Daina
599 SL / 18.2. /
Dolní město – Bar sedma

„Já ti nevím, Daino.“ začne Kamilie. „Možná je to jenom tímhle místem.“ přitom rozhodí rukama do stran. „Nemyslím bar, ale Stratos.“ Stratos, místo na okraji vesmíru, kam většinou lidé před něčím utíkají, nebo se tu rozhodnou ukrýt. Rozhodně se nejedná o místo pořádku a civilizace.
„A nebo prostě jen moc pracuješ.“ dodá po chvilce s úsměvem. „Kdy jsi naposledy měla nějakou dovolenou?“ zeptá se zvědavě. Kam podobné problémy jako ty ale neměla. Věděla jsi minimálně o třech chlapech, s kterými se v poslední době stýkala a u hostů měla také dobrou pověst. Sice velká spousta z nich byli opilci a žoldáci plácající jí po zadku, ale nouzi o pozornost rozhodně neměla.
„Mimochodem, kdo byl ten tajemný chlápek v masce, který sem za tebou přišel?“ zeptá se s Kamilie s úšklebkem na tváři. „Na to aby to byl obyčejný host, tak jste spolu mluvili moc dlouho. Že by přeci jen nějaký přítel?“

Titus, Roger
599 SL / 17.2. / 12:08
Mraveniště – Bennyho tetovací salón

Hele mluví tady Ti vůbec stejným jazykem?

Já vím, že mluví a vím, že se nás bojí, ale tohle je prostě k vzteku. Občas bych nejraději vzal pistoli a prostě to tady vystřílel a vlastně splnil úkol. Bohužel tolik munice jsem neměl a tak jsem tohle musel prostě přetrpět. Přetrpět, úkol za pár kreditů, který je horší než kde jaká bitva.

Přiznej si to Smile, radši by jsi hnil v zákopě než tady dělal hledače nějakých chuligánů a rádoby machrů. Holt život není vždycky takový jaký by jsi chtěl, tak si zvykej a nefňukej pitomče.

Konečně jsme našli ten pitomej tetovací salón a vypadal vlastně tak jak jsem si ho představoval. Krásně zašlá budova s nápisem, který pamatuje ještě mojí prabábu a pobudové, kteří prostě patří ke koloritu. Nutno podotknout, že aspoň před námi neutíkají, takže to bude zjevně to tvrdé jádro dnešního Mraveniště. Normálně nás nechali vstoupit do obchodu, což může být dvojsečné. Majitel se nezapře, sám jako obrázek a hned začne nabízet. Mám takový pocit, že na zdejší poměry je trošku drahý, ale zjevně jakž takž prosperuje. Titus mu začne pokládat otázky a já se mu do toho nepletu. Co si vezmu na starost já je naše zajištění. Rychle projedu tohle divný místo očima, abych našel případná nebezpečí, další vchod nebo něco co by nám mohlo způsobit nepříjemnost a potom se postavím tak, abych viděl na všechna tahle místa. tudíž do nějakého rohu. Mám prostě blbý pocit a rád bych byl připravený ten pocit vytěsnit, pokud by to hořelo a ono to dřív nebo později hořet začne.

A Ty se na to těšíš viď Smile?

Dolní město – Bar Sedma

Ellisovi naštěstí stačilo to co jsem mu řekla i když mě to připadalo spíš jako kdybych mu toho moc neřekla. Bylo fajn, že byl profesionál. Chtěl si promluvit i s mými zaměstnanci a já přikývnu. „Jistě. Řeknu jim o tom, že se jich přijdete ptát.“ Dal mi na sebe číslo, kdybych si na něco vzpomněla.
„Děkuji. Když tak se ozvu.“ Doufám, že tu mou sestru potížistku najde. Objevila se v Baru Kassanda, která byla v druhém týmu. Ale nikdo jiný. Pořád mi dělal starosti Kaslen, mohla jsem jen doufat, že se taky časem ukáže a poslala jsem Kassandře pití na podnik.

Čas běžel a život tak nějak se svezl do starých kolejí. Robert se zatím neukázal, ale prej to bylo všechno kvůli tomu, že situace je pořád docela špatná, takže jsem to chápala. Peníze jsem naštěstí nutně nepotřebovala, tak jsem mohla počkat.
Postupně se začínali ukazovat i víc lidí, kteří celé té věci pracovali, nakonec se to očividně docela zvládlo, když to zvládlo tolik lidí.
A nakonec se ukázal i Keslen, kterého jsem vítala nejvřeleji a dokonce jsem ho s úsměvem poplácala po rameni a pozvala ho na drink a on mi mohl vyprávět kde byl. Dobře se schoval. Tam bych ho nešla hledat ani já. Zajímala jsem se, ale o jeho zdraví.

Pokud šlo o Ellise, tak ten se objevil hned další den, aby si promluvil s mými lidmi a pak zase šel a od té doby nic. Pravděpodobně to znamenalo, že zatím nemá žádnou stopu. To nebylo moc dobré, čím déle času uplynulo tím byla menší šance, že ji najde. Co když byla mrtvá? To samo o sobě už by bylo špatné, ale musela bych kvůli tomu zkontaktovat rodinu, abych jim to řekla a poslat domů ostatky. Musela jsem se štípnout do tváře, abych přestala myslet hned na to nejhorší.
Pokud šlo o mě, tak samozřejmě jsem se držela při zemi. Sice jsem za sebou nenechala moc stop co by mě sem šli vysledovat, ale kdo ví? Takže jsem se věnovala administrativě a chodu Baru. Pokud šlo o závěť, kterou jsem před akcí sepsala kdyby se mi něco stalo, jsem nechala v trezoru. Řekla jsem si, že stejně neuškodí něco takového mít kdyby něco a stejně by její znění se příliš nelišilo.

Sama jsem se snažila v hledání Lucy pomoci tak, že jsem vylepila plakáty. S fotkou, kterou jsem vytáhla z bezpečností kamery a kterou poslala jako aktuální Ellisovi. Nabízela jsem za její nalezení nebo informace, které povedou k jejímu nalezení odměnu. Dost velkou aby to lidi zaujalo, ale ne příliš aby lidi nenapadlo zkusit Lucy uvěznit a tahat ze mě ještě víc peněz.
Zkusila jsem taky zkontaktovat Keslena, ne aby ji hledal, ale kdyby náhodou něco zaslechl nebo viděl někoho kdo ji je podobný aby mi dal vědět. Nakonec netuším kam až se Lucy dostala a Keslen se kvůli svému původu dostane na místa, kde jiní ne. Víc jsem asi dělat nemohla.

Po nějaké době jsem zase byla dole v baru, ne dlouho po otevření, takže tu pořád nebylo moc lidí, a upíjela koktejl a vedla s Kam ženský řeči.
„Jak to, že nemám žádného chlapa Kam?“ ptám se ji trochu deprimovaně. „Dokonce ani nápadníka. Je to tím že moc pracuju?“ ptám se a začnu vypočítávat na prstech.
„Hezká jsme dost, nejsem feťačka, nejedu v ničem nelegálním.“ V duchu dodám, že to není tak úplně pravda. „Mám práci, nejsem chudá. Takže v čem je problém?“ ano klasické ženské řeči. Kam měla aspoň sestru. Já tu svou někde ztratila.

V salónu

Přízrak, Roger
599 SL / 17.2. / poledne
Mraveniště – Bennyho tetovací salón

Cestou v marveništi potkáváme samá individua...ty hovada co se radši zdejchnou, než aby s náma pokecali. Nedivím se jim. Nejsme zrovna tým roztleskávaček a sociální dávky taky nerozdáváme, teda dávjky jo, jen ty sociální ne.

Sebere to asi 40 minu než z těch lidí dostaneme co potřebujeme a najdeme Bennyho salón. Před salonem je banda chlápků. Jejich podezřívavé pohledy přímo zpívají, že z nás nejsou nadšení. V hlavě mi z nich začne šrotovat, jestli jsou to jen další grázlící, nebo zaměstnavatelé kořisti naší lovné sezóny.

Rata ta ta ta ta ta…. Zazpívá mi vnitřní hlas v hlavě pěknou písničku během toho, jak k nim míříme. Zasvrbí mě ukázováček, kterým mačkvám spoušť. Mlčky kolem nich projdeme. Zašimrá mě zátylek, jak se do něj zabodnou jejich pohledy.

Vlezem dovnitř, malej zavšivenej bejvák s tetovací židlí a kreslícím umělcem.
Mohl bys vyklopit kde je ten hňup a jeho kámoši než si uděláš lobotomní tetování. Napoví mi vnitřní hlas. Příjemně se pousměju nad naším společným smyslem pro humor a celkem přívětivě se chlápka zeptám.
”Dobrej, hledám borca, co jste mu dělal neonový tetování hada na krk.” V duchu doufám, že to není jediný neonový tetování, který dělá a pamatuje si komu co dělal.
Pro dobro chlápka doufám v normální odpověď. Úplně cítím, jak si vnitřní hlas mne ruce v očekávání nějakého násilí. Najednou mi svitne, jestli to k***a není znak nějakýho gangu. Ke kterýmu patří třeba ty hovada venku....
”Nenechávaj si to u tebe třeba tetovat nějaký gangy jako svý značky?”

Titus, Roger
599 SL / 17.2. / 12:08
Mraveniště – Bennyho tetovací salón

Není moc lidí, které byste mohli oslovit. Spousta Zmizí hned při první příležitosti poté, co vás spatří, jiní na vaše otázky neodpovídají. Jako kdybyste se ocitli opět v nějakém jiném světě, kde vám uniká nějaký podstatný detail, potřebný ke komunikaci. Najde se i několik, kteří hned neutečou. Moc toho z nich nedostanete, ale ze všech těch útržků nakonec poskládáte potřebnou informaci o místě, které hledáte.

Bennyho tetovací salón. Nachází se hluboko v mraveništi, přímo uprostřed jakéhosi malého náměstíčka. Nad vchodem visí velký neonový nápis BENNY, který občas problikne a jedno z písmen čas od času zhasne. Venku postávají podezřelé postavy. Těžko říct, zda jsou to chuligáni, žoldáci, nebo něco horšího, tihle jsou ale jedni z prvních, kteří před vámi neutekli. Co víc, prohlížejí si vás a nezdá se, že by byli z vaší přítomnosti dvakrát nadšení.

Salón není nijak velký. Skládá se z jedné místnosti kde je tetovací křeslo a veškeré vybavení pro práci. Spíš než tetovací salón to připomíná nějakou dílnu. Celkový dojem zachraňují akorát obrázky dřívějších prací, které jsou rozvěšené po zdech. Majitel, Benny, zrovna sedí u stolu a kreslí nějaké návrhy.
„Jak vám mohu pomoci?“ zeptá se. Je to Mladý muž tmavé pleti, nejspíš okolo třiceti let. Vlasy má po stranách vyholené a na levé půlce hlavy má nějaké zvláštní symboly. Podobně ozdobené má i obě ruce. „U klasiky si účtuji třicet jednotek, barevné jsou za padesát a neonové za rovných sto.“

Kassandra
599 SL / 15.2. / 29:32
Cesta zpátky do starého města

Hlídka se zdržovala ve tvé blízkosti. Nezdálo se, že by chtěla v blízké době odejít. Rozhodla ses tedy počkat, až odejdou. Sice po tobě nahoře už pátrali, ale bylo to lepší, než riskovat další střet.
Trvalo několik hodin, než hlídka opustila svojí pozici. Možná už skončily své hledání, možná se jen střídali s další skupinou. Tak jako tak to byla příležitost proklouznout.
Cesta dál byla už mnohem snazší. Žádné hlídky ani problémy. Navigování chodbami sice bez Kaslena nebylo zrovna nejsnadnější, ale ty sis cestu naštěstí dobře zapamatovala.

Zpátky ve starém městě sis už mohla zase oddychnout. Bylo potřeba ještě podat hlášení Samuelovi o všem, co se stalo a také doručit ukradená data do baru Sedma, kde si je měl někdo vyzvednout. Potom už jsi měla celý zbytek dne pro sebe.


599 SL / 18.2. / 09:00
Horní město - Creo Pharmaceutics

Samuel tě znovu kontaktuje až po několika dnech, během kterých jsi dostala volno. Teď nastal čas vrátit se zpátky do práce. Setkali jste v budově Creo Pharmaceutics, na bezpečnostním patře. Normální člověk by to tu považoval za obyčejnou technickou sekci, možná výzkumné oddělení, ale ve skutečnosti bylo tohle místo plné po zuby ozbrojených lidí, převážně bývalých vojáků a žoldnéřů, pokročilé technologie a neschválené protetiky.

„Ta akce nebyla špatná.“ začne Samuel rozhovor. „Očekával jsem sice trochu víc, možná něco trochu víc hmatatelného, ale s tím už se nedá nic dělat.“ Nezněl zrovna spokojeně, spíše zklamaně. „Nikoho jsme zatím ještě nezatkli, ani nemáme nic bližšího k tomu záhadnému Robertovi, ale to všechno je jenom otázkou času. Prozatím to můžeš pustit z hlavy, protože pro tebe mám nový úkol.“
Samuel pak ve své kanceláři zhasne a spustí holoprojektor. Objeví se na něm postava tmavovlasého muže v obleku. Na skráních jsou vidět šediny, ale jinak vypadá velmi dobře, na někoho kdo žije na Stratosu. Ty víš, o koho se jedná.
„Myslím, že ti ho nemusím představovat.“ řekne Samuel a má pravdu. Už jsi ho několikrát viděla, i když jste spolu nemluvili. Byl to Raymond Hodson, ředitel společnosti Creo Pharmaceutics.
„Raymond Hodson, současný ředitel Creosu a šéf nás obou. Převzal společnost poté, co jeho předchůdce Walter Kidman nešťastně zemřel.“
Nešťastně se myslí to, že mu někdo udělal do hlavy díru plazmitovou puškou a pak ještě utekl pryč.
„Jak jistě víš, tak máme teď na krku řadu problémů. Nebudu to všechno vyjmenovávat, to bychom tu byli celý den. Takže přejdeme rovnou k věci. Máme podezření, že chce někdo našeho šéfa oddělat. Nejde tedy jenom o něj, je v tom celá řada dalších lidí, ale ředitelé ostatních korporací pro nás teď nejsou podstatní. Ty jsi byla přidělená k Hodsonově ochrance.“

Daina
599 SL / 15.2. / 29:12
Dolní město – Bar sedma

Ellis tě celou dobu pozorně poslouchá a dělá si poznámky. Kromě prvotních otázek toho moc neřekl a většinu povídání nechá na tobě, takže nemáš moc informací, aby sis udělala obrázek, co je to vlastně za člověka. Ale kromě hrubého vzhledu, působí celkem normálně. Slova se opět ujme, až když domluvíš.
„Tohle mi bude stačit. Už jsem pracoval s mnohem méně informacemi. Nějak si poradím. Rád bych si taky promluvil s vašimi lidmi, až to bude možné. Hlavně s někým, kdo jí viděl naposledy. Pro začátek by to hodně pomohlo.“
Muž ti potom ještě nadiktuje číslo na svůj komunikátor.
„To pro případ, kdybyste si na něco vzpomněla, nebo kdyby se třeba sama vrátila. Až něco zjistím, tak se vám ozvu.“ Tím váš rozhovor skončí a Ellis odejde.

Nedlouho potom co jsi domluvila s tím detektivem, se v baru ukáže Kassandra. Během akce byla v druhém týmu, takže všechnu tu srandu, o které jsi slyšela, zažila z první ruky. Vypadá unaveně a je celá špinavá. Kromě ní se ale nikdo jiný neukáže. Co se stalo s ostatními tak netušíš.
Kassandra předá disk s informacemi kurýrovi, který tu na to čekal už několik hodin a zase zmizí. Samotný kurýr se také nezdrží moc dlouho. Informuje tě o tom, že se vám Robert ozve, jakmile bude moci a vyřeší s vámi vaší odměnu.


599 SL / 18.2.
Dolní město – Bar sedma

Od akce v Horním městě uběhlo už několik dní. Během té doby se stalo několik věcí:
•Robert se neukázal. Podle zprávy, kterou poslal, je situace pořád dost horká, takže nemůže podniknout nic velkého. Navíc má podezření, že by ho mohli sledovat. Je ti jasné, že kdyby ho SBS nebo někdo jiný chytil, tak se můžete s penězi za svou práci rozloučit. Robert se tedy ozve koncem týdne a dá vám vědět, co bude dál.

•Ukázalo se několik lidí z vaší skupiny, které jste měli za mrtvé, nebo se pohřešovali. Jako první se v baru objevila Billie, hackerka z prvního týmu. Povídalo se o ní, že jí dostalo SBS, ale jak se zdá, nebyla to pravda. Bilie byla v pohodě, jen trochu potlučená. A taky byla pěkně nasraná. Hlavně na Roberta, který měl dodat peníze a ještě se neukázal. Takže od té chvíle trávila v tvém baru celkem dost času.

•Dalším z těch kdo se ukázal, byl Kaslen. Asi dva dny se ukrýval v tunelech pod Horním městem, blízko nějakého skladiště toxického odpadu, kde jak sám poznamenal, by nikoho nenapadlo hledat. Když se situace konečně uklidnila, tak se mohl konečně vrátit zpátky.

•Ellis ještě nezavolal. Zastavil se ve tvém baru hned další den po tom, co jste spolu mluvili. Chtěl si promluvit s tím, kdo měl v ten den službu, a také s ostatními, pro případ, že by od Lucy něco zajímavého slyšeli. Co ale jinak dělal během posledních dní, vůbec nevíš. Žádná zpráva, ani telefonát.

Vzhůru dolů
Vypadá to že jsem v tom sama a pokud někdo z týmu přežil asi uvažuje stejně a já navíc nejsem určená pro boj v plné palbě nebo pro způsob vyčistím a odejdu. Navíc to vypadá že se zatím rozhodli zachovat podle plánu mnoho psů zajícova smrt. Musím najít skulinu a pak možná tento šílený nápad se kterým jsem souhlasila i přežiju. Když se vydám k výtahu nikdo mně nepřepadne protože jsou asi nadšeni že jsem jim to tak usnadnila. Když zhasnou světla a výtah se zastaví krátce potom co se dal do pohybu tak se můj předpoklad potvrdí.
Teď budou nejspíš nadšeni protože budou přesvědčeni a mám tě ...
Přesto nepospíchám a opustím kabinu, šachta je sice tmavá a neosvětlená ovšem když moje oči zmodrají tak vidím docela dobře a rychle se vydám dolů.Obě šachty jsou propojené to jsem sice doufala ovšem jistá jsem si nebyla, zřejmě předpoklad že rozhodnout se šplhat šachtou je pro ostatní dost riskantní. A když už jsem v šachtě která patří tomu starému výtahu uslyším nad sebou hluk a velkou ránu. Chvíli se zastavím a poslouchám, ale potom už je ticho. Asi tuším co to bylo, pokud se však nepletu tak bych si měla pospíšit. A nakonec se dostanu tam kde jsme vstoupily do výtahu když zaznamenám pohyb a po zaostření i to co se tu hýbe.
Poslali robota a dron aby to tu prohledal protože jim to rozhodně došlo.
Rozhodnu se zůstat v úkrytu a čekat až odejdou (nebo přejdou kolem), zasahovat zatím nebudu pokud to nebude potřeba.

Romantická procházka

Přízrak, Roger
599 SL / 17.2. / dopoledne
Mraveniště - staré město

Jo ten děda se tady asi neztratí. Ono evidentně musí mít něco zvláštního, aby tady takhle vydržel.

No jako je fakt, že bych odsud nerad odcházel a mluvil vyšší fistulí než mluvím teď dědo. Díky za informaci. Ať se Vám tu dále daří.

Titus zaplatí a pokračujeme do Mraveniště, když jsme mimo doslech tak se podělím o jednu takovou myšlenku.

No teď se můžeme akorát modlit, že ten roztomilej dědoušek s nima není nějak spojenej. Jako ne, že bych se bál nějakých pouličních cápků, ale i ten mě může zabít, když mi někde zpoza rohu ustřelí prdel.

Jenom pokrčím rameny a nějak neočekávám odpověď, protože nám nic moc jiného nezbývá. Pokud je mraveniště takové jaké očekávám, tak stejně hledáme opět jehlu v kupce sena, ale co nám zbývá. Ono náš příchod pokud to tam funguje jak čekám stejně nezůstane nepovšimnutý. Konstrukce uvnitř měst jako je Mraveniště mě vždycky fascinovali, protože ukazují co je všechno člověk schopný postavit, aby se to nerozpadlo a drželo to v jednom kuse. Občas je to velmi, ale velmi překvapující. Zrovna v Mraveništi je vidět, že lidská schopnost improvizace je nevídaná. Nikdo se na nás nedívá a vlastně se nám i vyhýbají.

Smile ty se tomu divíš? Všude se tu poflakují určitě partičky jako ta co honíš a je lepší když se na ně nedíváš a doufáš, že si Tě nebudou všímat ani oni.

Jelikož je teď placení na mě, tak dotyčnému, kterého si Titus odchytí blýsknu penízem před očima, ale nedostane nic, dokud z něj něco nevypadne. Ono i za hovno bych mu ho možná dal. Ten strach u něj bude enormní.