Čekání mezi roboty
V přízemí by se něco našlo ovšem to jsou prostory pro zdejší personál, údržbářské či technické místnosti a pak místnost s nápisem Security zvláště tomu se vyhnu pokud nechci vzbuzovat pozornost (hlavně teď ještě neuplynula doba kdy bylo tohle všechno v tomto patře na nohou). V prvním patře se zase nacházejí kanceláře je to zde rušnější a je tu i galerie kde jsou vidět roboti které tu nabízejí. Je tu spousta lidí kteří jsou spíš potencionální zájemci a já jim nestojím za pohled protože mně považují za dalšího zákazníka (nebo je jim to jedno).
Kdyby sem přišel K tak by jistě vzbudil pozornost, ale já tu moc nevyčnívám.
A zřejmě si to myslí i ta žena která mi položí stejnou otázku jako nejspíš položila všem zde a ohradi se než stačím něco říct. Je pravda že mně zaujali nové bojové modely ovšem nevypadám jako někdo kdo by se zajímal o tyhle věci (možná později).
Nebo odsud můžu prostě odejít ...
"Ne já žádnou schůzku dojednanou nemám, ale zajímali by mně nějací roboti pro domácí využití."
Takový co dokáže upéct kuře, vykuchat rybu a vymačkat džus pokud možno najednou, zázraky dnes nemožné zítra. Já vím mluvím nesmysly, ale i tak jsem zvědavá s čím se vytasí.

Pláně v okolí Dylosu

Schůzka s Faraldem byla více než přínosná, fungoval lépe než Google. Bylo asi darem z nebes, že jsem na něj narazila tady, ve světě svých vlastních pravidel, násilí a nenávisti. Když se nad tím ale zamyslím, zase tak překvapivé to není, protože to byl především kamarád mého otce.
Hodně rychle mi došlo, že jsme na tuhle planetu dorazili žalostně nepřipravení, a to jsme ji plánovali celé měsíce. Vlastně se ani nemůžu rozvzpomenout, co jsme tak strašně dlouho plánovali, protože tady to vypadá, jako kdybychom neudělali vůbec nic.
Inu, je pravda, že můj první kontakt se společností nedopadl zrovna podle očekávání. Naše loď dostala pořádný záhul a k tomu většina vybavení, které jsem potřebovala k co nejpohodlnějšímu životu. Zase na druhou stranu jsem získala očividně celkem mocného spojence, jenom se mi moc nechtělo vrtat v tom, z čeho jeho moc pochází. Jelikož se jedná o kamaráda mého otce, asi to nebude zrovna legální a životy zachraňující způsob.
Naštěstí jsme potřebné opravy a povolení vyřešili rychle. Tedy můj tým je vyřešil a já se mezitím ukájela ve svém vzteku na celý svět a po zbytek dne odmítala promluvit, byť jediné slovíčko s kýmkoliv z nich.
V tom jsem vlastně pokračovala i následující den, ale když jsme rozbalili tábor a začali montovat jednotlivé části venkovní laboratoře, skenovali prostředí a všeobecně tak nějak dávali základ výzkumnému centru, které by tu chvíli mělo vydržet, přeci jenom mě vztek nakonec opustil. Večer už jsem se na Nancy dokonce opatrně usmála, ale jasně jsem viděla, jak jí vítězoslavně zajiskřilo v očičkách.
Monotónní práce v podobě skenování povrchů a získávání základních informací o okolním prostředí byla sice monotónní, ale mně nikdy nevadila. Proto taky většinu z toho nechala Nancy na mě a šla si raději po svých. Pro mě to byla pořád práce venku. Bylo to něco ne tak běžného a něco, co jsem mohla dělat sama, aniž by mi pořád někdo koukal pod ruce a strachoval se, jestli si neublížím, nebo jestli to nedej bože nedělám špatně. Protože teď jsem tady tím odborníkem byla já. Geologii ani Nancy nerozuměla natolik, aby mi do toho mohla kecat. A už jenom to pro mě udělalo z monotónní práce několik hodin zábavy.
Nový člen našeho týmu se zdál být celkem normální. V zabrání do práce jsem nestihla s ním prohodit víc než pár slov, ale věřila jsem Nancy a jejím schopnostem. S lidmi to vždycky uměla a jestli ona uznala, že se nám bude hodit, tak jistě přijde chvíli, kdy jej bude zapotřebí. Trochu mě znervózňovalo, že si mě místní pletou s Cajny. Nevadí mi, že mě zaměňují s mutantkou, spíš mě děsí drsní na ně jsou. Nechci se dostat do nějaký šlamastiky jenom proto, že mám na obličeji masku. Možná si k tomu vezmu nějakou kabelku od Versace, aby to vypadalo!

Přípravy jsou sice příjemná práce, ale samotný průzkum o to lepší. Proto se budím plná očekávání. Nancy mě ani nemusí moc pobízet, vyskočím z postele na první dobrou. Vzhledem k opravené lodi zatím svůj obličej nemusím uzamykat pod masku, a tak se jenom obléknu do ochranného trikotu, prohrábnu si rukou vlasy, aby se neřeklo, že chodím jako hastroš a s maskou a batohem první pomoci pro sebe samou, se vydám do kajuty za zbytkem posádky.
Chvíli ještě váhám, jestli s sebou nevzít nějakou tu zbraň, ale jsem na to tak levá, že je to asi stejně naprosto zbytečné.
“Ránko.“ Pozdravím ostatní s úsměvem a sednu si na židli, kde se zakousnu do suchého kousku bezlepkového chleba, který jsem si přinesla. Pohledem vyhledám Nancy. “Jak to dneska provedem? Vezmeme už Qeeba?“ I když financuju celou situaci, není pochyb o tom, že hlavou celého projektu je Nancy. A mně to naprosto vyhovuje, řešit věci s neznámými a leckdy nepříjemnými lidmi mi není zrovna po srsti. Ráda si přijdu ke své hromádce šutrů a kutám vzorky, tam mi to jde.

Sparkle
599 SL / 13.2. / 09:09
Horní město – Kavárna

Bylo toho spousta, čemu jsi na tomhle místě nerozuměla, nebo to úplně nechápala. Konec konců Stratos byl svůj vlastní svět a málokdo z těch kteří sem poprvé zavítali, znal vše. Naštěstí pro tebe, tu Farald už nějakou dobu žil a tak ti mohl některé věci objasnit. Nejdříve jsi začala s tím, co tvou mysl trápilo asi nejvíc, Cajni! Co znamenalo tohle slovo a pryč jsi s nimi byla spojována? Farald si tě pozorně vyslechl a potom jenom uznale pokýval hlavou.

„Ano, to zcela úplně chápu.“ okomentuje tvé vyprávění. Vzhledem k tomu že ty ovšem nikoliv, pustí se do vysvětlování. „Cajn je mezi místními jiný výraz pro lidi ze Stratosu, tedy Stratosiána. Nicméně se za něj po nějaké době začal považovat kdokoliv, kdo tu strávil delší dobu. Ale abych neodbíhal. Určitě sis má milá ve městě všimla některých lidí v maskách a zvláštních oblecích. To jsou oni, praví Stratosiané. Nebudu tě nudit hodinou historie, většina informací se dá dohledat, takže pokud tě zajímají podrobnosti, doporučuji ti se porozhlédnout po síti.
Fyziologie a imunitní systém prvních osadníků byly zdejšími podmínkami tak zničeny, že postupem let zmutovali. Jejich potomci tak byli nuceni nosit ochranné obleky a masky, které je udržovaly při životě. Už to nejsou lidé jako ty nebo já, ale mutanti. Někteří sice tak vypadají, ale to jenom na první pohled. Proto ti ta dívka v kavárně nadávala. Považovala tě kvůli tvé masce za Cajna, za nečistého člověka a mutanta. Tím své vyprávění zakončí. „Nic si z toho ale nedělej. Názory takových lidí zde nic neznamenají. A pokud by došlo k nejhoršímu, tak si pamatuj, že tě SBS ochrání. Pocházíš z vlivné a bohaté rodiny. A když už nic jiného, jsi pro místní dobrým investorem. Možná to nezní tak úžasně, ale tady je to hodně důležité. Nevím, jestli ses něčemu přiučila od svého otce, ale jedna věc kterou říkal, je pravda. Peníze znamenají vše! A obzvláště na Stratosu.“

Potom spolu ještě chvilku mluvíte a probíráte nejrůznější věci. O jeho práci, o tobě, o Stratosu a podobně. Nakonec ti Farald ještě připomene, že kdybys ještě něco potřebovala, máš se mu ozvat. S tím ti předá svůj osobní kontakt, který je přímo na něj a nebudeš tak muset čekat na jeho sekretářku. Potom se vydáš zpátky do hangáru, kde se nachází vaše loď.


599 SL / 16.2. / 07:00
Pláně v okolí Dylosu

Hned další den jste mohli konečně vyrazit. Drew se postaral o všechny nezbytné opravy a Nancy zajistila všechna potřebná povolení, zásoby a vybavení, které vám chybělo, takže vám už nic nebránilo pustit se do práce.

Váš tábor jste zbudovali asi 25 kilometrů jihozápadně od města. V této oblasti se neměly nacházet žádné kaisové doly, továrny, ani jiné struktury, které by mohly narušovat váš výzkum. Alespoň to tvrdil Liru, váš nový člen týmu, kterého před odletem najala Nancy.
Liru byl, jak už první pohled na něj napovídal, Cajn. Nijak se za to nestyděl a v tom co dělal, byl dobrý. Obvykle byl najímán společností Conocy, když bylo třeba provést nějaké opravy jejich zařízení v terénu, nebo kvůli průzkumu. Pro vás to byl především průzkumník a znalec místní oblasti.

První dva dny po příletu jste strávili stavbou vaší vědecké základny a mapování blízkého okolí (cca 1km kolem vašeho tábora). Jako ubytovna a vědecká laboratoř sloužila vaše loď Velox. Byla dostatečně vybavena a ušetřili jste si tak spoustu času. Rovněž jste vytvořili laboratoř č.2, která se nacházela venku. Ta sloužila k prvotnímu testování vzorků a pro práci s nebezpečnými materiály.
Potom jste tu měli malou stanici na sběr solární energie a terénní vozítko, které obstarala Nancy.

Je brzy ráno a spíš ve své kajutě, když tě probudí nepříjemný zvuk lodního interkomu.
„Sparkle, sluníčko, je čas vstávat.“ slyšíš nadšený hlas Nancy. „Dnes nás čeká práce v terénu. Čím dříve vyrazíme, tím víc toho stihneme.“ Potom její hlas umlkne, ale usnout se ti už nepodaří.
To o čem se Nancy zmiňovala, je váš plán na dnešek. Předchozí dny jste prováděli jenom sken okolních oblastí, což se po několika hodinách ukázalo jako velmi nudná a zdlouhavá práce. Dnes jste se však měli vydat na průzkum do nedalekých jeskyní, z čehož byla Nancy očividně nadšená.

Tým 2: Daina, Espectra
599 SL / 15.2. / 10:24
Ulice Horního města - Opravna u Oyana

Oyan vám poskytl vše, co jste potřebovali a na nic se vás zbytečně nevyptával. Stejně se dalo předpokládat, že přesně ví, proč tu jste a co jste provedli. Nebo to přinejmenším tušil, ale nedal to na sobě nijak znát.
Při zmínce o lékárně si vás Oyan všechny dobře prohlédne. Nejdříve chvilku kouká na Dainu, i když je to spíše kvůli tomu že se převléká a potom jeho pohled padne na Espectru. Jenom zběžně pohlédne na spálené oblečení na jejím boku a odkráčí kamsi stranou.

Kaslen na Dainin dotaz odpoví zakroucením hlavy. „jE mi fAjn.“ Zkontroluje si nějaký ukazatel na zápěstí a následně cosi pošteluje na nádržce, kterou má u pasu. „To jE jeNom VěKeM.“

Potom se vrátí Oyan a položí na stůl dvě injekce.
„Proti bolesti.“ řekne Espectře. „Berte to jako bonus. Mělo by to stačit, než najdete nějakého doktora. Ale pozor ať se nepředávkuješ. Stačí jedna injekce." Potom se obrátí na ostatní. "Tu druhou si nechte, kdyby dostala šok.“

Teď nastala vhodná chvíle, kdy si můžete trochu odpočinout a probrat vaše další kroky. Oyan nemá nic proti tomu, když se chvilku zdržíte, ale dal jasně najevo, že vás tu nemůže ukrývat.
Buď se můžete pokusit v Horním městě najít nějakého doktora, který se postará o vaše zranění, ale nevíte kde hledat. Nebo se můžete pokusit proplížit skrze hlídky zpátky do Starého města a vyřídit to tam. Také nemusíte dělat ani jedno z toho. Můžete zkusit najít Saula, nebo nějak pomoci prvnímu týmu, volba je na vás.

Tým 1: Kassandra
599 SL / 15.2. / 10:03
NETA Robotics – Přízemí a První patro

Zatím co část vašeho týmu shání klíč, ty se rozhodneš pro malý průzkum. Přízemní prostory neposkytují moc míst kam jít. Jsou tu nějaké osobní prostory pro personál, technické místnosti a podobné věci, které nemusíš vidět. Zejména se vyhneš části, kde je na dveřích nápis Security. Proto zkusíš své štěstí o patro výš. Zde je to už mnohem rušnější. Není tu tolik úzkých chodeb a většina místností jsou kanceláře. Rovněž narazíš na cosi, co se dá popsat jako galerie. Jsou tu vystaveny různé modely robotů v nejrůznějších pózách a některé se dokonce pohybují a mění pózy jako kulturisté na přehlídce. Najde se tu pár lidí (nezaměstnanci) kteří si výrobky prohlížejí a tobě nevěnují žádnou velkou pozornost.
Potom zaslechneš kousek od sebe hlas. „Dobrý den, mohu vám pomoci?“ Hlas patří mladší ženě v šedém kostýmku. V ruce svírá osobní počítač a mile se na tebe usmívá. „Omlouvám se, nechtěla jsem vás otravovat.“ řekne po chvilce. „Máte domluvenou schůzku, nebo se zatím jenom rozhlížíte? Nabízíme celou řadu nejrůznějších modelů, od těch pro osobní využití doma, až po bojové modely. Jsem si jistá, že budete určitě spokojená.“ Nezdá se, že by měla žena nějaké podezření a mezi všemi těmi ostatními návštěvníky tolik nevyčníváš.

Tým 2
599 SL 15.2. 9:59
Ulice Horního města – Opravna u Oyana

K mé úlevě jsme nemuseli nic složitě vysvětlovat, aspoň teď. Espectra pronesla heslo a díky tomu jsme se dostali do zadní, tajné části obchodu, kde rozhodně nebylo žádné legální zboží. Ne, že by mi na tom dvakrát záleželo.
Zdálo se, že je pobavený tím, jak jsme koukali kolem. Vysvětlili jsme co se stalo a co potřebujeme, byla jsem vážně ráda že jsme tady. Rozhodně se mi dost ulevilo, že nemusíme pobíhat po ulici, kde by nás mohli hlídky snadno zastavit a sebrat.
I když mám takový dojem, že nás tady prodavač nenechá do té doby než skončí pohotovost. Ale teď jsme rozhodně měli šanci dostat se z problémů do kterého jsme se dostali. Ještě budeme muset nějak se dostat na tu kliniku. Já sama se zvládnu ošetřit doma, ale Espectra potřebuje větší ošetření.
„Nemáte tu náhodou lékárničku?“ zeptám se ještě, když počítal co nám dá za vybavení.
Odešla jsem k hromadě oblečení a začala se jím prohrabávat dokud jsem nenašla vhodné kalhoty, triko a bundu.
Rozhlédnu se, ale pak pokrčím rameny. Byla jsem už příliš stará na to, abych trpěla rozpaky. A mezi piráty bývají převážně samý muži.
Takže jsem se vysvlékla z toho co jsem měla a začala si oblékat nové oblečení.
Trochu mě mrzelo, že jsem musela prodat svou starou bouchačku, ale nedalo se nic dělat.

Zarazí mě, když slyším jak Kaslen kašlal a otočím se na něj. Natáhnu si tričko. „Jsi v pohodě Kaslene? Ten kašel nezní moc dobře. Nestřelili tě? Nemáš díru v obleku?“ ujišťuji se, že nezamlčuje nějaký problém. Možná návštěva kliniky bude naléhavější než jsem si myslela.

Vzhůru a ještě výš
Je jasně že nějakou pozornost způsobíme zvláště teď když se už jistě ve správách předhánějí o tom kdo jako první uveřejní zprávu o teroristickém útoku na NETA Robotics kde budou rozebírat o tom že aktivisté za hnutí Labronů sáhli k dalším kroku. První věcí je že získat kartu je jednodušší než se pokusit zprovoznit výtah bez ní či pomocí zástupného fyzického klíče.
Tohle je mnohem složitější systém podobný mým implantátům ...
A i když já nevzbudím moc pozorností K ano a i když vím jaký převlek by se pro něj hodil získat ho nebude snadné. Taky zde můžeme strávit jen omezenou dobu než se štěstí vyčerpá a my budeme muset odejít, navíc všichni tu chceme strávit pokud možno co nejkratší dobu. Patrik se sám jmenoval vůdcem což mně moc nepřekvapí, ani to co pak řekne a tak už nic dalšího nedodávám. Vlastní nápad bych měla ovšem nechci působit zbytečný rozruch a i když já zrovna moc nápadná nebudu vím jak bude K nervózní co budu pryč. Proto se rozhodnu pobyt omezit a prozkoumat aspoň okolí možná si všimnu něčeho co ostatní ne. Případně se pokusím i zjistit co se vlastně stalo při té snaze o odlákání pozornosti, tedy pokud o tom někoho zaslechnu mluvit nebo to bude na nějaké obrazovce. Ať už zjistím nebo ne zbytečně to neprotahuji a nakonec se vrátím tam kde čeká a společně pak počkáme až se vrátí Patrik a Billie.

Tým 2: Daina, Espectra
599 SL / 15.2. / 9:59
Ulice Horního města - Opravna u Oyana


Místo o kterém se vám Espectra zmínila, opravdu není moc daleko. Ale kvůli hlídkovým dronům musíte být velmi opatrní a tak vám cesta zabere mnohem více času, než by obvykle zabrala. Droni kolem vás začali létat ve větším množství (nebo kratších intervalech, vyberte si), což znamenalo, že se teď jednotky SBS soustředí na město v okolí NETA Robotics.

Mnoho lidí, kteří zpozorují velké množství dronů a hlídky, se začne pochopitelně zajímat co se děje. Za okny domů a z obchodů koukají zvědavé obličeje, hledající příčinu toho všeho, ale ven se nikdo podívat nejde. Pravděpodobně ze strachu z onoho neznámého nebezpečí.
Těch pár osob, které mají tu smůlu, že musí někam jít je dříve nebo později zastaveno některým z dronů, který okamžitě zkontroluje jejich doklady. Pěší hlídky se do kontroly nezapojují, ale stačilo by spustit poplach a už by byli u podezřelého. Pokud by se něco takového stalo vám, pravděpodobně byste byli hned prozrazeni.

Po stresující cestě skrze úzké uličky a postranní cesty se nakonec dostanete na místo. Je to malý obchůdek umístěný stranou dál od ostatních. Nevypadá tak velkolepě jako ostatní, ale jak se zdá podle neonového nápisu nade dveřmi, tak stále funguje. Na nápisu stojí: Oyanova opravna robotů.

Když vstoupíte dovnitř, ocitnete se na místě, které vám částečně připomíná obchod s roboty, jen více špinavý, částečně dílnu a částečně šrotiště. Obchod je momentálně úplně prázdný, jediný kdo tu je, je muž uprostřed místnosti, který se zrovna hrabe v nějakém robotovi, pravděpodobně majitel.
Přistoupíte blíž a oslovíte ho. Muž se na vás otočí a pohlédne na vás skrze své zvětšovací brýle.
Z jeho otráveného výrazu je znát, jak “rád“ vás vidí. Přesto nasadí nucený úsměv.

„Vítejte v Oyanově dílně, jak vám mohu pomoci? Provádíme opravy, údržby, nebo … “

Než však stihne říct i zbytek své uvítací řeči, přeruší ho Espectra smluveným heslem, po kterém muž jakoby ožil. Jeho úsměv zmizí a vrátí se mu zpátky jeho mrzutý výraz, který k němu přeci jen sedí mnohem více.
„Kdopak se nám to sem zatoulal, nejsi ty Dilianova holka?“ zeptá se Espectry a současně odloží všechno nářadí. „Pojďte za mnou.“ Potom vás odvede na druhou stranu obchůdku, kde zatáhne za páku a otevře masivní dveře, které se nacházejí vedle nich. Současně s tím se ozve cvaknutí od vstupních dveří a vy teď vidíte, že jsou zablokované.

Vedlejší místnost je zhruba stejně velká jako ta, ze které jste sem přišli, jediným rozdílem je to, že místo součástek a robotů, je plná nelegálního kontrabandu. Všechny druhy zbraní od pistolí až po něco, co vypadá jako laserové dělo, trhaviny bojové drony, nelegální prostetika, brnění a mnoha dalšího.
„Tak panstvo, copak to bude?“ zeptá se pobaveně, když vidí, jak si prohlížíte jeho obchod.
Ve zkratce popíšete Oyanovi svojí situaci a předložíte mu své zboží. Oyan ho znalecky prohlédne, pak rukou ukáže do kouta, kde je na hromadě velká spousta oblečení.
Nějakou dobu cosi počítá na počítači a nakonec vám předloží kreditovou kartu, na kterou vám načetl částku za prodané věci. Není to zrovna moc, popravdě je to žalostně málo. Není to ani půlka toho, co by všechny ty věci obyčejně stály.

Jeho pohled pak padne na Kaslena, který jen tak stojí a rozhlíží se kolem sebe. „Ty budeš asi Cajn co?“ zeptá se Oyan. Kaslen beze slova kývne na souhlas. „Pro tebe bohužel žádné oblečení nemám.“ řekne. „Alespoň nic co by se vyrovnalo tomu vašemu.“
„To nENí pOtřeba. jÁ si nějaK …“
jeho slova přeruší ošklivý kašel, který po chvilce ustane.
„ ... poRAdím." dokončí.

Tým 1: Kassandra
599 SL / 15.2. / 09:51
NETA Robotics – (00) Přízemí

S novými informacemi jste se pustili do vymýšlení plánu, jak se dostat do šestého patra a to tak aby jste vzbudili co nejmenší pozornost, nejlépe žádnou, ale už teď je vám jasné, že to asi nebude možné.
Billie si stoupne na hlídku, aby vás varovala před nezvanými hosty, zatím co ostatní se začnou bavit o vašem dalším postupu.

Tři věci jsou jasné. Tou první a nejdůležitější je, že budete v každém případě potřebovat přístupovou kartu. Bez té se dál nedostanete, ať se budete snažit sebevíc.
Další je převlek. Kamoe je z vás nejnápadnější a při setkání s nějakým zvědavcem by vás dost možná prozradil. Určitě by nebylo spatné, kdyby si i ostatní sehnali nějaký převlek, ale to je na vás.
Poslední věc, kterou víte, je že od chvíle kdy se do toho pustíte, budete mít jenom omezený čas. Nevíte, jak se zdejší bezpečnost střídá, jaká mají pravidla, nebo jak často jsou kontrolováni. Takže by bylo dobré počítat s tím, že se na vás dříve nebo později všichni v budově sesypou.


„Nějaké připomínky?“ řekne nakonec Patrik, který se sebejistě (a bez nějaké domluvy) ujal pozice vůdce. „Čím rychleji to zvládneme, tím lépe. Jakmile budeme mít kartu, najdeme server, stáhneme ta data a vypadneme odsud.“ Potom se vaše skupinka vydá chodbou směrem k jedné z konferenčních místností, která je podle Billie volná a dost blízko výtahu, takže se nebude muset utíkat celou cestu zpátky za vámi. Když jste na místě, tak vás Billie a Patrik opustí. Jejich úkolem je najít vhodného hlídače a zneškodnit ho.

Ty žádný konkrétní úkol nemáš, takže můžeš buď počkat s K až se vrátí, nebo se tu trochu porozhlédnout. Ve svém oblečení nejsi moc nápadná, přesto by bylo dobré se mít na pozoru, pokud půjdeš pryč.

(V případě, že chceš nějak zasáhnout do plánu, tak máš poslední možnost. Potom už se ho tým bude držet.)

Tým 2: Daina Espectra
599 SL 15.2. 09:41
Ulice Horního města – Na útěku

Náš útěk nebyl zrovna snadný, pochybovat se nepozorovaně nás stálo dost úsilí. Nebylo snadné se vyhýbat lidem. A co víc pořád po nás pátrali a museli jsme se ještě vyhýbat dronům.
Keslen měl pravdu, měli bychom se zbavit zbraní a nějak se zamaskovat, takhle nás brzy objeví. Rozhlédnu se a přemýšlela jsem kam zbraně skrýt, naštěstí tohle vyřešila Espectra která věděla o nedalekém obchodníkovi.
Neměli jsme zrovna moc na výběr a tak jsem se tam s nimi vydala, prodat zbraň nebyl problém, vždycky si můžu pořídit jinou.

Vešli jsme. Obchodník vypadal jako někdo komu bych nesvěřila ani vindru, ale jak jsem říkala. Nemáme na vybranou.
„Zdravím. A přistoupím k pultu. Potřebujeme prodat zbraně. A nemáte tu něco na sebe?“ rozhlédnu se. Podívám se na Espectru, nakonec ona ho zná tak možná zvládne spíš ona něco vyjednat.