Andor.cz - Dračí doupě online

Titus, Roger
599 SL / 17.2. / 10.07
Sídlo železných

Dolní město. Milé a útulné, to rozhodně nebylo. Bylo to místo plné špíny a rzi a těch nejdivnějších charakterů, na které ve vesmíru lze narazit. Všude se potulovala spousta umouněných chudáků v roztrhaných hadrech, kteří balancovali mezi životem a smrtí, ozbrojených jedinců a pravděpodobně se tu vyskytovalo asi nejvíc mutantů v celém vesmíru. Hodně z nich se své mutace snažilo zakrýt, ale sem tam jste zahlédli pár osob se zdeformovanými tvářemi.
Velký rozdíl oproti hvězdnému přístavu je ten, že jste od chvíle, co jste vystoupili z vlaku, nezahlédli jediného hlídkujícího drona, člena bezpečnosti, nebo funkční kameru.

Oba dva se rozhodnete navštívit velitelství železných. Jdete tedy podle pokynů, které vám dal Zavir, což není tak jednoduché, jak se z počátku mohlo zdát. Některé části jsou trochu jiné, jinde je cesta zatarasená a nejde projít. Po několikaminutovém bloudění konečně dorazíte na místo.
Budova před vámi je směsice kamene a železa a původně sloužila nejspíš k úplně jinému účelu než dnes. Velká okna jsou zadělaná kovovými pláty, tak že zůstaly pouze malé průzory, připomínající střílny.
Nad vstupem si všimnete kovové lebky, pravděpodobně z nějakého robota, pod kterou visí dvojice překřížených pušek. Pravděpodobně znak Železných.

Když vstoupíte dovnitř, ocitnete se uvnitř velkého sálu, který připomíná jakousi recepci. Po vaší pravé straně je velká vývěska, na které si všimnete plakátů hledaných a dalších listů, které na dálku nepřečtete. Je tu řada dalších věcích, které nepoznáváte a v poslední řadě i recepční stůl. I když k tomu má daleko. Na první pohled je zřejmé, že nebyl vytvořen pro tento účel a více by se vyjímal v nějakém skladišti, nebo dílně. Ani recepční není to, co byste si pod tím výrazem představovali.

Je to docela mladá holčina, která má před sebou na stole rozebrané nějaké zbraně, počítače a další věci. Ruce špinavé od práce a v první chvíli vám nevěnuje žádnou pozornost. Teprve po chvilce zvedne hlavu a podívá se s ospalýma očima vaším směrem.
„Co chcete?“ zeptá se stroze a začne si vás přeměřovat nedůvěřivým pohledem. Pak si něco uvědomí a její pohled se změní. „Vy budete asi ti dva nový, o kterých mi říkal Allan, co? Přišli jste se představit?“

Titus, Roger
599 SL / 17.2. / 09:22
Přistání na planetě – Cesta – Příjezd do města

Bylo fajn zase někam patřit. Ono jako samozřejmě, člověk je nějak vázaný a má nad sebou nějaká pravidla, ale zase když je v průseru tak se ho i někdo zastane a nějaké to lepší ošetření se taky najde a nemusí za to platit všechno co má. Takže jsme teď vlastně ve velkém klidu. Celkem jsem koukal, že už po nás nic nechtějí a lifrují nás pryč. Když půjdeme do extrému, tak tu loď, kvůli nám opravdu odklonili sem. Podle toho jak Zavir vypadal, tak by to rozhodně zvládl zařídit.

To si děláš prdel. Zavire, tohle jsem fakt nepodepsal.

Vztekám se pro sebe, když vidím tu rachotinu, kterou poletíme dolů. Už jsem letěl v horším při jedné evakuaci, kdy jsme sedali do všeho co létalo, ale od nového angažmá jsem čekal něco lepšího. Složil jsem svých pět švestek na zem, zapřel se co nejlépe o stěnu a jeden nosník a modlil se v to nejlepší co je možné. Práskl jsem se pěkně do hlavy, když loď při sestupu atmosférou trochu propadla, ale přežil jsem to v jednom kuse, takže to se počítá. Celý ještě zdřevěnělý jsem se vypotácel z našeho transportu a nemohl jsme si odpustit určitý komentář.

Tak tohle by probudilo i mrtvýho. Až mě zabijou, tak mě dejte sem a já se zase vzbudím.

Sedli jsme na vlak, protože nechápu proč není přistávací plošina přímo u dómu, ale tahle planeta bude zjevně zvláštní se vším všude. Seděl jsem blíže uličky a ne u okýnka jen proto, že jsem čekal to nejhorší a Ti u okýnka umírají jako první. Stejně to tady byla všechno jenom poušť a pláň, takže jsem zavřel oči a dřímal, takže jsem si skoro nevšiml, že projíždíme Severní branou. Vůbec jsem nepřemýšlel, že bych jel dál, protože tu o tom vím moc málo. Vystoupil jsem z vlaku rozhlížel jsem, jestli na nás někdo nečeká. Ono bych se nedivil, kdyby pro nás Zavir někoho poslal. Buď jak buď, pokud tu nikdo nebude najdu si adresu a místo, kam mám jít a vyrazím tím směrem.

Vítej Smile v prdeli světa.

Pro změnu poušť!

Přízrak, Roger a pouť
599 SL / 17.2. / Dopoledne
Oběžná dráha – Stanice Sodus vzhůru dolů do odpadu směr sídlo Železných.

Papírování je za náma. Příště budem tahat bouchačky a rozdávat nesociální dávky, moc se těším až si do něčeho praštím a dostanu za to zaplaceno. Jestli je to průser nebo konečně něco zajímavého ukáže až čas.

Svoz na ten šutr pod náma nebyl žádná první třída. Ale člověka to dostane do ráže. Jeden si začne zvykat na ten bordel ve kterym se brzy bude koupat. Pak přesednem na vláček.
Jak se rozhlédnu po poušti vzpomenu si jak sem byl ještě malej smrad. S dalšíma blbečkama ze smetánky jsme koukali na to smetiště, kterýmu říkali město rozkládající se pod našima mrakodrapama pěkně nahoře v čistotě. Jó to byli časy….
Jak zastavíme u severní brány, přestanu snít, vystoupím a stanu se součástí bordela.
Nejlepší bude začít známou indicií, takže vyrazím do sídla Železných. Jen tak si říkám, jak pak je asi zrezlé?

Oh shit
Místnost je opuštěná a během stahování se nic nestane, jistě pod svícnem bývá největší tma a nikoho nejspíš nenapadne to co tady teď provádíme. Ano arogance a možná je jejich pozornost odkloněná jinam, ale pokud to praskne tak se to rychle přesměruje sem a tady bude pěkně horko.
Měla bych si dávat pozor na co si přeji, radši budu demolovat nábytek a pak sedět mezi troskami.
Ovšem ani já se nehýbám, tedy kromě toho že se občas rozhlédnu jestli se někdo neblíží a i přes zdejší pochyby i tomu nakonec získávám docela pozitivní přístup.
My to snad vážně dokážeme ...
A protože i samotné stahování bude těžké tak jsme všichni nervózní a když jsme potom ve čtvrtině (konečně) se objeví problém.Všichni strneme a pak se nám uleví když zjistíme že to není SBS (tohle by byla „špatná“ SBS), připravím se taky a moje oči naberou červenou barvu takže se můžu dívat i skrz dveře.
Nebo bych aspoň mohla, sakra ...
Moje oči opět naberou ocelovou barvu ovšem ten dotyčný pouze projde kolem našich dveří, následuje úleva a přání být co nejdřív odsud pryč. Nakonec máme většinu a pořád se nic neděje, potlačím touhu zde udělat několik kotoulů protože to je poněkud předčasné. Proto když je vše hotové tak se objeví opět ostražitost. A nakonec se ukáže jako oprávněná a Patrik je zaskočen, chyba měl ses začít bát.
A i když jsem měla jisté optimistické předpoklady ...
„Mohli bychom poslat výtah do třetího patra a zatím se zkusit tam dostat jinak. Možná tím odvedeme pozornost protože budou předpokládat že jsme v tom výtahu. Nebo můžeme cestovat výtahem, ale nevykukovat první ať vidí prázdnou kabinu. Mám i ... razantnější nápady, ale radši vyslechnu jiné nápady.“
Ano máme (nebo budeme mít) co dělat s SBS a to je problém s velkým P, na druhou stranu dojde na křest ohněm.

Titus, Roger
599 SL / 17.2. / 09:22
Přistání na planetě – Cesta – Příjezd do města


Dohoda byla uzavřena a oba jste tak patřili ke korporačním žoldnéřům. Přinášelo to sebou jisté výhody a samozřejmě i určitá omezení. Zda to stálo za to, nebo to byla chyba, to záleželo jenom na vás.
Bez dalšího zdržování vás pak Zavir propustil a nechal vás jít vlastní cestou. Nebo přesněji do zdejšího hangáru, kde už na vás čekají všechny vaše věci a jeden člen zdejšího personálu. Ten vás také nasměruje ke správné lodi, mířící na povrch.

Na planetu vás dostala jedna z dopravních lodí. Nebyla to zrovna nejpohodlnější cesta, všechno se třáslo a sedět jste mohli akorát tak na zemi, ale bylo to asi lepší, než několik hodin čekat, až přiletí klasický transport. Naštěstí vše skončí během několika minut a vy se tak můžete zase postavit na pevnou zemi. Tím však vaše cesta ještě nekončila. Zdejší město se totiž nacházelo o pár kilometrů severněji a museli jste tak přesednout na vlak.

Jeli jste prázdnou pustinou, kde kromě písku a skal nic jiného nevidíte. Oblohu zakrývaly zlověstně vypadající mraky, ale podle toho jak vypadala krajina kolem už tu asi tak sto let nespadla ani kapka vody.
V dálce před vámi se najednou objeví veliký dóm. Před tím jste si ho vůbec nevšimli, i když s tím jak se přibližujete, tak pomalu narůstá. Když jste konečně u něj, je větší než jste si původně mohli myslet, určitě několik kilometrů v průměru.
Vlak s vámi objede celé město a nakonec se zastaví na stanici, která nese název: “Severní Brána“.
Podle informací které vám dal Zavir by to měla být vaše zastávka, pokud se chcete vydat do sídla Železných. Pokyny které vám dal se zdály celkem srozumitelné a měli by jste to bez problémů najít. Samozřejmě jste mohli jít i jinam a sídlo navštívit až později, teď už to bylo jen na vás.

Možnosti

Přízrak, Roger a ukecanej Allan Zavir
599 SL / 17.2. / ráno
Oběžná dráha – Stanice Sodus

Už jen z toho jak o tom mluví je cítit, jak moc si nepřejí třetí možnost, což chápu, ale uvidíme jaké budou jejich nabídky v možnosti dvě. Jen je mrzuté, že čekáme na jmenování nového zadavatele, ani to nemá cenu to komentovat, jen mě zajímá proč ho asi někdo vodprásknul.
Jak se můj kolega zeptá na kontakt, pokývu hlavou a dodám.
”Jo, to by mě taky zajímalo.”
Ještě by mě zajímalo, zda tu mají někoho, kdo by uměl nakopnout do koulí nanotechnologii a trochu jí pohonit, aby zas fungovala… Na to je však ještě čas.
Posadím se o něco pohodlněji, když je to jednání skro za náma a řešíme drobné věci. Instinktivně rukou sjedu k místu, kde bejvá bouchačka. Je tam však smutné prázdno. Né že by sem z ní potřeboval střílet, jen letmý dotek, přejetí prsty, které dodá sebevědomí. To samé co pro mě před lety bylo plácnout ženskou po prdely.

Titus, Roger
599 SL / 17.2. / 8:25
Tři možnosti

Neváhal jsem a přiložil prst na čtečku. Stejně jsem neměl jinou možnost a tak jsem moc nepřemýšlel o tom, co udělat nebo ne. Poslouchal jsem možnosti jaké máme a opět jsem přikyvoval. Než si vybuduju nějakou reputaci chvíli potrvá, protože budu prvně potřebovat sesbírat nějaké kontakty a omrknout co a jak tu chodí. Kdo je největší ryba v rybníce a co má všechno pod palcem, takže standartní poznávací procesy u žoldáků.

Kontakt na Zadavatele předpokládám je volně dostupný, případně tedy samozřejmě jeho zástupce? Je to vše nebo ještě něco? Čas jsou peníze jak jistě víte a my už tu trčíme poměrně hodně dlouho.

Zase tak dlouho ne, ale už mě ten kravaťák sral a já jsem se chtěl dostat do ulic, kde bych případně mohl zmizet a nedržel tam všechny trumfy tenhle kravaťák. Navíc bych se rád dostal ke svým věcem a zbraním. Zvednu obočí a podívám se na Tita, jestli má ještě nějakou otázku, protože mě to fakt nebaví.

Titus, Roger
599 SL / 17.2. / 8:25
Tři možnosti

Ozve se krátké pípnutí a čtečka pod Titovým prstem se rozsvítí zeleným světlem. Zavir se poté se spokojeným výrazem ve tváři natáhne pro jeho počítač a umístí ho zpátky do kufříku.
„No, máte celkem tři možnosti.“ odpoví po chvilce na otázku týkající se vašeho kontaktování.
„První možnost, jak už možná tušíte, je, že vám někdo zavolá nebo pošle zprávu. Žádné velké starosti, jen počkáte na telefon a potvrdíte, zda to berete. Bohužel pro vás, tahle možnost se týká hlavně známějších žoldnéřů. Pokud si tu uděláte dobré jméno, tak tu tato možnost bude také, ale zatím, pokud mi prominete ten výraz, tu nejste nic.
Druhá varianta je navštívit Zadavatele. “ Zavir pak začne něco hledat ve svém počítači. Podle jeho zamračeného výrazu v obličeji ale zřejmě nic nenašel. „Řekl bych vám jméno, ale před dvěma dny byl náš dosavadní zadavatel zabit v ozbrojeném střetu a jak to vypadá, tak ještě nebyl vybrán jeho nástupce. Nevadí. Každopádně Zadavatel, v tomto případě jeho zástupce vám předloží aktuální nabídky a vy, pokud budete mít zájem, si nějakou zvolíte. Vždy se platí zprostředkovatelský poplatek, ale máte k dispozici pomoc od Železných. “ Zavir si pak dá chvilku pauzu a nakonec pokračuje v povídání. „ A nakonec třetí možnost. To je hledání na vlastní pěst. Klienty si sháníte sami, domlouváte se na odměně a tak podobně. V tomto případě se s nikým nedělíte a nejste ničím omezeni. Pokud vás však někdo podrazí, je to jenom váš problém. Stejně tak pokud se tímto způsobem dostanete k práci, která nějak poškozuje Korporaci. “ Potom muž opět ztichne, z čehož usoudíte, že už vám k tématu asi víc neřekne.

Tým 2: Daina, Espectra
599 SL / 15.2. / 11:42
Ulice Horního města – Stanice

Z vlaku, který právě přijel, se začnou soukat lidi, zatím co další se současně tlačí dovnitř. Je to přesně takový zmatek, jak se od začátku zdálo. Hlídky SBS se sice pokouší udržovat pořádek a korigovat pohyb lidí, ale dokud nezačnou střílet, tak jim nikdo z přítomných nebude věnovat sebemenší pozornost. To by mohla být dobrá příležitost proklouznout. Ty i Espectra máte platné doklady a pokud někdo nebude moc zvědavý, mělo by vám to projít.
Zamíříte tedy k vlaku, ale než se vám tam podaří davem prodrat, tak vlak odjede. Informační tabule nad vašimi hlavami ukazující odjezd vlaku se změní a ukazuje teď příjezd dalšího vlaku, který by tu měl být za deset minut. V té době se začne dělat Espetře špatně a zamotá se jí hlava. Stačíš jí jen tak tak chytit, aby sis všimla, že její rána na boku začala opět krvácet. Aby to nebylo málo, tak si vás všimne voják SBS a zamíří vaším směrem. Je možné, že je to jenom náhoda a jde někam za vás, ale vám je jasné, že to tak není. A máte pravdu. Muž se zastaví u vás a pokyne vám hlavou na pozdrav.
„Je vše v pořádku?“ zeptá se vás a začne si prohlížet Espectru, která moc v pořádku nevypadá. Do příjezdu vlaku zbývá ještě sedm minut.

Sato
599 SL / 16.2. / 11:59
Horní město – Cesta na místo akce

Charles se na tebe dlouze zadívá. Tvoje optické senzory zaregistrují mírné přimhouření očí a pohyb obočí. Dost nepatrný, aby si toho nikdo nevšiml, tobě to ale neunikne a Charles to moc dobře ví. Nikdy to nebyl moc emotivní typ, ale teď jsi zřejmě, jak lidé říkají, na tenkém ledě.
„Sato.“ řekne pevným hlasem přímo k tobě. „Nemáte patřičné oprávnění, aby jste mohl požadovat přístup k dronům SBS, nebo k bezpečnostním heslům, takže se tato žádost zamítá.“
Nenn ani nikdo z přítomných se k celé situaci nevyjadřuje, ale nikomu očividně neušla.
„Pokud jde o plány budovy a skeny dronů, připojte se na síť SBS, vše tam je. A to je už doufám vše. Ztratili jsme tu už dost času a životy lidí jsou v sázce.“ To poslední jako by ostatní probralo zpátky k jejich ostražitosti. Briefing je okamžitě ukončen a všichni členové zásahového týmu se rychle vydají pro svou výstroj. Ty bys měl pravděpodobně udělat to samé.

S týmem omega se znovu setkáš až na odletové ploše, kde na vás už čeká vaše loď. Je to starší výsadkový člun třídy Robin (viz homepage). Podle tvých záznamů se jedná o velmi rozšířený druh lodi, přestože má několik strukturálních slabin, které tvé senzory detekují jako rizikové.
Uvnitř lodě už sedí čtyři členové zásahového týmu, vyzbrojeni a navlečeni do bojových obleků. Hned první čeho si všimneš, je, že ve tvé databázi se nenachází žádný záznam o specifikaci této výzbroje. Na každý tvůj pokus o sken nebo hledání v záznamech SBS, dostaneš stejnou odpověď.
--DATA NENALEZENA--
I tak ale dokážeš podle jiných modelů odhadnout, že se jejich specifikace minimálně přibližují tvým vlastním. Jejich nositelé jsou silnější, rychlejší a také odolnější.

„Vida, plecháč přeci jen dorazil.“ pronese jeden z členů týmu. Jeho hlas je trochu zkreslený, ale rozpoznáš v něm velitele Esru.

„Hlavně ať dělá co má.“ pronese někdo jiný a pak pokračuje v kontrole své zbraně.

Kromě zmíněné čtveřice tu sedí také dva roboti bojového typu. Jedná se o klasický model běžně využívaný SBS. Nesou standardní výzbroj s několika drobnými modifikacemi. V současné době jsou v režimu spánku, čekající na pokyn svého operátora.

Netrvá to dlouho a loď vzlétne. Pohybujete se vysoko nad povolenou letovou zónou, kam mají běžní lidé omezený přístup. Takhle se dostanete ke svému cíli mnohem rychleji a hlavně nepozorovaně.
Jsme na místě veliteli. oznámí vám z vysílačky hlas pilota.

„Jaká je situace.“ zeptá se okamžitě Esra.

Celá oblast je uzavřená. Z cílové budovy stoupá kouř, pravděpodobně následek exploze. Příčina neznámá.

„Přeleťte nad budovu, provedeme výškový seskok.“

Rozumím, čas do seskoku, dvě minuty.

Přenos potom utichne. Všichni uvnitř lodi si začnou kontrolovat výzbroj a připravovat se na seskok. Esra se potom obrátí tvým směrem a promluví. „Chtěl bych, aby byla jedna věc jasná. Nikdo z nás tě tu nechtěl, ale jít s námi musíš. Takže se nám nebudeš plést do cesty a budeš dělat přesně to, co ti řeknu. Jasné plecháči? “

Minuta k místu seskoku. ozve se pilot.