Tým 2: Daina, Espectra
599 SL / 15.2 / 9:12
Horní město - Ulice

Poté co Espectra hodila granáty směrem k jednotce SBS, zahalil prostor před vámi hustý, černý kouř, který vás perfektně zamaskoval. Krátce na to se ozval i výbuch druhého granátu, ale kvůli kouři jste nepoznaly, zda byl někdo výbuchem zasažen. V další chvíli spustí SBS palbu a kolem vás začnou létat kulky. Střílejí hlavně naslepo, ale i tak je dost nebezpečné vystrkovat hlavu.
Espectra tedy vytrhne dveře dodávky a použije je jako provizorní štít, aby chránila ostatní, zatím co se pokusí o útěk. Štít zanedlouho slaví úspěch, protože se do něj zaryje celá dávka, která Espectru téměř porazí.

Daina s Kaslenem se dají na útěk, úplně opačnou stranou než jste sem vtrhli. Všude kolem vás zní střelba a z dálky k vám doléhá zvuk vznášedel, ve kterých už letí posily. Pak náhle jedna zbloudilá kulka prolétne skrze kouř a zakousne se Daině do levé ruky kousek nad loktem. Ta okamžitě ucítí ohromnou bolest, která je ještě znásobená plazmitovým pláštěm kulky.

Mezi tím Espectra odolávala střelbě průzkumné hlídky SBS. Jejich náboje bušily do jejího provizorního štítu a pomalu ale jistě ho trhaly na kusy. Ostatní už byly skoro mezi budovami, tak začala Espectra ustupovat. V ten moment ucítila Espectra další dávku která si našla její štít. Tentokrát jí ale úplně neochránil před všemi střelami. Několika z nich se podařilo projít až k masu, do kterého se pak se zasyčením zaryly (zhruba v oblasti levého boku a stehna). Bolest byla neskutečná, ale naštěstí Espectra zůstala při vědomí. Rány byly plazmitovým pláštěm automaticky kauterizovány, což zabránilo krvácení, kulky tak ale bude možné vyjmout jen chirurgicky.

O několik minut později se všichni tři zase sejdete v jedné z postranních uliček. Oblast kolem budovy NETA Robotics je plná jednotek SBS včetně jednoho pořádkového mecha.

Celá oblast kolem budovy je uzavřená a všichni pátrají po útočnících. Je jenom otázkou času, než se hlídky rozšíří i dál do města.

Tým 1: Kassandra
599 SL / 15.2. / 08:53
NETA Robotics - (-2) Technika

Patrik s tvým nápadem nadšeně souhlasí a okamžitě se pak pustí do práce na jednom z generátorů.
K zamumlá cosi nepatřičného, aniž by čekal, jak váš pokus s generátorem dopadne, tak z místnosti odejde. Billie neřekne nic, ale i ona vás opustí.
Netrvá to dlouho a Patrik generátor odpojí. Jeho výkon se začne pomalu snižovat, až se nakonec úplně zastaví. Čekáte, co se bude dít, ale nestane se vůbec nic. Světla nezhasly, nenastal poplach a celkově se nezdá, že to to nějak ovlivnilo chod systémů. Zbylé dva generátory stále hlasitě hučí, jako kdyby se vůbec nic nestalo.

Rozhodnete se tedy pokračovat ve vašem původním plánu. Ostatní jsem trochu napřed, takže je dost možné, že už se dostali do budovy. Když vyjdete z místnosti, zahnete do nejbližší chodby, která vede k výtahu. V ten moment se před vámi objeví muž v šedé kombinéze. Je z vašeho setkání docela zmatený, ale během chvilky se vzpamatuje a promluví.
„Hej! Co tu sakra děláte? Do téhle části je vstup zakázaný!“ Muž pak začne sahat k opasku, kde má připnutý svůj komunikátor. Nepochybně chce volat ochranku.

Muž je od vás vzdálený asi šest metrů a výtah je na samém konci chodby přímo za ním. Jestli je ozbrojený nepoznáte, ale má k opasku připevněno řadu nejrůznějších věcí, takže je dost možné, že je něco z toho zbraň. Patrik ho bez hnutí pozoruje, ale vidíš, že sahá po své zbrani.

(Pokud se rozhodneš pro nějakou akci, hoď si šestistěnkou.)

Horní město - Kavárna

Snažím se být na svém místě snad co nejmenší, i přes to se na má záda ustavičně snáší zlá slova. Pravděpodobně. Objevuje se tam totiž jedno, jehož významu nerozumím. Ovšem ta dívka ho kolem sebe plive jako jed, což mě přesvědčuje o tom, že to rozhodně nebude nic pěkného.
Nancy neodpovídá, Drew sice ano, ale nezdá se, že by z mé zprávy pochopil tu míněnou urgenci. Dvě hodiny? Aha. Znovu se ve mně probudí vztek na oba dva za to, co udělali, který byl chvilkově potlačen přívalem překvapení a strachu. Zapomněli, kdo tomuhle projektu pouští žílou. Obchází mě jako malou holku, a přitom vesele utrácí moje peníze za věci, které nesnáším. A pak mi ani nedopovídají, nebo mi oznámí, že teda jako za dvě hodiny?!
Pošlu mu souřadnice, ale víc se k tomu nevyjadřuju. Nemám mu vlastně co říct. Nemám nikomu co říct. Připadám si jako ztracené mládě, které mělo celou dobu nějaké představy a když se objevila realita, vlastně neví, co se to sakra děje. A já vážně nevím. Pustila jsem se do nějakých rádoby podnikatelských aktivit bez jediné zkušenosti. A teď se divím, že mě škubou jako slepici. Zasměju se sama sobě hořce. Je to rozhodně nepříjemná situace, co si budeme povídat. Ale už jsem tady a odpískat to nemůžu. Rozhodně ne potom, kolik jsme do toho investovala. Navíc se pořád snažím myslet na to, že je to pro dobrou věc.
S mou objednávkou jsem se dočkala i dalšího šíleného výlevu té krávy. Už mi vážně, ale vážně začínala lézt krkem. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Jsem trochu překvapená, že ani personál si svoje zákazníky není schopný uhlídat. Snažím se vytěsnit tu ječící bytost za sebou a nevšímat si jejích jízlivých poznámek, protože vyletět by mi rozhodně nijak nepomohlo. S největší pravděpodobností jenom na to čeká, aby mohla přejít do mnohem intenzivnějšího protiútoku. Ale není to nic jednoduchého, zvlášť po posledních událostech.
Přelétnu pohledem tabulku, kterou mi servírka podává, ale ve skutečnosti mě cena nezajímá. To byla jediná věc, která mě v životě nemusela zajímat. Peníze. Mohla jsem se rozhodnout sponzorovat co jsem chtěla. Kupovat co jsem chtěla, a přesto mě to nikdy netěšilo.
Bez váhání zaplatím svou objednávku, ale ani tahle transakce se neobešla bez nějakých problémů. V tu chvíli už nemyslím na to, že bych neměla dělat blbosti. Rozzlobeně praštím pěstí do stolu, postavím se a otočím se na ženu s rozčileným: „Tak hele dámo!“
Už tak jsem centrem celého dění a pohledy všech směřují mým směrem. Mám spoustu trpělivosti, pudu sebezáchovy a natolik maličké ego, že jsem si nechala celou tu dobu nadávat bez odezvy, ale co je moc, to je prostě příliš. Teď ať se všichni třeba zadusí scénou, která tu vypukne. No prosím!
Jenže v tu chvíli můj hlas přehluší něčí jiný, mnohem silnější a pevnější než ten můj. Otočím se na neznámého muže s knírkem, který zdá se, přispěchal na mou pomoc, což bylo velmi příjemné zjištění. Proběhne malá výměna názorů, která očividně končí mým malým vítězstvím. Spokojeně se usměji, což samozřejmě není vidět, ale věnuji dívce dostatečně dlouhý pohled, aby věděla, že vítězem jsem tu dneska já.
“Váš stůl je támhle.“ Upozorním ji ještě, aby se zase pěkně otočila a s tím se zase usadím na to své. Následně se pustím spokojeně do své objednávky. Tento proces obsahuje několikero zadržování dechu stejně jako neustálé otevírání a zavírání masky, což je poněkud zdlouhavý proces, a proto si tam nějakou tu dobu posedím. Na mou hlavu už ale nepadne jediné špatné slovo. Oči raději od své snídaně moc nezvedám, abych neviděla ty pohledy.
Pořád se cítím dost dotčeně, jak si mě někdo může plést s nějakou špínou? Mám na sobě nejnovější vybavení. Můj trikot se vyvíjel několik měsíců a kolik to vlastně celé stálo, o tom ani přemýšlet nechci. Nehoráznost prostě!
Ráda bych se té servírky nebo toho chlápka zeptala na pár věcí, ale nejsem si u cizích lidí tak jistá a nerada bych napínala situaci ještě víc, než ve skutečnosti je. Proto si zapíšu jenom pár poznámek o dnešní události s tím, že se pak na to zeptám Nancy – jako její velitel, nikoliv kamarádka samozřejmě. Hlavní poznámku pak tvoří ono slovo, které mi pořád vrtá hlavou: ‚CAJN/CAJNKA????‘
Drew nikde, a tak mi nakonec nezbývá nic jiného než se prostě zvednout. Nechci v kavárně sedět moc dlouho a zbytečně tak pokoušet svoje štěstí. Měla jsem v plánu se podívat ještě o něco dál, ale vzhledem k celé té nepřátelské atmosféře se asi raději uchýlím zase do svého pokoje a budu vylézat jenom když to bude potřeba. Možná se z bezpečí lodi zkusím znovu spojit s tím otcovým kamarádíčkem. Ani si nechci představovat, co je to grázla, když je zrovna můj otec jeho kámoš, ale alespoň by mohl být o tomhle místě sdílný. Vyhledám si jeho jméno. Daniel Farald, ředitel společnosti Teseon. Jakmile se dostanu do lodi, musím o něm zjistit víc. A pak ho třeba zkontaktovat.
Nejraději bych se plácla do čela. Proč mě tohle nemohlo napadnout před hodinou, než jsem se jako malá naštvaná holka vydala někam, kde to vůbec neznám? Jedna chyba za druhou, a to jsme tu teprve druhý den. Můj vztek sílí, ale společně s ním i nepříjemný pocit z celého tohohle prostředí. Z tohohle světa.
Necítím se zrovna dvakrát dobře. Trochu se obávám, aby skupinka nechtěla svou nenávist ještě prokázat nějak jinak, ale spoléhám na to, že venku bude masa lidí. Asi jsem paranoidní, na nějaký pokračování s největší pravděpodobností nedojde. Hlavně klid. S tím se zvednu, rozloučím se s procházející servírkou a vydám se zpátky na ulici, odhodlaná najít svou loď v co možná nejmenším časovém úseku.

Tým 2

599 SL 15.2. 08:36
Ulice Horního města – Únik

Někdo granát použil a hned bylo po problémů.
„Juhů! Dobrý!“ vykřiknu a oddychnu si. Je fakt, že tohle bylo dost o hubu. „Teď je nejvyšší čas, abychom se zde...“ Začala jsem, že bychom měli vypadnout, jenže to mě přeruší dávka ze samopalu. Přikrčím se zase a zavrčím.
„Co zase?“ zamumlám a brzy to zjistím. SBS přišli, jo vzdát se, to sotva.
Jenže teď jsme byli docela v háji, dovnitř jsme nemohli, pochybuji, že mají zadní východ a cesta zpátky byla odříznutá.
Přemýšlela jsem co udělat. Ale Espectra už jednala. Slyšela jsem rachot a najednou urvala dveře od auta. A pak mrštila granáty. Všude se vyvalil dým a slyšela jsem i výbuch. Hodila i něco jiného než dýmovnice.
„Fajn. Hodně štěstí.“ Řeknu jim a přikrčeně vyrazím do dýmu. Trochu jsem si ulici venku pamatovala a díky šátku přes nos a ústa jsem na tom byla docela dobře s dýcháním, ale dým mě stejně štípal do očí. To mi, ale nebránilo dát se na útěk. Ven a do strany a co nejrychleji pryč. Nestřílet, abych na sebe nestrhla palbu.

Pořád v technickém patře
Zde to není výrazně chráněné a do většiny míst se tak dostaneme bez přístupové karty ovšem taky podle toho vypadá to co najdeme.
Veteš,tahle to u nás vypadá,jupí ... proč tu ztrácíme čas ... ano K já cítím tvůj propalující pohled aniž bych se musela otáčet.
"No tohle vypadá lepe sběrači by byli nadšeni."
Poznamenám v opravárenské dílně a opravdu pečlivě jí prolezu,začnu sbírat různý věci vytahovat je a pak zase skutečně rychle chytat a pokládat zpátky.Zjistím že tu jsou rozebraní počítače,roboti kteří jsou spíš na odpis a něco co nepoznám co to vlastně je (rozhodně ne v tomhle stavu).A i když by se něco použít dalo tak ne v současné situaci.
"Tyhle počítače vypadají jako by je vytáhli s hořící místnosti a snažili se je zachránit."
Ovšem brzy zjistím že tu jsem sama a ostatní se asi rozhodli nepátrat proč zrovna já mám potřebu teď prohrabávat tímhle šrotem.Najdu je totiž u něčeho co považují za zajímavější a tyhle generátory začínají být čím dál tím zajímavější a tak si je prohlédnu stejně pozorně jako Vincent.
Co asi mohou pohánět?
Potom se ozve Robert a i já z toho pochopím jen jedno slovo SBS to znamená problémy ovšem my jsme zatím moc nízko.
"Dobrá,ale já mám ještě jeden nápad.Co nejdřív zjistit co se stane když jeden z těch generátorů vypneme?Nebo omezíme jeho výkon."
Ano vím že něco to udělá a taky že bych to mohla udělat opravdu rychle i když ostatním se to asi nebude líbit (tedy snad až na Vincenta).Navíc hned potom můžeme vyrazit odsud,někteří to dokážou opravdu rychle a já a K (tedy spíš K) může nést ty pomalejší.

Tým 2

[/b]
599 SL / 15.2. / 08:36
Ulice Horního města – Problémy na obzoru [/center]

Po pravdě jsem ještě, co si pamatuji, do robotů tak intenzivně nestřílela. Robotům se vyhýbáte, nechcete proti nim bojovat. Ale co se stalo, stalo se a teď už není cesty zpět.

Daina zakřičí, ať někdo použije granáty…tak použiju granát. Z dodávky vytáhnu pás s granáty, který si ihned omotám kolem pasu a jeden elektromagnetický ihned hodím po dvojici robotů. S potěšením se usměji, když slyším, že roboti už přestali střílet. Pro jistotu použiji i druhý granát a za chvíli zmlknou na pořád.

Na malý moment to vypadá, že už opravdu bude klid, ale bohužel. Jakmile se ozve hlas jednoho z SBS, uvědomím si, že je na čase vypadnout, a to hned. Nechce se třeba někdo obětovat za tým a vzdát se a my ostatní zdrhneme, ne? Škoda.

Rychle z dodávky popadnu ještě pár granátů, tentokrát dýmových. Jasně, robotům to asi vadit nebude, pokud mají termovizi a naopak to může uškodit nám, ale stejně se pokusím je zmást a udělat nám nějaký prostor na únik.

Levou, robotickou, rukou chytnu dveře od dodávky, které z naší strany nejsou ještě úplně rozstřílené, pořádně škubnu a vylomím je. Vezmu si je před sebe jako štít a začnu ustupovat dozadu, dřív než nás někdo obklíčí, jak Kaslen předpokládá. Hodím mezi ně další dva granáty, pro změnu jeden tříštivý a jeden dýmový.

„Zdrhejte pryč, neotáčejte se na ostatní. Potkáme se v baru.“

Já sama udělám tak, jak jsem řekla, nechám ostatní ať zmizí jako první, já sama se pokusím vykrýt se svým provizorním štítem co nejvíce ran a když jsou ostatní více z dohledu, pokusím se zmizet také.

Tým 2: Daina, Espectra [/b]
599 SL / 15.2. / 08:36
Ulice Horního města – Problémy na obzoru.

Roboti jsou opravdu odolní a většina vašich zásahů jim nezpůsobí velká poškození. Na několika místech se sice začnou objevovat díry, dokonce se vám na jednom z nich podaří střelbou utrhnout kus pancíře, ale palba neustává a pomalu demolují váš úkryt.
Potom Espectru napadne použít elektromagnetické granáty, které se obvykle používají v podobných případech. Naštěstí je dodávka hned vedle vás, takže z jejích útrob vytáhnete pás s granáty. Je jich tam celkem šest a podle piktogramů které mají na boku, jsou to tři tříštivé a tři elektromagnetické.

Granát, který Espectra hodila, dopadl zhruba mezi dvojici, robotů. Výbuch doprovázel silný záblesk a oba dva vaše cíle pak přestaly střílet. Cukali se jako při elektrošoku a z jednoho dokonce začal stoupat obláček kouře, přesto nepadli. Jejich pohyby se začaly po chvilce uklidňovat, takže jste pro jistotu použili ještě druhý granát a zasypali je palbou ze všech vašich zbraní. Tentokrát už mechaničtí strážci nevydrželi a s rachocením spadli k zemi. Sice se ještě trochu cukali, ale to byl jen šok systémů zasažených granátem.

„TaK … a je čISTo." Pronese Kaslen. Sice to na něm není přes masku vidět ale to jak zhluboka dýchá, naznačuje, že je unavený.
Vestibul je už docela prázdný a zaměstnanci, kteří tu při vašem příchodu byli, stačili během boje utéct.
Moc dlouho ale klid netrvá. Náhle se totiž do dodávky zavrtá dávka ze samopalu. Tentokrát ale střelba vychází z venku. Je to hlídka SBS, kterou přilákal váš první pokus o odvrácení pozornosti. Jeden člověk a zva ozbrojení roboti. Akorát tihle jsou trochu jiní. Jejich pohyby jsou více lidské a pohybují se podstatně obratněji, než ti, které jste právě zlikvidovali.

„Tady SBS.“ zavolá na vás strážce doprovázející roboty. „ Z důvodů ohrožování bezpečnosti a poškození korporačního majetku vás vyzývám, abyste odhodili své zbraně a okamžitě se vzdali. Pokud výzvu neuposlechnete, budete bez soudu zastřeleni.“
Strážce vám pak dá několik okamžiků na rozhodnutí. Mezi tím se on i jeho roboti připravují k útoku. Jeden robot jde sám, zatím co druhý postupuje se strážcem, který ho občas využívá ke krytí.

„a jsme v hÁJi. Jestli zAvoLal posily, tAk nás oBKlíčí a už se oDsud nedostANEmE.“
Zanadává Kaslen. Je jasné, že vám už moc možností nezbývá a čas se rychle krátí. Co nevidět tu mohou být další jednotky SBS a těžko říct, jestli by jste proti nim obstáli stejně jako proti dvojici robotů.

Tým 1: Kassandra
599 SL / 15.2. / 08:38
NETA Robotics – (-02) Technika

Jak to tak vypadá, prostory na technickém patře nejsou nijak výrazně zabezpečeny, takže se do většiny dveří dostanete bez přístupových karet a klíčů. Letmo tedy nahlídneš do místnosti označené “Opravárenská dílna“. To co tam najdeš, je to, co se dalo podle názvu očekávat. Je tu plno stolů a nejrůznějšího elektronického vybavení. Nějaké rozebrané počítače, pár zničených robotů a jedno nebo dvě zařízení, které v tomhle stavu nepoznáváš. Něco by se jistě použít dalo, ale většina zařízení má nějakou větší nebo menší vadu. U počítačů které vypadají jako po požáru, je to asi nejpatrnější.
Každopádně nic moc cenného tu asi nebude.

Jakmile skončíš, vydáš se za ostatními. Ti se mezi tím přemístili do místnosti s generátory. Oproti té předchozí je to tu mnohem větší a důvody jsou hned tři. Tři obrovské hučící válce, do kterých je napojena celá síť kabelů, tlustších než tvoje paže. Nepochybně se jedná o ty generátory. Těžko říct, co přesně mohou napájet, ale při této velikosti by to mohl být prakticky cokoliv. Od nějaké továrny až po celý městský blok.

„No táák lidi, už jsme viděli dost, musíme pohnout.“ naléhá Billie, nikdo jí ale očividně nevěnuje pozornost. Vzápětí ticho přeruší šumění a praskání v rádiu. Je to zase Robert, tentokrát je ale signál opravdu špatný a je m stěží rozumět.
"Jak …..čujete? ……….. SBS … začínají ………..vat a druhý tým ………….. dlouho …….. ………. nebud.. ….!"
Billie má ve tváři zmatený výraz a K se také netváří zrovna nadšeně. „Hmmm, to zní jako problémy.“ řekne po chvilce. „Souhlasím tady s pastelkou, musíme jít.“ Patrik je však mnohem více zaujatý generátory, než tím co se tu děje.

Průzkum?
Tohle patro je sice čistší, ale taky je prázdné. Jediné co stojí za zmínku je řídící místnost, obrovské generátory a opravárenská dílna. Ta opravárenská dílna vypadá zajímavě, možná by se tam dalo něco najít. Možná by se mi podařilo i něco podobného sestrojit, nebo bychom se mohli podívat do té místnosti s generátory. Ovšem Billie je už netrpělivá a ráda by šla dál, možná tady nic nenajdeme ovšem Vincent má zřejmě jiný taky nápad.
A pak je tu ještě jedna možnost, ovšem ta je aspoň zatím moc odvážná. Tedy aspoň zatím ...
"Možná bychom se mohly podívat do té místnosti s generátory aspoň mně by zajímalo co by mohly pohánět. Nebo do té opravárenské dílny ..."
Ovšem je možné že náš nápad se tam v něčem vrtat by mohl vylákat ty z té řídící místnosti, ale pak bychom měli přece jen víc možností. Ovšem nejdřív bychom museli zjistit jak to tam vlastně vypadá navíc tady dole to zase tak obsazené nebude.
Vím asi jak by to řešil K ...
Ale to už se pouštíme na dráhu spekulací, zůstaňme u toho co jsem zatím navrhla a pak se uvidí. A tak počkám zda se někdo vyjádří nebo se vydáme do dalšího patra.

Tým 2
599 SL 15.2. 08:27
Ulice Horního města – Útok

Celé to nešlo moc podle plánu. Měla jsem chuť plácnout se do čela, celá tahle akce spíš vypadala, jako práce pěkných amatérů. Nic nešlo podle plánu. A ani podle druhého plánu.
Auto to napálilo do sloupku, ale to nám nebránilo se stejně vrhnout na akci. Ale uvnitř na nás už byli připraveni. Dva ozbrojení roboti, kteří disponovali docela palební silou. Museli jsme se krýt. První za autem, než bylo na cucky a pak za sloupky, které se ukázali dost odolné.
Doufala jsem, že tohle uvnitř budovy už vyvolalo dost velké pozdvižení. Akorát že plán udeř a uteč momentálně zůstal na mrtvém bodě, protože kvůli husté střelbě jsme se nemohli hnout z místa. K čertu.
Uslyším Kaslena, který se ptal kde je Saul. Rozhlédnu se.
„Netuším. Možná to vzdal!“ odpovím. Což bych se nedivila. Tohle byl docela průser.
Potřebovalo by to zlikvidovat ty roboty, střelit do hlavy by stačilo? Jenže těžko se dalo zamířit, když hrozilo že vás rozstřílí.
„Nemá někdo nějaký granát?“ přála bych si, abych si vzala víc výbušnin. Takový dobrý plazmový granát by ty dva vyřadil.