šli vyřešit snadno.
Kam ale zmíní, že myslí Stratos a já se přestala cítit uraženě. No je pravda, že tady člověk těžko najde někoho do života. Když to vydrží rok je to docela dobrý. A pak ještě rychlovky, jenže na to jsem nebyla a nehodlala jsem se přidat k té hromadě lidí co mají pohlavní choroby protože žijí tímhle... stylem života.
„Možná.“ Uznám, ale někomu to vychází. Občas vidím rodiče s jejich dětmi a podobně.
Zeptala se mě na dovolenou. „Eh... nevím? Už je to dlouho, ale tak není to tak hrozný. Teď už nemusím být za barem a po tom co dodělám papíry mám vesměs volno. Tak jsem nad dovolenou nějak neuvažovala.“ Hmm... možná bych taky mohla vyrazit někam... pryč?

Kam se mě pak zeptala na Keslena. „Keslen? No on je... kamarád, asi.“ Pokrčím rameny. „Setkali jsme se náhodou a ukázalo se, že je docela spolehlivý a přátelský. A ty víš, jak je těžké tady narazit na někoho spolehlivého.“ Řeknu. Keslen? Jako jo..oblíbila jsem si ho právě proto, že se na něj dalo spolehnout. Taky se na nás mohl vykašlat a zmizet, každý za sebe. On to neudělal a pomohl nám dostat se pryč z té šlamastiky. Proto jsem ho šla tenkrát hledat. Spolehlivé lidi je lepší držet si u sebe.
„Moc dlouho se neznáme. Ani nevím jak vypadá a tak...“ Jít s ním na schůzku by mi, ale asi nevadilo. Ale netušila jsem ani kolik mu je. Mám dojem, že něco kdysi zmínil o svém věku jako kdyby už byl za zenitem... vážně netuším.
„Eh. Takže myslíš, že bych ho měla zkusit pozvat na rande?“ uculím se a zvednu ruku se svým komunikátorem.
Pokud mi to Kam potvrdí, tak napíšu Keslenovi zprávu.
„Ahoj Keslene. Chtěl by jsi jít se mnou na rande?“ a poslala jsem. „Tak uvidím.“ Uculím se. „Myslím, že ho to trochu zaskočí.“ Začnu se smát.

Titus, Roger
599 SL / 17.2. / 11:28
Mraveniště – Bennyho tetovací salón

„Aha…“ řekne Benny, aniž by zvedl hlavu od práce. Klidně pokračuje ve své práci, stejně jako když jste přišli. Nezdá se, že by vám věnoval moc velkou pozornost, ale nakonec přeci jen znovu promluví.
„Je mi líto, ale nevzpomínám si. O kartotéku se obvykle stará moje sekretářka a ta je teď na dovolené. Pokud tedy nechcete žádné tetování, tak vám asi moc nepomůžu. Zkuste to za pár dní.“ Nic víc k tomu neřekne, patrně nepovažuje za důležité s vámi mluvit mluvit víc než to, pokud nejste zákazníci.

Zatím co Titus mluví s Bennym, rozhlíží se Roger po tetovacím salónu. Jde o celkem malou místnost, tak tři krát tři metry, ale hodně místa zabírá Bennyho vybavení a nábytek, takže se to zdá menší. Vzadu, na druhém konci místnosti jsou pak dveře, nebo by bylo lepší říci plachta, která má jako dveře sloužit.