Andor.cz - Dračí doupě online

599 SL 15.2. 11:35
Ulice Horního města – Vlaková stanice

Dostali jsme se až ke stanici, kde bylo spousta lidí. Spousta, nevím jistě jestli je to normální a nebo je to kvůli tomu povyku co jsme způsobili. A hromada hlídek, já s průchodem asi problém mít nebudu, ale nevím co Espectra.
Ale už jsem chápala proč Kaslel tudy nemohl, chudák... je to nejspíš docela těžký žít jako Cajn v dnešní společnosti.
Podrbu se na zátylku a rozhlížím se, byla tu nějaká možnost jak se vyhnout kontrole?
„Máš sebou doklady?“ zeptám se Espectry. Navíc bylo tady její zranění, i kdyby je měla pořád by bylo potřeba aby se na chvíli zapřela a chovala se jako že není vůbec zraněná což asi nebude moc snadné.
Možná je tu někde nějaký služební vchod.... jenže ten bude asi taky hlídaný. Bylo zajímavé, že jsme zburcovali celé město, ale že by ochranka toho objektu na který jsme zaútočili nijak nereagovala.
Zdálo se, že mi došli nápady. Neviděla jsem jinou než přímou cestu.

Sato
599 SL / 16.2. / 08:10
Horní město – Velení SBS

Již od prvního spuštění vědomí SATO-VZ-5970630A03 dne 30. 6. 997 SL nepřetržitě sbírám dostupná data, analyzuji je a výsledky ukládám. Výsledky analýz kompiluji do dalších datasetů, které dále analyzuji při provádění autonomních rozhodnutí. Organické jednotky tyto procesy nazývají učení, odhad a rozhodování.

Analyzování zástupných statistických dat namísto tvrdých senzorových dat výrazně zkracuje reakční dobu nutnou k provedení autonomního rozhodnutí na úkor jeho statistické přesnosti a umožňuje mi činit je řádově v rozmezí milisekund. Tyto procesy provádím zcela automaticky i nyní, při briefingu před novou operací.



Na základě získaných výsledků analýz zástupných dat natočím hlavu hlavního chassis směrem ke kapitánu Esrovi, aniž by se pohnula jakákoli jiná jeho část, a z reproduktoru ukrytého kdesi pod obličejovým pancířem se ozve mechanicky kovový hlas s nedokonalou intonací:
„Kapitáne Esro, Samostatný Taktický Operátor, verze pro Vyhledávání a Zadržení, disponuje vybavením a funkcemi přínosnými pro přidělenou operaci. Zejména:
-Autonomní rozhodování bez nutnosti ovládání organickým operátorem.
-Miniaturní pátrací dron MPD-3.0.
-Přímé spojení s MPD.
-Tepelné, zvukové a chemické senzory na hlavním chassis.
-Tepelné, zvukové a chemické senzory na chassis MPD.
-Možnost přímého napojení na bezpečnostní systémy budovy.
-Vojenské pancéřování hlavního chassis.
-Bojový zaměřovací systém.
-Integrovaná vysílačka pro přímou komunikaci s organickými členy jednotky.

Mým přínosem bude navýšení efektivity týmu Omega při vyhledávání a zneškodňování nepřátelských cílů.“

Nakonec stejným způsobem natočím hlavu zpět k veliteli Nennovi a potvrdím přijetí rozkazu:
„Rozkaz přijat, veliteli. Cíl operace nepotřebuje další specifikace. Za účelem navýšení efektivity integrace jednotky SATO-VZ s týmem Omega žádám o poskytnutí následujících dat:
-Virtuální model cílové budovy s vyznačenou linií doporučeného postupu.
-Aktuální teplotní sken cílové budovy.
-Přístupová hesla bezpečnostního systému cílové budovy.
-Pátrací dron SBS k dispozici vně cílové budovy.“

Upisování se ďáblu
Přízrak, Roger a ukecanej Allan Zavir
599 SL / 17.2. / ráno
Oběžná dráha – Stanice Sodus

Jen zavrtím hlavou.
”S tím dokážu žít.” Odpovím a přiložím prst na čtečku.
V hlavě mi však víří pocit Déjà vu, jako by jsem se upisoval dalšímu ďáblu.
Život není jednoduchej. Buď mi zabaví krochnu, protože to nepodepíšu a naseru si tím do bot nebo to podepíšu a bude to problém mého budoucího já a naseru si tam později.

Podám kalkulačku zpátky kravaťákovy s očekávaným dotazem.
”Ještě mě zajímá pane Zavire. Kdy mám očekávat první práci a jak bude docházet ke kontaktování?”

Titus, Roger
599 SL / 17.2. / 08:19
Nabídka

Netrvá to dlouho a Titus osloví Zavira, aby se ho zeptal na nějaké detaily týkající se vaší možné práce.
Ten se dlouho nerozmýšlí, uhasí cigaretu a vrátí se zpátky ke stolu. Nad svou odpovědí nemusí ani moc dlouho přemýšlet.
„Běžná náplň práce? To je různé. Hlídky za hranicemi města, ochrana konvojů, záškodnické akce na agresorech, nebo i likvidace pirátů, jak jste sám zmínil. Od práce běžného žoldáka se to tolik neliší.
A pokud by vás zajímal důvod, proč takové věci řeší “Železní“ a ne SBS, tak je zcela prostý, peníze. Zdejší jednotky jsou schopné vypořádat se s tím vším samy, ale v současné době nemá korporace takové prostředky, aby si to mohla dovolit. Výstroj něco stojí, výcvik také není zadarmo a nesmíte zapomínat ani na to, že musí členové SBS dostávat stálý plat, na rozdíl od žoldáků, kteří jsou placeni pouze za odvedenou práci.“

Když Roger pronese svou poznámku o demokracii, přejde ji Zavir jen prostým zavrtěním hlavy. Pravděpodobně k tomu chtěl cosi říct, ale rozhodl se to nijak nekomentovat Zdá se být ale s tvým souhlasem k připojení spokojený.
„Pane Smile, jsem rád, že jste se takto rozhodl. Pokud by jste mohl, tak prosím podepište smlouvu, kterou jsem vám na začátku dal. Úplně postačí, když přiložíte prst na čtečku dole.“ Potom se otočí na Tita. „Ještě nějaké dotazy?“ zeptá se s úsměvem a v očích má zcela jasnou otázku. Přidáš se, nebo ne?

V plechovém baráku

Přízrak, Smile
599 SL / 17.2. / 08:09
Oběžná dráha – Stanice Sodus

Stál jsem u okna a díval se na tu kouli kam mě vezla tahle loď a tak jsem si všiml, i kdybych byl tak tupej, že necítím změny pohybu lodi, že nás veze jinam než na povrch. Za oknem jsem viděl zvětšující se stanici, která vypadala jako velký měsíc. Otázka co to tady dělá, protože aspoň co já vím, a že jsem podobných prdelí něco prošel, tak na ně rozhodně nemají peníze. No tady tomu šéfují korporace, takže bůh ví co a jak. Moje nadšení samozřejmě nezná mezí, když nám řeknou, že dál to neletí. Už v tu dobu ve mě začne v hlavě něco hledat. Nebudu tak namyšlený a paranoidní, že by odklonili loď kvůli mě. Samozřejmě měl jsem u sebe zbraně, ale to měl každý žoldák a já jsem měl tyhle navíc legálně a se všema papírama. Takže, jsem se nebál, že bych neprošel celní prohlídkou. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že jí opravdu neprojdu. Teda jako takhle, prošel jsem, ale nechali mě hnít v nějaká chodbě na lavičce. Už tak mě naštvali, že jsem musel vyplnit tu miliardu papírů a teď tu sedím s nějakým náhodným týpkem a čekáme co bude. Podle všeho ten týpek je to samé co já a tak se nabízí otázka.

Co po nás kurva kdo chce?

S rukama na prsou čekám co se bude dít, až se objeví kravaťák. Svým způsobem kravaťáky nesnáším, protože většinou jsou to pitomci, co si myslí že sežrali moudrost světa a kdyby viděli boj, tak se podělají a pochčijou jen to prvně práskne. Místnost, ve které vedeme naše "jednání" mi dost připomíná výslechovky. Jo pár jsem jich už potkal, takže vím o čem mluvím. Na omluvu jsem nereagoval, pořád jsem naštvaný. Káva sice hezky voní, ale já mu nemám důvod zatím důvěřovat, takže jí nechávám v klidu a pokoji ležet.

Jo takže Ty si náborář? No to mě poser, co to je za slečinky, že mají takovouhle panenku za náboráře?

NA tváři se mi usadí mírný úsměv. Tohle bude rozhodně zajímavější než jsem čekal. Co je pozitivní, že práce pro korporaci fakt znamená peníze. Korporace žoldáky používají pravidelně a pokud by neplatili, tak by se to rozkřiklo a ostrouhali by.

Vážně si stoupnul do rohu a zapálil si? Myslíš si, že si nějaký borec? Tak to mi ho vyndej.

Jasně ten druhý se na něco ptá, ale to je fuk. Stejně mu pravdu neřekne.

Takže si demokraticky můžeme vybrat. Ano nebo jo. Já sice demokracii nemám moc rád, ale tady si vyberu variantu jo. Proč se nepřidat, když práce přišla sama.

A taky kdybych to nepřijal tak můžu jít akorát do nejhlubší černý díry.

Sato
599 SL / 16.2. / 08:09
Horní město – Velení SBS

-- POHOTOVOST --
-- UKONČUJI ÚSPORNÝ REŽIM --
-- ZAPÍNÁM HLAVNÍ SYSTÉMY --
-- PŘÍCHOZÍ ZPRÁVA --

Z tvého pravidelného odpočinku, jak to nazývají lidé, tě vyruší zpráva vysoké důležitosti. Máš okamžitě ukončit dobíjení a hlásit se v briefingové místnosti 3, u zásahové skupiny Omega. Musí jít o něco důležitého, protože tomu není ani pět hodin, co ses oficiálně připojil k nabíjecí stanici. Podle standardního postupu by jsi měl se zapnutím počkat minimálně hodin deset, aby si všechny tvé součásti rekalibrovaly a nemohlo tak dojít k přetížení systémů, nebo chybám v programu. To vše je samozřejmě trochu přehnané, protože tvůj model dokáže zvládat mnohem náročnější zátěž. Labroni jsou ale stále ve fázi testování, proto se kromě Stratosu ani jinde ve vesmíru nevyskytují.

Skupina Omega u které se máš hlásit, je speciální zásahový tým, vytvořený pro zvládání rizikových situaci. Obvykle jsou nasazovány na ty nejtěžší úkoly, kdy hrozí smrt velkého počtu lidí nebo vysoké škody na majetku. Po nedávném incidentu v budově společnosti NETA robotics jejich počet rapidně stoupl. O to zajímavější je to, že jsi byl k této skupině povolán ty. Svým bojovým softwarem ani vylepšeními za nimi moc nezaostáváš, ale není to přímo tvá specializace.

Když dorazíš do místnosti 3, jsou už všichni uvnitř a čekají jen na tebe. O tvé účasti bylo pravděpodobně rozhodnuto na poslední chvíli. Hned svém příchodu si všimneš několika lidí. V první řadě je to Charles Mitchell, starší plešatící muž, který kvůli prostetice pravé nohy kulhá. Má na starosti projekt pokročilé robotizace a současně se také jedná o tvého přímého nadřízeného.Hned vedle něj stojí Karl Nenn, velitel jednotek SBS. Je mladší než Charles, tmavé vlasy a šedé oči. Na sobě má oblek a na prsou insignii bezpečnostních složek.
A potom je tu ještě tým Omega, skládající se celkem ze šesti lidí.

„Sato, výborně! “ prohlásí Mitchell, když tě uvidí. „Myslím, že bychom mohli začít.“

„Už bylo na čase.“ dodá mrzutě Nenn. Přítomní ti věnují krátký pohled, ne všichni zrovna přátelský. Potom se shromáždíte kolem stolu uprostřed místnosti. Nenn zhasne a přejde doprostřed místnosti, kde se rozsvítí holoprojektor.
„Před necelou hodinou spustil kdosi v obchodním centrum tichý alarm. Chvilku na to nám z toho místa ohlásili střelbu. Na místo byly okamžitě vyslány bezpečnostní jednotky, ale setkaly se s tvrdým odporem.“
Holoprojekce pak zobrazí budovu jednoho z největších obchodních center v části Marketu. Je to čtyřpatrová budova, postavená podle klasického konceptu. První dvě patra jsou prakticky jedna velká hala, kterou v druhém patře prochází několik mostů spojených malým ostrůvkem uprostřed.

„Poslali jsme tam potom pořádkové mechy, kteří zajistili celou oblast, ale bohužel, útočníci mají rukojmí. Podle našich odhadů je jich asi třicet. Proto z nich ještě není mastný flek. Drobné ztráty jsou přijatelné, ale pokud by všichni ti rukojmí zemřeli, byl by to velký problém. Okolo dvaceti by se mělo nacházet ve třetím patře, v jedné z konferenčních místností, zbytek je ve druhém patře ve třech oddělených skupinkách.“

Mapa vzápětí ukáže dané pozice na mapě s pomocí rudých značek.

„Co se týká útočníků, tak nevíme, s kým máme tu čest. Prozatím jsme nedostali žádné požadavky, ani prohlášení. Může jít tedy o teroristy, technofóby nebo nějaké fanatiky. Podle tepelných skenů odhadujeme jejich počet na patnáct a více. Jsou ozbrojeni všemi možnými druhy zbraní a mají také výbušniny.“ V ten okamžik všichni zvážní. Tvé senzory zaznamenají u dvou z přítomných rychlou srdeční aktivitu.
„Celá budova je s největší pravděpodobností podminovaná a v momentě kdy by tam vtrhlo komando to můžou kdykoliv odpálit. Proto jste tu vy. Váš tým se dostane přes střechu nepozorovaně do budovy, zneškodní veškerý odpor na který narazí a osvobodí rukojmí na třetím patře.“

Holografická mapa začne zobrazovat rudou čárou postup k místu kde jsou drženi rukojmí a současně s tím i jejich následnou likvidaci. Podle odhadů by neměla být horní patra moc hlídána, ale je možné, že jsou tam nějaké pasti.

„Nevíme o jakou trhavinu se jedná, ani jak je odpalována. Takže se pokuste najít a zneškodnit odpalovací zařízení. Jakmile budou horní patra čistá, přistoupíte k záchraně zbytku rukojmí.
Bezpečnostní složky budou vyčkávat a jakmile začne palba, tak vám pomohou. Důrazně vám připomínám, že by nemělo dojít k větším ztrátám na životech. Důvody všichni jistě chápou. Nějaké dotazy?“

Místnost se vzápětí rozsvítí a členové jednotky spolu začnou diskutovat o postupu a záchraně. Potom jeden z nich vstane, vysoký muž s popelavými vlasy a nahlas promluví.

„Většina by mi byla jasná. Jediné co nechápu, je co tu dělá ten plecháč!“ S těmito slovy ukáže Esra na tebe.Celý jeho tým se na tebe podívá, souhlasně pokyvující hlavami.

Na jeho otázku odpoví velitel Mitchell, kterého se to zdá se dotklo. „Jednotka SATO je tu jako vaše podpora." Řekne nevrle. „Během akce půjde dovnitř společně s vámi. Bude vám pomáhat a učit se od vás.“

„Promiňte pane?“ Začne překvapený Esra. „Chcete po mě a mém týmu abychom zachránili rukojmí a přitom hlídali vaší hračku?"

Než ale stihne říct cokoliv dalšího, tak ho Mitchell přeruší. Tvá měření ukazují zvýšený srdeční tep, krevní tlak a nepatrné zrudnutí obličeje. Podle tvých záznamů se tak projevuje u lidí vztek.
„Nevzpomínám si, že bych se ptal na váš názor, kapitáne. SATO je jednou z nejlepších taktických jednotek, které jsme vyvinuli. I přes to že nemá takové zkušenosti z terénu jako vy tady, je více než schopný s vámi držet krok.“

„To se ještě uvidí." zamumlá polohlasně Esra.

Do celé věci se nakonec zapojí i velitel Nenn. „Kapitáne, chápu proč se k tomu takto stavíte, ale už s tím nejde nic dělat. Jedná se o rozkaz shora. Chtějí vidět, čeho je SATO schopný a zda bude možné další jednotky zapojit do aktivní služby.“ Když se celá situace kolem tvé přítomnosti vyřeší, rozhlédne se Nenn znovu po místnosti. „Zeptám se tedy znovu. Máte někdo nějaké dotazy? Nějaké týkající se úkolu?

Vzhůru dolů

Přízrak, Roger a ukecanej právník
599 SL / 17.2. / ráno
Oběžná dráha – Stanice Sodus

Sedím na svém sedadle, znuděně bubnuji prsty o opěradlo a čekám, kdy už vypadnu z lodi. První třída na cestování to není, ale zase to není žádná žumpa.
Svrbí mě prsty, do něčeho bych si vystřelil, nebo by jsem si alespoň dal pivo po dobře odvedené práci. Za kterou by jsem určitě dostal zaplaceno, ale to už moc fantazíruju. Zatracená odvikačka.
Pak se konečně zjeví něco za oknem lodi. Zavrtím se na místě a posunu se k oknu. Přitáhnu si mrtvý plášť a pozoruju planetu.
Pouště, hory, pustina...je jedno co tam je, vždycky je to pustina ať je to poušť, skály, džungle lesnatá nebo betonová. Všechno je to pustina.
Barva mraků mi připomene ráno před odletem. Pak loď stočí kurz a já zabíjím nudu odhadováním co mě čeká na orbitě.
Celní kontrola? Nejspíš. Třeba tam bude práce. Nebo taky ne. Mohl by tam bejt bar. Nejspíš bude mít vysoko orbitní přirážku...
Tak dlouho se zaobírám blbostma, až mi málem ujde naše zakotvení. Naposledy se podívám na pozadí té pěkné letušky co nás tu obsluhovala a vyrazím z lodi ven.

Papírování je vopruz, ostatně jako vždycky. Pak čekání a mentální ping pong sám se sebou.
Asi mi hrabe, je to snad vedlejší produkt té odvykačky?
Znuděně cvakám propiskou celou dobu čekání. Všichni lidi vypadnou na jinou loď, zustanu tu jen já a jeden cápek s čírem. Při pohledu na něj mne napadne, že moje háro nejspíš poznalo lepší časy a potřebuje trochu zastřihnout. Chlápka s čírem moc neočumuju, jednak to hodně lidí provokuje, navíc to neni pěkná ženská. Položím propisku a začnu si pohrávat s cáry svého mrtvého zneviditelňovacího pláště.
Pak příjde kravaťák, vezme nás na procházku do výslechové cely. Nemám ani klepeta, ani bouchačku u hlavy, takže není důvod si stěžovat. Zatím.

Jak se chlápek představí podívám se mu zpříma do tváře a třikrát si v duchu řeknu jeho jméno.
Allan Zavir, Allan Zavir, Allan Zavir
Nepředstavuju se, zná moje jméno z papírů. Pak můj pohled sjede na stůl.
Jaká bomba by se asi vlezla do toho kufru? Zaútočila na mě myšlnenka při pohledu na kufřík, co si položil vedle sebe.
Jeho slova mě moc nepotěší. Doufám, že to je práce a ne milej chlápek co nás má poslat do háje. Kdyby to byla ženská s pěknejmá oválama, asi bych to nějak skousnul. U toho chlápka se bojím, že mi pak bude chtít rozbít obličejem pěst.
Páni, kafe, tak to bude asi práce. Konečně se trochu uklidním a doufám, že tu nemaj telepata, jinak sem v pěkný kaši.
Jak chlápek mluví, proběhne mi hlavou pár věcí z vlastní minulosti a tak si řikám. Doufám, že se já hovado, znova neupisuju do stejnýho průseru, jako tehdá pro toho guvernéra. Rád by jsem alespoň jednou kopal za ty hodný.

Já chápu, tu ironii jak nás do ničeho nenutí, ale má u mě bod, že mi nevyhrožuje smrtí. Má však pravdu, ta bouchačka neni registrovaná. Předpokládám totiž, že ten hňup co mi s tím namířil do ksichtu jí neregistroval. Však on jí potřebovat nebude.
Můj šestý smysl mi napoví, že ten pán pracuje pro TOHO pána co bude platit lidi, aby mě sejmuli, jestli to tet nepodepíšu. Teda dřív nebo později k tomu dojde. Však se známe.

”Vaše nabídka je zajímavá. Rozhodně to zní líp než si schánět fušku po hospodách.” Pronesu, aby řeč nestála. Vezmu malej kompjůtr, zasteskne se mi po domovském světě. Kde takovýhle hračky se válely všude. Pak se zavrtám očima do smlouvy, vzpomenu si jak vypadaj písmenka a začnu louskat obsah smlouvy.
Halda právnických kliček. To by zavázalo boty rotě vojáků.
Zbytek smlouvy jen projedu očima, aby jsem se neupsal k otroctví, BDSM, vegetariánství a dalším takovým věcem.

Odložím kalkulačku a podívám se Allanovy do tváře. Ve výrazu jeho tváře by jeden nepoznal lháře. Já jsem však zkušený a vím, že lež u právníka se pozná podle toho, že mele pantem.
”Pane Zavire, povězte mi prosím co je takovou běžnou náplní práce pro Železné.”
Snažím se nemluvit jak hulvát a zvládnul sem souvislou větu. To bych se mohl odměnit pivem a nějakou vnadnou děvčicou.
”Nemusíte zabíhat do detailů. Sem trochu zvědav na co běžná bepečnost nestačí. Na některých planetách to jsou boje s piráty, někde to jsou boje mezi korporacemi a jinde zase řešení polityckých oponentů.”
Tři věty řečeny jako by jsem byl dospělí rozumný člověk. Maminka by měla radost.

Titus, Roger
599 SL / 17.2. / 08:09
Oběžná dráha – Stanice Sodus

Po asi týdenním letu, který vám trvala cesta od skokové brány, se konečně dostáváte ke svému cíli, Stratos. Skrze okna lodě se vám naskytne pohled na planetu pod vámi v celé její děsivé kráse. Kam až dohlédnete, se nacházejí pouště, kamenné pláně a mohutná pohoří. Celé místo nemá ani kapku vody, přesto se tam daří jejím obyvatelům přežívat. Oblohu zakrývají mraky, jejichž barva se pohybuje někde mezi písčitě hnědou a zelenou.

Loď se pomalu přibližuje, ale z nějakého důvodu v poslední chvíli změní směr. Jak to tak vypadá, tak na Stratos nemíříte. Místo toho se loď stočí k orbitální stanici, která se vzhledem podobá malému měsíci. Něco takového by jste v okrajovém sektoru mohli čekat jenom sotva. Práce na stanici sice stále pokračují, ale většina už vypadá dokončeně.

Zakotvíte v přístavu, kde je vám nakonec oznámeno, že loď už dále neletí. Pouze zde vyloží náklad a vrací se zpátky ke skokové bráně. Pro cestu na povrch musíte, přesednou na jinou loď. Než k tomu však dojde, je třeba podstoupit celní procedury. To jak se vzápětí ukáže, není zrovna lehký úkol. Všichni strávíte asi hodinu papírováním a čekáním. Nakonec zůstanete jenom vy dva (Titus, Roger), zatím co ostatní už odešli směrem k lodi na povrch. Nikdo vám neřekl, z jakého důvodu vás tu pořád zdržují, ale ani vás nezatkli, takže o zločin asi nejde.
Nakonec se konečně dočkáte. Vyzvedne si vás muž v obleku, asi tak okolo třiceti let. Oba vás odvede do jedné z místnosti, která nápadně připomíná výslechovou celu. Jedinými pozitivy je snad pouze to, že zatím ještě nejste spoutaní a nehlídá vás ozbrojená stráž.

Muž se usadí ke stolu na jednu z volných židlí a vedle sebe položí malý kufřík.
„Rád bych se vám pánové oběma omluvil za to zdržení.“ začne muž. „Máme tu na Stratosu přísná pravidla a pro cizince neexistují žádné výjimky.“ Muž má krátké, uhlazené vlasy, modré oči a přes spodní ret až na bradu se mu táhne krátká jizva. Není ozbrojený, ale cosi na něm ve vás vzbuzuje dojem, že nebude tak úplně bezbranný.
„S dovolením jsem si prověřil vaše záznamy a musím říct, že jste mě vy dva zaujali … “
Větu přeruší krátké zaklepání. Do místnosti vstoupí muž s tácem. Muž u stolu mu pokyne hlavou a muž s tácem na stůl položí dva šálky s kávou. Pak odejde.
„Kde jsem to jenom byl …“ začne přemýšlet muž. „Ach ano, vaše záznamy.
Dovolte mi, abych se nejdřív představil. Jmenuji se Allan Zavir a zastupuji Stratosiánskou žoldnéřskou skupinu známou jako “Železní“. Mám na starosti nábor nových členů, a jak jste už asi oba dva uhádli, máme o vás zájem.“
Muž udělá krátkou pauzu a potom zase pokračuje. „Plat je slušný, naše organizace bere zakázky převážně od korporace, takže živořit určitě nebudete. Týká se to takových věcí, které nespadají mezi obvyklou práci bezpečnostních složek a podobně. Ale pokud budete chtít můžete dělat i jiné kontrakty. Tu možnost samozřejmě máte, pokud nebudete porušovat žádná pravidla.“ Potom muž sáhne do svého kufříku a vytáhne z něj dva příruční počítače, na nichž je to co předpokládáte, bude smlouva. Zavir potom pokračuje.
„Do ničeho vás pochopitelně nenutím a pokud chcete odmítnout, tak klidně můžete. Budete potom moct pokračovat dál na planetu. Rád bych vás ale upozornil, že přechovávání, prodej nebo nákup zbraní, je na planetě přísně hlídán a osoby bez patřičného povolení budou zatčeny. To pochopitelně znamená, že vám bude zabaven veškerý kontraband, který jste si sebou přivezli. Rozhodnutí je na vás pánové. Pokud chcete, dám vám chvilku na rozmyšlenou.“ S těmito slovy vstane od stolu a přejde kousek stranou k nejbližšímu rohu, kde si zapálí cigaretu.

Tým 2: Daina, Espectra
599 SL / 15.2. / 11:35
Ulice Horního města – Vlaková stanice

Jakmile se dostanete ke stanici, setkáte se s celkem velkým množstvím lidí. Někteří z nich jsou na cestě z města, směrem k hvězdnému přístavu, další se vracejí domů, nebo jsou naopak na cestě do práce. Je tu zkrátka velký zmatek. Dost velký na to, aby jste mohly nepozorovaně proklouznout. Naneštěstí je ti ale kvůli vašemu malému rozruchu i spousta vojáků SBS. Většina stojí u vstupů a průchodů, kontrolující doklady. Čas od času si vezmou nějakého člověka stranou, aby ho mohli vyslechnout nebo prohledat, ale potom ho zase většinou pustí. Většinou.

Oproti zbytku města, kterým jste museli projít, si všimnete také několika “Oček“, jak bezpečnost přezdívá pátracím dronům. Jsou na několika místech kolem stanice a pozorují své okolí, hlásící vše podezřelé nejbližším členům SBS.
Teď už je vám oběma jasné, proč Kaslen odmítal jít. Pokud by šel společně s vámi, pravděpodobně by si ho všimla jedna z těch bonzujících hraček a okamžitě by ho ohlásila některé z hlídek. Jako Cajn by byl okamžitě podezřelý, bez ohledu na to, zda za něco mohl nebo ne. Potom by bylo jen otázkou vteřin, než by ho odvedli pryč a začali vyslýchat.

Průlez, o kterém Kaslel mluvil, by se měl nacházet někde v zázemí stanice. S ním by pak neměl být problém se nepozorovaně dostat zpátky do starého města. Tedy za předpokladu, že se k průlezu dokážete dostat. Přesný popis jak ho najít vám neřekl a zeptat jste se nikoho nemohly. Stále je tu ale možnost jít přímo přes hlídky a dělat, jako by se nic nestalo.

Tým 1: Kassandra
599 SL / 15.2. / 11:28
NETA Robotics – Šesté patro

Jakmile Patrik celou akci odstartuje, všichni se odeberou na své pozice a věnují se přidělenému úkolu. Tobě připadl úkol hlídat Billie, která má na starosti váš hlavní cíl, server. Ve výsledku to znamená, že budeš čekat tak dlouho, dokud se něco nestane, nebo data úspěšně nestáhnete.

Billie vytáhne tenký kabel. Jeden konec vsune do volného portu a druhý si zasune do svého portu vzadu na krku. Už párkrát jsi něco podobného viděla, přímé propojení počítače s mozkem. Tahle technologie není příliš rozšířená, zejména kvůli nebezpečím, která pro uživatele představuje. Využívají jí hlavně hackerové a někteří žoldáci. Několik minut sedí Billie nehnutě na místě. Zdá se, jako kdyby spala, ale oči má otevřené a nemrká. Jediným důkazem že je stále naživu, je její zvedající se hrudník.
Situace na patře vypadá prozatím normálně. Neslyšíte žádný poplach, ani se neukázal nikdo, aby servery zkontroloval.
Billie se pak najednou pohne. Sáhne do kapsy a vytáhne datový disk, který pro vás Robert připravil. Jakmile disk připojí k serveru, naskočí na monitoru u přístupové konzole obraz a uvidíte ukazatel stahování.

STAHOVÁNÍ 0%

Uběhne asi deset minut, během kterých bylo naprosté ticho. Procenta stahování pomalu přibývají, ale vzhledem k velkému množství dat to jde pomalu. Je těžké říct, jak dlouho to bude trvat, ale čím více času tu strávíte, tím větší je šance, že si vás někdo všimne.
Náhle se ozve K. „Hej.“ řekne šeptem. „Někdo sem po chodbě jde!“ Všichni okamžitě zpozorní.

„SBS?“ zeptá se Patrik.

K jen pokrčí rameny. „Nevím, ale asi ne. Vypadá to, že je to jenom jeden člověk.“

„Schovej se a zavři dveře.“ K a Patrik si připraví zbraně a čekají, co se bude dít. Zanedlouho zaslechneš, jak se chodbou rozléhají rychlé kroky. Pokud by ses rozhodla použít svou termovizi, zjistíš, že ti kvůli okolnímu teplu k ničemu není.

STAHOVÁNÍ 25%

Kroky se u vás nezastaví. Dojdou přímo až k vám a potom bez toho aniž by zmírnily tempo, pokračují dál chodbou, až se nakonec začnou vzdalovat a utichat. Všichni ještě nějako dobu čekáte, ale je ticho. K potom vykoukne ven a potvrdí, že je čistý vzduch.

Dalších několik minut probíhá stejně jako před tím, ani stopy po bezpečnosti nebo náznak toho, že by byl spuštěn poplach. Ať bylo na tom disku cokoliv, tak ten kdo ho naprogramoval, udělal sakra dobrou práci.

STAHOVÁNÍ 89%

Jakmile stahování úspěšně proběhne, spustí se další načítání procent, tentokrát je ale celý průběh tak rychlý, že ho téměř ani nepostřehneš. Zůstane akorát nápis: “Nahrávání viru dokončeno“. To by mělo zahladit vaše stopy. Hned potom se Billie probere zpět k životu a odpojí se od počítače.
„Máme to.“ řekne nadšeně a zamává diskem. Máte, co jste tu potřebovali, teď už jenom dostat se z téhle budovy pryč a potom zpátky za Robertem a vyzvednout si vaší odměnu.

Všichni se pak společně vydáte zpátky k výtahu, kterým jste sem přijeli. Než ale stačíte nastoupit a sjet zpátky dolů, rozezní se chodbami nepříjemný zvuk alarmu.
„Ale do háje!“ řekne naštvaně Billie. „Myslela jsem, že jsem jejich systémy obešla.“
Těžko říct, zda to byla chyba při hackování, nebo zda někdo objevil některé z těl, které jste za sebou zanechali. V každém případě jste byli prozrazeni a musíte si pospíšit.

Před vámi je cesta dolů výtahem do třetího patra, kde musíte vystoupit a dostat se zpátky na technické patro, nebo nějakým jiným způsobem uprchnout. Patrik byl tímhle zdá se trochu zaskočen a po tom jak dobře jste si doteď vedli, to zdá se nečekal.
„Nějaké nápady?“ zeptá se ostatních.