Andor.cz - Dračí doupě online

Přízrak, Roger a zrzka
599 SL / 17.2. / ráno
Dolní město - sídlo železných

Hledím jí do tváře a tiše poslouchám. Hlavou mi proběhne srovnání s trochou zkušeností a geometrie.Srovnání jak vypadaj ženský v hadrech a beznich. Malé přirovnání k naší Abigail. Utnu to však než začnu slintat nebo by mi uhnuly oči jinam. Je třeba se ovládat a udělat dobrý první dojem.
Jak nám Abi poví o podmínkách k žití, proběhnou i hlavou další dvě srovnání. Jedno je s luxusem v kterým sem žil jako děcko, druhý je se sračkama ve kterejch sem se válel na odvikačce.
...takže místo na spaní a čištění kvérů...

Jak řekne jméno Six, trochu sebou škubnu protože se mi z nějakýho důvodu vybaví jak mě bejvalka vykopla z mojí lodi.
...tenhle flashback sem dneska už měl nebo ne?...
Mé vnitřní já v hlavě postupně komentuje její slova, občas když ho slyšim mám pocit, že bych se měl vrátit zpátky do léčebny.
...doufám, že se to nebude řídit pověstí. Mám skvělí talent si ji rychle posrat...10 % není tak hrozný...Peníze v bezpečí na účtě? Ha! Rozhodně ne předemnou! Utratím je dřív než by někdo řekl přízraku ty máš prachy...

”Dík za info, za mě je to všechno.” Poděkuju jako slušný člověk co si jí vůbec nepředstavoval nahou. Usměju se, ale mrkat na ní nebudu, to by jí bylo moc jasný, kam jí chci dostat. Hodím si bágl zpátky na záda a vydám se ubytovat.
Hmm...horní město...to zní jako, že nerozházím všechny prachy za kurvy, bouchačky a chlast… výměnou za to budu zase přízrak...

Tým 2
599 SL 15.2. 12:13
Cesta pryč z Horního města

Bezpečák nevypadal přesvědčeně. Možná by to bylo více uvěřitelné kdyby měla aspoň nějakého monokla.
Ale byl docela milý, nabídl že přivolá pomoc, ale já ho s díky odmítla, že to bude v pohodě. Je mi jasné, že jakmile by uviděli rány tak by jim bylo jasné kdo je a nakonec by se dostali i ke mě.
Bezpečák, ale tím, že měl starost a že to nenechal prostě být na mě udělal docela dojem a tak jsem na něj při odchodu koketně zamrkala. Dobří kluci se hledají těžko.

Na záchodech jsem ji nakonec odtáhla do kabinky a zkusila... no udělala jsem co jsem mohla.
Naštěstí jsme to stihli do vlaku a tak jsem si vybojovala místo k sezení, kdyby to bylo nutné někoho vykopnu i násilím a posadím Espectru.
Pak už to byla jen otázka času. Mimo Horní město bylo vše poměrně klidné a já pak už dostala Espectru k doktorovi. Možná, že nedělal v klasické nemocnici a ani nebral klasické pacienty, ale to neměnilo nic na tom, že věděl co dělá.
Chvíli trvalo než otevřel a jeho přijetí bylo příjemné jak žiletka, ale stačil jediný pohled a už jsme byli uvnitř a Espectru si převzali. Když už jsem tam byla, nechala jsem si taky ošetřit svoje zranění a za vše zaplatila. Pokud nedostaneme zaplaceno za tu práci budu to po ní chtít zpátky.

Když jsem vyšla ven vydechla jsem a protáhla se. Konečně jsem byla bez břemena. Jasně. Zachránila nás, ale neměla jsem ráda, když na mě někdo takto visel. Doslova.
Jenže tu byl ještě Keslel. Potíž byla v tom, že jsem ho neměla jak kontaktovat a co když furt čeká u toho kanálu? Uhhh.... Rozhodně jsem nebyla ten druh člověka, který svého parťáka nechá v průseru.
Sice bych mnohem raději šla domů a dala si sprchu, ale měla jsem o něj starost. Vzdychnu a promnu si zátylek. Naštěstí díky tomu, že už jsem sama, tak bude vše snadnější.
A tak jsem se vydala zpátky, abych našla Keslela.

Titus, Roger
599 SL / 17.2. / 10:13
Staré město - Sídlo železných

„Nevzpomínám si.“ odpoví dívka na Rogerovu otázku. Hned potom se zamyslí. „Popravdě si ani nevzpomínám, jestli kdy vůbec někdo napadl.“ řekne s milým úsměvem. „Ono tu není moc pitomců, kteří by se odvážili napadnout železné. Mimochodem já jsem Abigail.“ představí se nakonec dívka.

„Starám se tu o opravy, obchod a než najdou náhradu, tak budu i váš Zadavatel. “ Ten konec neříká zrovna dvakrát nadšeně. Smutně si povzdechne a utře špinavé ruce do hadru.
„No nic, vraťme se zpátky k vám dvěma.“ řekne nakonec. „Ubytovat se můžete dole." Přitom ukáže za sebe kde je průchod a za ním schodiště vedoucí kamsi dolů. „ Není to sice žádný Hilton a místa tam moc není, ale budete mít alespoň kde spát a kam si dát věci. Víc vám nabídnout nemůžeme.“

Potom Abigail vytáhne dvě plastikové karty černé barvy, na kterých je vyražený devítimístný číselný kód a znak železných. „Ty jsou pro vás.“ Každému pak podá konkrétní kartu. „Slouží jako přístupové klíče a identifikace. Doporučuji je nikde neodkládat ani nikomu nepůjčovat.“

„Pokud jde o práci," pokračuje. "můžete chodit sem. Buď jsem tu já nebo Six. Pokud by se náhodou stalo, že tu nebude vůbec nikdo, tak potom máte smůlu a musíte se vrátit později."

„Práci budete dostávat podle vašich výsledků a dokončených úkolů. Čím lépe na tom budete, tím více nabídek dostanete k dispozici a pochopitelně i s lepšími penězi.“

„Odměnu si po splnění úkolu můžete vyzvednout zpátky tady. Deset procent jde vždy železným a nezkoušejte o tom vůbec diskutovat. Zbytek je váš, mínus případné penále za nedodržení některých možných požadavků.
Peníze budete mít vždycky na účtu u železných, odkud si je můžete vyzvednout, ale doporučuji vám je nechat tam, pokud je nebudete zrovna potřebovat, budou tak alespoň ve větším bezpečí. Pokud budete potřebovat zbraně, munici nebo cokoliv jiného, stačí říct a někdo to obstará.“

Tím Abigail skončí. Zdá se, že je stejně jako vy ráda, že to má konečně za sebou. Unaveně se sesune zpátky na židli a podívá se zpátky na vás. „Ještě něco? zeptá se. Když pak její pohled padne na Tita, tak si vzpomene na jeho otázku ohledně jeho pláště.
„No jo vlastně, ta nanotechnologie. Asi tě zklamu, ale nemáme tu nikoho, kdo by se vyznal v takových věcech. Upravíme většinu toho co střílí a jezdí a řadu dalších věcí. Ale tohle je na nás trochu moc. Být tebou, poptala bych se v Horním městě. Tam by se snad někdo našel.

Tým 2: Daina, Espectra
599 SL / 15.2. / 12:13
Cesta pryč z Horního města

Bezpečák se nezdá být vaší historkou moc přesvědčen, ale na nic se neptá. Místo toho vám nabídne, že zavolá vznášedlo, které by Espectru odvezlo na kliniku, kde by se o ní postarali. Ale v tom případě bys jí už pravděpodobně nikdy neviděla. Takže zdvořile odmítneš.

Na toaletách je docela prázdno, ale i tak se vám nepodaří zajistit úplné soukromí. Čas od času někdo přijde a hned zase odejde. Ukryjete se tedy alespoň v jedné z prázdných kabinek. Můžete jenom doufat, že je čistota zdejšího zařízení dostatečná natolik, že to Espetřin stav nezhorší.

Její rána je spálená od plazmitové střely a slabě krvácí. Většinou je místo zásahu vypáleno, čož zabrání krvácení ale všechen ten pohyb zřejmě Espectře moc neprospěl. Pokusíš se co nejvíce omezit krvácení, ale tvé lékařské znalosti nejsou na moc vysoké úrovni, takže uděláš to málo, co je ve tvých silách.
Její stav se ale nijak výrazně nezlepšil. Může to být způsobené ztrátou vší té krve, infekcí, nebo třeba šokem, to sama nepoznáš. Prozatím zůstává při vědomí, i když tě vnímá jen tak napůl.

Když zkontroluješ čas, zjistíš, že jste na záchodě strávily pomalu šest minut a vlak za chvilku přijede. Urychleně se tedy vrátíte zpátky na nástupiště, což není tak snadný úkol jak by se mohlo z počátku zdát. Espectra není schopná jít sama a musíš tak vynaložit dost sil, abys jí vůbec udržela na nohou a aby to samozřejmě nevypadalo moc podezřele. Takže nakonec to stihnete tak akorát k přijíždějícímu vlaku, do kterého nakonec nastoupíte.

Cesta vlakem je už mnohem klidnější, než zbytek vaší dosavadní cesty a můžete si konečně trochu odpočinout. Nikde poblíž není žádný bezpečák, ani žádný pátrací dron, který by vás nahlásil. Nebude to trvat dlouho a budete zase v bezpečí před těmi nahoře.
Vlak nakonec zastaví v jedné ze stanic Starého města a vy vystoupíte. Vzhledem k vaší situaci se nemusíš moc dlouho rozmýšlet, kam jít. Espectra potřebuje doktora a to možná co nejdřív. Víš o jednom muži, který provádí lékařské zákroky, na nic se neptá a neúčtuje si moc. Dotáhneš tedy Espectru na místo, kde bydlí.

Po krátkém čekání v jedné z pochybných čtvrtí i na poměry Starého města vám otevře muž, který vypadá na to, že už dlouho nespal. „No? Co je?“ Pak si ale všimne Espectry ve tvém náručí a na nic se už neptá. Poručí ti, ať jí doneseš dovnitř a jakmile leží na tom, co bude podle tebe asi operační stůl, pustí se do práce. Tebe pak jeho asistent stáhne o stovku a vykopne tě ven, s tím že se pro ní máš zastavit zítra.

Tým 1: Kassandra
599 SL / 15.2. / 11:41
NETA Robotics – Druhé patro

S tvými protetikami se ti podaří dveře vykopnout bez větších problémů. Ocitly jste se na chodbě. První čeho si všimneš, jsou ukazatele a značky, které v horních patrech nebyly. Díky nim by jste se měly dostat snadno ven. Tedy za předpokladu, že vše půjde tak jak má. Rovněž je tu i plán patra. Podle něj by se na tomto patře měly nacházet kanceláře administrativy. To znamená, že tvůj plán využít drahého vybavení jako krytí zřejmě nepůjde moc dobře provést. Všechno co se na tomto patře nachází, jsou obyčejné počítače, automaty na jídlo, pití a další běžná elektronika.
Hned pod vámi by se ale mělo nacházet obchodní patro. Při tvém průzkumu spodních pater budovy jsi měla možnost tam zavítat a vzpomínáš si, že tam byla řada velkých tabulí, informačních počítačů, holoprojektorů a další. Nicméně se tam musíte nejdříve dostat.

Na delší přemýšlení ale není čas, protože jste donuceny dát se opět na útěk. Dvojici robotů ze schodiště se podařilo dostat vám do zad a ti, bez jakéhokoliv varování spustili okamžitě palbu. Pokračujete tedy mezi kancelářemi dál, snažící se dostat co nejrychleji ven. Cestou míjíte místní zaměstnance, kteří vám většinou věnují zmatené pohledy, ale jinak si vás moc nevšímají ani nepřekáží.

Nakonec vás na jednom rozcestí zastaví palba. Sprška kulek se zavrtá do zdi kousek od vás, jedna z nich se ti dokonce otře o ruku. Naštěstí se ti díky tvému podkožnímu pancéřování nic nestane. Střelba ale nepřichází od vašich pronásledovatelů, jak by jste čekaly, ale z úplně jiného směru. Když vykouknete za roh, spatříte dvojici robotů, kteří pak hned zase spustí palbu. Těžko říct, jestli jsou to ti samí, před kterými jste utekly, nebo se jedná o nějaké jiné.

„Je to v prdeli. V pořádné prdeli!“ začne nadávat Billie. „Já věděla, že jsem tu práci neměla brát. Teď tu všichni chcípneme!“ Nervózně pak sáhne po pistoli a pošle na slepo pár ran směrem k robotům.
Nepřítel vám váš útěk nechce v žádném případě usnadnit a musíte se s tím nějak vypořádat.
„Nevede odsud ještě jiná cesta?“ zeptá se Billie, zatím co střílí za roh. Možná byste mohly zkusit roboty zneškodnit, ale těžko říct, zda by vám to vůbec pomohlo. Navíc se teď nemůžete moc zdržovat. Každou minutu kterou tu ztratíte po vás půjde víc a víc členů SBS.

Je čas utéct
Vydáme se po schodech dolů a já nečekám že to zabere,ale aspoň budou muset rozdělit své síly.Špatné zpráva je že si to můžou dovolit,K odstřelí dveře a my po nic utíkáme než nakonec vybuchnou dveře nad námi a objeví se v nich roboti.
Jak předvídatelné ...
Ovšem jejich trup neodolá palbě K což je dobře kdyby se pod námi neobjevili další roboti které poslali aby uzavřeli oba směry.Můžu se spoléhat na určitou dávku arogance bohužel ohrožení kterému čelí vystupňované předchozími událostmi znamená že použijí vše aby narušitele ... odstranily.
Velí jim vzdálený operátor což znamená určitou prodlevu ovšem moc dlouhou ne ... Ti roboti zřejmě čekají na příkaz nebo až narazí na něco co jejich program označí jako hrozbu,
Pochybuji že bychom my měli takový úspěch jako K možná bych mohla zkusit skočit na jednoho a vyvést ho z rovnováhy případně se ho pokusit poškodit ovšem to je moc riskantní.Také bychom se mohli vrátit nahoru a pokusit se prorazit tam ovšem to bychom tam mohli přilákat zbývající roboty nebo bychom mohli narazit na někoho jiného.
Nebo bychom se mohli podívat do tohoto patra možná tam narazíme na něco (nebo někoho) co by se nám mohlo hodit.
Ukážu na dveře které nacházejí poblíž a pokud to bude nutné tak ustřelím zámek,času je málo a ztrácet čas háčkováním bylo nerozumné už předtím.Potom do dveří kopnu a skočím za zárubeň abych opatrně vykoukla.Mé oči mění barvu aby mně varovali před příchozí nezvanou návštěvou a když je okolí bezpečné tak opět pokynu Billie a přitom se rozhlížím po vhodném místě kde bychom se mohli zbavit těch dvou robotů kteří se jistě brzy vydají za námi.
Pokud možno někde kde bude nějaké drahé vybavení a roboti budou muset využít paralyzačních zbraní aby ho nepoškodili ...

Home sweet home!
Titus, Roger
599 SL / 17.2. / 10.07
Sídlo železných

Všichni místní vypadali rozhodně příjemně a tak, že mají rádi cizince, takže jsem ruku moc nevzdaloval od pouzdra na boku. Dolní město bych chtěl nazvat typickým planetárním slumem, ale asi to nebylo tak hrozné jak by mohlo být. Rozhodně tu nebylo tolik bídy co by být mohlo. Po pár krocích se uvolním, protože si uvědomím, že i když tu není ani jeden kus planetární bezpečnosti, tak jenom idiot si bude něco dovolovat na mě nebo Tita, protože dva nabouchání týpci s hromadou zbraní kolem sebe, to prostě nechceš otravovat. Navíc tady, kde když Tě asi zastřelí a že Tě zastřelí, po Tobě ani pes neštěkne.

Jděte rovnou za nosem a to nemůžete minout. Jsou vlastně pokyny a i když máme mapu, tak u druhé slepé uličky už mi povolují nervy.

Zavire jdi se vysrat. To jsme rovnou mohli jít bez mapy.

Nakonec cestu najdeme, ale je vidět, že kravaťák tady už dlouho nebyl a asi ani nebude. Naše nové sídlo vypadalo velice útulně. Byla to krásná a útulná pevnost. Jo okna vypadaly jako střílny a na 99,99999999% to byly střílny. Na místě jako tomhle bych asi nečekal pěti hvězdičkovou vilu s hromadou erosenek uvnitř, ale co já vím jak to vypadá vevnitř. Znak Železných se mi líbí, dýchá z něj taková nenucenost a rodinná atmosféra.

Jo Smile vítej doma! Jo a neslintej!

Musí mi v hlavě běžet a já si musím opakovat, když vidím tu holčinu za pultem. Nemám úchylku na ržovovlásky to rozhodně ne, ale je to změna! Navíc jsem už u žoldáků viděl spíše ženské co vypadaly jako já, než jako ženská a to nechceš, to prostě nechceš. Chvilku mi teda trvalo, než mi došlo o jakém Allanovi mluví, ale potom mi to došlo a já jsem nasadil jeden ze svých úsměvů.

Já jsem Roger Smile. Pro většinu...no jak se komu zrovna líbí. Je to tu útulný, kdy Vás napadli naposled? Když bydlíme v tak hezké pevnosti?

Zakřením se a rukou obsáhnu celý prostor, protože tady o zábavu nouze nebude. Z ramene shodím cestovní vak, protože už mě neba ho tahat.

Espectra
599 SL 15.2. 11:42
Ulice Horního města – Stanice

Nakonec dostat se na nástupiště nebyl takový problém. Espectra měla doklady a tak jsme prošli aniž by si nás někdo všímal. Kdyby jsi prohledali, byl by docela problém.
Podívala jsem se na tabuli kdy přijede vlak, ale mělo to být až za deset minut. Budeme se muset nějak ztratit v davu a doufat, že si nás nikdo nevšimne. Přemýšlela jsem jak se dostat ke kanálu aniž by nás někdo viděl.
Jenže v té chvíli se Espetře přitíží, nejspíš ze ztráty krve a začne padat, naštěstí se mi ji podařilo chytit a cítila jsem pod rukama, že zase krvácí. K čertu s tím.
Do kanálu s ní takhle nebudu moci, pochybuji, že by tam zvládla vůbec vlézt.
A k mé proklaté smůle si ji všiml jeden z vojáků a přišel se zeptat jestli je v pořádku. Podpírala jsem Espetru a stála tak, abych když tak kryla tělem místo kde krvácela.
„Ano i ne.“ Řeknu, protože nemělo cenu zakrývat, že jí je špatně.
„Byli jsme na jedné párty, kde se pořádali amatérské pěstní zápasy. Trochu ji vyklepli a myslím, že má malý otřes mozku. Už mi skoro omdlela dvakrát. Snažím se ji teď dostat do nemocnice, aby ji zkontrolovali.“ Vysvětlím a budu doufat, že to spolkne.
„Děkuji za starost. Vezmu ji na toaletu a trochu ji opláchnu vodou, snad ji to vzpamatuje.“ Řeknu a začnu Espectru vést k toaletám, abych tam mimo dohled mohla zkontrolovat ránu a snad nějak zase zastavit krvácení.

Milé a útulné místo
Přízrak, Roger a Zrzka má jediná slabina...
599 SL / 17.2. / dopoledne
Dolní město - sídlo železných

Vypadá to tu jako milé a útulné místo, jinak by tu určitě nikdo z těch lidí nebyl. Napadne mě ironicky.
Jak se po nich tak rozhlížím znovu si zavzpomínám jak sme se přesně takovejm jako děcka řehtaly z našich domečků v oblacích.
Jó to byli časy… a teť tu vypadám jako jeden z těch ubožáků. Ale není to tak špatné jako v NovémNovémNovém Dílý, kde se váleli umírající lidi po ulicích a sbíralo je řeznický auto.
Mutantů tu je jak breberek v bordelu. Na druhou stranu je tu klid, neotravují tu žádný vševidoucí oči velkého brášky.
Po chvilce bloudění a společného nadávání dojdeme k tomu na místní poměry pěknému opancéřovanému baráku.
Ve srovnání s okolím mě přijde, že to je jako by někdo chtěl zastrašit okolí, protože tu nejspíš bude mnoho snadnějších cílů.

Cestou pokračuji v obdivování místní výzdoby žoldnéřského typu a pak ji spatřím.
Ty vole pěkná ženská! Hlavně jí nesmim čumět na kozy. To by dobrej první dojem neudělalo. Taky se musim soustředit, abych nemluvil jako idiot, nahoře mi to celkem šlo.
Využiji doby, kdy se nám nevěnuje a pěkně si jí prohlédnu.
Musím se soustředit, aby mě nepovolil pant vod tlamy a nečuměl sem na ní s otevřenou hubou. S pěknou ženskou co za to nechtěla zaplatit sem nebyl od doby co mě bejvalá vykopla z mojí lodi...radši na to nemyslet.
Nervózně popotáhnu svůj plášť, ženština nám naštěstí začne věnovat pozornost a tak zaplaším zlé vzpomínky.
”Něco takovýho. Těší mě já jsem Titus, ale pro všechny kromě kravaťáků sem Přízrak.”
Ruku na potřesení nezvedám nepočítám, že by se kvůli mě chtěla zvedat, ale sem připraven na přátelské potřesení rukou pro případ, že by kvůli nám dvěma zvedla ten určitě pěknej zadek co sem ještě neviděl, ale večer si ho budu představovat.
Ukážu na rozebraný kompjůtry.”Vidím, že se hrabete v elektronice, máte tu někoho kdo by uměl vdechnout život nanotechnologii?”

Tým 1: Kassandra
599 SL / 15.2. / 11:36
NETA Robotics – Schodiště

Ostatní členové tvého týmu moc dlouho nepřemýšlejí a nakonec zvolí tvůj první nápad, poslat dolů výtah, zatím co vy budete pokračovat po schodech. Nikdo neví, jestli to bude vůbec fungovat, ale při troše štěstí by vám to mělo poskytnout trochu času navíc. Střet je pravděpodobně nevyhnutelný, ale čím později vás objeví, tím lépe pro vás.

Kamoe odstřelí dveře vedoucí na schodiště. Bezpečnost o vaší přítomnosti na patře stejně věděla, tak se nikdo nezdržuje s hackováním. Billie pak pošle výtah do nižších pater a můžete vyrazit. Po schodišti sejdete několik pater a vypadá to, že vede mnohem níž, než je třetí patro, kde jste nastupovali do výtahu.
Náhle zazní exploze a dveře o jedno patro nad vámi kdosi zničí. Následuje střelba a K, který kryl váš ústup, se sesune k zemi. Na schodiště vstoupí dvojice robotů SBS, než ale stihnout cokoliv udělat, začne K střílet a oba je zničí.

Nemáte moc času zjistit jak je na tom K, protože ke stejné explozi dojde i o patro pod vámi. Naštěstí tentokrát, není nikdo z vás raněn. Na schodiště po vámi vstoupí dvojice robotů, stejně jako tomu bylo před tím nahoře. Nezdá se, že by si vás všimli, ale tak to nebude pořád. K byl raněn a Patrik je někde u něj. To znamená, že jste na to s Billie samy. Podle číslice na dveřích, které jsou kousek od vás, se teď nacházíte na druhém patře.