Daina!
599 SL / 14.2. / 25:48
Staré město

Hledat sestru na Stratosu bylo jako hledat jehlu v kupce sena. Ovšem i jehla v kupce sena se dá najít, zvláště, když se vám zabodne do prstu. Tím nechci říci, že by se mi sestra zabodla do prstu, ale díky drobné náhodě jsem se dozvěděla, kde ten svůj hubenej zadek skrývá. Bar jménem Sedma. Zajímavé jméno. Čekala bych třeba... Lucy... jako vzpomínka na sestřičku. Ale ne, ona... no nic, nemá smysl to řešit.

Bar jsem po menším pátrání nakonec nalezla, vešla do něj a skoro hned byla přivítána barmanem. Zvědavým, ale tomu jsem se nemohla divit. Prohodil pár slov s někým přes komunikátor (jasně, myslela jsem si, že kecá se sestrou, ale kdo si může být jistý, no ne?), oznámil mi, že hned přijde a nabídl mi něco k pití. A byla bych blbá, kdybych nepřijala, no ne? Vzala jsem tedy drink do ruky, otočila se zády k baru a sledovala celej lokál. A v tu chvíli mne zaujal mladík, jež na mě civěl.
"Co je? Známe se, nebo ti snad něco dlužím?" zeptám se ho na rovinu hrubým hlasem a s vyzývavým pohledem ve tváři, upiju drinku. Než se ale stihne cokoliv semlít, stanou se dvě věci.

První, zaslechnu za sebou kroky. Druhá, zaslechnu za sebou sestru. Jen se ušklíbnu, ale to vidí jen z poloviny, zvláště, když k ní sedím bokem. Otočím se k ní čelem, položím sklenku na pult a pozorně si ji prohlédnu.
"Taky tě ráda vidím, Daino," zakřením se na ní, lokty se opřu o bar a bradou se opřu o ruce. "Něco jako: 'Lucy, vypadáš skvěle, jak ses měla, cos dělala? Jo, promiň, že jsem se celé ty roky neozvala', by taky nebylo naškodu," celkem umě napodobím její hlas. To, že jí chvilku trvalo, než si uvědomila, že jsem to opravdu já, jí za zlé nemám. Přeci jen, když jsme se naposledy viděly, byla jsem hubenější, měla jsem suprově dlouho hnědé vlasy skoro až po zadek a i ve tváři jsem vypadala... řekněme, že jemněji a bez sady drobných jizev od popálenin na pravé tváři. Teď, teď jsem byla mohutnější, s vypracovaným tělem, krátkými, do ruda barvenými vlasy a s očima, co už něco viděly. Nemluvě o těch jizvách.

599 SL 14.2. 25:48
Staré město
Lucy?!

Připravovala jsem se na celou akci, první jsem samozřejmě musela naplánovat směny když tu nebudu a taky udělat závěť v případě, kdyby se mi něco stalo. To by tak scházelo, aby mi to tu pak zničili mrchožrouti!
Vzhledem k tomu, že jsem tu neměla nikoho pokrevního a tak, tak pro mě nejbližší lidé byli mí zaměstnanci. Takže jsem bar odkázala jim. Kamilii, Siberovi a Lewisovi do spoluvlastnictví. Samozřejmě jim to nehodlám říct dokud dýchám. Měla jsem je ráda a poměrně jsem jim důvěřovala, ale člověk nikdy neví kdy komu přecvakne a zavraždil by mě kvůli tomu. Sedma není žádné terno, ale vydělávalo dost na to, aby to člověka uživilo a to, že mohu mít tři zaměstnance taky něco dokazuje.
Nechápala jsem sama sebe, proč se do tak riskantního podniku ženu. Bylo to dost o hubu. Měla jsem se dobře, tak peníze zrovna nepotřebuji... ale možná, že jsem prostě zpohodlněla. Není to tak, že by mi věci z mé minulosti scházeli, ale nějaká akce... mě prostě lákala. Co jsem vlastně dělala za tu dobu? Vedla bar, zařizování bylo těžké, a než začal fungovat jak jsem chtěla bylo to vážně těžké. Nakopávat zadky potížistům než se naučili, že tady mi bordel dělat nebudou. Ale to už je nějaká doba a teď mám ještě Lewise takže to nemusím dělat já.

Z přemýšlení mě vytrhl zapípání komunikátoru, soukromá linka, takže Siber z baru.
Přijala jsem hovor. „Ano?“ zeptám se.
„Ne nerušíš.“ Odpovím mu a pak ho poslouchám, zamrkám a ztuhnu, když mi řekne, že je tu někdo kdo tvrdí, že je moje sestra.
Trochu zblednu, začal mi ji popisovat, ale nevím jistě jestli popis vzhledu sedí. Neviděla jsem ji dost dlouho a za tu dobu se jistě změnila.
Tady nikdo o mé rodině nic nevěděl, ale mí bývalí zaměstnavatelé věděli, že jsem nějakou měla. Polil mě studený pot. Že by to byla past? Našli mě? A takhle mě chtěli vylákat? Desmo by se určitě neupejpal použít takový špinavý trik.
„Sakra proč tu je? Ne Sibere. Neptej se ji. Za chvíli přijdu.“ Potvrdím mu a zavěsím.
Přešla jsem ke skříni a sebrala jsem zbraň, ruční plazmitovou, byla to spíš menší zbraň vhodná leda tak na osobní ochranu. Zastrčila jsem si ji za kalhoty a schovala za triko. Jestli to není Lucy, tak ji do prdele na místě zastřelím!
Vyrazila jsem dolů do baru, na chvíli jsem se zastavila na schodech a nadechla se. Sešla jsem dolů úplně a rozhlédla se. Nikdo tu nebyl, kromě Sibera a té holky. Lucy.
Zastavila jsem se za barem, protože do vrchního patra nikdo nesměl, tak byl vchod za barem, aby se tam nesnažil vlézt kde kdo.
Sjela jsem Lucy pohledem, prsty mě svrbělo jak jsem měla tendenci vzít zbraň. První jsem si ji musela pořádně prohlédnout. Lucy co si pamatuji byla ještě škvrně, furt mi byla za zadkem a mě to lezlo hrozně na nervy. Tenkrát. No jo puberta. Ale měla jsem svou sestru stejně ráda.
Jenže to byla minulost a tu já zahodila, rozhodnuta, že po útěku od pirátů se už minulostí zabývat nebudu. Rodina pro mě byla pryč, protože vrátit jsem se k nim nemohla. Po té době jsem s tím už byla docela smířena a tak objevení Lucy mi docela udělalo čáru přes rozpočet.

Přestala jsem si ji prohlížet. Byla to Lucy. I když vypadala jinak, tak jsem ještě zvládla poznat vlastní sestru. Mísili se ve mě pocity, radost, strach, vztek. Vztek mi byl bližší než radost.
Založím si ruce na prsou a tvrdě na Lucy pohlédnu. „Co tu kurvadrát a do prdele děláš Lucy?!“ zeptám se příkře.
Tedy... vážně jsem byla ráda, že ji vidím, ale po pravdě netušila jsem jak se s tím mám vypořádat.

?Daina?, Espectra, Kassandra
599 SL / 15.2. / 07:12
Staré město – Technická stanice 4

Netrvá to už moc dlouho a vaše zlodějská skupinka se nakonec rozejde. Znovu se setkáte až o několik dní později poblíž staré technické stanice, jak bylo domluveno. Ve městě se takových míst nachází ještě několik a všechny dříve sloužily inženýrům a technikům k přístupu na technické podlaží. Je to asi nejdůležitější část tohohle místa, která funguje podobně jako srdce. Bez něj by se celé město zanedlouho rozpadlo.

Celý váš tým, osm lidí kromě Roberta, je ozbrojen a připraven vyrazit. Robert je jako posledně oblečen ve svém obleku, jako kdyby to pro něj byl jenom další den z mnoha. Pokud jde o vaše společníky, jsou to:
Kaslen, tajemný Cajn který nikdy moc nemluví. Jako jediný z vás má znalosti týkající se technického patra a je tedy na něm aby vás jím navigoval.
Kamoe Naude, též přezdívaný “K“. Je o něm známo, že působil jako vládní voják, v současné době ale pracuje jako nájemný žoldnéř, pro kohokoliv kdo je ochoten zaplatit. Velká část jeho těla je nahrazena nebo upravena kybernetickými implantáty.
Billie, rozpustilá dívka s modrými vlasy, které nestále mění svou barvu. Velmi šikovná zlodějka a kapsářka.
Patrik Booker, podvodník a zločinec. Nezajímají ho ideály, jen peníze a jak je co nejrychleji vydělat. Mezi určitým kruhem lidí ve Starém městě jde o docela známou postavu. Není to přátelský typ a od ostatních si drží patřičný odstup.
Saul Evans, mechanik a pilot. Veselý a vtipný mladík, bohužel tak trochu zbabělec. V přestřelce nepoužitelný, ale špičkový řidič/ pilot. Během akce zajišťuje přepravu a slouží jako podpora.

Když jste všichni na místě, tak si vás Robert pečlivě prohlédne a na tváři se mu objeví zachmuřený výraz. Zdá se, že jeden člověk nedorazil. Konkrétně vazoun z Espectřina konkurenčního gangu. Těžko říct, proč nedorazil, ale Robert se zdá být klidný. Zkontroluje hodinky a nakonec se rozhodne začít bez něj.
„Takže vážení, ještě jednou to probereme. Společně projdete přes technické patro až na místo určení, kde se rozdělíte. Jedna skupina zamíří k výtahu, kterým se dostanou do budovy NETA Robotics, zatím co druhá skupina zamíří k výlezu, o kterém mi řekl tady Kaslen.“ při tom poukáže na nedaleko stojícího Cajna. „Tam na vás bude čekat vozidlo, které využijte podle vašeho uvážení. Zatím co první skupina pronikne k serveru a získá data, tak druhý tým se postará o podporu a případné rozptýlení. Kdy a jak nechám na vás. Využijte toho ale až to bude třeba, protože víc než jednu možnost mít nebudeme. Pokud budete mít dotazy, nebo si nebudete vědět rady, tak budu ve spojení. S vámi bohužel jít nemohu, protože jakmile bych se objevil na kamerách, spustili by poplach.“ Tím se s vámi Robert rozloučí a zmizí pryč.

Lucy, Daina
599 SL / 14.2. / 25:48
Staré město

Kromě několika málo informací a jména, jsi neměla prakticky nic, takže ti nezbývalo nic jiného, než začít hezky od začátku. Obejít bary všechny putyky, nálevny, poptat se místních a nakonec se ti snad podaří Dainu najít.
Jenomže to nebylo tak jednoduché, jak by sis mohla myslet. Město bylo větší, než se na první pohled zdálo a podniků kde by se tvá sestra mohla nacházet, bylo víc než dost. V samotných Jámách se nacházela hned tři taková místa, bohužel žádné tvé sestře nepatřilo. Začala jsi tedy pátrat.

O dva dny později ...

Tvé hledání se protáhlo a jak to tak vypadalo, mělo ještě nějakou dobu trvat. Proto ses ubytovala v jednom z podniků, kde ses zastavila při svém obcházení podniků. Nebylo to to nejčistší z míst a postele nebyly kdoví jaké kvality, ale majitel byl příjemný a neobtěžoval tě s žádnými nabídkami “noční práce“, jako tomu bylo v několika jiných podnicích.

Nakonec se ti ale přeci jen zadařilo. Jeden dotyčný, se kterým jsi mluvila, Dainu znal. Ne zrovna osobně, ale věděl, o koho se jedná, a znal i její bar. Na nic jsi tedy nečekala a vyrazila.
Bar Sedma stál přesně tam, kde ti muž popsal. Zastrčený na druhém konci Starého města, poblíž bývalé čističky odpadních vod, která už několik let nebyla v provozu.

Dorazila jsi tam později toho dne, když hodiny venku ukazovaly 25:48. Podle toho co ses dozvěděla, touhle dobou na planetě začínal večer a spoustu lidí končilo v práci. Bar byl ještě docela prázdný a moc lidí se uvnitř nenacházelo, dokonce ani hudba nehrála. Za barem stál starší muž. Zrovna čistil sklenice a vytahoval z beden lahve s alkoholem, které pak rovnal do polic za sebou. Když ses přiblížila dostatečně blízko tak zpozorněl a zanechal svojí práce.
„Co to bude slečno?“ zeptal se klidným hlasem. Když mu řekneš, že hledáš Dainu, která je jen tak mimochodem i tvá sestra, začne si tě zvědavě prohlížet.
„Hmmm zajímavé. Vydržte okamžik.“ Barman se pak vzdálí kousek stranou a vezme do ruky komunikátor.

„Šéfko, to jsem já Siber, neruším?“

... … … … …

„Mám tu na baru jednu dívku, která tvrdí, že je vaše sestra.“

... … … … …

„Krátké rudé vlasy, bledá, jasné oči … “

... … … … …

„To netuším, mám se …“

... … … … …

„Dobrá, řeknu jí to.“

Rozhovor pak ukončí a vrátí se zpátky k tobě.
„Chvilku vydržte, hned přijde. Zatím si udělejte pohodlí a já vám něco naliji.“
Potom se barman vrátí zpátky k práci, od které jsi ho vyrušila. Čas pomalu ubíhá a ty čekáš. Daina se zatím neukázala, ale všimla sis, že tě pozoruje nějaký podezřelý muž sedící u nedalekého stolu.

Sparkle
599 SL / 12.2. / 27:53
Přístav – zpátky na lodi

Není ti moc jasné, co je s dekontaminační komorou, ale chápeš, že je rozbitá. Z panelu ve zdi kouká svazek kabelů a panel, kterým se vše ovládalo, leží na kousíčky na zemi. Vidíš ještě pár dalších škod, ale Drew poznamená, že to není nic tak vážného, co by nedokázal sám opravit. Nebude to nejspíš hned, ale neměl by to být prý žádný problém. Na poznámku o doktorovi jenom mávne rukou a nijak se k tomu nevyjadřuje.

V okamžiku kdy Nancy zaslechne tvůj naštvaný dotaz, podívá se na tebe s překvapeným výrazem v obličeji. Jako kdyby se divila, proč na ní zvyšuješ hlas, neudělala přeci nic špatného, ne? Vzápětí se ale začne hájit, a ospravedlňovat svoje jednání.
„Přece mi nechceš vyčítat, že mi jde o naše bezpečí. Slyšela jsi o tomhle místě to samé co já a vadí ti, že jsem chtěla být jen připravená? Musela jsem udělat nějaká opatření, pro případ, že by nastaly potíže. Kdo mohl tušit, že jsou tu takoví paranoidní idioti?“ Na okamžik se odmlčí, jako kdyby přemýšlela co dalšího ti říct, pauza však moc dlouho netrvá a hned pokračuje podobně ostrým tónem hlasu, jako jsi začala ty.
„A pokud seš vzteklá, fajn, chápu to. Ale měla bys vědět, že za to může Drew stejně tak jako já.“ V tu chvíli se ozve i Drew, který se do té doby ke všemu stavěl mnohem pasivněji. „Mě do toho netahej.“ Řekne Nancy, která ho ale jen tak nenechá. „Sakra věděl jsi o tom, tak si teď nehraj na svatýho.“

Váš rozhovor už dál ale nepokračuje. Drew se přestane šťourat v ovládacím panelu a zamíří do kokpitu, zatím co Nancy se pustí do uklízení nepořádku. Po nějaké době odstartujete a vznese se na oblohu, která je teď úplně černá a není na ní skoro nic vidět.

Tak kam to bude? ozve se z lodního interkomu. Nancy si otázky zprvu nevšímá, ale když Drew svou otázku zopakuje, přejde k panelu na zdi a odpoví. „Vezmi nás do města. Musíme vyřídit ty blbosti, ať to máme hned z krku. Tedy pokud naše “princezna“ nemá lepší plán.“ Tím pochopitelně myslela tebe, což ti dá na vědomí dlouhým pohledem, kdy čeká, zda se k tomu nějak vyjádříš.

Konečně volná

Bylo hloupé, že jsem se hned při prvním zádrhelu zasekla. Ale vskutku jsem dokázala už jenom sedět a zoufale civět na úředníka, který mi oznamuje, že je vlastně špatně úplně všechno. Od návalu vzdávačské zbabělosti, kdy jsem měla chuť naskočit zase na loď a vydat se pryč přes vztek na všechno a všechny, kdo mi můj život ztěžují až k bezbřehému zoufalství, které mi dokonce v jednu chvíli vhrklo slzy do očí, už jsem schopná jenom civět a hloupě přikyvovat.
Pro moje štěstí se nade mnou úředník zželel – nebo už to prostě chtěl mít z krku. Je mi to ale jedno, jelikož jsme to konečně mohli ukončit. Poradil mi s veškerým postupem, který nebyl zrovna levný. Ne, že by peníze pro mě hrály nějakou roli, ale i tak mi zlostí cukala ruka. A to především proto, že jsem o tomhle neměla ani to nejmenší ponětí, a nakonec jsem to samozřejmě já, kdo to všechno zacáluje. A možná právě proto.
Celá procedura se ale zdála naprosto nekonečná. Po nekonečné chvíli mi úředník ještě pořád říkal o různých problémech, které mou malou výpravu pronásledují. Vážně může něco tak malého způsobit tolik nepříjemností?
Mám pocit, že mi už všechny ty informace vytékají ušima a že jakmile dojdu na loď, stejně nebudu vědět ani slůvko. Bylo zde milion problémů, milion zákazů a milion rizik a já jsem začínala pochybovat o správnosti rozhodnutí vyrazit na tuhle planetu. V myšlenkách si i vynadám za slepé následování Nancy, aniž bych si o tom něco zjistila… nebo třeba prohlédla loď.

Nakonec se přeci jenom dostanu zpátky do hangáru – vážně už jsem tomu ani nevěřila. Oba moji společníci už jsou očividně propuštění nějakou chvilku, protože jsou zrovna uprostřed nějakého důležitého rozhovoru.
Drew, naštvaný Drew zrovna něco říká Nancy. Musím překvapeně zvolnit krok, protože takhle silné emoce se od něj člověk jenom tak nedočká. A fakt, že si jí vysloužila zrovna Nancy mi akorát nahrává do mého podezření. Kárá jí tam jako malou holku, a i na mě samotnou přeskočí jeho negativní nálada, takže když k oběma dorazím, z mého obočí je jedna přísná čára.
Proto se nedokážu ani radovat, že je oba vidím v pořádku. Relativně. Drew se zakrváceným obličejem je lehce děsivý pohled, ale on se samozřejmě tváří, jako kdyby se nic nestalo. “Skoro jo.“ Odpovím Nancy ledovým hlasem a bez dalšího slova se vydám na loď, abych zkontrolovala škody.

Není to sice tak hrozné, ale za úspěch bych to rozhodně nepovažovala. Bordel po celé lodi není zrovna hezký na pohled a rozbitá komora by pro mě mohla znamenat velký problém. Jenom fakt, že dokud se to neopraví, tak si nemůžu sundat tenhle ‚náhubek‘ je fakt k vzteku. Drew se beze slova ujme oprav, ale nejsem si jistá, jestli s tímhle bude schopný cokoliv udělat. Pravděpodobně na to budeme muset někoho sehnat.
S rukama v bok se postavím doprostřed místnosti a rozhlédnu se po okolí. Předešlý problém mi otevřel oči. I když nehodlám celou operaci vést – to je přeci jenom Nancyna starost; hodlám se od teď starat o to, abychom měli všechny okolnosti v pořádku.
“Než tady budeme moci cokoliv začít, potřebujeme povolení. Na průzkum, vykopávky a kdo ví co ještě, do té doby nebudeme nic – ale opravdu nic dělat. Takže jako první je třeba skočit na úřady, až bude otevřeno a zjistit všechno potřebné.“ Letmo se podívám na hodinky, ale jsem tak rozčilená, že ani potom nevím, kolik je hodin. Podívám se přísně především na Nancy, které to taky bylo určeno, od Drewa se takových věcí nebojím.
Jsem tak rozhozená, že ustavičně pochoduju po ústřední místnosti lodi, mnu si ruce a každou chvíli seberu něco ze země, dám to na nějaké místo a pak to zase přendám.
“Pravděpodobně budeme muset na tu komoru někoho sehnat, co Drew? Jestli to bude chtít opravu, klidně se můžeme ubytovat v nějakém hotelu, to už je stejně jedno.“ Jsem rozmrzelá jenom z představy, jak mi bude maska narušovat pohodlný spánek.
“Drew, co ten nos? Doktor?“ Nemám o něj nijaký velký strach, není to smrtelné zranění, i když mě mrzí, že vinou mojí laxnosti přišel k úhoně. Je to opravdu nešťastný start, co si budeme povídat.
“A v neposlední řadě, Nancy, můžeš mi doprdele vysvětlit, k čemu ty zbraně?!“ Nezvykle ostře se zadívám na svou přítelkyni a použiji tak silný výraz, že i jí musí být jasné, že rozhodně jsem v náladě na vtípky.

599 SL 12.2. 26:51
Bar Sedma – plánování

Dál jsme se domlouvali. Bohužel dostat dovnitř svého člověka není v tuto chvíli možné, moc zdlouhavé. Opřu se zase do židle a napiji se, poslouchám dál. Přemýšlím. Po pravdě nemám zrovna představu k čemu jsem tu já. Nakonec jsem byla u pirátů, jo dokážu bojovat, ale teď jsem jen majitelka baru.
Ale po pravdě ty peníze by se hodili, kdyby se náhodou ukázal bývalí šéf.
Takže technické patro. Fajn, ale jak se tam dostat?
Narovnám se. „Možná by nebylo na škodu vytvořit nějaké rozptýlení.“ Ozvu se znovu s nápadem.
„V jiné části by někdo mohl udělat nějaký rozruch. Požár třeba? Tím bychom těm co se pak dostanou dovnitř ušetřili práci. Stráže by to museli jít vyřídit. Je mi jasné, že ne všichni, ale mohlo by to trochu pomoc.“ Rozhlédnu se co na to říkají.
Není to tak, že by to pomohlo moc, ale třeba trochu a i ta trocha může být nakonec důležitá.
„Taky by mohli evakuovat zaměstnance, takže by chodby mohli být prázdné. Pokud nebudeme mít nějaké přestrojení, tak se budeme muset vyhýbat nejen strážím ale i běžným zaměstnancům co můžou někoho zavolat. A zabíjení bych se ráda vyvarovala co nejvíce.“

Bar Sedma
Potom se neříká nic nového protože se to dá čekat a pak když je už zopakováno to o co zde vlastně jde.Potom přijde na řadu jak to vlastně provedeme,naštěstí to nebudeme muset hledat protože se to pro co jsme přišli samo vyhledá a nakonec i samo vymaže.Ovšem dostat se tam nebude snadné i když bychom prošli vším ostatním jsou tu bojoví roboti kteří mají plnit stejnou funkci v jako Creosu já.Ne že by to bylo zase tak moc potřeba, jistě občas se najdou osoby toužící po velké ráně,ale jen málokdo má dost odvahy to naplánovat tak aby to nebyla sebevražda.
I ti roboti si vrznou dřív ovšem ti jsou po dobu kdy nejsou používaní deaktivováni a ti ve vitrínách zcela jistě i odzbrojeni.
Postupně jsou nabízený všechny možnosti a mně se zdá vhodná ta třetí možnost dostat se tam přes technickou sekci.Možnost kterou tu někdo řekne dostat někoho dovnitř sice může vypadat nejdřív dobře,ale to nebude jen tak.
Každý nový zaměstnanec je pečlivě prověřován i když táta byl veterán a tak na něj nebyli tak tvrdí.Ovšem pečlivost musí být ...
„No já jsem taky pro tu třetí možnost,přes technickou sekci může být nejsnadnější přístup.“dodám potom a předchozímu návrhu se nevyjadřuji protože to už udělal někdo jiný.Nakonec se rozhodneme pro možnost dostat se přes technické patro.Přístup přes technické patro a výtah by mohl být snadnější,ovšem snadné to nebude hlavně zvláště až se dostaneme výš.a pak promluví Cajn jeho maska jeho hlas poněkud zkresluje,ale i tak se dozvíme něco o základech lodi.Sice to nějakou dobu trvá,ale přece jen se dohodneme jak to vlastně bude probíhat.

Stratos
599 SL / 12.2. / 27:28
Jižní brána

To trochu nedomyslela, Lucy, napadne mne, když se rozhlédnu po nástupišti. Kam se vrtnout, kde začít? No, na nástupišti toho moc asi nezjistím, takže proč nejít za davem, no ne? Šla jsem za lidmi s poměrně velkým odstupem, ale ne natolik, abych neviděla, kam kdo jde. Připadala jsem si zvláštně. Asi jako holka, co přijde na novou školu a ani neví, kde jsou záchody.
Stará tabule mne zaujala, ale jen na tu potřebnou chvilku, abych vyluštila, co tam stojí napsáno a na chvilku se zapřemýšlela, co tam asi stávalo. Jen jsem pod maskou nechápavě nadzvedla obočí, trochu zavrtěla hlavou a radši se vydala za davem. Ne, že by byl nějak velký. Spíše naopak, začal se zmenšovat.

Dobře, už to tu vypadá jako město. Sice si to s Egomerem nezadá, ale to je jedno. Takže, Lucy, město by bylo, kam teď? Co vlastně o ségře víš? zastavím se někde, kde to vypadá jako město a rozhlédnu se kolem sebe. Přejíždím očima po budovách, prohlížím si jednotlivé vchody, sleduji lidi, kteří se zde stále potulují. A všichni s maskami. Tak chtěla vždycky bar ne? Co vím, tak si ho i zařídila. Ale jak se ten pajzl jmenoval mi už nikdo neřekl, povzdechnu si a dám se pomalu do kroku. Zdá se, že mi nezbude nic jiného, než obejít všechny pajzly v okolí. Každopádně jsem mířila hlouběji do "města", zatímco jsem se rozhlížela kolem sebe. Už jen tohle napovídalo, že nejsem místní.