Přízemí – Vítejte v NETA Robotics
Tohle bylo rychlé a ten chudák údržbář se nikdy nedozvěděl co ho zabilo, nejspíš viděl jen rozmazanou šmouhu a pak bych konec. Utřu si drápy o jeho kombinézu a pak je zasunu a rozhodnu se využít čas tím že ho rychle prohlédám a pokusím se najít něco co by se mi mohlo hodit. Potom musíme ukrýt tělo někam kde ho jen tak hledat nebudou dokud nebudeme pryč, je mi ho líto byl ve špatnou dobu na špatném místě.
Jako u nás ve Starém městě ...
Potom se už můžeme vydat tam kam nás tento výtah vyveze a to do přízemí, teď se budeme muset dostat nahoru. Znepokojeně se rozhlédnu a hlášení které zaslechnu mně moc nepotěší,venku jsou jistě Strážci placení korporací aby zjednali nápravu, něco se asi nepovedlo protože zde nedochází k nepokojům tak často. Navíc tu jistě budou i droidi pro případ že by Strážci na neutralizaci nepřítele nestačili. Když uslyším cvaknutí zbraně tak se mi uleví že to je jenom K jeho slova že odlákání davu se nepovedlo a venku je dokonce i pořádkový MECH mně definitivně ujistí že situace je skutečně vážná, MECHové jsou nasazování pouze pokud se objeví obzvlášť nebezpečný protivník.
Na jedné straně to je lichotivé,ovšem na té druhé nám to komplikuje celou situaci.
Následující chvíle čekáme na Billie a když si všimneme hluku připravíme se,pokud bude na naší straně moment překvapení ... ovšem jedná se jen o nějakou ženu. Patrik i já reagujeme současně ovšem oba se zarazíme, to je Billie vzpomínám si že její vlasy dokáží měnit barvu. Billie nám pak povídá kam se musíme dostat a kam se výtahem dostaneme bez přístupové karty kterou budeme muset někomu sebrat pokud se nám totiž nepodaří spustit výtah nějak jinak.
„Buď jí budeme muset ukrást protože druhá možnost by byla poněkud obtížnější ... “
O tom že budeme muset oklamat výtah a buď jí spustit na provoz bez karty nebo aby se spustil i s jiným fyzickým klíčem ovšem to nebude jen tak. A pak je pravda že budeme muset najít převlek pro K, je to mohutný muž někdo kdo je schopný vás zabít jednou ranou i když budete stát za betonovou zdí. S K máme jednu věc společnou až na to že moje implantáty jsou skryté a zamaskované takže to vypadá že proti vám stojí obyčejný člověk.
„No sehnat vhodný přelep pro tebe taky nebude snadné, bude to muset být něco aby se ostatní neptali kdo vlastně jsi.“
Ostatní asi ví co myslím a K vypadá dost tvrdě aby to vyšlo ovšem sehnat takový oblek může být riziko ovšem to je i tohle všechno.

Tým 2: Daina Espectra
599 SL / 15.2. / 09:41
Ulice Horního města - Na útěku

Sakra, sakra, sakra, sakra. Jak se to mohlo celé tahle pokazit? Proběhne mi jen krátce hlavou a ihned se snažím vymyslet nějaké řešení.

Ano, zahodit zbraně je dobrý nápad, skrýt se v kanálech by bylo ještě lepší a nejlepší by bylo změnit trochu celou naši podobu. Rozhlédnu se kolem, kde to vlastně vůbec jsme a s pomocí Kaslenovi mapy dokáži určit, kde se vlastně nacházíme. Přeci jen znám tohle město jako svoje boty a skoro na každém kroku má gang někoho, na koho se dá obrátit (kromě některých čtvrtí, které jsou teritorii zase jiných…).

„Hned ve vedlejší ulici má krámek jeden týpek, který by nám mohl pomoci zbavit se některých našich zbytečných věcí.“ Řeknu, a jsem rozhodnutá je do tohoto místa přivést, více nadějí na přežití nevidím a už dlouho na nohách nevydržím. Pokud ale nebudou chtít, jsem ochotna poslechnout si jejich nápad a případně se přizpůsobit.

*

Z vnějšku ulice by se ani nedalo nic poznat, vypadá to jako klasický vchod, jako všichni kolem, ale vevnitř se nachází velmi dobře zásobený obchod. Můžete zde najít skoro všechno od zbraní až po oblečky na karneval. Muž, který obchod vede je schopný prodat komukoliv cokoliv a nemá problém s odkupováním viditelně kradených věcí. Je jedním z těch, kterému gangy odprodávají zboží, které „najdou“ a on je zase prodává dál.

Oyan není milý, ani sympatický chlapík, ale nebude mít problém s přechováním zbraní a možná i pomůže při výběru nějakého převleku.

Tým 2: Daina Espectra
599 SL / 15.2. / 09:41
Ulice Horního města - Na útěku

Od budovy jste zamířili dál do města. Kanál, kterým jste se dostali sem, byl na druhé straně a jít k němu by znamenalo setkat se s oddíly SBS. Největší problém byl Pořádkový MECH, proti kterému jste moc velkou šanci neměli. Proto vás Kaslen vedl k jinému průlezu, který vás bezpečně dostane zpátky. Museli jste ale projít dál do města, což stále představovalo určité riziko.

Zastavíte se v jedné z postranních uliček, aby mohl Kaslen zkontrolovat své plány horního města a také abyste si všichni trochu odpočinuli. Daina je i přes bolest ruky docela v pořádku, ale Espectra má drobné problémy. Samotná chůze jí způsobuje bolesti a nezdá se, že by ten pocit v nejbližší době jen tak odezněl.

Nad hlavou vám cosi prolétne, ale je to příliš rychlé, než aby jste si stihli všimnout, co to bylo. Pak se ozve následující zpráva:

"Prosíme občany města, aby nevycházeli ze svých domovů a při pohybu na ulici dbali zvýšené opatrnosti. V ulicích se pohybuje skupinka nebezpečných teroristů a podle všech informací jsou ozbrojeni. Za žádných okolností se k nim nepřibližujte a okamžitě kontaktujte příslušníky SBS."

Zpráva se ještě jednou zopakuje a pak zaslechnete, jak dron který jí vysílal, odletěl pryč. Pozemní jednotky stále ještě pátrají v oblasti budovy NETA Robotics, ale město je plné dronů a v případě, že by vás nějaký zahlédl a identifikoval, budou mít vaší pozici.
„dO háJE s tÍm.“ Zakleje Kaslen nad mapou. „Takhle sE tam neDOStaneme. mĚli bychom se ZBavit vŠEch velkÝcH zbraní A tOho cO nEDokÁžeme ukrýT.“ Nebo můžete zkusit něco jiného, ale čas se vám rychle krátí.

Tým 1: Kassandra
599 SL / 15.2. / 09:32
NETA Robotics – (00) Přízemí


Okamžitě jsi zaútočila na překvapeného údržbáře. Ten neměl ani šanci zareagovat a byl tak na místě mrtvý. Z tvých drápů odkapávala čerstvá krev a kromě tlumeného hučení generátorů tu panovalo ticho.
„Rychle, musíme schovat tělo.“ řekl Patrik. Potom už bezvládné tělo táhnete pryč, někam kde ho nikdo nenajde, než skončíte s tím, co tu máte na práci.

S tím vším vyřízeným se můžete vrátit zpátky k vašemu původnímu plánu. Výtahem vyjedete do nejvyššího patra, což je číslo 0, přízemí budovy, kde se nachází váš cíl. Odtud budete najít způsob, jak se dostat dál nahoru, kde jsou servery.

*Z důvodu nedávného útoku doporučujeme všem zaměstnancům, aby dbali zvýšené opatrnosti a nepřibližovali se k oknům. Prosíme, aby jste neopouštěli budovu. Členové bezpečnosti celou situaci právě řeší. Děkujeme za pochopení.*

Hlášení po chvilce utichne. V budově zatím panuje klid, ale členové místní bezpečnosti se budou mít na pozoru. Navíc budou poblíž i jednotky SBS, takže musíte být obzvláště opatrní.

Ujdete sotva pár metrů když uslyšíte cvaknutí zbraně. Naštěstí pro vás je to K, který se ukrývá v jedné postranní místnosti. „Do háje s váma.“ oddychne si a skloní pušku. „Kde ste tak dlouho? Tady je to šílený. Ostraha má pohotovost a navíc se venku potulují Strážci.“
Ve zkratce vám pak popíše, co zjistil o dění venku a uvnitř budovy. Jak se zdá, odlákání pozornosti se moc nevyvedlo. Ochranka je pořád na svých místech a teď tu jsou ještě vojáci SBS, několik útočných robotů a dokonce pořádkoví MECHové (viz homepage).
Potom co K s končí s vysvětlováním, ozve se Patrik.
„Kde je ta holka? Myslel jsem, že odešla s tebou.“ měl pravdu. Billie tu nikde poblíž nebyla, dokonce se o ní K vůbec nezmínil.
„Billie to šla trochu omrknout. Prý nevzbudí tolik pozornosti jako já.“

Rozhodnete se tedy počkat společně s K až se ukáže Billie. Odešla už prý před nějakou dobou, takže by se měla každým okamžikem vrátit. Trvá to několik dlouhých minut, když zaslechnete na chodbě nějaké zvuky, které směřují k vám. Všichni se připravíte k boji, ale místo komanda SBS kolem vás projde nějaká žena.
V první chvíli už Patrik zvedá svojí pistoli, že jí zlikviduje, ale tak se zarazí. Je to totiž Billie, i když teď vypadá trochu jinak. Vlasy má černé, stažené do culíku a na sobě civilní oblečení.

„Tady jste, bála jsem se, že už vás chytili.“ řekne pobaveně Billie. V té chvíli jí vlasy změní barvu na její typicky modrou. „Tak povídej, co jsi zjistila?“ pobídne jí K. Billie pak začne povídat.
Nacházíte se teď v přízemí, kde je galerie a vestibul. Vy jste ale v zadní části, která je pro běžné lidi uzavřená. Odsud se výtahem můžete dostat až do třetího patra. Všechno jsou převážně kanceláře, konferenční místnosti a tak podobně.
Do čtvrtého patra se Billie podařit nedostalo. Výtah vyžaduje bezpečnostní kartu, kterou mají pouze členové bezpečnosti a několik zaměstnanců ze sekce výzkum a vývoj. Váš cíl je ale až v šestém patře.
„Tak,“ začne Patrik. „Někdo nějaké nápady? Určitě budeme potřebovat tu kartu, jestli se chceme dostat až nahoru.“

„A rozhodně tu nemůžeme nechat pobíhat K jen tak.“ dodá Billie. Od ní to zní možná jako vtip, ale musíte uznat, že má pravdu. K je ohromný chlap s implantáty, a na rozdíl od tebe je tak snadno nezamaskuje. Navíc je vyzbrojený puškou a ta by také budila nechtěnou pozornost.

Technické patro - Konečně setkání
Patrik se pustí do jednoho z generátorů zatímco to my zůstaneme sami, jistě tohle je na úrovni zapalování prášku než zjistíte že ten prášek zkouší pevnost vaši boty. Ovšem i když se výkon generátoru snižuje nic dalšího se nestane, zřejmě se výkon toho generátoru po vypnutí rozdělil mezi ty dva které jsou ještě v provozu. Dalo by se říct že tu mají zástupné obvody, nebo systémy pro podobné případy. To není jako u nás kdy se sekundární systémy používají už předtím k opravě těch primárních.
Možná to někam něco hlásilo, ale zde všechno funguje tak jako dřív.
Uvažuji že bych odpojila i ten druhý generátor, ale pak se rozhodnu neriskovat a vydat se za ostatními. Možná se už dostali do budovy, ale my v tomto patře toho nejspíš už moc nezjistíme nebo neuděláme. Tedy aspoň to tak vypadá dokud nepotkáme muže který se vynoří zpoza rohu a který patří podle vzhledu zřejmě k údržbě, možná že ho zavolali kvůli tomu generátoru.
Kdyby patřil k ostraze jednal bych jinak.
Vidím že Vincent sahá po své zbrani to by mohla taky, ale pak mně napadne něco rychlejšího, je ode mně šest kroku to bych mohla zvládnout. Provedu další skok a obrat a přitom se snažím nepřekážet kdyby chtěl někdo za mnou jednat. Všechno jde rychle a cesta přede mnou je rovná a ten muž je jenom člověk. Ne to není podceňování už předtím jsem si vše propočítala a během skoku vytáhnu drápy a během dopadu bodnu oběma rukama tak aby se mi povedlo zasáhnout oblast hrudi a břicha.

Tým 2

599 SL / 15.2 / 9:12
Horní město - Ulice

Použít kus dodávky jako štít nebyl úplně hloupý nápad, přesto ale nemohlo toto provizorní brnění vydržet tolik střel, kolik bych potřebovala. Chvíli jsem čekala, než ostatní zdrhnout a dělala jim živou ochranu, až konečně byli ostatní dostatečně daleko, začala jsem zdrhat taky.

Poslední kulky se mi zaryjí přímo do masa, bolest kterou už docela dobře znám, není to první kulka co jsem schytala. Nechci mít robotický i bok panebože! S kulháním a nadávkami běžím dál a momentálně zbytečný štít už odhodím, aby mě nezdržoval.

Zanedlouho se všichni tři opět sejdeme v uličce a já se s vypětím sil opřu o stěnu. Ještěže nekrvácím, to už bych tady nestála. Daina mi začne děkovat, ale teď není na takové věci čas, je třeba se odtud dostat do nějakého bezpečnějšího úkrytu, nejlépe takového, kde by mě i mohli dát dohromady. V této oblasti nic takového neznám, Daina ale asi nejspíše ano.

"Jestli je to někde blízko, tak bychom měli jít a to hned." Cítím, už moc dlouho na nohách nevydržím a hlídky na nás asi taky jen tak nezapomenou.

"Doufám, že tohle celé k něčemu bylo a druhá skupina udělala to co měla. Pokus nedostanu dostatečně zaplaceno, budu pořádně nasraná." Podotknu ještě, než se vydám za Dainou na zmiňovanou kliniku.

Sparkle
599 SL / 13.2. / 15:05
Horní město – Market a podnik Saphire

Poté co odešleš zprávu, tak nedočkavě čekáš odpověď, ale nic se neděje. Uběhne několik minut a pořád žádná odezva. Drew mezi tím dokončil opravy přechodové komory a pustil se do práce na elektronice, kterou celní kontrola také značně poškodila. Ne sice tak, aby to způsobilo nějaké vážné problémy, ale oprava je i tak potřeba. Rovněž se ozvala i Nancy, jejíž zpráva říká, že se ještě zdrží. Podle toho co napsala, za to vše mohou byrokratičtí idioti, kteří řídí tuhle planetu. Většině si toho nerozuměla, ale můžeš se jí na vše zeptat, až se vrátí.
Pak náhle spatříš to, na co čekáš, odpověď od Faralda.

Jistě, rád. Je to to nejmenší, co pro tebe mohu udělat.
Mám teď ještě nějakou důležitou práci, a pár jednání, ale jakmile budu moci, tak se s tebou setkám. Co takhle okolo 15:00 v podniku Saphire? Je to ve čtvrti Market.

Tím zpráva končí. Do tří hodin zbývá ještě spousta času, takže se musíš zabavit nějak sama.

Později, krátce před svou schůzkou zamíříš k Marketu. Město se v téhle části zdá ještě živější, než to, co jsi viděla před tím. Lidé zde ale moc nikam nespěchají. Většina se pohybuje okolo nejrůznějších stánků, kde se dá sehnat prakticky vše, od zbraní až po vojenské roboty. Rovněž jsou tu vystaveny modely všech možných lodí a vznášedel, které jsou také na prodej. Jednoduše řečeno, pokud se to dá koupit, tak to tu lze pravděpodobně sehnat.
Poté co se dostatečně vynadíváš, se rozhodneš vyhledat zmíněný podnik. Kolem se jich vyskytuje docela dost, ale naštěstí ten správný bez potíží najdeš, díky velkému nápisu venku.

Uvnitř to vypadá jako slušný podnil. Není to žádná zaplivaná hospoda, ani noční klub, ale moderní a čisté zařízení. Vše je tu v bílo černých barvách, z nichž převládá především bílá. Kromě toho to tu ještě zdobí pár neonů a nad barem se nachází obří holotelevize, kde se vysílají zprávy a nejrůznější technické novinky.

Daniel už sedí u jednoho ze stolů a popíjí kávu. Cosi si prohlíží na svém příručním počítači, ale když tě spatří, tak počítač odloží a zamává na tebe. „Rád tě vidím Sparkle. “ řekne s úsměvem a potřese ti rukou. „Doufám, že jsi neměla problém to tu najít.“
Krátce poté co se usadíš u stolu, tak přijde číšník. Mladík s krátkým sestřihem, na bocích vyholený. Na sobě má uniformu v barvách podniku a na jedné straně modrý pruh vlasů. Každému z vás dá jeden jídelní lístek s tím, že se za vámi za chvilku zastaví.
„Tak povídej, co tě přivádí sem, na konec vesmíru?“

Tým 2:
599 SL 15.2 9:12
Horní město – Ulice

Espectra na sebe vzala velké riziko, tím, že zůstala a kryla náš útěk. Mohla jsem jen doufat, že to zvládne.
Všude zněla střelba, ale zatím dobrý, čekala jsem kdy mě zasáhne náhodná kulka a já padnu mrtvá k zemi.
Což se tak úplně nestalo. Kulka si mě našla, ale zasáhla mě do ruky. Skrz zatnuté zuby zaúpím a klopýtnu, ale neupadla. Sevřu si ruku nad ránou a utíkám dál.
Přes šátek nebylo vidět, jak jsem cenila zuby a snášela bolest, která mi vystřelovala z ruky, ale věděla jsem, že zastavit tak jsem mrtvá.

Nakonec jsem se dostala ven z nebezpečné zóny a vběhla do postranní uličky, kde jsem se opřela o zeď a dlouze vydechla. Musela jsem uznat, že to mohlo být horší. Mnohem horší. Brzy jsme tu byli všichni, ne však bez zranění.
„Díky Espectro. Nejspíš jsme to přežili jen díky tobě.“ Řeknu a podívám se na její zranění.
„Znám jednu kliniku kde se nebudou ptát na zranění. Měli bychom zamířit tam a nechat se ošetřit.“ Řeknu. Moje zranění bych zvládla i v baru, ale Espectra asi potřebovala větší ošetření než já.
Narovnám se a podívám se směrem ven z uličky. „Musíme zmizet. Brzy sem taky nahlédnou.“ Řeknu.
„Tak se pohneme. Kaslene, jak jsi na tom?“ zeptám se. „Jestli taky nepotřebuješ ošetřit, tak můžeš rovnou jít do baru.“

Horní město – zpět na lodi

Naštěstí cesta zpátky se už obešla bez náhodně nenáhodných kontrol, stejně jako bez nehezkých konfliktů, které vznikaly ani nevím proč. Zkoumavým pohledům se pravděpodobně nevyhnu nikdy, to nebyl problém jenom téhle planety. Strach z neznáma a z nepříjemných zážitků mě hnal kupředu, takže jsem dorazila na loď v rekordním čase.
Hned vchodu do hangáru se střetnu s Drewem, který mě informuje o tom, že se zrovna chystal za mnou zajít. Kousnu se do vnitřní strany tváře, abych mu na to něco neodsekla. Tebe si pošlu pro smrt. Začne mi hlásit, jaký pokrok udělal s přechodnou komorou, ale já v sobě nedokážu najít dostatek rozumu, abych mu prostě poděkovala za jeho práci a šla. Místo toho jej celou dobu propaluju pohledem, jako kdybych ho chtěla na místě usmažit. Křivda ještě rozhodně nebyla zapomenuta a já jim to nehodlám usnadnit tím, že se budu tvářit, jako kdyby se nic nestalo.
“Fajn. Pokračuj v opravách. Kdybys narazil na něco, co bys nezvládl, někoho na to sežeň.“ Pronesu odměřeně a snažím se přitom znít a vypadat tak autoritativně, jak to jenom jde. Kráčím si to přímo do svého pokoje, kde se taky zamknu jako trucující malé dítě. Rozhodně nehodlám dopustit, aby si sem Nancy vtrhla, jak měla ve zvyku.
Trvá mi přesně dvacet minu pochodování po pokoji, než se aspoň trochu uklidním. Z rozhořčení nad vlastní jednotkou stejně jako z toho, co se dneska všechno semlelo. Nakonec se ale přeci jenom posadím ke svému počítači, promnu si spánky a začnu se svým plánem zjistit o otcově příteli nějakou tu informaci, případně jej zkontaktovat. Samozřejmě, že měl něco společného se zbraněmi. Ale vážně ráda bych si poslechla příběh, jak se poručík s vyznamenáním za statečnost seznámí s mafiánem v oblasti zbrojního průmyslu, a ještě se z nich stanou kámoši. Asi raději nevědět.
Žádné informace nenasvědčovaly, že bych si od tohohle chlapa měla držet odstup. Ono samozřejmě asi těžko by vám to na internetu napsali, ale tak někde jsem začít musela. A to vyznamenání za statečnost znělo docela přesvědčivě.

Dalších deset mi trvá zhodnotit všechna pro a proti. Napsat mu? Nenapsat mu? Počkat na Nancy? Nebudu čekat na Nancy! V nedávných událostech jsem se naučila, že ani mé nejlepší přítelkyni se nedá tak úplně věřit. O Drewovi ani nemluvit.
A tak mu nakonec napíšu. Když stisknu tlačítko ‚odeslat‘, srdce mám až někde v krku. Pak celých deset minut trnu na židli, abych se nakonec dozvěděla, že většinu jeho korespondence vyřizuje sekretářka a ta se zdála naprosto neoblomná. Chvilku to dokonce vypadalo, že bez sjednané schůze nemám nárok ani na pět minut času pana Faralda. Už jsem začínala trochu ztrácet trpělivost a říkala si, že po dalším emailu, který je vlastně navlas stejný jako ty tři předešlé, kde se jí bezúspěšně snažím vysvětlit situaci, na to peču.
A v tu chvíli napsal otcův přítel. KONEČNĚ! Očima přelétnu jeho zprávu a chvilku přemýšlím, jak to sesumírovat abych nezněla moc vlezle. Nebo drze. Mám psát formálně nebo neformálně? V průběhu sepisování odpovědi jsme tak desetkrát celý email smazala a začala zase od začátku, než jsem konečně byla spokojená a mohla jej odeslat.

Vážený pane Faralde,

Sparkle postačí. Nerada bych Vás zdržovala, každopádně pokud byste si našel čas, ráda bych Vás pozvala na přátelský oběd? Ráda se seznámím s otcovým přítelem.
Ovšem nebudu vám lhát, jsem na této planetě prvně a nějaká ta rada do začátku by mi opravdu pomohla.
Za Susan se neomlouvejte, dělala pouze svou práci.

S pozdraven,
Sparkle Ch. Gluven

Chtěla jsem si sice na Susan trochu postěžovat, ale věřím, že by to nevypadalo zrovna dobře. Po odeslání zprávy pak začnu hledat nějaké slušné podniky, kam bychom mohli případně zajít, i když spoléhám, že jako správný gentleman znalý tohoto místa něco navrhne sám. Pokud nabídku přijme, samozřejmě.

Sparcle
599 SL / 13.2. / 09:09
Horní Město - Cesta zpátky na loď

Když jsi dojedla a dopila kávu, rozhodla ses vrátit zpátky na vaší loď. Mohla jsi ještě zkusit napsat Drewovi, ale nakonec jsi ten nápad zavrhla a rozhodla jsi se, že to zkusíš zvládnout sama. Osazenstvo kavárny ti při odchodu věnuje několik letmých pohledů, ale nikdo z nich se k předchozímu incidentu už nevrací.
Cesta městem je stejná jako před tím. Všude kam se podíváš, je plno lidí, vznášedel a každý někam spěchá. Tentokrát ti už naštěstí nikdo nevěnuje moc velkou pozornost a ani tě neotravují.

Při vstupu do hangáru kde kotví vaše loď, se setkáš s Drewem, který, jak ti hned vzápětí sám řekne, zrovna šel pro tebe. Prohodíte spolu pár slov a nakonec se oba vrátíte zpátky na loď. Přechodová komora už vypadá mnohem lépe, než když jsi odcházela, dokonce je i částečně funkční. Sice se to stále neobejde bez Drewova odborného dohledu, ale alespoň nějaký pokrok.
Zatím co se Drew vrátí zpátky ke své práci, ty se odebereš do svého soukromého pokoje, jehož filtrační systémy jsou stále v naprostém pořádku.

Když se konečně trochu uvolníš, rozhodneš se zase podívat na Daniela Faralda. Na síti se o něm nachází pár zajímavých informací, které se kromě jeho fungování u Teseonu zabývají i jeho minulostí.
Nakonec se ho rozhodneš kontaktovat, což se zdá být daleko větším problémem, než sis z počátku myslela. O většinu jeho linek se stará sekretářka a trvá docela dlouhou dobu, než se ti podaří vysvětlit, že se nejedná o žádnou obchodní schůzku a potřebuješ si s ním jenom soukromě promluvit. Nakonec získáš jeho osobní kontakt a pošleš mu zprávu. Čekání se ti zdá jako věčnost, ale nakonec se na tvém počítači objeví blikající zpráva. Odesilatel není nikdo jiný, než Daniel Farald.


Zdravím Sparkle,

nebo bych měl raději napsat slečno Gluven? Čím jsem si vysloužil vaší pozornost? Potřebujete opět s něčím pomoci? Nebo se vám jenom zastesklo a chtěla jste si s někým popovídat?
Jinak bych se rád omluvil za Susan. Je to dobrá sekretářka a svou práci bere velmi vážně. Omlouvám se, jestli vám způsobila nějaké potíže.