Andor.cz - Dračí doupě online

Lucy
599 SL / 12.2. / 27:28
Jižní brána

V momentě kdy vystoupíš z vlaku, naskytne se ti pohled na jednu z částí města, Jižní brána. Už od první chvíle ti je jasné, že to nebude žádná z těch lepších čtvrtí, dokonce ani ta obyčejná. Všude je špína, prach a spousta šrotu. Budovy jsou v hrozném stavu, některé napůl rozpadlé. Je vidět, že se pár z nich někdo pokoušel opravit, ale ať to byl kdokoliv, tak moc dobrou práci neodvedl.

Vlak už před nějakou dobou odjel a hrstka lidí, kteří tu s tebou vystoupili, zamíří dolů z nástupiště směrem k nedalekým stavbám. Vzhledem k tomu, že to tu vůbec neznáš, rozhodneš se vydat za nimi. Cesta tě vede po kovových deskách, které, jako kdyby tu někdo jen tak ledabyle poházel a nestaral se o to, jestli jsou u sebe. Zanedlouho míjíš starou tabuli. Z původního nápisu zůstalo jenom počáteční písmeno, zbytek je přetškrtán a přetřen nápisem rudé barvy. Text na ceduli je následující:

JÁMY Brána

Těžko říct, co na ceduli původně bylo, ale zdá se, že šlo o původní jméno této oblasti. Kdo nebo proč nápis přepsal, netušíš, nicméně po chvilce ti to dojde. Cestu začnou lemovat podivné díry s výlezy a schůdky, z některých dokonce vychází slabé světlo. Napočítáš něco okolo třiceti takových "děr" ale bude jich tu pravděpodobně mnohem více. Pár lidí, kteří přijeli s tebou, se odebere směrem k nim a zmizí kdesi pod zemí. Ostatní pokračují dál.

Nakonec se dostaneš až někam, kde už to alespoň trochu připomíná město. Ze slumů jsi pravděpodobně ještě nevyšla, ale vypadá to tu už mnohem lépe. Pokud jde o masku, tak jsi zatím nezahlédla nic, co by tě přesvědčilo o tom, že je bezpečného jí sundat.
Otázkou teď je, kam teď? Víš o své sestře, že se dostal až na Stratos, dokonce i to, že si zde zařídila bar. Tím ale všechny tvé informace o ní končí. Nic o městě nevíš, ani kde začít pátrat. Musíš se rozhodnout co dělat dál.

Daina, Espectra, Kassandra
599 SL / 12.2. / 26:51
Bar Sedma - plánování

Diskuze o plánu se protahuje a každý z hostu sem tam přispěje s nějakou poznámkou. Bohužel jediný trochu obeznámený s informacemi o budově a okolí je Robert, takže nějakou chvíli trvá, než probere s každým jeho nápad.
„Přesně tak.“ řekne Robert v jednu chvíli a pokyne na Espectru. „Možnost dostat někoho dovnitř opravdu existuje, ale trvalo by to příliš dlouho. Tedy za předpokladu, že by dotyčného vůbec vzali. Znal jsem jednoho člověka, co tam pracoval a mohu vám říct, že má NETA velmi přísné podmínky pro přijímání nových lidí. Pokud by našeho člověka přijali, museli bychom počkat, až by uplynula zkušební doba. Během té jsou nováčci zaučováni a nemají přístup k žádným důležitým dokumentům ani oblastem. A je tu pochopitelně i riziko odhalení, což by mohlo celý plán zničit, což je příliš riskantní.“
Několik lidí pak zmíní poslední z cest, kterou Robert zmínil, tedy přes technické patro.
„Souhlasím, technické patro se jeví jako nejlepší možnost, navíc je tam minimální zabezpečení. Podle plánů té oblasti se přímo pod budovou nachází výtah, který pravděpodobně vede dovnitř. Bohužel vám nedokážu říct, kam až vede. “
V tu chvíli se ozve Cajn, který během celé doby neřekl ani jediné slovo.
„PředpoKLádám přízemí nebo pRVní patro.“ Zvuk vycházející z jeho masky je zkreslený a některám slovům je těžko rozumět. „ZnÁm základy v tÉ obLASti. Konstrukce je relatiVNĚ nová A pevná, aLe ne dOSt masivní, abY dokázalA podpírat vElKé zařízení. sE svou velikostí to bUDou Možná tak tŘi patra nahoRU.“
Těžko říct, na kolik jsou informace od tohoto muže spolehlivé, ale jak se zdá, tak ostatní mu věří. Když proberete ještě pár detailů týkající se plánů, cest dovnitř a výzbroje, navrhnete s Robertem plán:

Cestu dovnitř jste zvolili přes technické patro. Podle toho co víte, tak by tam nemělo být takové zabezpečení jako u hlavního vchodu. Nějaké kamery, možná základní personál a výtah bude pravděpodobně nějak zamčen nebo zaheslován.
S ním by jste se měli dostat přímo do některého z nižších pater budovy. Tým se pak rozdělí na dvě skupiny po třech a rozdílnými cestami (nebo společně, záleží na situaci) budou pokračovat až do šestého patra, kde se nacházejí servery.
Tam je nutné stáhnout data a pak vše smazat. Robert vám bude celou dobu k dispozici přes vysílačku a poskytne vám podporu a potřebné informace. Také je k dispozici ještě třetí tým, který zůstane v záloze a pokud půjde vše dobře, tak vám zajistí odvoz.

Bar Sedma

Sídla velkých korporací mě nikdy nezajímaly, nejsme žádní zlodějíčci a risk je při takové práci vždycky obrovský, to gangy většinou neriskují. My se raději držíme při zemi, a to doslova. Budovu tak sice letmo poznávám, ale jinak mi nic neříká.

Tak on si pozve bandu, z většiny nájemných lotrů a ani nemá žádný plán. Na tomhle mi pořád něco nesedí. Protočím panenkami, když poslouchám Robertovi návrhy, jak se můžeme dostat dovnitř. Očividně ho vůbec nezajímá jak to uděláme, nebo jestli budeme odhaleni, jsme v tom na vlastní pěst. Podle toho co popisuje by bylo nejlepší kdyby tam šel jen jeden člověk, ne celé komando. Jedna osoba vyvolá menší povyk a je méně nápadná, než skupina.
A když se něco zvrtne, ještě nás čeká souboj s roboty. takže se nic zvrtnout nesmí, to je jasné.

Nejsem nejlepší člověk na vymýšlení plánů, jsem zvyklá plány spíše naplňovat, než je tvořit a tak mě žádné řešení situace prostě nenapadá.
"Dostat někoho dovnitř zní dobře, ale netrvalo by to až příliš dlouho?"
Nevím, jak moc s prací spěchá, ale já raději dělám věci hned a rychle, žádné otálení.
"Z nabízených možností zn nejlépe přístup přes technické patro, to by nám dovolilo přístup více lidí, kteří by mohli hlídat a prozkoumávat dost míst. Samozřejmě čím víc lidí, tím menší je riziko odhalení." Pokrčím rameny, když řeknu nahlas své myšlenky, je mi docela jedno jaký plán se zvolí.

599 SL 12.2. 26:43
Bar Sedma
Hodně lidí odešlo, ale pořád jich tu dost zůstalo. Ohledně heckra, se ozvala nějaká žena. Podívala jsem se na ní a cítila jsem jisté pochyby. Po pravdě nevypadala jako.... zrovna expert. Vím, že zdání klame, ale stejně bych byla klidnější kdyby víc vypadala jako profík.
Robert pokračoval a ve vysvětlování.... no všeho. Měli vlastní heckra a už se připravovali. V podstatě vše co bylo potřeba bylo dostat se s tou disketou nahoru k serveru.
Opřela jsem se do židle a přemýšlela. Ale věcí přibývalo, v podstatě jako kdybychom se snažili dobýt pevnost.
To by chtělo nějakého mistra infiltrace.
Trochu mě šokovalo, že nakonec řekl, že žádný plán nemá, což mě vhledem k přípravám a informacím co nám poskytl dost překvapilo. Čekala jsem aspoň nějaký hrubý plán.
Promnu si zátylek. „Řekla bych, že nejlepší způsob jak tu celou věc započít bude, je dostat někoho z našich dovnitř. Jako zaměstnance. Mohlo by nám to pomoci zdolat první část aniž bychom spustili poplach.“ A co by bylo dál? To by asi záleželo na situaci uvnitř.
„Mohli bychom tím získat rozpis zaměstnanců, časy hlídek, jejich trasy, zjistit kde všude jsou kamery.“ Bylo toho dost co bychom mohli zjistit.
„A dostat někoho dovnitř by neměl být takový problém. Tak velký podnik nejspíš pořád najímá nové lidi.“

Stratos
599 SL / 12.2. / 26:50

Tři roky, dva měsíce, pětadvacet dní. Pokud tedy budu brát v potaz čas jak ho počítáme na domovské planetě. I tak je to už dlouho a stejně si ten den pamatuji jakoby se to stalo včera. Byl to den jako každý jiný. Běhala jsem jí za zadkem, vždycky jsem jí běhala za zadkem. Všechno jsme dělaly spolu. A pak mi řekla, ať dneska zůstanu doma. Že se jen někam půjde podívat a do večeře je zpátky. Jenže nebyla. Dva, možná i tři dny jsem sledovala dveře, čekala, i když rodiče už dávno věděli, co se stalo. Nechtěla jsem je poslouchat, slíbila mi přeci, že se do večeře vrátí ne? A tak ubíhal den za dnem a ona se nevracela. Neutekla, jak si rodiče mysleli. Unesli jí. A to mě dostalo až sem.

Probrala jsem se z lehké nepřítomnosti, systémy lodě kvíleli, brečeli a notně se dožadovali mé pozornosti. Jedno, dvě tlačítka, krátká komunikace přes vysílačku. Identifikační číslo lodi, mé maličkosti a už jsem letěla na přistání. Za hodinku, ani ne jsem byla už v docích a vystupovala z mé malé skromné lodičky. To už na mě ale čekal celník a jeho parta. Zatímco já se vykecávala s celníkem, jeho kumpáni mi šacovali loď ("Jestli bude něco chybět, tak zákon nezákon, je po vás"). Na jeho otázky jsem sice odpovídala otráveným tónem, ale pěkně popravdě. Beztak si všechno o mě mohli vytáhnout z kdejaké databáze.

K mému překvapení proběhla prohlídka rychle a i když mi nedovolili vzít si Bertu (kinetická zbraň velmi podobná brokovnici), alespoň mi nechali mého PeDyho (ano v této barevné úpravě) a kudličku. Aneb, úplný základ. Každopádně, byla jsem spokojená, i přes to, že jsem nedostala žádnej tip, kde bych se mohla porozhlédnout. Inu, nevadí, beztak už pár nápadů mám.

Tak jako tam, zamířila jsem doporučeným směrem a upřímně, měla jsem to jen tak tak, abych stihla vlak, který mne měl dovést... kamžeto? Jo, do Dylosu, hlavního a asi i jedinýho města týhle seschlý hroudy. Sakra, sis, kam jsi to zalezla?
Naskočila jsem do vlaku, uvelebila svůj zadek na nejbližší volnou sesli a jala se kochat výhledem, který stejně žádný nebyl. Po celou cestu jsem přemýšlela o tom, jak moc se asi změnila. Co teď vlastně dělá a jak se vlastně měla. Vzpomínala jsem na všechno, čím jsem si prošla, abych se sem dostala a přemýšlela o tom, čím si asi prošla ona. Vlak kodrcal svou cestou neútěšnou krajinou, jež pomalu zahalovala noc a já jen tak dřepěla a přemýšlela. PDW bezpečně v holstru, kudla schovaná kolmo k páteři nad zadkem a v hlavě jedna velká otázka. Kde se v tomhle zavšiveným městě schovává?

Vlak dokodrcal do cílové stanice přesně ve chvíli, když doznělo upozornění. Trochu nechápavě jsem zamrkala... říkalo to něco o masce že jo? Moment... jo, tady. oddechla jsem si, vytáhla a zkontrolovala masku (předpokládám, že jsem nějakou dostala od celníka při uvítacím večírku, ne?) a pak si ji i nasadila.
"Svěží to vzduch," zahuhlala jsem ironicky a dala se do zrychleného přesunu, abych se co nejdříve dostala někam, kde tu otravnou věc mohu z tváře sundat. Ve městě to půjde.
"Tak fajn, Daino... kdepak schováváš ten svůj zadek?" zabrblám si potichu pro sebe, když vystoupím z vlaku.

Lucy
599 SL / 12.2. / 26:50
Přílet na planetu

Už je to dlouho co jsi se svým pátráním začala. Nebylo to jednoduché, musela sis projít mnohými nesnázemi, jednat s nebezpečnými lidmi, zlámat pár kostí, ale vypadá to, že se už konečně dostáváš ke svému cíli. Podle informací které se ti podařilo nashromáždit, by se měla tvá sestra nacházet někde na Stratosu. Už jsi o něm ledacos zaslechla, ale sama jsi sem nikdy dříve nezavítala. Nebezpečné místo mimo běžné zákony, dokonce i pro ty, kterých se takové věci normálně netýkají. Stačí jeden špatný krok a je konec, nebo se to tak alespoň povídá.

Jsi na oběžné dráze planety a připravuješ se na sestup, ale čeká tě drobné překvapení. Okamžitě po příletu se dočkáš uvítání místních v podobě snad celé baterie, která míří na tebe. V prvním momentě čekáš nejhorší, ale naštěstí se ozve vysílačka, která předejde případným nedorozuměním. Po krátkém vysvětlení a vyslechnutí pokynů zamíříš na určenou přistávací plochu, zatím co tvé systémy stále blázní kvůli naváděným střelám, které tě mají zaměřené. To ale naštěstí skončí v momentě, kdy se přiblížíš k přístavišti.

Hned po tvém přistání tě čeká kontrola, které se loď obvykle dočká, pokud je něco v nepořádku, ale zde je to nejspíš zcela normální. Kontrola se na tebe chvilku dívá velmi podezřívavě, ale jakmile si prohlédnou tvou loveckou licenci a ověří její pravost, trochu se uklidní. Úředník, který tě má na starosti ti začne pokládat otázky typu: Co vezeš, jaký je tvůj cíl a jak dlouho se zdržíš a podobně.
Nakonec se zdá být spokojen a nemá na tebe žádné další dotazy. „Vše je v pořádku. Svou osobní zbraň si smíte ponechat, ale ostatní výzbroj zanechte na své lodi. Můžete jít.“

Když je konečně vše vyřešeno, můžeš zamířit k vlakové stanici, která představuje jediné spojení mezi přístavem a městem. Normálně by to tu bylo plné lidí, ale protože jsi přiletěla docela pozdě, tak se tu nachází jenom pár lidí. Převážně cestujíc z posledního transportu a několik bezpečnostních robotů, kteří jsou vyzbrojeni automatickými zbraněmi. Může to trvat tak deset minut, když se ozve hlášení.
Vážení cestující, dovolujeme si vás upozornit na právě přijíždějící vlak. Prosím nepřibližujte se k okraji nástupiště a neodhazujte odpadky na dráhu.

Za okamžik do stanice přijede velkou rychlostí vlak, který začne hned brzdit. Všichni okamžitě nastoupí, ale i tak skončíš v poloprázdném vagónu.
Prosím odstupte od dveří a ukončete výstup a nástup. Další zastávka, Jižní brána.

Vlak rychle uhání pustinou a všude kam dohlédneš, není nic než jen poušť. Slunce už skoro zašlo, takže je většina krajiny ukrytý ve tmě, ale popravdě toho tu není moc k vidění. Jenom kameny, skály a další kameny. Na obzoru se zanedlouho objeví jasný světelný bod, ke kterému váš vlak směřuje, Dylos.
V momentě kdy dorazíte do města, je venku už naprostá tma. Z reproduktorů se opět ozve známý hlas.
Právě přijíždíme do stanice Jižní brána. Dnes máme 12.2. 599 podle stratosiánského kalendáře, čas příjezdu bude 27:25. Dbejte zvýšené opatrnosti při vystupování a zkontrolujte své dýchací masky. V případě bolesti hlavy nebo závratě, vyhledejte nejbližší zdravotní stanici. Děkujeme, že cestujete s námi. Přesně v momentě kdy hlášení skončí, vlak zastaví ve stanici Jižní brána.

Daina, Espectra, Kassandra
599 SL / 12.2. / 26:43
Bar Sedma

„Ano, to máš naprostou pravdu.“ souhlasí Robert s Dainou. „Jejich systémy jsou přísně střeženy a kdyby se v tom hrabal nějaký amatér, tak může všechno zničit. Už jsem pro tuhle práci sehnal jednoho šikovného kluka, který se postará o technickou stránku celé věci.“ potom se podívá na Kassandru. „Ale to neznamená, že nevyužijeme i někoho jiného podobně nadaného.“
Dotazy se kupí jeden na druhý a za nějaký čas už Robert na nějaké vůbec neodpovídá, s tím, že všechno za okamžik řekne. Rozhovory ještě chvilku pokračují, než ho pohled na jeho hodinky upozorní, že je už čas zase pokračovat.

„Takže, dámy a pánové, budeme pokračovat.“ V salónku to už značně prořídlo, ale i tak je tu stále dostatek lidí, aby bylo možné provést nějakou takovou loupež. „Začneme ještě jednou s tím, co jsem už říkal. Vaším cílem je server na uzavřeném okruhu, v budově společnosti NETA robotics.“ S těmito slovy na stůl položí malý holo-projektor, který se vzápětí aktivuje a začne promítat model budovy, kterou mnoho z vás poznává. Sídlo společnosti NETA, které bylo v poslední době mnohokrát v televizi kvůli Labronům a občas probíhajícím demonstracím.

„Server se nachází někde v šestém patře.“ pokračuje Robert a na hologramu se červeně rozbliká šesté podlaží z osmi. „Říkám někde, protože k přesným plánům se nedostaneme, bez toho aniž bychom vzbudili podezření. Každopádně až se tam dostanete, připojíte se na server a nahrajete disk, který mi touhle dobou připravuje jeden hacker. Disk automaticky vyhledá potřebné informace, zkopíruje je a nakonec i smaže ze serveru, takže si ani nemusíte pamatovat, co hledáte. Převážně jsou to technické plány a nějaké obchodní smlouvy, nic co by vás muselo zajímat. “ Nikdo zatím nic nenamítá ani nemá otázky, takže Robert pokračuje. „To by byla ta snadnější část.“ což vám všem bylo jasné už od začátku.

„Abyste se ale k serverům dostali, budete muset přes ochranku a bezpečnostní systémy budovy. V první řadě je tu klasický kamerový systém, detektory kovu a ve vyšší patrech i dveře na bezpečnostní karty. A než se mě zeptáte, tak ne, nemám k dispozici plány jejich rozmístění, ani padělky karet.“ Na tváři několika z vás se objeví obavy, ale ani tentokrát se nedočkáte žádného většího komentáře, který by přerušil výklad plánu. „Potom tu je samotná bezpečnost, která, v případě, že budete odhaleni, představuje největší problém. Společnost NETA, jak bezpochyby víte, zajišťuje pro řadu svých klientů i pro samotný Stratos bojové roboty a ti samí jsou v krizových případech nasazeni i zde. Buďte si jisti, že pokud by vás nezlikvidovali oni, tak jednotky které dorazí z venku už jejich práci určitě dokončí. Musíte proto postupovat rychle, nebo nevzbuzovat moc velkou pozornost. “

Holo-projektor se přiblíží k přízemí, které se následně zvětší a ukáže vám detailní plán celého patra.
„Tady se nachází vestibul a recepce. Současně je tu pro případné zákazníky zhotovená galerie kde si lze prohlédnout nejrůznější roboty a stroje vytvořené společností NETA.“
Na mapě se rozsvítí několik oblastí, které označují popisovaná místa. „Víme, že jsou u vchodů detektory kovu a v jedné ze zadních místností se nachází i ochranka připravená okamžitě reagovat. Dovnitř se dá samozřejmě dostat i přes zadní vchod, kudy se vozí suroviny a součástky pro výzkumnou sekci v horních patrech. Ten bude ale nepochybně také hlídán. Nakonec je tu možnost ještě přístupu zevnitř, přes technické patro, kde se nachází sklady, odpady a elektřina. Pokud se dostanete tam, budete mít přes výtahy přístup do všech veřejných částí.“ Technické patro je část Dylosu, nacházející se na pomezí Horního a Dolního města. Je zde vytvořena kabeláž a potrubí pro horní město.
„To je vše, co vám k tomu mohu poskytnout. Konkrétní plán vzhledem množství informací žádný nemám. Vše bude záležet pouze na improvizaci a z možných přístupů se ty tři, které jsem zmiňoval, zdají nejvhodnější. Proto také pro případ, že by došlo k neúspěchu, bude připravena druhá skupina, která se pokusí splnit úkol.“

Případné otázky týkající se akce mi klidně napište do pošty nebo do diskuze, ať se nezdržujeme debatami.

Sparkle
599 SL / 12.2. / 27:23
Přístav

Muž tě okamžitě zarazí gestem své ruky. „Předně si slečno uvědomte, že v současné situaci jsou všechny vaše zbraně nad povoleným limitem. Nezáleží na tom, jak moc tvrdíte, že jsou vaše úmysly čisté, ale bez patřičného povolení tu všechno zůstane.“ Už od prvního pohledu je na tobě znát, že je pro tebe celá tahle situace moc a uvědomuje si to i samotný úředník, s kterým tu celou dobu jsi.
„Dobrá tedy.“ řekne nakonec znaveně. Zdá se, že to chce mít z krku stejně rychle jako ty, takže ti s věcmi jako novému člověku, trochu pomůže. Následuje dlouhé vysvětlování pravidel fungujících na Stratosu ve všech různých odvětví jejich zákona, které ve zkratce říkají to, že pokud nemáš na něco povolení, tak to nemůžeš. Muž ti pak předá žádost o povolení k nošení zbraní na planetě, ve které se zaručuješ za to, že toho ty ani nikdo z tvých přátelé nezneužijete. Obsahuje to samozřejmě i poplatek 10 000 jednotek za každého z vás, což ale vzhledem k tvým prostředkům nepředstavuje nic tak hrozného.

„Povolení se týká pouze zbraní pro osobní ochranu. “ vysvětluje. „Ty ostatní jsou brány jako kontraband a budou vám zabaveny bez možnosti získat je zpět. Rovněž vás upozorňuji, že jakýkoliv obchod se zbraněmi, který není oficiálně schválen, je nezákonný a v případě, že budete na takovém místě zadrženi, budete považováni za spoluviníka.“ Už si myslíš, že to je všechno, jenomže jak se zdá, je to pouhý začátek. Muž se vzápětí rozpovídá o dalších “problémech“ vaší malé výpravy, které je potřeba vyřešit, pokud chcete pokračovat nerušeně dál.
Poté s tebou vyřeší i povolení pro přelet nad planetou, stejně jako povolení pro použití výzkumného zařízení. Všeho všudy jsi nakonec chudší o 100 000 jednotek, které si všechny poplatky vyžádají.
Úředník se nakonec zvedne k odchodu. „Tím bychom měli být se vším hotovi, povolení vám budou předána před odletem a já se s vámi teď rozloučím. A až dorazíte do města, tak bych vám doporučoval kontaktovat úřady kvůli vaší práci v terénu, mohli byste se při sbírání vzorků totiž dostat do podobných problémů jako tady. “ Potom zavolá ostrahu, která si tě převezme a odvede tě zpátky do hangáru, kde jste přistáli. Panuje zde mnohem větší klid než před tím a až na pár osob se tu nikdo nenachází.

Zpátky u vaší lodi uvidíš dvojici postav, Nancy a Drew, kteří si tě ještě nevšimli a o něčem se baví.
„ … mě je jedno co si o tom myslíš.“ říká Drewův hlas, který zní naštvaně. Něco, co se jen tak neslyší. Naposledy se tak choval, když mu Nancy sahala na loď.
„Říkám ti, že to celé byla pěkná pitomost, která mohla skončit dost blbě. Jestli se to bude znovu opakovat …“ V ten moment si tě oba všimnou a rozhovor ustane.
„Sparkle! Konečně tě ti parchanti už pustili.“ Řekne Nancy hlasem, který by se dal považovat za radost. „Už jsem si myslela, že si tě tu nakonec nechají.“ Drew nic neříká, jenom ti pokyne na pozdrav. Okamžitě si u něj všimneš přeraženého nosu a zakrváceného šátku, který má teď stažený z obličeje.

Zpátky na palubě vaší lodi to vypadá, jako kdyby vás někdo vykradl. Ovládání v přetlakové komoře je poškozené a samotná místnost nefunguje tak, jak by měla. Všude po lodi jsou rozházené věci, rozestrkané stoly a bedny, ale po bližším zkoumání zjistíte, že vůbec nic nechybí.
Drew se bez jediného slova sebere a začne opravovat přetlakovou komoru. Už párkrát s ní byly nějaké potíže a zatím vždycky se mu to podařilo opravit. Máte před sebou tedy spoustu práce, včetně rozhodování o tom, jaký bude váš další postup na této planetě.

Bar Sedma
Bar Sedma se nachází mimo místo kde bydlím a zřejmě patří k těm bezpečnějším místům,takové jsou u nás taky.Místa kde se můžeš napít,případně najíst místa kam vás nasměrují neonové poutače když se setmí ani ne tak aby se simulovalo prostředí dne a noci,ale proto že se ve starém městě šetří energií.Vypadá to tu docela útulně a dalo by se říct i bezpečně.Poznám i některé členy gangu který ovládá naši čtvrť a pocítím známé zamrazení v zádech.
Váleční psi muže o kterém se tvrdí že to je veterán kterého zde nechali dožít.
Vrátím se do současnosti a po své otázce jsem odkázaná do zadní místnosti.Tam si prohlédnu ty kterým z nějakého důvodu nevyhovuje být vepředu nebo tu jsou ze stejného důvodu.No tak tohle bude ještě zajímavé a to ještě nepřišel ten kdo nás sem pozval.A pak přijde sem přijde muž v ošoupaném obleku a mně dojde že tu jsme všichni ze stejného důvodu.Tohle bude velké což tuším ještě než zjistím o co vlastně jde.
Takže na těch řečech přece jen bude něco pravdy,ale tento úkol hraničí s nemožným.Co mám říct?Ano můžeme získat náskok před NETA robotics a to přímo u zdroje,ale už vidím co mi na to Samuel řekne.
Někteří si myslí to samé a odejdou,ano tahle informace je neskutečená.Je tak neskutečná že nemá žádnou kupní cenu neboť jí nikdo neuvěří.
"No já jsem hacker."odpovím potom na jednu otázku síce získat data z uzavřeného okruhu NETA je něco jiného,ale výzvy tu jsou aby se překonávaly.

Bar Sedma

Sice jsem nevěděla, kde přesně se bar nachází, neměla jsem skoro žádný problém ho najít. Bar vypadá obyčejně, na první pohled není ničím podezřelý, což je dobře. Na chvíli zalituji, že jsem si s sebou nevzala žádného společníka, nerada jsem v místnostech obklopena cizími lidmi.

Barmanka mě nasměruje do zadní místnosti, kde se má schůzka odehrávat.
Kde jinde taky?
Do místnosti přichází další a další lidé a i nelidé, to ve mě vzbuzuje nedůvěru.
Proč by si někdo zval na schůzku tolik lidí? Tohle jsem ještě neviděla.
Když do místnosti přijde jeden z našeho nepřátelského klanu, zamrazím ho pohledem, ale nic víc si ani jeden nedovolíme. Já postoupím o pár kroků dál, abych byla od něj co nejdál, pro jistotu.

Už začínám přemýšlet, že se natáhnu pro něco na pití, když se pořád nic neděje, ale v tom konečně přišel do místnosti ten, který nás všechny svolal.
Pořádně si ho prohlížím a zjišťuji co je opravdu zač, na to , s kým se sešel není moc ozbrojený, možná spoléhá na neutrální území, nebo si tak moc věří. A hned přechází ke křestním jménům,snaží se navodit přátelskou atmosféru? Mezi hromádkou z většiny zločinců?

Takže jde o to ukrást data, to se v poslední době děje ve městě pořád, ale proč si pozval tolik lidí, když by mělo jít o malou komorní akci. Něco mi na tom pořád nesedí. Většinou se na takové práce zve několik takových, o kterých víte, že to zvládnout, ne že svoji nabídku řeknete všem, co když se teď informace o krádeži dostane do špatných rukou? Což se klidně může stát podle toho jak vidím dost lidí, kteří ihned odchází pryč.
Zamračeně stojím na místě a přemýšlím nad nabídkou, já do toho samozřejmě půjdu, ale bez gangu, na vlastní pěst, nehodlám je ještě více ohrozit.
Než zformuluji vlastní otázku, už na Roberta některé padají.
Jasně, že tady musí být hacker, asi těžko bychom kradli data, bez přístupu do sítě. Pousměju se nedůležitému dotazu.

Chvíli čekám až všichni kdo očividně nemají zájem odejdou a vyčkávám jestli Robert neřekne ještě něco dalšího a bližšího o celé akci. Pokud ne, musím se zeptat sama.
"Tak bychom mohli přejít k tomu důležitému, co přesně od nás chceš. Od koho co očekáváš, co máme čekat od nich, jaké mají zabezpečení. A hlavně, kdy se jde na to?"