Andor.cz - Dračí doupě online

Titus, Roger
599 SL / 17.2. / 10:25
Sídlo Železných - První práce

Cesta na ubikace byla super. Mají to tu všude popsané, jakoby všichni tady byli trošku retardovaní, ale když vezmu kdo je občas členem žoldáckých jednotek, tak je to rozhodně na místě. Někteří jsou rádi, že střílí stejným směrem, ale občas jsou i takoví potřeba. Shodil jsem bagáž a otevřel jsem jednu z beden, abych si tam uložil věci. Vlastně to co budu s sebou potřebovat jsou jenom zbraně, ať už dostaneme úkol jakýkoliv. Nějaké věci jsme si hodil na horní postel u jedné z paland, protože dole fakt pod nikým spát nebudu. Mám na to akorát špatné vzpomínky, které ve mě vyvolávají post traumatický syndrom, jen si na to vzpomenu. Útočnou pušku hodím na záda, zkontroluju pouzdro s pistolí, nějaký ten nůž sem a tam a hlavně moje milovaná kukhri. Nástroj gentlemanů.

Celkem mě zajímá, koho nám dají do pokojíčku. Už ve svou se tu strašně teplíme.

Prohodím jen tak do placu, když odcházíme ze dveří a já dám Titovi přednost, protože dámy mají vždycky přednost. Abigail jenom ukážu zvednutý palec a úsměv, protože Titus odpovídá za oba. No práce, která nám je nabídnuta je takový základní low budget, jaký jenom může být. Přeci jenom dělat ochranku nějakému zelináři za pár stováků není něco, proč jsem sem přiletěl.

No vyloženě výdělečnej kšeft! Třeba nám pán dá aspoň na jíst, až mu ten jeho problém vyřešíme, rozhodně bych se bonusu k odměně nezlobil.

Spokojeně konstatuju a v břiše mi zakručí a když se Titus zvedá, tak se zvednu taky.

Práce ne, ale Ty asi jo co? Tak prosím Tě někde, abych to nemusel poslouchat dík.

Zcela vážně konstatuju, protože to fakt poslouchat nepotřebuju a nebudu. Je dost reálné, že je Titus ustříknutý z Abigail, ono taky kdo není, ale snad si najde nějaké vybití jiné. Venku se ozve hned Titus a já jen pokrčím rameny.

Jo já si myslím, že to bude nejjednodušší. Dojdeme tam, zeptáme se milého pána, kde ho pálí pata, dojdeme na místo kde ho to pálí a zlomíme pár kostí. Za ty drobný je to i škoda munice a odřených kalhot.

Uličky horního města
599 SL 15.2. 12:54

Tenhle polda vůbec nebyl milý a neměl pochopení.
Našpulím rty. „Fajn!“ pronesu naštvaně. „Ale laskavě mi dej svoje číslo, protože jestli se mému kamarádovi něco stane, tak tě poženu k odpovědnosti!“ tohle byla jedná z věcí, které jsem na poldech nesnášela. Vždy dodržujte zákony do puntíku. Nemyslete lidsky.
„Proč rovnou neudělají z poldů roboty, když se tak stejně už chováte?“ odfrknu si a schovám si doklady do kapsy.
Dobrá měla jsem hodinu než můj pobyt zde bude problém.
Rozhlédnu se. Dám tomu ještě půl hodiny a pak se rozhodnu co udělám. Ten dron někam zmizel. Asi se schoval před hlídkou. Měla jsem pocit, že ten dron měl něco společného s Kaslenem, takže jsem ho potřebovala najít. Nemohl odletět daleko ne?
Zkusila jsem se tedy jít podívat po tom pomateném hlídkovém dronovi.

Hokna volá

Přízrak, Roger a zrzka
599 SL / 17.2. / Dopoledne
Dolní město - sídlo železných

Vstoupím do našeho pokoje, rozhodně útulné místo. Otevřu si svou bedýnku a nacpu do ní svoje věci. Rozeberu to SMGéčko co sem vymlátil z toho divnýcho chlápka před odletem sem. Pěkně jí rozeberu, vyčistim a dám si dohromady svoje nádobíčko. Nikdo nechce, aby se mu zaskla bouchačka, když dělá díry do lidí. Dám dohromady i tu výsuvnou pažbu. Rád si to zapřu o rameno, nejsem žádnej pouliční gangster. Zkontroluju i zásobníky a naplním je včeličkama. Sem rád, že sem mu to štípnul i s pouzdrem. Doufám, že dostaneme nějaku práci, kde si budu moct zastřílet na cvičný cíle, abych nevypadl ze cviku.
Sem trochu v rozpoložení, jakou palandu zabrat. Nerad na někoho padám stejně jako nemam rád, když někdo padá na mě. Snad tu betle budou bytelné.

Jak se vrátíme za zrzkou přitakám jejímu odtahu. ”Přesně tak Abigail”
Mohli by jsme jí říka Abi, to zní jako krátký přírazy.
Pousměji se a nevědomky přitakám. Sám netušíc, zda přitakávám Zrzce nebo svému vnitřnímu hlasu.
Bedlivě poslouchám instruktáž k misi. Jsem tichý naslouchající zrzce a svému vnitřnímu hlasu.
Takže fuška pro žlutý...nejspíš nějakej gang místních pobudů, co si rádi hrajou se svou oblíbenou restaurací.
Slyšels je to na nás! Sežeň Molotov! Bude sranda!
200 KJ, za to si slávu, krochny, kurvy ani jiný důležitý věci nekoupíme, ale munici a nějakej žvanec jo. Kvílí druhý hlas v hlavě.
”Kontakt na pana Yan Chana bude stačit, on nám jistě rád poví vše důležité.”
Hlavou mi proběhne vize, možná reziduum z času kdy sem bral sérum, občasné vize možné budoucnosti, někdy naprosto nesmyslné halucinace. Vidím jak si objednám jídlo v restauraci, prvnímu pankáči co mi zkusí hrábnout na žvanec zabodnu vidličku do ruky a pak mu chrstnu do ksichtu pálivej sos co sem si objednal.
Ucítím z té vize vzrušení, stejný, jako bych na místě vohnul tu zrzku. Rozbuší se mi srdce a koutky úst se od sebe vzdálí do toho divného šklebu. Rychle ho potlačím, vstanu od stolu až za mnou skoro spadne židle.
”Vzhůru do rachoty, ta práce neumí onanovat, aby se udělala sama.” Prohodím, abych zamaskoval vlastní rozpoložení. Z takovýho vyjadřování by maminka neměla radost. Pak si vzpomenu, že to není solo práce. Podívám se na, Roger jestli nechce ještě něco dodat. Jak odcházíme, tak mi dochází, blbost té krátké vize. Nebyl tam ani Roger ani lidi v restauraci...nevadí.

Až vyjdem ven musím se Rogera zeptat dřív než to řekne on.
”Tak vzhůru do tý Restaurace, tam se slušně optáme, kdo je cíl. Vůbec bych se ale nezlobil, kdyby tam zrovna dělali bordel a měli jsme to rychle hotoví.”

Titus, Roger
599 SL / 17.2. / 10:25
Sídlo Železných - První práce

Hned po vašem rozhovoru s Abigail se vydáte dolů, směrem k ubikacím žoldnéřů. Není těžké to najít, a cesta je dobře označená. Ubikace se stávají z dlouhé chodby, kde jsou v pravidelných rozestupech
dveře, opatřené čtečkami karet. Ne všechny jdou ale otevřít.
Vás pokoj je malý. Po obou stranách se nachází palanda (prostor mezi nimi je tak akorát aby prošel jeden člověk) a vzadu jsou čtyři bedny, které jsou rovněž opatřeny čtečkou karet. Pokoj se zdá být neobydlen, ale podle počtu postelí se dá hádat, že dříve nebo později můžete očekávat spolubydlící.

Jakmile se zabydlíte, zamíříte zpátky do velkého sálu, kde jste se setkali s Abigail. Ta stále sedí za stolem a věnuje se nějaké práci. Jakmile vás spatří, přestane pracovat a věnuje vám svou pozornost.
„Tak copak to bude vy dva? Nějakou práci předpokládám.“ Hned potom sedne k počítači a začne do něj něco psát.
Netrvá to dlouho a obrátí se zpátky k vám. „Něco bych tu měla. Je to celkem jednoduchá zakázka. Určitě jste se už s něčím podobným setkali.“ Potom vám Abigail začne číst detaily týkající se tohoto kontraktu.

Vaším klientem je pan Yan Chen, majitel jedné malé restaurace, tady ve Starém městě. Patří k jedněm ze starších podniků, ale nedá se říct, že by měl nějaké nepřátele. Před nějakým časem ho začala otravovat skupina výtržníků. Čas od času tato skupinka navštívila jeho podnik, ničila majetek, okrádala majitele a odháněla hosty (několik bylo i zraněno, ale nic vážného).
Pan Yan Chen by se rád těchto výtržníků zbavil. Bohužel nikdo zatím tento úkol nepřijal, protože částka za jeho splnění není moc velká. Po odečtení všech poplatků Železným a následném rozdělení to vychází 200 KJ (kreditových jednotek) na osobu. Úkol nemá žádné speciální požadavky, takže jak ho splníte, je čistě na vás.

Abigail vám sdělí vše co se jí podaří k úkolu zjistit, ale to podstatné, informace o výtržnících, bohužel nemá. U kontraktu je také kontakt na majitele podniku a také jeho adresa, kdybyste ho chtěli navštívit.

Daina
599 SL / 15.2. / 12:54
Uličky Horního města - Varování

„Vadí.“ odpoví bezpečák přísně a ze zadní kapsy vytáhne příruční počítač. Potom do něj začne něco zadávat. Jakmile skončí, obrátí se opět k tobě. „Byl vyhlášen poplach a to znamená, že byste se tu neměla zdržovat. Nikde tu nebydlíte, a podle záznamů ani nepracujete. Nemáte tedy oprávněný důvod tu být.“ Bezpečák pak uloží počítač zpátky do své kapsy a upře na tebe svůj nepříjemný pohled.
„Takže vás musím požádat, abyste okamžitě opustila tuto oblast. “ Hned potom ti bezpečák vrátí doklady, které si od tebe před tím vyžádal. „Pokud budete toto varování ignorovat, budete bez dalších otázek zatčena.“

Bezpečák se potom s tebou rozloučí a dá se na odchod. Už se po tobě neohlíží a to platí i po jeho doprovodu, který ho následuje v těsném závěsu. Pokud jde o hlídkového drona, ten se někdy během vašeho rozhovoru sebral a odletěl pryč.
Je teď na tobě, co uděláš. Můžeš zůstat a pokračovat v hledání Kaslena, i když nemáš žádnou stopu, která by naznačovala, kde by se mohl ukrývat. Nebo poslechneš bezpečáka a vrátíš se zpátky do Starého města. Tak jako tak by jsi neměla moc dlouho váhat, protože ti hrozí zatčení.

Po uplynutí cca 1 hodiny herního času bude jakékoliv setkání s hlídkovým dronem znamenat poplach a při setkání s členem SBS budeš zatčena.

Tým 1: Kassandra
599 SL / 15.2. / 12:01
NETA Robotics – První (Obchodní) patro

Billie s tvým plánem mlčky souhlasí. Nezdá se z něj zrovna moc nadšená, ale nahlas to neřekne a poslouchá, co jí říkáš. Roboti mezi tím odstřelují váš úkryt ze své pozice, ale nepokoušejí se přiblížit nebo vás obejít. Zřejmě se vás snaží udržet na jednom místě, dokud nedorazí posily, které by vám vpadly do zad. Nemáte tedy moc času. Rozhodneš se počkat, dokud palba neustane, což znamená, že přebíjejí, pak vyrazíš.

Roboti si tě okamžitě všimnou. Jeden z nich je zaneprázdněn se svou zbraní, ale druhý namíří svou zbraň tvým směrem a začne okamžitě pálit. Kulky se zakusují do okolních zdí s ničivou přesností, ale tobě se naštěstí vyhnou. Žádná se nedostala dostatečně blízko, aby tě ohrozila, potom už je pro robota příliš pozdě. Prošpikuješ robota svými drápy a ten sebou po krátkém zaškubání plácne o zem (zasažený zdroj).
To už ale reaguje druhý robot, který se doposud věnoval jenom své zbrani. Nestřílí, místo toho se rozhodne udeřit tě pěstí. Mechanická paže tě zasáhne do odkrytého boku a ty ránu patřičně pocítíš i přes své podkožní pancéřování. K vážnému zranění ale nedošlo.
Chvilku na to spustí Billie palbu ze své pistole. Její muška je hrozná a nic nezasáhne. Možná je to tím jak vystresovaná je, nebo tím, že robot stojí za tebou a ona tě jen nechtěla trefit. I tak to ale stačí natolik, aby to upoutalo robotovu pozornost a tobě dalo další příležitost k útoku.

Jste opět v pohybu. Netrvá to dlouho a dostanete se o patro níž. Zde je už docela prázdno a nenarazíte skoro na žádné lidi. Jeden z opozdilců, s kterým se potkáte, se při pohledu na vás poleká a uteče pryč.
Chodba vás vede kolem prosklené stěny, kterou můžete vidět dění venku. Celá oblast je uzavřená a kromě spousty ozbrojených členů SBS a robotů, které vás už od prvního pohledu několikanásobně přečíslují, uvidíte i pár pořádkových MECHů. S těmi si už neporadíte. Jejich pancéřování je už příliš silné, takže musíte utéct. Než však stihneš dokončit tuhle myšlenku, cosi zdemoluje skleněnou stěnu a také stěnu, která byla za vámi. Palba potom po chvilce pokračuje, než nakonec nadobro ustane. Všude je spousta prachu, skla, kusů kovu a datový disk, který u sebe měla Billie. Tu ale nikde nevidíš.

Titus, Roger
599 SL / 17.2. / 10:13
Staré město - Sídlo železných

Téhle dívce se nedá nic než ten úsměv zase vrátit zpátky.

To se skoro divím, když vidím jak to vypadá tady v okolí. Tak bych čekal, že nějaký blázen to zkusí.

Jenom pokrčím rameny a potom dál poslouchám kdo co je a co můžeme čekat. Vezmu svojí kartu a zastrčím si jí do kapsy u kalhot.

Myslím, že Hilton ze Staré Země nečeká ani Přízrak ani já. Už jsem spal v krásných dírách, s pár mrtvolami, takže tady to bude jako doma u maminky Smilový! Co se práce týče, tak já si myslím, že složím svý saky a paky a můžu jít rovnou do práce, takže pokud je tam nějaká krásná prácička, pro takového šviháka jako jsme já tak mám zájem!

S tím beru batoh a jdu se ubytovat. Přízrak mě doběhne, až si vyřídí ty svoje mikro elektro nebo co to vlastně chce. Ještě, že na mě je všechno masité a lidské. Nijak jsem nesmlouval nad těmi deseti procenty, je to jasné a mohlo to být horší. Ve svých začátcích jsem pracoval za krásných 50% a místy 40%, takže tohle je tak krásné až to zní divně. Korporace zjevně chce spokojené zaměstnance, kteří jí budou věrní a nebudou za nějakou tu úplatu přebíhat jinam. Jasně, já jsem přiletěl sem, abych se neupsal korporaci, ale když Vás drapne už na orbitě a zjistíte jak to chodí, proč to nevzít. Pokud mě budou štvát, tak sběhnout do pryč můžu vždycky.

Takže teď ubytovat a vzhůru do práce. Peněz už tolik nemám a je potřeba vydělávat. Případně sbalit tu růžovovlasou slečnu. Ne nutně v tomhle pořadí.

A co dál doktore
Nečekala jsem že to bude přímo v tomto patře protože i když tu jsou popisky a značky a dokonce i plán nemůžu mít všechno.Navíc tu máme ty roboty a taky další které sem pošlou,pokud se však dostaneme dolů bude tam obchodní patro.To znamená že tam nastanou i situace kdy budou muset použít paralyzační prostředky ovšem měli bychom nejdřív vyřešit tuhle situaci.Ovšem zaměstnanci jsou i zde zatímco my se musíme schovat před další dvojicí robotů které sem nejspíš poslali z druhé strany.A zatímco Billie začne panikařit já uvažuji že bychom se opevnili v nějaké kanceláří ovšem čas není na naší straně,stejně jako to ostatní v této budově.
SBS tu je aby zajistila vaše bezpečí pokud se neocitnete na té špatné straně ...
Něco mně napadlo ovšem budu potřebovat pomoc je to sice poněkud riskantní ikdyž ne víc než další eventuality.
"Možná s tím počítají,mám plán ovšem budu potřebovat pomoc.Zaměstnám jejich pozornost a pokusím se zneškodnit jednoho z nich možná mně jeho trup lépe ochrání ..."
Potom až (pokud) se dohodneme rozhodnu se uskutečnit svůj plán podobně jako dole i když zde to bude mnohem obtížnější.Při tomto skoku si vyberu parabolickou dráhu abych bylo obtížné mně zasáhnout,ke konci skoku vysunu drápy a snažím mířit na slabá místa v těle robota (v oblasti hrudi,břicha nebo krku).

Hledání Keslela
599 SL 15.2. 12:47

V podstatě jsem se už nemusela starat a mohla jsem jít domů. Jenže Keslel nás dostal hodně daleko a bylo mi proti srsti, že bych ho nechala v průšvihu.
A tak jsem jela zpátky. Ruka byla v pořádku a ani jsem nesháněla žádnou zbraň, nechtěla jsem poldům dát záminku mě otravovat víc než bylo nutné. Sice jsem nebyla zrovna na pěstní boj, ale nějakou tu ránu umím dát.
Nakonec přece jen jsem už rozbila pár nosů a nakopla koule těm co si dovolili mě plácat po zadku.
Cesta zpátky byla mnohem snadnější a když jsem dorazila na nástupiště. To bylo už mnohem prázdnější a pořád tu byli hlídky SBS, ale zdálo se, že když tu už nebyla taková hromada lidí, tak to tu tolik nehlídali.

Měla jsem trochu obavy, že mě nenechají projít, ale nakonec to nebyl problém.
Hledala jsem. Vracela jsem se po našich stopách. Ulice byli docela vylidněné, působilo to divně, ale nejspíš lidi pořád ještě jsou raději zalezlí doma dokud neodolají pohotovost?
Dorazila jsem k místu kde jsme se rozdělili, hlídka tam pořád byla, ale té jsem se vyhnula. Asi by jim připadalo divné, že jsem tam zase.
Rozhlédnu se po uličce, nezměnila se, ale teď když jsem mohla být klidnější jsem si všímala dalších detailů. Jako třeba vyhozeného osobního robota.
Kam tak mohl Keslel zamířit? Zpátky do kanálu? Počkat než bude vzduch čistý?
Najednou uslyším zvuk a vzhlédnu. Hlídkový dron, to že koukal přímo na mě mě zrovna neuklidňovalo, ale to jak se choval mě překvapilo. Vydával pořád ten divný zvuk a začal kolem mě kroužit. Rozhodně to bylo divné a když jsem tak nad tím přemýšlela, tak ten zvuk skoro zněl jako kdyby říkal „Tudy.“ Že by chtěl abych šla za ním?
Už jsem se k tomu chystala, když mě někdo oslovil a já leknutím povyskočila. Rychle se otočím. Další SBS. Oddychnu si. „Málem mě z vás trefilo.“ Postěžuji si na to, že mě vylekal, ale po vyzvání jsem mu bez problémů doklady předala.
Po tom co si moje doklady ověřil chtěl vědět co tady dělám. Vzdychnu a poškrábu se na hlavě.
„To je trochu dlouhé vyprávění, víte jistě že to chcete slyšet?“ řeknu, ale mám za to, že ano tak se pustím do vysvětlování.
„Byli jsme s kamarády tady nahoře na párty. Taková ta klasika, pití, trochu hazardu, tanec, box, když se ozval ten poplach. Vydali jsme se tedy raději domů, moji kamarádce se, ale udělalo špatně, bo dostala v posledním zápase trochu do těla. Na nástupišti se ji udělalo zle, asi měla menší otřes mozku. Jeden z vašich kolegů to může potvrdit. Bavil se tam se mnou, když si všiml, že je kámošce zle.“ Držela jsem se téhle verze. Nevím co si SBS může ověřit a co ne a co kdyby se ten kluk z nástupiště objevil a já bych vyprávěla úplně jinou historku?
„No kamarádku jsem dopravila do nemocnice. Zítra by měla být v pořádku.“ Dodám jen tak mimoděk.
„A důvod proč tu jsem...“ Poškrábu se znovu na hlavě, jako kdybych se zdráhala. „Ten můj druhý přítel. Pravda je taková, že když jsme se vraceli a narazili na hlídku tak zjistil, že nemá u sebe doklady. Báli jsme se, že by jste ho nepustili nebo ho kvůli tomu i zatkli, protože jsme z dolního města, tak řekl, že zkusí se dostat domů jinudy. Jenže teď se mu nemůžu dovolat a tak jsem o něj dostala strach a vrátila jsem se ho hledat.“ Přiblížila jsem se pravdě, jak nejvíce to šlo, nakonec podle mě to znělo i uvěřitelně. Kolik dneska asi zadrželi lidí jen proto, že neměli doklady?
„Tak jestli vám to nevadí. Chtěla bych pokračovat v hledání.“

Daina
599 SL / 15.2. / 12:47
Návrat zpátky

Tvá úloha v téhle záležitosti byla splněna a mohla ses tak vrátit zpátky do svého baru. Ty ses ale rozhodla to neudělat. Místo toho, potom cos dopřála svému tělu trochu odpočinku, vyrazíš zpátky do horního města, abys tam našla Kaslena. Nesnadný úkol pro někoho kdo odtamtud právě utekl a po kom šla bezpečnost. Přesto jsi šla.

Vlakem dojedeš na stejnou stanici, ze které jste s Espectrou odjely. Během té doby už většina lidí odjela a na nástupišti tak zůstalo jenom pár těch, které teroristické útoky netrápily. Na druhou stranu bezpečnost, ti tu byli stále. Všimneš si jich prakticky okamžitě, jakmile vystoupíš z vlaku. Pořád hlídali u vchodů a jeden se procházel po nástupišti.
Nikdo z nich ti nevěnoval velkou pozornost. Místo toho kontrolovali každého člověka, který sem přicházel z města, což pro ně bylo teď díky malému množství lidí mnohem jednodušší.

Vracíš se cestou zpátky po svých stopách, tak jak si to pamatuješ. Všechno je ale trochu jiné. Čím více se přibližuješ k místu, kde jsi viděla Kaslena naposledy, tím méně lidí potkáváš. Některé ulice jsou dokonce úplně prázdné, což je na místě jako tohle, navíc v tuhle denní dobu nezvyklý úkaz.
Nakonec se dostaneš přesně do té uličky, kde jste se rozešli, když jsi šla odlákat hlídku SBS.
Ta byla stále na svém místě, ale raději se s k nim nepřibližovala.
Ulička se od tvé poslední návštěvy moc nezměnila. Pořád to bylo špinavé a tmavé místo, kde hrozilo, že tě někdo přepadne. Na jednom konci ležel mezi bednami zničený osobní robot, který podle toho jak vypadal, tu už ležel několik dní. Ale ani stopa po Kaslenovi, nebo něco, co by naznačovalo, kam šel. V ten moment zaslechneš hlasité:
TŮŮŮŮŮ DÝÝÝÝÝ
Okamžitě se ohlédneš směrem, ze kterého zvuk přichází. Spatříš hlídkového drona, dívá se přímo na tebe. Dron přiletí přímo k tobě, jako by od tebe něco chtěl. Opět zazní ten otravný mechanický zvuk.
TŮŮŮŮŮ DÝÝÝÝÝ
Dron tě začne pomalu oblétávat kolem dokola, zhruba ve výšce tvé hlavy. Nikdy před tím jsi se s podobně chovajícím dronem nesetkala. Ale také je pravda, že ve starém městě žádný moc dlouho nevydržel. SBS jich navíc už neposílalo tolik jako před tím, pokud vůbec ještě nějaké posílali.

„Slečno?“ ozve se náhle kousek od tebe. Spatříš člena SBS, který zrovna vchází do uličky, kde jsi, v doprovodu dvojice robotů. Muž dojde pomalu až k tobě. Zastaví se před tebou a natáhne k tobě ruku se slovy:
„Vaše doklady, prosím!“ To prosím nezní zrovna mile, spíš je to naučená fráze, která se od něj v takové situaci očekává. Muž počká, dokud neuděláš to, co chce (netváří se tak že by jsi měla na výběr) a pak si začne prohlížet tvé doklady. Jeho doprovod se mezi tím věnuje hlídání okolí. Jeden robot sleduji uličku za bezpečákovými zády, druhý se dívá přímo na tebe.
„Daina Sterk … “ přečte muž a pokračuje. … spodní patra. Podezřele si tě změří pohledem, jako kdyby hledal nějakou nesrovnalost. „Co vás přivádí sem, do téhle části města, slečno? Máte pro to nějaký důvod?“ začne se vyptávat.