Andor.cz - Dračí doupě online

Výslech davu

Přízrak, Roger
599 SL / 17.2. / dopoledne
Mraveniště - staré město

Poslouchám dědu, má pravdu na pracky mu nevidíme. Roztáhnou se koutky mého šklebu v úsměv od ucha k uchu a pochlubím se tak dědovy že mám v hubě o pár víc zubů než on. Pravda, některé jsou implatntáty z doby, kdy na to byli prachy.
”Líbí se mi váš stajl.”
Konečně někdo kdo má smysl pro humor, ale střelit ho do ksichtu bych si troufnul, jenže proč to takovýmu pánovy s smyslem pro humor dělat.
Zasvrbí mě prsty, ale vnitřní hlas ignoruji. Pak se stařík dostene k mé otázce.
”Neonový tetování hada na krku...konečně čeho se chytit. ”
Škoda jen, že tyhle tetování jsou vidět jen ve tmě, takže budeme chodit a všude zhasínat světla, jako správná světluška.
Dám dědovy za info nějaké drobné. Kývnu na Rogera a razíme do mraveniště.

V mraveništi se nám mravenci...teda lidi klidí z cesty a nikdo se nám nedívá do očí. Pravda, bejvával sem větší simpaťák, ale co nadělám. Přitáhnu si mrtvej plášť blíž ke krku a tvářím se jako lev salónů, spíš se o to snažím. Cestou po mraveništi přemýšlím, jak by jsme takový hňupa mohli najít a jelikož máme jen jednu stopu budu se jí držet.

Vyberu jednoho nebožáka co nevypadá tak moc jako ubožák a oslovím ho. ”Dobrej ve spolek, nevíte o někom, kdo tu umí dělat takový ty pěkný neonový tetování co ve tmě svítěj?”
Moc lidí tu není, takže když budu brát jednoho po druhým jak je potkávám, dřív nebo později, by jsem se mohl nějaký odpovědi dobrat.

Hledání Lucy
599 SL 15.2. 28:55
Dolní město – Bar sedma

Takže jsem si najala profíka, který ví jak hledat lidi. Samozřejmě jsem ho pozvala k sobě do Baru, nakonec na taková setkání jsou bary nejlepší.
Když jsem na něj čekala, tak jsem jen tak pro jistotu projížděla seznam lidí, kteří se v poslední době našli mrtví. Hodně z nich byli jen s popisy, protože jméno neznámé. Ale nikdo mi Lucy nepřipomínal.
Muž, který se objevil měl místo jednoho oka implantát a rozhodně vypadal zkušeně, kdyby to bylo nějaké mladé ucho asi by moc důvěry nepůsobil.
„Diana.“ Potřesu si s ním rukou a když jsme se usadili, dala jsem znamení aby nám sem přinesli pití, takové malé gesto.
Na jeho slova jsem přikývla a vzdychla. „Je to moje mladší sestra. Sotva sem dorazila a rozhodně se tady nevyzná.“ Zavrtím hlavou. „Dlouho jsme se neviděli, ale pořád je ta samá jako před lety. Snaží se mi dokázat že je velká holka. Takže mám obavy, že šla vyvést nějakou blbost.“ Účtoval si docela dost, ale nedá se nic dělat. Ještě, že bar docela nese a mám nějaké úspory.
„Dobrá. Dejte mi vaše číslo.“ Řeknu a hned na jeho účet převedu půlku jeho odměny.
„Fotky... haaa.“ Vzdychnu znovu a tentokrát mu nahraji fotku, ale ta je z doby kdy teprve dospívala. „Novější fotku nemám. Naštěstí se zase o tolik nezměnila. Jsem si jistá, že i s tímhle by jste ji poznal.“ Ujistím ho a dost v to doufám.
„Kromě mě tu nikoho nezná. Je to vážně lamka. Může být kdekoliv. Ale jestli můžu odhadovat, tak nejspíš bude hledat takové ty rádoby drsná místa.“ Podepřu si rukou bradu. „Za tu dobu co jsem ji neviděla se myslím naučila rvát. Takže by se v nejhorším případě dokázala ubránit.“ Projedu si rukou vlasy.
„Aggrhh... promiňte. Vážně jsme se dlouho neviděli a nevím o kolik se změnila. Teď jen říkám to co odhaduji a jak na mě působila. Nebudete to mít moc snadné.“ Rozhodně ji zabiju jestli se najde a bude v pořádku.
„Možná by bylo lepší kdyby jste mi kladl konkrétní otázky.“

Titus, Roger
599 SL / 17.2. / 11:28
Staré město – Mraveniště

Stařík se na Rogera usměje bezzubým úsměvem (no zbývají mu nějaké tři nebo čtyři zuby) a začne se dusit, nebo smát, těžko říct co z toho to je, protože ve staříkově podání to zní podobně.
„I pitomci jako tihle jsou dost chytří na to, aby to nezkoušeli. Dnes mě oberou a zítra už tu třeba nebudu. Co si počnou pak, no? Navíc jen těžko můžete vědět, jestli má ten smradlavý dědek v budce před vámi bouchačku, nebo ne. Co vy, riskli byste možnos, že vás můžu vykastrovat pohnutím jednoho prstu?“ Potom se stařík opět zasměje. Je pravda, že mu na ruce nevidíte a může tak pod pultíkem ukrývat opravdu pistoli.

Stařík se následně věnuje Titově otázce. „Tetování, implantáty, všelijaké ozdoby … bylo by těžší spíš najít někoho, kdo něco takového nemá. Ale vzpomínám si na jednoho zajímavého. Je to jeden z těch, co sem chodí pravidelně. Má tetování, i když si ho člověk jen tak nevšimne. Je to jedno z takových těch neonových, které svítí ve tmě, ale na světle není tolik vidět. “ . Zamyšleně si pak podrbe svou bradku, jako by si ho pokoušel vybavit. „Měl ho na krku. Nějaký had nebo co.“ Nic víc užitečného už ze staříka nedostanete, takže nakonec zamíříte do Mraveniště.



Mraveniště je jednou ze čtvrtí blíže ke středu a svému jménu dělá opravdu čest. Jde o chaotický slepenec obytných boxů, kontejnerů, lávek a všelijakých budov. Vše je nepravidelné a nevidíte v tom vůbec žádný řád. Jako kdyby to někdo poskládal úplně náhodně, tak jak se mu to v ten moment zdálo dobré. Některá místa vypadají dokonce tak šíleně, že by se snad každým okamžikem měly zřítit. Nějakým zázrakem se tak ale ještě nestalo.
Lidí moc nevidíte a pokud už se s někým setkáte, nenavazuje s vámi oční kontakt a co nejrychleji vám zmizí z dohledu.

Daina
599 SL / 15.2. / 28:55
Dolní město – Bar sedma

Najít Lucy nebude jednoduché, obzvláště tvými vlastními silami, to ti došlo hned. Chtělo by to profíka, nejlépe někoho, kdo se zabývá hledáním ztracených lidí. Stratos je velké město a do tvého baru chodí nejrůznější lidé, určitě se mezi nimi někdo užitečný najde.
Zkusíš se tedy trochu přeptat a k tvému štěstí nemusíš hledat moc dlouho. Lewis má pár známých ze svého oboru a jeden se zdá být přesně tím vhodným na tvůj problém. Původně prý pracoval jako bezpečák, ale kvůli nějakým potížím, které Lewis nechce zmiňovat, ho vykopli. Teď pracuje jako nájemný detektiv. Měl by být spolehlivý a v tom co dělá je dobrý.

Necháš ho, ať ti domluví schůzku a čekáš. Trvá to skoro tři hodiny, než se tvůj člověk dostaví. Vypadá celkem normálně, tedy normálně na jednoho z tvých hostů. Je to muž s krátkým sestřihem, oblečený v kabátu a kalhotách. Působí celkem jako drsňák a implantát, který má místo jednoho oka, tomu trochu napomáhá.
„Jmenuji se Ellis Beaumont.“ představí se ti muž. „A vy budete jistě Daina. Omlouvám se, že jdu tak pozdě, ale moje práce mě trochu zdržela.“ Usadíte se spolu u jednoho ze stolů, kde budete mít klid, Ellis pak začne povídat. „Lewis mi už něco málo pověděl. Měl bych najít jednu dívku, Lucy. Ztratila se a nikdo o ní nic nevíte. Předpokládám, že když jste volali mě, že je to vážné a nejde jen o nějakou holku, která obchází všechny místní bary.“ Na chvilku se odmlčí a pak pokračuje. „No dobrá. Budu potřebovat nějaké bližší info o ní. Fotka by byla také dobrá. Účtuji si 1000 jednotek. Půlku předem a druhou půlku po splnění úkolu.“

Hraní si na detektiva

Přízrak, Roger
599 SL / 17.2. / dopoledne
Okolí Chanovy restaurace, ulice atd

Z asiata to leze jak z chlupaté deky.
Neřekl, že mu nacpaly bouchačku přímo do ksichtu, takže výbava většiny stojí za pendrek.
Mírně přitakám jeho odpovědi.
čtyři až šest...to je míň než máme nábojů.
Opět přitakám odpovědi. Nejspíš jich bude víc jak deset a hrajou si na drsnej gang.
Obcházení po městě a hraní si na detektiva nám neřeklo nic nového, ale zato nám potvrdilo infomrace stávající. Je to banda pobudu hrající si nadrsňáky. Možná jich bude fakt jen šest a nemaj pistole. Skoro je mi líto je postřílet…
...skoro.

Pak potkáme toho chlapíka co zmíní mraveniště. Místní slum obytných baráků. Řikám si, že dám dědovy za info nějaký ten drobák a nasměrujeme své kroky k mraveništi. Pak se Roger zeptá a mě dojde, že udeřil hřebík na hlavičku.
Co takhle toho dědu vobrat o jeho matroš, mohlo by pak bejt zajímavé odpoledne...
Zhluboka se nadechnu a počkám než to můj vnitřní hlas přejde. Tet si potřebuju vydělat chechtáky ne se sjet. Průser si dokážu udělat i bez toho.
Počkám co odpoví a pak se taky dědy zeptám.
”Když u tebe nakupujou, nenapadá tě nějaký poznávací znamení? Tetování, jizva, prsten, náhrdelník nebo něco takovýho?”
Pokud nebude debata pokračovat, dám za poznávací znamení dědovy víc než jen drobák, ale jinak mu jen pinknu drobnou minci za info a s poděkováním nasměrujeme své kroky k mraveništi.

Jak chceš tomu týpkovy bodnout vidličku do ruky, když sis sebou žádnou nevzal!
Rozmrzele cestou do mraveniště zabručím. Nemám rád, když má vnitřní hlas pravdu.

Titus, Roger
599 SL / 17.2. / 11:17
Staré město - Ulice

Náš zaměstnavatel nám toho moc nesdělil a to se Titus celkem slušně snažil z něj dostat jakékoliv informace. Jako jo, já asi chápu, že si neprohlížíte borce co Vám jdou rozbít hubu, ale když přijdou několikrát, tak už by jste mohli sakra mít lehký přehled co a jak. Jenom kroutím hlavou, když odcházíme z restaurace.

Já nevím jak Ty, ale já bych mu tu hubu rozbil taky. Ten je sdílnej jak ženská když to má a má v zadku třísku.

Díky všem bohům, které jsem kde poznal, že ostatní jsou trošku sdílnější i když taky víme hovno. Pokud jich je šest, tak to pořád můžeme nějak zvládnout a namlátit jim. Pokud jich je více, tak už to bude nepříjemné. Až poslední kontakt, který byl jakýsi stařík, který vypadá že jede na něčem z toho co prodává, tak nám konečně řekne nějaké bližší a lepší informace. Ovšem ani po jejich vysvětlení se mi moc nelíbí.

To Mraveniště je plné takových jako oni předpokládám, že? Vy s nimi problém nemáte? Přece jenom máte zboží co asi chcou, tak bych počítal, že Vás oberou jako jednoho z prvních.

Pokrčím rameny a čekám, protože tohle mi dává smysl takový, že jim dává echo a my dostaneme nadržku. No uvidíme.

Bar Sedma
599 SL / 15.2. / 26:05

Sama jsem se probudila, což znamenalo, že se Keslen neobjevil. Někomu by mohlo přijít divné, že se tak starám. Ale nakonec nebylo se čemu divit. Vyvedl nás z pasti a bez jeho znalostí kanálů a dalších cest, tak jsme se asi bez podezření nikam nedostali.
Vzdychla jsem a vstala. Dala se do pořádku a najedla se, než jsem sešla dolů. Kamilie byla za barem a vyřídila mi vzkaz.
„Díky Kam.“ Řeknu ji a rovnou jdu zavolat Siberovi.
Chvíli to trvalo, ale nakonec telefon zvedl i když zněl ospale. „Ahoj. Promiň, že tě budím. Prej jsi mi chtěl něco říci.“ Poslouchám a jen aby mi řekl, že moje nezvedná sestra, která se ke mě sama pozvala, tak zase zmizela.
Vzdychnu. „Díky za zprávu. Teď se vyspi do krásy.“ Rozloučím se s ním a zavěsím.
Dobrá, co teď? Teď mám jít hledat Lucy?
Promnu si kořen nosu. Nějak se mi v poslední dobře ztrácí příliš lidí. Jak mám, ale Lucy najít? Město je velké a mohla odejít kamkoliv. Vytáhnu telefon, na to jsem nejspíš příliš malý pán. Budu muset najmout nějakého profíka co se vyzná v hledání lidí. Mohla jsem sice pátrat sama, jenže jsem ani nevěděla kde začít. Za dveřmi mého baru mohla zamířit... kamkoliv. A co je horší... určitě je v průšvihu. Kam se poděla moje sladká malá sestra? Místo toho z ní je rebel.

Daina
599 SL / 15.2. / 26:05
Dolní město – Bar sedma

Netrvá to dlouho a nakonec kvůli únavě usneš. Spíš klidně a nerušeně. Nikdo tě během té doby neotravuje, takže když se probudíš, jsi příjemně odpočatá. Hodiny v tu chvíli ukazují 26:05. To znamená, že už je večer a brzy se vám to začne plnit.

Když sejdeš do baru, uvidíš podstatně víc lidí, než když jsi šla spát. Pořád je tu ale relativní klid, oproti tomu, na co jsi normálně zvyklá. Za barem je Kamilie. Když tě uvidí, pokyne ti hlavou na pozdrav.
„Ahoj Daino.“ řekne a mile se na tebe usměje. „Jo abych nezapomněla, Siber s tebou chtěl mluvit. Nevím, o co jde, ale máš mu prý zavolat hned, jakmile se vzbudíš.“ Potom už Kamilii volá nějaký zákazník, tak se mu začne věnovat.

Vzhledem k tomu, že by tě Siber s takovou věci jen tak neotravoval, rozhodneš se mu zavolat.
Telefon chvilku vyzvání, než ho zvedne.
Halóó? Jste to vy šéfko? Jeho hlas zní rozespale, pravděpodobně jsi ho vzbudila.
Myslím, že bych vám měl něco říct.
Siberův hlas je sice přes telefon trochu zkreslený, ale i tak je poznat, že není něco v pořádku.
Jde o vaší sestru, o Lucy. Když jste ráno odcházela kvůli …. té záležitosti, tak odešla chvilku po vás. Nevím, jestli se kvůli tomu znepokojovat, ale nevrátila se. Mluvil jsem s Lewisem a vůbec si nevšiml toho, že by se vrátila zpátky. Myslel jsem, že by jste to měla vědět.
Potom se Siber rozloučí a zavěsí. Lucy jsi od svého odchodu do horního města neviděla a po svém návratu jsi se s ní také nesetkala.

Titus, Roger
599 SL / 17.2. / 11:17
Staré město - Ulice

Číňan se na chvilku zamyslí nad Titovou otázkou a potom nejistě odpoví.
„Nejsem si jistý. Nože, pálky, trubky, možná pistole. Nevzpomenu si. Většinou sem přišli a celé to tu zdemolovali. Neměl jsem čas prohlížet si jejich arzenál. “ Když se po chvilce Titus zeptá na počet, odpoví Yan Chen se stejně nerozhodným výrazem.
„To je různé. Někdy přišli čtyři, jindy jich bylo šest.“
Potom Číňan zmíní pár okolních obchůdků, kde byste se mohli přeptat na zbytek informací.

S tím vším nakonec vyrazíte zpátky do ulic a začne obcházet zmíněné obchůdky. Bohužel vám ani ostatní neposkytnou tolik informací, kolik by bylo třeba. Gang je tu sice známý, ale nikdo nemá moc přesné informace.
Počet útočníků se různí podle toho koho se zeptáte. Hodně majitelů zmiňuje šestičlennou skupinku mladíků, ale na několika místech se prý ukazují i ve dvou. Takže bude nejlepší počítat s tím, že jich je určitě víc než vás.
O jejich úkrytu vám nikdo nic neřekne, tedy dokud nepotkáte staříka, který vlastní malý stánek na jednom rohu. Prodává cigarety, nějaké prášky a pár dalších věcí, které ani jeden z vás nepoznává.
Jméno Cuthai mi nic neříká, ale několikrát jsem tu podobnou skupinku viděl. Bláznivé účesy a plná huba keců. Myslím, že dokonce jeden nebo dva u mě nakupují. Nikdy toho moc neřeknou, ale myslím, že se zdržují v Mraveništi.“ Potom si muž všimne, že ani jeden z vás netuší, co tím výrazem myslí. „Čtvrť kousek odsud, spousta obytných jednotek, skládaných do šířky i do výšky. Trošku chaotické, ale moc tam nechodím.“

Dolní město – Bar Sedma
599 SL 15.2. 13:54

Po neúspěšném hledání jsem se rozmrzele vrátila zpátky domů. Do baru.
Byla docela úleva, když jsem prošla dveřmi a vše bylo jak by mělo. Doufejme, že můžu na celou věc prostě už zapomenout. Tedy až na tu odměnu.
Siber se mě zeptá jestli je vše v pořádku a podotkl docela nelichotivě, že vypadám hrozně. No neplatím ho přece za lichotky.
„Taky se tak cítím.“ Pronesu a promnu si rameno. „Půjdu. Ale kdyby se tu náhodou objevil muž jménem Keslen, tak mi dejte hned vědět.“ Řeknu a u baru si naliji jednoho modrého panáka, který do sebe kopnu.
Příjemně mi zahořel v hrdle a žaludku a já se vydala nahoru do svého bytu.
I když bych raději šla rovnou do postel, tak jsem si šla dát ještě sprchu a půjčené oblečení zlikvidovala. Sice nevím jestli je nějaká šance, aby mě podle něho někdo vypátral, ale raději neriskovat. Navlékla jsme se pak do své oblíbené košile a zalezla do pelechu. Snad se brzy navrátí moje poklidné dny. Tohle mi docela připomnělo, proč jsem odešla od pirátů.